Vyhledat

AEGINA a AGISTRI za KAČKU

Aktualizace: kvě 24



Původně ATHÉNY za KAČKU, nakonec dva naprosto neznámé ostrovy v Saronském zálivu. Ostrovy, které Athénám vzaly název cestopisu a ostrovu Santorini, mojí řecké srdcovce, srdeční prvenství. Ostrovy, na které se při troše snahy dostanete za cenu 9,9 € letenka do Atén a 8 € trajekt na ostrov (plus totéž zpět), takže tam i zpět za 936 Kč. Ostrovy tak krásné, že to lze jen stěží popsat. Jeden pistáciový ráj, jehož oříšky jsou světově známým vývozním artiklem, druhý dokonalou řeckou oázou relaxu s neskutečně průzračným mořem ve všech odstínech tyrkysova.


Ani na jednom ostrově nechybí stromy obsypané citrony a mandarinkami, vůně pinií na každém kroku, výborná středomořská kuchyně plná mořských plodů, ryb, oliv, řeckého jogurtu i medu, bylinek, tofu a neuvěřitelně dobrého a přitom levného domácího vína. Najdete zde antické památky, bílo modré kostelíky ala Santorini, písečné i kamínkové pláže, romantické přístavy a ty nejkrásnější řecké západy slunce, jaké si dovede sebezvrhlejší (čti seberomantičtější) duše představit. Současně jsou to ostrovy, o kterých nikdo neví, proto jsou zde nejčastější turisté Athéňané a Izraelci, kteří si mezi sebou kouzlo ostrovů rozšířili a utajili jej před světem.




TERMÍN:‌ ‌květen 2021


PROČ‌ ATHÉNY? TEDA VLASTNĚ PROČ AEGINA A AGISTRI??‌ ‌


Původně byly v plánu Athény. Důvodem byla naléhavá potřeba moře a teplých krajů. Taky chuť místo Španělska, Baleárů a Portugalska, kam jsem poslední dobou mizela dobít baterky nejčastěji, zase na něco jiného. No a samozřejmě - nejlevnější možná letenka “jinam”. Proto Athény.


Trochu mě lákal i adrenalin a dobrodružství na obzoru spojené s “post”covidovou cestou do země, ve které pár dní zpět skončil lockdown a ve které od karanténních opatření pro cizince, která skončila před dvěma týdny, nikdo nebyl a nepřinesl tak světu žádné informace o restrikcích, omezeních a komplikacích spojených s cestou. Tak nějak jsem cejtila ve vzduchu, že všichni strašáci a největší mantinely jsou jen v našich hlavách (zprávách, novinách, titulcích zuřivých reportérů a na všech těch internetech), ale že realita bude pohodová. Jinými slovy typické laxní líné a nekomplikované Řecko. A přesně jak jsem předpokládala, tak i bylo.


V Athénách jsem byla 5 let zpět, ale cestopisy (tedy moje černobílé vzpomínky) jsem tenkrát ještě nepsala. V hlavě mi uvázlo jen pár věcí. Ta nejsilnější vzpomínka je na bezva trip s bezva parťačkou, se kterou můžu jet “jen” do Zaječí a je to vždy luxusní jízda. Taky na Akropolis, athénský vražedně horký a strmý kopec plnej antickejch památek. Ten chci vidět znovu a jinak - s odstupem času a se skleničkou Prosecca v ruce.


Když jsem si koupila letenky na týden, došlo mi, že je to na město hodně. Mimo antického trháku jsem si totiž pamatovala i na přelidněnost města, zápach moči na každém rohu, zdevastovaný a zchátralý olympijský stadion - výjev jako z hororu, který jen dokazuje, jak jsou některé vynaložené peníze marné, marné a ještě jednou marné. Taky jsem měla v hlavě, že i tenkrát byl pocit komfortu a bezpečí téměř na nule a nyní jedu sama… No a to byl důvod přemýšlet, čím si trip zpestřit (čti jak z tohoto smradlavého přelidněného vyprahlého pekla co nejdřív pryč).


Do půjčení auta jsem nyní jít nechtěla. Nejen kvůli velkým nákladům při jedné osobě, nejen kvůli ne úplně lákavé představě motat se zrovna v téhle metropoli autem, ale hlavně proto, že být sám na cestách - na pláži, v uličkách měst - to je úplně jiné, než sedět sám v autě. Řízení jsem si dosyta užila před deseti dny na Mallorce, takže tentokrát fakt ne! Jenže kam prchnout bez auta?


Udělala jsem tedy google průzkum blízkého okolí a narazila na něco, co z obyčejného úniku od českého Covidu, který je násobně intenzivnější, než kdekoli jinde za hranicemi rodné hroudy (ne ve smyslu virových náloží nebo zákeřnosti cizokrajných mutací, ale ve smyslu mediální masáže), udělalo obrovské těšení se. To něco byly dva zcela neznámé ostrovy, o kterých jsem nikdy neslyšela, ale vše, co jsem o nich najednou začala hltat z internetu, předpokládalo obdobnou nádheru, kterou u mě ve spojení s Řeckem vyvolává MOJE Santorini! Je rozhodnuto. Athény jen coby letecký přístav a pak šup do přístavu mořského..




LETENKY‌ ‌DO ATHÉN

Nakupovala jsem u Ryanair/Lauda cca 3 týdny před cestou, a to s odletem z Vídně a návratem tamtéž za 700 Kč tam i zpět. Týden před cestou už stál stejný let 150 €. Z toho plyne - když najdete levnou letenku, nečekejte a nepřemýšlejte!!! Jak říká můj kamarád Jox - kdo nad koupí letenky přemýšlí, nechce letět. A já bych doplnila - kdo neletí, neobjeví ráj na zemi. Protože doma v obýváku při nerozhodném dumáním nad portálem leteckých společností ho fakt nenajdete.



COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌


Před mou cestou moc informací k novodobým cestovatelským hříčkám v podobě semaforů (na naší české, tranzitní rakouské i cílové řecké straně), laboratorních testů, druhů akceptovatelných vakcín (ne že bych byla tak stará, abych si na nějakou naši sáhla!), registracím, rouškám versus respirátorům ani druhům nejvíce účinných dezinfekčních gelů vůči řeckému typu Covidu ..nebylo. I tak jsem se držela pokynů a informací MZV (toho neaktualizovaného torza na webu) a co jsem nevěděla (nenašla), to jsem si prostě rozhodla odžít na vlastní kůži.. Takže shrnuto níže.


‼ Před cestou a vstupem do Řecka:


➡️ Všichni cestující musí nejpozději 24 hodin před vstupem do Řecka vyplnit elektronicky Passenger Locator Form, na jehož základě obdrží QR kód (zde: https://travel.gov.gr/ ). Dotazník má asi 3 kroky (stránky) a jeho vyplnění je ohromná zábava. Po asi pěti rutinních otázkách typu jméno, druh a číslo cestovního dokladu, národnost..přichází otázky, které sice normálně zní, chcete-li na ně ale i normálně odpovědět, nejde to. Otázky se dokola opakují, zejména druh dokladu, váš věk a telefonní číslo. Zde ale následuje největší fórek a zřejmě i největší síto turistů! Narazíte např. na otázku věk, ale když chcete vyplnit znovu tento údaj, nelze. Rozsvítí se červená oprava, která vás nabádá k dodržení zadaného formátu, kterým je telefonní číslo s mezinárodní předvolbou. Koukáte na to, uvědomujete si, že odpovídáte nesmysly, ale jiný formát dotazník nebere, přeskočit otázku nejde a vy do Řecka letět chcete.Takže vyplňte telefonní číslo nebo cokoliv, co vám to umožní, ať se ke QR kódu dostanete. Dotazník můžete vyplnit za sebe nebo i za skupinu, rodinu - to vás navede samo. Po odeslání dat vám obratem dorazí na zadaný e-mail zmíněný QR kód.

➡️ Další povinností před cestou je negativní PCR test (maximálně 72 hodin od odběru vzorku) vystavený v anglickém jazyce s uvedením jména cestujícího a čísla jeho cestovního dokladu nebo oficiální národní certifikát o provedeném očkování v anglickém jazyce, pokud uplynulo minimálně 14 dnů od završení vakcinace. Certifikát musí obsahovat jméno a příjmení držitele, typ použité vakcíny a počet dávek.

➡️Samozřejmostí jsou respirátory ve Vídni a v ČR, v Řecku stačí rouška.


V Řecku, myšleno v Athénách, nosí roušku opravdu každý. Pokud si ji sundáte, jste okamžitě upozorněni, ať si ji nasadíte. Neberte to ale jako rýpání nebo projev rouškofilie - místní to myslí dobře. Pokuta za nenasazenou roušku je 300 €. Týká se všech a disciplína místních není ovlivněná ničím jiným, než že tu místní policie sází pokuty hlava nehlava. V momentě, kdy se setmí a zaplní se všechny zahrádky a posezení, nevidíte už s rouškou vůbec nikoho. Co vidíte, to je ruch velkoměsta jako za starých necovidových časů, který vás - a to mi věřte - skoro vyděsí.


Situace na ostrovech je stoprocentní opak. Roušku nenosí nikdo a když ji vidíte v hotelu na recepci, tak ji mají jen kvůli vám a jakmile naznačíte, že ji mít nechcete, okamžitě a s úlevou ji sundají..


‼ Při nástupu na palubu:


➡️ Při boardingu předkládáte ID (pas, OP), letenku, QR kód a PCR test (doklad o očkování).


‼ Po příletu do Řecka:


➡️ Předkládáte QR kód a PCR test.


‼ V Řecku:


➡️ Užíváte si dovolenou jaksepatří ‼


➡️ Před nástupem na trajekty vám spolu s tiketem dávají covid formulář (asi nějaké čestné prohlášení).. Ten byste měli zřejmě vyplnit a odevzdat při nástupu na palubu. Já jsem jej neodevzdala ani před jedním nástupem na palubu ze tří realizovaných a pohoda jazz - plula jsem. U první plavby jsem netušila, co s formulářem dělat,  neměla jsem propisku na vyplnění a červená rtěnka v batohu mi přišla nepoužitelná - políčka byla malá. Při nástupu na palubu trajektu jsem odevzdala k utržení lístek a viděla na zemi krabici od bot, do které slečna ty formuláře, které jí tak 1/3 pasažéru odevzdala, hodila. Důslednost pro odevzdání dotazníků asi stejná, jako u mě doma zákaz přikrmování psa mimo dvě denní dávky. Tedy nulová. Přesně ve stylu "dělat něco, aby se neřeklo". Při krátké plavbě z ostrova na ostrov (10 minut) jsem zadávala nějaké informace z pasu u nákupu jízdenky (trvalo to věčnost, ale tentokrát žádný formulář). Při návratu z ostrova zpět na pevninu jsem opět dotazník obdržela spolu jízdenkou. Poprvé jsem na něj víc koukla a krom mezinárodního slovíčka Covid jsem nepřečetla nic. Než mi došlo, že je dotazník sice z jedné strany v řečtině, ale z druhé strany i v ANJ mutaci, byla jem s prázdným formulářem v ruce na palubě. Žádné testy/potvrzení o očkování/potvrzení o prodělání nemoci nikde nepředkládáte.


‼ Před nástupem na palubu Ryanair z Řecka směr Vídeň:


➡️ Letenka a pas, ŽÁDNÝ PCR ANI ANTIGENNÍ TEST!


‼ Ve Vídni po příletu:


➡️ Předkládáte český pas a spolu s kouzelným slovíčkem tranzit do ČR procházíte naprosto bez problémů, formulářů či jakékoliv komplikace domů.


‼ Doma:

➡️ PCR test a 5 denní karanténa, ideální čas na aklimatizaci.


Pro cestu vlakem na letiště ve Vídni opakování z minulého cestopisu:


Pojedete-li z ČR do Vídně vlakem (Regiojet), přijde vám e-mail s informací, že se musíte registrovat k cestě do Rakouska a pak být v 5 denní karanténě. Tím se nenechte odradit, to neplatí pro tranzit. Ve vlaku ani nikde jinde (nádraží) nikdo nikoho nekontroluje. Sednete do vlaku jako “kdysi” a po naprosto pohodové cestě vystoupíte v cílové destinaci. Pokud nechcete mít ve vlaku roušku, stačí si v Regiojetu objednat jejich nápoj a celou jízdu jej mít před sebou.


Vystoupíte ve Vídni na hlavním nádraží, kde si v automatu koupíte (jste-li 2 kusy) skupinovou jízdenku za 5 € (po oba) - pro jednu osobu to stojí téměř stejně. Jste-li jeden kus, obraťte se na kohokoli u automatu, kdo si ťuká cílovku letiště. Ušetříte, pokecáte. Nenechte se odradit tím, že je tato cena jen na spoj s přestupem a celkovou cestou na letiště přes 40 minut (S-bahn)! I na tuto jízdenku sedněte na normální Railjet vlak bez přestupu za 16 minut na letišti (vyzkoušeno 3x, pokaždé jízdenka zkontrolována průvodčí a cajk).




DOBRÉ VĚDĚT:


  • V Řecku je plus jedna hodina oproti ČR.

  • V Řecku je květnových “22 stupňů polojasno” dle norského radaru totéž, co u nás 33 stupňů uprostřed nejteplejšího dne roku.

  • V Řecku jsou jiné zásuvky, ale ve většině ubytování mají adaptéry.

  • V době lockdownu a zákazu ubytování jinak než na pracovní cesty nezaplatíte kartou, only cash.




DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ


  • Nejrychleji se do centra Athén dostanete metrem linky 3 (cca 35 minut). Jízdenka na 90 minut stojí 10 € (je přestupní i na další linky). Pro jednu cestu z a jednu na letiště platí také 3 denní jízdenka za 22 €. Lístky na metro jsou k dostání v automatu ve stanici a je možné platit cash i kreditní kartou. Metro jezdí od 5:30 do půlnoci.


  • Druhou možností levnější a pomalejší - jsou čtyři expresní autobusové linky:


X93 (hlavní autobusové nádraží), X95 (centrální náměstí Syntagma), X96 (přístav Pireus), X97 (jižní část města, čtvrť Elliniko). Jízda do centra trvá asi hodinu a půl, jízdenka stojí 6 €, lze koupit ve stánku na zastávce, platba jak cash, tak i kreditní kartou. Všechny autobusové linky jezdí 24 hodin denně.


  • Z letiště jezdí i příměstský vlak, který širokým obloukem objíždí severní athénská předměstí.


  • Poslední možností je taxi, které zde má fixní ceny. Do centra Athén platí v období 5:00–24:00 cena 38 €, v noci pak 54 €.



DOPRAVA V ŘECKU


Já jsem během své cesty využila autobus z/na letiště, dále trajekt na ostrovy a na jednom ostrově jsem půjčovala auto.


1. Autobus z letiště - linka X96 přímo do přístavu Pireus, cena 6 € (tatáž cena z centra na letiště) - autobus č. 40 z přístavu (asi 10 min chůze od přístavu, google mapy skvěle navigují) do centra 1,15 € (koupeno v trafice u zastávky)



2. Trajekty z přístavu Pireus:

Plánujte a hledejte zde (ceny i časy sedí jak hrnec na prdel): https://www.ferryhopper.com/en/#results?itinerary=ATH%2CAEG&dates=20210507


  • Pireus - Aegina: 7:30 - 8:40, 8:20 - 9:35, 8:50 - 9:30 (13 €), 11:00 - 12:10, 12:15 - 13:30, 12:50 - 13:30 (13 €), 16:15 - 17:30, 18:00 - 19:10 ...ostatní ceny 8 nebo 8,9 €

  • Aegina - Myli (Agistri): 9:35 - 9:45, 13:35 - 13:45 (5,5 €)

  • Myli (Agistri) - Pireus: 9:50 - 10:50, 13:50 - 14:50 (13 €)



3. Půjčení auta na ostrově Aegina na 3 dny: normální cena v sezóně 35 €/den, v době lockdownu 50 € sakumprásk.




UBYTOVÁNÍ V ŘECKU


Ubytování jsem řešila stejně jako minulou cestu Mallorcou - až na místě. Ano, do formuláře s QR kódem musíte něco vyplnit, ale nikdo to nekontroluje, neřeší. Takže jsem zadala nejlevnější hostel v Athénách a ubytování nechala až na odpoledne v den příletu. Vyplatilo se, protože v době lokálního lockdownu domluvíte nejlepší ceny na místě.



Důležitá informace: V době mého příjezdu je v Řecku pro místní zákaz pohybu mezi okresy (tedy i ostrovy), proto na ostrůvcích, kam jezdí v podstatě jen Athéňané, není ani jedna turistická noha. Kromě té mé. Takže ceny usmlouváte a bydlíte za úplně jiných podmínek, než ukazuje booking. Výhoda je cena “za kačku”, nevýhoda ta, že musíte vybrat z bankomatu, protože platba kartou (oficiálně) není možná…


V průměru jsem za noc platila 400 Kč, ale v sezoně budou ceny jiné! Každopádně jsem si vybrala tři ubytování, kam bych se vrátila i kdyby to stálo nevím co! Nikdy jsem nezažila hezčí místa, hlavně vyhlídku na moře a stylovku v obou případech ostrovů. Tohle ostrovům, ale vlastně ani Athénám, nikdy nezapomenu.



Bydlela jsem na třech místech, a to:


1/ Ostrov AEGINA - 3 noci zde:



2/ Ostrov AGISTRI - 3 noci zde:



3/ ATHÉNY - 1 noc zde:



!! Koukala jsem na booking nyní, v době, kdy cestopis píši a v Řecku už není lockdown ve smyslu zákazu cestování místních… Na obou ostrovech se dá najít krásné ubytování pro 2 osoby se snídaní od 30 - 40 €. Každopádně ubytování, která zmiňuji výše, dodají vaší cestě řecké kouzlo, atmosféru luxusu a hýčkání a hlavně nezapomenutelnost, protože pro mě právě chill chvíle zde byly tím nejlepším časem zde. Proto je i přes náročnější rozpočet doporučuji všema deseti.




JÍDLO V ŘECKU


Takže jestli sem jedete, abyste si spravili váhu jako já, tak spravíte. Směrem nahoru.


Každá přímořská kuchyně je skvělá, protože jsou jejím základem ryby, mořské plody a hlavně - čerstvé suroviny. Zelenina - obyčejná rajčata, okurek a cibule - mi nikde nechutnala víc jak v Řecku. Úplně jiná chuť, než jakou známe z našich supermarketů.. Přitom ceny jsou zde naprosto v pohodě, a to jak v supermarketech, tak v restauracích a tavernách. Pro žádnou českou rodinu nebude dvouchodový oběd v taverně se džbánkem místního výborného vína stres a výmaz třetiny jedné výplaty (jako v Chorvatsku). Navíc vám téměř všude donesou zdarma i nějaký dezert jako poděkování za návštěvu. Alespoň nyní, v době lockdownu…


Řeckou kuchyní jsou pro mě zmíněné mořské plody a ryby, zelenina, maso, řecký jogurt, med, pistácie, bylinky a koření, no a do všeho olivový olej! Tuna oleje!



Vyhlášené je maso na špejli z grilu - SOUVLAKI.



Samozřejmě ŘECKÝ GYROS, protože to je zde národní jídlo, které najdete opravdu na každém kroku.


MUSAKA, moje srdcovka ze tří vrstev dobrot (opražené lilky, mleté maso - jehněčí nebo hovězí - na cibulce v rajčatové omáčce a bešamelová omáčka).



TZATZIKI, dokonalé okurkovo jogurtové osvěžení a dalších milion dobrot, jejichž názvy nejde ani vyslovit, natož napsat.



Moje osobní TOPka z řecké kuchyně:


ŘECKÝ SALÁT (5 - 7 € a i pro dva je to určitě slušný oběd)

Základem jsou vždycky rajčata, okurky, červená cibule, olivy, bylinky a sůl. Samozřejmě nesmí chybět olivový olej a sýr Feta. Je to jídlo které se do teplých vyprahlých letních dnů hodí naprosto dokonale - zasytí a osvěží - a pro mě absolutní droga, kterou si každý den dopřeju.



KOLOKITHOKEFTEDES (4 - 5 € a najíte se)

Toto jídlo jsem v Řecku vyzkoušela poprvé a okamžitě se zamilovala. Jsou to placky nebo kuličky, jejichž základní surovinou je cuketa. Dále se přidává cibule, sýr feta, někdy mrkev, vždy máta a pepř. No a pak už se to smaží a podává nejlépe s tzatziki. Mňam!



MOŘSKÉ PLODY (6 - 15 € porce jak pro koně)

Kde jinde si dát nejoblíbenější jídlo, tedy mořské plody, než u moře? A nemusí to být jenom mořské plody, velice dobře zde chutná jakákoliv ryba třeba na grilu. Já mám osobně nejraději krevety, všelijaké slávky a jiné korýše, ale ať si tu dáte kdekoliv cokoliv, nebude to chyba. No a že si to nejlépe vychutnáte s vyhlídkou na moře, to asi nemusím zmiňovat.



ŘECKÝ JOGURT (3 € za kilo v supermarketu)

Nejlepší je s řeckým medem (1,4 € za 0,5 l sklenici v sámošce) a pistáciemi čerstvě vyloupanými.




FRAPPÉ (1,5 -2,5 €)

Ledová káva se připravuje z instantní kávy a ledu, dochucuje se cukrem nebo mlékem. Je to půlitr energie a osvěžení s úžasnou pěnou, která vás nakopne ve vyprahlém městě i na pláži.



No a tím úplně nejdůležitějším segmentem řecké kuchyně je místní víno..

ŘECKÉ VÍNO (2,5 - 4 € za 1,5 l v sámošce, na trhu)

...není ani tak dobré, jako levné. Je všude...sámošky, trhy, stánky - v PET láhvích různých etiket (vždy alespoň 5 druhů) a zásadou výběru je jediná informace - na ceně nezáleží, čím tmavší, tím větší hnus. Berte to nejsvětlejší v regálu.




ITINERÁŘ:


DEN 1: BRNO - VÍDEŇ


Na tento trip vyrážím po nějaké době zase sama. Dřív mi takové cesty připadaly nemyslitelné, ale nyní je mám stejně ráda jako ty se svými přáteli. Každá z cest má svoje výhody i nevýhody.


Jelikož opět odlétám z milované Vídně, čeká mě cesta vlakem. Už se těším, až se dá svět zase zpátky do kopy a do Vídně se dostanu i svou nejoblíbenější cestou - tedy zelenou flotilou Flixbus! Bohužel, jejich jízdní řád směr Vídeň je stále beze změny, to jest zcela bez spojů. Volím tedy konkurenci a jedu vlakem RegioJet, opět za cenu low costu využívám první třídu. Kdo umí...umí a dál to asi znáte.



Znovu opakuji, že vám před cestou dojde na e-mail informace, že cesta do Vídně podléhá pětidenní karanténě. Ničeho se nelekejte, toto není informace pro přímý tranzit na letiště. Ve vlaku nikdo nic nekontroluje, a kdo jezdíte RegioJetem, tak víte, že pokud sedíte na svém místě, nekontrolují se ani jízdenky. Za 180 Kč a necelé dvě hodinky jsem na hlavním vídeňském nádražím. Zde si kupuji v automatu spolu s jednou paní společnou jízdenku na letiště. Jízdenka pro jednu osobu vyjde totiž skoro na stejné peníze, jako skupinová pro 2 osoby. Paní u automatu to ví, takže moji nabídku na společnou jízdu a dělbu nákladů s nadšeným přijímá. Jízdenka pro dvě osoby stojí 5 €, a i když vás automat vybízí, aby jste využili pouze spoj s přestupem v celkové délce 40 minut, můžete na tuto jízdenku jet i vlakem, se kterým jste na letišti za 16 minut. Jedu to nyní potřetí, jízdenku pokaždé zkontrolovala průvodčí a vždy bez problémů. Když ale stojíte u automatu, jízdenka na tento konkrétní rychlý spoj stojí téměř deset euro…



Vyrazila jsem o den dřív, protože můj let je zítra, tedy v pátek, a to ráno už v 5:45 hodin. Na takto brzskou hodinu bych se do Vídně dostávala velice těžko, respektive leda s odvozem. No a to by stálo násobně víc! Letiště mi nevadí, naopak - konečně budu chvíli mezi lidmi! V současné době je pobyt v letištní hale plné cestujících opravdu příjemnou změnou! A sama vlastně nebudu - vychlazenou Bohemku coby nejlepšího společníka vezu sebou. Pokud se vám podaří stejné “ubytko” a chcete klidnou nerušenou noc, pak doporučuji deku a složit hlavu před vstupem do letištního salonku, kde se můžete ráno dát trošku dohromady. Na záchod to odtud máte trochu z ruky, o to víc si ho užijete.



Salonek otevírá v 5:00, můj konec boardingu je v 5:15, takže akorát čas na fofr sprchu a vyzvednutí covidové svačiny v pytlíku. K bráně jdu rychlou chůzí, ale i ta byla zbytečná. Let je plný, takže u gatu lidí tolik, že kdyby měli v salonku vanu, mohla jsem si ji napustit, zapálit svíčky a dát si skleničku Prosecca..



Boarding úplně v klidu. Moje nadlimitní zavazadlo (váhy dospělého atleticky stavěného muže) nikoho do očí neudeřilo, předložený pas, letenka, PCR test a QR kód byly zkontrolovány ve vteřině a pak už tradá na palubu.




DEN 2, pátek: VÍDEŇ - ATHÉNY - AEGINA


V 5:45 ráno odlétám z Vídně. Je ještě tma a já vím, že to nejkrásnější, co jde v letadle zažít, tedy svítání, během chvilky opravdu zažiju! Stejně jako vždy, ani nyní pohled z okénka nezklamal! Ta nádhera, když proplouváte mraky, do kterých se opírá první ranní sluníčko, to se nedá slovy popsat! Je to ten nejkrásnější start do nového dne a vůbec - do celého výletu.


Přistání v Aténách je přesně na čas, tedy v 8:30. Procházím letištní kontrolou, kde předkládám negativní PCR test a svůj pas, také vygenerovaný QR kód. Celý proces odbavení je velice rychlý a během 10 minut stojím v příletové hale.



Protože mým cílem nejsou Athény, ale přesouvám se ihned na sousední ostrov, moje kroky míří na autobusovou zastávku před letištní halou, odkud jede autobus do největšího athénského přístavu Pireus. Právě zde mám vygooglené trajekty na sousední ostrovy - ostrovy Saronského zálivu. Dva z nich jsem si vybrala k prozkoumání.

První z ostrovů je ostrov Aegina. Větší a bližší k Pireusu.


Na ostrov se dá dostat pouze trajektem, a to buď z athénského přístavu Pireus za zhruba hodinu a čtvrt plavby nebo ze sousedních ostrůvků. Do přístavu jezdí bus přímo z letiště, lístek si koupíte ve stánku přímo u zastávky (6 €). Zastávky autobusů jsou dobře značené už v příletové hale, takže nastoupit na spoj směr přístav zvládne i dítě. Cesta do přístavu zabere hodinu a kousek.


Přístav Pireus je indočína! Ale žádnej strach, stánky s tikety jsou dobře značené. Kupuji tiket na trajekt a protože mám hodinu čas, jdu sehnat nějaké víno. S krosnou na zádech, nemilosrdným sluncem nad hlavou, google mapami v ruce a odhodláním mířím do ulic kolem přístavu. Chodím asi 30 minut, potraviny ani jediné, za to všelijakých opraven, prodejen stavebního a elektromateriálu asi milion. Nakonec nacházím tržnici s ovocem a zeleninou, kde mají víno v PET 1,5 l za 2,9 €. Kupuji! Ostatně PET je lehčí než sklo!



Poslední čas do odjezdu posedím nad místní klasikou - ledovým frappé! Dokonalé osvěžení a dokonalý zdroj energie. Baterie nabité full a můžu vyrazit vstříc ostrůvkům!



Cesta trajektem je pohodová, konečně užívám sluníčko a první doušky řeckého vína. I když je z PET, je dobré. Tady se mi bude líbit!



Připlutí do aeginského přístavu je podívaná snů. Nádherný bělostný kostelík v přístavu je magnet, z něhož vám neuhne zrak. Sněhově bílý, krásný. Prostě Řecko! Přístav je taky nádhernej, a to jak z trajektu, tak i z pevniny.



Hned proti přístavu půjčuji auto. Nejlevnější cena, lockdownová cena, avizuje, že audina to tentokrát nebude. Kia je good, není rozdíl oproti mé dacii. Krom barvy. Prostě nesmrtelná kára, kde vás vůně snahy klimatizace přenese do dětství a Škody 100… Postačí řidičák a úsměv na tváři. Platíte cash, není nutná kreditka a vzhledem k tomu, že jste na ostrově a jen tak jim s tou luxusní károu nefrnknete, nechtějí ani depozit.



Jedu do ubytování, které jsem cestou vygooglila a které slibuje nádhernou vyhlídku, soukromí a excelentní hodnocení hostů. Nic neblokuji přes alikaci, ale v duchu líná huba, holé neštěstí, domlouvám přímo na místě s bytnou ubytování snů za kačku (viz kapitola ubytování).

Myslím, že jsem snad nezažila krásnější bydlení. Jsem zde úplně sama! K dispozici mám nejen svůj apartmán s kuchyňkou a stylovým krásným zařízením, super wifi, naprosto boží terasou s výhledem na moře, ale i kopu dalších terásek, výhledů, koutků, zákoutí a chill zón. Taky je zde nonstop k dispozici “recepce”, v tomto případě naprosto dechberoucí stylová místnost s kuchyní, lednicí, kávovarem, základem řecké kuchyně (kávové kapsle, cukr, med, skořice, voda, sůl..). To nejvíc top jsou schodky na soukromou pláž se vstupem do moře jen pro mě… Boží!! V odpoledních hodinách mi někdo klepe na dveře a stojí tam manžel paní bytné s malým vnukem. Přišel mě přivítat a ještě jednou říct, co vše můžu používat (vše!). Je to neskutečně milé gesto a tahle vstřícnost mě zde provází po celou dobu. Tohle místo má duši, atmosféru a až se jednou na Aeginu vrátím, budu bydlet zde, ať to stojí co to stojí!



Poté, co si vychutnám pohled z každé z místní desítky teras, jedu do pár set metrů vzdáleného obchůdku, kde dokoupím základní potřeby k přežití (čti lokální víno, vajíčka, máslo a vodu). Obchod je u zdejšího přístavu (jednoho z řady), takže atmosféra odpoledního sluníčka, které se opírá jak do moře, tak i do přístavu, je nepopsatelná. Zde si dávám večeři a místní víno a pak už sypu na ten nejkrásnější západ slunce na svou terasu…



Boží den na božím ostrově!



DEN 3, sobota + DEN 4, neděle: AEGINA


Tento ostrov je ze všech ostrovů Saronského zálivu asi nejznámější a nachází se uprostřed zálivu mezi Atikou a Peloponésem. Je omýván Egejským mořem a okolo něj jsou další ostrovy - Agistri, Salamis, Metana, Trizina, Poros a přístav Pireus, který patří k athénské pevnině. Je to hned po Salamině druhý největší ostrov Saronského zálivu, který má 87 km čtverečních a jeho pobřeží je téměř 60 km dlouhé. Počet obyvatel je podle zdrojů 17 tisíc, čemuž se ale nyní, v době Covidu, nechce vůbec věřit… Ostrov je téměř liduprázdný.




Ostrov je převážně sopečného původu, což je vidět hlavně v jeho střední a jižní části, kde je půda složená ze zkamenělé lávy. I přesto, že je půda kamenitá a suchá, pěstuje se zde ječmen, mandle, fíky, hrozny a olivy. Vůbec hlavním produktem celého ostrova jsou ale slavné aginské pistácie! Těmi je tento ostrov nejvíce proslulý a každý, kdo sem zavítá, je zde nejen na každém kroku ochutná, ale určitě si je odveze domů i jako suvenýr. Na ostrově jsou kopce tvořené borovicovými lesy a nejvyšší hora Oris má 532 metrů. Na jihu je vysoké skalnaté pobřeží a nádherné zátoky, zbytek pobřeží je spíš rovina.



V dávných dobách byla Aegina důležitým obchodním centrem, a to díky svému klíčovému umístění. Z této dávné slávy a bohatství ostrov dodnes těží. Je vyhledáván turisty, převážně ale řeckými. Jezdí sem především athéňané na prodloužené víkendy a za odpočinkem.


Osobně si myslím, že tyto ostrovy (ostrovy Saronského zálivu) nejsou obecně moc známé (já sama neznám nikoho, kdo by je znal nebo na nich dokonce byl), a to je velká škoda. Je zde totiž naprosto vše, co pro svou dovolenou člověk potřebuje. Kompletní zázemí restaurací, taveren, barů, obchodů, nádherné písečné i kamenné pláže, piniové oázy stínu, zátoky jen pro vás, ale také častá, pravidelná a levná veřejná doprava. Mimo to je ostrov na jednu stranu malý, aby ho člověk dokázal během pár dnů celý probádat, na druhou stranu je zde dost místa, abyste případné spoluobčany za celou dobu pobytu nepotkali.


Na ostrově najdete nádherná historická městečka, rybářské vesnice, krásné zátoky a nádherné pláže, historické kláštery a co mě nalákalo úplně nejvíc - můžete se velice snadno dostat malou lodí na sousední ekologický ostrov Moni. Teda pokud není lockdown..


Na ostrově se dá pohybovat jednak pěšky, dále použitím městské hromadné dopravy – autobusové nádraží je přímo před přístavem hlavního města a nebo zde lze pronajmout auto/motorku. To doporučuji!



Co vidět na ostrově:


PISTÁCIE

Tomuto ostrovu se říká pistáciový ráj. Je to proto, že pistácie jsou hlavním vývozním artiklem ostrova. Jsou opravdu světoznámé a je povinností každého, kdo ostrov navštíví, aby je ochutnal. Není to ale jen o stáncích s těmito oříšky! To nejkrásnější zde jsou pistáciové plantáže. Ostrov je jich plnej! Kolem každé cesty, v každé zahradě, ve vnitrozemí… všude pistácie! Nádhera nádher. Jen škoda, že zrovna neplodí :)



MĚSTO AEGINA

Hlavní město ostrova se jmenuje jako ostrov sám, tedy Aegina a stejně tak se jmenuje i místní hlavní přístav. Ze 17 tisíc obyvatel celého ostrova jich téměř 14 tisíc žije právě zde, v hlavním městě. Tím nejkrásnějším přivítáním, jaké si člověk dovede při připlutí trajektem představit, je malý sněhově bílý kostel hned v přístavu (Kostel svatého Mikuláše) a dále slavná socha Matka kousek vedle něj.



Ve městě je dále zachována metropolitní Katedrála svatého Dionýsa a budova, kde seděla první řecká vláda. Je zde také Benátská věž Marcello a první městská křesťanská bazilika z 5. až 6. století s mozaikovou podlahou.



Veškerý ruch města je hlavně na nábřeží a v ulicích s ním spojeným. Můžete se zde projet v kočáře taženým koňmi a nebo se projít. Procházet se místními úzkými kamennými uličkami mezi starými sídly, kostely s modrými kopulemi a obchůdky s různými řemesly, to je vůbec to nejhezčí zde. Určitě nevynechejte rybí trh a místní tradiční taverny. Všechny budovy jsou ukázkou neoklasické architektury a opravdu připomínají, že toto město bylo dva roky hlavním městem Řecka.



Ovoce ve stáncích u přístavu má úplně jinou barvu a vůni, než jakou známe u nás. Ochutnala jsem jahody a musím říct, že lepší jsem snad nikdy nejedla!



POZŮSTATKY APOLLÓNOVA CHRÁMU

Pozůstatky tohoto chrámu leží kousek od přístavu. Chrám byl postaven kolem roku 500 před naším letopočtem.


CHRÁM ATHÉNY AFAIE

Tento chrám je považován za prototyp Pantheonu. Byl postaven na počest pohanské bohyně Aphaie a tyčí se nad krajinou se svými dórskými sloupy s výhledem na panorama celého ostrova. Tento chrám prý konkuruje athénské Akropoli a místní obyvatelé dokonce říkají, že je tento chrám mnohem lepší než ten řecký. To bohužel nemůžu potvrdit. Jako jo, je to antická památka, ale Akropoli nesahá po kotníky. Vstup 6 € ve srovnání s Akropolí taky tristní…



Chrám Athény Aphaia, 4 km severně, je jednou z památek pozdní archaické doby. Chrám dominuje svatyni vytvořené na počest minojské bohyně Aphaie, dcery Dia a Karmy. Mýtus říká, že Afaya uprchla z ostrova Aegina a skryla se v lese, aby se vyhnula milostnému obtěžování krétského krále Minose. Právě v tomto lese založili Aeginité svatyni, kde ji uctívali.

Chrám Aphaia je postaven v dórském rytmu z místního vápence, měl 12 sloupů na dlouhých stranách a 6 na krátkých. Všichni byly monolity s 20 žebry, s výjimkou tří skládajících se z obratlů. 24 z 34 sloupců přežilo. Vchod do chrámu byl nakloněn na východní straně. Sochy na štítech byly z parianského mramoru. Bohyně Athéna je přítomna ve všech scénách, takže není náhodou, že chrám je často nazýván chrámem Athény Atheje. Kromě toho se dlouho věřilo, že byl zasvěcen Athéně.



ARCHEOLOGICKÉ MUZEUM

V tomto muzeu jsou vystaveny artefakty starověké svatyně, vázy s kresbami, mramorové sochy a další předměty, které byly objeveny během vykopávek. Je zde i vyhlídková plošina, ze které je v dobrém počasí vidět i Akropolis.


PALEOCHORA

Jedná se o zničené staré středověké město, 6 km od hlavního města. Nachází se na vysokém skalnatém kopci, který mu poskytuje přirozenou ochranu. Od 9. do 19. století bylo město hlavním městem ostrova. Dnes zde přežilo 28 z 565 původních kostelů, které kdysi existovaly! Většina kostelů má vynikající fresky staré asi 600 let. Je pravda, že když koukáte na svah města, každá stavba vypadá jako kostel. Zvláštní.. Na vrcholu kopce stál benátský hrad, po kterém už zbývá jen málo stop. Je odtud ale jedinečný pohled do vnitrozemí Aeginy a na pobřežní část Suvala.



KLÁŠTER SVATÉHO NEKTARIOSE

Kousek od zříceniny Paleochora je Klášter sv. Nektarios. Byl postaven na počátku 20. století vedle malého byzantského kláštera zasvěceného biskupovi Nektariosi z Pentapolisu. Ten své poslední roky strávil v klášteře a díky své charitativní práci a zázrakům získal uctívání a obdiv věřících. Na ostrově lidé stále mluví o jeho schopnosti uzdravovat se z nevyléčitelných nemocí. V klášteře spočívají ostatky světce a 9. listopadu se zde každý rok, v den výročí smrti světce, slaví velký svátek. Za mě nejkrásnější stavba celého ostrova a atmosféra místa neuvěřitelná.



KOSTEL PANNY MARIE CHRYSOLEONTISSA

Tento kostel hodně připomíná Hagia Sofia v Istanbulu.



AGIA MARINA

Tato turistická vesnice je jen kousek od hlavního města. Odpočinek zde vyhledávají jak Řekové, tak i cizinci. Pláž, která se zde nachází, je široká a za ní rostou borovice. Vstup do moře je pozvolný, takže vhodný i pro rodiny s dětmi.



PORTES

Jedná se o malou tradiční ostrovní vesnici s krásným přístavem. Na jedné straně jsou skály a oblázková pláž s mírně strmým klesáním a borovicemi, na straně druhé je pláž písečná, která vyhovuje i náročnějším lidem.



PERDIKA

Opravdu malebná rybářská vesnice s nádhernou skalnatou a písečnou pláží a hlavně křišťálově čistou vodou. Pláž je navíc chráněná před větrem a svůj klid zde najdou i milovníci stínu, protože je zde řada stromů.



Je zde úžasná restaurace, kde si dejte ty nejlepší mořské plody Řecka! O kosti a zbytky se podělte s místními kocury, budou vděční za každý drobeček. Tato restaurace a luxusní večeře se sklenicí místního vína pro mě byly náplastí na blbou zprávu. Tou bylo to, že loďka na ostrov Moni, kam jsem se těšila jako malá, bude v provozu až za týden… No, i to je život. Tak alespoň pár informací pro ty, kteří sem přijedou po mně a pro mě důvod se sem vrátit.



EKOLOGICKÝ OSTROV MONI

Přiznám se, že když jsem zjišťovala informace o Sarónský ostrovech a zjistila, že na tomto konkrétním je ekologická rezervace Moni, kde se volně pohybují pávi, poníci, ale hlavně jeleni, bylo rozhodnuto! Jeleny na pláži jsem viděla v životě jen jednou, a to na Bali, a myslela jsem si, že je to naprostá rarita, která ve světě nemá obdoby. Ale má, právě tady.

Zelený ostrůvek Moni leží 3 km od Aeginy a dá se na něj doplout pronajatou lodí cca za 8 minut plavby. Nikdo zde nežije, jen zvířata, která chodí až k lidem a lze je i krmit. Můžete zde narazit na jeleny, divoké kozy, pávy a veverky Pláž je zde písečná, porostlá borovicemi, čistá a krásně upravená. Od Velikonoc až do konce září (teda pokud zrovna nezuří celosvětová pandemie) sem pravidelně jezdí malé loďky z přístavu v Perdice. Na pláži jsou k dispozici 2 bary a mobilní snack bar, kde si můžete koupit jídlo a nápoje k občerstvení.


MURIOTI

Toto je odlehlá zátoka s písečnými pobřežím a smaragdovým i vodami.



MARATHONAS

Toto městečko se nachází 4 km od přístavu a jsou zde k dispozici dvě pláže s lehátky a slunečníky. Je zde také řada taveren, kaváren a barů.


AGIOS VASILIS

Opět místo vyhledávané kvůli plážím s lehátky a slunečníky leží na jih směrem Peridika.



Já jsem si itinerář těchto dvou dnů na Aegina rozdělila do jednoho dne na cestě a jednoho dne odpočinku u moře a v mém nádherném ubytování. V sobotu jsem objela celý ostrov a pláže jsem si užila jen jako degustační půlhodinkové osvěžení, zatímco neděli jsem se z ubytování a soukromé pláže nehla. Hodnotím to jako skvělou volbu, a i s ohledem na tento chill den doporučuji volit ubytování takové, kde trávit čas je opravdu radost a pocit luxusu.



DEN 5, pondělí: AEGINA - AGISTRI


Dnes mě čeká přesun na sousední ostrov Agistri. Trajekty jedou za celý den jen dva, a to před desátou dopoledne a potom kolem 14 hodiny. Volím ranní spoj. Po poslední snídani s výhledem na všechnu tu mořskou krásu pode mnou nasedám do auta, cestou natankuju do plna a vracím auto v půjčovně u přístavu. Samozřejmě nezapomínám na pistáciové suvenýry!


Trajekt jede na čas, vcházím na palubu “létajícího delfína” - tak se tento speedboat jmenuje. Letíme opravdu závratnou rychlostí, sedět se dá jen v podpalubí a jakýkoliv krok mimo sedadlo je jak ve vesmírné lodi. Za 10 minut jsme v cíli.



Přístav Agistri je ospalá mrtvá díra. Kromě mě vystoupí asi 5 lidí a to je všechno živé, co se v přístavu pohybuje. I kdybych si tady chtěla půjčit auto (což nyní v plánu fakt nemám, ostrov je malinkatý), není kde.



Ubytovat se plánuji v oblasti Skala. Mám vygoogleno, že je zde nejlepší zázemí a taky nádhernej kostelík. Je to asi 20 minut chůze podél pobřeží. Sice je úmorné vedro a můj batoh čím dál těžší (no jo, ty pistácie něco váží!), nicméně ty výhledy na moře ze všech možných úhlů stojí za to! Cestou googlím možné ubytování a stejně jako na sousedním ostrově i zde to nechávám na osobní domluvě na místě. Opět se mi podaří ubytovat se “mimo systém” za NEstandartní cenu. V hotelu jsem jediný host, ti opravdičtí a legitimní doputují až v sobotu, kdy se ostrovy a cestování otevírá i místním obyvatelům. No a protože jsem zde sama, tak mě ubytují v tomhle nádherném butikovém hotelu v tom nejkrásnějším pokoji s balkonem a vyhlídkou nejen na moře, písečnou pláž a přístav, ale hlavně na ten dechberoucí kostelík alá Santorini. Chvíli si musím sednout a jen hledět. Ta nádhera, kterou mám před očima, je prostě perfect world. Tuhle vyhlídku si dopřávám každé ráno, každý večer, dokonce i ze sprchy, která je prosklená a vidím z ní přes balkon na zmíněný kostelík.




DEN 6, úterý + DEN 7, středa: AGISTRI


AGISTRI


Tento ostrůvek je jedním slovem ráj. Na sousední Aegině jej označují jako relax ostrov, což opravdu sedí. Ze severu na jih je to asi 8 km, takže se dá ostrůvek probádat pěšky. Nicméně poté, co jsem si jednu takovou výpravu udělala doporučuji půjčit kolo!! :D



Hlavní turistická a vůbec atraktivní místa (a vlastně to jediné, co se zde dá podnikat), je cesta piniovými háji do všech koutů ostrova. Já jsem opět zvlolila strategii průzkumu ostrova v jednom nabitém dni a den dva nechat jen na plážování a relax u vody.


První den, kdy jsem si naplánovala procházku 7,5 km na jih a pak totéž zpět, jsem nakonec nachodila minimálně 25, možná ale i 30 km. A to je jen chůze. K tomu je potřeba přičíst brodění a plavání, protože moře a útesy se mi tak nějak postavily do cesty… Byl to jeden z nejnáročnějších dnů, ale potom to víno ze sámošky chutnalo zase ještě o něco lépe než dosud!



Má pěší trasa zde:


https://www.google.cz/maps/dir/Sala+Marina,+Egina+180+10,+%C5%98ecko/Megalochori,+Megalochori,+%C5%98ecko/%CE%A0%CE%B1%CF%81%CE%B1%CE%BB%CE%AF%CE%B1+%CE%94%CF%81%CE%B1%CE%B3%CE%BF%CE%BD%CE%AD%CF%81%CE%B1,+Megalochori,+%C5%98ecko/Limenaria+%E2%80%93+Traditional+Tavern,+Limenaria,+%C5%98ecko/Mariza+Beach,+Angistri+Municipality,+%C5%98ecko/Ap%C3%B3n%C4%93ssos,+Angistri+Municipality,+%C5%98ecko/Skala,+%C5%98ecko/@37.6965697,23.3277926,14z/data=!3m1!4b1!4m44!4m43!1m5!1m1!1s0x14a02d1d1ef8a047:0x516c8f690ed91229!2m2!1d23.3672728!2d37.7081593!1m5!1m1!1s0x14a02d1d5239eb13:0xded09f455d7a0317!2m2!1d23.3474319!2d37.7141726!1m5!1m1!1s0x14a02c5fcee8fce7:0x8cbba4fda769cc4a!2m2!1d23.3322452!2d37.6967265!1m5!1m1!1s0x14a02c841c1b16b3:0x6f37fd047fe093a7!2m2!1d23.3409942!2d37.6798655!1m5!1m1!1s0x14a02d0409d37601:0x21095b0185857497!2m2!1d23.3440766!2d37.6792349!1m5!1m1!1s0x14a02c845cf353e5:0x8d3366674f6dc71e!2m2!1d23.3233317!2d37.6832997!1m5!1m1!1s0x14a02cdf3b31130b:0xb55d0475d2931cf!2m2!1d23.3615772!2d37.7071774!3e0


BEACH SKALA

MEGALOCHORI

MIKRI DRAGONERA

DRAGONERA BEACH

LIMENARIA

MARIZA

APONISOS

LIMENARIA

SKALA

SKLIRI BEACH

CHALIKIADA BEACH




BEACH SKALA


Takže toto místo na severu ostrova doporučuji jako výchozí bod. Je tu nejvíce restaurací, obchodů, ubytovacích zařízení. Najdete zde nádhernou písečnou pláž a hlavně zmíněný kostel v santorinském duchu.




MEGALOCHORI


I zde je řada ubytovacích kapacit, obchodů, taveren. Pláž je dostupná přes silnici. Asi zde bude i levnější varianta ubytování. Ve městě kostelíky, pěkné domky v řeckém stylu a spousta nádherných mazlivých a žebravých kočiček.



MIKRI DRAGONERA


Úplně si nejsem jistá, že je to ta pláž, kam jsem slezla z cesty směrem na hlavní pláž Dragoneru, ale podle google map by to tak nějak mohlo být. Prostě jsem si šla po asfaltové silnici s tím, že za hodinu a půl dojdu na pláž Dragonera...a došla jsem tam zbitá jak pes, otlučená o útesy, dopíchaná od mořských ježků a požahaná medůzou za 4 hodiny. I tak to ale byl ten nejlepší a nejvíc nezapomenutelný úsek cesty! Protože právě to, když člověk zvládne opustit komfortní zónu a nechá se unášet neznámými vodami bez vyhlídky klidného přístavu - to je to nejvíc, co lze na cestách zažít. A nalezení klidné pláže, zdolání cíle přes hory a přes doly, to dává prožitku z místa desetinásobně větší hodnotu.



Takže jak jsem šla tou afaltkou, uviděla jsem směrem k vodě mezi piniemi “zkratku”, která vedla k tyrkysovému záblesku vody. No nenapadlo mě nic lepšího, než si to “zkrátit” podél vody…. Cesta opravdu vedla až na pláž. Nějakou no name plážičku. Kamenná, malá, ale nádherná. Zde jsem si užila skoro hodinku nádherného a nezapomenutelného relaxu a pak se rozhodla pokračovat podél moře, tedy mokrou nohou.



Tuhle část cesty bych asi nikomu nedoporučila a myslím, že nebýt hladinky alkoholu v krvi, která z moravské horalky dělá Spidermana a olympijského plavce v jedné osobě, bych se asi zase pokorně vrátila na asfaltku. No transformace v hrdinu byla dokonána a já se vydala broděním podél útesu. Ze začátku to samozřejmě nebylo tak hrozné. Dalo se jít vodou, průzračně čistou a bez podmořského života, který ve vodě potkat nechcete. Pak následovaly úseky, kde bylo nutno naházet telefon a doklady do všech pytlíků v batohu, zamotat do ručníku a odříkávat modlitbičky tam a zpět s každým krokem, ať se to nepotopí. Batoh jsem odhazovala na kameny a občas si zaplavala jinak to nešlo. Po asi 20 minutách se cesta zkomplikovala. Nejen že jsem pod nohama viděla jednoho ježka vedle druhého, takže položit nohu na dno už nebylo možné, ale hlavně mě - alergika par excelans - pohladila ruku medúza. Těžko popsat ten pocit, kdy cítíte žahnutí, okamžité horko a bolest nejen v ruce, ale od paty po poslední vlas na hlavě, plavete pořád v TOM moři, kde plave i TO a vy nevíte, kolik TOHO je a kde TO je.. Přitom si uvědomujete, že jste člověka neviděli dvě hodiny, tady se ani žádnej předpokládat nedá a že pokud se mi tady rozjede nějaká alergická reakce, už se na Bora Bora fakt nedostanu! Panika? Úzkost? Takovej ten záběr, kterej byl kdysi v jedné reklamě na whisky..padající strom na dělníka v lese a v momentě, kdy na něj padá, záběr na jeho zorničku a v ní ve vteřině promítnutej celej život. Nic to nevystihuje líp. Mě teda nezabírala kamera a ani z toho nevznikl žádný emotivní záběr, každopádně jsem viděla podobné věci. A stejně jako u toho chlápka, kterého padající strom těsně minul, i ta moje medúza měla naštěstí jed kompatibilní s mojí krví a anafylaktický šok se nekonal. Nicméně ruka bolela jako svi.ě a poté, co jsem se ve vteřině a ani nevím jak vydrápala na útes, už jsem se po skalách opravdu pohybovala se zručností spidermana a i kdyby ty skály byly kolmé, do vody už bych nevlezla. Během vylejzání z vody jsem na vteřinu chytla do dlaně ježka a ani to nebylo úplně friendly setkání. Každopádně dotek medúzy dotek ježka dokonale přebil, takže kromě pár dírek v dlani dobrý.



DRAGONERA BEACH


Po skalách jsem se plazila ještě dobrých 15 minut a pak už moje dehydrované, žíznivé a už i lehce hladové oči spatřily Dragoneru! Bílá plážička obklopená borovicemi, 3 exotické slunečníky, lednice na nápoje, bar….. I když to nebyla fatamorgana a všechno na pláži fakt bylo - bylo to prázdné. Zavřeno, nikde ani noha. No co naplat, jde se dál.

Jo, pokud sem půjdete normální cestou (tedy suchou nohou) a stánek s nápoji bude fungovat, je to zde fakt TOPka!




LIMENARIA


Toto městečko mělo mít podle google map otevřenou tavernu i obchod. Když píšu “mělo”, tak je asi jasné, jaká byla realita. Nikde nikdo, vše zavřené. Kombinace vedra, sluníčka a chůze u mě vyvolala asi halucinaci… Vidím v jedné zahrádce sedět starou babičku - úsměv na tváři, řecké rysy, stará zastěra...a pod nohama dva balíky balených vod!



Nebyla to halucinace, byla to skutečnost. Za euro mi babča jednu láhev prodala a já vystoupila z Charonovi loďky pořád ještě na ten náš, Covidovej břeh.




MARIZA BEACH

Tohle místo je z městečka Limenaria na opačnou stranu, než je můj cíl, ale je to jen kousek a má tam být hezká pláž. Za 15 minut jsem tam. Sestup k vodě je krásný! Mezi borovicemi se otevírá pohled na moře a ty barvy chladí i na dálku! Bohužel tu není pláž, ale jen betonové molo se schodky do vody. I tak nádhera!

Vydávám se do nejjižnějšího cípu ostrova, kde je vyhlášené místo - Aponisos. Google opět hlásí otevřenou tavernu… Se stejnou přesností jako v Limeria.




APONISOS


Tak tohle místo, to je ráj! Jedna z nejnádhernějších vyhlídek na moře, jakou jsem kdy viděla. V zavřené taverně (díky google mapy!) vyprosím doplnění vody do mé prázdné PETky, chvíli se zde zchladím na mělčině, fotím tu krásu ze všech stran a pak se vydávám na 8 km cestu “domů”. Těch 8 km je ale snad jen vzdušnou čarou, protože v závěru už mi vypadávají kyčelní klouby ze svých jamek a já se plazím jak před revizákem se snahou získat průkazku ZTP. Dal by mi ji.






Po cestě je vidět farma s koníky, kde je možné v sezoně a v lepších cestovatelských časech zažít projížďku na koni. Tady to musí být opravdu krásný.



Poslední večer na tomto božím ostrově je ve znamení boží večeře přímo v mém ubytování. Výborná grilovaná ryba, grilovaná zelenina, řecký salát a džbánek domácího vína je tou nejkrásnější (a zaslouženou!!) tečkou tohoto dne.



Ale výhled z balkónku na rozsvícený kostelík, na přístav, na rozsvícené Athény kdesi v dáli, na vlnky pode mnou...to byl opravdu dar. Sem se vrátím a až se to stane, budu sedět ve stejném hotelu, na stejném balkoně, se sklenicí stejného vína a ze sprchy budu přes skleněnou zástěnu pozorovat stejný kostelík.




SKLIRI BEACH


Tak tahle pláž je úplně malinkatá, ale o to hezčí. Tady jsem vyrušila nudistu a po chvíli přišla úžasná rodina - máma, táta, malé dítě a babička. Super dopoledne.




CHALIKIADA BEACH


Cesta k této pláži vypadala jako mega dobrodrůžo, než jsem byla upozorněna pánem z pláže, teda z propasti skoro 100 metrů pode mnou, že jdu špatně. Využila jsem tedy jeho navigace (zuřivého máchání rukou) a našla oficiální vstup na tuto pláž. Ta je opravdu boží, hlavně cesta k ní a výhledy, které nabízí. Pláž je teda kamenitá a kameny dost velké na ležení, i tak jsou tam místečka, kde se lehnout dá a pak je to fakt ráj. S malými dětmi ale určitě ne.




DEN 8, čtvrtek: AGISTRI - ATHÉNY


Dneškem moje ostrovní dobrodružství končí a mě čeká přesun na pevninu. Trajekty jedou opět jen dva, takže po skvělé hotelové snídani a posledním pomazlení s místními pejsky vyrážím prvním okolo 10 hodiny dopoledne.


Opět zdolávám asi 30 minutovou chůzi do přístavu, naštěstí ještě není velké vedro. Fronta na lístky mě úplně šokuje. Snad 15 lidí!! Kde byli celou dobu schovaní??! Prodej lístků je klasický zdlouhavý líný řecký proces, kdy si myslím, že mi snad loď i ujede. Ale dočkám se a krom lístku dostávám opět “Covid smrt stromům” - papír k ničemu. Opět jej nevyplňuji a opět bez problému nastupuji na delfína. Tenhle delfín letí jak bájný Concorde. Za 50 minut jsem v Athénách. Cesta to byla pro mnohé nezapomenutelná, bohužel ne v tom pozitivním smyslu.. I mně se troušku houpe žaludek, ale jeho obsah udržím na původním místě bez problému.




Vystupuju v přístavu a dle google map jdu na zastávku asi 10 minut chůze vzdálenou, odkud mi má jet přímá linka č. 40 do centra. Zadala jsem si Akropolis s tím, že kde mě vyhodí bus, tam začnu hledat poslední ubytko. Cesta busem přes ucpané horké město trvala víc jak hodinu a lístek vyšel na 1,15 € (koupen v trafice u zastávky).



Po vystoupení z busu zamlouvám poslední noc a jdu se najíst. Mám ještě jeden dluh - musaku a souvlaki. Dávám obojí a přecpaná jak žok mířím k ubytování. V hotelu mi řeknou, že pokoj bude až za hodinu, ale mohu odložit batoh. To dělám a vyrážím splnit si svůj athénský cíl.




AGORA


Agora, místo, kde se zrodila demokracie, se nachází na severozápad od Akropole. Na jihu je ohraničena kopcem Areopagu a na západě kopcem známým jako Agoraios Kolonos.

Agora v moderní řečtině znamená tržiště, obchod. V archaickém smyslu slova tak byl nazýván veřejný prostor – náměstí, kde se shromažďovali občané. Místo, které bylo centrem městského veřejného života. Agora je známá díky svému řečnickému koutku, kde mohli filozofové (např. Sofoklés) či kdokoliv jiný beztrestně projevit své názory – právě v tomto koutku se prý zrodila myšlenka demokracie, vlády všech svobodných Athéňanů. Kromě toho se na Agoře také veřejně oznamovaly důležité novinky z okolních států, výsledky válek apod. Ženám bylo toto prostranství uzavřeno, stejně jako veškerý veřejný společenský život.



AKROPOLIS


Akropolis, v překladu město na pahorku nebo město na vršku, je jednoznačně athénskou TOPkou.



Kdykoliv se v minulosti zakládala starověká města, musela se tam nacházet nějaká vyvýšenina, na které se stavěly chrámy pro božstvo. A samozřejmě nejen co nejvýš, ale také co nejlépe opevněné Athénská akropole byla vybudována v rozmezí 15. a 5. stol. př. n. l. a tvořila velmi dlouhou dobu politické, náboženské i kulturní centrum starověkého Řecka. Celá stavba se nachází na vystouplém skalním pahorku, který jí z dálky dává dojem jedné mohutné kamenné pevnosti. Celému komplexu staveb pak vévodí světoznámý hlavní chrám – Parthenon. Za vstupné 20 € si užijete božský výhled na město pod sebou, kdy si uvědomíte do morku kostí, co znamená slovo metropole. Tohle je sakra metropole! Také máte za zády sloupy a stavby tisíce let staré a teď, v době Covidu, jste zde skoro samotní. To je boží pocit na druhou, který za vynaložené - nemalé - peníze rozhodně stojí.

Vzít si s sebou alkohol (víno) nemůžete, ale PET láhev s vodou nevadí. Ještě že piju bílé víno a ne červené, to by bylo fakt blbý!



Vydrápat se na tento kopec v horkém dnu je opravdu úmorný, stín je snad na dvou místech pod dvěma stromy. Nicméně vyhlídka za to fakt stojí!



No a pak už jen večerní prohlídka města, Aperol a po roce a půl pohled na ulici plnou lidí. Neuvěřitelný výjev! Tolik lidí, že mě to úplně vyděsilo.Na druhou stranu taky dobilo baterky a ujistilo, že už je to jen chvilka, kdy se náš svět vrátí tam, kde byl. K životu.



Ta nejhezčí je ale na Akropoli z hotelového pokoje. Ležet v posteli po ledové osvěžující sprše, která z vás smeje všechen athénský pot a smrad, otevřít obrovské posuvné okno a tam před sebou vidět právě toto...to je dar! Dar, na který s němým úžasem hledíte i v noci a ihned po probuzení. Pořád stejně krásný!



DEN 9, pátek: ATHÉNY - VÍDEŇ - BRNO


Ráno poslední řecká snídaně na střeše světa s vyhlídkou na probouzející se Akropolis a pak už hurá na letiště. Odbavení i boarding je naprosto nekomplikovaný, před nástupem na palubu směr Vídeň nejsou vyžadovány žádné testy.



Let uběhl v klidu, přistání hladké a ve Vídni klasika jako vždy - český pas a kouzelné slovíčko transit a jste bez problému v příletové hale. No a pak už hurá domů. Po příletu v ČR PCR test a 5 denní karanténa - ideální čas na adaptaci, na roztřídění fotek a sepsání cestopisu!



ROZPOČET:

  • letenka Vídeň - Athény - Vídeň: 700 Kč

  • ubytování 7 nocí/osoba/á 400 Kč noc: 2 800 Kč

  • doprava: bus letiště přístav 6 €, ferry Pireus - Aegina 8 €, ferry Aegina - Agistri 5,5 €, ferry Agistri - Pireus 13 €, bus přístav - město 1,15 €, bus město - letiště 6 €, auto 2 dny Aegina 50 €: 89,65 €/ 2 330 Kč

  • vstupy: Aegina palác 6 €, Akropolis Athény 20 €: 26 €/ 676 Kč

  • jídlo, pití, ostatní: 2 600 Kč

Celkem 7 nocí / 8 dní v Řecku - Athény a dva ostrovy - pro 1 osobu: 9 106 Kč.




ZÁVĚREM?


Původně koupený let do Athén byl pro mě hlavně únik do tepla, nic víc jsem od této cesty neočekávala. A přesně jak to bývá i v životě - když nic nečekáš, býváš nejvíc překvapen. A tak jsem to měla s touto cestou i já. Athény mi daly poznat dva neuvěřitelné ostrovy, které jsem si coby snad jediný turista mohla užít v jejich kráse opravdu za Kačku. Mohla jsem být svědkem velkého chystání se na den, kdy se jejich hranice po dlouhé době lockdownu opět otevřou a možnost cestování připlaví po moři tolik potřebné a tolik očekávané turisty. Kromě na poslední chvíli montovaných slunečníků u pláže, přemalovávání už tak bílých židlí na ještě bělejší, kromě leštění stolů a hrabání písku na pláži, kromě toho jsem byla svědkem tři po sobě jdoucí dny ohňostrojů. Právě ty byly oslavou začátku lepších časů pro každého člověka v této zemi i pro celé Řecko. Věřím, že to tak bude. I když bylo boží trajdat si křížem krážem Agistrou úplně samotná, lidi na cestách mi chybí. Jsou to vjemy, nové příběhy, emoce na tvářích a možnost sdílení. Ať už je to zase všechno zpátky. A to nejen v Řecku!


Jinak za mě hodnotím oba ostrovy jako krásné, každej něčím jiným. Dokonalé je tedy spojit v jeden trip oba. Asi větší relax a plážovačka je na Agistri, naopak víc k vidění je na Aegině. Spojit to je dokonalá kombinace. No a jako sladká tečka Athény na den, protože na dýl - to by člověk zešedivěl :)


To nejvíc nezapomenutelné z tohoto tripu:


1/ Pistáciové aleje na ostrově Aegina - jakmile tento strom rozpoznáte, vidíte ho už úplně všude.

2/ Pláž a přístav Aponisos na ostrově Agistri - křyšťálově čistá mořská dokonalost.

3/ Hříšná chuť aeginských pistácií v řeckém jogurtu s řeckým medem na nejkrásnější terase nejkrásnějšího ubytování.

4/ Cesta autem Aeginou a zajetí do uličky, kde to šlo už jen po schodech k moři nebo brutální couvání zpět.

5/ Brodění, plavání a horolezectví “zkratkou” na pláž Dragonera.

6/ Koupení vody od staré babičky v Limeria - záchrana života.

7/ Chalikiada Beach - cesta z útesu a potom nalezení správné cesty s neuvěřitelnou plážovou odměnou.

8/ Večeře v přístavu u ostrova Moni - ten nejlepší talíř mořských plodů mého života!

9/ Všechny ubytování mé cesty, protože právě ta mi dala pocit luxusu a jedinečnosti cesty.

10/ Vyhlídka na Akropolis z hotelové postele.





800 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše