Vyhledat

KAPVERDY - SÃO NICOLAU za KAČKU

Aktualizováno: 19. 4.

São Nicolau je čistá příroda. V Kostarice by to pojmenovali jediným výrazem - pura vida..


Na ostrově svatého Mikuláše o rozloze 346 kilometrů čtverečních vás čekají strmé horské svahy s fantastickými skalními útvary, opuštěné vesnice a neskutečně zelená úrodná údolí. Taky krásná bílá pláž a boží pláž černá! Neuvěřitelná ukázka síly oceánu i schody do nebe.. Také lidé s úsměvem na tváři a pohlazením, které přijde přesně v tu chvíli, kdy ho budete nejvíc potřebovat. I v těch nejhorších chvílích zde najdete takovou porci lidskosti, se kterou vás pustí i na místa, kam byste v EU byrokracii nikdy vstoupit nemohli.



Místní lidé říkají, že na tomto ostrově panuje velmi zvláštní nálada. Mají pravdu. Je to nejzvláštnější a nejkrásnější ostrov mého života. Prý hezčí jak Havaj! ...to nevím, Havaj znám jen z googlu, každopádně je to ostrov, který nese jméno mého syna a stejně jako má navždy kus mého srdce můj Miki, kus mého srdce už navždy zůstává i zde.



Pokud chcete vidět to nejkrásnější z Kapverd, buďte třetím, čtvrtým, nebo nejlépe tisícím Čechem, který na tuto půdu vstoupí. Tenhle ostrov si návštěvníky opravdu zaslouží. Před pandemií jich zde bylo maximálně 2 tis za rok. To je 6 lidí denně (pro srovnání - na Mallorce je to milion za měsíc...)..


Já zde byla coby Čech mezi prvními a nikdy na to nezapomenu..




TERMÍN CESTY:


1. - 29.3. 2022, Sao Nicolau 7 nocí



PROČ KAPVERDY A OSTROV SÃO NICOLAU?


U této kapitoly se budu u všech kapverdských cestopisů opakovat, takže ji u těch dalších můžete v klídku přeskočit…



KAPVERDY podruhé aneb CESTA SNŮ…


Je načase podělit se o příběh, díky kterému jsem nyní tam, kde jsem - v ráji, ve světě, kde realita posledních dnů je něco, co zde jak mávnutím kouzelného proutku nějak zmizelo z povrchu země (a to i kdyby člověk nechtěl!), prostě na Bohem (a Evropskými konflikty) zapomenutém (nebo možná naopak Bohem zaslíbeném) souostroví jménem Kapverdská republika..


Když jsem poprvé na své cestovatelské facebookové stránce četla útočný a negativní komentář, a to ve smyslu, zda se nestydím být právě teď (válka) a právě tady (daleko od války) a ještě to veřejně prezentovat, byl to impuls k sepsání příběhu, který bych vám dřív či později stejně vyslepičila..


Ale popořádku, prvně odpověď na otázku: NE, nestydím se. Jsem šťastná, že zde můžu být a ještě víc za načasování. Nic si člověk v dnešní době nemůže přát víc než teleport na místo, kde jako jediný problém řeší písek ve všech tělních otvorech. Tady totiž vypnete a přenesete se úplně do jiného světa. Strašně bych si přála tento únik zažít vám všem, ale na to jsem malej pán. No a tak vám zde alespoň vše sdílím, přenáším vás sem virtuálně a snažím se být v komentářích a odpovědích na vaše zprávy a emaily pomocníkem, abyste to mohli i vy zažít na vlastní kůži. No a s tím nepřestanu děj se co děj, takže koho cestovatelské informace na cestovatelském blogu uráží nebo pohoršují, nechť udělá jediný klik..


Jinými slovy nestydím se žít svůj život, cestovat a sdílet to. Žila jsem tak i v době pandemie (dokonce bez pasivní imunity vpravené do těla jehlou), kdy každý tvrdil, že to nejde. Šlo to a to tak, že zrovna na tyhle dva cestovatelské roky budu na stará kolena sakra vzpomínat! Stejně jako pošťák, co každý den zvoní na vaše dveře s doporučeným psaním, skladník v Makru, zmrzlinářka plnící kornoutky božským vanilkovým krémem před Kauflandem nebo kdokoli jiný, kdo prostě jen žije svůj život a snaží se v něm prožít co největší porci radosti a osobního štěstí (i když právě ten život nám hodí občas pod nohy ty největší klacky), dělám i já totéž.


Takže zpátky k příběhu cesty snů.

V lednu jsem byla na Kapverdách, konkrétně na ostrově Sal a tenhle ostrov mě naprosto dostal. Dělila jsem se o to s vámi formou denních postů, ostatně jako vždy. Psala jsem krátké (vtip) reporoty, přidávala fotky a videa a všem i individuálně radila se vším, s čím jste se na mě obrátili (těch zpráv a mailů nebyly desítky a myslím, že ani stovky - opravdu to byla skoro tisícovka konverzací..). A důvod? Protože cestování miluju, protože cestování je smyslem mého života a protože věřím, že cestovatelská krev tepe v srdci většiny lidí. Jen ji trošku rozpumpovat.

No a protože všechno jednou končí, tak i já se z Kapverd vrátila domů. V den přistání na letišti v Praze mi v mailu přistála i jedna zpráva. Byla jiná než stovky dalších. Nebyl to dotaz, nebylo to sdílení vlastních zážitků ze stejného místa. Byla to pozvánka na setkání, jejímž adresátem byla Česko kapverdská komora.


Přiznám se, že jsem o existenci této komory, její činnosti, ani o charitativních projektech, které na ostrovech realizuje, neměla ani zdání. Co jsem si ale za dobu pobytu na Salu vygooglila spolehlivě, to byl fakt, že Kapverdy nejsou jen dva profláklé ostrovy Sal a Boa Vista, kam se dostanete přímým letem s cestovkou (mezi kterými jsem sama vybírala), ale že je těch ostrovů uprostřed Atlantiku rovnou deset, z toho devět obydlených. A nejen to! Taky že jsou to ostrovy naprosto rozdílné, nejen tvarem, velikostí, počtem obyvatel, ale hlavně barvou! Zatímco Sal a Boa jsou ostrovy bílé - písečné, návětrné ostrovy jsou zelené, skalnaté a vybízející k neuvěřitelným trekům zcela neprobádaným terénem. No a na jihu je třeba Fogo, což je nejen název ostrova, ale i sopka, na kterou se dá do téměř třítisícové vejšky vydrápat! Pro někoho, kdo zdolal Teide a do krve se mu vlila láska k vrcholům a pocit, že vše pod 4 tisíce s přehledem vyšlápne (vtip) - neuvěřitelná výzva! Ale to pořád není vše! Je tu i Brava, která je nejvíce ovlivněna jižní Amerikou, k níž má nejblíž a která je skutečnými plícemi Atlantiku. Tolik zeleně, že z toho prý vidíte i nebe v zelených tónech! Taky Maio, ostrov s plážemi, kterým prý Karibik nesahá po kotníky. A tak dál a dál! Co ostrov, to úplně jiný svět. Prostě ZAKOPANEJ POKLAD, na kterej jsem náhodou narazila a pochopila, že můj cestovatelský sen už není Bora Bora, ale průzkum těchto utajených perel kdesi v Atlantiku.

Jenže…

Cena letenek na jakýkoliv jiný ostrov než Sal a Boa Vista je darda, cena přeletů ještě větší a existence spojů (informace k nim) visí někde v Bermudském trojúhelníku a dopátrat se plavebních nebo leteckých řádů zdá se být větší záhada jak záhada hlavolamu!


Klapka. Zpátky v Praze. Ťukám na dveře Česko kapverdské komory a ze dveřmi Monika Sofie, prezidentka jak komory, tak i nadace Naděje Cabo Verde.

Během deseti minut, kdy mě pochválí za reporty ze Salu, kapverdskou češtinou (připomínající slovenskou maďarštinu) mi vysvětlí vše o komoře i nadaci, a mezi hltem vody a mým skoro dušením se mi sdělí jejich (pro mě naprosto nečekanou) nabídku. Tou nabídkou je procestovat většinu Kapverdských ostrovů s téměř nulovými náklady s tím, že o všech místech budu psát stejně, jak jsem to dělala na Salu a vlastně 2 roky zpět. Na základě těchto zápisků pak vyjdou průvodce pro tyto lokality, což pomůže rozvoji cestovního ruchu a hlavně místním lidem, kteří mimo letoviska žijí na hranici chudoby (resp. pod ní). I ostatní ostrovy totiž potřebují turisty a každé euro utracené ne v rezortu, ale v místní restauraci, je tu sakra cenné. Nebudu bydlet v all inclusive hotelech, ale v ubytování v mém stylu (čti za málo peněz kvalitní muzika), stravovat se budu na své triko (takže za KAČKU a zřejmě ve stylu suchý březen), k přesunům využiji jak letecké spojení, tak i lodě a budu tak mít možnost odkrýt plavební a letecké řády utopené v Bermuďáku a vše vám popsat tak, abyste to i vy zvládli.


Koukám na Moniku a říkám si, zda je to legrace nebo kocovina po mejdánku, kterej se včera nekonal. Po chvilce ale zjišťuji, že to myslí naprosto vážně a že poprvé v životě někdo vnímá moje cestování jako práci. I když já to tak nevnímám a věnuji psaní a cestování i desítku hodin denně - je to pro mě neskutečná odměna. Dar. Pro mě totiž není život o milionovém kontu v bance, ale o milionovém kontu ve vzpomínkách - o kontu, na kterém bude poznání co největšího množství míst, které tato planeta nabízí. Neexistuje pro mě lepší “mzda” než kompletní krytí cestovatelských nákladů a navíc za něco, co miluju dělat. Tedy žhavit vás, pokoušet se přenášet vás sebou, pomáhat vám s realizací vlastní cesty.

Nevím, zda by někdo z vás na podobnou nabídku řekl něco jiného než já, ale protože jste moji “fanoušci”, tak věřím, že NE! Resp. že byste všichni zakřičeli ANO stejně jako jsem to udělala já.


Takže teď je o měsíc a kousek od tohoto setkání v Praze později a tenhle sen se proměnil ve skutečnost. Jo, načasování dost na hovno, o tom žádná. Nicméně i když je svět vzhůru nohama, život jde prostě dál. Někdo točí zmrzku, někdo roznáší poštu, já jsem zde. Myslím, že i přes stávající dění, skokové ceny benzínu a jiné šílenosti - každej potřebujeme i pozitivní vjemy, zprávy a myšlenky. A pokud to tak máte, tak se mnou tuhle cestu odžijte.

Pro mě osobně je tato cesta splněný sen. To, co dělám pár let jako koníček, je nyní můj job. Zvláštní pocit. Připadám si podobně, jak když jsem před dávným časy (za sedmero horami a sedmero řekami) coby zdravotní sestra absolvovala nástupní praxi a mohla jako sestřička sloužit bez dozoru zkušené sestry. První směna sama - vidím to jako včera. Strach, zodpovědnost, nejistota, ale současně úžasný pocit a těšení se na vše, co je přede mnou. Je to prostě velký krok vpřed a o tom náš život je. Děkuji každému z vás, kdo se mnou po těch schodech lezete, protože jste mou motivací, inspirací a když je sakra těžko - úsměvem a energií stoupat i v kyslíkové tísni (s prázdnou lahví vína!!) nad mraky..


No a protože jste se na mě obraceli v řádech desítek zpráv denně s dotazem na letenky směr tenhle Bohem zapomenutý svět, tak konkrétní info získáte na tomto emailu: info@ck-obchodnikomora.cz




VSTUP DO ZEMĚ


Nutný je cestovní pas, který musí mít platnost ještě minimálně 6 měsíců po vašem návratu domů. Opravdu si na to dejte pozor, já jsem viděla na letišti rodinu, kde jeden z členů měl platnost po návratu pouze 5 měsíců a nepustili jej na palubu…


Od roku 2019 došlo ke změnám vízové a poplatkové politiky. Občané Evropské Unie mohou cestovat na území Kapverdských ostrovů bez víz, a to pro pobyty do 30 dní. Nicméně však kapverdská vláda zavedla bezpečnostní letištní taxu (Taxa de Segurança Aeroportuaria, TSA), kterou musí uhradit každý turista. Taxa stojí 3 400 kapverdských escudo, tedy cca 31 € /800 Kč). Tuto taxu můžete zaplatit:

  • online nejpozději 5 dní před příletem na Kapverdy (na webové adrese www.ease.gov.cv po krátké registraci a úhradě poplatku kartou)

  • na letišti po příletu

  • přes cestovní kancelář - CK poplatek zařídí za vás, a to za krásných 1300 Kč na osobu.. ‌



COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌


Na Kapverdy mohou všichni bez rozdílu! Pokud nejste očkovaní (nebo papírově prodělaní), pak stačí jen antigen za 200 Kč před odletem, samozřejmě negativní a max 48 hodin starý. Můžete i PCR test, pokud máte peněz nazbyt. Test si nemusí dělat ani očkovaní ani ti, co mají prodělání nemoci do 180 dnů.



Tento test ukážete při odletu z Prahy před vydáním letenek, dále po příletu na ostrov, kde jej okem zkontrolují (stejně tak i ostatní doklady “bezinfekčnosti”, tedy očko a prodělávku).


Dále chtějí vidět vaše potvrzení vyplněného příletového formuláře do země - to si děláte před cestou sami (nikoli CK) a po odeslání údajů vám dojde na mail jejich certifikát. Adtresa pro vyplnění je zde:

https://igrp.gov.cv/IGRP/app/webapps?r=controle_sanitario/FichaVigilanciaControleSanitario/index&dad=controle_sanitario&p_fwl_toolsbar_2=en_lang&target=_blank&isPublic=1.


I když MZV tvrdí, že test musíte na ostrovech předkládat všude (ubytko, bary, restaurace) - je to naprostý nesmysl. Za celou dobu toto naprosto nikde nikdo neřešil, vidět jej chtějí pouze dopravci při přesunech na ostatní ostrovy, a to jak na letišti, tak v přístavech.


Na ostrově se dost nosí roušky, někteří nadšenci z řad místních i venku. Každopádně pokud toto nadšení nesdílíte, místním je to úplně jedno. No stress, tady každej jak sám uzná za vhodné. V hotelu musíte roušku jen v restauraci, a to na těch symbolických pár vteřin, než si sednete k jídlu. Zkuste to dodržovat a respektovat, nedělají to proto, že by je to těšilo nebo se báli Covidu a věřili, že je to ochrání. Dělají to proto, že musí a že pokud by to nedělali, jejich hotelu by mohl být odebrán status bezpečného hotelu, což by vedlo k tomu, že nebudou mít práci. A práce je zde stejně jako voda ceněna zlatem.




DOPRAVA NA KAPVERDSKÉ OSTROVY OBECNĚ:


Kapverdy mají 4 mezinárodní letiště : Praia (ostrov Santiago), Sal, Boa Vista a São Vicente. Letiště Sal a Boa Vista mají často překvapivě levné lety s cestovními kancelářemi, zatímco cestování do Santiaga nebo São Vicente může být dražší.




LETIŠTĚ A LETENKY NA SÃO NICOLAU?


Letiště São Nicolau je obsluhováno výhradně vnitrostátními lety a nabízí tak pouze spojení na ostrovy Sal a Praia. Lety jsou opravdu jen dva týdně (jeden na Praia a zpět a druhý stejně tak na Sal, takže v tomto případě je někdy potřeba využít i trajekt..


Já na São Nicolau plula trajektem z ostrova São Vicente, plavba trvala asi 5 hodin. Dále jsem odtud letěla na Santiago (Praia), let trval cca 50 minut a letenka stála 11 533 escudos (2 550 Kč).


Trajekt z Praia zabere 8 hodin a stojí okolo 30 EUR.



PŘÍSTAV SÃO NICOLAU


Přístav jsem využila akorát při "přistání na tomto ostrově, a to při vylodění z trajektu z ostrova São Vicente. Plavba trvala 5 hodin.


Plavební řády trajektů zde: https://www.cvinterilhas.cv/home



DOPRAVA PO OSTROVĚ SÃO NICOLAU


Stejně jako všude, i zde si můžete půjčit auto. Vyjde na 40 - 50 € na den (nejlevnější vůz), což je kapverdský průměr.


Dalším způsobem je využití hromadného taxi aluguer, stanoviště hromadných taxi je na hlavním náměstí každého města ostrova. Můžete využít i normální taxi, ale bacha na ceny pro turisty.


No a pak samozřejmě stejně jako všude - můžete si domluvit výlet "balíček s průvodcem", kde se bavíme o ceně 120 EUR za skupinku do 3 lidí. Domluvíte si to na recepci každého hotelu nebo v přístavu/na letišti. Pokud máte na ostrov málo času a chcete z něj vidět co nejvíc, určitě dobrá volba.




INTERNET


Internet a volání do České republiky je z Kapverdských ostrovů opravdu drahý! Doporučuji využívat internet zdarma (wifi free) na vašem hotelu. U více hvězdičkových hotelů už by to měl být standard (alespoň ve společných prostorách).


Na internetu se dočtete, že je na Kapverdách internet zdarma na všech letištích, v přístavech a na hlavních náměstích a v hlavních ulicích… To už neplatí. Přišel Covid a změnil běh dějin. I tady. Internet už je dostupný zdarma jen na letišti.


Pokud internet potřebujete více, tak se vyplatí koupit si datovou SIM. Na jeden měsíc s 6GB vychází na necelých 400 Kč.




MĚNA


Místním platidlem je escudo (CVE). Pokud nechcete měnit, určitě si zde vystačíte i s eury. Směnit peníze lze na letišti nebo v bankách. Je nutné předložit pas a zaplatit poplatek 500 cve. Určitě doporučuji měnit na recepcích hotelů, kde je to sice s horším kurzem, ale bez poplatku, navíc nechtějí pas. Vůbec nejlepší směnárnou jsou ale vietnamské sámošky, kde když zaplatíte větší eurovou bankovkou, vrátí vám naprosto precizním kurzem 1 € = 110 CVE v místní měně. Bez poplatku.


Kurz: 1 € = 110 CVE, pokud vám budou někde (mimo zmíněné sámošky) vracet, tak VŽDY v kurzu 1 € = 100 CVE.



JÍDLO NA KAPVERDÁCH


Na Kapverdských ostrovech jíte především ryby, taky kuřecí a vepřové maso. Národní pokrm je cachupa, kterou zde snídají, obědvají i večeří. Ke každému jídlu zde dostanete minimálně dvě přílohy - rýži, brambory, maniok, vařenou zeleninu jako mrkev, dýni a klidně i pečivo. Taky tu milují hranolky (a pěkně s tunou majonézy)! Obvykle donesou i misku luštěnin, buď fazolí nebo čočky, a to výborně ochucenou, za mě vůbec nejlepší složka všech obědů. Ke každému jídlu dostanete drink na dobré trávení, a to buď místní bílý rum nebo punč. Oboje je síla! No a po jídle místní kávička a dezertík. Nejlepší je luxusní mangová zmrzlinka a nebo syrový pudink.


  • RYBY A MOŘSKÉ PLODY

Základem místní kuchyně jsou zejména ryby, a to tuňák, mečoun nebo treska. Dále mořské plody jako krabi, humři, langusty a krevety. Mořské plody se upravují na všechny možné způsoby a nejlépe chutnají s vyhlídkou na oceán..

  • CACHUPA

Jedná se o vůbec nejrozšířenější a nejtradičnější jídlo této země, které je k dostání na všech Kapverdských ostrovech. Dělá se ve dvou podobách. Ta jedna by se dala přirovnat k našemu guláši, tedy k omáčce, kde jsou hlavními surovinami pro přípravu kukuřice, fazole, boby, zelí čerstvá zelenina, sladké brambory zelené banány a vepřové nebo kuřecí maso. Někdy i ryba, vždy ale slanina a rajský protlak. Všechny tyto suroviny se vaří v jednom velkém hrnci. Druhou variantou je přílohová suchá cachupa, kde jsou jen boby a luštěniny a kus špeku. I zde se do ní přidává zelenina, třeba paprika, lišty špenátu, kukuřice. Musím říct, že jsem ji zkusila asi 10x a pokaždé to bylo úplně jiné jídlo. Někde naprosto nepoživatelné, někde luxusní mňamka.

  • PUDING PUDIM FLAN

Tento dezert je na Kapverdských ostrovech nejrozšířenější a nejtypičtější. Vaří se z kondenzovaného mléka a polévá se karamelem. Servírují jej i v hotelech.


  • KOZÍ SÝR

Kozí sýr je místní produkt číslo jedna. Najdete ho jak v restauracích tak i v hotelech, a to v nejrůznějších kombinacích. Například přelitý medem s různými želé nebo v kombinaci s marmeládou. Kozí sýr se velice často podává s ovocem papája, pro tento pokrm slouží název Doce de Papaya. Často se k sýru zakusují tvrdé sušenky bolachas, které jsou úplně bez chuti a zvýrazní chuť kozího sýra.

  • PAPÁJA

Moje nejlepší kapverdská sníídaně..

  • PIVO

Místní pivo je značky Strela a jedna třetinka vyjde zhruba na 20 Kč. Obsah alkoholu je 5,4%, jsou dvě varianty. Nejlevnější je u Vietnamců (20 kaček), jinde za 1 €.

  • GROGUE

Toto je název pro místní pálenku, která se vyrábí z cukrové třtiny. Je to v podstatě rum. Právě cukrová třtina se na ostrovech pěstuje dost hojně. Obsah alkoholu je od 38 do 56 procent! Pije se s ledem a citronem v hotelech a restauracích, jinak místní ho pijí úplně všude, úplně ke všemu, klidně v deckové sklenici a jednojaké teploty.

  • CAIPIRINHA

...je nejlepší drink ostrova! Kapverdská caipirinha je původní brazilský koktejl, který je vyrobený z cachaça (čirá bílá lihovina podobná rumu, která se destiluje z cukrové třtiny), třtinového cukru, limetky a ledu.

Existuje řada variant, resp. příchutí, a to podle přidané ovocné složky. Zkusila jsem klasiku s limetkou (obdoba mojita), doporučenou caipirinhu negra (velké zklamání) a jednoznačně nejlepší plážovou variantu - s mangem.

Je to naprosto dokonale osvěžující drink na pláž, který chutná jak hutná přesnídávka a na fotkách s pozadím bílého písku a tyrkysového oceánu je široko daleko nejkrásnější modelka. Alkohol v ní skoro necítíte, o to víc ale doporučuji opakovaně dořeďovat vodou.. Na sluníčku je tento až dětský drink hodně zrádný, takže po třech rundách odskáčete z pláže do hotelu klidně po čtyřech.. (to není má zkušenost, ale mam oči).


  • PONCHE

Tento nápoj znám z Madeiry. Jeho základem je právě místní pálenka, která se smíchá s medem a citronem. Trochu to připomíná naší medovinu.

  • VÍNO

Jediné místní víno se vyrábí právě na ostrově Fogo. Vínu se zde neskutečně daří díky sopečné půdě, která mu (stejně jako na ostrovech Santorini nebo Lanzarote) dává jedinečnou chuť. A výjimečnost, co si budeme vykládat.

Na ostrově FOGO je jak známé vinařství Chã (dle vesnice přímo pod sopkou, kde se pěstuje na jejím úpatí v černé strmé pustině), tak i na vinici MARIA CHAVES, která je kousíček nad hlavním městem ostrova - São Filipe.

Jinak většina vín, které dostanete v místních all hotelech, jsou kvalitní vína z Portugalska. Opravdu nehrozí, že byste zde v hotelech pili patoky jako někde v Egyptě nebo v Tunisku. Naopak, pijete ta nejvyhlášenější a nejlepší vína portugalské pevniny.

  • KÁVA

Káva pěstovaná na ostrově Fogo je celosvětově vyhlášená. Jmenuje se Café de Fogo a její naprostá většina pochází z oblasti Mosteiros.

  • VODA

I voda stojí za zmínku. Je potřeba si zde kupovat vodu balenou, v lepších hotelích jí dostáváte zdarma, protože zde se pije voda odsolená. Místním lidem to nevadí, jsou na ni zvyklí, ale náš metabolismus by tak vysoký obsah soli a jiných minerálů mohl opravdu rozhodit a způsobit vážné zažívací potíže. Jinými slovy – voda na Kapverdských ostrovech není pro nás evropany pitná.



Obecně jsou místní sámošky bez většího sortimentu. Sekce ovoce a zelenina je dost chabá a drahá (kilo paprik vyjde na 5 €!!). Převládají všelijaké boby, luštěniny apod. Místní jogurty nejsou vůbec jogurty, ale jakési pudinky. Nicméně nakupování jídla na Kapverdách není o sámoškách, ale o tržnicích a trzích, a to je úplně jiné kafe, jiný svět. Takové množství ovoce a zeleniny jsem neviděla snad ani v Asii! Navíc nejde jenom o voňavé a barevné ovoce, najdete zde ryby, maso, vajíčka, luštěniny koření, bylinky... prostě úplně všechno. A ceny? Ty jsou zde naprosto lidové.



UBYTOVÁNÍ


Ubytovat se na São Nicolau můžete úplně stejně jako všude jinde na světě, tedy přes booking, akorát špičkové all inclusive hotely zde opravdu nečekejte. Turistický ruch zde díky odlehlosti a komplikované dopravě není moc rozjetý, před pandemií navštívilo v jooo dobré sezoně ostrov 2 tisíce lidí ročně (pro srovnání - na Mallorce je to milion měsíčně). Najdete zde trojkové hotely se snídaní, apartmány a penzionky v soukromí a za pokoj zde zaplatíte od 500 Kč za noc za 2 osoby po klidně 2500 Kč (což absolutně neodpovídá úrovni místních hotelů).


Já bydlela v Pensao Jardim a doporučuji!

Krásná vyhlídka na město Ribeira Brava, teplá voda, dobré servírované snídaně v ceně a přes den vám zde kdykoli skvěle uvaří, přičemž za jídlon zaplatíte okolo 6 EUR. Můžete si zde nechat i vyprat. Pokoje mají v různých úrovní, od úplně nejlevnějšího dvoulůžáku po apartmá s výhledem na nádherné město v údolí.




ITINERÁŘ:


Já zde byla týden, protože jiné letecké spojení nebylo možné a myslím, že i týden na tomto ostrově lze aktivně a smysluplně zaplnit! Jeden den třeba cesta na východní část ostrova - ukázka oprvadické pustiny, ne zcela katalogových, ale o to autentičtějších pláží a vesnic tohoto ostrova. K tomu malebná Preguica nebo mořské bazénky Juncalinho. Jeden den celodenní výlet do Tarrafalu s jeho sopečnou černou pláží a nedalekou nádhernou pláží bílé barvy. Jeden den v zeleném údolí Faja a klidně tři dny na místních trecích. Jen ty by vám vyplnily týden!


  • RIBEIRA BRAVA

Ribeira Brava je hlavní město v pořadí pátého mnou navštíveného kapverdského ostrova São Nicolau. Je to místo, kde jsem se po téměř 6ti hodinové plavbě ocitla uprostřed noci (tedy v temnu halícím vše kolem mě, a to od prvního kroku z trajektu na pevnou a nehybnou zem) a pak měla celý den na to aklimatizovat se a nasát nejen atmosféru tohoto barevného horského údolí, ale v podstatě každé uličky, která v tomto malém, přesto hlavním, městečku je..


Od rozednění na terase svého hotelu s vyhlídkou na celé toto pestrobarevné údol, obklopené horami a zelení, přes každý kilometr dnešního dne, kdy jsem to zde zmapovala líp jak google mapy, po moment, kdy jsem si sedla na stejnou terasu se sklenicí vína a vstřebávala dojmy celého prvního dne.. toto je opravdu neuvěřitelné místo, které se nadá popsat, ale musí zažít.



Ribeira Brava se se svými malebnými a barevnými domy nachází uprostřed opravdu působivé horské kulisy. Budete tu pořád koukat s pusou dokořán, ale bacha - místní úzké dlážděné uličky jsou zejména v žabkách zrádné. V ulicích chcípl (pro Evropana) pes, ale přesto to zde žije a tepe. Jen trochu jinak než jsme zvyklí..


V centru města je náměstí Praça do Torreiro s kostelem Igreja Nossa Senhora do Rosário, impozantní budovou se dvěma věžemi a krémovou fasádou. Interiér kostela je navržen velmi jednoduše, přesto vás jeho malby na stropě nakopnou stejně, jako pohled do údolí z některé z vyhlídek. Nádherné barvy!



Je zde i tržnice, kde si můžete koupit jídlo a oblečení (Vietnamci jsou fakt všude) a krásný park s lavičkami a květinami pod stinnými stromy u vyschlého koryta řeky Ribeira Brava. V ulicích voní prádlo, taky místní jídlo z každého okna, pod kterým projdete, a hlavně kapky deště rozpouštějící se o sluncem rozpálené dlažební kostky.



DÉŠŤ na Kapverdách!!! NESKUTEČNÝ zážitek! Je rychlý a intenzivní, než najdete přístřešek, je pryč a vy suší. Zůstane jen ta vůně ve vzduchu a pocit svěžesti a výjimečnosti. No a při pohledu na štíty hor kolem vás v mlze i jistota, že za chvilinku přijde zas.

Pořád koukám před sebe a nevěřím, že tohle jsou Kapverdské ostrovy... Pro mě je to místo, které mi připomíná odlehlé části Filipín - rýžové terasy a políčka kdesi v Banaue.. I tam tehdy kokrhali kohouti v podstatě nonstop, i tam se na vás všichni lidé usmívali a zdravili vás, i tam jste byli zjevením stejně, jako jsem já tady…



Za celý tento den jsem nepotkala jediného turistu, jedinou bílou tvář. Jasně, musí na tomto ostrově být, vždyť na trajektu byli minimálně další dva... Nicméně tady, v Ribeira Brava, jsem dnes rozhodně jedna jediná!


...a přesně to, co zde píšu, to to zde ve skutečnosti znamená. Každý na mě hledí, každý přemýšlí, jak jsem se zde vzala a proč tu jsem. A i když mají v hlavě milion otázek, zejména děti to nedokáží dobře skrýt, přesto se usmívají. Taky mávají, ukazují lepší cestu do některého z místních kopečků, než kam jsem se právě vypravila, z dálky zdraví a krásně a zřetelně volají NAJSTUMÍTJŮ…


Tohle je prostě úplně jiný svět. Nevinný, krásný, upřímný, nedotčený vším negativním spojeným s civilizací. Tohle je svět, který by měl každý z nás alespoň na 24 hodin zažít..

Jo a i když o těchto kapverdských odlehlých ostrovech bez pohodlného spojení z Evropy moc informací není, víte jaké synonymum má SÃO NICOLAU na internetu?

NEDOTČENÝ ostrov..


...kéž mu to co nejdéle vydrží...



  • ČESKÁ SANITKA NA SAO NICOLAU

Nejen na tomto odlehlém ostrově, ale na většině Kapverdských ostrovů chybí kvalitní zdravotní péče, a to i takový základ, jako je sanitka. Sanitku máme všichni spojenou s dostupnou lékařskou péčí, když je nám ouvej. Je to pro nás všechny naděje. Jistota. Víra, že ať nás na cestách nebo v životě postihne cokoli špatného, tohle blikající žluté auto se coby zázrak vždycky včas zjeví a pomůže nám. V civilizovaném světě, třeba u nás v ČR, to tak opravdu je. Jenže právě na Kapverdách je sanitka něco, co prostě chybí. A nejen sanitka - mnohde i nemocnice a zařízení, která nejen neodkladnou, ale i dlouhodobou zdravotní péči místním lidem poskytnou.


Tam, kde chybí pořádné nemocnice, jsou právě sanitní vozy velkou pomocí v saturaci zdravotnické péče. Jejich mobilita umožňuje částečně zastupovat funkci nemocnic v odlehlejších místech ostrovů. No a právě jedna ČESKÁ sanitka je na tak odlehlém místě, jako je ostrov Svatého Mikuláše. Není tu jen tak - je zde díky usilovné práci Nadačního fondu Naděje Cabo Verde!

Pro mě naprosto neuvěřitelná věc. Chodíte si tu uličkama nejen jako jediný turista ostrova, ale i jako snad první Čech zde a přitom místní silnice korzuje sanitka z Česka!


Projekt Nadačního fondu Naděje Cabo Verde "SANITKA", jehož cílem bylo koupit a dopravit sanitku na Kapverdy, je jednou z mnoha charitativních činností tohoto nadačního fondu napříč celými Kapverdami.


Česká sanitka byla oficiálně darována municipalitě Rebeira Brava de São Nicolau v říjnu 2021 a od té doby zde pomáhá všem, kdo to potřebují. Realizovat tento projekt byla pro nadační fond neskutečná peripetie, a to i přes fakt, že se poměrně brzy podařilo najít partnera, který sanitku daroval. Sanitní vůz samotný totiž musel nejdříve projít kompletní servisní opravou a bylo nutné zajistit celou řadu papírů, aby byrokracie byla uspokojena na všech svých frontách. Následně bylo třeba sanitku dovybavit, což stálo oprvadu nemalé finanční prostředky. Přesto se podařilo zajistit dokonce zcela nadstandartní výbavu sanitního vozu! Nicméně i když byla sanitka, výbava a povolení, pořád nebylo patáliím konec. Největším problémem byla totiž samotná přeprava sanitky z ČR na São Nicolau! Nadační fond se obrátil na desítky dopravců a přepravců v České republice, nikde ale nepochodili. Uspěli až v Marseilles, kam museli toto vozidlo nejdříve dopravit. Problémy neskončily ani když sanitka konečně dorazila na Kapverdy, kde pro změnu byrokracie místních úřadů bránila vydání sanitky k jejím účelům. Až 14 dnů po přepravě vozu na tento ostrov byla sanita vydána a mohla být konečně darována těm, kteří ji potřebují.


Celý tento příběh a fakt, že v ulicích tak odlehlého ostrova jako je São Nicolau, naše žlutá sanitka jezdí a pomáhá, je ukázkou neúnavné práce lidí se srdcem na správném místě. Vždycky jde říct nejde to, hodit flintu do žita, prostě se leknout všech komplikací a patálií a vzdát to. Často jsou v našich životech imomenty, kdy vzdát to se jako řešení opravdu nabízí. Jenže přesně v těchto chvílích se nejvíc ukáže, že některým lidem i v dneší hektické a anonymní době nechybí lidskost, odhodlanost, houževnatost a jeden ze základních lidských smyslů - NIKDY SE NEVZDAT. A přesně to je něco, co mě tento ostrov naučil ze všeho nejvíc..


Doufám, že tahle česká sanita bude v této panenské přírodě místním lidem dlouho pomáhat a přinášet do jejich domovů naději, úlevu od bolesti a to nejcennější, co vůbec je - zdraví.



  • CARBEIRINHO

Carberinho, to je ohromující měsíční scenérie, která zde, na ostrově São Nicolau, byla formována drsnými vodami a větry po staletí. To, co vás opravdu srazí úžasem k zemi, to je barva skal v různých vrstvách sedimentů a hlavně vlny, které zde svou pouť končí a znova začínají..



...síla oceánu je prý stejná, jako síla lásky - bezbřehá a nekonečná. Možná proto všichni na podobných místech, kde se projevuje svoji největší intenzitou, tedy na útesech, o které se oceán tříští a nabírá nový směr, fascinovaně hledíme a vzpomínáme na nejemotivnější chvíle našich životů.. Protože právě ty jsou vždy spojeny s velkou láskou. A stejně jako je velká láska plná turbulentních emocí, někdy je naprosto klidná - tedy stejně jako hladina moří a oceánů. Právě pohled na každou vlnu, která udeří do útesu, zdánlivě se roztříští, potom ale nabere nový směr a promění se opět v krásu oceánu, to je jeden z nejkrásnějších pohledů na cestách vůbec..



  • ÚDOLÍ FAJÃ

Nejzelenější a nejúrodnější místo Kapverd, které jsem zde viděla ...



Jedná se o opravdu unikátní a ryze zemědělskou vesnici, kde každý člověk, kterého potkáte, zpracovává plody této oblasti. Táhnou na mezcích cukrovou třtinu, paní čistí před domem snad tuny mrkve, dva muži bojují s větví plnou banánů, děcka třídí ovoce... Prostě všichni makají na tom, aby to zde bylo takto krásně zelené a hlavně, aby úrodou nakrmili nejen své rodiny, ale i ty z Kapverdských ostrovů, které takto úrodné podmínky nemají. Právě odtud se totiž řada ovoce a zeleniny exportuje na ostatní ostrovy.


Vedle dračích stromů se zde daří banánovníku, papáji, kávě, ale třeba i zázvoru a jahodám, což byl pro mě osobně největší šok. Jahody na Kapverdách?!


Stejný šok byl nádherný květ zázvoru, který jsem viděla poprvé v životě a absolutně bych jej nehádala k něčemu, co má svým způsobem tak ošklivé kořeny jaké znám u zázvoru ze supermarketu.



Nádherný je zavlažovácí systém, který je nejen zde, ale napříč ostrovem v každé trochu úrodné části. Kamenné bazénky s temně zelenou vodou, které jsou vždy usazeny v krajině tak, že pohled na ně vyvolá pocit luxusu. Jsou pastvou pro oči. Je to magnet, který vás k sobě táhne a vy musíte jít, stoupnout si na okraj vodní plochy, otevřít nejen oči, ale všechny smysly a užít si tento moment jak nejvíc to jde. Tahle chvíle je totiž dar..



I když jsou místa, kde podobné bazénky slouží k ochlazení a relaxaci lidí a jsou svým způsobem synonymem blahobytu, a tyto bazénky slouží k jediné věci - k zavlažování, právě tady na vás dolehne pocit největšího luxusu. Stát na břehu této vodní plochy, mít ji jen pro sebe, vnímat obrovskou porci klidu, čistoty, pokory a panenské přírody, to je víc než sebeluxusnější resort s privátním bazénkem. Tohle je moment, který když zavřete oči za 20 let, budete mít stále před očima.



  • PŘÍRODNÍ PARK MONTE GORDO

Tento park je lahůdkou pro milovníky pěší turistiky a jedním slovem - pastva pro oči. Park má rozlohu asi 952 hektarů a Monte Gordo, nejvyšší hora ostrova (více než 1300 metrů) a neaktivní sopka, je jeho součástí.


V národním parku se nachází ekosystém s výjimečnou rozmanitostí a bohatstvím. Kromě nádherné flóry a fauny si zde můžete užít i krásné výhledy. Existuje zde 32 endemických druhů rostlin, z nichž většina je ohrožena. Právě zde jsou i vzácné Dračí stromy.



V parku je řada turistických stezek, které vedou kolem některých malebných vesniček. Krajina je naprosto jedinečná, což je způsobeno rozdíly v klimatu - na severu a severozápadě parku je velmi sucho, na jihu a jihovýchodě jsou vlhké oblasti. Najdete zde mnoho zalesněných oblastí s převážně borovicemi, ve vlhkých oblastech je mnoho druhů mechu a hora Monte Gordo a její okolí má vulkanický původ..


Právě vulkanická činnost se na velké části národního parku podepsala úžasným barevným rukopisem! Růžové aloe se žlutými květy zde rostou na suchých svazích v úžasném precizním uspořádání, vulkanická hornina je vymletá a tvarována po staletí větrem, vrcholky hor zastavují hloučky mraků, pod vašima nohama snad tisíc barev a druhů půdy od černé, červené, žluté, bílé, šedé...až po oranžovou a vy se v této části parku, který má název CARRICO, můžete kochat takřka měsíční krajinou se všemi jejími barvami a tvary.



  • TARRAFAL

Toto město je hlavní turistické centrum ostrova. Tarrafal má nyní více obyvatel než hlavní město Ribeira Brava a je kromě mnoha obchodů a restaurací místem největšího přístavu na ostrově. Tarrafal je také jedním z mála míst na ostrově s přístupem na pláž. Především doporučuji Praia da Luz, širokou černou písečnou pláž na severu města. Místní černý písek obsahuje titan a jód, který údajně přináší úlevu při kloubních onemocněních a revmatismu.



Jsou zde pláže, kde můžete plavat, potápět se nebo jenom obyčejně relaxovat. Je tu hodně živo, slušný je i noční život se spoustou barů a restaurací. Je tu i muzeum továrny na výrobu vyhlášeného tuňáka Sucla..



  • SUCLA

Tato společnost působí na Kapverdách, konkrétně ve městě v Tarrafal na ostrově São Nicolau, od roku 1942.



SUCLA a její vyhlášené tuňákové konzervy jsou dnes hlavním artiklem, který má většina návštěvníků Kapverd s těmito ostrovy spojený - tuňákové konzervy Sucla jsou totiž nejčastějším suvenýrem z Kapverd, který v zavazadlech návštěvníků těchto ostrovů putuje dočista do celého světa.


Kromě konzervování tuňáka je Sucla i velice významnou kapverdskou společností, která je zodpovědná za obrovský rozvoj obce Tarrafal. Důvodem je fakt, že zde přímo zaměstnává téměř 200 lidí a umožňuje práci i stovkám dalších lidí jako jsou rybáři, prodejci, obchodníci atd.


Místní tuňák lze koupit za 4 € buď v podobě tuňák drť (atum malva) a nebo tuňák kousky (atum), kde vás po otevření konzervy čeká neskutečný filet této ryby.

Hlavně to nespleťte, rozdíl ceny (a obalu) je minimální, ale rozdíl obsahu je tisíc a jedna. Na přiložené fotce níže vidíte, jak si jsou tyto konzervy podobné!!

No a co doporučuji ze všeho nejvíc, to je oběd v restauraci přímo spojené s muzeem zpracování tuňáka a této fabriky vůbec. Je zde naprosto skvělá obsluha, vyhlídka na pláž, rybářské lodě a oceán a hlavně neskutečně dobré čerstvé ryby za skvělou cenu 7 - 8 € porce. Taky tu mají skvělý gin s tonic a dokážou ho naservírovat jak málokde!



  • BAIXO ROCHA

Na tuto nádhernou odlehlou bílou písečnou pláž, která je mimo vyšlapané cesty, se lze dostat pouze z prašné silnice nebo z moře. Každopádně stojí za námahu! Tyrkysový oceán, bělounký písek, a to vše zcela bez lidské civilizace - prostě ráj pro opalovače, plavce a šnorchlovače! A pro insta hvězdy teprve!



Cesta sem vede z Tarrafal. Po prašné silnici směrem ke Casa Aquaria je to asi hodinu a půl chůze. Druhou možností je 4x4 auto a velmi opatrná a pomalá jízda..


Tarrafal je sice malinká vesnice, ale může se pochlubit působivým množstvím přírodních divů! Jedním z nich je měsíční krajina Carbeirinho a další je právě naprosto senzační koupání v Baixo Rocha.



  • RUM

I tento ostrov vyrábí svůj rum a procedura je stejná, jako na Santiagu.

...tak aspoň malý rumový pozdrav z další rumové farmy, třetí v pořadí.

Výrobní proces z cukrové třetiny je na všech ostrovech totožný, ale tady, v RIBEIRA DA PRATA, jsem ochutnala rum ještě v horkém stavu.

...měl 44 %, opravdu síla!


  • RIBEIRA PRATA

Jedná se o malou osadu na severozápadní straně ostrova, která se nachází asi 10 km severně od Tarrafalu.


Opravdu malebná vesnice s méně než 400 obyvateli je jedním z nejautentičtějších míst na Kapverdách. Současně je to vstupní brána k některým turistickým trasám..



  • DRAČÍ STROMY

Právě dračí stromy Dračinec dračí (Dracaena draco) ostrova São Nicolau jsou známé po celém světě. Jedná se o endemicky vzácný druh stromu, který zde roste převážně v údolí Fajã..


Tento strom je endemit Kanárských ostrovů (zde je dokonce symbolem ostrova Tenerife, kde roste největší dračinec na světě – 17 m vysoký strom zvaný El Drago Milenario, tedy v překladu tisíciletý drak) a Madeiry. Vyskytuje se i v Maroku a právě zde - na São Nicolau. Právě kousek na fotce má více než 400 let a leží v Národním parku Monte Gordo.

Dračí strom může dosahovat výšky až 20 metrů, jeho korunu tvoří deštníkovitě uspořádané větve a dřevo dračince nevytváří klasické letokruhy - no a stáří stromů se v tomto případě odhaduje právě dle rozložení větví.


Jo a pryskyřice dračinců se používá v léčitelství, také jako barvivo a i jako složka do laků, které se používají k výrobě hudebních nástrojů (třeba u známých houslí Stradivárek).



  • BAIA GOMBEZA

Baia znamená pláž, a přesně to na tomto místě najdete. Nic víc ani nic míň. Je to úplný konec světa (minimálně tohoto ostrova), kde nepotkáte ani živáčka a cesta sem vám vytřepe všechny blbé myšlenky z hlavy a možná i celulitidu ze všech zasažených partií (jak to ověřím, dám echo!). Hotely zde nečekejte, žije zde cca 200 obyvatel a je tu jedna jediná malá sámoška..



Co zde ale čekejte, to je zmíněná pláž a nádherný písek takové barvy, jakou jsem snad ještě nikdy neviděla. Není to bílá klasika, není to černý sopečný písek jako na Santorini nebo sousedním Tarrafal v Sao Vicente. Tahle pláž je zvláštně červenohnědá, hebounká a na ní jak krásné bílé mušle, tak uhelně černé hladké kameny. Z jedné strany lemováno tyrkysový oceánem, z druhé zelenou vegetací s palmami. K tomu pár barevných rybářských loděk a boží houpací sítě.



Pro milovníky urbex staveb - jezde bejvalá fabrika na výrobu konzerv tuňáka. Žijí zde místní bezdomovci, ale prolízt to díky díře v plotě můžete.



  • PREGUICA

Preguiça je jedna z osad, které jsou na nehostinném východním pobřeží tohoto ostrova, kterou doporučuji vidět. Hlavně pro opravdickou autentičnost Kapverd, pro umocnění pocitu odlehlosti tohoto místa, ale také proto, že jsou tu pozůstatky pevnosti se zachovalými děly, ale je tu i malinké letišťátko a nádherná rybářská zátoka se schody do nebe..



Je to prostě rybářská vesnice každým coulem, leží kousínek od Ribeira Brava a je odsud nádherný výhled na tyrkysový oceán z členitých útesů, na kterých je vesnice posazena.

Dostanete se sem autem nebo kolektivním taxíkem z Ribeira Brava a na užití atmosféry stačí 30 minut (a to vylezete po schodech do nebe a projdete to zde 3x tam a zpět).



  • PŘÍRODNÍ BAZÉNKY JUNCALINHO

Na severní straně ostrova jsou nádherné přírodní čedičové bazénky Juncalinho. V těchto bazénech je úžasně čistá tyrkysová voda. Právě sem skočit se ochladit a kochat se u toho pohledem na oceán - to je fakt SPA par excellence.


Dostanete se sem minibusem z Ribeira Brava.




SÃO NICOLAU ZÁVĚREM


Tento návětrný ostrov leží mezi neobydleným ostrovem Santa Luzia a ostrovem Sal. Ostrov ročně navštíví maximálně dva tisíce turistů (6 kousků denně), a to samozřejmě mluvím o době před covidem. Nejvíc turistů je z Německa, Francie, Rakouska a Portugalska.


Ostrov São Nicolau každému, kdo na něj výročí, nabídne soukromý ráj - naprosto nedotčenou scenérii, nedotčenou přírodu a lidi se srdcem na dlani nezkažené masovou turistikou. Pokud preferujete místa panenská, krásná, maximálně autentická a bez lidí, pak je právě tento ostrov nejlepší volbou ze všech Kapverdských ostrovů.


Najdete zde neuvěřitelně nádherné turistické stezky, autentičnost odlehlého a těžko dostupného místa, krásné vyhlídky, krásná místa na opalování i plavání, bujnou zelenou vegetaci a měsíční krajinu na suché straně ostrova. Taky skály tyčící se nad pobřežím, opuštěné historické vesnice i barevné hlavní městečko, které poklidně a pravidelně tepe, coby srdce celého ostrova.



Nejvyšší horou ostrova je 1312 metrů vysoká hora Monte Gordo v nejúrodnější části ostrova Faja, kde vám při pohledu na všechnu tu zeleň přijde i slunce nad hlavou zelené. Pohoří o nadmořské výšce až 700 metrů se táhne přes vyprahlejší a velmi řídce osídlený východ, jih ostrova je také velmi suchý. Pobřežní oblasti jsou obecně obtížně dostupné, přesto zde najdete pár plážových skvostů. I tak je tento spíše hornatý ostrov méně vhodný pro lidi, kteří mají dovolenou a cestování spojené především s plážemi. Naopak - milovníci turistiky a panenské přírody s občasným koupáním se zde vyřádí.



No a můj závěr patří nejkrásnějšímu treku ostrova vůbec..


TREK Z COVOADA DO RIBEIRA FUNDA


Jak je z názvu patrné, tento trek začíná ve vesnici COVOADA a končí v opuštěné vesnici RIBEIRA FUNDA. Trek vás protáhne přes tři strmé, nekonečné a opravdu náročné kopce a zavede vás do v horách zapomenuté ztracené dědinky, ve které žije mimo jiné chlapec, který chodí tyto kopce každý den do školy i ze školy pěšky.. Když od vás dostane jen tak lízátko, odvděčí se vám úsměvem od ucha k uchu a nechá ve vás pocit, díky kterému se i vy po zbytek cesty budete usmívat..


Trek trvá 3 - 5 hodin chůze - podle vaší fyzičky a taky množství fotopointů a zastávek. Vydrápete se do tří příkrých kopců, ze kterých se zase spustíte do zelených údolí. V jednom z nich vás čeká vesnice, kterou byste zde absolutně nehledali, no a před samotným cílem se před vámi otevře pohled pro Bohy..



Tento trek vás provede neuvěřitelně zelenou vegetací v nížinách a ošlehá horským větrem na vrcholcích kopců, abyste všemi smysly pochopili, jakou sílu příroda má.



Za všechnu dřinu, místy nejen pot, ale i krev, vás v závěru trek odmění dechberoucí soutězkou vedoucí přímo k divokému oceánu, abyste se mohli od základu restartovat pohledem na krásu všech krás. Je to přesně v ten moment, kdy se před vámi otevře pohled na oceán lemovaný surovou majestátností pobřežních skal a útesů, protnutých úzkými klikatými cestičkami nahoru a dolů. V údolí se až k oceánu vinou nádherná zemědělská políčka, každé jiné, přesto dokonale upravené s všemi odstíny zelené tak nějak kompaktní. Tomu všemu vévodí téměř u břehu oceánu naprosto apokalyptický výjev - opuštěná kamenná vesnice, která tomuto místu dává nekonečný punc výjimečnosti. Čím víc se k oceánu blížíte, se vším v nohách, očích i srdci za sebou, tím jste si jistější, že jste v životě nic krásnějšího nezažili..



Tohle místo je dar a cesta k němu totální restart. Mohla bych (a možná měla..) na toto místo vzpomínat s nenávistí a zlobou, ale to k ničemu není a ani to nejde. I když je nenávidět vždycky snažší cesta, odpustit je jediná možná směrem vpřed. Nenávist vás totiž jen paralyzuje, zastaví a nepustí ani o krok dál, než jste.


Tohle místo je opravdický zázrak přírody. Její naprosto nezkažená panenská tvář, a to ve všech svých nejkrásnějších barvách i odstínech. Je to místo, kde vám náročnou chůzí roste srdeční frekvence do neskutečných výšek, ale pak jediný pohled na oceán v cíli vaši tepovou frekvenci přes všechnu svou sílu a nárazy vln do skal zcela uklidní.



Tady se díváte nejen očima, ale hlavně srdcem a víte, že krásnější místo nelze zažít. Tohle je cestovatelský strop a zlatý grál v jednom. No a pro mě je to už navždy místo, pro které bude mé srdce tlouct, protože jeho část zůstala právě tady. Pod vysokou skálou, na břehu atlantického oceánu, se vší tou nádherou okolo..



Subjektivní žebříček mnou navštívených ostrovů:

  1. SAO NICOLAU

  2. SAO VICENTE

  3. FOGO

  4. SAL

  5. SANTIAGO

  6. BOA VISTA

  7. SANTO ANTAO



Když jsem si o 2 týdny později přečetla dopis pro starostu ostrova Sao Nicolau, po tejdnu zase zapla portugalsko - český překladač ("Cabo Verde bez cestovního ruchu je Cabo Verde bez tváře a pokud si chceme zachovat naši identitu, musíme se všichni podílet na propagaci cestovního ruchu v Cabo Verde. S naším nejupřímnějším pozdravem děkujeme za milou a důležitou účast zastupitelstva města Ribeira Brava de São Nicolau při pobytu paní Kateriny Ostra, české turistické promotérky, která byla v Cabo Verde na službách Czech-Cape Verdiana Commerce, přístaviště propagující cestovní ruch Kapské ostrovy zelené v České republice"), dostalo mě to..


Do teď vidím tvář pana starosty v TEN den..

Obrovský chlap, tak netypický pro Kapverdy, úsměv na jeho tváři, který jsem znala z facebooku, když mi lajkoval příspěvky dva dny zpátky, protože toho si prostě i při 11 tisících sledujících všimnete.. Ten nekonečnej úsměv na jeho tváři vystřídala obrovská bolest, beznaděj a vrásky kroutící se do čtyř písmen, která mě od toho dne zní nonstop v hlavě. PROČ?


Seděl na terase, kde jsem to ráno bezstarostně ve dvou snídala a říkala si "tohle je a bude boží den". Seděl na terase, kde jsem teď seděla prázdná a rozbitá, se mnou. Prostě to tak cítil, možná se bál, že místo jedné starosti bude mít dvě a nebo jen sám nějak potřeboval smazat vše, co před chvílí viděl.


Sedím s ním na té terase a vše kolem mě je jak v mlze. Přesto vnímám, že po třech mlžných a deštivých dnech zde, v horském údolí, zaplavilo terasu neskutečné horko a sluneční paprsky. Zvláštní..


Je sobotní odpoledne, které zde místní slaví jako svátek. Obchody jsou zavřené, taxikáři nefungují, prostě se žije. V tuhle chvíli by byl tenhle starosta asi na fotbalovém zápase dole ve městě, jehož zvuky - pískot, jásot lidí a smích dětí - doléhají až na tuto prázdnou terasu. Možná by byl někde se svou rodinou.. Místo toho sedí nehnutě proti mně a neví, co říct. Chlap jako hora zlomenej výjevem, na který do smrti nezapomene. Chlap jak hora s očima plnýma slz a bolesti. Stejně jako já.


Otáčí do sebe v pořadí třetí sklenici bílého rumu a pořád jen nechápavě bezeslov kroutí hlavou. Vím, že i když by v tu chvíli chtěl jen jedno jediné - vrátit čas, je strašně rád, když tu nekonečnou chvíli na terase posunuji "vpřed". Podávám mu v překladači vyťukanou větu, že bych ráda zůstala sama a propouštím ho domů..


Koukám na žlutou velkou budovu na protější straně údolí. Je to budova, která už dřív při každém pohledu na město v údolí zářila jako slunce. Pohled tam mě táhne jak magnet. Vzpomínám si, že jsme kolem ní včera jeli a že můj guid říkal, že je to nemocnice..


Spontánní rozhodnutí mě zvedlo ze židle a vedlo přesně tam. Bylo pozdní odpoledne, horko neúnosné. Tak jiný den než jsem zde zatím zažila. Tak strašně jiný...


Cesta k nemocnici přes barevné město a soustrastné pohledy všech lidí v ulicích, protože zbytečná smrt mladého člověka se rozkřikne stejně rychle jako by se rozkřikla výhra Baníku nad Spartou u nás doma. Když pominu opuchlý obličej, nekonečný proud slz a výraz absolutně mimo tento svět, se kterým jsem se ubírala kopcem vzhůru, turisté se zde v tyto dny dají počítat na dvou prstech jedné ruky. Od dnešních 12.30 už vlastně jenom na jednom..


Cesta vzhůru končilila u zadních vrátek nemocnice. Musela jsem se na chvilku zastavit a o vrata opřít. Koukala jsem přes andělsky bílé poletující prádlo na výsek hor za budovou a věděla jsem, že jsem tu správně. V hlavě vůbec nic. Absolutní prázdno všude kolem mě i ve mně.



Průchod nemocnicí, kde se zastavil čas v úplně jiném století, ale to současné, covidové, přiválo do chodeb desítky kyslíkových bomb, je zcela intuitivní. První zaměstnanec a má sokamžitá prosba, která - ač bez právního opodstatnění a rodinné příslušnosti - nezůstala bez vyslyšení. Tohle by se u nás doma, v tom úžasném civilizovaném světě, nestalo. Nikdo by se se mnou nebavil, nedržel mě jednou rukou za rameno a druhou neobvolal celej špitál od sklepa až po půdu, aby sehnal předem jasnej souhlas službu konajícícho lékaře.


Rouška, pytlík do ruky a cesta po schodech z budovy ven v doprovodu zřízence a sestry vedla přesně tam, kam jsem tušila. K voňavému prádlu a dveřím za ním.


Skoro hodina, během které jsem jedním prstem hladila vrásku pod okem od nekonečného dobrosrdečného úsměvu, tak dobře známou, a řekla směrem k neuvěřitelně modrému oku vše, co jsem v té chvíli potřebovala, byla darem, který jsem si uvědomila až s odstupem času, resp. s českým naprosto neemotivím pohřbem, který bych nepřála ani nepříteli. Byl to poslední pohled, poslední důstojné rozloučení a hlavně emoce, které by nikdo nikdy neměl maskovat a držet pod pokličkou, protože se to možná nehodí.. Ne v takovou chvíli.


Mohla jsem nadávat, plakat nad vším, co z mého života ve vteřině zmizelo, litovat se, vyčítat si, vyčítat všem... Místo toho ve mně bylo jen jedno obrovské děkuji. Děkuji za všechno, co jsem pod drobnohledem, úsměvem, vždycky pochopením a láskou těch pomněnkových očí měla tu čest zažít. A že to byla sakra jízda!


Další dva dny ostrova São Nicolau jsem prožila na terase penzionu a mezi čtyřmi stěnami sousedního pokoje. S milionem nejhorších telefonátů svého života, dotazy policie, koronera, doktora, bytné a dalších, které si nepamatuji. Pohled, který se mi neustále vracel a trhal mě za živa na kusy, jsem se snažila zahnat jednou lahví vína za druhou, přičemž ani tak mezi věcmi, které najednou nikomu nepatřili a nikdo je nechtěl, tolik potřebný spánek prostě nepřicházel... Kdo se ode mě naopak ani nehl, to byla strašidelná samota a prázdnota.


Po celou dobu milion otázek proč, jak se to mohlo stát, jak dál, proč vlastně dál....


A pak mi to došlo. Ne tady, ale v sousedním "cestopise". O dalších 5 bezesných nocí později, kdy jsem si ten jeden jediný moment, to zašudlení kamenné suti za svými zády provázené posledním výkřikem mého jména, následovaný zoufalým sprintem na kamennou pláž pod útesem s šílenou předtuchou a následně potvrzujícím obrazem, který bude už navždy tím nejstrašnějším, jaký jsem viděla a vidět lze, přehrávala vědomky i nevědomně dokolečka dokola. Minutu za minutou, hodinu za hodinou, den za dnem.


Došlo mi to na ostrově Fogo cestou ze stratovulkánu Pico de Fogo... Jediná cesta je vždy vpřed. Protože jiná cesta než vpřed možná není. Protože jestli zde jsem, mám ještě nějaký úkol. Protože kdybych teď v tom mrazáku ležela já, on by se do toho života teprve opřel! Protože žijeme jen chvilku, i když jí bláhově říkáme "celý život". Protože někdo má tu chvilku delší, ale někdo sakra krátkou a ač je to možná nefér a nespravedlivé, naprosto spravedlivě nikdo z nás nevíme, kdy prostě blbě šlápneme a všechno MY zhasne jako svíčka. A ano, všichni zhasneme a nezbyde zde po nás nic.


Není potřeba nic jiného, než jít vpřed a vše co teď máme si užít tak naplno, jak to jen jde. Neodkládat a nešetřit na NĚKDY, POTOM, JEDNOU a AŽ, protože tohle všechno jsou sestry slova NIKDY. A až to naše NIKDY, NIC, NIJAKÝ, NIČÍ, ŽÁDNÝ přijde, nic z toho, co si suneme vpřed sebou, nebude podstatné. Jen život, kterej za to sakra stál!


A proč to píšu? Protože když si jeden jedinej člověk uvědomí, že není nesmrtelnej a začne opravdu ŽÍT, mělo to smysl. Protože vypsat se je můj způsob vyplakání. Protože Nechci mít na pohřbu šumaře už niky nesmažu, to jsem bohužel nerežírovala já, co ale udělat můžu, to je vložit do tohoto závěru svoje srdce. Tento závěr je mé soukromé rozloučení, patří jedné naprosto čisté duši a podtrhnu ho slovy pana Fulghuma. Právě ta byla naším velkým mottem a moudrem, přestože je text od základu naprosto obyčejný a "tak jasný". Moudrem, na které jsme často v těžkých chvílích s úsměvem vzpomínali a které mám před očima i dnes...


O všechno se rozděl.

Hraj fér.

Nikoho nebij.

Vracej věci tam, kde jsi je našel.

Uklízej po sobě.

Neber si nic, co ti nepatří.

Když někomu ublížíš, řekni promiň.

Před jídlem si umyj ruce.

Splachuj.

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

Každý den odpoledne si zdřímni.

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.

...všechno, co potřebujeme znát, tam někde je. Slušnost, láska i základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život a já neznám nikoho, kdo by žil v souladu těchto mouder víc. Teda až na ten úklid :)


Ostrov São Nicolau mi změnil život. Naučil mě vnímat nejen dnešek, ale celý život jako TEĎ, na kterém jediném záleží. Naučil mě si každé TEĎ užít nejlíp, jak to jen jde, a nemyslet na minulost, která není pohybem vpřed, ale jen paralýzou našeho TEĎ. Naučil mě také nemyslet na zítra, "jednou" a budoucnost, protože stejně jak je MINULOST MRTVÁ, BUDOUCNOST je NENAROZENÁ a jediné, na čem opravdu záleží, je naše PŘÍTOMNOST a TEĎ. Naučil mě udělat si v precizně poklizeném kufru bordýlek a usmát se nad tím, protože o co jde? Naučil mě dát si bez rozmyslu nejlepší láhev vína, protože kdy jindy než teď? Naučil mě usmívat se, i když uvnitř mě všechno pláče, protože s úsměvem jde všechno líp. Naučil mě odpustit všem, kteří mě zklamali, protože neumět odpustit jiným je stejně trýznivé jako neumět odpustit sobě.


São Nicolau mi sebral vítr z plachet. Zastavil navždy jedno krásné srdce. Mé srdce ale rozbušil za dva. Tak, že ten splašenej kůň uvnitř mého hrudního koše nejde zastavit. Není čas ztrácet čas, je tolik míst, které musím stihnout a všem a všemu, co se tomu splašenému koni postaví do cesty, patří jen úsměv, krok do strany a další vpřed!

Jo a k tomu dopisu panu starostovi - KAPVERDY nejen potřebují turisty, Kapverdy si je sakra zaslouží.



Utečou možná desítky let, uvidím možná stovky nádherných koutů naší planety, použiju milionkrát svoje spojení "dechberoucí", ale dvě věci vím jistě..


São Nicolau je můj cestovatelský strop. Už nejde zažít víc, s větší tachykardií, následnou zástavou a posléze údery silnějšími než vlny oceánu bušící do skal vedle mě..

Při vyslovení São Nicolau se srdce v mém hrudním koši vždy na chvíli zastaví, ale pak o to intenzivněji roztluče. Stejně jako tady a teď.




885 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše