Plán: na skok si odpočnout do Říma Skutečnost: Řím, Neapol, Capri, Tivoli, Lido di Ostia = 4 dny/3 noci = MILIÓN zážitků ZA KAČKU
TERMÍN:
3.7. - 6.7.2020
PROČ ŘÍM?
Protože nevyšlo Kosovo. Respektive, protože nevyšlo ani Faro.. Červencový prodloužený víkend byl zkrátka začarovaný! Všechno, co jsem koupila, padlo. Do prodlouženého víkendu zbývají 4 dny, Portugalsko stále znamená nutnost karantény nebo testu po návratu, a to jsme ani jedna z pětičlenného holčičího "Faro gangu" nechtěla absolvovat. Naštěstí Wizz let do Fara zrušil sám, což jsme přivítaly s otevřenou náručí, 120 % kreditu se určitě brzo proletí! Jenže kam teda? Zbývají jen 4 dny… Hlavní podmínka je – musí to být s letenkou za kačku! Strop je pětadvacet euro za zpáteční cestu. Samozřejmě někam do tepla, taky někam do zelené kružnice našeho semaforu, někam, kde je i moře. Plán je totiž tentokrát jasný – zasloužený odpočinek! Samozřejmě díky tomu, že hledáme na poslední chvíli a ještě přes dost žádaný termín, na výběr toho moc není. Nakonec zavádíme o Řím. Sice jsem tam několikrát byla, ale proč ne! Ostatně všechny cesty vedou do Říma! A v létě jsem Řím ještě nezažila…
DOPRAVA DO ŘÍMA
Jak bylo řečeno, letenka měla svůj cenový strop. Ten se podařilo dodržet. Nakupovala jsem u Ryanair, a to za 23 € zpáteční let z Vídně. No jo, ta Vídeň letos opravdu frčí! Odlet byl v pátek v 6 hodin ráno s příletem do Říma v 8:20. Návrat v pondělí kolem 21 hodiny z Říma. Máme tedy v podstatě celé 4 dny - to si krásně odpočineme!
DOPRAVA NA MÍSTĚ
Původně jsem počítala, že jediná doprava bude cesta z letiště a na letiště + cesta z Říma k pláži. Nakonec se to všechno trošku změnilo a těch dopravních prostředků jsme využily více…Vlaky, metro, autobus i trajekt. Dokonce i na taxík došlo! Podrobnosti v cestopise.
UBYTOVÁNÍ
Ubytování nás vyšlo za tři noci na osobu na 1500 Kč. Nic jsme neměly domluvené dopředu, protože jsme do poslední chvíle nevěděly, zda se třeba let opět nezruší. Jinými slovy – zamlouvaly jsme až v den příletu do Říma. S ohledem na to – cena naprosto dokonalá.
První noc jsme měly v Neapoli, zbylé dvě noci v Římě.
V Neapoli jsem vybrala ubytování asi 5 min. chůze od přístavu, stejně daleko od hlavního vlakového nádraží, kde jsme vystoupily z vlaku z Říma (a kam jsme se druhý den opět vracely), v podstatě v centru města. Ubytování CAESAR NAPOLI bylo nejen za kačku, ale vůbec naprosto dokonalé. Všem doporučuji! Sice v 6. patře, kde nefungoval výtah, za to ale ten nejkrásnější výhled ze střechy přímo na Vesuv. Ještě ke všemu nám zde ochotně umožnili nechat si zde zavazadla druhý den až do podvečerních hodin, kdy jsme se vrátily z Capri a zvládly tak před cestou do Říma i vytouženou sprchu.
Ubytování v Římě jsem vybrala na dvě noci poblíž hlavního nádraží Roma Termini. Ubytko bylo jedním slovem dokonalé! Jednak cenově, ale taky přístupem personálu. Nejlepší ale bylo strategicky geniální lokalitou. Bydlely jsme v HOTEL CHICAGO s recepcí do půlnoci a jakoukoliv domluvou možnou. Mimochodem i zde nám po odubytování umožnili ponechat zavazadla.
JÍDLO
Jídlo je důležité rozdělit podle měst, kde jsme se vyskytovaly.
Co se týče Říma, tak je to klasické italské velkoměsto spolu s klasickými cenami. Zmrzlina bez problému za 3,5 € kopeček. Sice typický italský, tedy docela velký, ale 3, 5 € za zmrzlinu?? To bez výčitek leda za sedmičku vína! Tak jeden kopeček jsme si daly, aby se neřeklo. Ale těch sedmiček vína bylo podstatně víc… Pokud budete v Římě nakupovat v místních minimarketech nebo dokonce supermarketech, jste na stejných cenách, jako u nás doma. Co se týče vína, tak ještě levnější. Prosecco není problém pod 3 €. Tedy jako u nás v akci v Lidlu.
Jídlo na ostrově Capri nebudu vůbec komentovat. Sem jsme si všechno přivezly a udělaly jsme dobře. Jíťa si teda dopřála kávičku, ale mě by za ty prachy asi zhořkla v puse :D
Tivoli, italský venkov… Zde jsme měly jen krátký časový prostor, takže proběhl pouze rychlý nákup snídaně v místní sámošce. Kefír, meruňky a broskve a láhev růžového šumivého vína, vše ani ne za 100 Kč.
Neapol… Toto město se dá charakterizovat jen jedinou větou: Ochutnat Neapol a zemřít!
Tady to platí doslova! Každému, kdo má rád dobrůtky všeho druhu, zejména italskou kuchyni a pizzu, Neapol doporučuji. Daly jsme si zde vyhlášenou pizzu za 7 €. Jinak si zde dáte pizzu i za 4 – 5 €. Rozhodně to ale není pizza, jakou znáte od nás, dokonce ani z jiného italského města. Pizza z Neapole je naprostý strop! Nikdy jsem nejedla lepší a už teď vím, že se na tuto konkrétní ještě letos vyprávím! Taky je zde úžasný bar, kde Aperol a jiné drinky koupíte po 1 €. Prostě si jenom tak sednete do křesílka, kocháte se rušným nočním životem a u toho srkáte jeden ledový drink za druhým bez toho, aniž byste za každou novou skleničkou viděli vynaložený balík peněz.
Neapol je co do jídla naprosto senzační! Zde si i v režimu za kačku můžete dopřát bezproblémové ochutnávání všeho a všude.
ITINERÁŘ:
DEN 1 - pátek: VÍDEŇ - ŘÍM - NEAPOL
Dnešní den startuje v podstatě po půlnoci. Odjezd z Brna na letiště ve Vídni začíná v 1:30 ráno. Parkujeme na klasickém místě (za Kačku) a přesunujeme se prvním ranním vlakem na letiště (1,8 €).
Musím říct, že po vstoupení do letištní haly na mě padla emotivní chvilka.. Naposledy jsem seděla v letadle na konci března. Repatriační let z Kostariky se slzami dojetí v očích z faktu, že je to na dlouho dlouhatánsko let poslední. Je to více jak 3 měsíce, což za posledních 5 let nepamatuji! Je to můj první pokoronavirový let, a je v podstatě úplně jedno kam, hlavně že je! Tak si tu v té letištní hale našlapuji, rozhlížím se po notoricky známých místech a najednou je vidím úplně jinak, než kdy dřív. Jak Alenka v říši divů.. Taky s ohromnou radostí a vděkem. Těším se najednou i na to, co mě vždycky na letišti otravovalo. Dokonce i na scaner zavazadel a všechny ty letištní kontroly. Mám přihlouplý úsměv na tváři a těším se, jakoby to bylo poprvé.
Na tuto cestu jsme nakonec vyrazily dvě. Já a Jíťa. O den později přiletí ještě trojčlenná skupinka, jejíž vedoucí je Verča. Ta bere kamarádku Šárku a svého přítele Otu. Jsme domluvené, že se zde příležitostně setkáme a hlavně spolu spácháme zpáteční cestu z Vídně domů. Takový je plán.
Dodržujeme tradice dávno minulé a před scanem zavazadel otvíráme lahvinku Prosecca. Připíjíme si s Jíťou na naši cestu, na italský odpočinkový trip a hlavně - na nové začátky!
Na letišti jsou samozřejmostí roušky. Žádná jiná omezení ani restrikce zde nejsou. Kontrola zavazadel je naprosto v pohodě, v podstatě nepamatuji tak rychlé a bezproblémové odbavení. Klasikou zůstává nakouknutí do duťáku, takže jako vždy - beru na palubu Donnu Karan.. Už teď závidím každému, kdo vedle mě bude sedět! Kontrola rozměru zavazadel prakticky žádná. Během chvilky sedíme na palubě. Informace o tom, že není možné v současné době měnit místa, je naprosto lichá. Předsedá si prakticky celé letadlo a i my s Jíťou sedíme během chvilky vedle sebe. Jak říkám, kromě roušky na obličeji se nic oproti starým časům nezměnilo.
Užívám si nastartování letadla, proplutí mraky a hlavně ten pocit mezi nebem a zemí. A stejně jako letištní halu – dneska víc než kdy dřív. Přijde mi to opravdu jako chvilka a přistáváme. Welcome to Řím! Přivítání je stylovka - starší pán hraje na piano, nádhera!
Podle dostupných informací je nejlevnější cestou z letiště Fiumicino autobus v ceně 5,8 €. Pro nás je to i nejrychlejší spojení, protože ty levnější vlaky jedou až za 2 hod. Díky pandemii je ale každé druhé sedadlo v autobusech oblepené fólií a zamezovací etiketou, takže jede pouze polovina pasažérů. Myslím, že právě to je důvod skutečnosti, že je nyní jednotná cena jízdy busem všech společností do centra Říma 10 €. Co naplat. Vystupujeme v centru města, přímo u hlavního vlakového nádražím Roma Termini, což je přesně náš cíl. Dobu na letišti a letu jsme využily jak nejlépe šlo. Tedy plánováním itineráře.. No a náš itinerář doznal dost zásadních změn…
A protože změna je život a my měly dost času popřemýšlet nad tím, jak si ten červencový sváteční víkend v Římě užijeme, rozhodly jsme se čtyři odpočinkové dny v Římě vyměnit za poznávačku: Řím – Neapol – Capri – Řím.
Cestou autobusem jsme zamluvily ubytování. První noc v Neapoli, zbylé dvě noci v Římě poblíž hlavního nádraží. No a teď hrneme na vlakáč koupit nejlevnější jízdenky vlakem do Neapole. Máme chvíli čas, tak jdeme omrknout ubytko, které nás čeká zítra - budeme znát trasu a taky budeme trochu tušit, do čeho jdeme...
Vlaky do Neapole jezdí v podstatě každých 20 minut. Jsou trojího typu, od těch superrychlých až po couráky. Samozřejmě od toho se odvíjí cena jízdného. Můžete být z Říma v Neapoli za 55 min., potom ale zaplatíte okolo 40 euro v jednom směru. Nebo pojedete courákem, budete se kochat krásnou krajinkou, cestou si trochu odpočinete a zaplatíte 12,6 euro. To je fakt rozdíl. Myslím, že nemusím vůbec zmiňovat, jakou variantu jsme zvolily my. Podrobnosti o jízdních řádech a cenách najdete na webu: Trenitalia.com.
Vyrážíme v 11:56 z Říma a ve 14:40 přistáváme v Neapoli. Jízda vlakem jedním slovem pecka! Sledovat, jak se mění krajina před očima, je úžasný zážitek! Od krásného historického centra Říma po jeho nehezké periferie, zanedbané, vybrakované a dost smutné na pohled, až přes nádherný italský venkov. Ty hory směrem k Neapoli, kopcovité krajinky, vinice kam oko dohlédne, to je jedním slovem senzace. Už kvůli tomu stojí za to cestu vlakem podstoupit.
Vystupujeme na nádraží a přesunujeme se asi do 10 minut chůzí vzdáleného ubytování. Potřebujeme se zbavit batohů a dát rychlou sprchu. Vedra tady v Římě, resp. nyní v Neapoli, jsou opravdu krutá. Nádraží v Neapoli je obrovské, zejména pustá nekonečná plocha před ním. Musím zmínit, že první vjem není úplně ideální. Zejména tehdy, jste-li dvě bílé ženy. Na každém kroku se povaluje nějaký bezdomovec, taky je zde hodně “černo”. Když říkám hodně, myslím tím “jenom”. Ne nadarmo se o Neapoli tvrdí, že je to nejsevernější město Afriky. Jsme zde v podstatě jediné dvě bělošky, díky čemuž si vysloužíme milion pohledů takřka od kohokoliv, kolem koho projdeme. Jakmile ale zaplujeme do centra města, všechno je jiné. Afriku střídá Itálie. I když máme batohy na zádech a je nám vedro na zdechnutí, nemůžeme se cestou nekochat, zastavovat a samozřejmě fotit kdejakou zříceninu. Jsme zde 10 minut a obě dvě Neapol milujeme!
Ubytování máme v centru města, po cestě komunikujeme trasu přes WhatsApp s majitelem, resp. s recepční. Ta nás navede až ke vstupním vratům a nasměruje k bytu. Ubytování je ve starém nádherném domě v centru města, v méně nádherném 6. patře. Je zde sice výtah, ale není funkční - stojí zaseknutý někde v mezipatře. Tento stav se nezmění po celou dobu našeho pobytu, jediný rozdíl je ten, že je pokaždé zaseknutý v jiném poschodí. Chodíme tedy 6 krutých pater pěšky, což je v těch vedrech docela úmorné. Zejména první den s krosnou na zádech. Každopádně odměna v podobě výhledu z koupelny a z terasy, na kterou máme volný přístup, za to rozhodně stojí. Řekla bych, že je to asi nejkrásnější výhled, jaký jsem zatím v nějakém ubytování ve městě měla. Nejen že vidíme centrum města a střechy nádherných domů Neapole, taky se před námi na horizontu tyčí dominantní Vesuv. Ten pohled opravdu bere dech. Víc než těch 6 pater schodů..
Dáváme sprchu, odkládáme batohy do našeho pokojíku a hrneme vstříc Neapoli. Cíl máme jasný - poznat co nejvíc a zažít a ochutnat toto město jak nejvíc to jde. No a zároveň zjistit, odkud nám jede zítra ráno první trajekt na ostrov Capri.
Za jeden den, resp. za půlden, rozhodně nejde stihnout projít vše, co toto město nabízí. Každopádně pokud chcete Neapol jenom ochutnat a mít důvod se sem zase vrátit, stačí to bohatě.
Celým městem probíhá ulice Spacca Napoli, která je nejen nekonečná, ale také bez jediné zatáčky. Jsou zde velice specifické čtvrti, vypadá to tady jak v arabských zemích. Souhlasím s tím, že takový kontrast, jaký je vidět právě zde v Neapoli, není nikde jinde ve světě.
Hodně lidí o Neapoli tvrdí, že je to nejšpinavější město měst, také nejnebezpečnější… Je pravda, že je to úplně jiná Itálie než třeba Tivoli, italský venkov nebo uhlazený uspořádaný a památkami nařezaný Řím. Neapol bych přirovnala k olivám. Buď je nejíte nebo je milujete. Nic mezi. No a pro mě je Neapol ten nejlepší výběr oliv na celém světě. Za sebe mohu říci, že ze všech italských měst, které jsem kdy v životě mohla poznat, Neapol suverénně vede. Nikde jsem se necítila víc jako doma. Strašně mi sedl právě ten chaotický a neuspořádaný životní styl, rádoby bordel v ulicích, polorozpadlé domy, kapky vody z nekonečných šňůr s prádlem nad hlavou, exotická směs obyvatel všech barevných tónů pleti, všudypřítomná pizza, nekončící zvuk klaksonů za vašim zadkem a uskakování o prsa čínské gymnastky před skútry a hlavně - vůně a chuť všelijakých úžasných dobrot na každém kroku. No a tohle všechno zažijete v Neapoli na každém kroku a vůbec se nemusíte držet žádného turistického průvodce. Prostě se jenom zanoříte do města a necháte se jím vtáhnout do svého způsobu života a také - se jím necháte intuitivně vést.
Z památek, které jsme viděly, za zmínku určitě stojí Klášter svaté Kláry. Nádherná budova a ještě hezčí zahrada…
Hodně bizarní pro mě byl Kostel Gesù Nuovo. Ten se nachází na stejnojmenném náměstí na západním okraji historického centra Neapole. Vystavěn byl jezuity v letech 1584 až 1601. Nezvyklá fasáda z mohutných kvádrů je pozůstatkem původního paláce. Kostel uvnitř působí kýčovitě...až je to snad i hezký.
Co se mi líbilo nejvíc, to je prosklená galerie Galerie Umberta 1. Jedná se o nejvyšší zastřešenou pasáž Evropy. Skleněná kopule galerie tvoří jednu z dominant města. Uvnitř je spousta krámků, restaurací i luxusních bytů. Mramorové dláždění pasáže a majestátní prosklená střecha působí jako palác.
Historie pasáže není příliš dlouhá. S budováním se začalo v roce 1887 na místě, kde dříve stávala čtvrť silně zamořená cholerou. Kvůli strašným hygienickým podmínkám byla celá obytná čtvrť stržena a na místě, kde stávala, byla postavena Galerie Umberta I., symbol moderní doby i buržoázní společnosti. Architektonickou inspirací byla opravdu velice podobná stavba - Galerií Viktora Emanuela II. v Miláně.
Kousek od přístavu je pevnost Castel Nuovo… Dostat se až k jejímu vchodu je docela nadlidský výkon, protože je obklopena stavebními pracemi a magistrálou. Nakonec se nám to ale podařilo. Dovnitř jsme nešly.
Krásný je i Královský palác..
Dominantou města je Piazza del Plebiscito. Jedná se o neapolské náměstí, kterému dominuje bazilika sv. Františka z Pauly na straně druhé. Kupole baziliky připomíná římský Pantheon a přilehlá kolonáda se inspirovala Berniniho kolonádou na náměstí sv. Petra ve Vatikánu.
Španělská čtvrt (Quartieri spagnoli) je z mého pohledu vůbec to nejúžasnější z celé Neapole. Před návštěvou této čtvrti prý někteří průvodci varují, protože je to údajně to nejvíc nebezpečné místo z celého města. Obrovská kriminalita, krádeže na každém kroku, nebezpečí za každým rohem.. Nesmysl.
Já se zde cítila ihned jako doma...
O této čtvrti se říká, že je to svým způsobem město ve městě, které bylo vybudované pro španělskou vojenskou posádku, a to někdy okolo 17. století. Na čtvercové mřížce zde byly postaveny obytné domy, které jsou odděleny jen velice úzkými uličkami. Všude v oknech a mezi jednotlivými domy visí nekonečné šňůry s prádlem, který vám co chvilku kápne na hlavu osvěžující kapka. Pod nohama naopak neustále šlapete na spadnuvší kolíky na prádlo.
Procházely jsme se zde v pohodě za světla, ale ani ve večerních hodinách jsme ani chvilku neměly pocit ohrožení. Naopak. Tahle čtvrť má naprosto úžasnou atmosféru. Neprojedou zde auta, takže je zde relativně bezpečnou pro nás, evropské chodce. U každého domu sedí místní a mastí karty, děti zde běhají s míčem, jsou zde ty nejlepší restaurace a bary. Prostě místo, které nesmíte v žádném případě minut!
Neapol není ale jen výčet památek! Jsou to místní podniky, které prostě nesmíte vynechat. Podnik, který určitě stojí za zmínku, se jmenuješ Spritz Forcella. Nemůžete ho přehlédnout, protože má oranžovou barvu (jako Aperol Spritz). Zde dostanete nejen zmíněný Aperol, ale i řadu dalších drinků za jedno jediné euro. Krásné posezení, myšleno stylové, v centru největšího šrumce města, kolem ze všech stran otlučená neapolská auta, vysmáté italské tváře místních a vy, unavení, ale neskutečně šťastní z prožitého dne, si tu prostě sedíte a srkáte ledově vychlazený Aperol za euro a všechny starosti a křivdy světa máte pěkně u p.dele. Můžu vám garantovat, že vám tady v tuhle chvíli absolutně nic nechybí.
Těch koktejlu a drinků za euro je zde k mání víc. My jsme jiné než Aperol Spritz nezkusily, ale i tak jsme jich vypily docela dost (kvalita bude cajk, hladinku jsme měly raz dva a světe div se - neosleply jsme).
Dalším vyhlášeným ne-památkovým turistickým cílem je Pizzeria Da Michele, jedna z nejstarších neapolských pizzerií vůbec. Proslavila jí Julia Robert ve filmu Jíst, meditovat, milovat. I přesto, že tahle pizzerie získala svůj světový věhlas, ceny zde nějak nezvedli. To je opravdu chvályhodné, to by se u nás asi nestalo. Pizza tu dnes stojí 7 €. My jsme si ji zde ale nakonec nedaly, fronty byly nekonečné. Navíc jsem v některém z průvodců na internetu vyčetla, že mnohem lepší pizza je v podstatě za rohem..
Pizzeria Di Matteo, naprostá senzace! Musím říct, že lepší pizzu jsem v životě nejedla a že právě tenhle kousek těsta má na svědomí to, že už teď koukám po dalších letenkách zpátky do Neapole. Tuhle pizzu si musím dát ještě jednou.. Díky ní mohu říct to, co jsem zmínila již v úvodu – "ochutnat Neapol a zemřít!" Z venku tato pizzerie vypadá jako naše hladové okno, ale uvnitř je to normální restaurace na dvě patra. Ceny jsou zde stejné jako jinde. Tedy okolo 7 €. Daly jsme si napůl pizzu čtyř ročních období a musím říct, že to byla naprostá senzace! A najezené jsme z té poloviny byly obě. Artyčoky mi nikdy nechutnaly, dokud jsem je nezažila v této podobě. Senzace! Senzace!
No a protože se ráda dělím o své nejen odžité vjemy a zážitky, ale i o místa, která za vidění stojí, ale na které jsem prostě nedosáhla, musím zmínit jedno, které jsme časově nestihly a kvůli kterému se do Neapole vedle té boží pizzy taktéž vrátím. Třeba bude někdo z vás rychlejší a dá mi zpětnou vazbu, zda je to takové wow, jak si myslím..
Jedná se o podzemní hřbitov, který leží na ulici Via Fontannele 80. Bohužel je to téměř hodina chůze od centra města, tedy stejná doba i zpátky, a na to jsme už neměly v denním programu prostor. V noci tam člověk fakt nechce :) Údajně se jedná o opravdu mrazivé místo, o kterém se téměř žádný průvodce nezmiňuje. Je zde krypta a v ní vytesané do skály kosti desítek tisíc mrtvých, převážně z morových epidemií. Vedle toho jsou ale i ostatky lidí, kteří zemřeli teprve před pár desítkami let. Jedná se totiž o "normální" hřbitov, kam chodí místní lidé truchlit za své blízké, nikoliv o atrakci. No a vstupné se sem samozřejmě neplatí.
