Vyhledat

CHORVATSKÁ ZÁVRATNICA za KAČKU

Aktualizace: zář 3

Tyrkysově modré moře, poprvé po době "temna" slaný vzduch při každém nádechu, bílé ostrůvky na obzoru a závratná Závratnice. To byla víkendová otočka do ještě "liduprázdného" Chorvatska s návratem domů první den bez nutnosti testu/karantény. Prostě moře za kačku, moře na skok a k tomu ujištění, že svět už je zase v pořádku...



TERMÍN:


12. - 15. červen 2020



PROČ CHORVATSKO?


Protože to byla první možná příležitost po téměř třech měsících vycestovat za hranice ČR a ještě k tomu vidět tyrkysovou dokonalost - moře...


Rozvolňovací opatření hlásala pro Čechy nutnost Covid testování/karantény do 14.6.2020, od 15.6.2020 je tato povinnost zrušena. Tento fakt současně nabízel jedinečnou možnost zažít Chorvatsko "jinak". Jinak, než ho všichni známe - bez lidí. No a když se to všechno sešlo přes víkend tak, že s návratem přes hranice ČR po půlnoci v den "D" budu v pondělí nad ránem doma (tedy bez nutnosti čerpat dovolenou a již bez nutnosti zmíněného testu) - nešlo jinak!


Tenhle nápad "moře na skok" mi projel hlavou ve čtvrtek, tedy den před realizací tripu. Nikoho z mých tradičních parťáků tento možná malinko krkolomný a hlavně "ze dne na den" nápad úplně nenadchl a sama nepojedu, to je jasný, tak jsem napsala své budoucí spolucestovatelce (pro mě v tu chvíli osobně neznámé) Verči...

Nepojedeme se o víkendu vykoupat?
Tak jo.

A myslím, že přesně takhle začínají ty nejlepší cesty...Vlastně nemyslím, teď už to vím.





CESTA DO CHORVATSKA


Tak nebudu kecat - svět letištních hal, salónků, pasových kontrol a scannerů zavazadel, taky přípitek šampaňským na letišti, přes původní rozházení napříč celou palubou usazení se s cestovním parťákem vedle sebe, zvuk motoru, vzlétnutí letadla, jeho průlet mraky a dá-li Bůh - třeba i pohled na svítání face to face - to mi děsně chybí a dá se zažít i cestou do Chorvatska...


My jsme ale zvolily prozaičtější způsob dopravy k moři - auto. No 1 600 km za 60 hodin - kdo by to nechtěl zažít na vlastní zadek, že?!



Trasa:

Česká Republika - Rakousko - Slovinsko - Chorvatsko (a stejně zpět)


Podrobněji:

Blansko - Štýrský Hradec - Senj - Jablanac - Senj - Brinje - Slunj - Karlovac - Bořitov


Za tento trip jsme najely celkem 1 600 km s průměrnou spotřebou 6,5 l.

Kupovaly jsme dálniční známku v Rakousku (9,4 euro) a stejně tak ve Slovinsku (15 euro) a platily jsme 4x mýtné v Chorvatsku (cestou tam i zpět dohromady) v celkové výši 657 Kč/auto.

Placené parkování jsme nikde cestou nerealizovaly.


Kompletní náklady na dopravu a osobu při obsazenosti auta 2 osobami: 2 068 Kč.




MĚNA V CHORVATSKU:


1  HRK (chorvatská kuna) = 3.526 CZK (česká koruna) 


Stejně jako mýtné, i ostatní položky (kterých teda moc nebylo) jsme platily bez problému kartou. Jediné místo, kde kartu nepřijímali, byl vstup do Závratnice. Zde byla možná platba pouze hotově, ale pán byl ochoten vzít i eura. Osobně myslím, jak obvykle hotovost nikam neřeším, že pár kun, máte-li doma, se do Chorvatska určitě hodí.


CENY V CHORVATSKU


...se nezměnily :) Peklo. My jsme se naštěstí vybavily (jako správné Češky) vším potřebným, takže na místě jsme platily pouze vstupné a náklady související s dopravou a ubytováním (to svou cenou naopak velice mile překvapilo).




UBYTOVÁNÍ V CHORVATSKU


Překročíte-li chorvatské hranice, budou po Vás kromě platného cestovního pasu/OP požadovat potvrzení od ubytování. Stačí mít vytištěné potvrzení od bookingu. Celník se poptá na cíl Vaší cesty, zapíše si vás a jste v Chorvatsku.


Stejně jako většina cestovatelů do těchto končin - i my jsme se ubytovaly v apartmánu. Rezervace proběhla tradičně, tedy prostřednictvím bookingu. Jelikož jsme noc z pátku na sobotu odžily v autě (příjezd do Chorvatska byl nad ránem), vyspaly jsme se těch pár hodin do svítání na parkovišti. Třetí noc jsme opět prožily na cestě, a to s popůlnočním přejezdem hranic, takže nám ve výsledku zbyla k ubytování jedna noc - ze soboty na neděli.


Bydlely jsme ve městě Senj (nejbližší moře od přechodu hranic, současně historické městečko a v dojezdové vzdálenosti od našeho hlavního cíle - Závratnice). Apartmán, který jsme zvolily, vyšel pro dvě osoby na jednu noc na 489 Kč (244 Kč/os/noc). Jinými slovy - cena jak v Asii. K dispozici jsme měly trojlůžkový pokoj, vlastní samostatnou koupelnu s vanou, wifi, terasu s výhledem na město a zázemí krbu. Pokud jde o ubytování, kam se jdete v podstatě jen vyspat a ještě k tomu jen na jednu noc, pak poměr cena - výkon = 1A. Bydlely jsme v Apartment Matej.




JÍDLO V CHORVATSKU


Zde moc neobohatím - jídlo bylo z vlastní "zahrádky"- grilovaný hermelín, kopa zeleniny, kopa vína..





ITINERÁŘ:


Den 1: BLANSKO - ŠTÝRSKÝ HRADEC - SENJ


Start v pátek rovnou po práci, tedy v 15:30 hodin. S Verčou, mojí spolucestující, se neznáme, respektive nikdy jsme se neviděly. Každopádně nás obě propojuje nutkavá potřeba nesedět doma na zadku a kdykoli to jenom trochu jde, vidět zase další kousek světa mimo naši rodnou hroudu. V nedaleké budoucnosti nás snad čeká první společný let, nicméně se stávajícím šachováním na semaforu barev jednotlivých destinací - je to spíš loterie než jistota, a to i se zakoupenou letenkou v kapse. Nicméně teď je teď a nás za chvilku čeká první pokoronavirové moře!



Moc času na chystání itineráře nebylo, stejně tak na plánovaní cesty. V autě se domlouváme, zda zvolíme cestu přes Maďarsko nebo přes Slovinsko. Obě se shodneme na rychlejší variantě - Slovinsko - a vyrážíme. Cesta k prvním - Česko-rakouským - hranicím uběhne rychle - no aby ne, když se sejdou dvě žensky v jednom autě... Jelikož chceme naši cestu prožít a nejen přežít, rozhodneme se udělat zastávku ve Štýrském Hradci. Matně si pamatuju, že je to rodiště Arnolda Schwarzeneggera a že jsem kdysi v jeho životopisné knize (jako fakt!!) četla, že je Graz jedno z nejkrásnějších měst.. Ani jedna jsme tam zatím nebyla, takže jednohlasná shoda, že to ověříme.




ŠTÝRSKÝ HRADEC


Tak Graz je mimo Arnolda známej tím, že je jeho historické centrum zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a nedlouho potom byl označen jako hlavní město evropské kultury. Hlavní ikonou města je Schloßberg – zámecký vrch s hodinovou věží a pevností a je znám taky jako město studentů, protože jsou zde hned čtyři univerzity. Zámecký vrch jsme sice neviděly, ani kopu dalších jiných přenádherných staveb, ale i tak jsme si za asi hodinku v centru města stihly místní atmosféru užít na max.



Po 20 hodině je parkování v centru gratis, což se nám docela hodilo do karet. Zaparkovaly jsme opravdu nejlépe jak šlo, abychom si centrum během relativně krátké doby prošly křížem krážem.



A co jsme za tu dobu stihly?

  • Gotická Katedrála svatého Jiljí v Grazu = Grazer Dom

  • Galerie Kunsthaus Graz , která je postavena v opravdu nekonvenčním stylu (blobismus). Cílem architektů bylo napodobení živé hmoty. Nemohu úplně posoudit, v tomto se fakt nevyznám, ale na pohled to fascinující stavba je. Stavba navíc vydává zvuky a ve tmě vytváří nejrůznější světelné efekty. Uvnitř je galerie rozdělená do několika různých sekcí, kde probíhají výstavy představitelů moderního umění.



  • Grazer Murinsel je uměle vytvořená vodní plošina na řece Mur, která byla vystavena u příležitosti prohlášení města Graz za hlavní kulturní město Evropy. Plošina nese podobu 50 metrů dlouhé a 20 metrů široké mořské mušle, která je s oběma břehy propojena můstky, a zastřešuje amfiteátr, kavárnu a dokonce i dětské hřiště. My jsme ji viděly z dálky (z mostu) a nijak moc nás nenadchla.



  • Co nás ale nadchlo, to byl most právě u Kunsthaus Galerie (s vyhlídkou na Murinsel). Ani ne tak most sám (i když ověšenost zámečky po obou stranách byla krásná a dojemná), ale spíš hudba a ruch večerního města pod mostem. Přímo tam totiž byla stylová kavárna, malé pódium a na něm hráli místní hudebníci. Kolem postávaly hloučky lidí, ti srkali nápoje a užívali si skoro tropické teploty ještě pořád jarního večera. No a my to sledovaly z mostu a myslím, že kdyby nás nečekala taková cesta, stojíme tam (vlastně spíš sedíme tam) ještě teď.



Pak jsme prolétly zbytek centra a užívaly si jeho atmosféry, která je fakt doporučení hodná. Město krásné, čisté, všechny historické stavby v top stavu. Vinárničky a kavárničky plné bavících se lidí. Roušky nula (krom jednoho plyšového slona), zato úsměvů mrak. Prostě krása.



Nasedáme do auta a hrneme dál.


Překročení Rakousko - slovinských hranic je bez zastavení, jen jsme trošku maturovaly nad tím, kde koupit slovinskou dálniční známku. Budova před hranicemi, kde se tyto vignety běžně prodávají, byla zavřená. Celník nám ale poradil - na první benzinové pumpě ve Slovinsku. Jak řekl, tak jsme udělaly a svištěly napříč Slovinskem do našeho cíle.



Překročení Slovinsko - chorvatských hranic bylo opět naprosto v pohodě. Stačil pas/OP a doklad o ubytování, který celník stejně nijak zvlášť nezkoumá a neprověřuje (jinak by mohl namítnout, že nemáme zamluvené ubytování již na "dnešní" noc... Jsme v Chorvatsku a ani to nebolelo!



Únava se stupňuje s každým najetým kilometrem - chudák řidička Verča, která se musela plně soustředit na jízdu. Těsně před pobřežím nás zavalila bílá mléčná mlha, takže jízda byla fakt adrenalinový zážitek. Ale zvládly jsme to a nad ránem jsem zastavily v cílovém městečku SENJ. Vybraly jsme parkoviště u motorestu Martinka, které podle aplikace, jež radí, kde je možné přespat v autě, vypadala schůdně. Na plánovaný a vytoužený hlt vína a přípitek na zdárný dojezd nedošlo - únava byla silnější. Základní hygiena, úprava vozu na spací vagón a na kutě.


TIP: aplikace, díky níž najdete místa, kde je možné přenocovat v autě: park4night.com



DEN 2: SENJ - ZÁVRATNICA


Probuzení s vyhlídkou na moře - to se prostě nikdy neomrzí. To i lehká rozlámanost stařičké kostry zmizí obratem v zapomnění! Koukám přes palubovku (a horní díl svých plavek), taky přes krutě ušmudlané čelní sklo :D, na tu tyrkysovou nádheru a jsem fakt dojatá. Po takové době!!!


Po rychlé ranní hygieně se přesunujeme do centra městečka Senj, které jsme si vybraly jako nejbližší mořskou základnu. Máme vygoogleno, že má jak své historické centrum, přístav a nad městem ční pevnost, takže jdeme nasát atmosféru chorvatského pobřeží se vším všudy.




Procházka do městečka a skrze město je krásná. Dojdeme podél moře k majákům (a to hned dvěma), obdivujeme tyrkysovou průzračnost moře a kocháme se vyhlídkou na bílé ostrovní kopečky na horizontu. Úplně jiný svět...



Projdeme centrum, prohlídneme místní kostel a vůbec pár chorvatských uliček ve stylu přístavního městečka.



Nakonec vystoupeme k pevnosti NEHAJ. Odtud je nádherný výhled na celé město a pobřeží. Kromě dominantní a v noci krásně osvětlené historické stavby zde nechybí děla a úhledná zeleň všude kolem, pod pevností zelený park.



Je kolem desáté dopoledne a my se přesunujeme do zhruba 45 km vzdálené vesnice Jablanac. Cílem není tato vesnice, ale dno úchvatné zátoky Závratnice, které je právě z Jablanac přístupné pro pěší.






ZÁVRATNICA


Zavratnica je úzká a hluboká zátoka blízko města Jablanac naproti ostrovu Rab. Je to bez nadsázky jedno z nejkrásnějších míst při pobřeží, které bývá díky svému naprosto unikátnímu vzhledu přirovnáváno k norským fjordům.




Zátoka je hluboká asi kilometr a široká jen 50 až 150 metrů. Okolní skály dosahují výšky až 200 metrů. Místo je dobře dostupné i pěšky, z již zmíněného přístavního městečka Jablanac, odkud vyjíždějí i trajekty na ostrov Rab. Zátoka Závratnica se zařezává hluboko do okolních skal a vysoko nad ní je vytesána ve skále stezka, po níž lze zátoku obejít a sejít až k vodě. Prý se zde natáčely některé scény z filmů o Vinnetouovi.



Voda v zátoce je průzračná a tyrkysová. Ta barva se prostě nedá popsat! Hladina je až neuvěřitelně klidná, takže koupání v této slané vodě je naprosto bez chyby. V červnu je teplota vody neskutečně ...osvěžující...! Ale po ponoření se a rozhlédnutí se kolem sebe za to ta kryoterapie prostě stojí! I já to dala, a to už je co říct!



Jelikož je zátoka v sezóně vyhledávané turistické místo (a to jak pro pěší, tak pro výletní lodě), je ideální dorazit sem po ránu, než se sem začnou lodě sjíždět, nebo pak třeba až kolem páté hodiny odpolední, kdy už všichni odjíždějí. Tehdy se navíc do skal začíná opírat slunce a vytváří kouzelnou barevnou podívanou. Pokud zrovna nebudete mít smůlu na větší množství výletních lodí s turisty, oceníte i zvláštní tlumenou akustiku.



No a jako by zátoka sama o sobě nebyla dostatečný důvod k návštěvě, další "atrakcí" zátoky je vrak staré potopené válečné lodi, kterou v roce 1944 potopilo jedno ze spojeneckých letadel. Posádka ještě stihla vjet do zátoky, pak se loď potopila. Její nejvýše položené části jsou pouhé dva metry pod hladinou, což nabízí unikátní šanci průzkumníkům a hlavně dech beroucí podívanou z břehu.



Za sebe musím říct, že tenhle hlavní a v podstatě jediný naplánovaný bod itineráře nezklamal. Je to prostě dokonalá krása a čistota. Moře osvěžující a i my dvě, milovnice spíše karibských vodních teplot, jsme do vody nakonec vlezly a užily si to. Pár skleniček Prosecca a relax na kraji zátoky, samozřejmě zasloužený spánek střídaný pohledem na klidnou hladinu občas čeřenou zbloudilou loďkou, skútrem nebo plachetnicí - to je prostě dokonalý svět a odměna za cestu.



Vstupné:

  • jednorázový vstup do Zavratnice činí 30 kun, při návštěvě více osob vyjde vstupenka levněji, u organizovaných skupin na 20 kun


Cesta:

  • Do města Jablanac se dostanete z dálnice A1 sjezdem u obce Žuta Lokva, odkud se dál pokračuje do města Senj. Odtud pak na jih do Jablanacu. Parkování bylo zdarma, procházka z Jablanac do zátoky zabere asi 20 minut nenáročné, ale na pohled neskutečně krásné, chůze. Vstupné se platí až v poslední třetině této cesty pánovi v malé dřevěné chatce u cesty. Nelze platit kartou, ale eura akceptuje.


POZOR: při cestě do zátoky, jakože na dno, si neplést Závratnici a Závratnici. Cedule na hlavní cestě s názvem Závratnice vedou na vyhlídku nad touto zátokou (cca 8 km jízdy autem od místa, kde se dostanete přímo k vodě pěšky). Jinými slovy - není Závratnice jako Závratnice.

1/ Takže chcete-li k vodě: JABLANAC

2/ Chcete-li na vyhlídku, kterou rozhodně doporučuji, protože je to KRÁSA NESMÍRNÁ, pak z hlavní cesty sjeďte na nenápadnou cestičku označenou Závratnica.



Tuhle vyhlídku nevidím poprvé. Už jsem zde stála před dvěma roky a dech se mi nad tou nádherou málem zastavil. Ani nyní, podruhé, to nebylo jinak. O to hezčí je tahle vyhlídka s pocitem, že jsme celé odpoledne strávily na dně tohoto tyrkysového skvostu... Asi mě před dvěma roky těžko napadlo, že se sem vrátím, na druhou stranu si jak dneska pamatuju, přesně to jsem si tenkrát přála. Bylo mi líto, že jsme tenkrát cestu k vodě nějak nenašli a nezrealizovali... Teď to bylo se vším všudy a nemělo to chybu. Prostě parádní den u parádního moře.



Po vyhlídce na zátoku jsme se loudavým jízdním krokem podél pobřeží vrátily do Senj, kde jsme se ubytovaly v našem dopředu zamluveném ubytování. To bylo super i přes fakt, že voda tekla studená, z apartmánu byl pokoj a slíbený krb k dispozici okupovala místní parta. Aspoň nám k večerní siestě s vyhlídkou na moře zabrnkali na kytaru a zazpívali místní táborákové hitovky.



Večeři jsme podnikly z vlastních zdrojů, takže kempovací klasika - zelenina a grilovaný hermelín se skleničkou dobrého vína. Vyhlídka na pobřeží, na celý Senj, osvícenou pevnost Nehaj... to vše se skleničkou vína Padělek v ruce - to prostě nemělo chybu..




DEN 3 SENJ - BRINJE (SOKOLAC CASTLE) - SLUNJ (RASTOKE) - KARLOVAC (STARI GRAD DUBOVAC) - BOŘITOV


Náš mořský čas se naplnil a před námi je návrat domů. Nikam nespěcháme, protože hranice ČR chceme překročit až po půlnoci, kdy oficiálně odpadá při překročení hranic povinnost testování nebo karantény. I když hranice nikdo nehlídá a ani toto nikdo nijak nekontroluje, chceme být naprosto korektní a mít své svědomí čisté. Chvíli nám zebere debata nad smysluplností tohoto opatření, ale co naplat - pravidla jsou pravidla a někde prostě musel padnout moment "M", kdy je překročení bezpečné a kdy ještě ne. Tím momentem je nedělní půlnoc a nám nedělá problém přizpůsobit se tomu. Naopak - dává nám to pocit svobody v posledním dni. Nemusíme nikam spěchat a honit se, abychom doma co nejdříve naplnily pračky špinavým prádlem z cest. Máme celý den pro sebe a hodláme toho naplno využít.


Nespěcháme s probuzením ani odjezdem, ale i tak sedíme v autě po 8 hodině ranní a máváme na naší bytnou ještě v nedbalkách v okně.

Poslední pohled na tu neuvěřitelnou modrou, která na světě prostě nemá obdoby! O to víc, když jí dělá kontrast bílé souostroví na horizontu. No a frčíme do chorvatského vnitrozemí.



SOKOLAC CASTLE - BRINJE


První zastávka nebyla nijak plánovaná, prostě nám jen cvrnkla do nosu a tak jsme zabrzdily.

Tou zastávkou byla zříceninka hradu Sokolac Castle, která upoutá hned ze silnice při průjezdu vesnicí Brinje. Výšlap k hradu není vůbec náročný a pokud budete mít štěstí jako my, třeba cestou a v podhradí potkáte pastevce ovcí spolu s početným stádečkem. Jako my.



Místo je to kouzelné, malebné, skoro pohádkové a kromě pohledu na zříceninu hradu je zde nádherná lavička s výhledem do okolních kopců, na střechy okolních kostelů, prostě na krásnou chorvatskou vesnici kam oko dohlédne. Tady je prostě povinnost dát si skleničku vína a chvilku jen tak beze spěchu relaxovat.



SLUNJ - RASTOKE


Tak tohle boží místo operativně vygooglila Verča a má za to deset plusovejch bodů!



Slunj je město opravdu "na cestě domů", takže žádná zbytečná zajížďka. Jak jsem se kdesi dočetla - tisíce aut vracejících se/přijíždějících turistů projíždějí každoročně kousek od tohoto místa a málokdo z nich tuší, že kousek od hlavní tepny k moři leží tato malá mlynářská osadu Rastoke. Zde se řeka Slunčice postarala o nádherné přírodní divadlo - dech beroucí vodopády na každém kroku.


Zprvu úzké koryto říčky hrne údolím, až se přiblíží k městu. Řečiště se postupně rozšiřuje, vytváří labyrint malých jezírek, ostrovů a kaskád, až proud řeky dorazí k vysoké hradbě, odkud se prudce vrhá dolů. Díky tomu vzniká množství menších či větších vodopádů, které navíc kličkují mezi starou zástavbou. Tohle místo prostě musíte vidět! Nádherná zelená, nádherná vodopádová podívaná.



Místní obyvatelé v minulosti objevili, co jim proud řeky přináší a rozhodli se to maximálně využít. Vybudovali vodní mlýny, které časem doplnila i obslužná hospodářská stavení. Vše zmíněné nyní tvoří jádro starého města, kam po zaplacení vstupného můžete vstoupit.

Není to ale bezpodmínečně nutné, protože kochat se touto vodní nádherou můžete i z cesty a silnice kolem města. I tím městečkem lze částečně projít. Všechny vodopády jsou viditelné i ze silnice.


My jsme ve Slunji na(ne)štěstí nenašly volné místo na ofi parkovištích (mimochodem cena 6 Kn/hodina), takže jsme byly nuceny zaparkovat kousek z ruky, nicméně ZA KAČKU, resp zadarmo. Verča zaparkovala opravdu stylově, a to "s reálnou vyhlídkou na lepší zítřky"...


...musím říct, že originálnější parkoviště jsem ještě nezažila...


Procházka městem a okolo této osady zabrala asi hodinku.


KARLOVAC - STARI HRAD DUBOVAC


Tímto městem jsme nakonec jen projely, nijak nás jeho centrum nenadchlo. Teda krom zastávky v Kauflandu, kde jsme si koupily za odměnu zmrzku a pár suvenýrů domů (Karlovacko a klobásy).



Nicméně jedno místo jsme přece jen zvládly obhlédnout, a to STARI GRAD DUBOVAC. Není to hrad, je to spíš hradík. Malinkatý, prostý, vlastně prázdný...



Návštěva je skoro o ničem, protože i vyhlášená vyhlídka z věže, kterou jsme za 10 kun absolvovaly, nenabídla vlastně žádná zajímavá panoramata. Ale stálo to pár kaček, vylezly jsme pár schodů (rozhejbaly ztuhlé kostry) a pokochaly se pohledem na krásné střechy hradu a nádvoří, kde je nyní restaurace. Asi to není místo, které bych zařadila někam do "to se musí vidět", ale když jedete kolem a bolí vás už z toho sezení v autě prdel, je to zastávka celkem fajn.



No a pak už nás čeká opuštění Chorvatska, resp. překročení hranic. Jo jestli jsme si myslely, že to bude brnkačka, protože je vlastně ještě pořád jakási karanténa, tak to jsme se pěkně přepočítaly! K hranicím jsme dojely v 18.30 hodin a na slovinské straně byly po 20 hodině! Hodina a půl v koloně... A nebyla to jen tak obyčejná kolona... Byla to kolona hovad. Jiný výraz na to těžko hledat. Co se týká délky čekání - něco neskutečného! Myslím, že to zde nebylo ani v top sezoně před koronavirem!



Další průběh cesty byl opravdu hladký a nekomplikovaný, pokud teda neberu v potaz občasné nasrání Poseidona, kterej na nás asi třikrát během cesty zaslal lokální průtrž takovou, že nám nestačily stěrače.


Domů jsme se vrátily přes hraniční přechod v MikuLOVE, a to v 00:18 hodin dne 15.6.2020. Tedy již bez nutnosti Covid testu či karantény. Prostě zase jako za starých dobrých časů, kdy byl svět ještě v pořádku... Přivítání pohledem na zámek v Mikulově, nádherně nasvícený, bral dech a současně to byla ta nejkrásnější tečka za naším chorvatským tripem. Koukám na tu nádheru a vzpomínám na všechny výlety sem, na Jih... Vzpomínám na všechny Mikulovy, Zaječí a Klentnice a vím, že i když je opravdu všude dobře, doma je opravdu... DOMA.




ROZPOČET


  • doprava - pohonné hmoty/ 1 600 km/osoba: 1 400 Kč

  • doprava - dálniční známky (340 Kč/os), mýtné/osoba (328 Kč /os): 668 Kč

  • ubytování/osoba: 244 Kč

  • jídlo: 400 Kč

  • vstupné (30 KN Závratnice, 10 KN hrad Karlovac) - 144 Kč

Celkem náklady na tento trip (v obsazenosti auta 2 lidmi) 2 856 Kč.

V případě 4 osob v autě by šly náklady na tento trip snížit téměř o polovinu....



ZÁVĚREM?


Tenhle trip byl docela drsnej punk! Ono strávit z přidělených 60 hodin skoro polovinu v autě, spát jen jednou v posteli, a to ještě se studenou vodou (bez jediného zaremcání a s humorem), ujet za 60 hodin 1 600 km a zvládnou i přes původně naplánovaný odpočinek u "českého Karibiku" nakonec docela slušnej "itík", po přistání a usnutí kolem třetí ráno být hned v pondělí v práci svěží a na pohodu - to byl jako fakt masakr!

Jenže jak jedna česká klasika správně praví: "Hoštice! Nezastavujeme!"

... život hrne dál a na nikoho nečeká. Stejně jako vlak na vlakovém nádraží. Ten, kdo stojí na peronu a přemýšlí, zda nastoupit, tomu obvykle ujede. Je potřeba do každého vlaku naskočit včas a zažít tak třeba obyčejnou, ale možná i životní jízdu. On totiž žádnej z nás nikdy neví, co ho kterou cestou potká a jak daná jízda ovlivní jeho život. Každá cesta každého člověka nějak ovlivní - někdy přesměruje na jinou kolej, každopádně vždy obohatí a hlavně vždy posune vpřed. Naopak - zůstat stát na nádraží a nenastoupit nepřinese člověku vůbec nic. Navíc, jak už teď tak nějak všichni na vlastní kůži víme, opravdu se může kdykoliv stát, že ten vlak, kterej nám běžně jezdí pod okny a u kterého si denně s absolutní jistotou "v zítra" říkáme "jednou naskočím", třeba už právě zítra nepojede. Vykolejí, změní se jízdní řád nebo prostě bude tahle linka zrušená.


Ta poslední doba, doba covidová, mě víc než kdy dřív naučila využít každou možnost k dalším cestám a poznat tak nejen nová místa, ale i lidí a zase o kousek víc sama sebe.


No a co mi přinesla konkrétně tato cesta? Mimo pohledu do závratné Závratnice, skoku do červnového ledového moře a zjištění, že "moře na skok" vážně realizovat lze (a dokonce i za Kačku), jsem si právě na tomto tripu opět potvrdila, že lidé, kteří mají cestování v krvi, jsou fakt jedna krevní skupina. I bez předchozí seznamky můžou jako dva cizí lidé vyrazit třeba na konec světa (a nebo jen do "blbýho" Chorvatska), protože ve výsledku z takovýchto, cestovatelskou krví propojených cizích lidí, udělá společná cesta přátele. Jsem ráda, že jsem našla novou parťačku na cesty a ještě víc jsem tomuto "chorvatskému vlaku" (a nemyslím Regiojet do Rijeky) vděčná za takovou parťačku, která bez zaváhání a se stejným nadšením jako já, naskočí i do takové "punk vlakové soupravy", jakou bylo Chorvatsko na 60 hodin a která navíc řídí jako Bohyně!! Takže ještě jednou díky, Veru, za super roadtrip. Já smekám klobouk, protože ujet tolik kiláků a zvládnout kolony s takovými ho.ady, jaké jsme potrefily na hranicích zpět domů my, s ledovým klidem a úsměvem na tváři - to je Něco Něco!


Příště pobřeží Atlantiku a místo volantu v ruce - sklenička portského!




















532 zobrazení