Vyhledat

KALAMATA za KAČKU

Aktualizováno: čvn 18

Druhé největší město Peloponésu proslulé olivami a olivovým olejem. Moře, pláže, památky a kousek od toho neskutečné hory. Nedaleko historické město na ostrůvku spojeném s pevninou 200 metrů dlouhou hrází, taky největší potopené město světa a nádherný malinký ostrůvek s plážemi jak v Karibiku, na který se lze dostat z pevniny trajektem za 1 €. Víno za kačku, skvělá řecká kuchyně a svět zase jako by covid neexistoval. To vše je Kalamata a Peloponés.



TERMÍN:‌


4. - 7. června 2021 ‌


PROČ‌ KALAMATA? ‌


Protože mě poslední řecký trip s objevením dvou neznámých ostrůvků Sarónského zálivu - Aegina a Agistri - tak nadchl, že jsem nemohla chutí zopakovat si to spát.

Googlila jsem tedy možné úniky do tepla za pár kaček na prodloužený, časově nenáročný víkend. Už už jsem skoro koupila Řím s plánem strávit čas v malebném Tivoli, když jsem objevila pro mě neznámé řecké letiště Kalamata. Peloponés? Zní pro mě tak nezajímavě, jako kdysi srbská Niš. Jenže i v té Niši jsem tehdy našla nádherná místa. Do/z Kalamaty létá Ryanair v ideálních prodloužených víkendových termínech (v pátek ráno tam a v pondělí zpět) a letenky i přes fakt, že jsem je koupila na poslední chvíli, byly pořád za slušné peníze. No a když jsem do přípravného procesu zapojila google mapy a google, bylo vymalováno! Zjistila jsem, že tohle místo je přesně ten zapomenutý (resp. ještě ne zcela objevený) ráj..




LETENKY‌ ‌DO KALAMATY

Nakupovala jsem u Ryanair cca 2 týdny před cestou, a to s odletem z Vídně a návratem tamtéž za 1 150 Kč tam i zpět. Odlet v pátek před 7 ráno z Vídně, návrat v pondělí po poledni. Ideální!




COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌


Toto bude opakování z minulého cestopisu, protože světe div se - od poslední mé cesty se v Řecku moc nezměnilo! Snad jen to, že u nás už jsou od června 2 PCR testy měsíčně grátis. Hurá! Je to sice jak když plivne, ale lepší než drátem do oka. Hned toho využívám.


Takže před vstupem do Řecka:


  • Všichni cestující musí nejpozději 24 hodin před vstupem do Řecka vyplnit elektronicky Passenger Locator Form, na jehož základě obdrží QR kód (zde: https://travel.gov.gr/ ). Dotazník má asi 3 kroky (stránky) a jeho vyplnění je stále stejná zábava. Po asi pěti rutinních otázkách typu jméno, druh a číslo cestovního dokladu, národnost..přichází otázky, které vám neumožňují vložit adekvátní odpověď, ale nutí vás třeba na údaj věk vložit telefonní číslo v mezinárodním formátu. Opět opakuji - přeskočit otázky nelze, takže vyplňte to, co dotazník chce a dovoluje. Projde to a vy se ke QR kódu dopracujete. A o to jde. Dotazník můžete vyplnit za sebe nebo i za skupinu, rodinu - to vás navede samo. Po odeslání dat vám obratem dorazí na zadaný e-mail zmíněný QR kód.


  • Další povinností před cestou je negativní PCR test (maximálně 72 hodin od odběru vzorku) vystavený v anglickém jazyce s uvedením jména cestujícího a čísla jeho cestovního dokladu - NYNÍ JIŽ MOŽNO ABSOLVOVAT U NÁS ZDARMA!! - nebo oficiální národní certifikát o provedeném očkování v anglickém jazyce, pokud uplynulo minimálně 14 dnů od završení vakcinace. Certifikát musí obsahovat jméno a příjmení držitele, typ použité vakcíny a počet dávek.


  • Samozřejmostí jsou respirátory ve Vídni a v ČR, v Řecku stačí rouška.


V Kalamatě ani na ostrůvcích se na Covid nehraje. Roušky nenosí takřka nikdo a když, tak napůl žerdi. Jediné místo, které mě nejen zarazilo, ale doslova šokovalo, byl můj poslední hotel v Kalamatě. Zde jsem přemýšlela, zda si na poslední předodletovou snídani vůbec dávat do kapsy roušku (celou dobu jsem ji v hotelu nenosila a ani nikdo jiný) a když jsem došla na snídani, stál u bufetu kluk, který všechny strávníky směroval k "chirurgickému stolku". Myslím tím stolek, na kterém byly jednorázové roušky (pro ty, co je neměli v kapse), dezinfekční gel (který si každý před zraky tohoto hlídače pandemie musel nanést na ruce) a jednorázové chirurgické latexové rukavice. I ty byly povinné!! Musím říct, že jak to bylo absurdní, tak mě to pobavilo a asi si na to, jak si v rukavicích nandavám snídani, vzpomenu i za deset let.


Pro cestu vlakem na letiště ve Vídni opakování z minulého cestopisu:


Pojedete-li z ČR do Vídně vlakem (Regiojet), přijde vám e-mail s informací, že se musíte registrovat k cestě do Rakouska a pak být v 5 denní karanténě. Tím se nenechte odradit, to neplatí pro tranzit. Ve vlaku ani nikde jinde (nádraží) nikdo nikoho nekontroluje. Sednete do vlaku jako “kdysi” a po naprosto pohodové cestě vystoupíte v cílové destinaci. Pokud nechcete mít ve vlaku roušku, stačí si v Regiojetu objednat jejich nápoj a celou jízdu jej mít před sebou.



Vystoupíte ve Vídni na hlavním nádraží, kde si v automatu koupíte (jste-li 2 kusy) skupinovou jízdenku za 5 € (pro dvě osoby) - pro jednu osobu to stojí téměř stejně. Jste-li jeden kus, obraťte se na kohokoli u automatu, kdo si ťuká cílovku letiště. Ušetříte, pokecáte. Nenechte se odradit tím, že je tato cena jen na spoj S-bahn s přestupem a celkovou cestou na letiště přes 40 minut! I na tuto jízdenku sedněte na normální Reiljet vlak bez přestupu za 16 minut na letišti (vyzkoušeno 3x, pokaždé jízdenka zkontrolována průvodčí a cajk).


Důležité info: na hlavním nádraží ve Vídni chodí policie a žádá ukázku testů. Stačí ukázat PCR nebo antigen (bez dokladování totožnosti, takže jakýkoliv test asi projde) a popřejí hezký den.


Důležitá informace: letištní salonek ve Vídni už je opět v kondici - teplá i studená kuchyně, alkohol...vše jako dřív. Jen vodu už nemají v PET láhvích, ale ve skle (zřejmě se tím snaží zamezit odnášení..).




DOBRÉ VĚDĚT


  • V Řecku je plus jedna hodina oproti ČR.

  • V Řecku je červnových “25 stupňů polojasno” dle norského radaru totéž, co u nás vzpomínka na Káhiru v srpnu.

  • V Řecku jsou jiné zásuvky, ale ve většině ubytování mají adaptéry.




DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ KALAMATA


Jedná se o malinké letiště, které není v provozu celý rok, pouze v sezoně. Asi obdoba našeho Brna (lepší obdoba, v Brně žádná sezóna není).


Z letiště se dá dostat:


  • Autobusem: busy staví před terminálem a jedou až do Messini. Jezdí přes týden od 5:30 do 22:00 každých 30 minut, cesta do 8 km vzdálené Kalamaty zabere 15 minut. Jízdenka se kupuje u řidiče za 1,8 €.



  • Půjčeným autem - doporučuji!




DOPRAVA V ŘECKU


Já jsem během své cesty využila auto a trajekt..


  1. Auto - půjčeno u za 62 €/ 3 dny - potřebujete řidičák, ID doklad, kreditku a pevné nervy, protože celé letadlo čeká na auto u jediné přepážky (almeo). Sixt a spol jsou zcela bez klientů, což jasně deklaruje rozdílnost ceny.


  1. Trajekty z přístavu Pontas:




UBYTOVÁNÍ V ŘECKU


Ubytování jsem řešila stejně jako minulou cestu - až na místě. Do formuláře s QR kódem musíte něco vyplnit, takže jsem i nyní zadala nejlevnější hostel v Kalamatě a ubytování nechala až na odpoledne v den příletu. Vyplatilo se, ostatně jako vždy poslední dobou. Každopádně jedna důležitá věc - na ostrově Elafonisos vám booking ukáže asi jen desetinu skutečných ubytování, takže na booking vůbec nekoukat, projet se podél moře, něco vybrat, zaklepat a zeptat se na cenu.


V průměru jsem za noc platila 400 Kč.


Bydlela jsem na dvou místech, a to:


1/ Pevnina - 1 noc zde:



2/ Ostrov - 2 noci zde:




JÍDLO V ŘECKU


Bohužel i zde se budu opakovat. Jestli jedete do Řecka, abyste si spravili váhu jako já, tak spravíte. Směrem nahoru.


Každá přímořská kuchyně je skvělá, protože jsou jejím základem ryby, mořské plody a hlavně - čerstvé suroviny. Kalamata i ostrov Elafonisos je toho důkazem. Zelenina - obyčejná rajčata, okurek a červená cibule coby základ řeckého salátu jsou pro mě i zde denní drogou. Úplně jiná chuť, než jakou známe z našich supermarketů.. Ceny jsou zde naprosto srovnatelné s našimi, a to jak v supermarketech, tak v restauracích a tavernách. Pro žádnou českou rodinu nebude dvouchodový oběd v taverně se džbánkem místního výborného vína stres a výmaz třetiny jedné výplaty (jako v Chorvatsku).



Nyní ochutnáno:


ŘECKÝ GYROS (2 - 8 € podle velikosti), protože to je zde národní jídlo, které najdete opravdu na každém kroku a místní zelenina nechutná nikde na světě líp.



MUSAKA (6 €), moje srdcovka ze tří vrstev dobrot (opražené lilky, mleté maso - jehněčí nebo hovězí - na cibulce v rajčatové omáčce a bešamelová omáčka).



ŘECKÝ SALÁT (5 - 7 € a i pro dva je to určitě slušný oběd)

Základem jsou vždycky rajčata, okurky, červená cibule, olivy, bylinky a sůl. Samozřejmě nesmí chybět olivový olej a sýr Feta. Je to jídlo které se do teplých vyprahlých letních dnů hodí naprosto dokonale - zasytí a osvěží - a pro mě absolutní droga, kterou si každý den dopřeju.



MOŘSKÉ PLODY (6 - 15 € porce jak pro koně)

Kde jinde si dát nejoblíbenější jídlo, tedy mořské plody, než u moře? A nemusí to být jenom mořské plody, velice dobře zde chutná jakákoliv ryba třeba na grilu. Já mám osobně nejraději krevety, všelijaké slávky a jiné korýše, ale ať si tu dáte kdekoliv cokoliv, nebude to chyba. Tentokrát jsem ochutnala na mix talíři i sardinky a část ryb byla smažená - taky dobré, každopádně ne moc dietní...



ŘECKÝ JOGURT (3 € za kilo v supermarketu)

Nejlepší je s řeckým medem (1,4 € za 0,5 l sklenici v sámošce) a pistáciemi čerstvě vyloupanými na Aegině, ale i zde na Peloponésu jsou místa, která vyvolají sladkou jogurtovou vzpomínku. Třeba snídaně na ostrůvku Elafonisos, kde vám jogurt naservírují do vinné sklenice, a to s oříšky, čerstvým banánem a jahodami, musli a porcí medu. Naprostá senzace.



FREDDO CAPUCINO (2 -2,8 €)

Ledové kapučíno s neuvěřitelnou pěnou! Skvělé osvěžení, skvělá chuť, prostě zákusek!



No a tím úplně nejdůležitějším segmentem řecké kuchyně je místní víno..

ŘECKÉ VÍNO (2,5 - 4 € za 1,5 l v sámošce, na trhu, cca 3 € za 0,5l džbánek v restauraci)

...není ani tak dobré, jako levné. Je všude...sámošky, trhy, stánky - v PET láhvích různých etiket (vždy alespoň 5 druhů) a zásadou výběru je jediná informace - na ceně nezáleží, čím tmavší, tím větší hnus. Berte to nejsvětlejší v regálu.





ITINERÁŘ:


DEN 1, pátek: VÍDEŇ - KALAMATA - VILLEHARDOUIN CASTLE - SPARTA - MONEMVASIA - POUNTA - ELAFONISOS


Let byl na čas, stejně tak přistání na letišti Kalamata. Letiště je velké asi jako to naše v Bořitově, takže po vystoupení z letadla kráčíte kolem letadel jako kolem aut na parkovišti (žádný bus ani most do letištní haly zde nečekejte). Ne že by tu těch letadel bylo nějak moc, celkem 4, ale i tak jiný kraj no. Před vchodem do budovy je nekonečná fronta cestujících, připomíná mi to kontroly v Izraeli. Na přímé výhni bez vody tak stojím skoro hodinu, než přijde na řadu i má prověrka. Je mi dost líto seniorů, pro ty je to záhul. Nad hlavou mi proletí pár (asi sto!) stíhaček, což je zajímavé zpestření jinak promarněné hodiny. Prošla jsem kontrolou QR kódu a PCR testu, kde mě postarší šedovlasý policista informoval, že máme narozeniny nejen ve stejný den, ale i rok. To potěší 😁



Ihned, v naději, že doženu ztracený čas spanilou jízdou, hrnu směr autopůjčovna. Chyba lávky. Kompletní fronta z covidové kontroly se přesunula ke stánku jediné autopůjčovny Alamo. Důvod je jasný - všichni ostatní mají ceny násobně vyšší. Jelikož cestuju za kačku, potupně stoupám na konec nekonečného lidského hada a další hodinu zabíjím dalším čekáním. Nakonec dojdu na řadu i já, vyřídím formality v okýnku a pak v doprovodu pomocníka dojdu k mému autu.



Vyfasovala jsem suzuki, moje premiéra s touto značkou. Auto září novotou a navíc má speciální úpravu interiéru…. Celej volant, řadící páka i ruční brzda jsou v anticovidovém igelitovém obalu. Nasedám a startuji směr Villehardouin Castle.




VILLEHARDOUIN CASTLE


Tento hrad, resp. zřícenina hradu, leží mezi Kalamatou a Spartou. Před trojskou válkou zde existovala na kopci starověká akropole, poté byzantská pevnost, ale současné ruiny, které jsou na tomto místě k vidění dnes, to jsou pozůstatky hradu. Tento hrad byl postaven v roce 1208 Franky, následně zbořen Turky a v roce 1986 byl obětí zemětřesení.

Hrad vypadá už z příjezdové cesty velkolepě a impozantně, majestátně střeží staré město. Těsně pod ním je nádherný byzantský kostel zasvěcený panně Kalo Mata (dobré oko), která pravděpodobně dala městu jeho jméno.



Doporučuji sednout si na lavičku u příjezdové cesty (právě s vyhlídkou na tuto dvojí nádheru) a chvilku se jenom kochat.




SPARTA


Za sebe musím říct, že město Sparta na mě vůbec nepůsobilo dojmem, jaký jsem měla při zařazení tohoto bodu do svého itineráře. Jinými slovy zklamání.




Cesta z Kalamaty do Sparty (kde mimochodem chcípl pes, takže ji klidně můžete vypustit, respektive projet bez zastavení, míříte-li také do ostrovního ráje) "byla sice dál, zato horší cestou", jak praví známé rčení.. Aneb když do Sparty, tak jako řádnej Sparťan!



Přesun mezi těmito městy je možný dvěma cestama. Ta první je na mapě opticky mnohem delší, nicméně vede po liduprázdné dálnici (kde připlatíte za mýto ve výši 2 - 5 € podle místa sjezdu). Zde si můžete neplánovaně a nechtěně vyzkoušet i 160 km rychlost, protože když jste doma zvyklí na dacii (čti tank), kde když šlápnete max na plyn, víc jak 120 z toho nevytřepete ani kdybyste se rozkrájeli, u toho vás doprovází zvuk motoru imitující start boeingu, všudypřítomné plastové interiéry vržou v nelibozvučném tandemu, oči máte vykulené jak u porodu ve snaze tomu nějak pomoc a pak vás předjede i FlixBus ... no a teď sedíte hodinku v novém autě a po úvodní seznamovací nervozitě, doslova letíte. Dneska už podruhé! Bez salonku a letenky!



Druhá, za mě rozhodně ta krásnější!, cesta vede přes hory a přes doly. Trvá dvojnásob déle a na jejím konci máte pocit, jako byste vyšlápli Teide. Pouze 10 km po opuštění Kalamaty dojedete do hluboké rokliny, pak pokračujete dalších zhruba 10 km a jste ve výšce 1300 m. Zde se díváte na vrchol hory Taygetos ve výšce 2408 m, kolem vás jsou nedotčené lesy, nádherné květy a neuvěřitelné ticho a klid. Cestu do kopce podřazujete většinou na 1, protože jinak to nejede. Celou cestu nahoru i dolů serpentiny, kamení v silnici, silnice tak na šířku motorky, chybné značení, zblázněná navigace i mapy google, kozy na silnici přesně tam, kde je nejmín čekáte, vysokohorsky řídký vzduch a zalehlé uši, ale ty výhledy!! Ty za to stojí a nutí vás natáhnout už tak nekonečnou cestu na dvojnásobek. Stín nejvyšší hory Peloponésu Profitis Ilias vás na těch vyhlídkách provází v celé své 2404 metrové výšce, vy se skoro dotýkáte mraků, které jako nadýchané bělounké polštářky hrnou nad vaší hlavou po té skvostně modré obloze jako drak. Možná je to kombinace řídkého vzduchu, možná únavy z budíčku v 5 ve Vídni, letu do Kalamaty, dvouhodinové fronty na vpuštění do země a pak na půjčení auta na letišti, stresu z koně z nové stáje (Suzuki), hladu, žízně, skleničky vína v jedné zatáčce, kde byste nečekali ani živáčka... ale stojíte tu, koukáte na všechnu tu horskou nádheru kolem sebe a víte, že tahle cesta je víc než cíl. Je to dar! To nejvíc nezapomenutelné z celého poloostrova, a to i přes fakt, že vás teprve čeká největší potopené město na celém světě a ostrůvek ala Karibik. Tohle je prostě nečekaná krása, kterou vám občas osud zavane do cesty a na kterou si vzpomenete při slově Kalamata i za 20 let…



Jo a cestou v horách nezapomeňte zastavit u místního občerstvení. Po cestě jich moc není, takže s největší pravděpodobností trefíte to mé. Mají tady skvělé víno a úžasného psího hlídače velikosti veverky. Skáče metr vysoko a zuřivě štěká na každého, kdo zde jen na vteřinu přibrzdí. Tak Se lákají hosté! Nicméně stačí k němu natáhnout ruku a podrbat ho za uchem a je váš. Na brance má připevněnou zvláštní zábavu, pro mě dost nezvyklou. V malé drátěné krabičce je totiž myška. Pes skáče jak potrhlý a snaží se k ní dostat, což se mu samozřejmě nemůže podařit.. Asi to má být zábava pro psa, ale chudák ta myš.




MONEMVASIA


Když jsem při sestavování itineráře na mapě zastavila kurzorem o toto městečko, respektive o tento ostrov spojený s pevninou 200 m cestou, prohlédla jsem si fotky a přečetla nějaké informace, věděla jsem, že tohle místo bude hlavním bodem mého itineráře. Dnes tudy ale jen projíždím, mám málo času a chci se ještě dnes dostat trajektem na ostrov Elafonisos. Zdržím se zde jen chvilku, a to jen na pevnině s vyhlídkou na město Monemvasia, a těším se, až si to zde za dva dny kompletně projdu.



Cesta mezi Monevasií a Pountou je vysokohorský masakr, kde párkrát selžou google mapy, kozy a ovce vám vlezou s řeckým klidem do silnice a kde vás čekají ty najkrásnější vyhlídky.




POUNTA


Jedná se o místo, kde je přístav, ze kterého pluje trajekt na okem viditelný ostrov Elafonisos. A to je můj dnešní finální cíl.



ELAFONISOS


Jedná se o opravdu malý řecký ostrov, řekla bych opravdu mikroostrov, který se jmenuje stejně jako jediné městečko na něm. V současné době je jediným ostrovem Peloponésu, který je samostatnou obcí.



Rozloha tohoto ostrůvku je necelých 20 km čtverečních a čítá necelou tisícovku obyvatel (přesně 750 kousků). Naprostá většina místních obyvatel jsou rybáři a každá ze starší generace vlastní alespoň jednu rybářskou loď. Tento ostrůvek je opravdu neznámý, leží těsně nad známějším a násobně větším ostrovem Kythira. Přestože je Elafonisos neznámý, má historii starou 5 tisíc let, o čemž svědčí prehistorické nálezy. Výhodou neprofláknutelnosti tohoto ostrova je to, že zde nejsou takřka žádní turisté.



Musím říct, že mi tento ostrůvek připomíná ostrov Agistri, který jsem navštívila v Řecku naposledy. Ostrov je obklopen průzračnou křišťálově čistou vodou a já bych dokonce řekla, že je zde voda stejné barvy jako v Karibiku. Jsou zde celkem čtyři pláže a jedna hezčí jak druhá.



Městečko Elafonisos se skládá pouze z přístavu, několika malých hotelů a penzionů a samozřejmě z pár místních drobných obchůdků a taveren. To, co je zde úplně nejkrásnější, je místní kostel Agios Spyridon. Je na samotném výběžku tohoto ostrova a dá se k němu dostat pouze po mostě. Když si sednete na dobré vychlazené víno v místní taverně v přístavu, máte ho přímo před očima. Musím říct, že pohled na něj je opravdu pohled pro bohy. Uklidňující a krásný.



Roztomilá je rádoby psí bouda, která pluje na klidných vodách v místním přístavu. Není totiž určená pro psy, ale pro kačeny. Vtipný.



Na ostrov jezdí zhruba každou hodinu až dvě trajekt z pevniny, a to z města Pounta a Neapolis. Cena trajektu z Pounta za jednu cestu a osobu je 1 €, cena přepravy osobního auta v jednom směru je 11 € a cesta trajektem trvá necelých 10 minut.





DEN 2, sobota: ELAFONISOS


Po předchozím dnu a zhruba 300 km jízdy na tento krásný ostrůvek je dnešním jediným plánem probádat jeho každý centimetr. Vzhledem k tomu, že ostrov tvoří pouze jedna malá rybářská vesnice a pak už jen pláže, je vlastně celý dnešní den o plážování, moři a nádherném hebkém písku. Ale než takový den začnu, je potřeba pořádná snídaně. Tady doporučuji vajíčkovou omeletu. Ať si ji dáte kdekoli, je boží a je toho hromada! No a samozřejmě Freddo capucino a k tomu nějakou fajn knížku, kterou si dočtete na některé z následujících pláží... :)



PLÁŽ SIMOS


Jedná se o vůbec nejznámější (a řekla bych že i lidmi nejplnější) pláž. Je zde kompletní zázemí pro odpočinek (a dovolenou). Jsou zde lehátka a dokonce nádherné plážové postele k pronájmu, stejně tak slunečníky. Je zde k dispozici i kite surf klub a restaurace s výborným jídlem a vínem. Právě zde jsem si dala vůbec nejlepší řecký salát tohoto tripu, výborné freddo cappuccino a ledově vychlazenou orosenou láhev bílého vína. Zážitek nad zážitky uprostřed rozpáleného dne na houpačce ve stínu této restaurace.



Pláž Simos je velká písečná pláž s opravdu karibsky tyrkysovou vodou. Pláž se skládá ze dvou pláží - Frango a Sarakiniko, které se spojují. Na toto spojení je nádherný pohled z písečných dun. Tato pláž je v podstatě výběžek do moře a mít dron, fotky by byly opravdu famózní.



PLÁŽ PANGIAS NISIA (PANAGIE)


Tato pláž je rozlohově stejná jako Simos, ale není zde bar ani jiné sportovní zázemí. Můžete si zde pronajmout slunečníky a lehátka, toť vše. Díky tomu je zde i opravdu málo lidí, takže pokud chcete ráj, kde jste skoro samotní, doporučuji právě tuto pláž. Nachází se na západní straně ostrova s výhledem na skalnaté ostrůvky známé jako ostrovy Panagia.




PLÁŽ LEFKI


Jedná se víceméně o malou skrytou zátok, která je v těsném sousedství pláže Simos. Někdy je na mapách označována jako "skrytá pláž", a to i přes fakt, že je pouze 20 metrů od silnice a je dobře vidět.


Po celém dni na místních pláží a všem tom sluníčku mám pocit, že jsem zbitá víc než po výstupu na Teide. Návrat na pokoj a večerní pohled z balkonu se skleničku vína v ruce na ten nejkrásnější západ slunce je skvělou odměnou. Nebo spíš třešničkou na dortu jménem Elafonisos.



No a potom už do místní restaurace na stylovou večeři (v podobě pravého řeckého kebabu). S každým soustem, pohledem na světla v přístavu a nádechem soli ve vzduchu si říkám jediné: byl to boží den!





DEN 3, neděle: ELAFONISOS - PAVLOPETRI - MONEMVASIA - KALAMATA


Poslední chvíle na ostrově Elafonisos trávím na snídani v místní taverně. Dala jsem si další výbornou vaječnou omeletu, kterou všem jedině doporučuji, k tomu samozřejmě vychlazené Freddo Cappuccino, které se tu pro mě stalo opravdovou závislostí, a aby toho nebylo málo, tak ještě řecký jogurt. Ten mi ale tentokrát nedonesli v tradiční misce politý medem, ale ve velké sklenici na víno! Už jen pohled na ten servis značí naprostý luxus! Řecký jogurt je ozdobený čerstvým nakrájeným banánem a jahodami, také cereálními lupínky a celými vlašskými ořechy. To vše přelité vydatnou porcí medu. Jedním slovem - dokonalost. A samozřejmě ta nejhezčí tečka za tímto ostrovem.



Odjíždím dopoledním trajektem spolu se svým vozem. Tentokrát je loď opravdu plně vytížená a já až žasnu, kolik aut se na palubu trajektu vleze. Během 10 minutové plavby přesto vylezu z vozu, což je dost o prsa, a jdu se podívat na poslední vyhlídky na ostrov.




PAVLOPETRI


Hned jak vystartuji z trajektu na pevninu, mířím do místa vzdáleného necelý kilometr. Tím místem je Pavlopetri, unikátní podmořská rezervace.



PAVLOPETRI, nejstarší a největší potopené město na světě. Znáte?


Toto prehistorické město se skládá z neporušených stavebních základů, nádvoří, ulic, hrobů a skalních hrobek a je nejstarším úplným městem, jaké se kdy našlo pod vodou. Osada obsahuje neolitický i bronzový materiál a předpokládá se, že město prochází z období mezi 3000 a 1000 lety před naším letopočtem.

Pavlopetri se nachází na šíji spojující ostrov Elafonisos s pevninou. Zemětřesení spolu se vzestupem hladiny moře způsobilo potopení města.



V roce 2009 zahájila univerzita v Nottinghamu pětiletý projekt s cílem nastínit historii a rozvoj ponořeného města. Výzkum spočíval v podrobném podvodním průzkumu strukturních zbytků (pomocí robotické totální stanice a sonarové technologie pro sektorové skenování) spolu s odběrem artefaktového materiálu napříč místem. Práce s odborníky na akustické sonary a nejnovější techniky digitálního průzkumu dokázal zaznamenat celé město, které pokrývá více než 80 000 metrů čtverečních. Pomocí pokročilého stereomapačního robota bylo celé město zaznamenáno. Kromě digitálního záznamu 30 000 metrů čtverečních dříve známých budov bylo v roce 2009 objeveno přes 9000 metrů čtverečních nových budov, včetně velké obdélníkové haly a ulice lemované budovami. Obnovená keramika potvrzuje mykénskou okupaci lokality, ale také odhaluje okupaci již v roce 3500 př. n.l., což z Pavlopetri, staré více než 5 000 let, dělá nejstarší známé ponořené město na světě.



Za sebe musím říct, že je to fakt zvláštní pocit... Stojíte v průzračně čistém moři s výhledem na bělounkou pláž, scenérie jak z Malediv, a vy si uvědomujete, že kousek od vašich noh je potopené 5 tis. let staré město..




MONEMVASIA podruhé a lépe


Toto město je jedním z nejromantičtějších míst Peloponésu. Jedná se o jedinečné zachované středověké město, které je jako socha vytesáno do majestátné skály. Po souši existuje pouze jediná cesta dovnitř, a to přes hráz, jak naznačuje původ jejího názvu (jeden vchod). Město bylo postaveno neviditelně z pevniny, aby se zabránilo nepřátelským útokům. Je vidět jen z moře.



Město je od středověku nepřetržitě obýváno, dnes je však většina starých domů přeměněna na penziony, taverny, obchůdky a butikové hotely.



A místni Aperol je asi nejlepší, jaký jsem kdy pila! V horkém dnů nacházím taverny s nádhernou vyhlídkou na byzantský kostel, na zídce se líně rozčiluje černá kočka a já vím, že vyhlášená sklenička Aperolu nebude nikde chutnat tak dobře, jako ve stínu místního olivovníku.. Tohle město má fakt neuvěřitelnou atmosféru a kdybych měla o den víc, dám zde jednu noc. Večer to zde musí být teprv nádhera!



KALAMATA


Poslední stanicí dnešního dne je město Kalamata, odkud zítra odlétám. Přijíždím pozdě odpoledne a jsem opravdu unavená, takže jediné, co z celého města zvládnu, je kousek místní promenády a rybí večeře v restauraci hned vedle hotelu.



Vyhlídku z hotelu mám velkolepou - na hory tyčící se nad mořem. Je to nádhera nádher, takže zbytek večera trávím na balkóně s pohledem na tuto krásu. Tentokrát nejen s vínem, ale i s naprosto luxusním zákuskem z nedaleké cukrárny. I toto byl boží den na Peloponésu.




DEN 4, pondělí: KALAMATA - VÍDEŇ - BRNO


Mám už před sebou jen poslední hodiny, tak je hodlám využít naplno. Ještě před snídaní se pokochám výhledy na Kalamatu z hotelového balkonu a objedu všechny místní zajímavosti.




KALAMATA


Toto město se svými 70 tisíci obyvateli je druhým největším z celého Peloponésu. To hlavní, čím je město proslulé, jsou velké černé nebo hnědé olivy. Dále to jsou místní fíky a sezamové sladkosti s medem. Je pravda, že jak tyto sladkosti, tak i olivy, koupíte téměř na každém kroku. Chuť obojího je výborná a už proto se sem vyplatí zaletět! Každopádně to nejsou jenom olivy, co je v tomto městě zajímavé. I když to není žádná světová metropole a už vůbec není toto město nějak vyhlášené, je zde pár památek, které za návštěvu určitě stojí:



Trocha historie:

Kalamatu zmiňoval ve svých básních už Homér, a to pod názvem Pharai, jméno Kalamata se poprvé objevuje ale až v 10. století. Na počátku 12. stoletá bylo město dobyto Franky a pod jejich nadvládou zůstalo až do roku 1428, kdy se ho chopila Byzantská říše. Od roku 1481 až do řecké války o nezávislost (s 30 letou přestávkou, kdy město vlastnili Benátčané) vládla Kalamatě Osmanská říše. Roku 1825 bylo město zničeno, bylo však znovu vystavěno a stalo se jedním z nejdůležitějších přístavů ve Středozemním moři. Roku 1986 byla Kalamata poškozena silným zemětřesením, dnes je moderním městem, v jehož ekonomice hrají velkou roli export i turismus.


Při prohlídce Kalamaty je nezbytná procházka podél přístavní promenády, která kopíruje úzkou oblázkovou pláž.




KALAMATA CASTLE


Nad historickým centrem města stojí ruiny franckého hradu ze 13. století, kde na návštěvníky čekají pozůstatky pevnostních zdí, obranné věže a kostela, od nichž se otevírají překrásné výhledy. Uvnitř jsem nebyla, myslím, že pohled z venku stačí...




KATEDRÁLA YPAPANTI


Ortodoxní katedrála Ypapanti z druhé poloviny 19. století se pyšní nádhernými nástěnnými freskami a v nedalekém klášteře Kalograion dnes jeptišky vyrábí slavné kalamatské hedvábí. Katedrála je nádherná a i když si zapomenete roušku, nikomu to zde nevadí.




ARISTOMENOUS


Hlavní pěší ulice města, Aristomenous, začíná na náměstí Vasileose Georgiou a je lemována pěknými obchody a přívětivými kavárnami, kde je možné na chvíli si odpočinout od památek a vychutnat si dobrou kávu nebo třeba sklenku vína.


ARCHEOLOGICKÉ MUZEUM


Zájemci o historii mohou navštívit Messénské archeologické muzeum v budově bývalé tržnice. Nebyla jsem.


ŽELEZNIČNÍ PARK


Je v centru města, takže ho nemůžete. Jsou zde nějaké parni lokomotivy a pár vagónů.


MĚSTSKÁ TRŽNICE


Je v provozu ve středu a v sobotu, odpoledne už sem nemá cenu chodit.




ODLET z ŘECKA - INFO 🇬🇷✈:


Odbavení za pár minut, PCR ani antigen nikdo nechce, bez měření zavazadel, s 200 ml Niveou v batohu..

Lepší jak za starejch časů...


Zabavili mi teda vývrtku na víno, neměla jsem ji aktivně vytahovat‼ 🙈😁, ale když jsem si koupila v dutty víno za 4 € a neměla ho jak otevřít, zašla jsem si zpět na scanner, poprosila o zápůjčku a po chvilkovém údivu personálu mi s úsměvem a pochvalou vývěru vína můj zabavený otvírak půjčili..


LÍNÁ huba HOLÉ neštěstí…