top of page
Vyhledat

CHORVATSKÁ ZÁVRATNICA za KAČKU

Aktualizováno: 3. 9. 2020

Tyrkysově modré moře, poprvé po době "temna" slaný vzduch při každém nádechu, bílé ostrůvky na obzoru a závratná Závratnice. To byla víkendová otočka do ještě "liduprázdného" Chorvatska s návratem domů první den bez nutnosti testu/karantény. Prostě moře za kačku, moře na skok a k tomu ujištění, že svět už je zase v pořádku...



TERMÍN:


12. - 15. červen 2020



PROČ CHORVATSKO?


Protože to byla první možná příležitost po téměř třech měsících vycestovat za hranice ČR a ještě k tomu vidět tyrkysovou dokonalost - moře...


Rozvolňovací opatření hlásala pro Čechy nutnost Covid testování/karantény do 14.6.2020, od 15.6.2020 je tato povinnost zrušena. Tento fakt současně nabízel jedinečnou možnost zažít Chorvatsko "jinak". Jinak, než ho všichni známe - bez lidí. No a když se to všechno sešlo přes víkend tak, že s návratem přes hranice ČR po půlnoci v den "D" budu v pondělí nad ránem doma (tedy bez nutnosti čerpat dovolenou a již bez nutnosti zmíněného testu) - nešlo jinak!


Tenhle nápad "moře na skok" mi projel hlavou ve čtvrtek, tedy den před realizací tripu. Nikoho z mých tradičních parťáků tento možná malinko krkolomný a hlavně "ze dne na den" nápad úplně nenadchl a sama nepojedu, to je jasný, tak jsem napsala své budoucí spolucestovatelce (pro mě v tu chvíli osobně neznámé) Verči...

Nepojedeme se o víkendu vykoupat?
Tak jo.

A myslím, že přesně takhle začínají ty nejlepší cesty...Vlastně nemyslím, teď už to vím.





CESTA DO CHORVATSKA


Tak nebudu kecat - svět letištních hal, salónků, pasových kontrol a scannerů zavazadel, taky přípitek šampaňským na letišti, přes původní rozházení napříč celou palubou usazení se s cestovním parťákem vedle sebe, zvuk motoru, vzlétnutí letadla, jeho průlet mraky a dá-li Bůh - třeba i pohled na svítání face to face - to mi děsně chybí a dá se zažít i cestou do Chorvatska...


My jsme ale zvolily prozaičtější způsob dopravy k moři - auto. No 1 600 km za 60 hodin - kdo by to nechtěl zažít na vlastní zadek, že?!



Trasa:

Česká Republika - Rakousko - Slovinsko - Chorvatsko (a stejně zpět)


Podrobněji:

Blansko - Štýrský Hradec - Senj - Jablanac - Senj - Brinje - Slunj - Karlovac - Bořitov


Za tento trip jsme najely celkem 1 600 km s průměrnou spotřebou 6,5 l.

Kupovaly jsme dálniční známku v Rakousku (9,4 euro) a stejně tak ve Slovinsku (15 euro) a platily jsme 4x mýtné v Chorvatsku (cestou tam i zpět dohromady) v celkové výši 657 Kč/auto.

Placené parkování jsme nikde cestou nerealizovaly.


Kompletní náklady na dopravu a osobu při obsazenosti auta 2 osobami: 2 068 Kč.




MĚNA V CHORVATSKU:


1  HRK (chorvatská kuna) = 3.526 CZK (česká koruna) 


Stejně jako mýtné, i ostatní položky (kterých teda moc nebylo) jsme platily bez problému kartou. Jediné místo, kde kartu nepřijímali, byl vstup do Závratnice. Zde byla možná platba pouze hotově, ale pán byl ochoten vzít i eura. Osobně myslím, jak obvykle hotovost nikam neřeším, že pár kun, máte-li doma, se do Chorvatska určitě hodí.


CENY V CHORVATSKU


...se nezměnily :) Peklo. My jsme se naštěstí vybavily (jako správné Češky) vším potřebným, takže na místě jsme platily pouze vstupné a náklady související s dopravou a ubytováním (to svou cenou naopak velice mile překvapilo).




UBYTOVÁNÍ V CHORVATSKU


Překročíte-li chorvatské hranice, budou po Vás kromě platného cestovního pasu/OP požadovat potvrzení od ubytování. Stačí mít vytištěné potvrzení od bookingu. Celník se poptá na cíl Vaší cesty, zapíše si vás a jste v Chorvatsku.


Stejně jako většina cestovatelů do těchto končin - i my jsme se ubytovaly v apartmánu. Rezervace proběhla tradičně, tedy prostřednictvím bookingu. Jelikož jsme noc z pátku na sobotu odžily v autě (příjezd do Chorvatska byl nad ránem), vyspaly jsme se těch pár hodin do svítání na parkovišti. Třetí noc jsme opět prožily na cestě, a to s popůlnočním přejezdem hranic, takže nám ve výsledku zbyla k ubytování jedna noc - ze soboty na neděli.


Bydlely jsme ve městě Senj (nejbližší moře od přechodu hranic, současně historické městečko a v dojezdové vzdálenosti od našeho hlavního cíle - Závratnice). Apartmán, který jsme zvolily, vyšel pro dvě osoby na jednu noc na 489 Kč (244 Kč/os/noc). Jinými slovy - cena jak v Asii. K dispozici jsme měly trojlůžkový pokoj, vlastní samostatnou koupelnu s vanou, wifi, terasu s výhledem na město a zázemí krbu. Pokud jde o ubytování, kam se jdete v podstatě jen vyspat a ještě k tomu jen na jednu noc, pak poměr cena - výkon = 1A. Bydlely jsme v Apartment Matej.




JÍDLO V CHORVATSKU


Zde moc neobohatím - jídlo bylo z vlastní "zahrádky"- grilovaný hermelín, kopa zeleniny, kopa vína..





ITINERÁŘ:


Den 1: BLANSKO - ŠTÝRSKÝ HRADEC - SENJ


Start v pátek rovnou po práci, tedy v 15:30 hodin. S Verčou, mojí spolucestující, se neznáme, respektive nikdy jsme se neviděly. Každopádně nás obě propojuje nutkavá potřeba nesedět doma na zadku a kdykoli to jenom trochu jde, vidět zase další kousek světa mimo naši rodnou hroudu. V nedaleké budoucnosti nás snad čeká první společný let, nicméně se stávajícím šachováním na semaforu barev jednotlivých destinací - je to spíš loterie než jistota, a to i se zakoupenou letenkou v kapse. Nicméně teď je teď a nás za chvilku čeká první pokoronavirové moře!



Moc času na chystání itineráře nebylo, stejně tak na plánovaní cesty. V autě se domlouváme, zda zvolíme cestu přes Maďarsko nebo přes Slovinsko. Obě se shodneme na rychlejší variantě - Slovinsko - a vyrážíme. Cesta k prvním - Česko-rakouským - hranicím uběhne rychle - no aby ne, když se sejdou dvě žensky v jednom autě... Jelikož chceme naši cestu prožít a nejen přežít, rozhodneme se udělat zastávku ve Štýrském Hradci. Matně si pamatuju, že je to rodiště Arnolda Schwarzeneggera a že jsem kdysi v jeho životopisné knize (jako fakt!!) četla, že je Graz jedno z nejkrásnějších měst.. Ani jedna jsme tam zatím nebyla, takže jednohlasná shoda, že to ověříme.




ŠTÝRSKÝ HRADEC


Tak Graz je mimo Arnolda známej tím, že je jeho historické centrum zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a nedlouho potom byl označen jako hlavní město evropské kultury. Hlavní ikonou města je Schloßberg – zámecký vrch s hodinovou věží a pevností a je znám taky jako město studentů, protože jsou zde hned čtyři univerzity. Zámecký vrch jsme sice neviděly, ani kopu dalších jiných přenádherných staveb, ale i tak jsme si za asi hodinku v centru města stihly místní atmosféru užít na max.



Po 20 hodině je parkování v centru gratis, což se nám docela hodilo do karet. Zaparkovaly jsme opravdu nejlépe jak šlo, abychom si centrum během relativně krátké doby prošly křížem krážem.



A co jsme za tu dobu stihly?

  • Gotická Katedrála svatého Jiljí v Grazu = Grazer Dom

  • Galerie Kunsthaus Graz , která je postavena v opravdu nekonvenčním stylu (blobismus). Cílem architektů bylo napodobení živé hmoty. Nemohu úplně posoudit, v tomto se fakt nevyznám, ale na pohled to fascinující stavba je. Stavba navíc vydává zvuky a ve tmě vytváří nejrůznější světelné efekty. Uvnitř je galerie rozdělená do několika různých sekcí, kde probíhají výstavy představitelů moderního umění.



  • Grazer Murinsel je uměle vytvořená vodní plošina na řece Mur, která byla vystavena u příležitosti prohlášení města Graz za hlavní kulturní město Evropy. Plošina nese podobu 50 metrů dlouhé a 20 metrů široké mořské mušle, která je s oběma břehy propojena můstky, a zastřešuje amfiteátr, kavárnu a dokonce i dětské hřiště. My jsme ji viděly z dálky (z mostu) a nijak moc nás nenadchla.



  • Co nás ale nadchlo, to byl most právě u Kunsthaus Galerie (s vyhlídkou na Murinsel). Ani ne tak most sám (i když ověšenost zámečky po obou stranách byla krásná a dojemná), ale spíš hudba a ruch večerního města pod mostem. Přímo tam totiž byla stylová kavárna, malé pódium a na něm hráli místní hudebníci. Kolem postávaly hloučky lidí, ti srkali nápoje a užívali si skoro tropické teploty ještě pořád jarního večera. No a my to sledovaly z mostu a myslím, že kdyby nás nečekala taková cesta, stojíme tam (vlastně spíš sedíme tam) ještě teď.



Pak jsme prolétly zbytek centra a užívaly si jeho atmosféry, která je fakt doporučení hodná. Město krásné, čisté, všechny historické stavby v top stavu. Vinárničky a kavárničky plné bavících se lidí. Roušky nula (krom jednoho plyšového slona), zato úsměvů mrak. Prostě krása.



Nasedáme do auta a hrneme dál.


Překročení Rakousko - slovinských hranic je bez zastavení, jen jsme trošku maturovaly nad tím, kde koupit slovinskou dálniční známku. Budova před hranicemi, kde se tyto vignety běžně prodávají, byla zavřená. Celník nám ale poradil - na první benzinové pumpě ve Slovinsku. Jak řekl, tak jsme udělaly a svištěly napříč Slovinskem do našeho cíle.



Překročení Slovinsko - chorvatských hranic bylo opět naprosto v pohodě. Stačil pas/OP a doklad o ubytování, který celník stejně nijak zvlášť nezkoumá a neprověřuje (jinak by mohl namítnout, že nemáme zamluvené ubytování již na "dnešní" noc... Jsme v Chorvatsku a ani to nebolelo!



Únava se stupňuje s každým najetým kilometrem - chudák řidička Verča, která se musela plně soustředit na jízdu. Těsně před pobřežím nás zavalila bílá mléčná mlha, takže jízda byla fakt adrenalinový zážitek. Ale zvládly jsme to a nad ránem jsem zastavily v cílovém městečku SENJ. Vybraly jsme parkoviště u motorestu Martinka, které podle aplikace, jež radí, kde je možné přespat v autě, vypadala schůdně. Na plánovaný a vytoužený hlt vína a přípitek na zdárný dojezd nedošlo - únava byla silnější. Základní hygiena, úprava vozu na spací vagón a na kutě.


TIP: aplikace, díky níž najdete místa, kde je možné přenocovat v autě: park4night.com



DEN 2: SENJ - ZÁVRATNICA


Probuzení s vyhlídkou na moře - to se prostě nikdy neomrzí. To i lehká rozlámanost stařičké kostry zmizí obratem v zapomnění! Koukám přes palubovku (a horní díl svých plavek), taky přes krutě ušmudlané čelní sklo :D, na tu tyrkysovou nádheru a jsem fakt dojatá. Po takové době!!!


Po rychlé ranní hygieně se přesunujeme do centra městečka Senj, které jsme si vybraly jako nejbližší mořskou základnu. Máme vygoogleno, že má jak své historické centrum, přístav a nad městem ční pevnost, takže jdeme nasát atmosféru chorvatského pobřeží se vším všudy.




Procházka do městečka a skrze město je krásná. Dojdeme podél moře k majákům (a to hned dvěma), obdivujeme tyrkysovou průzračnost moře a kocháme se vyhlídkou na bílé ostrovní kopečky na horizontu. Úplně jiný svět...



Projdeme centrum, prohlídneme místní kostel a vůbec pár chorvatských uliček ve stylu přístavního městečka.



Nakonec vystoupeme k pevnosti NEHAJ. Odtud je nádherný výhled na celé město a pobřeží. Kromě dominantní a v noci krásně osvětlené historické stavby zde nechybí děla a úhledná zeleň všude kolem, pod pevností zelený park.



Je kolem desáté dopoledne a my se přesunujeme do zhruba 45 km vzdálené vesnice Jablanac. Cílem není tato vesnice, ale dno úchvatné zátoky Závratnice, které je právě z Jablanac přístupné pro pěší.






ZÁVRATNICA


Zavratnica je úzká a hluboká zátoka blízko města Jablanac naproti ostrovu Rab. Je to bez nadsázky jedno z nejkrásnějších míst při pobřeží, které bývá díky svému naprosto unikátnímu vzhledu přirovnáváno k norským fjordům.




Zátoka je hluboká asi kilometr a široká jen 50 až 150 metrů. Okolní skály dosahují výšky až 200 metrů. Místo je dobře dostupné i pěšky, z již zmíněného přístavního městečka Jablanac, odkud vyjíždějí i trajekty na ostrov Rab. Zátoka Závratnica se zařezává hluboko do okolních skal a vysoko nad ní je vytesána ve skále stezka, po níž lze zátoku obejít a sejít až k vodě. Prý se zde natáčely některé scény z filmů o Vinnetouovi.



Voda v zátoce je průzračná a tyrkysová. Ta barva se prostě nedá popsat! Hladina je až neuvěřitelně klidná, takže koupání v této slané vodě je naprosto bez chyby. V červnu je teplota vody neskutečně ...osvěžující...! Ale po ponoření se a rozhlédnutí se kolem sebe za to ta kryoterapie prostě stojí! I já to dala, a to už je co říct!



Jelikož je zátoka v sezóně vyhledávané turistické místo (a to jak pro pěší, tak pro výletní lodě), je ideální dorazit sem po ránu, než se sem začnou lodě sjíždět, nebo pak třeba až kolem páté hodiny odpolední, kdy už všichni odjíždějí. Tehdy se navíc do skal začíná opírat slunce a vytváří kouzelnou barevnou podívanou. Pokud zrovna nebudete mít smůlu na větší množství výletních lodí s turisty, oceníte i zvláštní tlumenou akustiku.



No a jako by zátoka sama o sobě nebyla dostatečný důvod k návštěvě, další "atrakcí" zátoky je vrak staré potopené válečné lodi, kterou v roce 1944 potopilo jedno ze spojeneckých letadel. Posádka ještě stihla vjet do zátoky, pak se loď potopila. Její nejvýše položené části jsou pouhé dva metry pod hladinou, což nabízí unikátní šanci průzkumníkům a hlavně dech beroucí podívanou z břehu.



Za sebe musím říct, že tenhle hlavní a v podstatě jediný naplánovaný bod itineráře nezklamal. Je to prostě dokonalá krása a čistota. Moře osvěžující a i my dvě, milovnice spíše karibských vodních teplot, jsme do vody nakonec vlezly a užily si to. Pár skleniček Prosecca a relax na kraji zátoky, samozřejmě zasloužený spánek střídaný pohledem na klidnou hladinu občas čeřenou zbloudilou loďkou, skútrem nebo plachetnicí - to je prostě dokonalý svět a odměna za cestu.



Vstupné:

  • jednorázový vstup do Zavratnice činí 30 kun, při návštěvě více osob vyjde vstupenka levněji, u organizovaných skupin na 20 kun


Cesta:

  • Do města Jablanac se dostanete z dálnice A1 sjezdem u obce Žuta Lokva, odkud se dál pokračuje do města Senj. Odtud pak na jih do Jablanacu. Parkování bylo zdarma, procházka z Jablanac do zátoky zabere asi 20 minut nenáročné, ale na pohled neskutečně krásné, chůze. Vstupné se platí až v poslední třetině této cesty pánovi v malé dřevěné chatce u cesty. Nelze platit kartou, ale eura akceptuje.


POZOR: při cestě do zátoky, jakože na dno, si neplést Závratnici a Závratnici. Cedule na hlavní cestě s názvem Závratnice vedou na vyhlídku nad touto zátokou (cca 8 km jízdy autem od místa, kde se dostanete přímo k vodě pěšky). Jinými slovy - není Závratnice jako Závratnice.

1/ Takže chcete-li k vodě: JABLANAC

2/ Chcete-li na vyhlídku, kterou rozhodně doporučuji, protože je to KRÁSA NESMÍRNÁ, pak z hlavní cesty sjeďte na nenápadnou cestičku označenou Závratnica.



Tuhle vyhlídku nevidím poprvé. Už jsem zde stála před dvěma roky a dech se mi nad tou nádherou málem zastavil. Ani nyní, podruhé, to nebylo jinak. O to hezčí je tahle vyhlídka s pocitem, že jsme celé odpoledne strávily na dně tohoto tyrkysového skvostu... Asi mě před dvěma roky těžko napadlo, že se sem vrátím, na druhou stranu si jak dneska pamatuju, přesně to jsem si tenkrát přála. Bylo mi líto, že jsme tenkrát cestu k vodě nějak nenašli a nezrealizovali... Teď to bylo se vším všudy a nemělo to chybu. Prostě parádní den u parádního moře.