Vyhledat

IZRAEL podruhé za KAČKU

Aktualizace: zář 3

Země dvou tváří, kultur a náboženství. Montekové a Kapuleti pod jedním žhnoucím sluncem v dechberoucí pustině. Všudypřítomné samopaly přes ramena takřka dětí, přesto pocit naprostého bezpečí. Izrael.


TERMÍN:


- leden 2020

PROČ IZRAEL PODRUHÉ?


Protože Izrael je i po desáté málo... Tahle země má své jedinečné kouzlo a nepokazí jej ani bezpečnostní výstupní kontrola na letišti..


LETENKA DO IZRAELE


To je jedním z "kouzel" Izraele. Můžete sem totiž letět na skok, na krátké prohřátí vprostřed naší tuhé zimy a za zpáteční letenku zaplatit třeba jen 530 Kč! Opět je to díky bezkonkurenčním nízkonákladovkám jako je http://www.ryanair.com. Odlet z Bratislavy ve čtvrtek ráno (na letišti v Eilatu v poledne) a návrat vždy v neděli odpoledne. Dá se letět i z Vídně nebo Prahy a místo do Eilatu třeba do Tel Avivu.


LETIŠTĚ EILAT


Moje poslední návštěva Eilatu byla ještě prostřednictvím malého vojenského letiště Ovda. Od ledna roku 2019, tedy prakticky ihned po mé minulé cestě, bylo otevřeno nové Ramonovo mezinárodní letiště. To zcela nahradilo zastaralé letiště Ovda, což je prima, protože je k Ejlatu víc než dvakrát blíž. Od centra je letiště vzdáleno asi 20 km. Má sice jen jeden terminál, ale to v tomto případě neznamená rychlé odbavení. Zejména při odletu ze země..

...Ramonovo mezinárodní letiště Wifi je na letišti bezplatně a na neomezenou dobu.  V příletové hale poblíž východů číslo 33 a 34 jsou bankomaty a směnárna (zde ale měňte jen v nejnutnějším případě - nevýhodný kurz). V odletovém prostoru jsou (ale hodně omezené) možnosti stravování a jeden duty free. Rozhodně nespoléhejte na to, že si koupíte v duty free něco (třeba alkohol) po příletu do země - ve čtvrtek (tedy mimo jejich šabat) bylo zavřeno 🙈Kupte si vše, co potřebujete, po odbavení v duty v Bratislavě. Na letišti v Eilat funguje několik autopůjčoven, které jsou však o šabatu (pátek večer až sobota večer) všechny zavřené.


...Ramonovo mezinárodní letiště


Hodně diskutovaný je odlet ze země a pasová kontrola.. Mám srovnání před rokem a nyní. Před rokem jsem odlétala z vojenského letiště v Ovdě a byl to doslova horor. Hodiny výslechu, opakované kontroly zavazadla, svlékání se…Také opravdu zachycený prach na botách z palestinského území a vysvětlování, co jsme tam dělali… Nic příjemného, věřte mi. Nyní musím říct, že to bylo naprosto v pohodě. Asi né pro ty, kteří jsou zvyklí létat pouze v evropské unii za standardních podmínek, ale pro nás, co už máme za sebou nějakou lítačku v Izraeli – úplná brnkačka.  Na druhou stranu, tohle je moje aktuální a zcela náhodná zkušenost. Před měsícem letěla kamarádka, a přesto, že neměla v pase jediné nežádoucí razítko a současně ani zcela nový (pro Izraelce podezřelý) pas a na letišti byla 3 hodiny před odletem, svůj odlet nestihla. Dusili ji na kontrole téměř 4 hodiny. Ona i všichni s ní si tak nedobrovolně prodloužili pobyt v Izraeli o jeden den. Museli si koupit novou letenku místo do Bratislavy do Prahy a samozřejmě s tím související další vícenáklady za ubytování, den dovolené navíc atd. Jinými slovy – stále je zde potřeba být připraven na vše. Myslím si, že je opravdu uvíznutí na pasové kontrole náhodnou záležitostí a může potkat naprosto kohokoli. Nikdo by se proto neměl nechat uklidnit tím, co někde napíše někdo, kdo náhodou prošel bez problémů. Mimochodem, já svoje projití označují za pohodové, přestože jsme šly 3, dvě prošly po prohlédnutí pasu ihned a mě si vzali stranou na pár doplňujících otázek.. Samozřejmě se otázky týkaly razítek ze Saúdské Arábie a Maroka, dále je zajímalo moje zaměstnání, kde dělám, co dělám, jak dlouho tam dělám, zda mám přátele v arabských zemích, jak se jmenuje můj syn, proč necestuji s rodinou, ale s přáteli, proč jsem s těmi přáteli v Izraeli, kde jsme byli, kde jsme bydleli, zda jsme byli na palestinském území… Co hodnotím opravdu pozitivně oproti minulé zkušenosti, je slušný přístup. Slečna, která mě odvedla k podrobnějšímu výslechu, se mi skoro omluvila a vysvětlila, že je to z bezpečnostních důvodů nutné. Po celou dobu výslechu se na mě usmívala a když viděla, že její angličtině nestíhám, zpomalila nebo větu zopakovala. To se mi loni nestalo. Loni se mnou mluvili opravdu jako bachaři ve vězení, hodně arogantně a hodně z příkra. A oblečení jsem na sobě měla podstatně méně… Za mě tedy ráda závěrem: nepomůže nový pas – ten je pro ně stejně podezřelý jako pas plný nežádoucích razítek. Nežádoucí razítka nejsou vždy podmínka toho, že vás zastaví. Rozhodně je ale větší pravděpodobnost, že zastaví, když v pase jsou. Nepomůže prstýnek na ruce u vdaných žen, aby zvedly svoji důvěryhodnost. Nevadí sůl z Mrtvého moře v batohu. Co je ale určitě potřeba, to je trpělivost, být připraven na vše, přijít na letiště alespoň 3 hodiny dopředu, být vstřícný, spolupracovat, komunikovat, usmívat se. Taky děkovat, tvářit se, že jejich kontroly naprosto chápete. Ono vám stejně nic jiného nezbyde. Dobrou zprávou je, že si můžete vzít do příručního zavazadla láhev s pitím jakéhokoliv obsahu, což se vám třeba v Evropě nikde nepodaří 🍸🙃


..pasová kontrola, nutné zlo..


DOPRAVA


1/ Z/NA LETIŠTĚ:


Přímo před příletovým terminálem je autobusová zastávka. Zde zastavují spoje státní společnosti Egged a svezou vás do města. Všechny jízdenky stojí 4,20 ILS (do Eilatu i na hranice s Egyptem). Platí se buď v hotovosti u řidiče nebo si v příletové hale kupte jízdenku u stánku s tikety. Nejrychlejší dopravu do Eilatu zajišťují linky číslo 30 a 50 (cca 35 minut). Linka 30 jede přímo na centrální autobusové nádraží s intervalem 30 minut. První spoj z města na letiště jede v 5:30 hodin, poslední z letiště do města ve 23:00 hodin. Linka 50 jede taktéž jednou za půl hodiny s prvním spojem z centra v 6:35 hodin a posledním z letiště v 19:30 hodin. Linka 50 nezastavuje na centrálním autobusovém nádraží! Doplňková linka do Eilatu je číslo 31, která jede o něco déle – na hlavní autobusové nádraží dojede za 45 minut. 

...hlavní autobusové nádraží Eilat


2/ DOPRAVA V ZEMI:


Jelikož je to má druhá cesta a mám srovnání, mohu se vyjádřit k oběma způsobům cestování.


Minulý trip byl o jízdě v autě. Sice jsme jej neměli pronajaté my (moje cestovní parta), ale na blind a neplánovaně jsme přisedli do auta jednomu fajn klukovi, který nám dělal božího průvodce, nicméně po této cestě znám i ceny. Takže budete-li cestovat autem, vyřiďte si v ČR mezinárodní řidičák. Trvá to chvilku, vydává se na MÚ na počkání, musíte mít jen fotku a 50 Kč na poplatek. MŘ platí jeden rok. Prý zde nakonec půjčí auto i bez něj, ale nikdo neví, co třeba policejní kontroly. Jinými slovy – je zde povinný, tak si ho raději udělejte. Mimo to je rozhodně lepší kreditní karta, ale mám zjištěno, že auto půjčí i na debetní kartu. Zde je však nutné mít na ní dostatek finančních prostředků, které vám zablokují jako kauci (asi 1 000 dolarů). Půjčení auta na 4 dny (od příletu do odletu v mém termínu), střední kategorie (ne zcela nejmenší), konkrétně Mazda, vyšla s plným kompletním pojištěním a příplatkem za druhého řidiče na 5 100 Kč. Není to málo, ale jsou-li v autě 4 lidé, je to pohoda. Benzín je o něco dražší než u nás, ale ani s ním vás cestování autem nezruinuje. Naopak - nabídne Vám flexibilitu a rozhodně toho uvidíte několikanásobně víc, než když jste odkázáni na autobusy a ještě chytnete během svého pobytu pá/so šabat, kdy busy prostě nejedou. Pokud chcete něco vidět a ne jen odpočinek u moře, rozhodně jděte během svého pobytu do varianty auta. Silnice jsou naprosto luxusní, doprava na dálkových trasách minimální - zvládne to i normální řidičKA 😉 Díky autu se třeba během jednoho dne dostanete z Eilatu k Mrtvému moři, zde se dvě hodiny necháte nadnášet slanou vodou, dáte sprchu, skočíte do auta a s večerní zastávkou v Betléme se zvládnete přesunout do Jeruzaléma. To se vám s autobusem nepodaří.. Pokud si půjčíte auto, vyhýbejte se území s červenou cedulí a označením AREA A. Jedná se o palestinské území, kam nejen že nesmíte s autem z izraelské půjčovny (stane-li se tam něco s vozem, hradíte komplet, ať máte sebelepší pojistku), ale vůbec je to prostor, kde by - a teď mluvím hlavně za nás holky - ženy neměly vůbec vystupovat z vozu. Jinak izraelské a palestinské SPZ jsou na první pohled rozdílné, takže na palestinském území jste docela "vidět"... Pokud máte mezinárodní řidičák, kreditku, chcete vidět z Izraele víc než pláž, resp. co nejvíc  a nebudete jezdit kam nemáte - auto je nejlepší volba.


Tato cesta byla prostřednictvím izraelské veřejné dopravy. Jelikož jsme ještě v den odletu plánovaly relax na pláži a žádné veeletování, ani jedna jsme si nevyřídily mezinárodní řidičák. Když jsme  se tedy večer před odletem rozhodly pro Jeruzalém, bylo jasné, že se projedeme busem... Osobně musím říct, že to není vůbec zlé. Naopak. Jízdenky prodávají na místa (s místenkou), takže máte sezení jisté. Autobusy jsou klimatizované (chvílemi až moc), čisté, moderní, pohodlné. Jízdenky jsme koupily na hlavním autobusáku, odkud se dostanete do všech zajímavých izraelských destinací. Nás zajímal Jeruzalém, kam jezdí spoj č. 444. Jízdenka tam a zpět (doporučuji koupit i zpáteční jízdu, abyste se dostali do Eilatu k odletu včas) vyšla na 120 šekelů, což je 804 Kč. V autobusu navíc potkáte kopu zajímavých lidí, každej má svoje zážitky a příběhy a věřte, že za 4 a kousek hodiny jízdy získáte mrak cenných informací ✌🙃 Jízdenku si na nádraží zaplatíte bez problému hotově i kartou. Dále jsme využívaly MHD v Jeruzalémě (jak bus, tak i tramvaj - jednotlivá jízdenka zde vyšla na 5,9 šekelů = 40 Kč) a v Eilatu, kde stojí jedna jízdenka 4,2 šekely, tedy 28 Kč. 

Celkem jsme za tuto dopravu daly: 804 Kč Eilat - Jeruzalem - Eilat, 2x 28 Kč jízdenka v Eilat z/na letiště a 2x 40 Kč jízdenka v Jeruzalémě. Sečteno podtrženo, doprava nás vyšla na: 940 Kč osoba. 

Cena super, ale zkuste si to vynásobit 4 lidmi (3 760 Kč) a poměřte na misce vah s omezeným počtem míst, které jsme viděly my a které je schopen člověk zvládnout za ty 4 dny v autě (určitě bych jela do Timny, do Red Canonu, koukla znovu na Betlém, nasbírala si sůl u Mrtvého moře, ...a jak nás znám, i na Jericho by došlo 🙈😂). I když byl tedy autobus super, levnej a fajnovej, poletím-li do Izraele příště, tak jedině auto.


...dálkový autobus - USB nad každou hlavou (y)


MĚNA V IZRAELI


1 ILS (izraelský šekel) = 6,567 Kč

Rozměnily jsme si všechny za 500 Kč na šekely ještě v ČR (konkrétně ve Vaňkovce u Arabů, kde byl kurz 6,7 a žádný poplatek). Nemusely jsme se tím zdržovat na letišti a tato částka, tedy 500 Kč na hlavu, nám bohatě stačila na drobné jídlo na tržnicích a jízdenky MHD. Všude bez problémů zaplatíte kreditkou, kde je kurz nejlepší. Jinými slovy - myslím, že měnit si na šekely je zbytečnost a když - tak opravdu jen pár korun. Vždy sebou vozím 100 euro, kdyby něco...ale už asi desátou cestu po sobě jsem na tyto peníze nesáhla - nebyl důvod. Naopak díky kreditce dostávám z každé platby v zahraničí 1 % zpátky a ještě mám dokonalý přehled o výdajích na každé mé cestě.


UBYTOVÁNÍ V IZRAELI


Opět jsme šly cestou bookingu a den před odletem zamluvily dvě ubytování. První noc v Jeruzalému, další dvě v Eilatu. V Jeruzalému apartmán, ze kterého nám po zaplacení a hlavně po příjezdu ve 22 hodin večer, v lijáku a promrznutí na kost, napsal bytnej, že je ubytování zrušené.... Improvizace 1A - bydlely jsme v PALM HOSTEL přímo u Damašské brány, kde jsem bydlela při posledním tripu a krom toho, že jsme tomuto hostelu daly tenkrát přezdívku dům štěnic, taky jsme si tu řekly: Už nikdy nic podobného! Ale jak se správně říká: nikdy neříkej nikdy. Když jsme byly nuceny vprostřed noci najít jiné ubytování, byl nějaký diskomfort naprosto nepodstatný. Důležitá byla znalost lokality, adresy, podmínek na recepci (tedy non stop otevřeno) a umístění u Starého města! Jo a ty štěnice tam nebyly ani loni, ani letos, jen jsme o nich slyšely 😉 Ubytko vyšlo na 650 Kč/osoba/ noc.

...Palm Hostel Jeruzalem - jako doma

Druhé ubytování byl pokoj v TZABAR HOTEL , pár metrů od autobusáku v Eilatu. Strategická poloha, káva a voda na recepci grátis a vůbec pokoj na režim "za Kačku" víc než luxusní. Lednice, mikrovlnka, varná konvice, hyg. potřeby a ručníky, plazmová televize, mega balkon, klima, super wifi a bazén, který jsme neměly čas využít. A boží fén 🙏💛 Navíc vám zde umožní přístup na recepci na PC a vytisknutí  letenky. Cena byla 700 Kč/os/noc.


Celkem tedy za tři noci 2 050 Kč/osoba.


...Tzabar Hotel

CENY V IZRAELI


Izrael není úplně nejlevnější destinace. Ceny za dopravu bych řekla stejné jako u nás... Například 400 Kč za jízdenku Eilat - Jeruzalém a 320 km považuji za český standard. MHD za 28 - 40 Kč taktéž. Ubytování za 700/os/noc a opravdu pěkný pokoj v hotelu je taky prima (neplatí však pro ubytování u Mrtvého moře - tam je to masakr i v kvalitativně nejhorším levelu). Co mi přišlo drahý, to je jídlo a pití. Musím říct, že jsem měla zdravotní problémy, které mi bránily ochutnávat místní kuchyni. Street food byl cenově nejvýhodnější, přesto pořád ranec. Pod 200 Kč si tam nic "malého" nedáte. Nákupy v sámoškách byly pokaždé překvápkem (myšleno po nahlédnutí do George a bankovnictví). Konkrétně alkohol třeba tak děsnej není - litr Absolut vodky v sámošce za 79 šekelů je jako u nás (530 Kč), ale dvě 1,5 l PET láhve s džusem za 121 šekelů, tedy 810 Kč!!! mi docela vyrazily dech. A takhle to tam je vlastně se vším. Něco jako u nás a něco naprostej exces. Málokde mají cenovky, takže kupujete a pak si buď řeknete ok nebo "a do háje!" 🙈😂 My jsme si alkohol koupily v Duty v Bratislavě, takže výdaje v Izraeli byly v mém případě (dělily jsme se třeba konkrétně na džus tři :) ) - 890 Kč. Ale upozorňuji - jedla jsem suché pečivo, ovoce a jednoho tuňáka, sem tam nějakou buchtičku nebo baklavu. Kdo by tam opravdu jedl, nechá tam balík.


Jinak nejlevnější sedmička vína stála okolo 40 šekelů (280 Kč) a pro pivaře mám také info - místní třetinky piva, balení po 6 kusech, vyšly za 6 lahví na 26 šekelů (175 Kč), což je naprosto neuvěřitelný v porovnání k ceně jednoho džusu!! Ale vodku s pivem fakt ne.. 🤮😂 Jinak známí dali 4 točený piva na pláži v baru a platili za to 1 200 Kč 😱😂



JÍDLO V IZRAELI


Jak jsem zmínila, zde moc osobních zkušeností nemám. Byla jsem po druhé kůře antibiotik a měla žaludek jak na vodě....Fungovala jsem tam vlastně jako Ježíš - o víně (“za Kačku” improvizace: vodka a džus) a chlebu.. 🙈😂

...Duty Free Bratislava ♥

ITINERÁŘ:


DEN 0: cesta na letiště


Do Izraele letím podruhé, a to skoro na den přesně od poslední cesty..

Plány se od nákupu letenek dost radikálně měnily, od začátku ledna vlastně ze dne na den. Důvod je asi jasný – smrt Sulajmáního se dotkla řady cestovatelů a i naši skupinu zasáhla dost citelně. Letenky do Izraele jsme si kupovaly čtyři, do Izraele nakonec letíme tři. Nicméně jsme se rozhodly, že cestu nezrušíme, ale zvolíme úplně jiný level cestování – odpočinek! Musím říct, že já osobně jsem se na tuto variantu začala upřímně a od srdce těšit. Už si pořádně nepamatuju cestu, kde bych se vyspala, nabrala síly, odpočinula si. Doma to nezvládám absolutně, protože obvykle musím dohánět to, co ztratím za čas na svých cestách. Je to daň, ale pro mě naprosto přijatelná za to, co na svých cestách mohu zažívat. Nicméně teď, měsíc od návratu z Islandu, mezitím týden trekování v oblacích na Madeiře, jsem stále nemocná. Druhá antibiotika nezabrala, pořád chrmcám jako starej tuberák, jaký je dýchat bez ucpaného nosu už si ani nepamatuju a to, co mi bere nejvíc energie, to jsou téměř měsíc trvající teploty, které občas vystřídají horečky. Jak říkám – jsem unavená. Cestu rušit nebudu, pokud poslední z členů "mojí" výpravy, tedy žab, které si koupily letenku kvůli mě, tento trip nevzdají. A holky jsou vytrvalé, ty dvě to opravdu vzdát nehodlají. Poprvé v životě nás tedy registruji v databázi DROZD 🙈 a vítám s obrovskou radostí změnu plánů na odpočinkový režim. I když to bude znít strašně, říkám si, že se nic neděje jen tak… Tedy ani to "zhoršení" politické a bezpečnostní situace. Asi se to mělo stát, abych si konečně někde ve světě odpočala..


Tohle je náš plán ještě dva dny před odletem. Zůstat v Eilat, každý den od 10 do 15 ležet u bazénu/moře, opalovat se a probírat novinky od Avonu. Odpoledne procházky po městě, zajít kouknout do akvárka, udělat jeden výlet někam do pouště, maximálně hodina jízdy tam a totéž zpátky.


Dva dny před odletem si vzpomenu na články o tom, že někteří cestovatele využili možnosti přejít hraniční přechod mezi Izraelem a Egyptem díky ubytování v hotelu v těsném sousedství hranic – Mövenpick resort. Začnu googlit a zjišťovat informace. Opravdu! Tento hotel leží na trase městské hromadné dopravy, a to přímo z letiště. Dá se tam dostat ani ne za 0,5 hod. Za pár korun… Na hranicích samozřejmě bezpečnostní kontroly, ale v momentě, kdy uvažujete o ubytování v Egyptě na pláži v blízkosti izraelských hranic – bezpečnostní kontroly opravdu vítáte. Ne proto, abyste se tam otravovali vy osobně, ale dává vám to tak trochu pocit bezpečí, když na té pláži budete ležet vy. Opravdu si potvrzuji, že ubytovat se ve zmíněném hotelu znamená, že se vyhnete vstupním a výstupním poplatkům na izraelsko-egyptský hranicích a poprvé v životě se těším na relax v pětihvězdičkovém hotelu!


Klapka. Nastal den D. On to ještě není den odletu, je to středa večer, ale my v 0:30 ráno vyjíždíme z domu směr Brno, abychom stihly autobus z Brna do Bratislavy v 1:30. Tento středeční večer začneme řešit, co vlastně budeme v Eilatu dělat. Já tak trochu tuším, že jsou moje parťačky lehce zklamané, že neuvidí Jeruzalém… Obě dvě se na tohle město těšily ze všeho nejvíc. A nejen na to, taky na způsob mého cestování - za minimum dní maximum zážitků. Auto si půjčit nemůžeme, protože se změnou plánu jsme sabotovaly udělat si včas mezinárodní řidičský průkaz. Bez toho vám auto v Izraeli nepůjčí (teda alespoň před odletem si to myslíme). Tím se definitivně odřízla šance putovat po zemi na vlastní pěst autem. Zbývá MHD. V mém stavu a rozpoložení, výše popsaném, také v současné nepřehledné situaci… Přeci jsme si řekly, že to tentokrát vypouštíme! Jenže pak někde narazím na dvě slova - Jad Vašem... Nebudu to natahovat, v 19 hodin večer v den odjezdu máme nový plán. Ihned po příletu do Eilatu ve čtvrtek v poledne frčíme na místní autobusák a vyrážíme do Jeruzaléma. A i když jsme tam nebydlely zrovna na zámku 🙈, mrzly jsme, zmokly jsme a vůbec to byl docela punk, bylo to mé nejlepší rozhodnutí. Jeruzalém je totiž vážně BOŽÍ město...💛


...Letiště Bratislava

DEN 1: BRATISLAVA - EILAT - JERUZALÉM


Tak máme za sebou 24 hodin cestování. O půlnoci z domu do Brna, z Brna busem do Bratislavy, let Bratislava - Eilat (před odletem na novinkách potvrzené sestřelení letadla..to naladí!), bus Eilat - Jeruzalém ...To vše v kostce za námi.


Ve skutečnosti:

- bus z Brna měl zpoždění, což po půlnoci vprostřed ledna v lehké bundičce bez otevřené autobusové čekárny rozproudí krev v žilách ✌️😂

- v letištním salónku odmítli mojí kreditku (takže žádnej drink grátis)

- v letadle jsme sice měly kliku a máme všechny na ty 4 hodiny letu trojsedadlo pro sebe, ale mě nad izraelským územím nevzbudí letuška s informací, že je nad Izraelem zákaz používání WC, ale blijící opilec řadu za mnou. Zvuk nárazu litru vodky s jeho celodenním obsahem žaludku do koženého sedadla uslyším ještě hodně dlouho...Zde musím říct, že ode dneška chápu letecký personál, kterému se na palubě letadla nelíbí konzumace vlastního alkoholu. Nemají potom vůbec přehled o situaci a o tom, kde se kdo opíjí do bezvědomí. Situace, která konkrétně v tomto případě nastala, byla opravdu nepříjemná pro všechny. Jenom ten opilec, který byl napůl v bezvědomí, nevěděl vůbec nic a byl všeho ušetřen. Letušky jej dovedly na záchod i přes zákaz používat jej nad izraelským územím a mezitím postříkaly poblité sedadlo dezinfekčním prostředkem. On byl opravdu nepředvídatelný a navíc to byl docela kolos, takže ve svém stavu pro každého pasažéra a vůbec celé okolí docela nebezpečný. Dezinfekce se zcela minula účinkem, naopak ještě více potencovala smrad. 


...draze vykoupené pohodlí... - přistání bylo hladké, fronta na pasovém nekonečná.


Sice nikdo z nás ani okolí (tedy s lidmi, s kterými jsme se dále na tripu potkávaly a o kontrole mluvily) neví, co tam s kým řešili, protože my procházíme bez jakéhokoli dotazu. Každopádně to byla rovná hodina v trapu. Prošli nakonec všichni, dokonce i ten poblitej opilec, kterej byl ještě po přistání úplně mimo. Asi mu ta hodinka ale pomohla. 

Nákup jízdenek na bus do města uděláme přímo ve stánku na letišti a frčíme busem č. 30 do Eilatu na autobusák. Zde kupujeme první spoj v 17.15 do Jeruzaléma. Dřív  nic nejede. Máme tedy víc jak dvě hodiny na město a vše potřebné. Stihneme nakoupit data za 40 šekelů (za SIM šetříme, mám půjčenou) a na těch 5 hodin v buse v poušti se posilníme jídlem v bistru u nádru. Zde na nás neustále pokukává místní obsluha a takřka na rukou nás nosí. I WC papír nám na WC dali! Zde potkáváme kluky z našeho letu, Vojtu a Toma, vyměníme si informace, předáme si na sebe kontakty a naplánujeme sraz zítra večer, kde si sdělíme dojmy z našich cest. Kluci zůstávají v Eilatu, my se ještě koukneme na nádherný západ slunka nad horami a jedeeeem směr Jeruzalém. Cesta trvá více jak 4 hod., přestože ji jedeme brutální, téměř 130 km/h rychlostí. Utíká rychle, přece jenom je autobus plný lidí, takže si vyměňujeme různé informace a cestovní zážitky.

cesta do Jeruzaléma


Na hlavní autobusové nádraží v Jeruzalému dorazíme přesně podle jízdního řádu. Je skoro 10 hod. večer, tma jak v pytli a leje takovým způsobem, že se nám z toho autobusu ani nechce vylézt. Nicméně musíme a než přeběhneme do budovy, jsme mokré a zmrzlé na kost. Mimo proudů vody nás unavené a těšící se na shození krosen ze zad přivítá i zpráva z našeho zaplaceného ubytování: "Hey! I alsready mentioned the apartment is not available!" 🙈🙈 Výborně! Booking sice nabízí pár volných kapacit, ale jsou to hotely za nehorázné sumy. Do apartmánu máme strach udělat rezervaci, protože nevíme, zda nám někdo v tuto pozdní hodinu rezervaci potvrdí a vůbec předá klíče. Riskovat další platbu s nejistým koncem se nám opravdu nechce. Co je ale úplně nejhorší, zbláznily se nám všechny mapy. Vůbec nás nechtějí navigovat do konkrétních ubytování. Bez navigace jsme zde na autobusáku docela ztracené. Zeptat se na cestu bez angličtiny je i tak problém, navíc zde ani není koho. Židé odvrací zrak a vůbec s námi nechtějí mluvit, Arabů se zde fakt ptát nechcete… Už začínáme zcela vážně přemýšlet, že tu noc přečkáme zde, na osvětleném autobusáku. "Naštěstí" si vzpomenu na loňské "neštěstí". Resp. na hostel hrůzy. No a dochází mi, že je to jediné ubytování, kde: cena je ok, na recepci i v tuhle dobu někdo bude a hlavně - vím přesně, kde je. Na TOHLE ubytko se totiž do smrti nezapomíná... Liják je intenzivní, vygooglíme k té damašské bráně bus a jedem. Pláštěnky ani deštníky zde nikdo nepoužívá, nicméně klobouky si místní Židi zmoknout nenechají. Pěkně v igeliťáku zabalené je mají na hlavě nasazené. Vypadá to dost groteskně.  🤣🙈

Když v Jeruzalémě prší.. Přijíždíme do Palm hostelu, kde jsem si před rokem musela dát na prahu pokoje víno na ex na kuráž a na uklidnění, potom vyhnat všechny štěnice. Místo, kde mi jako polička a současně jako jediný kus nábytku sloužil Korán, sprcha byla umístěna nad wc a když se pustila, voda tekla rovnou do pokoje. Pokoj bez oken. Zdi plesnivé a oprejskané a na recepci arabové, které náš příjezd od jejich playstationu nemohl vůbec rozhodit. Nic se tu nezměnilo!🤣 Ale i přes to (a nebo právě proto?), cítím se tu jako doma. Prostě to tu znám.. A těm mým holkám deset bodů za to, že po celou dobu ani necekly, všechno daly, zcela důvěřovaly tomu, že něco vymyslím 🙈😂, dokázaly opustit svoji komfortní zónu, a to s úsměvem na tváři a těšením se na zítra... 💛



..náš dům, náš hrad :) Podobnost s hororem Ptáci čistě náhodná..! :D

DEN 2: JERUZALÉM - EILAT


Z autobusového nádraží se dá bez problému dojít do historického centra za 20 min. Samozřejmě pěšky. Lze se svézt i tramvají, jezdí tam pouze jedna jediná linka. Po městě se dá vůbec všude dostat pěšky. Jelikož jsme ale neměly moc času na plánování, co v tomto úžasném městě vidět, budeme hodně improvizovat a s ohledem na čas musíme i popojet MHDéčkem. I když jsem si původně myslela, že si ten loňský Jeruzalém vlastně vůbec nepamatuji, jakmile jsem vystoupila u Damašské brány, byla jsem jako doma. Nejen, že jsem v noci našla náš hostel na první dobrou, ale i dnes ráno jsem se v uličkách města pohybovala celkem orientovaně. Budíček jsme si natáhly na půl sedmou hodinu ranní, abychom vyrazily se svítáním. Není čas ztrácet čas! Do odubytování musíme projít Staré Město, pak vyzvedneme krosny a plníme si další cíl.


JERUZALÉM

Jeruzalém je rozdělen na židovskou a arabskou část. Staré Město – tedy nejvyhledávanější cíl – se nachází v arabské části. Rozdíl je zde opravdu markantní, a to úplně ve všem. Samozřejmě i v cenách. Arabská část je podstatně levnější, proto doporučuji nakupovat na trzích a stravovat se právě zde. Samozřejmě nevýhodou je to, že tato část působí dost zanedbaně a pro 3 ženy na tripu trochu nebezpečně. Nicméně je to jenom zdání, protože Araby buď vůbec nezajímáte, nebo se naopak mohou ochotou a úsměvem roztrhnout. Neměly jsme zde ani na vteřinu pocit jakéhokoliv nebezpečí nebo ohrožení. Některé části města byly pro nemuslimy uzavřené, tam ale stojí policie a vše vám vysvětlí. Jinak se lze po Starém městě pohybovat naprosto svobodně a v poklidu.


JERUZALÉMSTARÉ MĚTO


Jak jsem říkala, leží přímo v centru Jeruzaléma a je obklopené hradbami ze všech stran. Vstup do Starého města je několika branami. Ta nejznámější je asi Damašská brána na severu. U ní je autobusové nádraží, z nějž jezdí autobusy do Palestiny. No a taky naše "království za KAČKU" :D Ideální je, být zde opravdu brzo ráno, protože s pozdějšími hodinami přibývají mraky turistů. Je zde úžasná tržnice, skvělé jídlo a nezaměnitelný a nezapomenutelný trh s ovocem a zeleninou. A taky rybami.


Hlavní památkou je určitě Zeď nářků. Ostatně je to první místo, které když jsem poptala svoje parťačky, co vlastně chtějí v Jeruzalému vidět, obě svorně vyhrkly jako první.

JERUZALÉMZEĎ NÁŘKŮ


Zeď nářků je v podstatě pozůstatek západní části hradeb jeruzalémského chrámu a zároveň jediná část Chrámové hory, kam mají přístup Židé. Současně je to nejposvátnější židovské místo. Nechal ji postavit Herodes před 2000 lety během rekonstrukce druhého jeruzalémského chrámu. Vstup sem je volný, ale musíte projít bezpečnostní prohlídkou. V podstatě jen scanner batohu/tašky a detekční brána. Své jméno získala zeď proto, že se zde Židé modlí a přitom oplakávají pád chrámu. Je zde oddělená část pro muže a část pro ženy. Před vstupem ke zdi musí mít muži přikrytou hlavu pokrývkou a ke zdi by se nikdo neměl otočit zády..


Místo je to úžasné... Pamatuji si ho rok zpět o půlnoci...To bylo teprve Něco Něco! Ale i dnes...neuvěřitelný pohled! Na zeď, která dýchá historií, na lidi, kteří zde opravdu prožívají svoje náboženství... Tohle je úplně jinej svět a člověk si tu uvědomí, že je "obyčejnej" turista, tak trochu narušitel. Nikdo vám to zde ale nedá poznat. Je to jen ve vás. A o to víc jste vděčni, že tu můžete stát a to všechno kolem sebe vnímat všemi smysly...



JERUZALÉMCHRÁMOVÁ HORA


Řekla bych, že je to druhé nejznámější místo v Jeruzalémě. Je to současně také jedno z nejposvátnějších míst pro muslimy i Židy. Židé sem ale mají vstup zakázaný a nesmí se zde nosit ani žádné náboženské symboly. Pro turisty je Chrámová hora přístupná dvakrát denně, vstup je jižně od Zdi nářků. Bohužel jsou zde ale obrovské fronty. Je zde nádherná mešita Al- AQSA. Jedná se o třetí nejsvatější místo islámu. Právě z ní Mohamed vstoupil na nebesa. Dále je zde Skalní dóm, což je výrazná stavba se zlatou kopulí. Tohle je vůbec dominanta Jeruzaléma, kterou najdete téměř v každém turistickému průvodci a na každé pohlednici. Ani do jedné stavby se však jako nemuslimové nedostaneme.. 😏

...Chrámová hora

JERUZALÉM  ⭐ CHRÁM BOŽÍHO HROBU


Opět nejposvátnější křesťanské místo na světě. Je to kostel ze 4. století, který byl postaven na místě, kde byl ukřižován Ježíš. Z původního chrámu se zachovala už pouze malá rotunda, ve které je podle tradice svatyně s Ježíšovým hrobem. Musím říct, že toto místo je opravdu velice nenápadné a mnoho turistů po Jeruzalému bloumá a hledá je. Mnohdy chodí přímo kolem chrámu a neví, že jsou u něj…

...Chrám božího hrobu I pro mě ateistu je toto místo hodně silný zážitek. Vidět hrob, ze kterého povstal Ježíš… Vůbec se dívat na zdi, malby, lampy a veškeré náboženské artefakty a přemýšlet, co všechno pamatují… Zvláštní…Magické.

...Chrám božího hrobu


JERUZALÉM  ⭐ VIA DOLOROSA


Tohle je opravdu známá ulička, která je taktéž ve Starém městě. Touto uličkou nesl Ježíš svůj kříž. Je zde tuším 13 míst, kde se Ježíše zastavil a opřel o zeď. Jedno z nich jsme našly, všichni lidi tam sahali dlaní, tak jsme také sáhly. Doufám, že mi to přinese hodně štěstí a spoustu dalších výletů ✌️🤪😉 Moc tyhle věci neznám, holt někdo chodil do náboženství a někdo se učil morzeovku v pionýru .. :) Ale "Ó náš pán" jsme probírali taky :)

...Via Dolorosa JERUZALÉMJAD VAŠEM


Přiznám se hned - o tomto místě jsem před touto cestou vůbec nikdy neslyšela. Našla jsem zmínku úplnou náhodou v den odletu, a to v nějakém sáhodlouhém textu na internetu. Prohnala jsem to přes strýčka Googla i tetičku Wiki a na základě zjištěného přidala obratem do itineráře. V tu chvíli bylo zároveň definitivně rozhodnuto, že Jeruzalém podruhé dám(e), protože TOHLE místo prostě musím vidět. Zažít.

...Jad Vašem Jad Vašem je památník obětí a hrdinů holocaustu v Izraeli. Jeho název vychází z biblického verše: “Dám jim v domě svém a na svých hradbách památník se jménem (“věčné jméno”), jež nebude vymýceno…”  Památník byl založen v roce 1953, a to aktem izraelského parlamentu. Rozkládá se na ploše 45 akrů a zahrnuje nejrozsáhlejší knihovnu a archiv holocaustu na celém světě, Síň jmen, Mezinárodní školu pro studium holocaustu, Historické muzeum holocaustu a uměleckou galerii a mnoho dalších unikátních památníku, včetně Síně vzpomínek, Dětského památníku, Údolí zaniklých židovských obcí, Památníku deportovaných, Aleje a zahrady spravedlivých mezi národy a dalších. Památník je hodinu a půl chůze od Zdi nářků, přesně 7 kilometrů. Dá se sem dostat tramvají číslo 1 za 30 minut z historického centra, konkrétně od Damaššké brány. Jedná se o opravdu rozsáhlý komplex budov, pomníků a soch, který vás mohutností, umístěním na kopci (Hora vzpomínek) s úžasnou vyhlídkou, čistou a prostotou místa, architektonickou dokonalostí a krásou a hlavně vším "tím" uvnitř dostane na kolena. U vstupu jsou informace a milá důchodkyně na recepci ihned po zeptání se, odkud jsme, vytáhne tištěnou mapu a průvodce v češtině. Žasnu a jásám. Bágly velikosti lodního kufru můžeme odložit v suterénu do "šatny" zcela zdarma. Vstup do památníku je zdarma taktéž.


Hlavním cílem tohoto komplexu je dokumentace dějin Židovského národa v období holocaustu a uchovat tak navždy důstojnou památku na 6 000 000 židovských obětí. Nikdy tato jména, osudy a životy nevyhladit, nesmazat... Po projítí památníku musím říct, že autor této myšlenky odvedl boží práci. Důstojnější památník čehokoli jsem nikdy neviděla a i přes jmenovitý seznam všech koncentračních táborů vyrytý v dlažbě smutečního sálu místo od místa, s šesti miliony mrtvých “na kontě”, "nesmazat" se díky tomuto místu opravdu podařilo.

Součástí památníku je největší a nejobsáhlejší archiv dokumentů o holokaustu na celém světě. Je zde více než 62 000 000 stran dokumentů, více než 267 000 fotografií a několik tisíc dokumentárních filmů.


Vstupem do budovy jsou skleněné, na první pohled nevinné dveře. Tato nevinnost, sklo a kamenné zdi, velice rychle z vašeho vnímacího pole zmizí a památník vás neskutečně rychle vtáhne dovnitř. Zde vám nemilosrdně a vší silou nastaví zrcadlo do téhle děsivé historie, ale i do vašeho života. Procházím zde místnost za místností přímo našlapanou děsivými fotkami, video projekcemi, botami Židů z koncentračních táborů pod skleněnou podlahou, nekonečné seznamy jmen deportovaných, síň spisů a fotografií, které vás v kruhu uzavřou a doslova spolknou za živa, taky kolejí v zemi, která vede k bráně koncentračního tábora... Jediný metr tohoto památníku není "hluché místo", kde vydechnete. Nikde zde nevydechnete, jen s větší a větší hrůzou v očích, pocitem lítosti a zmaru, procházíte dál a dál.


Pro mě nejsilnější místností je Dětský památník a sál ponořený do naprosté tmy, kde strop a zdi jsou poseté milionem "hvězdiček"... Jak takové krásné slovo může mít tak strašný dvojí význam .. Koukáte v té tmě na hvězdy a všude kolem sebe slyšíte hlas, který říká jediný obsah - čte jména zavražděných dětí, jejich věk a národnost. Nekonečný seznam hrůzy. Procházíte místnostmi a hledíte na necenzurovanou podobu zvěrstev páchaných v minulosti.



Když vyjdete ven a myslíte si, že to nejděsnější máte za sebou, slzy vás pálí v očích a vůbec jste totálně emocionálně vysátí, objeví se před vámi impozantní čedičová konstrukce připomínající stan. Síň vzpomínek. Zde se na podlaze nachází jména 22 míst nacistického vraždění ze stovek vyhlazovacích táborů, koncentračních táborů, tranzitních táborů a oblastí zabíjení, ke kterému docházelo v celé Evropě. Je zde hrobka, která obsahuje popel obětí přivezený do Izraele z vyhlazovacích táborů a také neustále hořící věčný plamen. Těžké kované dveře působí hrůzostrašně, a to jak při vstupu, tak i při odchodu z této budovy.



Dalším místem které zde vidíme, je pomník deportovaných, resp. dobytčí vagón, který visí z horizontu jakoby "nikam"..



Nejde to slovy popsat. Jedno z nejděsivějších míst, kde jsem byla. Ale současně jedno z těch, které vám dají NEJVÍC. Právě tady si uvědomíte, že máme sakra štěstí na to, v jaké době žijeme a co všechno máme. A teď nemyslím věci a blahobyt, peníze a "všeho dost", luxus, který se nám stává rok od roku víc a víc standardem, zatímco máme víc a víc pocit nedostatku. Tím štěstím myslím každé další ráno, které je před námi. Které smaže dnešní třeba blbej den a dá nám novou šanci začít cokoli znovu a lépe. Můžeme dělat chyby a napravovat je, můžeme létat do všech koutů světa a žasnout a nebo klidně mrhat časem u Ordinace v růžové. Můžeme prostě cokoli. My jo...



Jestli pojedu do Jeruzaléma potřetí, Olivovou horu klidně zase vypustí, ale Jad Vašem určitě ne.

Z památníku vycházíme okolo druhé hodiny odpoledne a už docela spěcháme. Musíme zpátky na autobusové nádraží, které je 0,5 hod. jízdy tramvají. Chtěly bychom se trochu najíst a koupit si nějaké pití do autobusu a pak už nás čeká cesta zpátky do Eilatu.

Všechno se nám podaří, sedíme v autobuse a hrneme dolů k moři. Cesta utíká rychle, je denní světlo, takže se můžeme kochat neskutečnými horami všude kolem. Taky vidíme Mrtvé moře a já vzpomínám na tu boží a povznášející koupačku loni..



Spolu s námi v autobuse jede asi dvacet studentů se svým francouzským učitelem. Nejen, že nás po cestě docela baví, ale jejich učitel ve snaze, aby viděli co nejvíc, zařídí, aby autobus na jinak zcela nemožném místě, tedy místě, které není v jízdním řádu vyznačeno, zastavil. Tím místem je národní park Masada. Studenti mají 5 min. na záchod. Ve skutečnosti ale nezbytný čas na to, aby doběhli k okraji silnice a pokochali se výhledem. My ani na vteřinu neváháme a utíkáme s nimi. Vyhlídka je to opravdu nádherná a jsem za ní neskonale vděčná, byť trvala jen chvilku. Díky ní totiž vím, které další místo při své třetí cestě do Izraele navštívím.

...Masada


Do Eilatu dorazíme opět na čas. Je po osmé hodině večerní a my se přesunujeme do našeho druhého ubytování. Je jenom 5 min. chůze od hlavního autobusového nádraží. Hned po vstupu do hotelu jsme naprosto uchvácené. Příjemná recepce, káva a čaj po celý den k dispozici zdarma krásný bazén a náš pokoj – jedním slovem dokonalost. Nicméně si ho moc neužijeme, protože už nás vyzvedávají kluci dle včerejší domluvy a vyrážíme na večerní procházku městem. Mají den náskok, takže nám dělají víceméně průvodce. I díky nim uvidíme naprosto dokonalou hru světel a vody.



...zpívající fontána v Eilatu Je to fontána ve městě, která každý den v 19:30 a ve 21 hodin produkuje nádhernou show. Ta trvá asi 15 min. a zahrnuje jak skladby klasické, tak i moderní. Úžasná podívaná i poslech! Sedíme na zídce, srkáme vodku “za Kačku” s džusem “za Milion” a vstřebáváme všechny dojmy dnešního dne. A že jich je!  Po skončení fontány a představení vyrážíme k moři. Je na čase, vždyť už jsme zde druhý den. V moři vidíme Ježíše.. 😂😂👌 A to doslova! Je to jeden člen party z Olomouce. Zbytek stojí na břehu a vesele se baví. Všechny naše party, tedy naše holčičí, kluci z Pardubic i tato skupinka z Olomouce nabíráme stejný směr. Mejdánek se skutečně vydařil a táhl se do brzkých ranních hodin.


Skočily jsme i do místní herny, kde jsme vyzkoušely samopaly a "helmy".. Prostě takový jeden spontánní a bájový večer, na který se prostě nezapomíná. Díky za něj všem účastníkům! Usínáme s vodkou a džusem v kávovém hrníčku a mně je jasné, že ráno nebude vůbec lehké…

...ten vzadu je Ježíš ♥


DEN 3: EILAT


Jak jsem předvídala, tak se i stalo. Vstáváme až po 8. hodině, dáváme sprchu a snídani a až v 9 vyrážíme na výlet. Včera jsme se domluvili, že klukům z Pardubic průvodcovské služby večerem nekončí a že spolu dnes vyrazíme do akvária. Cesta je to docela dlouhá, asi 7 kilometrů. Navíc se zcela změnilo počasí a je neskutečné vedro. Během chvilky sundáváme tenisky a přezouváme žabky. Také se natíráme krémem, protože slunce chvilkama až bolestivě bodá do naší kůže.



Tato asi dvou hodinová procházka zanechala sama osobě na naší kůži hnědý odstín. Po cestě si vykládáme, srkáme radlera, vzpomínáme na včerejšek a kocháme se výhledem na hory a vůbec místní život. Míříme vlastně směrem k egyptským hranicím, tedy tam, kde jsem se původně chtěla válec v pětihvězdičkovém hotelu. Celou cestu na to myslím a jsem moc ráda, že jsem si tu Tabu nechala na někdy příště. Tenhle trip neměl chybu. Před akváriem se pomazlíme s párečkem velbloudů a docela se zděsíme nad cenou vstupného do akvária. 150 šekelů… 



Navíc ve frontě stojí drtivá většina malých dětí, což nás s malou kocovinkou docela odrazuje. Jelikož jsme chvilku před akváriem míjeli vstup na korálovou pláž, měníme původní plány a vracíme se právě sem.


No je to tu neskutečně nádherné, tamže na pláži pak strávíme celé dnešní odpoledne, a to v plavkách pod přímou palbou izraelského slunce. Ležíme na pláži, slunce nás propaluje skrz a vzpomínáme na to, jak jsme touhle dobou včera chodily v Jeruzalémě v rukavicích a v péřové bundě… I tohle je Izrael. Jedna země a tolik rozdílů! Nemyslím ale stran počasí… Jdeme se podívat na molo a z mola na korálový útes pod ním. To, co vidíme jenom z břehu, se nedá slovy popsat. Neskutečné tvary a barvy všelijakých ryb vás nutí hledět na hladinu desítky minut. Každou chvilku přitom zavolat: “koukni na tuhle!!!”










Jakmile sluníčko zaleze za mraky, později odpoledne, je okamžitě brutální zima. Oblíkáme tedy naše péřové bundy a vyrážíme zpátky do města. Tento den jsme nachodili dobrých 40 000 kroků. Tedy skoro stejně jako včera. Můj krokoměr v telefonu jásá a tleská, ale i já jsem docela ráda. Hlavně za to, že to moje kolena dala. Půlku včerejšího dne dokonce z 10 kilovým batohem na zádech. Dneska už to na mejdánek není, dopadá na nás únava. Přesto dáme pár drinků a pak hrneme do našeho království. Nezapomeneme si vytisknout letenky, které na letišti vyžadují. Zde se opět názory různí – hodně lidí projde i s letenkou v telefonu. Nicméně když máme v ubytování možnost letenky vytisknout, proč toho nevyužít. Na pokoji dáme instantní polívku, mimochodem moje první teplé jídlo zde, probereme všechny vjemy a dojmy z předešlých dnů a spolu s Jíťou dojmy z naší první společné cesty. Shodneme se, že určitě nebyla poslední. Zapijeme to posledním drinkem a mažeme na kutě.



DEN 4: EILAT - BRATISLAVA - BRNO


Ráno jsme si opět pospaly a vstaly až okolo 8.. Zabalily jsme batohy, daly ranní kávu, zbytek vodky s džusem a vyrazily na autobusové nádraží. Po cestě jsme nabraly kluky z Pardubic a dali tak poslední společnou procházku. Přesun z nádraží na letiště zabral asi 20 min., a to prostřednictvím autobusu číslo 30 z autobusáku. Přicházíme na letiště a všichni jsme trošku nervózní, jak bude kontrola probíhat. Samozřejmě jsem všechny informovala, jak probíhala ta moje poslední v Ovdě. Naštěstí je dneska všechno v pohodě a procházíme opravdu na klid a na pohodu. Jak jsem psala v úvodu, mě jsi proklepli trochu víc, ale i tak – bylo to naprosto zvládnutelný. Žádný stres a žádné drama. Sedíme před restaurací Burger King a scházíme se i se skupinou z Olomouce. Ježíš nás opět baví, je to jeden z nejlepších, nejpozitivnějších a nejvtipnějších lidí, které jsem poslední dobou potkala. Až mě mrzí, že není na sociální síti, abychom byli ve spojení i nadále. Ale život je jedno velké překvapení, takže to třeba není naposled, co se spolu smějeme v letištní hale. Naše letadlo přistává na čas, my se naloďujeme a letíme domů. Let proběhl hladce, žádný opilci a žádné blití, dokonce se mi podařilo opět usnout. Zdržela nás asi 0,5 hod. pasová kontrola v Bratislavě. No na tu vždycky pozor, když se nevracíte ze zemí mimo evropskou unii. Hlavně tehdy, když spěcháte na autobusové/ vlakové spoje. Pokud nepřiletíte z evropské unie, dejte si vždy větší časovou rezervu. Ať jsem loni přilétla z Ukrajiny, Makedonie… nebo nyní z Izraele, vždy to byla skoro hodina. Nám to vychází opravdu na minutu přesně, kdy se přesuneme z letiště na autobusovou stanici. Dosedneme do autobusu a vyrážíme směr Brno a domů.



ROZPOČET:


  • Letenka Bratislava – Eilat – Bratislava: 530 Kč

  • Ubytování 3 noci – osoba: 2050 Kč

  • Jídlo, pití, útrata: 900 Kč

  • Doprava – dálkový spoj do Jeruzaléma a zpět, MHD Eilat, MHD v Jeruzalému: 900 Kč


Celkem tedy Izrael na 4 dny – 3 noci pro jednu osobu za 4 380 Kč.


ZÁVĚREM


Hodně lidí se mě před cestou a dokonce už i po ní ptalo na jedinou věc. Tou věcí je bezpečnost. Proč jsem to nevzdala, zda jsme se bály, zda jsme cítily nějaké ohrožení nebo nebezpečí. Psala jsem to hned v úvodním popisku této destinace: přestože zde vidíte dva znepřátelné světy, “Monteky a Kapulety” v rouše Arabů a Židů, přestože kličkujete vedle Palestinského území a vedle pásma Gazy a víte, že vám kdykoliv mohou nad hlavou prosvištět rakety, přestože vidíte v jakémkoli autobusu nebo v tramvaji třetinu lidí oblečených ve vojenské uniformě, často opravdu skoro v dětském věku, navíc se samopalem přes rameno… Cítila jsem se zde naprosto bezpečně. V první chvíli vás pohled na mladé lidi se samopalem samozřejmě zarazí, za chvíli vám to přijde úsměvné, kor když se jim na samopalu houpe igelitka plná granátových jablek… Nicméně za hodinu nebo dvě to vůbec nevnímáte. Naopak. Chodila jsem ulicemi a přemýšlel nad jednou věcí. Nad tím, kam spěje náš svět. Že u nás doma, v té naší malé České republice v srdci Evropy, mám najednou často strach. Střílí se už u nás ve školách, nedávno dokonce v nemocnici. Může se to stát kdekoliv a kdykoliv. Společnost je zvláštním způsobem pokroucená. Lidé nedokáží řešit zkraty lidsky, často sahají opravdu ke krajním řešením. Jinými slovy, svět čím dál víc šílí. U nás na mě mnohdy padne tíseň na letišti, na autobusovém nádraží, ale také kdekoliv v McDonaldu. Všechno tohle totiž v podvědomí vnímám jako možné cíle. Nově už i nemocnice, školy, úřady… Docela paranoidní. Docela děsivé. Každopádně reálné a opodstatněné.  Oproti tomu stojím v Izraeli v Jeruzalému. Pár dní poté, co byl zabit Sulejmáni a opravdu jen několik hodin od toho, co se potvrdila íránská odplata v podobě sestřeleného civilního letadla… Když pominu vyhrocenou situaci a to, že Izrael rozhodně v tuhle chvíli není bezpečná destinace, dokonce je v dosahu balistických střel, je to také země, která je snad nejvíc militantní na celém světě. Samopal zde vlastní opravdu každý a místní lidi to v žádném případě nevykolejí ani neudivuje. Berou to jako samozřejmost. No a já, člověk z Evropy, z České republiky, tuhle zbraňovou vybavenost vidím a strach nemám. Naopak. Proletí mi právě tady hlavu, že kdyby se zde nějaký blázen nebo magor objevil, někdo, kdo má prostě zkrat a myslí si, že postřílením nevinných lidí všechno vyřeší, tady bude ve vteřině zpacifikován. Takže pokud se mě ještě někdo ptáte a chcete vědět můj názor – nikde jsem se za poslední rok cestování (ale i pobytu doma) necítila víc bezpečně jak tady.




...bezpečnost především

Jsem strašně ráda, že jsem tuto cestu nezrušila. Strašně moc mi dala. Poznala jsem novou kamarádku Jíťu, se kterou věřím, že objedeme ještě spoustu dalších krásných míst. Poznala jsem kluky z Pardubic a taky Ježíše! Třeba i s nimi si ještě někdy dáme vodku s džusem! No a hlavně jsem zase poznala kus světa a další dojemné místo, které se mi vrylo do srdce. Jad Vašem. Dvě slova, šest milionů životů..


Bohužel jsem si jeden ze svých cílů nesplnila. I to se stává a dokonce i mě. Nezbyl čas. O tomto místě jsem se taky dozvěděla těsně před svou cestou sem, a i když jsem ho navštívila, mám potřebu ho zmínit. Třeba se sem někdo chystáte a třeba i pro vás by to mohlo být cíl, který chcete zvládnout. A třeba se vám to vám podaří. Těsně před cestou jsem zjistila, že je v Jeruzalému, na posvátné hoře Sion, pohřbeným Oskar Schindler. Myslím, že není vůbec potřeba tuto osobu představovat. Film Schindlerův seznam mluví za vše… Oskar Schindler, moravský obchodník německé národnosti, který se nakonec narodil ve Svitavách, což mě mimochodem také šokovalo, protože je to opravdu kousek od místa kde nyní bydlím, zachránil během druhé světové války 1200 židovských dětí před transportem do koncentračního tábora a jistou smrtí. Po válce žil v Argentině, kam emigroval.. Schindlerův hrob na hřbitově určitě neminete. Podle dostupných informací je zaskládaný množstvím kamenů. Jsou to kamínky, kterému na hrob vozí všichni ti, kterým daroval to nejcennější – život. Už to mnohdy nejsou přímo děti, které zachránil, ale děti těchto dětí, vnoučata…


...Oskar Schindler..


Moje druhá cesta do Izraele skončila a já vím, že jakmile se objeví další levné letenky, tipuji to opět na leden následujícího roku, opět poletím. Půjčím si auto, nevynechám Masadu, projdu si opět v klidu památník Jad Vašem, navštívím hrob pana Schindlera a určitě do té doby vygooglím spoustu dalších a dalších zajímavých míst.


73 zobrazení