Barevné a hravé město s rukopisem Gaudího na každém kroku. Dokonalá sangrie a paela, osvěžující moře "u baráku", metropole nabitá památkami. Neuvěřitelné hřbitovy, město na dlani z vyhlídky Carmel, pohádková nemocnice, čarokrásná gotická čtvrť a milion dalšího. To vše je Barcelona.
TERMÍN:
17. - 20.7.2020
PROČ BARCELONA?
V Barceloně už jsem jednou byla, je to tak 3 roky zpět. Jediné, co si z ní pamatuju je to, jak zde v metru okradli mou kamarádku. Telefon i doklady jí zmizely z kabelky ani nevěděla jak. Navíc mi po tomto tripu (poprvé a doufám i naposledy v životě) zmizely z telefonu všechny fotky, takže nezbyly ani zachycené vzpomínky, o které by se člověk později mohl opřít. No a proto Barca - podruhé a lépe.
To, co se mi z první návštěvy města nějakým zázrakem uchovalo jak v paměti telefonu, tak i v mé, byl Montserrat. Nádherné opatství, klášter, vysoko v horách. Kdysi jsme si tam udělali jednodenní výlet a vím, že to pro mě bylo to nejlepší “z Barcelony”. Spolu s návštěvou fotbalového stadionu, samozřejmě. Tentokrát ale vynechám výlety do vzdálenějších míst, dokonce i ten stadion, a dopřeju si opravdu důkladnou prohlídku města.
Tentokrát se mnou letí nová parťačka Natália, mimochodem mého Mikiho “skoro tchýně” :D I když to skoro je relevantní... Tak bych si ji pro jistotu měla trochu prolustrovat, že :D
...Montserrat 2017...
LETENKY DO BARCELONY
Letenky do Barcelony jsme koupily u Ryanair, a to s odletem v pátek odpoledne za cenu 9,9 €. Cestu zpět jsme nakoupily u konkurence - Wizzair, protože vycházela podstatně lépe. Nejen cenově, ale i časově a termínově. Protáhly jsme si nakonec původně plánovaný víkendový trip s návratem v neděli až do pondělí a zpáteční letenka stála také 9,9 €.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
K registraci pro vstup do Španělska:
Do Španělska byla v době našeho odletu povinná registrace prostřednictvím online formuláře (zde::https://www.spth.gob.es/create).
Než se ale k té skutečné registraci dostanete, musíte vyplnit krátký formulář, na základě kterého obdržíte kód (odkaz výše), který vás k podrobnému formuláři vůbec pustí. Mě bohužel (asi 100 pokusů) získání tohoto kódů neklaplo, a když se konečně podařilo ráno v den odletu, stejně mě to nepustilo s vyplněným dotazníkem dál. Nakonec nám kamarád (díky Mirjur!!) poslal v PDF formátu onen podrobný dotazník, ten jsme vytiskly a vyplnily ručně.
Po přistání na letišti v Barceloně jsme byli rozdělováni do dvou řad. V jedné stáli ti, co měli vše vyřízené online, ve druhé pár nás, kterým se to nepodařilo. Musím říct, že naše fronta byla podstatně kratší a z letiště jsme odcházely mezi prvními. Formulář jsme jen předaly do ruky místní úředníci, ta zkontrolovala vyplnění všech polí (ne obsah, jen to, že nikde není nevyplněná kolonka) a pustila nás dál. Co jsme tam psaly nikoho nezajímalo (třeba naprosto smyšlenou adresu hotelu, protože se nám to při vyplňování nechtělo hledat…). Ještě nám všem měřili teplotu, samozřejmě nikomu nenaměřili a ani si dost dobře nedovedu představit, co by s tím člověkem na tom letišti dělali.
Také nám byl před odletem od letecké společnosti Ryanair poslán dotazník pro tranzit přes Rakousko, ten jsme taktéž vyplnily ručně. Nikdo ho po nás nikde nechtěl ani cestou tam, ani cestou zpátky.
Tedy za mě – když vám nejde cokoliv vyplnit elektronicky, neztrácejte tím čas ani energii, normálně sežeňte PDF formát, vytiskněte a vyplňte (když neseženete, dostanete na letišti). Nejen, že to stačí, ale jak jsem již zmínila – budete odbavení mezi prvními.
Na letišti v Barceloně:
Roušky jsou jak během letu, tak na letištích povinné, to je jasný. Dezinfekční stojany v normálním množství, každý kolem nich projde, jakoby neexistovaly. Nápisů a info cedulí “covid” podstatně méně jak ve Vídni. Přelepené sedačky se zákazem sezení (dodržení odstupu) jen na letišti. No a samozřejmě minimum lidí. Otevřený pouze terminál 1, dvojka je mimo provoz, což je naprosto pochopitelné s ohledem na počty cestujících. Co mě trochu nemile překvapilo byl fakt, že po příletu máte možnost vyjít 3 branami. Všechny šipky k exitu směřují na opačný konec letiště, než kde je jedna jediná brána opravdu otevřená – ta, kde probíhá triáž (měření teploty a odevzdávání zmíněných dotazníků). Jinými slovy – nikdo není schopen za celou dobu přelepit šipky a nasměrovat cestující ke skutečně jedinému východu z letiště. Výsledkem je to, že všichni hrnou podle šipek k “východu”, tam narazí na zavřenou bránu a pak hrnou stejnou cestu zase zpátky a dalších asi 800 metrů k tomu dalšímu. Trošku Kocourkov. Ale tak zas pro nás Čechy nic, na co bychom nebyli z domu zvyklí, že :D
...roušky v našem podání...
Situace v letadlech:
Ryanair: Roušky povinné po celou dobu letu, většina cestujících je má tak nějak na půl žerdi… Personál však striktně po celou dobu přes celý obličej. K diskutovanému zákazu výměny sedadel – stejně jako cestou do Říma – i nyní si zcela “normálně” po vstupu očividně posledního cestujícího přesedlo celé letadlo v podstatě kam chtělo. Na záchody se může chodit také zcela normálně. Probíhá prodej občerstvení i blbin, platit můžete ale pouze kartou.
Wizzair - totéž jako konkurence, v podstatě přes kopírák. Jedinou výjimkou je to, že můžete platit jak kartou, tak i normálně v hotovosti.
...kde jste všichni??
Kontrola na letišti:
Ve Vídni před odletem naprosto standardní, na kterou jsem zvyklá z předchozích let, dokonce bych řekla, že všechno bylo strašně rychlý a vůbec úplně bezproblémový a “na pohodu”..
Při odletu z Barcelony jsem ale teprve pochopila, co je to naprostá odbavovací pohoda. V zavazadle mi prošel jak zapomenutý otvírák, tak 200 ml krém, ke kterému jsme na místě přišly a plánovaly jej před odletem vyhodit. Ze zavazadel není potřeba vytahovat kosmetiku, což mě osobně vždy potěší. Co mi přišlo ale vůbec nejlepší je fakt, že od vstupu na letiště se všude prokazujete pouze letenkou, pas jsem předkládala až při vchodu na palubu letadla. To jsem, myslím, zatím nikdy nezažila.
Současná situace v Barceloně:
Dostávaly jsme informace, že druhý den po našem přistání bylo město uvrženo do karantény a téměř 1,8 mil. lidí nesmí vycházet z domu. Nesmysl. Ano, památky byly naprosto prázdné a bez lidí – místní v tropických dnech asi zrovna nevyhledávají turistické atrakce, ale běžné uličky – ty neturistické a obvykle ty nejlepší – byly plné života. Samozřejmě všude s vyjímkou pláže s rouškou, to ano. Když jsme šly v neděli na pláž, nemohly jsme se tam díky neskutečnému počtu lidí vůbec dostat.. Všechno místní.
V Barceloně je povinnost nosit roušky úplně všude. Naprosto v pohodě se toleruje to, když někdo kouří, něco jí nebo pije tekutiny. Takže pokud máte po celou dobu vaší procházky po městě v ruce skleničku (abstinenti čtěte “láhev s vodou”), nikdo vám neřekne ani popel. V MHD nejsou omezená místa k sezení. Všechno naprosto normální. Stojany s dezinfekcí jsou v každém obchodě, prodavači obvykle i upozorní, aby jste si dezinfekci na ruce nanesli. To nás trošku štvalo (Naty je jogínka, takže trošku radikální odpůrce chemie..), ale přežít se to dá.
Město jako takové naprosto bezpečné. Všude policajti. Jako fakt všude! Možná, resp. určitě, kvůli pandemii, ale o to větší pocit bezpečí pro turisty. Tedy pro mě a Naty. Policejní auto ve městě vidíte častěji jak taxík. Jinak na každém rohu vás o obličej bouchne vůně trávy, valí to tu víc jak v Amstru.
Řekla bych, že “dnes” je to paradoxně úplně nejlepší doba na návštěvu tohoto města. Památky bez lidí, o to víc ulice plné autentického barcelonského života. Naprosto bezpečno. Ve všech restauracích a podnicích vás vítají s otevřenou náručí a skáčou kolem vás, jako byste byli králové. Kdo ze strachu sám odložil odlet, udělal velkou chybu. Já bych tam letěla klidně příští týden znova… Nebýt další letenky 🙃
DOPRAVA Z/NA LETIŠTĚ
Přesně jak je popsáno v průvodci letišť na stránkách Cestujlevně - z letiště doporučuji použít MHD, konkrétně autobusovou linku číslo 46. Je to nejlevnější způsob dopravy do města. Autobus zastavuje u terminálu 1, jste tam po odchodu z letiště do 2 min. Autobusy jezdí zhruba každých 20 min. Jízdenka stojí 2,4 €. Na letišti nejsou žádné automaty, u zastávky autobusu také ne a u řidiče není možné v současné situaci jízdenku koupit. V autobuse je na oknech info s QR kódem místního dopravce, takže když jej naskenujete, hodí vás to na jejich webovky, kde lze údajně lístek koupit. Jak to dělají ti, co nemají v mobilu data, těžko říct. Ale ani s nimi to není výhra - nám se lístky díky španělštině bez možnosti anglické mutace koupit nepodařilo za celou 40 minutovou jízdu. Takže jsme z letiště jely gratis.
...zastávka, autobus a jízdní řád
Dopravu z města na letiště zajišťují aerobusy označené A1. My jsme využily zastávku na Pl. Espanya (bohužel jsme zde nenašly linku č. 46 “za Kačku”), kde jsme po příletu i vystoupily. Jízdenka aerobusem má jednotnou cenu na osobu - 5,4 €. No není to málo, ale zase když jsme ušetřily na té cestě z letiště, tak nám to tolik žíly nervalo.
..aplikace dopravní společnosti
DOPRAVA V BARCELONĚ
Můžete si koupit jednodenní jízdenku okolo 10 €, taky 2 - 3 denní… Osobně ale doporučuji koupit blok 10 jízdenek "T-10" za 11,4 €, jedna cesta tak vyjde na 1,14 €. Celodenní lístek nebo jízdenka T-10 lze koupit pouze v automatu na zastávce, platí se kartou nebo hotovostí.
My jsme za 3 dny ve městě těch 10 jízdenek na osobu ani nestačily spotřebovat. Tuším, že jsme jich projely maximálně 7. Tedy zmíněný blog 10 jízdenek + zmíněná cesta na letiště byly kompletní výdaje na dopravu zde, celkem 16,8 €.
Jinak v Barceloně je výborná síť integrované dopravy - metro, autobusy, lanovky… Všechno vás doveze přesně tak, jak vám Google mapy vygenerují. Sedí spoje, sedí počty zastávek do cílových míst, sedí ceny, sedí časy odjezdu. My jsme hodně míst propojily chůzí, protože místní uličky jsou možná ještě lepší než ony památky, kam se snažíte dostat, ale na další přesuny v řádech 45 min. až hodina jsme občas MHD využily. Autobusy jsou navíc klimatizované, takže když jedete 20 až 30 min., je to v těch horkých dnech i příjemné osvěžení.
UBYTOVÁNÍ V BARCELONĚ
Trochu jsem zariskovala a porušila to, co jsem si v současné době předsevzala. Tedy to, abych žádné ubytování nekupovala dříve, než v odletové hale s jasným odletem. My jsme si ubytování koupily dva dny dopředu. V dnešní době docela odvaha, protože lety se opravdu ruší ze dne na den. Už bych to víckrát neudělala. Každopádně nám to vyšlo, ubytování bylo naprosto top, všem doporučuji. Jednak bylo za kačku (2 700 Kč za pokoj na tři noci pro dvě) a hlavně super lokalita a vybavení. Kdybych jela do Barcelony znovu (jako že letím v říjnu), budu zde bydlet zas. Umístění je v podstatě u hlavní ulice La Rambla, bezpečné místo. Hned vedle vchodu minimarket se vším potřebným (víno, voda..). V budově výtah, ubytování ve druhém patře. Vchod do domu smrdí plísní a vůbec vypadá strašidelně, když ale vyjedete do druhého patra a vstoupíte na recepci, jste jak na jiné planetě.
Naprosto bezkonkurenční a vtipná recepční nám s radostí dala mnohem lepší pokoj, dokonce s vlastní koupelnou, kterou jsme díky ceně nevybraly.To je taky věc, kterou v současné době taktéž doporučuji – vybírejte ty nejlevnější varianty ubytování, oni vás hostitelé za dobrou recenzi na bookingu rádi ubytují do volných lepších pokojů. Je to nic nestojí a ví, že je pochválíte. A že jsou teď ubytovací kapacity volné všude, o tom není třeba diskutovat. Měly jsme tedy svůj vlastní poměrně velký pokoj, velkou pohodlnou postel, stůl a židle, věšák a ramínka na oblečení, vlastní koupelnu s fénem, ručníky, sprchový gel. Samozřejmě klima a dobrá wifi. K dispozici byla i společná kuchyně, kde bylo nádobí, mikrovlnná trouba, toustovač, lednice. Jak říkám – dokonalost sama. Dostaly jsme skvělou mapu a průvodce Barcelony a slevu 10 % plus jakýkoliv drink grátis do ubytováním doporučené, asi 600 metrů vzdálené, restaurace. To jsme později opravdu využily.
Bydlely jsme zde: HOSTAL MIMI LAS RAMBLAS :
...no není to nádhera?
JÍDLO V BARCELONĚ
Tak jídlo tady je jedna obrovská samostatná kapitola, ale zkrátím ji na dva stěžejní body: Paela a Sangrie. Musím říct, že všechna španělská města, která jsem dosud navštívila, jsou po stránce jídla naprosto top a Barcelona není výjimka. Restaurace, tapaz, pizzerie, kavárny… Všechno je na každém kroku. V podstatě každý třetí dům v centru je nějaká restaurace.
Za sebe každému, kdo se sem vypráví, doporučuji zmíněnou paelu. Je to národní jídlo, které nikde ve světě neudělají tak dobře, jako právě tady. Paela s mořskými plody je naprostá senzace a ani v režimu za kačku nešlo zabránit, abych si je nedala hned dvakrát. Jedna lepší jak druhá. Vůbec mi zde chutnalo všechno, co jsme zkusily. No a to vůbec nejlepší? Samozřejmě Sangrie. Tu si dát v restauraci s výhledem na Sagrada Familia, to je prostě naprostá nutnost. Džbánek cca 1,5 l sangrie vyjde v restauraci na 10 €. Samozřejmě si ji můžete koupit i někde ve večerce za 3, 5 € 1 l. Chuť je prakticky stejná, myslím si, že i v restauracích ji nemíchají čerstvou, ale lijí do džbánků již hotovou.
Co se týká cen v supermarketech, tak jsou úplně stejné, jako u nás doma. Nejlevnější víno ve větším supermarketu koupíte i pod 2 € a rozhodně to není žádná katastrofa. Prosecco od 4,5 € více. Pokud nakupujete v malých marketech v centru, pak nejlevnější vína začínají na 3,9 €.Kávu s čerstvým croissanem si dáte v kavárně za 2 €, což je levnější, jak u nás v Blansku.. Ceny ostatních potravin jsou jak u nás.
Vodu doporučuji balenou. Nejsou zde moc rozšířené "pítka" a kohoutková voda v ubytování se nedala pít vůbec. Pokud nakoupíte vodu ve velkém supermarketu, ceny jsou jako u nás. Samozřejmě v centru koupíte půllitr vody klidně i za 2 €…
..jo a to je Natálie
ITINERÁŘ:
DEN 1 - PÁTEK 17.7.2020
Odlet máme z Vídně až v odpoledních hodinách, nicméně na cestu vyrážíme vlakem už v 6:30 ráno. Čeká nás cesta do Brna, v Brně přesednutí na vlak do Vídně - hlavní nádraží a odtud pak vlak na letiště. Poprvé jedu vlakem, přiznám se, že mi přijde autobus odjakživa jednodušší..
Nicméně s ohledem na počet zakoupených letenek v tomto roce (všechny s odletem z Vídně), je potřeba zmapovat všechny cesty k letišti. Nejlevnější jízdenka vlakem stojí 175 Kč, ale to je jen na hlavní nádraží ve Vídni, odkud je třeba dostat se dalším vlakem na letiště. Přímý spoj až na letiště startuje na 470 Kč, což je masakr. Na vídeňském hlavním nádraží můžete koupit jízdenku na vlak na letiště okolo 5 €, nebo - pokud jste alespoň dva - můžete koupit za stejné peníze skupinovou (tedy 2,5 € osoba). Dostaly jsme od přátel informaci, že s tou skupinovou jízdenku za 5 € pro nás obě musíme přestoupit a jet nějakou delší, zhruba hodinovou jízdu přes celou Vídeň. Ve skutečnosti jsme se se zakoupenou jízdenkou v automatu (děkuji Evčo za rady “přítele na telefonu”!!) zeptaly na nádraží jak na informacích, tak i na peronu průvodčího a ti nás nasměrovali do vlaku s přímým spojením na letiště (za cca 15 min.). Možná jsme měly jen štěstí, nevím, ale já osobně jsem ale jela z Brna vlakem do Vídně naposledy. Vlakové nádraží ve Vídni je chaotické a vůbec mi to přišlo dost komplikované.
Oproti tomu Flixbus nabízí jízdenky do Vídně od 190 Kč, přesednutí na autobusáku na bus k letišti je 15ti minutovka opět za 2,5 € osoba a pro mě pohodlnější a přátelštější prostředí. Navíc věřím, že brzo opět pofrčí slevové kódy, kdy lze bez problému nakoupit se slevou 20 - 30 %. Nejednou jsem jela se zelenejma do Vídně z Brna za 130 Kč.
...nákup jízdenek na letiště na hlavním vlakáči ve Vídni
Vystoupily jsme přímo na letišti lehce po poledni, našly jsme naši bránu a zasedly k vypisování všech vstupních formulářů a dotazníků. Samozřejmě nelze porušit tradici, takže si to zpříjemníme přípitkem na šťastnou cestu.. Času máme opravdu hodně, ale tentokrát letištní salonek, byť jako čerstvý držitel karty Erste Premium, nenavštívím. Natálie kartu nemá a mě se nechce jít někam sama. Už vůbec ne s tím, že bych ji nechala před salonkem. Navíc máme vlastního občerstvení až až, že. Čekání nám zpříjemní milá česká dvojice, které právě před našimi zraky uletělo letadlo do Paříže.. Musím říct, že jejich reakci si budu dlouho pamatovat a doufám, že jestli se mi v životě stane něco podobného (teda víc doufám, že nestane!), dokážu zachovat stejný optimismus a veselou náladu, jako právě tito dva. A vůbec nevadí, že jim v tom pomáhala hladinka alkoholu v krvi. Přišlo jim to oběma nakonec docela vtipný, samozřejmě i trochu k nasrání, ale ani na chvilku nějaká sebelítost, zmar, deprese, nasrání... Ihned začali řešit nákup jiných letenek, protože tu Paříž na víkend prostě dají, ať to stojí, co to stojí. Co na tom, že dvě nové letenky stály 950 €… Když se jim je podařilo koupit, myslím, že si dali ještě nějakýho panáka navíc k těm, kvůli kterým první let nestihli, ale nakonec jsme je viděli šťastné a vysmáté odbavovat se, takže věřím, že tu Paříž napodruhé opravdu dali a užili si ji přesně tak, jak z nich bylo cejtit, že umí. Každopádně při vzpomínce na ně si říkám, že tihle dva mladí lidé si svůj život, který mají celý před sebou, opravdu dokážou užít. A tak to má bejt!
Nám i přes dvě vypité sedmičky letadlo neuletělo. Nasedáme na palubu, během chvilky si celé letadlo přesedne přesně tak, jak každý potřebuje a vzhůru do oblak. Za 2 hod. přistáváme v Barceloně.
...Vídeň
...mezi Vídní a Barcou..
...Barca..
Cestu z letiště realizujeme přesně podle průvodce letišť na stránce Cestujlevně, tedy linkovým autobusem číslo 46. Jízdenku nemáme kde koupit, nejsou nikde automaty a řidič v současné situaci jízdenky prodávat nemůže, takže jedeme načerno. Máme opět štěstí, vystupujeme bez jakékoliv konfrontace s případným revizorem na naší cílové zastávce – Pl. Espanya. Odtud se vydáváme na zhruba dvou kilometrovou procházku do našeho ubytování, resp. do úplného centra města. Samozřejmě v prvním marketu kupujeme občerstvení, aby se nám šlo lépe.. Navíc je dost vedro, takže tekutiny jsou opravdu nutnost. Prodavač je milý, s ochotou nám otevře víno, vyhodí všechen nepořádek do svého odpadkového koše a ještě obdivuje naše neVINNÉ plastové sklenice - dokonalou cestovní výbavu.
Ubytování nacházíme poměrně rychle, je hned vedle jednoho z Gaudího domů (Güell Palace).
...sousední království
Prvotní šok po vstoupení do objektu, kde se po zdech táhne metrová plíseň a stejný smrad je ve vzduchu cítit až do druhého patra, střídá naprostý šok po vstupu na recepci. Pravý opak. Vše naprosto čisté, voňavé, přátelské a hlavně moderní a funkční vybavení jak recepce, tak společných místností, kuchyně, ale i našeho pokoje. Jak jsem zmínila, dostaly jsme zdarma lepší pokoj, dokonce i s vlastní koupelnou, přestože jsem platila levnější variantu s koupelnou sdílenou. Z celého ubytování a příjemné recepční máme skvělý pocit a musím říct, že právě tenhle vstup do Barcelony nás naladil na pozitivní vlnu, která se s námi táhla až do nastoupení na palubu letadla směr Vídeň.
...trošku plíseň, no..
V ubytování se moc nezdržíme, krátký refresh a hrneme do města. Už je okolo 20 hodiny, takže do západu slunka opravdu jenom chvilka. Jdeme si samozřejmě nakoupit zásoby, hlavně tekutiny… Ty si hodíme na mrazák a do lednice a jdeme na procházku dva, tentokrát podvečerní – do PŘÍSTAVU.
Přístav se nachází ve čtvrti Barceloneta. Hned u přístavu ční až do nebe obrovský památník se sochou Kryštofa Kolumba (Mirador de Colom) ukazujícího na moře. Památník se nachází na úplném konci slavné ulice La Rambla - obdoba našeho Václaváku. No a přesně na této ulici bydlíme.
Barcelonský přístav je důležitým dopravním uzlem, proto jsou zde obrovské zaoceánské parníky čekající na vyplutí. Součástí přístavního komplexu je i obchodní centrum Maremagnum se spoustou obchodů, barů, restaurací a tak je zde mořské akvárium obsahující více jak 8 000 ryb. Zajímavostí je, že tento komplex se nachází na jakémsi umělém poloostrově, k němuž se dá dojít netradičně i po dlouhém visutém mostě. Velkou atrakcí přístavu je místní lanovka Port Cable Car, kterou je možné zahlédnout kdekoliv v přístavu záklonem hlavy a pohledem hore. Jsou to nápadné rudě červené kabiny.
Je to zde vůbec nádherné místo, ze kterého jsme obě dvě úplně paf. Posedává tu spousta lidí, očividně žádní turisté, všechno místní. O to větší kouzlo tohle místo má. Vidět, jak sem chodí místní relaxovat a odpočívat, maminky s dětmi, rodiny, mladé zamilované páry (tak i ty starší no..), to je prostě nádhera. Procházíme se po mole a kocháme se výhledem všude kolem. A hlavně - jsme pět minut chůze od našeho ubytování a jsme u moře! Nádhera!! Po setmění se zde objeví zničehonic řada prodejců všeho možného, hlavně dek, brýlí a bot, které rozprostřou po cestě tak, že vy s bídou kličkujete, aby jste na něco nešlápli. I přes všudypřítomné zákazy pouličního prodeje (a pozor - pod pokutou je i něco zde nakupovat!) - sem to prostě patří.
I když už je regulérní noc, pořád nemáme města dost a tak jdeme dál do "vnitrozemí" GOTICKÉ ČTVRTI kterou máme nejen přes silnici, ale ve které nakonec vlastně bydlíme. Dopředu jsem o toto místě četla jen samé hrůzy, hlavně ve smyslu bezpečnosti…
No opak je pravdou - z téhle čtvrti jsme úplně vydřené, nic krásnějšího jsem snad nikdy neviděla! Kor v noci, když je vše nádherně osvětlené a nikde ani noha. Došly jsme ke katedrále, která je prostě Něco Něco, a já už se teď těším, až to tady uvidím do posledního detailu za bílého dne.
Je kolem 1 ráno, máme nachozeno přes 30 tis. kroků a naprosto KO padáme do postele. Teda Natka ještě stylově na zemi povečeří barcelonskou klasiku (ze sousední indické restaurace).. Budíček natahuju na 5.30 hodin :)
DEN 2 - SOBOTA 18.7.2020
Jako budíček byl po 3,5 hodinách spánku docela masakt, to nebudu kecat. Ale daly jsme to! Hnala nás jak vidina parku za svítání, tak i neskutečné vedro a dusno v našem pokoji. No a samozřejmě chuť na tekutou snídani, že.. Podle map jsme došly ck ca 300 metrů vzdálené stanici metra Liceu a odtud přímou (zelenou) linkou na stanici Vallcarca (směr Trinitat Nova) - asi 30 minut jízdy metrem bez přestupu). No a pak už pěkně pěšky do kopečka :)
PARK GÜELL
Jedná se o nádherný park, který je plný kamenných skulptur, květů a zeleně. Jeho návrh si u Gaudího objednal hrabě Güell. Jedná se o původní městské sídliště, které je docela netradičně zasazené do kopcovitého terénu a má nádhernou architekturu (jak jinak, když je dílem architekta Gaudího). Ten dostal zakázku vyprojektovat rodinné sídliště na obrovském pozemku s výhledem na moře. Byl rovněž jedním z prvních, kteří zde bydleli. Původní myšlenka udělat z tohoto místa sídliště se ale nakonec moc nepovedla. Zřejmě šlo o to, že byly pozemky hodně exkluzivní a drahé, chyběla k nim doprava, byly prý i složité podmínky prodeje… To vše způsobilo, že zájem o koupi dalších domů nebyl. I přesto zde vznikly architektonické skvosty. Dům Gaudího je dnes muzeem s názvem Casa Museo Gaudí. Park je zapsán na seznamu Unesco.
...muzeum Gaudího
Při chystání itineráře jsem v pár cestopisech narazila na informaci, že se do tohoto, jinak zpoplatněného, parku dá dostat i zadarmo. Jde to prý v čase, kdy je park uzavřen, ideálně brzy ráno před otevírací dobou. Jelikož máme tuto informaci a platit vstupné někam, kam to není bezpodmínečně nutné, nechceme, natáhly jsme si ráno budíček na čas “ještě tma” a okolo 7. hodiny ranní jsme opravdu stály pod kopcem ke zmíněnému parku. V hodinách, kdy je park otevřen, můžete kopec vyjet pomocí eskalátorů. Ovšem nyní, takto brzy ráno, eskalátory stojí a nezbývá nic jiného, než v dusném ránu vyběhnout všechny schody po svých. Je to docela makačka, ale zvládly jsme to i my, takže to dá určo každej. O to víc si pak člověk užije ten výhled z kopce dolů. Barcelona na dlani! A jen vaše.
...cesta k parku..
K tomu vstupnému – zřejmě i v souvislosti s pandemií - dostat se do parku zadarmo již nelze. Všude se vybírá vstupné, a to i do míst a v hodinách, kdy to dříve bylo zdarma. Jak nám řekla i naše recepční v hotelu - Barcelona je bez turistů na dně a nemůže si dovolit ztratit ani korunu. Ostatně totéž bylo i v Římě, kde jsou zrušené zdarma první nedělní vstupy.. Nyní zde tedy sedí u každého vchodu mladý hoch a nepustí nikoho jiného, než obyvatele Barcelony. Ti sem chodí běhat a sportovat. Cizince pustit nemůžou. Nasměřují k bráně s tikety, ale vstup do parku je až v 8:30 hodin. I když bychom nyní po té cestě do kopce rády zaplatily, čekat hodinu a půl se nám opravdu nechce. Jdeme tedy k dalšímu cíli našeho itineráře. Vede nás to opět přes park, ale jinou branou. I zde sedí mladý hoch v uniformě a vysvětluje, že dovnitř nemůžeme. My opět zkoušíme naší přesvědčovací písničku, ať zkusí koukat jinam, že jenom proklouzneme..Vysvětlujeme mu, že nám vlastně o park ani nejde, ale že přes něj je to nejrychlejší cesta k naší další zastávce. Hodně nás překvapil, protože opravdu s úsměvem otočil hlavu a mávl, ať tedy jdeme. Natka to vůbec nečekala, takže mu samou radostí a spontánností skočila do náruče. V době covidu, bez roušky a s pusou na tvář – chlapec byl opravdu zaskočen 😂
Jak jsme měly chvilku zkaženou náladu, že jsme vstávaly brzy ráno zbytečně a park neuvidíme, o to víc jsme teď nadšené. Vůbec nejde o to, že jsme zde opravdu zadarmo, ale o to, že jsou na světě lidé, kteří dokáží udělat někomu radost jen tak. Všechno má několik úhlu pohledu, samozřejmě je to práce a k té by se mělo přistupovat zodpovědně, na druhou stranu – vždy se dají dělat výjimky. Ten kluk nám udělal ohromnou radost a den krásnější. Velké díky za to. Možná je to drobnost, pro mě ale určitě chvíle, na kterou si i za 10 let vzpomenu.
Procházíme parkem, je ještě ranní lehce zatažená obloha. Park je krásný, upravený, mrak květů a stromů, barevných veselých architektonických dílek a všude běžci nebo pejsci, kteří venčí své dvounohé miláčky. Projdeme jenom kousek tohoto parku a míříme opravdu k naší další zastávce.
..výhled z parku..
TURÓ DE LA ROVIRA - BUNKERS DEL CARMEL
Rovnou z parku Güell míříme do čtvrti Carmel. Je to procházka dolů z kopce a pak zas do kopce, ani ne 20 minut chůze od parku. Na tohle místo jsem opravdu zvědavá. Ještě je stále brzy ráno, v parku jsme se nezdržely déle jak půl hodiny, takže jsme zde skoro samy.
Válečné bunkry ve čtvrti Carmel jsou místem, kde je naprosto úžasný 360° výhled na celé město. K tomu naprosté ticho a klid a trocha válečné historie v pozadí. Pro mě to je jedno z nejkrásnějších míst celé Barcelony.
Bunkry byly vybudované v první polovině 20. století, během španělské občanské války, a jejich cílem bylo chránit Barcelonu před bombardováním letadly italských fašistů. Původním plánem bylo mít v bunkru dvě protiletadlová děla, nakonec byl ale kopec osazen hned 4 kanóny. Kanóny nevydržely ani rok, po válce zůstaly bunkry netknuté, akorát děla byla odzbrojena. V dnešní době jsou bunkry na kopci Turó de la Rovira místem, kam zatím stále nechodí moc turistů, ale o to víc místních lidí. V teplých letních dnech zde pořádají pikniky a vůbec se zde lidé schází na kus řeči a sledovat západ sluníčka.. Mladí, staří, zamilovaní, single… Tohle místo má neskutečnou atmosféru. Nám se podařilo zažít zde přechod zatažené ranní oblohy do nádherného blankytného nebe. Výhledy na město byly vlivem mraků a poté slunce naprosto odlišné, oba však svým způsobem jedinečně krásné.
V současné době už zde děla nejsou, mementem jsou jejich podstavce a pozůstatky bunkru a krytu, které jsou vytůněné místními graffiti umělci. Docela se to k tomuto místu hodí.
Našly jsme zde pár křesílek, na nichž jsme si v klidu a míru vychutnaly skleničku vína s tou nejnádhernější vyhlídkou. Musím říct, že jsme se zdržely opravdu dlouho, tohle místo za to prostě stojí. Je to přesně to místo, kde když sedíte se skleničkou vína v ruce a koukáte se všude kolem sebe, jste prostě a jednoduše šťastní, že jste.. A ještě víc za to, že jste právě teď a tady.
NEMOCNICE SANT PAU
Na tuto nemocnici jsem narazila v jednom jediném cestopise, jinak nikde ani stopa. Ve skutečnosti je to architektonicky neuvěřitelná stavba, která svou podobou ani trochu nepřipomíná nemocniční budovy. Na první pohled bych to přirovnala k výjevu z Harryho Pottera. Úplné Bradavice! Nádherné věžičky, zdobení, desítky budov – jedna krásnější než druhá. Mezitím nádherně upravená zeleň a vyladěný každý detail. Nemocnice už není funkční, fungovala až do roku 2009. V současné době je tento komplex budov po náročné a rozsáhlé rekonstrukci, je zde muzeum a stavba samotná je zařazen na seznam Unesco. Celým areálem jsme bez problému prošly, žádné vstupné nebo omezení. Za mě je to po bunkrech druhé nejkrásnější místo celé Barcelony.
MERCADO DE LA BOQUERIA
Jedná se o vůbec nejstarší tržnici podobného typu v Barceloně - její historie se datuje už od roku 1217. Většina průvodců doporučuje návštěvu v brzkých ranních hodinách, ale v době pandemie je úplně jedno, kdy sem přijdete. Nejsou zde turisté, pouze místní. O to víc to tu žije. Všichni nakupují, ochutnávají, smlouvají… Jsou zde snad všechny druhy ryb a mořských plodů, bezpočet stánků nabízejících různé tapaz, krájené bagety ozdobené kdečím, ovoce, sýry, uzeniny, vejce, mléčné výrobky, koření… Prostě úplně všechno. Klidně tady strávíte hodinu, protože je pořád na co se koukat. I my jsme si zde koupily svačinku, já plněnou cuketu. Jedním slovem dokonalost sama.
SAGRADA FAMILIA
Je určitě nejnavštěvovanější památkou celé Barcelony, a i když je neustále obklopena jeřáby a pracuje se na její obnově, svoje kouzlo rozhodně má. Hlavně tím, jak je ...JINÁ. Velkolepý projekt stavby měl na svědomí samozřejmě Antoni Gaudí, což je patrné na první pohled, ovšem nedokončil jej on, ani řádka architektů po něm. Ona se totiž pořád ještě staví! Podle plánů mělo chrám zkrášlovat 18 věží, z nichž 12 patří apoštolům, 4 evangelistům, Panně Marii a Ježíši Kristovi. Věž Ježíše ještě není dostavěna, ale po dokončení by měla měřit úctyhodných 170 metrů. Sagrada Familia se tak stane největším chrámem na světě.
GOTHIC QUARTER
Čtvrť Barri Gòtic představuje vopravdickou historickou část Barcelony. Srdcem čtvrti je Plaça Reial, nejživější náměstí v Barceloně. Náměstí je lemováno budovami s vysokými sloupy, v jejichž podloubí se skrývá množství obchodů a hospůdek. Uprostřed náměstí stojí fontána obklopená palmami a reflektory. Tato scenérie patří také ke Gaudího dílům a pochází z období jeho rané tvorby. Jít zde večer je něco naprosto jedinečného.
V Barri Gòtic je překrásný Palau Güell z roku 1889, jedno z prvních Gaudího děl. A ano - je to přesně ten Gaudího barák vedle našeho ubytka :) Jedná se o vůbec první stavbu, kterou si hrabě Güell nechal u Gaudího objednat.
V historickém centru města je bazilika Svaté Marie, která byla postavena ve stylu katalánské gotiky. No a nejstarší katedrálu ve Španělsku - gotickou katedrálu svaté Eulálie - nelze minout už vůbec. Ve dne nádherná, v noci boží.. Nachází se zde i Metronom, který je dějištěm různých výstav, vernisáží a prezentací uměleckých děl. Koncertní sál Palau de la Música Catalana je také nádherný na pohled.Jinými slovy - tahle čtvrť je neuvěřitelnou koncentrací ještě více neuvěřitelných památek a každej dům je jedním slovem skvost. Atmosféra čtvrti je neskutečná a my jsme měly opravdu štěstí, že jsme zde bydlely, protože jsme si tuhle čtvrť užily v denní i noční dobu, a to každej den.
EL RAVAL
Místní tuto čtvrť označují jako Barri xinès, tedy jako čínskou čtvrť. Není to tak docela pravda, kromě Číňanů tu jsou v hojné míře zastoupeni Pákistánci, Indové nebo třeba Rumuni.
El Raval je neblaze proslulá především nočním životem, kabarety, restauracemi, bary, malými asijskými obchůdky se vším možným a v neposlední řadě tu v nočních hodinách kvete prostituce. Ta je v Barceloně stejně jako v celém Španělsku legální.
I dnes jsme barcelonskou túru zakončily v gotické čtvrti. Procházka těmito nočními uličkami je něco nepopsatelného. Naprosto zničené, s krokoměrem ukazujícím 33 000 kroků, padáme do postele okolo 1:30 ráno… A zítra co? Budíček. Tentokrát budu shovívavá a nastavují jej až na 6 hod.
DEN 3 - NEDĚLE 19.7.2020
Je potřeba den natáhnout na maximum, čeká nás toho ještě hodně! Vstáváme přesně v 6 (dnes po 4 hodinách spánku), jak jsme si předsevzaly, a okolo 7. hodiny vyrážíme z domu. První naše kroky míří k nejznámější z Gaudího staveb… Samozřejmě po snídani, to je jasný!
...snídaně je základ a né že ne..
CASA MILÁ = LA PEDRERA
Casa Milà je unikátní stavba spadající do kulturního dědictví Unesco. Je postavená Gaudím v jeho neobvyklém stylu a jedná se o jeho vůbec poslední stavbu na zakázku, než se vrhnul na vrcholné dílo své kariéry - katedrálu Sagrada Família.
Casa Milà je někdy označována i jako La Pedrera. Druhý název dostala proto, že ji tak překřtili místní právě kvůli jejím zaobleným křivkám. Pedrera totiž v katalánštině znamená kamenolom. Takže zatímco turisté znají tuto překrásnou Gaudího budovu jako Casa Milà, pro místní to bude vždy La Pedrera.
Fasáda domu je zakřivená, obsahuje různé vypoukliny, oblouky a hrboly. Na střešní terase jsou podivné obloukovité komíny tvořené pro Gaudího typickou mozaikou. Uvnitř domu je umístěna bohatá expozice, která se věnuje hlavně Gaudímu, jeho životu a dílům. V noci je dům krásně nasvícený a poskytuje tak jedinečnou podívanou.
...Casa Milá
CASA BATLLÓ
Leží taktéž na Třídě Passeig de Gràcia (něco jako naše Pařížská ulice) a je to úchvatný dům, který vytvořil Gaudí na zakázku tehdejšího movitého továrníka Josepa Battló. Zvenčí stavba trochu připomíná nedalekou La Pedreru, i když je postavena na daleko menší ploše a i její fasáda je od té sousední hodně odlišná. Místní o Casa Batlló mluví jako o domu kostí či domu draka - balkony vypadají jako zuby nějaké podivné příšery.
Dům má ojedinělou třpytivou fasádu vytvořenou z barevné mozaiky se zvláštními vyčnívajícími okny neobvyklého obloukovitého tvaru. Je považována za jednu z nejpodivnějších staveb Evropy. Ale ani sousedící domy - Casa Amatller, Casa Mulleras a Casa Lleó Morera - nejsou méně zajímavé a stojí za obhlídku..
...Casa Batló
VÍTĚZNÝ OBLOUK
Toto místo je prý jedním z nejpopulárnějších instagramových fotografických spotů v Barceloně a je prý téměř nemožné být zde sám… No jak říkám - doba postcovidová má i světlé stránky…
...Vítězný oblouk
Jinak stavba je to nádherná a vůbec celé prostranství před obloukem je pecka! Hlavně mapa Barcelony namalovaná na zemi je top! Je boží stoupnout si na ulici, kde bydlíte…
...prostě jogínka :)
CIUTADELLA PARK
V Parc de la Ciutadella je mimo jiné barcelonská ZOO (Zoo de Barcelona), dvě muzea (geologické a zoologické) a Katalánský parlament (Parlament de Catalunya). Park je rozlehlá zelená plocha, oáza uprostřed tepajícího velkoměsta. V parku jsou fontány, jezírka, lidé cvičící jógu nebo jiné sporty, psi konající svou potřebu, ale hlavně nádherná obří fontána, kterou nenavrhl nikdo jiný než samotný Gaudí. Ve fontáně je neuvěřitelné množství kačen, které ochotně zapózují a ještě ochotněji sní nějakou vaši dobrotu.
No a právě zde jsme potkaly neuvěřitelnou paní… Tahle zřejmě bezdomovkyně, bez zubů, ale s o to opravdičtějším a krásnějším úsměvem, s kloboukem posetým kdejakou cetkou, která je ve skutečnosti vzpomínkou na nějaký zásadní úsek jejího života, tahle paní, co si tu rádoby vykládá sama se sebou a lidé ji spíš míjí obloukem, tak tahle paní pro mě byl strop celého tripu. Nevím, kdo mi ji seslal do cesty, ale to co mi měla "říct", mi opravdu řekla. Došlo mi, jak někdy býváme povrchní a soudíme obal knihy bez prolistování. Tahle ženská byla lexikon kouzel. Encyklopedie. Neskutečně moudrá žena, s nádherným anglickým přízvukem a elegancí v každém pohybu. Ale hlavně - šťastná žena. Vykládala nám kde co a byla strašně ráda, že ji vnímáme, posloucháme. Smála se tak krásným srdečným smíchem, který jsem od dětských let neslyšela. Naprosto od srdce…Pro někoho na první pohled možná trochu blázen, pro mě silná a přesto křehká šťastná žena. Koukám na ni, jak se směje a říkám si jediné - o tomhle to tady všechno je. O báječné chvíli, o úsměvu, o smíchu, o dnešku. Včera je minulost, a ta je mrtvá. Zítra je budoucnost, a tu nikdo neznáme. Jediné co má cenu je DNES. A dnes nám tu u té fontány s tou nejlepší společností krásně je!
PLACA DE SANT FELIP NERI
Další memento občanské války je k vidění na starém kostele na náměstí Sant Felip Neri. Je to vůbec příjemné místo, kde si člověk může dobře odpočinout od velkoměsta. Stojí zde navíc kostel, na kterém lze stále vidět díry po kulkách a škrábance po bombách.
HŘBITOV POBLENOU
Že v každém místě, kde se ocitnu, vyhledávám hřbitovy, to není nic nového. V Barceloně je to docela problém, protože těch hřbitovů zde je na týdenní návštěvu… Každopádně vidět právě tento, byl můj cíl od chvíle, kdy jsem viděla jednu konkrétní fotku… Sochu, která mě naprosto uhranula a kterou jsem musela vidět na vlastní oči…
Poblenou je historicky první oficiálně vystavěný hřbitov mimo barcelonské hradby, a to hned u moře.. Původní romantická myšlenka hřbitova u pláže se v dnešní době dost změnila, protože kolem hřbitova je přístav pro nákladní lodi a bytovky, takže je zde docela šrumec. Navíc tu nejsou skoro žádné stromy, takže je tento hřbitov v létě nejrozpálenější v celém Katalánsku. Hřbitov je nejstarší v Barceloně a pohřbívá se tu i dnes. Ročně kolem 900 osob, což vychází na 2 až 3 pohřby denně. V areálu o rozloze 56 000 metrů čtverečních se nachází 31 000 hrobů.
Po celé 19. století se hřbitov těšil nesmírné společenské prestiži, takže je tu spousta luxusních a honosných hrobek patřících významným průmyslníkům či obchodníkům. Až s výstavbou nového hřbitova na Montjuïku přestal být hřbitov v Poblenou tou nejlepší adresou, některé bohaté rodiny v té době dokonce přenášely ostatky svých blízkých na "prestižnější" adresu na kopec. I tak je tu dodnes pohřbeno mnoho slavných osobností. Hřbitov je výjimečný i po architektonické stránce, ve formě hrobek či soch jsou tu díla věhlasných katalánských umělců.
..tak tomu říkám stylovej náhrobek...
No a tou nejslavnější sochou a současně symbolem hřbitova je ikonická socha El petó de la mort (Polibek smrti) od Jaume Barba.. Když jsme k soše, která mě uhranula už na fotografii, dorazily, úplně mi to vzalo na chvíli dech. Socha ve skutečnosti není tak mohutná, jak se na obrázku zdálo, ale rozhodně ohromí. Kostnatá smrt líbající na čelo mladého muže… Jedná se o sochu, kterou si nechal na zakázku vyrobit jistý Španěl, kterému zemřel v opravdu mladém věku jeho syn. Smrt tohoto syna je spojována s rozverným životním stylem bohatého mladého hraběte. Otec tohoto mladíka se nemohl smířit se svou ztrátou a aby si zachoval obraz svého syna, obrátil se na nejlepšího sochaře Španělska. Říká se, že poté, co viděl otec hotový pomník svého syna, seděl u něj tři dny. Potom už ale nemohl najít sílu, aby hrob svého syna ještě někdy navštívil.
Za sebe musím říct, že pohled na tuto sochu vyvolá opravdu bouřku emocí. Socha vypadá strašidelně, na druhou stranu i velice něžně. Každý si v ní najdete to, co zrovna potřebuje. Mě osobně prolétla hlavou jediná myšlenka. Že život je opravdu krátký a že není čas na zbytečnosti. Na hádky, křivdy, smutky nebo jen přemýšlení nad věcmi, které nemůžeme ovlivnit. Že je opravdu potřeba žít, dokud to jde. Žít, ne přežívat. Dělat věci, které nás těší a baví a současně se chovat k druhým tak, abychom se každý další den mohli podívat do zrcadla. Právě tady teď vzpomínám na všechny, které smrt políbila předčasně… Zda žili život takový, jaký si přáli nebo zda vše odkládali na Někdy, sestru Nikdy. Tuhle sochu budu mít dlouho před očima a vzpomenu si na ní vždycky, když bude přežívat. Protože tohle je cíl. Cíl naší životní cesty, který máme všichni společný. A je jen na nás, jakou cestou k tomu cíli dojdeme. Já osobně to chci vzít “zkratkou”, je to sice dál, zato horší cesta…
HŘBITOV MONTJUIC
Na Montjuïku je tradice pohřbívání stará snad jako hora sama. Je tu dnes vůbec největší barcelonský hřbitov - na ploše 560 000 metrů čtverečních je více než 150 tis. hrobů.
Pohřbívá se zde dodnes, a to přibližně 10 smutečních obřadů denně. Tento hřbitov má jeden unikát - zabírá celý jižní svah kopce Montjuïc a z dálky připomíná malé panelákové město. Charakteristické mnohopatrové výklenky jsou totiž ve svahu velmi dobře vidět. Hřbitov je tak obrovský a rozlehlý, že zde jezdí nejen auta, ale i autobusová linka! Ta zastavuje na různých místech tohoto kopce/hřbitova a když se podíváte na jízdní řád tohoto spoje, pochopíte proč.
Musím říct, že ani na tento hřbitov dlouho nezapomenu. Opravdu unikát. Město ve městě. Akorát je to město mrtvých no…
Sedáme na MHD a přesunujeme se k hoře Montjuic…
HORA MONTJUIC
Montjuic je rozlehlý kopec tyčící se hned nad barcelonským přístavem. Obrovský areál zahrnuje množství kulturních i sportovních památek, Národní muzeum katalánského umění (MNAC), Muzeum Joan Miró, Zpívající fontánu, Pavilón Mies van der Rohe, Olympijský stadion, Španělskou vesnici (Poble Espanyol), Pevnost Montjuic i Botanické zahrady. Cesta na vrchol je nejoblíbenější z náměstí Placa Espana a i my jsme ji zvolily.
Milovníci architektury při cestě na vrchol prý nesmí minout pavilon architekta Mies van der Rohe, který je umístěný hned za veletržními halami po pravé straně. No za nás naprostá depka už z venku. Line se z útrob tak šílená depresivní hudba (nevím, zda hudba je správný výraz, spíš tóny hrůzy), že nás ani nenapadlo jít dovnitř (a tomu kraválu naproti).
Těsně na úpatí Montjuic se tyčí Zpívající fontána, která v noci od čtvrtka do neděle nabízí neobyčejnou podívanou. Nasvícená tryskající fontána hraje za tmy pestrými barvami a je doprovázena hudbou. V Barceloně je spousta památek, které se vyplatí vidět i pod rouškou tmy, každopádně Zpívající fontána musí být senzace. Nám na ni bohužel za tmy nevyzbyl čas (snad v říjnu), takže alespoň foto za bílého dne. Zpívající fontána byla postavena k příležitosti světové výstavy Expo v roce 1929.
Kousek dále na kopci Montjuic je i olympijský stadion Estadi Olímpic. Ten byl postaven v roce 1929 a znovu otevřen v roce 1992. Stadion pojme 65 000 diváků a byl dějištěm olympijských her roku 1992. Na hlavní ochoz stadionu je volný vstup a ten výhled stojí za to. Součástí stadionu je i muzeum plné fotografií a jiných památných předmětů, které se k této sportovní události vztahují.
Těsně vedle muzea se nepřehlédnutelně do nebe tyčí telekomunikační věž Torre de Calatrava, která byla postavena v roce 1992 při příležitosti olympijských her pro vysílání televizního signálu.
Nějak nám celodenní program vyšel jen do odpoledních hodin, sluníčko ještě pořádně svítilo, a my byly unavené a vyprahlé, tak jsme se rozhodly vyzkoušet místní pláž a moře už dnes. Aspoň budeme vědět, do čeho zítra půjdeme… Sedly jsme na MHD a svezly jsme se autobusem k moři..
Jelikož byla zrovna neděle a všichni místní měli stejný nápad jako my, nemohly jsme se na pláž vůbec dostat. Vstup na hlavní pláže už korigovala i policie - počet příchozích na pláž byl v neděli astronomický, takže v odpoledních hodinách již další lidi na pláže nepouštěli. Prošly jsme tři po sobě jdoucí (a největší) pláže, zhruba půl hodinu chůze podél moře bez možnosti se osvěžit. Peklo! Nakonec jsme ale došly k pláži, kam už se vstup nehlídal a tam jsme zůstaly. I když jsme měly na moře a zapadající sluníčko hodinu a kousek, bohatě to stačilo. Nádherné zakončení dne! Samozřejmě nechyběla vychlazená Sangrie, pod sebou horký žlutý písek a před sebou ten nejkrásnější pohled na světě. Všude kolem spousta lidí, ale stejně jako v Římě, vůbec mi to nevadilo. V tuhle dobu mi naopak společnost lidí přijde velice vítaná. Tak nějak mě utvrzuje v tom, že svět je ještě pořád takový, jaký být má. Pozorujeme okolí, malé děti, rodiny, zamilované páry… A je nám jednoduše skvěle.
Se západem sluníčka se přesunujeme k místním restauracím. Já naštěstí v tuhle chvíli hlad neměla, protože jsem se najedla své připravené svačinky na pláži. Ale Naty, která byla hladová a neodolala představě najíst se u pobřeží, docela splakala nad výdělkem. Původně nalákána na ceduli, kde tapaz menu mělo stát 9 €, platila nakonec 35 €… Navíc místo tapaz menu dostala pouze opečené brambory s kalamáry. K tomu sklenička vína a sklenice Sangrie… Docela masakr. Každopádně je to velké ponaučení: v prvé řadě jíst v centru. Je tam tolik restaurací, že to paradoxně snižuje ceny. Ve městě se najíte od 9 do 15 € bez problémů. A druhé poučení - ptát se na jasnou cenu předem.
Po večeři se rozhodneme nabitou energii trochu spálit a místo přesunu autobusem jdeme k našemu ubytování pěšky. Večerní procházka je naprosto pohodová, žádný strach ani v odlehlejších místech. Dnešní večerka kopíruje ty předchozí, takže mezi jednou a druhou ranní opravdu usínáme. Krokoměr ukazuje 37 000 kroků, tedy osobák a Naty ošetřuje všechny své puchýře na nohou…
DEN 4 - PONDĚLÍ 20.7.2020
Dnes je v plánu odpočinkový den. Jsme v Barceloně, moře máme u baráku, byl bych hřích si jeden den nenasbírat sluneční a mořskou energii, doma se bude určitě hodit! Vstáváme až kolem 7:30, zabalíme sakypaky, rozloučíme se s naší recepční a s batohy na zádech vyrážíme k moři. Zde zůstaneme do odpoledních hodin, pak přesun na letiště.
Dneska je nejméně slunečný den, ale nám to vůbec nevadí. I tak je vedro na zdechnutí, takže po výborné kávičce s čerstvým croissantem sedáme hned na první pláž a prostě si to nicnedělání a výhled do modrých mořských dálek užíváme. Sangrie je je skvělý společník a pohled na moře prostě neomrzí. Ve vodě jsme co chvíli, jinak se to opravdu nedá. Přidělený odpočinkový čas uběhne jako voda, dáváme sprchu na pláži (na každé pláži jsou veřejné sprchy zcela zdarma).
Těsně před naší sprchou místní úklidoví pracovníci sprchy dezinfikují… zase trošku návrat do reality, když tohle člověk vidí…
Přesunujeme se na náměstí, odkud by měl jet autobus linky 46 na letiště. Zde si dávám poslední paelu a Naty sushi, mimochodem oboje naprosto excelentní, a pak už hurá na letiště. Autobus č. 46 tady ale žádnou zastávku nemá a náš čas už nedovoluje experimenty. Volíme proto variantu aerobusu A1 za 5,4 € na hlavu a za 20 minut vystupujeme na letišti.
ROZPOČET:
letenka Vídeň - Barcelona - Vídeň: 545 Kč
ubytování 3 noci osoba: 1 370 Kč
doprava ve městě (cesta na letiště, 10 jízdenek MHD): 460 Kč
placené vstupy: 0
jídlo, pití: 1 600 Kč
Celkem 4 dny / 3 noci v Barceloně za 3 975 Kč.
ZÁVĚREM?
Co říct k téhle cestě závěrem? Byla boží! Vlastně ani nemůžu uvěřit, že jsem si toto město z první návštěvy nepamatovala.
I když jsme za 3 dny nachodily více jak 100 000 kroků, stále mám pocit, že jsme neviděly ani třetinu toho, co šlo. Určitě vím, že až sem poletím v říjnu, mimo fotbalový stadion a návštěvu Montserratu chci znovu vidět gotickou čtvrť, bunkry Carmel a nemocnici. Tohle jsou za mě tři nejvíc top místa z celého města.
Taky si odnáším uvědomění si, že mám obrovské štěstí. Štěstí na lidi. Je to už tolikáta cesta, po tolikáté zcela neznámý člověk, kterého si beru sebou jako parťáka a stejně jako vždy předtím - naprosto skvělý člověk a pro mě už navždy přítel. Takže díky Naty za skvělou spolujízdu, byla to opravdu PARÁDA…I jako Mikiho “tchýni” bych tě brala! 😂
Barcelona je opravdu levná, čtyřdenní trip do 4 tis. Kč mluví za vše. Levné ubytování, levná městská doprava, levné víno! Samozřejmě rozpočet může ovlivnit to, pokud se rozhodnete jednotlivé památky navštívit. Prohlídka každého z domu pana Gaudího vyjde okolo 25 €, Sagrada Familia jakbysmet. Osobně si myslím, že zrovna tato místa za svou cenu opravdu stojí, ale mě v tuto chvíli zcela postačuje vidět je zvenku. Nešetřím totiž jenom peníze, ale i čas. Až se do Barcelony vrátím třeba popáté, udělám si určitě hodinku čas na to, abych si některou z těchto staveb prošla osobně…
..na život jako víno :)
A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC...
Včera mi přišel jeden e-mail a já si myslím, že by tady měl být, protože jsme zde většinou všichni cestovatelé a jako takovÍ máme jednu vlastnost, která nás na cestách spojuje - pomáháme si. Nemyslím si to, ale vím. Cestuju už pár let a právě tohle na svých cestách miluju nejvíc. To, že jsme tam ve světě všichni "víc lidi". Trošku víc vnímáme, cítíme, usmíváme se, procitáme.. Dokážeme dát něco ze sebe a dokážeme bez strachu, předsudků a přemýšlení zastavit u silnice někomu, kdo zrovna "píchl"...
Kolikrát jsem se někde dostala fakt do potíží - třeba naposledy na hranicích Nikaragui a Kostariky, kdy jsem neměla místní měnu pro zaplacení poplatku, neměla ani možnost se k ní dostat a najednou mi cizí kluk z vedlejší fronty peníze prostě a jednoduše strčil do ruky. S úsměvem k tomu, jen tak. Nebo paní Bianca z ambasády v Kostarice, která se za můj návrat domů rvala jako pes a ještě mi posílala kapku PURA VIDA sms zprávami. Tu největší solidaritu a sílu lidskosti poslední rok a půl cítím na webu CESTUJLEVNĚ. Vzniklo tady pro mě pár úžasných přátelství. I když všechny neznám osobně, beru "vás" na své cesty a vím, že když se cokoli posere, nenecháte mě v tom.
Díky řadě z vás, a vy víte koho myslím, jsem se psychicky nezhroutila a přežila repatriaci "za živa". Nikdy Vám to nezapomenu a snad i jednou vrátím. A protože vím, jak jste tady všichni boží....
...sdílím tu e-mail Evy. Myslím si, že přečíst si ho a třeba jen trošku pomoct by pár z vás mohlo. Nejen mohlo, ale jak vás znám, tak pomohlo s radostí. Pokud si Evča myslí, že to, že to zveřejním, může pomoci - napíšu to klidně žlutou fixou na čínskou zeď! Do Číny mi to ale asi ještě chvilku potrvá a v případě Martiny je čas nejcennější komodita. Tak aspoň koukněte - pomozte nebo kdekoli sdílejte - protože nikdo z nás není NEDOTKNUTELNÝ: https://znesnaze21.cz/sbirka/mar...i-navigaci