Vyhledat

ŘÍM (mimo jiné) za KAČKU

Aktualizace: 3. zář 2020

Plán: na skok si odpočnout do Říma Skutečnost: Řím, Neapol, Capri, Tivoli, Lido di Ostia = 4 dny/3 noci = MILIÓN zážitků ZA KAČKU






TERMÍN:


3.7. - 6.7.2020



PROČ ŘÍM?


Protože nevyšlo Kosovo. Respektive, protože nevyšlo ani Faro.. Červencový prodloužený víkend byl zkrátka začarovaný! Všechno, co jsem koupila, padlo. Do prodlouženého víkendu zbývají 4 dny, Portugalsko stále znamená nutnost karantény nebo testu po návratu, a to jsme ani jedna z pětičlenného holčičího "Faro gangu" nechtěla absolvovat. Naštěstí Wizz let do Fara zrušil sám, což jsme přivítaly s otevřenou náručí, 120 % kreditu se určitě brzo proletí! Jenže kam teda? Zbývají jen 4 dny… Hlavní podmínka je – musí to být s letenkou za kačku! Strop je pětadvacet euro za zpáteční cestu. Samozřejmě někam do tepla, taky někam do zelené kružnice našeho semaforu, někam, kde je i moře. Plán je totiž tentokrát jasný – zasloužený odpočinek! Samozřejmě díky tomu, že hledáme na poslední chvíli a ještě přes dost žádaný termín, na výběr toho moc není. Nakonec zavádíme o Řím. Sice jsem tam několikrát byla, ale proč ne! Ostatně všechny cesty vedou do Říma! A v létě jsem Řím ještě nezažila…




DOPRAVA DO ŘÍMA


Jak bylo řečeno, letenka měla svůj cenový strop. Ten se podařilo dodržet. Nakupovala jsem u Ryanair, a to za 23 € zpáteční let z Vídně. No jo, ta Vídeň letos opravdu frčí! Odlet byl v pátek v 6 hodin ráno s příletem do Říma v 8:20. Návrat v pondělí kolem 21 hodiny z Říma. Máme tedy v podstatě celé 4 dny - to si krásně odpočineme!




DOPRAVA NA MÍSTĚ


Původně jsem počítala, že jediná doprava bude cesta z letiště a na letiště + cesta z Říma k pláži. Nakonec se to všechno trošku změnilo a těch dopravních prostředků jsme využily více…Vlaky, metro, autobus i trajekt. Dokonce i na taxík došlo! Podrobnosti v cestopise.




UBYTOVÁNÍ


Ubytování nás vyšlo za tři noci na osobu na 1500 Kč. Nic jsme neměly domluvené dopředu, protože jsme do poslední chvíle nevěděly, zda se třeba let opět nezruší. Jinými slovy – zamlouvaly jsme až v den příletu do Říma. S ohledem na to – cena naprosto dokonalá.


První noc jsme měly v Neapoli, zbylé dvě noci v Římě.


V Neapoli jsem vybrala ubytování asi 5 min. chůze od přístavu, stejně daleko od hlavního vlakového nádraží, kde jsme vystoupily z vlaku z Říma (a kam jsme se druhý den opět vracely), v podstatě v centru města. Ubytování CAESAR NAPOLI bylo nejen za kačku, ale vůbec naprosto dokonalé. Všem doporučuji! Sice v 6. patře, kde nefungoval výtah, za to ale ten nejkrásnější výhled ze střechy přímo na Vesuv. Ještě ke všemu nám zde ochotně umožnili nechat si zde zavazadla druhý den až do podvečerních hodin, kdy jsme se vrátily z Capri a zvládly tak před cestou do Říma i vytouženou sprchu.



Ubytování v Římě jsem vybrala na dvě noci poblíž hlavního nádraží Roma Termini. Ubytko bylo jedním slovem dokonalé! Jednak cenově, ale taky přístupem personálu. Nejlepší ale bylo strategicky geniální lokalitou. Bydlely jsme v HOTEL CHICAGO s recepcí do půlnoci a jakoukoliv domluvou možnou. Mimochodem i zde nám po odubytování umožnili ponechat zavazadla.




JÍDLO


Jídlo je důležité rozdělit podle měst, kde jsme se vyskytovaly.


Co se týče Říma, tak je to klasické italské velkoměsto spolu s klasickými cenami. Zmrzlina bez problému za 3,5 kopeček. Sice typický italský, tedy docela velký, ale 3, 5 za zmrzlinu?? To bez výčitek leda za sedmičku vína! Tak jeden kopeček jsme si daly, aby se neřeklo. Ale těch sedmiček vína bylo podstatně víc… Pokud budete v Římě nakupovat v místních minimarketech nebo dokonce supermarketech, jste na stejných cenách, jako u nás doma. Co se týče vína, tak ještě levnější. Prosecco není problém pod 3 €. Tedy jako u nás v akci v Lidlu.



Jídlo na ostrově Capri nebudu vůbec komentovat. Sem jsme si všechno přivezly a udělaly jsme dobře. Jíťa si teda dopřála kávičku, ale mě by za ty prachy asi zhořkla v puse :D




Tivoli, italský venkov… Zde jsme měly jen krátký časový prostor, takže proběhl pouze rychlý nákup snídaně v místní sámošce. Kefír, meruňky a broskve a láhev růžového šumivého vína, vše ani ne za 100 Kč.



Neapol… Toto město se dá charakterizovat jen jedinou větou: Ochutnat Neapol a zemřít!

Tady to platí doslova! Každému, kdo má rád dobrůtky všeho druhu, zejména italskou kuchyni a pizzu, Neapol doporučuji. Daly jsme si zde vyhlášenou pizzu za 7 €. Jinak si zde dáte pizzu i za 4 – 5 €. Rozhodně to ale není pizza, jakou znáte od nás, dokonce ani z jiného italského města. Pizza z Neapole je naprostý strop! Nikdy jsem nejedla lepší a už teď vím, že se na tuto konkrétní ještě letos vyprávím! Taky je zde úžasný bar, kde Aperol a jiné drinky koupíte po 1 €. Prostě si jenom tak sednete do křesílka, kocháte se rušným nočním životem a u toho srkáte jeden ledový drink za druhým bez toho, aniž byste za každou novou skleničkou viděli vynaložený balík peněz.

Neapol je co do jídla naprosto senzační! Zde si i v režimu za kačku můžete dopřát bezproblémové ochutnávání všeho a všude.




ITINERÁŘ:


DEN 1 - pátek: VÍDEŇ - ŘÍM - NEAPOL


Dnešní den startuje v podstatě po půlnoci. Odjezd z Brna na letiště ve Vídni začíná v 1:30 ráno. Parkujeme na klasickém místě (za Kačku) a přesunujeme se prvním ranním vlakem na letiště (1,8 €).



Musím říct, že po vstoupení do letištní haly na mě padla emotivní chvilka.. Naposledy jsem seděla v letadle na konci března. Repatriační let z Kostariky se slzami dojetí v očích z faktu, že je to na dlouho dlouhatánsko let poslední. Je to více jak 3 měsíce, což za posledních 5 let nepamatuji! Je to můj první pokoronavirový let, a je v podstatě úplně jedno kam, hlavně že je! Tak si tu v té letištní hale našlapuji, rozhlížím se po notoricky známých místech a najednou je vidím úplně jinak, než kdy dřív. Jak Alenka v říši divů.. Taky s ohromnou radostí a vděkem. Těším se najednou i na to, co mě vždycky na letišti otravovalo. Dokonce i na scaner zavazadel a všechny ty letištní kontroly. Mám přihlouplý úsměv na tváři a těším se, jakoby to bylo poprvé.


Na tuto cestu jsme nakonec vyrazily dvě. Já a Jíťa. O den později přiletí ještě trojčlenná skupinka, jejíž vedoucí je Verča. Ta bere kamarádku Šárku a svého přítele Otu. Jsme domluvené, že se zde příležitostně setkáme a hlavně spolu spácháme zpáteční cestu z Vídně domů. Takový je plán.


Dodržujeme tradice dávno minulé a před scanem zavazadel otvíráme lahvinku Prosecca. Připíjíme si s Jíťou na naši cestu, na italský odpočinkový trip a hlavně - na nové začátky!



Na letišti jsou samozřejmostí roušky. Žádná jiná omezení ani restrikce zde nejsou. Kontrola zavazadel je naprosto v pohodě, v podstatě nepamatuji tak rychlé a bezproblémové odbavení. Klasikou zůstává nakouknutí do duťáku, takže jako vždy - beru na palubu Donnu Karan.. Už teď závidím každému, kdo vedle mě bude sedět! Kontrola rozměru zavazadel prakticky žádná. Během chvilky sedíme na palubě. Informace o tom, že není možné v současné době měnit místa, je naprosto lichá. Předsedá si prakticky celé letadlo a i my s Jíťou sedíme během chvilky vedle sebe. Jak říkám, kromě roušky na obličeji se nic oproti starým časům nezměnilo.



Užívám si nastartování letadla, proplutí mraky a hlavně ten pocit mezi nebem a zemí. A stejně jako letištní halu – dneska víc než kdy dřív. Přijde mi to opravdu jako chvilka a přistáváme. Welcome to Řím! Přivítání je stylovka - starší pán hraje na piano, nádhera!




Podle dostupných informací je nejlevnější cestou z letiště Fiumicino autobus v ceně 5,8 . Pro nás je to i nejrychlejší spojení, protože ty levnější vlaky jedou až za 2 hod. Díky pandemii je ale každé druhé sedadlo v autobusech oblepené fólií a zamezovací etiketou, takže jede pouze polovina pasažérů. Myslím, že právě to je důvod skutečnosti, že je nyní jednotná cena jízdy busem všech společností do centra Říma 10 €. Co naplat. Vystupujeme v centru města, přímo u hlavního vlakového nádražím Roma Termini, což je přesně náš cíl. Dobu na letišti a letu jsme využily jak nejlépe šlo. Tedy plánováním itineráře.. No a náš itinerář doznal dost zásadních změn…



A protože změna je život a my měly dost času popřemýšlet nad tím, jak si ten červencový sváteční víkend v Římě užijeme, rozhodly jsme se čtyři odpočinkové dny v Římě vyměnit za poznávačku: Řím – Neapol – Capri – Řím.


Cestou autobusem jsme zamluvily ubytování. První noc v Neapoli, zbylé dvě noci v Římě poblíž hlavního nádraží. No a teď hrneme na vlakáč koupit nejlevnější jízdenky vlakem do Neapole. Máme chvíli čas, tak jdeme omrknout ubytko, které nás čeká zítra - budeme znát trasu a taky budeme trochu tušit, do čeho jdeme...




Vlaky do Neapole jezdí v podstatě každých 20 minut. Jsou trojího typu, od těch superrychlých až po couráky. Samozřejmě od toho se odvíjí cena jízdného. Můžete být z Říma v Neapoli za 55 min., potom ale zaplatíte okolo 40 euro v jednom směru. Nebo pojedete courákem, budete se kochat krásnou krajinkou, cestou si trochu odpočinete a zaplatíte 12,6 euro. To je fakt rozdíl. Myslím, že nemusím vůbec zmiňovat, jakou variantu jsme zvolily my. Podrobnosti o jízdních řádech a cenách najdete na webu: Trenitalia.com.



Vyrážíme v 11:56 z Říma a ve 14:40 přistáváme v Neapoli. Jízda vlakem jedním slovem pecka! Sledovat, jak se mění krajina před očima, je úžasný zážitek! Od krásného historického centra Říma po jeho nehezké periferie, zanedbané, vybrakované a dost smutné na pohled, až přes nádherný italský venkov. Ty hory směrem k Neapoli, kopcovité krajinky, vinice kam oko dohlédne, to je jedním slovem senzace. Už kvůli tomu stojí za to cestu vlakem podstoupit.



Vystupujeme na nádraží a přesunujeme se asi do 10 minut chůzí vzdáleného ubytování. Potřebujeme se zbavit batohů a dát rychlou sprchu. Vedra tady v Římě, resp. nyní v Neapoli, jsou opravdu krutá. Nádraží v Neapoli je obrovské, zejména pustá nekonečná plocha před ním. Musím zmínit, že první vjem není úplně ideální. Zejména tehdy, jste-li dvě bílé ženy. Na každém kroku se povaluje nějaký bezdomovec, taky je zde hodně “černo”. Když říkám hodně, myslím tím “jenom”. Ne nadarmo se o Neapoli tvrdí, že je to nejsevernější město Afriky. Jsme zde v podstatě jediné dvě bělošky, díky čemuž si vysloužíme milion pohledů takřka od kohokoliv, kolem koho projdeme. Jakmile ale zaplujeme do centra města, všechno je jiné. Afriku střídá Itálie. I když máme batohy na zádech a je nám vedro na zdechnutí, nemůžeme se cestou nekochat, zastavovat a samozřejmě fotit kdejakou zříceninu. Jsme zde 10 minut a obě dvě Neapol milujeme!



Ubytování máme v centru města, po cestě komunikujeme trasu přes WhatsApp s majitelem, resp. s recepční. Ta nás navede až ke vstupním vratům a nasměruje k bytu. Ubytování je ve starém nádherném domě v centru města, v méně nádherném 6. patře. Je zde sice výtah, ale není funkční - stojí zaseknutý někde v mezipatře. Tento stav se nezmění po celou dobu našeho pobytu, jediný rozdíl je ten, že je pokaždé zaseknutý v jiném poschodí. Chodíme tedy 6 krutých pater pěšky, což je v těch vedrech docela úmorné. Zejména první den s krosnou na zádech. Každopádně odměna v podobě výhledu z koupelny a z terasy, na kterou máme volný přístup, za to rozhodně stojí. Řekla bych, že je to asi nejkrásnější výhled, jaký jsem zatím v nějakém ubytování ve městě měla. Nejen že vidíme centrum města a střechy nádherných domů Neapole, taky se před námi na horizontu tyčí dominantní Vesuv. Ten pohled opravdu bere dech. Víc než těch 6 pater schodů..



Dáváme sprchu, odkládáme batohy do našeho pokojíku a hrneme vstříc Neapoli. Cíl máme jasný - poznat co nejvíc a zažít a ochutnat toto město jak nejvíc to jde. No a zároveň zjistit, odkud nám jede zítra ráno první trajekt na ostrov Capri.


Za jeden den, resp. za půlden, rozhodně nejde stihnout projít vše, co toto město nabízí. Každopádně pokud chcete Neapol jenom ochutnat a mít důvod se sem zase vrátit, stačí to bohatě.


Celým městem probíhá ulice Spacca Napoli, která je nejen nekonečná, ale také bez jediné zatáčky. Jsou zde velice specifické čtvrti, vypadá to tady jak v arabských zemích. Souhlasím s tím, že takový kontrast, jaký je vidět právě zde v Neapoli, není nikde jinde ve světě.


Hodně lidí o Neapoli tvrdí, že je to nejšpinavější město měst, také nejnebezpečnější… Je pravda, že je to úplně jiná Itálie než třeba Tivoli, italský venkov nebo uhlazený uspořádaný a památkami nařezaný Řím. Neapol bych přirovnala k olivám. Buď je nejíte nebo je milujete. Nic mezi. No a pro mě je Neapol ten nejlepší výběr oliv na celém světě. Za sebe mohu říci, že ze všech italských měst, které jsem kdy v životě mohla poznat, Neapol suverénně vede. Nikde jsem se necítila víc jako doma. Strašně mi sedl právě ten chaotický a neuspořádaný životní styl, rádoby bordel v ulicích, polorozpadlé domy, kapky vody z nekonečných šňůr s prádlem nad hlavou, exotická směs obyvatel všech barevných tónů pleti, všudypřítomná pizza, nekončící zvuk klaksonů za vašim zadkem a uskakování o prsa čínské gymnastky před skútry a hlavně - vůně a chuť všelijakých úžasných dobrot na každém kroku. No a tohle všechno zažijete v Neapoli na každém kroku a vůbec se nemusíte držet žádného turistického průvodce. Prostě se jenom zanoříte do města a necháte se jím vtáhnout do svého způsobu života a také - se jím necháte intuitivně vést.




Z památek, které jsme viděly, za zmínku určitě stojí Klášter svaté Kláry. Nádherná budova a ještě hezčí zahrada…



Hodně bizarní pro mě byl Kostel Gesù Nuovo. Ten se nachází na stejnojmenném náměstí na západním okraji historického centra Neapole. Vystavěn byl jezuity v letech 1584 až 1601. Nezvyklá fasáda z mohutných kvádrů je pozůstatkem původního paláce. Kostel uvnitř působí kýčovitě...až je to snad i hezký.



Co se mi líbilo nejvíc, to je prosklená galerie Galerie Umberta 1. Jedná se o nejvyšší zastřešenou pasáž Evropy. Skleněná kopule galerie tvoří jednu z dominant města. Uvnitř je spousta krámků, restaurací i luxusních bytů. Mramorové dláždění pasáže a majestátní prosklená střecha působí jako palác.



Historie pasáže není příliš dlouhá. S budováním se začalo v roce 1887 na místě, kde dříve stávala čtvrť silně zamořená cholerou. Kvůli strašným hygienickým podmínkám byla celá obytná čtvrť stržena a na místě, kde stávala, byla postavena Galerie Umberta I., symbol moderní doby i buržoázní společnosti. Architektonickou inspirací byla opravdu velice podobná stavba - Galerií Viktora Emanuela II. v Miláně.



Kousek od přístavu je pevnost Castel Nuovo… Dostat se až k jejímu vchodu je docela nadlidský výkon, protože je obklopena stavebními pracemi a magistrálou. Nakonec se nám to ale podařilo. Dovnitř jsme nešly.


Krásný je i Královský palác..



Dominantou města je Piazza del Plebiscito. Jedná se o neapolské náměstí, kterému dominuje bazilika sv. Františka z Pauly na straně druhé. Kupole baziliky připomíná římský Pantheon a přilehlá kolonáda se inspirovala Berniniho kolonádou na náměstí sv. Petra ve Vatikánu.


Španělská čtvrt (Quartieri spagnoli) je z mého pohledu vůbec to nejúžasnější z celé Neapole. Před návštěvou této čtvrti prý někteří průvodci varují, protože je to údajně to nejvíc nebezpečné místo z celého města. Obrovská kriminalita, krádeže na každém kroku, nebezpečí za každým rohem.. Nesmysl.


Já se zde cítila ihned jako doma...


O této čtvrti se říká, že je to svým způsobem město ve městě, které bylo vybudované pro španělskou vojenskou posádku, a to někdy okolo 17. století. Na čtvercové mřížce zde byly postaveny obytné domy, které jsou odděleny jen velice úzkými uličkami. Všude v oknech a mezi jednotlivými domy visí nekonečné šňůry s prádlem, který vám co chvilku kápne na hlavu osvěžující kapka. Pod nohama naopak neustále šlapete na spadnuvší kolíky na prádlo.


Procházely jsme se zde v pohodě za světla, ale ani ve večerních hodinách jsme ani chvilku neměly pocit ohrožení. Naopak. Tahle čtvrť má naprosto úžasnou atmosféru. Neprojedou zde auta, takže je zde relativně bezpečnou pro nás, evropské chodce. U každého domu sedí místní a mastí karty, děti zde běhají s míčem, jsou zde ty nejlepší restaurace a bary. Prostě místo, které nesmíte v žádném případě minut!




Neapol není ale jen výčet památek! Jsou to místní podniky, které prostě nesmíte vynechat. Podnik, který určitě stojí za zmínku, se jmenuješ Spritz Forcella. Nemůžete ho přehlédnout, protože má oranžovou barvu (jako Aperol Spritz). Zde dostanete nejen zmíněný Aperol, ale i řadu dalších drinků za jedno jediné euro. Krásné posezení, myšleno stylové, v centru největšího šrumce města, kolem ze všech stran otlučená neapolská auta, vysmáté italské tváře místních a vy, unavení, ale neskutečně šťastní z prožitého dne, si tu prostě sedíte a srkáte ledově vychlazený Aperol za euro a všechny starosti a křivdy světa máte pěkně u p.dele. Můžu vám garantovat, že vám tady v tuhle chvíli absolutně nic nechybí.

Těch koktejlu a drinků za euro je zde k mání víc. My jsme jiné než Aperol Spritz nezkusily, ale i tak jsme jich vypily docela dost (kvalita bude cajk, hladinku jsme měly raz dva a světe div se - neosleply jsme).



Dalším vyhlášeným ne-památkovým turistickým cílem je Pizzeria Da Michele, jedna z nejstarších neapolských pizzerií vůbec. Proslavila jí Julia Robert ve filmu Jíst, meditovat, milovat. I přesto, že tahle pizzerie získala svůj světový věhlas, ceny zde nějak nezvedli. To je opravdu chvályhodné, to by se u nás asi nestalo. Pizza tu dnes stojí 7 €. My jsme si ji zde ale nakonec nedaly, fronty byly nekonečné. Navíc jsem v některém z průvodců na internetu vyčetla, že mnohem lepší pizza je v podstatě za rohem..



Pizzeria Di Matteo, naprostá senzace! Musím říct, že lepší pizzu jsem v životě nejedla a že právě tenhle kousek těsta má na svědomí to, že už teď koukám po dalších letenkách zpátky do Neapole. Tuhle pizzu si musím dát ještě jednou.. Díky ní mohu říct to, co jsem zmínila již v úvodu – "ochutnat Neapol a zemřít!" Z venku tato pizzerie vypadá jako naše hladové okno, ale uvnitř je to normální restaurace na dvě patra. Ceny jsou zde stejné jako jinde. Tedy okolo 7 €. Daly jsme si napůl pizzu čtyř ročních období a musím říct, že to byla naprostá senzace! A najezené jsme z té poloviny byly obě. Artyčoky mi nikdy nechutnaly, dokud jsem je nezažila v této podobě. Senzace! Senzace!



No a protože se ráda dělím o své nejen odžité vjemy a zážitky, ale i o místa, která za vidění stojí, ale na které jsem prostě nedosáhla, musím zmínit jedno, které jsme časově nestihly a kvůli kterému se do Neapole vedle té boží pizzy taktéž vrátím. Třeba bude někdo z vás rychlejší a dá mi zpětnou vazbu, zda je to takové wow, jak si myslím..

Jedná se o podzemní hřbitov, který leží na ulici Via Fontannele 80. Bohužel je to téměř hodina chůze od centra města, tedy stejná doba i zpátky, a na to jsme už neměly v denním programu prostor. V noci tam člověk fakt nechce :) Údajně se jedná o opravdu mrazivé místo, o kterém se téměř žádný průvodce nezmiňuje. Je zde krypta a v ní vytesané do skály kosti desítek tisíc mrtvých, převážně z morových epidemií. Vedle toho jsou ale i ostatky lidí, kteří zemřeli teprve před pár desítkami let. Jedná se totiž o "normální" hřbitov, kam chodí místní lidé truchlit za své blízké, nikoliv o atrakci. No a vstupné se sem samozřejmě neplatí.



Cestou jsme prošly ještě kolem hromady památek, chrámu a kostelů, jejichž jména si ani nepamatuji. Procházka Neapolí je prostě jedno velké wow. Co určitě ještě určitě stojí za zmínku, to je místní sladká specialita sfigliatelle. Je to jejich vyhlášená dobrota, stejně jako třeba u nás poslední dobou trdelník. Tato lahůdka je křupavé pečivo z lístkového těsta, které je plněno úžasnou ricottou s kousky pomerančové kůry a kandovaným ovocem. Tento recept, který vznikl v klášteře, kde jakási jeptiška Rosa chtěla zužitkovat zbylé ingredience, je naprosto dokonalá mňamka. Recept sice na chvilku získal jméno po jeho autorce jeptišce, ale pak si ho upravil nějaký cukrář a pojmenoval ho dnešním názvem. Rozhodně doporučuji, tu chuť pomerančů v ricottě ucítím na jazyku ještě hodně dlouho! Cena je okolo 1 € a musím říct, že mě to zasytilo jako normální oběd.



Trasa Neapol:

1/ Calata Porta di Massa, Interno Porto

2/ Castel Nuovo, Via Vittorio Emanuele III

3/ Basilica Reale San Francesco di Paola

4/ Pizzeria Nennella, Via Santa Caterina da Siena

5/ Quartieri Spagnoli

6/ Cloister of Santa Chiara, Via Santa Chiara

7/ Church of Jesus 'Nuovo', Piazza del Gesù Nuovo

8/ Neapolská katedrála, Via Duomo

9/ L'Antica Pizzeria da Michele, Via Cesare Sersale


No a po nočním návratu "domů" - víno na terase s tou nejkrásnější vyhlídkou...




DEN 2 - sobota: NEAPOL - CAPRI - NEAPOL - ŘÍM


Dnešní den byl plán jediný - výlet na ostrov Capri.


Budíček máme opravdu brzký a leze se nám z postele sakra těžko, protože včerejší noční ulice Neapole (a skvělej Aperol Spritz) bylo těžké opustit… Ale zvládneme to, vidina výletu nás motivuje. Balíme věci a necháváme je v ubytování ve vstupní hale. Klíče od pokoje odevzdáváme (večer frčíme do Říma), ale dostaly jsme klíče od domu a vstupu do bytu, takže si zde odpoledne naše batohy cestou na vlak vyzvedneme.


Vyrážíme do přístavu, který je od našeho ubytka asi 10 minut pomalé chůze. Přístavy na Capri jsou zde v Neapoli dva, ale doporučuji ten náš - jezdí zde podstatně levnější lodě. Cenový rozptyl je od 15 - 50 euro za jednu cestu, což je rozdíl opravdu markantní. Lodě mezi Neapolí a Capri vyplouvají co hodinu, nicméně pokud chcete ušetřit, přivstaňte si a vyplujte s trajektem společnosti Caremar z Calata Porta di Massa (severovýchodně od přístavu hlavního). Bude vás to stát jen 14,80 euro. V dopoledním čase plují na Capri za tuto cenu jen následující tři spoje:


05:35 Trajekt 1h Caremar- z Calata Porta di Massa - 14,80 EUR

07:55 Pomalý trajekt 1h 25m Caremar- z Calata Porta di Massa - 14,80 EUR

12:40 Pomalý trajekt 1h 25m Caremar- z Calata Porta di Massa - 14,80 EUR


Zpátky se dá jet ještě o dvě eura levněji:

14:30 Slow Ferry 1h 25m Caremar- Calata Porta di Massa- € 12.30


Podrobný plavební řád zde: https://www.naplesbayferry.com/en/t/capri/napoli



My jsme nakonec vyměkly a pluly až trajektem v 7:55 hodin. Na ostrov jsme teda měly 5 hodin čistého času, což považuji za dostatečné. Plavba je pohodová, krásné vyhlídky na Neapolský záliv, maják, ale i na Vesuv.



Capri se nachází v Neapolském zálivu a jde o součást Kampánského souostroví. Mimo městečka Capri je zde další obec Anacapri a lodní přístav Marina Grande.


Loď přistane v přístavu Marína Grande. Už z moře se otevře výhled na nádherné přístavní, docela barevné, městečko.



Je tady docela slušný cvrkot. Nejen díky přístavišti, ale i díky malému náměstíčku, spoustě restaurací, barů, prodejců suvenýrů apod. Nad přístavem je město Capri. Dá se do něj dostat pěšky nebo lanovkou, která vede přímo od přístavu do města (2 , asi 10 minut), pěšky je to chůze do kopce asi 30 minut.


My jsme sice byly rozhodnuté vyjet lanovkou, vedro bylo úmorné a nechtěly jsme se trápit, nicméně jsme se zavykládaly a zjistily jsme, že máme půl kopce za sebou. Takže jsme to zvládly “za kačku”, aniž bychom vlastně chtěly.



Po cestě je úžasné chodit kolem místních domečků, kde u každé vstupní brány nechybí barevná kachle s nějakým výjevem z ostrova. Nádhera!



Poslední úsek kopce (Via Truglio) jsme už byly fakt rády, že to máme za sebou. Není to náročným terénem, ale tím neskutečným vedrem.



Město Capri má maličkaté hlavní náměstí (Piazza umberto) a spoustou úzkých uliček. Je zde i několik památek, např. klášter Certosa San Giacomo. No a na každém kroku citrony. Ať už stromky s plody, nebo citronové suvenýry. No a ty červené lodičky - to prostě chceš! Teda já je chci :D



Hodně známé jsou Augustovy zahrady (Giardini di Augusto)..



Cestou jsme omylem narazily na místní knihovnu..



Největším lákadlem ostrova je ale věhlasná pohlednicová vyhlídka na skály "rostoucí z moře" - faragliony. Není to ale jen vyhlídka na skály, je to především vyhlídka na mořský luxus. Průzračnou mořskou hladinu zde v tisících odstínech tyrkysova protínají nádherné bílé plachetnice. V kombinaci se skalami – dokonalý výjev. Hodně lidí se kochá tímto výhledem z vyhlídky u místních zahrad..



Skutečná vyhlídka je ale ještě o kus výš. Pokud si dáte do navigace místo jménem Belvedere di Punta Canonne, dojdete na vyhlídku, která je oproti té v zahradě ještě tisíckrát krásnější a co je hlavní – možná to budete také úplně sami.





Pod touto vyhlídkou je milionářská cesta Via Krupp - neskutečné klikatící se serpentýny v kopci směrem k moři, kterou si tu nechal postavit německý železářský magnát Krupp, aby se dostal od moře ke své vile.



Zajímavým místem ostrova je Villa Jovis. Zde žil císař Tiberius svůj zhýralý život. Na ostrov si zval své nepřátele, které shazoval ze skoro 100 metrů vysoké skály. Je to nejhezčí místo na ostrově, dopoledne je dobrý výhled na ostrov Ischia, Prócida a záliv, výjimečně je vidět až Salerno.


Druhé město ostrova je Anacapri, což je novější a méně zajímavé město, které má však několik zajímavostí a památek. Anacapri má hlavní malé náměstíčko Piazza della Vitoria. Sem jsme se ale nedostaly.


Pod městem Anacapri je velmi známá modrá jeskyně - Grotta Azzura. Jde o velmi navštěvovanou jeskyni, největší turistickou atrakci. Jeskyně je nízká a po přestoupení z lodě do nízké loďky s vámi převozníci budou v jeskyni asi 5 minut, což je vše. Ceny naprosto neúměrné zážitku. Bez sebemenší lítosti jsme jeskyni vynechaly. Do jeskyně je možné dostat se více způsoby - mj. tam je možné i přijít po cestě a následně doplavat (jeskyně není jen hájenstvím převozníků, není ničí majetek) nebo lodí z hlavního přístavu. Tam vás budou odchytávat naháněči. Jinými slovy – kdo se do jeskyně podívat chce, cestu si určitě bez problému najde.


Zajímavosti Capri je i to, že ve městě pobýval nějakou dobu Lenin (má zde i sochu) po nezdařeném povstání v roce 1905.


Po celém ostrově je změť úzkých silnic kolem skal a ještě užších uliček. I když je ostrov opravdu malebným místem a kupodivu na ploše 10,4 kilometrů čtverečních je toho k vidění dost, bohatě stačí 5 hodinová prohlídka. Pro ty, co chtějí vidět i sousední městečko Anacapri, taky projet ostrov křížem krážem a ještě si zde dopřát koupání, určitě bude dostačující budget dvou dnů.


Na rychlé vykoupání je krásná pláž kousek od přístavu, zhruba 800 metrů chůze. Schází se k ní po schodech dolů, je docela ukrytá. Voda krásná, písek super, vyhlídka dechberoucí…



Pokud pojedete na ostrov pouze na výlet a chcete jet v režimu za kačku, nemusíte zde utratit opravdu vůbec nic. Na těch pár hodin si jídlo a pití můžete nakoupit v Neapoli v sámošce a dovézt sebou. Přesně tak jsme to udělali i my. Nic nám nechybělo.



Ve 14:30 odpoledne nasedáme na trajekt zpátky do Neapole (zmíněných 12 €). Po cestě nabíráme síly, obdivujeme jak siluetu Vesuvu, tak i maják v přístavu v Neapoli, srkáme zbytky vína, které jsme si na ostrov dovezly a nevypily tam a je nám krásně.



Okolo 16. hodiny připlouváme do Neapole. Jelikož jsme se obě do tohoto města zamilovaly a protože máme do odjezdu vlaku zpátky do Říma víc jak 2 hodiny čas, ještě si dáme hodinu a půl brouzdání místními uličkami. Původně jsme si chtěly dát včerejší skvělou pizzu ještě jednou, stejně tak skleničku Aperolu na ten náš skvělý a zdařilý výlet, bohužel máme smůlu – všechny tyto podniky se otvírají až po 18. hodině odpoledne. To nám ale nevadí, i tak si to užíváme jak to jen jde. Neapol je opravdu nádherná.



Vracíme se do ubytování, vyštracháme zmíněných 6 pater hrůzy a nacházíme batohy přesně tam, kde jsme opustily. V domě není nikdo, tak si dovolíme použít ještě společnou koupelnu k osvěžující sprše, pobalíme znovu saky paky a hrneme asi 10 minut chůze k hlavnímu vlakovému nádraží. V 18:15 hodin nasedáme na náš vlak a máme před sebou necelé 3 hodinky na kochání se krajinou a odpočinek.


Ještě než jsme vyjely z Říma, šly jsme si omrknout zamluvené ubytování přes booking, takže přesně víme, kam po přistání už v podvečerních hodinách půjdeme. Je to opravdu jenom 300 metrů od hlavního nádraží, hotel vypadá na první pohled velice přátelský a recepce jede do půlnoci. Jsme tedy v absolutním klidu. Ubytování nás překvapí ještě víc po příchodu, protože pán na recepci je ochota sama.


Cestou ve vlaku už nás kontaktuje kamarádka Verča se svojí skupinkou. Dorazili do Říma dnes, domlouváme se na večerní setkání a seznamku. Okolo 22. hodiny odkládáme batohy v našem pokoji a hrneme jim naproti. Cíl je jasný – koupit láhev Prosecca a podívat se na osvětlené večerní Koloseum. Je to ještě 4 kilometry chůze tam a zpátky, ale vůbec nevadí. Máme strašnou radost, co všechno se nám podařilo za těch pár hodin “ v Římě” stihnout a právě noční prohlídka Kolosea do toho skvěle zapadá.


Seznamka proběhne velice rychle, stejně tak nákup Prosecca a vyrážíme. Verča, Šárka a Ota nám popisují svůj dnešní den – udělali si výlet do Tivoli. To jsem teda vůbec neměla v plánu, ale když poslouchám jejich nakažlivé nadšení, stačí jeden jediný pohled na Jíťu a je rozhodnuto. Zítra jedeme na výlet!


Bloudit v Římě s pomocí Google map je opravdu zážitek. Nejdřív jsme si s Jíťou myslely, že navigační problém máme pouze my dvě, po propojení skupinek i s Verčou a jejími přáteli jsme zjistili, že v tom lítáme všichni stejně. Moje rada – mapy používat pouze coby směrovou orientaci, jinak se prostě a jednoduše raději ptát. Musím říct, že mi právě tady v Římě došlo, jak skvělé značení na památky máme v České republice. Hlavně v Praze. V Římě je to opravdu bída. Směrovek je poskrovnu a rozhodně se podle nich nedá moc orientovat.

Po asi třičtvrtě hodině chůze nacházíme Koloseum, ke kterému jsme to měli mít 20 min. chůze... Stejně tak dlouho bloudíme i zpátky. Koloseum je nádherné. Je zde spousta lidí, posedávají na zídce, relaxují, užívají si pohledu na nádhernou antickou památku pod nočním nebem, dokonale nasvícenou…



Načínáme další lahvinku Prosecca a vychutnáváme tenhle okamžik. Do postele se dnes dostáváme kolem 1 hodiny ranní, což je jak přes kopírák včerejšího večera v Neapoli. Budíček natahujeme na 6:30, protože o hodinu později už chceme sedět ve vlaku směr Tivoli..



DEN 3 - neděle: ŘÍM - TIVOLI - ŘÍM


Budíček je opět kruťárna, ale co naplat – plán je plán. Výhodou ranního probuzení je to, že nás 30°C teploty čekají až na místě a můžeme přesun realizovat ještě v obstojném počasí. Na nádraží jsme za pár minut, kupujeme jízdenku za 1,5 směr Tivoli. Vlaky jezdí opravdu často a jezdí různé druhy, kdy cesta trvá od pětatřiceti minut do 1 hod.


Opět sledujeme za okny, jak se krásný kultivovaných Řím mění na své periferii v opravdické ruiny…a pak během chvilky vinice, kopce, hory.. Za chvilinku zastavujeme. Tivoli je opravdu od Říma snadno dostupné a jako půldenní nebo jednodenní výlet – rozhodně doporučuji. Vlastně za sebe mohu říci, že poletím-li ještě někdy do Říma, ubytování a nocleh budu orientovat právě sem. Tahle “vesnická Itálie” mi sedí tisícinásobně víc. Vycházíme z nádraží, přecházíme obrovský most a jsme v historickém centru města. Směrovky k vilám, hlavním turistickým cílům, tady na rozdíl od Říma nechybí.



Tivoli, bývalé antické město, které sloužilo jako útočiště a letovisko pro movité Římany před parnými dny v Římě, leží 40 kilometrů od Říma. Kromě vyhlášené vily d'Este a Hadrianovi vily je i samo městečko důvodem k návštěvě. Jsou zde travertinové lomy, nádherné zahrady a parky, antické památky. Tivoli má navíc dokonalou polohu na kopci, díky níž se lze kochat okouzlujícími výhledy do okolní krajiny. Za mě - dokonalý italský venkov.




Hlavní cíle turistů jsou vyhlášené luxusní vily, každopádně za sebe musím říct, že samo městečko je skvost a stojí za půldenní procházku křížem krážem.



My jsme díky časovým možnostem zvolily Villu d´Este a na příští trip jsem si nechala v záloze Hadrianovu vilu, ke které je to 5 km chůze z města a nejede tam žádný spoj.


Kousek od našeho cíle je ještě VILLA GREGORIANA, dovnitř jsme ale nešly. Pouze do zadní části parku s antickými pozůstatky (sem se vstupné neplatí).



VILLA D´ESTE

Vila a přilehlý, naprosto dokonalý, park patří na seznam UNESCO. Parku byl udělen titul Nejkrásnější zahrada Evropy a po prohlídce nelze než souhlasit.. Vstupné do vily je 12 . Měly jsme informaci, že i zde je první neděli v měsíci vstup zdarma. Pravda to je, ale stejně jako v Římě - díky pandemii jsou vstupy zdarma zrušené a platí se plné vstupné i dnes. Každopádně za toto místo je to vstupné naprosto smysluplně vynaloženým penízem.



Villa je od nábytku a zařízení prostá, ale jsou zde nádherné malby a samozřejmě z terasy se otvírá výhled na to nejkrásnější - rozsáhlý vodní park.



Park Villy d’Este patří k nejkrásnějším a největším vodním parkům v Evropě. Je zde 250 vodotrysků, 60 vřídel, 255 kaskád, 100 nádrží, 50 fontán, 20 teras, 300 bran, 3 000 různých sezónních rostlin, stovky stromů a tisíce dalších rostlin. I citróny!



Veškerá voda v parku je přiváděna do zahrad 600 metrů dlouhým podzemním tunelem. Architekt Ligorio měl promyšlený každý detail a dokonce spočítal, kolik vody přesně bude park potřebovat. Ligorio využil principu spojených nádob a tlaku vody a bez použití mechanických zařízení park důmyslně zásobil vodou.



V tropických letních dnech je Tivoli osvěžující útěk z rozpáleného Říma - voda je vidět i slyšet všude, mezi prameny fontán za vydařeného počasí duha, v době pokoronavirové ani noha. Prostě sen! Za mě - naprostý strop tohoto italského tripu.



Kolem 13 hodiny nasedáme na vlak zpět do Říma, abychom konečně ochutnaly metropoli. Já už v Římě byla několikrát, takže mi ten přidělený půlden přijde naprosto dostačující a Jíťa, která zde ještě nikdy nebyla, je naštěstí naladěná stejně jako já - takže i ona ocenila více Tivoli, Neapol a Capri než “věčné město” samo.


V Římě dáváme klasický okruh. Osobně doporučuji nedělat žádné itineráře, protože v podstatě kamkoli se tady hnete, zakopnete o nějakou historickou památku, dech beroucí kostel, ruinu, naleziště, pahorek a kdoví co ještě. Je zde hodně možností, kde si stran jídla koupit něco do ruky - kousek pizzy, panini, zmrzku. Z restaurací se vyplatí odlehlejší místa, které mají hezkou atmosféru a fér ceny. Za běžný oběd (pasta a podobně) zaplatíte kolem 10 - 15 . Espresso na stojáka si dáte kdekoliv za 1,5 , v sedě víc jak dvojnásobně dražší. Najít supermarket nebo nějaký malý market není problém, vlastně je na každém kroku. Zde koupíte víno/prosecco i za 4 . Kupodivu mají lahvinky i v chlaďáku a nejen ty za 20 a více, ale i ty nejlevnější.. Co se tekutin týká (a teď nemyslím víno), je zbytečné s sebou vláčet láhev s vodou. Jednak se za celý den pronese, ale hlavně - je zde spousta fontánek s pitnou (a studenou!!) vodou. Nejen že se dokonale osvěžíte a doplníte tekutiny, ale osvěžíte i unavené nohy.


Pokud máte na Řím dostatek času, vše projdete bez problému pěšky, bez využití MHD. Pokud čas nemáte a nebo jsou úmorná vedra, pak jednorázová jízdenka stojí 1,5 a je fajn si nějaký delší přesun alespoň v jednom směru odpočinout v klimatizovaném autobusu.


K památkám zásadní: Většina muzeí a památek má první neděli v měsíci vstup zdarma (včetně těch nejznámějších typu Kolosea nebo Fora Romana). Vatikánská muzea pak mají vstup zdarma poslední neděli v měsíci. Ovšem - v době pokoronavirové se VSTUP PLATÍ I V PRVNÍ NEDĚLI V MĚSÍCI. Bohužel.


1/ KOLOSEUM


„Dokud bude stát Koloseum, bude stát i Řím. Když padne Koloseum, padne i Řím. Když padne Řím, padne i svět“. Citát benediktského mnicha Bedy Ctihodného dostatečně vystihuje význam Kolosea i Říma jako takového.



Koloseum je rozhodně jednou z nejikoničtějších staveb světa a určitě i bez rad nechybí na žádném seznamu cílů každého návštěvníka Říma. Největší amfiteátr římské říše byl otevřen roku 80 n. l. a sloužil především ke gladiátorským zápasům, veřejným slavnostem, zápasům s divokou zvěří, popravám a divadelním akcím. Hlediště pro víc než 50.000 lidí dodnes uchvacuje davy lidí stejně jako relativně zachovalá fasáda.


Dovnitř jsme nešly, tak alespoň starší fotky z interiéru:




2/ PANTHEON


Starověký kruhový katolický chrám s typickým antickým průčelím a mohutnou kupolí se střešním oknem, které přivádí do budovy světlo, byl dostaven roku 118 a původně zasvěcen Všem svatým.



V dnešní době slouží jako hrobka králů Viktora Emmanuela II. a Umberta I. či Raffaela. Interiér i exteriér jsou až na drobné detaily původní a vzhled tak identický jako při stavbě ve 2. století. Jedná se tak o nejzachovalejší antickou stavbu v Římě. Pantheon najdete přímo v srdci centra na náměstí Piazza della Rotonda. Otevřeno je denně od 8:30 do 19:30, v neděli 9:00–18:00. Vstupné se neplatí.




3/ FONTANA DI TREVI


Řím je vůbec město fontán a ta nejvýznamnější (a prý i nejkrásnější na světě) je právě Fontana di Trevi. No nevím, zda nejkrásnější, ale zrovna během této cesty jsem ji konečně viděla bez obležení turistů a vypadala fakt dobře. Fontana di Trevi je přes 20 metrů široká a 26 metrů vysoká fontána zasazená do husté městské zástavby na malém náměstíčku Piazza di Trevi. Renesanční stavba z roku 1762 k sobě láká tolik turistů, že v letních měsících v době necovidové budete stát klidně několikaminutovou frontu jen proto, abyste se vůbec dostali k okraji kašny. Žádné vstupné se zde neplatí.



4/ FORUM ROMANUM


Forum Romanum se rozprostírá v široké oblasti mezi Pizza Venezia a Koloseem a je nejvýznamnějším pozůstatkem antického Říma. Právě v těchto místech probíhaly všechny důležité akce tehdejšího veřejného života, právě tady se nacházelo živoucí jádro antického Říma. Pozůstatky Fora Romana v dnešní podobě byly objeveny a odkryty až ve 20. století. Počítejte s tím, že areál je rozsáhlý se spoustou dílčích památek na malé oblasti, k návštěvě si vyhraďte minimálně hodinu a půl.




5/ ŠPANĚLSKÉ SCHODY


Jedno z nejpopulárnějších míst k setkávání a ležérnímu odpočinku spojeným s pozorováním lidí, je u Piazza di Spagna, tedy Španělského náměstí. Barokní schodiště na 138 schodech překonává výškový rozdíl ke kostelu Santa Trinita dei Monti. Zatímco obvykle schody pod koncentrací lidí nejsou vůbec vidět, nyní - v době pandemie a restrikcí - jsou jak nahé. Důvod je prostý - nesmí se na nich sedět :D Takže si tam všichni udělají selfíčko ve stoje, někdo s výskokem a prchají odpočívat jinam. Kdo se pokusí si i jen na vteřinu sednout (zapózovat na fotku), je obratem odměněn hvizdem všudypřítomných policistů a vykázáním ze schodiště pryč. Něco na těch restrikcích pozitivního je...



No a pak ještě milion dalšího. Dneska jsme oblítaly co šlo a rozhodně nemáme pocit nějakého deficitu.




Padáme do postele kolem 21 hodiny. Zrovna si s Jíťou ošetřujeme pryskejře a puchýře na nohách a nahlas sníme o zaboření horkých chodidel do čerstvého sněhu, přitom koukneme na displej chytrých hodinek, který nám za dnešek hlásí 24 nachozených kilometrů. Včerejšek na Capri ukazuje 22 km a den příletový s Neapolí - 24 km. Sakra, najednou mě začínají bolet kolena a Jíťu kyčle! :D




DEN 4 - pondělí: ŘÍM - LIDO DI OSTIA - VÍDEŇ


Dnes je odletový den, ale odlet máme až okolo 21 hodiny. To znamená jediné - celý den je před námi.


Sice jsme si chtěly přivstat a zažít svítání na prázdném římském náměstí, ale dnešní probuzení bylo paradoxně přes nejdřívější usnutí a současně nejvíc spánkových hodin, nejkrutější. Kopeme se z postele až v 8:00 hodin! Pobalíme věci a necháme si batohy na recepci s tím, že polítáme Vatikán, vyzvedneme bágly a jedem k moři.



Vyrážíme vyprahlým městem směrem k Vatikánu, což je víc jak hodina chůze. Po cestě zase žasneme nad neuvěřitelnými stavbami na každém kroku a čím dál více vyhledáváme stinné uličky a chodníčky. Teploty atakují 35 stupňů ve stínu, když vcházíme na na náměstí Vatikánu. První, kam okamžitě míříme, je fontánka s ledovou vodou..



Každej, kdo zde byl, tak jistě ví, že dominantnost a nádheru tohoto místa slovy popsat nejde. Nicméně nyní, ve světě “bez lidí”, je to teprv Něco Něco! Mám pocit, že je nás zde maximálně dvacet!! Tohle bych nemyslela, že je někdy možné zažít..


VATIKÁN


Nejmenší stát na světě, sídlo Svatého stolce a tím pádem i papeže, je přímo v srdci Říma. Kromě faktu, že návštěvou si s čistým svědomím můžete svou cestovatelskou statistiku rozšířit o novou zemi, Vatikán disponuje i mnoha světově významnými památkami v čele s bazilikou sv. Petra a vatikánskými muzei.



Bazilika sv. Petra je díky svým obřím rozměrům považována za největší chrám v Evropě. Dle tradice stojí na místě, kde byl mučen, ukřižován a pohřben apoštol Petr. Jedinečnost baziliky spočívá také v nádherné a bohaté výzdobě, uvnitř je známá Pieta od Michelangela, který ji vytvořil v již pouhých 23 letech. Michelangelo navrhnul také kopuli baziliky, ze které je krásný výhled na téměř celý Vatikán a přilehlé náměstí sv. Petra. Vstupné do baziliky je zdarma, nicméně je nutné projít rentgenovým pásem a nesmíte mít holá ramena a stehna nohou. Kopule baziliky je zpoplatněna.



Na náměstí sv. Petra o rozměrech 340 x 240 metrů se vejde až 400.000 lidí. Je jedinečným architektonickým dílem Gian Lorenza Berniniho z let 1656–1667, který kolem něj vytvořil velká podloubí. Tvar těchto podloubí prý symbolizuje otevřenou náruč církve.. Středu náměstí dominuje 331 tun těžký a 25 metrů vysoký obelisk zdobený dvěma fontánami ze 17. století, který zde stojí již od dob vlády císaře Kaliguly. Mnoho věřících se dodnes domnívá, že je tento obelisk pozůstatkem svatého Kříže.


Vatikánská muzea patří mezi největší v Evropě, a to jak svou rozlohou, tak i počtem vystavovaných exponátů. Jednotlivá díla jsou vystavena ve stovkách místností a několika oddělených muzeích. Asi největších lákadlem je Sixtinská kaple se svou výzdobou od největších renesančních umělců včetně Michelangela, který vymaloval strop a výjev posledního soudu.



ANDĚLSKÝ HRAD (Castel Sant Angelo)


Monumentální kruhový hrad byl vybudován okolo roku 135 n. l. na břehu řeky Tibery jako Hadriánovo mauzoleum, později sloužil jako papežská pevnost i vězení. Dnes sídlí v takřka kompletně zachovalé stavbě muzeum historie Říma i Vatikánu a patří k nejfotografovanějším místům v Římě.



No a my máme pocit, že to hlavní z Říma (tedy bohužel bez židovského gheta) jsme viděly, teplota, tlak i rosní bod alarmují a my využíváme dokonce i autobus za 1,5 euro, abychom byly co nejdřív pro bágly v ubytku a frčely se ochladit k moři. Recepční byl moc ochotnej a když nám ukládal batohy do k recepci přilehlé místnosti, láhev vína, kterou jsme už včera nevypily a plánovaly si dnes vzít do vlaku na cestu, nám sám od sebe dal do své lednice. Boží! Bereme vychlazenou orosenou lahvinku, krosničky na záda a za 5 minut stojíme na vlakáči.



Lístek do Lida di Ostia stojí 1,5 na osobu. Do Lida se jede metrem - s jedním přestupem, přičemž jízdenka platí opravdu až “na pláž”. Obrazně samozřejmě. Cesta zabere hodinu, zastávek je hodně a některé jsou opravdu dlouhatánské.



Je sranda, že si v metru nemůžete na polovinu sedadel sednout (covid opatření), ale nad vámi pak stojí lidé nařezaní jeden na druhém. Nicméně obdivuji to, jak se zákaz sezení respektuje. V MHD v Itálii jsou roušky nutnost, stejně jako na nádraží. Ještě jsem zapomněla zmínit, že když přiletíte do Říma a do centra dojedete vlakem, tak vám budou měřit před vpuštěním do města teplotu. Co by s vámi dělali, kdybyste teplotu měli, si nějak nedovedu představit...



Vystupujeme na stanici metra Lido di Ostia a vydáváme se na cestu k moři. Cesta je skvěle značená. Máme v plánu zde zůstat až do přesunu na letiště, protože právě odtud se dá na letiště dostat za 1,5 autobusem (což je levnější jak z Říma - 10 ). Jdeme na autobusák poptat jízdní řády, zjistit odkud to jede.

Jízdní řád zde a foto autobusáku:


Vyrážíme na pláž. Zastavujeme v supermarketu a nakupujeme vše na jídlo i pití na zbytek dne. Také se trochu osvěžíme klimatizací. Dojdeme k moři... Dokonalost sama!



Máme info od Verči a její party, že zde už od rána jsou a že zvolily placenou pláž - první, na kterou narazili. 10 lehátko a 10 slunečník. To se nám teda platit nechce, takže zastavíme místní mladíky s ležérně přehozeným ručníkem přes záda a ptáme se, zda je zde i veřejná pláž. Kývnou, jdou tam, tak nás tam dovedou. Super. Už méně to, že je to 15 minut chůze ve výhni. Každej krok je s batohem na zádech je v tom vedru peklo peklovatější, ale dáme to. Dojdeme na pláž, kde je to hlava na hlavě. Doslova. Od soukromé pláže je tato veřejná oddělené plůtkem a my na vlastní oči vidíme ten rozdíl. U nás hlava na hlavě, na placené ani noha! To jsou asi ty novinové a facebookové fotky liduprázdných italských pláží :D



Plůtek se ukazuje jako dokonalý věšák na naše batohy, abychom si domů nedovezly kilo písku, stejně tak jako věšák na mokré ručníky a vše ostatní. Rozvěsíme si to, vykrámujeme plavky a ručníky a hrneme do vody.



Pláž je písečná, moře čisté, lidi jsou pro mě v “dnešním světě” kupodivu příjemná součást času u vody. Posloucháme jejich mumlání, sledujeme dění kolem sebe, sbíráme mušle a hlavně - sedíme na písku, kde nás v pravidelných intervalech omývají studené vlnky a srkáme Prosecco a Lambrusco. Nic nám nechybí. Přemýšlíme, co vše jsme za ty 3 noci a 4 dny "v Římě” stihly a obě máme spokojený úsměv na tváři. Tenhle trip za to sakra stál!




Bohužel nám tu bylo tak skvěle, že jsme odchod na bus odkládaly na poslední možný čas. Převlékání do sucha a balení sebralo víc minut, než jsme počítaly a my doběhly na autobusák přesně ve chvíli, kdy náš spoj na letiště v 18.36 odjížděl. Jelikož jel další bus až za víc jak hodinu a my netušily, jak časově náročný bude pohyb na letišti k nástupu na palubu, plácly jsme se přes kapsu a za 25 euro vzaly na letiště taxíka. Za 20 minut nás vyhodil přímo před odletovou halou a my v klidu a v pohodě stihly náš let domů. Jen nevím, zda se sluší říct “bohudík”...



Na letišti se podruhé scházíme se skupinkou II - Varča, Ota a Šárka a sdělujeme si dojmy z výletu. No a protože mám souhlas a taky fotku, tak pro všechny chlapy jedna inspiračka - když chcete požádat stylově svojí vyvolenou o ruku - Vatikán je na to nejlepší místo!!!

Verčo, Oto - ještě jednou obrovská gratulace!!


Let zpět byl i přes trojsedadlo jenom pro mou osobu jedna obrovská hrůza. Asi 20 minutové turbulence mě na chvíli donutily přemýšlet nad tím, že tentokrát možná opravdu nedoletíme... Přemýšlela jsem nad rozesláním loučivých zpráv, ale došlo mi, že bez signálu by asi stejně nedošly. Když už jsem propadala fakt úzkosti (paní přede mnou se rozbrečela a byla slušně řečeno hysterická, navíc i letušky se dívaly jedna na druhou vyděšeně), vzpomněla jsem si na Verču a Otu o pár řad za sebou. Ne, nespadneme. Oni se přece ještě musí vzít!!!




ROZPOČET


  • letenka Vídeň - Řím - Vídeň: 600 Kč

  • ubytování 3 noci/osoba: 1 500 Kč

  • doprava (vlak Řím - Neapol - Řím = 25,3 , trajekt Neapol - Capri - Neapol: 27,4 ,bus z letiště do Říma 10 , 1x jízdenka v Římě 1,5 , vlak Řím - Tivoli - Řím: 3 , metro do Lido di Ostia 1,5 , taxik na letiště 12,5 /osoba): 2 220 Kč

  • placené vstupy: Villa d´Este 12 : 330 Kč

  • ostatní (jídlo, pití..): 1 000 Kč

Celkem 4 dny/3 noci - ŘÍM, NEAPOL, CAPRI, TIVOLI, LIDO DO OSTIA - 5 650 Kč/osoba.


ZÁVĚREM?


Tato cesta byla nakonec úplně jiná, než jsem plánovala. Nebylo to ani trochu odpočinek, už vůbec né relax, v žádném případě prázdný itinerář plný nicnedělání. Na první pohled pohled to možná vypadá jako pravý opak, jako naprosto zběsilá jízda. Pohledem člověka, který si tyto 4 dny / 3 noci odžil na vlastní kůži můžu říct jediné – přesně tohle byla dokonalá cesta. Nenaplánovaná, ale přitom full.


Během 88 hodin jsme s Jíťou stihly poznat nepoznané, zamilovat se na druhý pohled (Neapol), vrátit se na místo, kde jsme kdysi byly, nostalgicky zavzpomínat a porovnat zub času (Capri), ale také objevit něco úplně nového, nečekaného (Tivoli).



Každý máme jiné tempo, jiný cestovní rytmus, každý očekáváme od svých cest něco jiného. Pro mě byla tahle cesta a všechno, co jsme během ní zvládly, naprosto dokonalou kompozicí v cestování. Koupit si na blind a bez přemýšlení letenku do Říma, protože proč vlastně ne (a nikam jinam to ani na poslední chvíli za pár stovek nejde). Letět někam, kde jsem byla několikrát a nic od toho města vlastně ani nečekám. Letět a netušit, že obyčejnej a notoricky známej Řím bude nakonec ten nejlepší Řím ve vašem životě.


Taky po dlouhých 3 měsících konečně projít letištní halou, pozorovat s němým úžasem a obrovským respektem všechno dění kolem sebe, nastoupit na svou první pokoronavirovou palubu letadla a vzlétnout do oblak. Přivřít oči v ostrém slunečním světle prodírajícím se mezi mraky a nechat tělo zaplavit tím starým známým pocitem štěstí. Pocitem, který mi dá chlupatý kožich mýho kocoura, který se ke mně přitulí a vrní tak hlasitě, že přehluší i popelářský vůz před barákem. Stejný pocit štěstí, jaký mám pokaždé, když se vrátím domů a obejmu Mikiho. Stejný pocit, jaký mám každé ráno, když mě do nového dne pozdraví svým odevzdaným milujícím výrazem můj Coffee. Stejný pocit štěstí, jako když jsem ve společnosti svých nejbližších, opravdových přátel. A mě tady zase ještě víc došlo, že jsem opravdu milionář, protože tohle všechno mám. Přátelé, rodinu, domov, svoje cesty. A 14 dalších letenek a budoucích příběhů v kapse! Tohle jsou věci, kterých se nikdy v životě nevzdám a za každou z nich, i ten sluneční paprsek v mracích, bych dala párové orgány.


Tahle cesta mě místo antických památek Říma přinesla nečekanou degustaci čtyř nádherných a naprosto odlišných míst. Nejde spravedlivě hodnotit nebo porovnávat, protože každé místo má to svoje. Ale pokusím se.


Pro mě byl osobně nejslabší článek samotný Řím. Možná jsem ovlivněna tím, že jsem zde byla poněkolikáté. Možná bídou a bezdomovci na každém kroku, protože pohled do tváří těch všech lidí a pocit bezmocnosti, to je víc zdrcující, jak samotné římské letní horko. Unavovaly mě díky tomu i všechny ruiny, vykopávky, všechna ta místa, která by "měl" člověk vidět. Přitom to nejkrásnější z Říma jsou ty nejvíc neznámé ulice, běžný denní cvrkot a ty úplně nejobyčejnější věci vůbec. Třeba knížka Malého prince na místním blešáku. Dojaly mě památky a místa, které si pamatuji pouze v totálním obležení lidí. Fontána di Trevi, Španělské schody, Vatikán… Nyní absolutně prázdné. Nemohu ale říct, že by to byl krásný pohled. Že by mě to nějak hřálo u srdce. Najednou mi tady v Římě došlo, že mi ti lidé chybí. Dokonce i Japonci! Že sem prostě patří. Doufám, že se svět brzo vrátí do normálu a Španělské schody budou opět žít svým životem - tedy v plném obležení, že je nebude opět ani vidět.


Na ostrově Capri jsem byla před 5 lety. Byl to obdobný výskok v rámci poznávacího výletu, tu vyhlídku na skály rostoucí z moře mám dodnes v hlavě. Taky svojí tehdejší parťačku Terku, se kterou jsme si v tom roce užily po cestovatelské stránce opravdu hodně. Stejně, jak to bylo boží tenkrát, bylo to skvělé i teď s Jíťou. Capri je krásné místo, pohladí oči a zanechá krásnou tyrkysově modrou vzpomínku. Pro mě je to nyní také synonymum vyjímečných a snad i věčných přátelství. Věčnějších než Řím sám..


..rok 2015 a rok 2020..


Neapol… Láska na druhý pohled, a to jak pro mě, tak i pro mou parťačku. I zde jsem kdysi byla v rámci poznávačky, ale odnášela jsem si naprosto odlišný vjem. Dokonce si pamatuji, že jsem si slíbila, že sem se už určitě nikdy nevrátím. Ještě že všechny svoje sliby nedodržím! (Ani ten cukřík, čokoládku a Pálavu jsem zatím moc neomezila..). Nyní to nebylo ani 10 minut, co jsme vystoupily z vlaku, a já věděla, že tohle město prostě miluju. Moje tepová frekvence byla v naprostém souladu s tepovou frekvenci města. Dokonalý symbióza. Všechny ty uličky, které se klikatí z hlavní ulice, jsou nabité neskutečným životem. Tohle je ta pravá Itálie. Chodit pod šňůrami s prádlem, nasávat vůni italské kuchyně přímo z otevřených oken, občas vůni aviváže, když vám kape voda z prádla na hlavu, uskakovat před motorkami, kochat se nádhernými domy – oprýskanými, ušmudlanými, ale jak říkám – plnými života a barev - to je jedním slovem ŽIVOT na druhou. K tomu místní kuchyně, nejlepší pizza na světě a o Aperolu si zde troufám říci to stejné! Navíc ceny, které vám zde dopřejí osobní svobodu a dovolenkářský pocit. Tady si totiž opravdu může všechno dovolit. Sopka Vesuv, která je na obzoru, budí neuvěřitelný respekt a dodává celému Neapolskému zálivu úžasnou atmosféru. No a to nejkrásnější? Španělská čtvrt a noční život v Neapoli.


No a konečně absolutní vítěz – rádoby zapadákov, ta nejryzejší italská vesnice – Tivoli. Pro mě ohromné překvapení! Nejen díky vyhlášeným vilám, ale vůbec díky atmosféře a duchu celého městečka. Tady jsem se cítila opravdu krásně a hodně těžko se mi odtud odjíždělo. Villa d’Este, to byl absolutní strop. Nikdy v životě jsem neviděla tak nádherný vodní park. Každýmu vřele doporučuji. Je to jenom kousek od Říma, ale za sebe mohu říct – tomuto parku nesahá ani Vatikán s Koloseem po kotníky.


Vzpomínám i na cestu domů, na opravdu silné turbulence kousek od Vídně a na pocit, který mě na chvíli opravdu zaplavil. Ohromný strach. Opravdický strach, že už se domů nevrátím. I tohle budu mít s touto cestou vždycky spojené. Ještě víc ale uvědomění si, že i když je úplně nejhůř, neposeru se. Ono se často říká, že s úsměvem jde všechno líp, hůř se to v praxi dělá. Kór když se kolem vás všechno klape, mezi mraky lítají blesky a vy si uvědomujete, v jak křehkém prostředí se pohybujete. To nejdůležitější je ale klid, víra a možná i ten ze dna sil vyštrachaný úsměv. Pořád věřit, že všechno dobře dopadne a že vše zlé je nakonec vždy k něčemu dobré. Nemá cenu přemýšlet nad loučivými zprávami. To, co má opravdu v tuhle chvíli největší cenu, je myslet na to, že až tohle letadlo v pořádku přistane, tak všechny ty, na které teď myslíte, prostě a jednoduše obejmete. Žádné loučení, ale přivítání! Žádné konce, ale nové začátky! A že to budete dělat často a pravidelně, aby jste, až vás příště zasáhne další bouřka mezi nebem a zemí, neměli důvod narychlo se loučit a už vůbec ne litovat promarněného času.


Vzpomínám si na poslední podobnou turbulenci cestou z Kuby. Tenkrát jsem si řekla, že jestli to přežijeme, do letadla už nesednu. Ani tenhle slib jsem tenkrát nedodržela.. Porušuji jej 15 - 20x za rok už šest let. A těším se na to, že ho poruším zase za tejden!!



1,389 zobrazení0 komentář