Okoř, Lidice, Karlštejn, Praha, ale taky Malá a Velká Amerika, Mexiko a kousek Francie na Petříně. To jsou nádherné Střední Čechy s nádherným rozpočtem (ZA KAČKU).
Termín:
- květen 2020
Proč Střední Čechy?
Tak hlavně proto, že je druhý prodloužený víkend v řadě a mé další letenky (po minulém víkendovém "Petrohradu" tentokrát na Sardinii) byly zrušeny... A stejně jak minulý víkend - ani teď nebudeme sedět doma na zadku. Dalším důvodem je to, že jsem na pár místech plánovaného itineráře už jednou byla a všechna ta místa se mi do srdce vryla . Je čas to oprášit! Tím hlavním důvodem cesty ale bylo zažít to, o čem už dva měsíce čtu a chci stihnout zažít - vylidněná Praha.
Doprava?
Tak i tento trip, druhý CZtrip za KAČKU v řadě, je díky opravdu pomalým rozvolňovacím opatřením v důsledku koronaviru vzdušná cesta vyloučená. Proto i nyní půjde o roadtrip.
Tentokrát beru na výlet svoji historicky první cestovní parťačku a moji životní soulmate Jolču. Jí jediné jsem ochotna svěřit do rukou můj nejcennější hmotný statek, a to rumunský tank značky Dacia a jménem Knight! Jolča totiž nejen že miluje jízdu autem (což není nic zvláštního - tu mám ráda i já), Jolča navíc i ráda řídí 👌🤗 Na rozdíl ode mě sedne opravdu do všeho a nemá problém s cestou kamkoli. Taky si nemyslí (jako většina nás žen) že sever je vždy na kopci nebo směrem hore na kdejakou vyvýšeninu, což jí dává výborný předpoklad pro práci s navigací 👌 No a co je na Jolči v roli řidiče naprosto nejvíc top - má ráda stejné hity z rádia jako já a taky nejlíp na plný pecky, zvládne se za jízdy napít, najíst, koukat do mapy, řídit a nestihne-li to ráno, tak i namalovat. Mimo to nemá typicky mužské nervové záchvaty kdykoli špatně odbočí (což se jí navíc stává zcela sporadicky, a když, tak 3x úpo sobě), naopak v každé chybné odbočce vidí životní výzvu! Na rozdíl ode mě zná i většinu dopravních značek, taky přednosti v jízdě, nikdy nejela v protisměru (jako já), vnímá jak STOPky, tak i semafory a barvy na nich a nepanikaří na přejezdech tramvají (myšleno šalin, pro Brňáky), kdo má vlastně tu přednost. Při tom všem jede plynule, s elegancí jí vlastní a vůbec si se mnou vždy od plic zazpívá.
Během jízdy autem v průběhu našeho tripu o délce 34 hodin jsme najely 650 km. Auto ale nebyl náš jediný dopravní prostředek. Tato cesta byla i o chůzi. První den jsme (dle fota displeje chytrého telefonu níže) nachodily 36 tisíc kroků, den dva to nebylo o moc méně..
Ubytování?
Ani tentokrát restrikční opatření neumožňují ubytování prostřednictvím sítě hotelů, hostelů, penzionů, kempů aj, takže i nyní volíme variantu "ustel si v tanku". Pro dvě osoby je nocleh v autě snesitelnou záležitostí, obzvlášť v tomto voze to bylo skoro jak na zámku 🙈🤣 Ranní probuzení na parkovišti u Mekáče nemělo romantickou chybku! Pro podobný kemping doporučuji opravdu teplý spacák, svítilnu, v autě se zamknout a vytipovat vhodné místo. To je takové, kde vám nehrozí žádné nebezpečí a kde máte kus soukromí. My jsme tento trip plánovaly nocleh někde v okolí Karlštejna, nakonec jsme změnily plán a přejely do Prahy. Jelikož jsme do itineráře zařadily na poslední chvilku Divokou Šárku, zaparkovaly jsme auto na parkovišti u místního Mekáče. Toto parkoviště je placené a výběrčí se nás dotázal, zda tu chceme být 1 hodinu za 40 Kč nebo celý den za 100 Kč. V tu chvíli se u mě zrodila myšlenka, nocovat někde v podstatě oficiálně (výběrčí nám potvrdil, že mu náš nocleh vůbec nevadí, zaplatíme-li), mít na dosah a na pohled zeleň Šárky a přitom být 15 min MHD cestou odděleneny od centra Prahy, tj. můžeme tam vyjet jak na noční atmosféru hlavního města, tak i druhý den na prohlídku denní Prahy bez nutnosti řešení, kde zaparkujeme a dalších plateb navíc. Doporučuji všem!!
TIP:
Pojedete-li do Prahy a budete-li shánět fajn ubytování za fajn cenu, ze své předchozí cesty doporučuji to, kde jsem bydlela já - Charles Bridge Hostel & Apartments. Ubytko jsem našla na http://www.booking.com, a to v akci Black Friday. Bydleli jsme v historickém centru přímo o vstupu na Karlův most, dům měl boží pavlač s vyhlídkou na věžičky okolních domů a kostelů a vůbec vše tam bylo milé a přátelské. Apartmán byl obrovskej, pojmul by až 5 lidí, měl vlastní kuchyňský kout, oddělenou koupelnu a samostatné WC a cena byla necelá pětistovka za osobu/noc.
Jídlo?
I nyní jedeme trip ZA KAČKU, takže si jídlo chystáme doma. Opět nechybí v kufru jednorázový gril, sirky, plynový vařič, papírové kelímky a tácky, brčka, otvírák, ubrousky, ... Kromě toho máme i termotašku, do které bereme krom předem namražené PET láhve s ledem i jídlo a pití. Tentokrát jsme nachystané grilovat maso, hermelíny a žampiony a mimo to máme s sebou i dvě machrovinky.
Tou první je můj excelentní salát s čočkou, řepou, ředkvičkou, paprikou, cibulí a slaným sýrem typu Balkán. Tou druhou je pitíčko z naší okresní rodinné (né naší!!) firmičky jménem Tropico (https://www.tropico.cz/cs/). Není to rozhodně skrytá reklama, ale kdo nezná - měl by zkusit!! Jelikož na svých cestách miluju hlavně čerstvé freshe nebo smoothie, jsou pro mě produkty Tropica na cestách po ČR, zvláště v době nouzového stavu,darem! Jsou to totiž mražené, nepasterizované 100% džusy z toho nejkvalitnějšího ovoce ze všech koutů světa! Tyto dřeně nikdy neobsahují žádné přídavné látky (barvivo, aroma, konzervant) ani žádný cukr, obsahují jen přírodní cukry z ovoce. Mají nabídku opravdu pestrou, za mě je nejlepší rybíz, mango a nově Pinacolada ✌ Tu dělají jen jako limitovanou edici - ale za mě naprostá senzace!! Ananas, banán, limetka a kokosové mléko. Smícháme s vodou a džbánek připravený na ochucení kapkou bílého rumu hotov! Boží! No a navíc - tenhle drinkový balíček je jen kousínek od myšlenky zamrazit takto Pálavu 🙃)
Itinerář:
Bořitov - Brno - Okoř - Lidice - Karlštejn - Lom Velká Amerika - Lom Malá Amerika - Lom Mexiko - Praha (= 650 km...ty jo, to bysme byly v Chorvatsku 😱🤣)
Plán je jasný - den 1 vyjet v 7 hodin ráno a dojet rovnou na Okoř. Dále pokračovat do Lidic a k lomům Velká a Malá Amerika. Kouknout na Karlštejn a utábořit se někde v okolí. Další den Praha.
Jenže to je plán a skutečnost bývá obvykle jiná. A my jsme navíc docela zdatné a rychlé horalky, že.
1/ HRAD OKOŘ
Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, roubená je stromama. Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama...
...tak tohle je tábornická skoro hymna, díky které zná Okoř téměř každej. Jenže ruku na srdce - kdo tam kdy byl? Já kdysi dávno, jako dítě na nějakém táboře, ano. Hrad jako takovej si vůbec nepamatuju. No a to je dobrej důvod dát to jako startovací bod celého výletu!
Hrad byl postaven ve 14. století, a to za vlády Karla IV. , který čas od času uděloval měšťanům práva na stavby hradů či klášterů. Stejně jako v tomto případě měšťanu Františkovi z Rokycan. Hradu s krásnou kaplí se opravdu dařilo, ale v 17. století Okoř vlastnil řád Jezuitů, který se o hrad příliš nestaral a nechal ho zchátrat.
Okoř má několik předností, které z ní činí skutečnou jedničku mezi výletními cíli v okolí Prahy. Je to především blízkost hlavnímu městu, široká nabídka služeb pro turisty a ideální lehce zvlněná krajina pro cyklisty. Vstup je v sezóně denně mimo pondělí, a to od 10 do 16 hodin. Cena je 55 - 75 Kč.
Zaparkovat se dá opravdu kousek od hradu a krátkou procházkou podél řeky, v níž jsou údajně vydry říční, dojdete až k bráně hradu. Zříceninu hradu najít není problém, protože dominuje nad celou vesnicí. Je obklopen zeleným parkem, kde se dá roztáhnout deka a odpočívat. Nebo zahrát fotbal. I my jsme zde po prohlídce zříceniny hradu - samozřejmě v době nouzového stavu stále uzavřeného - skončily. Hrad se dá obejít skoro ze všech stran a vedle pokladny je fajn stánek, kde si od kávy po Birela koupíte skoro vše 🙃 (takže ještě tatranku a čipsíky).
2/ LIDICE
Lidice leží asi 3 km od Okoře a přiznám se, že toto místo byl hlavní cíl tohoto tripu. Osud Lidic za druhé světové války je známý po celém světě. Jako odplata za atentát na říšského protektora R. Heydricha, kdy obyvatelé vsi údajně ukrývali atentátníky, byla celá vesnice vypálena, muži povražděni, ženy odvezeny do sběrných táborů. Děti byly rozděleny do několika skupin, část jich následovala své matky, několik jich bylo posláno na převýchovu a šest jich zemřelo v kojeneckém ústavu.
Pobyt v táboře v Chelmnu nepřežilo 82 dětí a právě osud lidických dětí inspiroval ke stavbě Pomníku dětským obětem války. Monumentální sousoší osmdesáti dvou dětí v nadživotní velikosti bylo (ještě v sádře) dokončeno v roce 1989. Dnes je v údolí všech 82 dětských bronzových soch a právě toto místo je - alespoň podle mě - jedním z nejsilnějších v celém areálu. Už přední pohled je silný vjem, ale zkuste jej vystřídat za pohled z boku. Úplně mě zamrazilo, když jsem uviděla v čele sousoší malého chlapečka, který drží za ruku "ty ostatní" a současně tvář většího chlapce na kraji sousoší, který se upřeně dívá přímo na mě. Musím říct, že tady mi opravdu došel dech a všechna slova. Vlastně jedno slovo ne - díky. Díky za to, že žiju v době, v jaké žiju. Sice mě dusí a štve rouška na obličeji, sice mě štve, že mi propadly už tři lety a cesty s nimi spojené, sice mě občas (několikrát denně) štve můj pubertální syn, který se místo přípravy na přijímačky trénuje v testování asertivity svojí matky, sice mě poprvé za deset let štve moje práce....ale tady si říkám DÍKY za vše, co mám a co mě může "štvát"..
Od roku 2006 funguje v blízkosti pomníku i museum. V něm můžete shlédnout dvaceti minutový dokument o Lidicích s názvem “A nevinní byli vinni…”, nebo podle přání jeden ze tří filmů tematicky spojených s Lidicemi. Část původní expozice je k vidění v mramorové síni Památníku. Součástí pietního areálu je Růžový sad, symbol přátelství mezi národy, kde je vysázeno přes 200 druhů růžových keřů. Vstup je denně od 9 - 18 hodin (v sezóně).
Na svahu pod Památníkem je nádherný rybník, ke kterému určitě doporučuji dojít. Jednak je to pohled, který pohladí duši a uklidní zrychlenou srdeční frekvenci, ale také místo, kde si sednete do trávy a necháte všechny emoce a dojmy z tohoto místa odplavit proudem slaných slz...
Celý areál Lidic má neskutečnou atmosféru, je dokonale upravený a je opravdu uctivou památkou všech obětí Lidic. Přes všechnu hrůzostrašnou historii tohoto místa si zde řeknete jediné - na světě je krásně! Tady je krásně!
3/ KARLŠTEJN
Další bod itineráře je hrad, který zná každé malé dítě - Karlštejn. Kousek od hradu ve stejnojmenné obci je však něco, co se návštěvě hradu vyrovná! Je to ZOOPARK KARLŠTEJN, jehož největší celebritou je bílý lev.
Je zde ale i celá řada dalších zvířat - uvidíte zde velbloudy jednohrbé i dvouhrbé, bizona, lamy, zebry, francouzské oslíky, shetlandské minikoníky, pštrosy a mimo již zmíněných lvů a tygrů jsou zde k vidění i další kočkovité šelmy jako je levhart skvrnitý a černý, kočkodan červenolící nebo třeba nosálové. Tohle místo má skvělou atmosféru a určitě stojí za návštěvu! Parkovat se dá hned u vstupu (placené parkovací stání) a odtud pak procházkou na hrad! Vstupné do Zooparku je 100 Kč za dospělého a 50 Kč za dítě od 3 let.
Karlštejn je gotický hrad, který byl založený roku 1348 za Karla IV. na ochranu korunovačních klenotů a státních listin. Je zde i významná kaple sv. Kříže s deskovými obrazy od Mistra Teodorika. Neměly sem prý přístup ženy, aby tu panovníka nic nerušilo ve státnických či teologických úvahách.. V době naší návštěvy byl hrad uzavřen. Vstupné něco přes 200 Kč.
4/ LOM VELKÁ AMERIKA - český Grand Canyon
Tento lom je místo, kde se filmoval Limonádový Joe, ale také někdejší cílová stanice nepohodlných politických vězňů. Jedná se o vápencový, asi 800 m dlouhý, 200 m široký a až 100 m hluboký zatopený lom. Na jeho dně se nachází dvě navzájem propojená jezírka s průzračnou vodou, která zejména v létě lákají ke koupání. Bohužel brána do lomu je trvale zavřená. I tak ale přes přísný zákaz řada lidí slézá po skalách na dno Velké Ameriky, což osobně nechápu.. Bezpečně si lze lom prohlédnout z vyhlídky přímo u parkoviště, nebo z pěšin vedoucích kolem Velké Ameriky.
Cesta od hradu Karlštejn je opravdu krátká! Z parkoviště v Karlštejně se dáte doprava směr Hlásná Třebaň. V Hlásné Třebani se za samoobsluhou dáte doleva a dojedete do obce Mořina. Dojedete nakonec obce a budete se držet doleva směr Bubovice. Až přejedete železniční trať, dojedete po cca 400 metrech na malé parkoviště přímo u silnice. Lom Velká Amerika je přímo proti parkovišti. Vstup: zdarma.
5/ LOM MEXIKO
K lomu Mexiko se dostanete po žluté turistické značce, leží na cestě mezi Malou a Velkou Amerikou. Lom Mexiko byl prvním lomem, který byl byl v této oblasti otevřen. Je užší a hlubší než Malá Amerika, jeho délka je asi 300 metrů, šířka 100 m a hloubka rovných 80 m.
Kromě názvu lomu Mexiko se můžete setkat ještě s dalšími. Například název "Trestanecký" stručně a jasně vypovídá o tom, co se v něm odehrávalo. V 50. letech zde museli v nelidských podmínkách pracovat političní vězni, kteří byli nuceni plnit velmi předimenzované normy v těžbě kamene. Smutnou historii zde připomíná malý památníček.
Říká se, že na hladinu jezera na dně lomu Mexiko nikdy nesvítí přímé slunce. Možná za to mohou vysoké stěny ostře svírající jeho dno. Lom byl těžen v pěti těžebních patrech a jeho dno má nadmořskou výšku 335 metrů. Na stěnách lomu Mexiko je několik štol. Vstup: zdarma.
6/ LOM MALÁ AMERIKA
Tento lom je druhý s názvem Amerika, o něco menší než ta Velká, rovněž však vápencový. I tento lom je zatopený křišťálově čistou vodou, která už ale nepůsobí tyrkysově, jako u Velké Ameriky, ale spíše ladí do zelena.. Oba lomy jsou spolu s ostatními v blízkém okolí propojeny podzemními štolami, které jsou ovšem pro širokou veřejnost nepřístupné. Vstup: zdarma.
Kompletní procházka od parkoviště u Velkého lomu po žluté - tedy podél celého lomu, dále kolem lomu Mexiko až k Malé Americe a zpátky zabrala asi 2 hodinky a rozhodně byla tou nejvíc top částí tohoto tripu. Nejen že jsme si daly trochu do těla, ale taky pro všechny ty vyhlídky na každém kroku. I když se sem v tento sváteční den sjela půlka republiky, vůbec to dojem nekazilo, naopak. Bylo hezký vidět ve tvářích všech ostatních totéž, co jsme tam měly my. Čistou radost z naplno odžitého slova BÝT.
7/ DIVOKÁ ŠÁRKA
O Divoké Šárce jsem dosud jen slyšela, nikdy jsem zde nebyla, což je s ohledem na fakt, že jsem rodilá Pražačka, trestuhodné! Jedná se o rozlehlou lesní oblast na území Prahy. Ta naprosto učaruje přírodní scenérií, na kterou jsem zvyklá doma, tedy na Moravě, ale v doslova v centru Prahy bych ji nečekala.
Přírodní rezervace Divoká Šárka se nachází na skalnatých úbočích Šáreckého potoka a na stepích nad ním. Step potom přechází do rozsáhlého lesa, což tak vytváří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.
Šárka se stala oblíbeným cílem horolezců i letních výletů za vodou, jelikož v údolí je i krásné klasické přírodní koupaliště Džbán. Voda je opravdu na pohled čistá. Další koupaliště je v údolí Divoké Šárky uprostřed přírody, asi 10 minut pěšky od konečné tramvají v Evropské ulici. Na koupališti jsou dva bazény, dětské brouzdaliště, dětské hřiště, kurt na nohejbal a volejbal.
I když jsme tady přidaly do sbírky našich denních kroků nemalý podíl, přesto jsme si tady neskutečně odpočinuly. Celá trasa byla uprostřed zeleně s řadou odpočinkových míst. Hromada rodin, dětí, pejsků... Prostě den v přírodě. Vstup: zdarma.
8/ CENTRUM - NOČNÍ PRAHA
Auto jsme nechaly na parkovišti u Divoké Šárky (u Mekáče), kde jsme zaplatily stovku a mohly zde se svolením obsluhy nocovat. Přestože jsme čekaly s příchodem tmy ochlazení, nekonalo se. V tenhle páteční sváteční den byla totiž téměř tropická noc a tak jsme se rozhodly (i přes doléhající únavu a protesty našich kolenních kloubů) zajet do večerního centra Prahy. Hned u našeho parkoviště jsme naskočily na bus č. 119, kterým jsme se posunuly na zastávku Veleslavín (pouze jedna stanice od Šárky). Trochu nás to dojalo, protože stanici Veleslavín známe moc dobře. Přestupujeme ze totiž vždy cestou na letiště V. Havla...✈💛
Metrem pár zastávek a vystupujeme na Hradčanech. Dáváme klasický okruh - Pražský hrad, Malá Strana, Karlův most, Kampa, Staroměstské náměstí a Václavské náměstí ... Všechna místa jsou nádherná, v noci skoro magická, a i když ne zcela liduprázdná, je opravdu markantní rozdíl oproti běžnému režimu s turisty... Užíváme si to! Nejkrásnější zastávkou je naprosto prázdný kostel pod Pražským hradem, kde právě probíhá mše... Nádhera.
9/ NOCLEH - DIVOKÁ ŠÁRKA
Přesunujeme se (ohleduplně s rouškou 🙃) nakonec opravdu posledním autobusem ze stanice Veleslavín zpět k našemu kempovacímu místu nad Divokou Šárkou. Chvilku zvažujeme pod náporem únavy a hladu, že si koupíme u mekáče nějaký burger, ale nakonec se překonáme a dotáhneme plány ZA KAČKU do posledního detailu. Tím detailem je grilovačka naložených sýrů, masa a žampionů. Opravdu stylovka takhle vedle auta na prázdném parkovišti. Myslím, že na to budeme za pár let obě vzpomínat ☺️
S přecpaným bříškem, vrzajícími koleny, bolavými nohami, ale úžasně nabitým a nabíjejícím dnem za sebou nachystáme naše "lože" a kolem půl druhé ráno usínáme...
Po probuzení vidím krásný východ slunce, ale jsem tak unavená hledat telefon na fotku, že o tom mohu jen vyprávět 😉 Pohled na roušku na zrcátku jsem ale vyfotit musela - jako připomínku této doby. Doby koronavirové...
10/ PRAHA - PETŘÍN
Po ranním probuzení, hygieně a kávě na plynovém vařiči uvařené, sedáme opět na bus a následně metro a zopakujeme večerní cestu za denního světla. Je úžasný pozorovat ten kontrast a vidět všechna ta místa s azurovou oblohou nad sebou. Sluníčko našemu tripu opravdu přeje! Vyrážíme na Petřín! Já jsem tam nebyla hromadu let a Jolča nikdy - nejde tedy jinak. Lanovkou jsme na tripu za kačku jet ani neplánovaly, takže nám ani trochu nevadilo, že byla mimo provoz.
Každopádně cesta od Pražského hradu na vrchol za rozpáleného dne byla opravdu masakr. V nohou se nám navíc připomínalo téměř 40 tisíc včerejších kroků. Po cestě jsme se kochaly nádhernými vyhlídkami, nasávaly těžkou vůni všech květů a stromů, ale hlavně jsme se dojímaly nad lavičkami, na nichž seděli páry mnohdy seniorů, držíc se kolem pasu a s úsměvem a vzpomínkami na tváři mžourali do sluníčka. No doják to byl! Vydrápaly jsme se pod tu českou Eifellovku a okamžitě zamířily do stánku pro točenou malinovku! Siestička v zahradě, obhlídka vrcholku (opět vše zavřené) a pak cesta dolů. Pro kolena ještě větší peklo 🙈 Jinak vstup na vrchol po svejch: zdarma, roušky NULA.
Petřínská rozhledna byla postavena v rámci Jubilejní výstavy r. 1891 jako volná kopie pařížské Eiffelovy věže (k té je v poměru 1:5). Rozhledna je vysoká 63,5 m a na její vrchol, který je ve stejné nadmořské výšce jako skutečná Eiffelova věž, vede 299 schodů.
11/ PRAHA CENTRUM
Z Petřína jsme prošly centrum po včerejší trase.. Praha byla opravdu liduprázdná (tedy v porovnání s běžným režimem). Určitě to byl zajímavý jev, který jsme obě rády zažily, viděly.... Na druhou stranu nám to přišlo i dost smutné... Myslím si, že ty dva měsíce už stačily na to, aby si tenhle pohled každý užil a vychutnal a už by to zas chtělo návrat k "normálu". Nejen kvůli nám, co máme lidi rádi (rádi sedíme na zahrádkách, srkáme vínko a poslouchám lidi kolem sebe přemýšlejíc nad tím, jaký život asi žijí). Myslím, že už to normálno potřebují i všechny památky, zahrádky, restaurace....✈🙏
Praha je moje srdcovka, moje rodiště, moje nejkrásnější město na světě. Není zde jediná ulička, která nevezme dech a i když se sem po sté vrátíte, vždy najdete nové krásy a nové "Páni!"
Rozpočet:
doprava: 1 100 Kč (300 Kč dálniční známka, 800 Kč palivo - LPG, 96 Kč 4 MHD jízdenky) = 646 Kč/os
jídlo: 200 Kč/ osoba
vstupy: 240 Kč (200 Kč - 2x denní parkování u Šárky, 40 Kč - parkování v Lidicích) = 120 kč/os
Celkem 1 086 Kč/osoba/výlet.
.. stejně jako každá cesta, i Praha je bonboniera...
Závěrem?
Tenhle trip byl ZA KAČKU a současně za všechny prachy! Byl našlápnutý, přitom odpočinkový. Byl po opravdu po dlouhé době s mojí TOP a navždy první cestovní parťačkou, s kterou jsme spolu poznaly kus světa. Zavzpomínaly jsme na náš norský Bergen, na rumunskou Transylvánii, na božské Athény, na azurové pobřeží - Nice, Cannes, Monako, taky na Itálii a Benátky, na Barcelonu a Malagu. Na naši Ibizu, Maltu a nezapomenutelnou Sardinii... Taky na naše Jihy, myšleno Jižní Moravu - Mikulov a Zaječí, kam pravidelně roky jezdíme do teď. Tyhle cesty nám oboum strašně moc daly a já už teď vím, že i Střední Čechy mezi tyto mnohdy vyvolávané vzpomínky skvěle zapadnou a za pár let na dalším tripu budeme cítit chuť hermelínu ugrilovaného o půlnoci na parkovišti u Mekáče vedle auta nad Divokou Šárkou a vůni jara ve vzduchu na Petříně..
Všechna místa byla kouzelná, ale za mě, vedle pohledu do tyrkysové nádhery zvané Velká Amerika, vedou Lidice. Atmosféra místa je naprosto odzbrojující. Je to dokonalý restart pro sebevíc rozbouřenou duši. Je to uvědomění si skutečného smyslu života, upřímné radosti ze zdánlivě obyčejných maličkostí a naopak nesmyslného ztrácení energie a úsměvu z tváře nad mnohdy opravdu nepodstatnýma blbostma, které nás v životě štvou a trápí. Není totiž víc než svoboda, kterou máme a kterou disponujeme (byť v posledních dnech trochu ohýbaná a zkoušená, ale pořád obrovská proti nesvobodám v minulosti), se kterou můžeme třeba zítra nasednout do auta/vlaku/autobusu a vyjet se svým nejlepším přítelem (se kterým můžete i mlčet a je vám hezky) objevit kus světa i kus sebe.
A ani nealko Pinacolada místo skleničky Pálavy to nijak nekazí ♥
