Historické domy, obrovský rynek s podzemím a starobylou tržnicí, kostely, obchody, stánky s místními specialitami, židovská čtvrť, nádherný hrad... Především ale čtvrthodinka jízdy od naprosté senzace - solného dolu Wieliczka. Wieliczka, to je solné království, solná pohádka, ale také neuvěřitelný kus lidské práce kam se podíváte, jejímž výsledkem je "obyčejná sůl"... To vše je polská metropole Krakov.
TERMÍN:
18. - 20.9.2020
PROČ KRAKOV?
Už to začíná být tradice… Každá cesta poslední dobou je v podstatě náhrada za nějakou jinou, zrušenou. Ani Krakov není výjimka. Takže původně to měl být Madrid na víkend. Přestože let držel, shodli jsme se, že kvůli dvěma dnům si povinný covid test dělat (a platit) nebudeme. Když to vidím dnes - bylo to asi deja vu... Madrid jsem tedy odpískala a s vděčností přijala nabídku spolujízdy směr Krakov. Ostatně do Krakova jsem chtěla od cesty do Lvova. Tehdy mi po mém nadšení z tohoto ukrajinského města kamarád Jox řekl, že Krakov je stejně krásný. A protože Lvov byl pro mě naprostá senzace, hned jsem si Krakov zařadila mezi své nejbližší cíle.
CESTA DO KRAKOVA
Jak jsem zmínila, tenhle výlet mi nabídl kamarád Martin. V životě jsme se neviděli, ale už více jak rok jsme přátelé. Toto naše přátelství svedla dohromady jediná věc - cestování. Konkrétně webový portál Cestujlevně, kde mi Martin začal komentovat cestopisy. Později jsme se našli na Facebooku, a tím začalo sdílení našich cestovních zážitků a informací. Během chvilky se k Martinovi přidala i jeho žena Andrejka, a já zas mohla na oplátku sledovat prostřednictvím fotografií na sociálních sítích jejich cesty. No a když naposledy Martin v komentářích pod mým cestopisem (kde jsem zmínila, že bych Krakov chtěla co nejdřív vidět) navrhl cestu právě tam s tím, že bere auto a že stačí jen můj přesun do Ostravy, nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Madrid zrušený, tudíž volnej víkend...bude Krakov! Jízdenku od Flixbus do Ostravy jsem měla koupenou během pár minut.
Doprava byla tedy autem. Start mé cesty začal v pátek dopoledne v Brně u Grandu, kde jsem nasedla opět do zelené flotily Flixbus směr Ostrava. Spoj jako vždy 1A, na minutu přesný příjezd i odjezd, milí řidiči a v autobuse nejen dvojsedadlo jen pro mě, funkční wifi, zásuvka na dobití telefonu, ale i stoleček na víno - co víc si přát, že?!
Jízdenka do Ostravy vyšla na 199 Kč v jednom směru, tedy 398 Kč zpáteční. Odjížděla jsem v pátek v 11 z Brna, příjezd do Ostravy ve 13.20 hodin. Návrat z Ostravy v neděli ve 21.30 hodin, příjezd do Brna o půlnoci.
Cesta z Ostravy do Krakova a okolí - autem. Protože má Martin tank, spotřeba byla vyšší :D Každopádně i tak byly náklady na auto a celý trip, tedy jak pohonné hmoty, tak i parkovné a mýta, 1000 Kč, tedy 330 Kč/osoba.
Co se týká cestování autem v Polsku - jízda na dálnici je zde opravdu adrenalin. Polští řidiči - to je kapitola sama pro sebe. Nejednou jsme brzdili, což je na dálnici opravdu zážitek… Mýtné jsme platili tuším 3x, ale vždy se jednalo o drobné položky - 5 - 10 zlotých.
Parkování v Krakově je problém, když už někde stání je, tak je placené. Proto doporučuji vybírat ubytování, které parkování zdarma nabízí.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Jeli jsme autem, takže žádné hraniční kontroly, dotazníky aj. V Polsku totéž co u nás - roušky a dezinfekce před vstupem do budov (obchody, památky..). Co ve mě ovšem zanechalo opravdu hořkou pachuť a je pro mě asi tou nejhorší věcí v souvislosti s Covidem - to je omezený počet návštěvníků, nutnost rezervace vstupu dopředu a pokud vás to nenapadne - tak třeba fakt, že stojíte před koncentračním táborem v Osvětimi, což je pro vás naprostý strop celé cesty, a oni vás tam prostě nepustí, protože je povolená denní kapacita plná...
UBYTOVÁNÍ V KRAKOVĚ
Ubytování jsme měli naprosto famózní - vřele doporučuji. Malý byteček (apartmán) s jednou ložnicí (Martin a Andrejka) a obývákem s rozkládací pohovkou (dobrovolně já... lednice hned u postele - to se neodmítá že :D ). Kuchyň, koupelna, pračka, wifi a hlavně - vyhrazené parkovací stání. Apartmán byl dokonale čistý, krásné prostředí kolem, 400 metrů od bytu Žabka (místní top sámoška), cca 20 minut chůze od historického centra. Pojme až 4 osoby a to za cenu 2 400 Kč/ 4 osoby, 2 noci. My jsme nakonec jeli 3, takže nás ubytování vyšlo na 800 Kč/osoba/2 noci. Doporučuji všema deseti!
Ubytování zde: BOB APARTMENTS
JÍDLO V KRAKOVĚ
Jídlo v Krakově je samostatná kapitola. Musím říct, že ani tentokrát se mi nepodařilo držet dietku 🙈😂 V centru města je spousta krásných podniků, restaurací, kaváren, cukráren… takže je téměř nemožné odolat. Ani my jsme neodolali.
Tím naprosto nejvíc gastronomickým peklem je malý rynek, kousek od toho hlavního. Zde jsou stánky plné suvenýrů, jantaru, výrobků...ale taky jídla. Ta vůně ze všech stran se nedá slovy popsat...
Za sebe mohu doporučit svoji klasiku, tedy višňový bar: PIJANA WISNIA. Pravda, sklenička téhle dobroty není zrovna za kačku – asi 125 Kč - ale je to zážitek. Silné višňové víno s višněmi v kelímku, přesně jak říká místní slogan – to je prostě lék na všechno!
Další místo, které jsme navštívili, je restaurace BABCI MALINY. Tady jsme si dali jak skleničku ledového Martini, tak i smažené pirohy. Musím říct, že mi místní slizké pirohy zas až tak nechutnají, ale díky svým parťákům jsem mohla ochutnat verzi smaženou, a to je úplně jiný level. Doporučuji. Každopádně to prostředí je trochu..."zvláštní"... Kýč, přeplácanost, růžičky kam oko pohlédne a panenky, u kterých se modlíte, aby to nebyly Chucky...
No a i když to není typická polská kuchyně, to nejlepší, co jsem zde jedla, byl gyros v podniku jménem AKROPOLIS. Přímo proti višňovému baru.
Jo a hned vedle višňového baru je restaurace, kde jsme byli na sobotní “dekontaminační” snídani. Mají tu i milion dezertů, zmrzlinu, čokoládu, palačinky a jiné sladkosti. Já si dala snídani na slaný způsob a musím říct, že místní míchaná vajíčka se slaninou, výborně ochucený zeleninový salát, to vše za necelou stokorunu, stojí rozhodně za zmínku.
No a pak samozřejmě kapitola VÍNO. Nejlevnější a zároveň opravdu výborné místní lahvové víno má název Fresco. Je sladší, jemně perlivé. Prostě Frizzante. Dělají ho jak ve variantě bílé, tak i růžovku. Výborné jsou obě dvě. Cena je 12,90 místních zlaťáku, v přepočtu tedy okolo 80 Kč. Víno mají v každé místní sámošce.
Síť místních nejrozšířenějších sámošek se jmenuje Žabka. Najdete jí opravdu na každém rohu, a to jak na periferii, tak i v centru města. Opravdu není nutné nosit víno v batohu, tady si ho koupíte na každém rohu. Ceny jsou víceméně stejné. Levnější víno je ve velkém obchodním řetězci, jako například Lidl, ale rozdíl není dramatický. Zde dáte za víno o dva zlaťáky méně.
Co je opravdu důležitá informace, to je fakt, že v neděli je většina obchodů zavřených. Proto je potřeba nakoupit dopředu!
Ještě důležitější je ale informace, že pití alkoholu na veřejnosti je v Polsku opravdu trestné. My jsme si rozdělali sedmičku a upozornili nás hned 3 kolemjdoucí, že jsme pod kamerami a že se to tam opravdu nesmí. Ihned ale dodávám, že to upozorněních bylo velice přátelské, a když jsme si obratem víno přelili do plastové láhve a z vinných skleniček odšroubovali stopky (čímž nám zůstal v ruce nevinný kalíšek), sklidili jsme obrovskou pochvalu a pobavený souhlasný smích současně.
ITINERÁŘ:
DEN 1 - pátek 18.9.2020 - BRNO - OSTRAVA - KRAKOV
Jak již padlo, vyjíždím v 11 z Brna směr Ostrava. Jízda Flixem 1A. Zde jsme domluvený s Martinem a Andy, že mě okolo 4. hodiny odpolední vyzvednou. Ptám se pár přátel, co se dá v Ostravě za zhruba 3 hodiny stihnout a co stojí za vidění. Docela mě pobaví stejná odpověď – nic. I tak mi to nedá a věřím, že cestou do centra a na vyhlášenou Stodolní ulici uvidím jistojistě nějaké skvosty. Ostatně všude je něco krásného že…
Vystupují na hlavním vlakovém nádraží v Ostravě. Poslední krok, který mě dělí od vnitřku autobusu a ulice se mi tak nějak sám od sebe zastaví. Když se rozhlédnu, připadám si opravdu jak někde v Bronxu. Ptám se v těch dveřích autobusu lidí, kteří se chystají nastoupit, zda je toto opravdu Ostrava hlavní nádraží. Všichni se pobaveně zasmějí a ujistí mě, že jsem fakt v cíli. Takže fakt vystoupím.. Google mapy ukazují dva kilometry do centra města, konkrétně na Stodolní ulici. Vydávám se na pochod. Stačí ujít pár desítek metrů a mé idylické romantické pocity se mění v opravdický strach. Musím říct, že ani hlavní nádraží v Neapoli se nerovná tomu, s čím jsem byla konfrontována v Ostravě. Každopádně nebudu Ostravu hanit a popisovat zde krkolomnou cestu, kde se na mě co 100 metrů nabalila nějaká místní skupinka pofidérních individuí, a přeskočím rovnou ke Stodolní. V prvé řadě - došla jsem tam, živá a zdravá, a to považuji za obrovský úspěch. Jinak Stodolní je v noci možná zajímavé místo, ve dne však není vůbec o co stát. Jelikož ani tady nemám pocit nějakého bezpečí, googlím nejbližší americkou ambasádu (McDonnald), kde jsem rozhodnuta strávit čas do setkání s parťáky. Google mapy mě posunou do obchodního centra, kde si konečně trochu oddechnu. Zde už to vypadá celkem normálně. Musím říct, že vystoupit na hlavním nádraží v Ostravě byl opravdu kulturní šok. Ještě asi hodinu jízdy autem se z toho snažím dostat.
V domluvenou dobu mě vyzvedá Martin s Andrejkou. Během pár minut je jasné, že jsme stejná krevní skupina a že cesta bude super. Nasedáme a vyjíždíme směr Krakov. Je pátek odpoledne, takže chvíli tvrdneme v kolonách a náš příjezd do Krakova je až kolem 19. hodiny.
Ubytování nacházíme bez problémů, zaparkujeme na vyhrazeném parkovacím stání a jdeme se ubytovat. Jelikož se moc neznáme, je nejvyšší čas utužit přátelství. Jinými slovy, načínáme první sedmičku vína. Ještě než jsme se ubytovali, navštívili jsme místní Lidl a nakoupili slušnou zásobu na nadcházející víkend🍸😂
Martin a Andy jsou opravdu super pár. Opět mě ujistili, že lidé, kteří cestují, mají pořád o čem mluvit.. Bavíme se o všech našich cestách, a to nám vydrží po celý víkend. Myslím, že kdybychom spolu byli někde měsíc, pořád nám cestovní témata nedojdou. Martin s Andreou mě během chvilky v ubytku dojmou, protože po první sedmičce vína vytahují z batohu moji knížku a chtějí podpis. Jsem opravdu dojatá. Vím, že většinu mých cestopisů četli na webu, tudíž pro ně obsah v knize není až tak přínosný, přesto si knížku kvůli mě koupili a ještě se s ní táhli až do Krakova. Moc hezký!
Potřetí sedmičce vína naznáme, že je nejvyšší čas vyrazit do nočního města. Cesta do města zabere zhruba 30 minut, bohužel cesta zpátky na ubytování trvá třikrát tak dlouho. Možná trošku alkoholu navíc, ale hlavně se nám zbláznily Google mapy. Bloudili jsme kolem našeho ubytování skoro hodinu, než jsme jej opravdu našli. Ale zvládli jsme to a večírek to byl luxusní.
Večerní Krakov je naprostá senzace! Hlavně “hlavní rynek”, tedy nádherné náměstí s dominantou obrovského kostela se dvěma věžemi. Všechny podniky žijí v noci naplno, v ulicích miliony lidí. Jakoby žádný covid neexistoval…Boží pocit! Dáváme si samozřejmě višňové víno v Pijana Wisnia a zmíněný gyros hned naproti v Akropolis. Všechny památky jsou nádherně osvícené, večerní atmosféra města je nepopsatelná. Každému doporučuji zažít.
DEN 2 - sobota 19.9.2020 - KRAKOV
Budíček máme v 7, tedy po asi 5 hodinách spánku. No ne všem se vstává zlehka… 😂
Po 8. hodině vycházíme směr město. Do našeho itineráře jsme zařadili vše, co jsme zjistili, že by za shlédnutí stálo. Trasa je okolo 10 kilometrů, což je na jeden den ideální. Samozřejmě ve výsledku máme nachozeno jednou tolik…
Krakov bych rozdělila na tři části. Jednak Staré město, které je v podstatě okolo hlavního rynku, dále židovskou čtvrť Kaziměř a královský hrad.
Jako první začínáme prohlídku Starého města.
HLAVNÍ RYNEK, KRÁLOVSKÝ RYNEK, RYNEK GLOWNY
Od ubytování míříme na náměstí, tedy Hlavní Rynek (Rynek Główny). Tohle místo je tím nejhezčím v celém Krakově. Obrovské náměstí, uprostřed kterého je tržnice, kolem dokola pak nádherné historické stavby. Tou nejkrásnější je samozřejmě Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na rynku je spoustu kaváren, restaurací, stánků s květinami a v neposlední řadě obrovská holubí základna. Teda současně i hromada holubích hoven...
SUKIENNICA
V centru náměstí stojí nejen věž staré radnice, ale hlavně tržnice Sukiennica. Je to obrovská budova opravdu v centru města. Budova je nádherná, historická.
My jsme měli obrovské štěstí, že jsme sem přišli brzy ráno, kdy ještě nebyly vykrámované obchůdky. Nabídl se nám tak nejen pohled na stylové dřevěné stánky, jeden vedle druhého, ale také jsme díky tomu mohli obdivovat věci, které by možná mezi cetkami a harampádím vůbec nevynikly. Tím myslím zejména nádherné znaky všech polských měst, které jsou po obvodu celé tržnice. Naopak v odpoledních hodinách jsme tohle místo viděli v obležení obchůdků, resp. zboží všeho druhu. I když to bylo taky krásné, prázdné to bylo ještě hezčí.
Samotná budova tržnice má dvě patra. V přízemí jsou zmíněné trhy, v prvním patře je expozice národního muzea.
V dávných dobách se zde prodávali především látky, přičemž hlavním artiklem bylo sukno dovážené z Anglie. Od sukna je tedy odvozen název tržnice. V 16. století zde došlo k požáru a celá budova lehla popelem. Rok po požáru začala stavba nové budovy a ta zde stojí až do dneška. Budova je podlouhlá, postavená z kamene a cihel a je přístupná ze všech 4 stran.
PODZEMÍ
Právě pod tržnici na hlavním rynku se nachází další turistická atrakce - krakovské podzemí. Vstupenka stojí 24 polských zlaťáku a kupuje se na opačné straně tržnice než je samotný vstup.
Jedná se o interaktivní výstavu, která vznikla na základě archeologického výzkumu. Tento výzkum zde probíhal do roku 2010 a bylo tu objeveno množství stop z historie tohoto města. Na základě toho byla vytvořena jedinečná archeologická rezervace o rozloze téměř 4000 m². Turistická stezka v podzemí vede mezi kamennými a cihlovými zdmi sklepů bývalých komerčních budov. Jsou zde i fragmenty zpevněných cest, také středověké nástroje, starožitné mince a další potřeby používané více než 600 let zpátky. Andrejka s Martinem byli z podzemí celkem nadšení, pro mě to ale bylo místo, které bych už znovu vidět nemusela. Nějak zvlášť mě to neohromilo a asi bych jsem cestu svým přátelům ani nedoporučila.
KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE
I ten je součástí hlavního rynku. Je to v podstatě hlavní dominanta celého náměstí. Nádherný je jak za bílého dne, tak i v noci.
WAWEL, KRÁLOVSKÝ HRAD
Tento hrad je v podstatě v centru města. Z hlavního rynku jste tam za 10 minut. Je to rozhodně hlavní dominanta a určitě i jedna z nejvýraznějších turistických atrakcí celého Krakova. Vůbec se tomu nedivím, hrad je opravdu nádherný! I když jsme nešli dovnitř, je co obdivovat. Dostanete se bez problému na nádvoří a hrad si obejdete ze všech stran.
Pod hradem je řeka Visla, na kterou je nádherný pohled nejen z hradeb, ale i přímo od řeky. Pěkné místo, kde spousta rodin tráví volný čas.
No nejen v podhradí, ale vůbec je kolem řeky fajn..
KAZIMĚŘ, ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ
Jedná se o čtvrť, která je zhruba kilometr chůze od hradu Wawel. Dříve to bylo samostatné město s vlastní správou založené ve 14. století králem Kazimírem. I když je známe jako centrum židovské komunity, žijí tu i katolíci. Po druhé světové válce je složení obyvatelstva v této čtvrti vlastně úplně jiné, z “židovského ducha” zde zůstává už víceméně jen židovská architektura. Jedná se o třípodlažní domy, jeden jak druhý… Nachází se zde stará synagoga a židovský hřbitov. Zde má být 9000 židovských náhrobku, ale v době naší výstavy byl hřbitov zavřený.
Co se týče židovské komunity, tak ta zde byla během války zdecimována z 64 000 lidí na pouhých 6000 přeživších..
TOVÁRNA OSKARA SCHINDLERA
Toto jméno z nás zřejmě každý. Oskar Schindler, český Němec, rodák ze Svitav, byl majitel továrny na výrobu nádobí a zbraní, také člen nacistické strany..
Svoji továrnu založil na začátku války a židy zaměstnával hlavně proto, že byli nejlevnější pracovní silou. Později ale začal svoje vždy chránit. Ženy, děti, staré nebo tělesně postižené označoval za nepostradatelně kvalifikované dělníky a současně s tím uplácel vysoce postavené úředníky, aby je zachránil. Konkrétně se mu podařilo zachránit 1200 židů, které ze svého nahromaděného majetku v podstatě vykoupil - obrovské jmění, které se mu podařilo během války nashromáždit, utratil totiž Schindler téměř v kompletní výši právě za úplatky nacistům a shánění zboží pro své zaměstnance. Dokonce zřídil novou továrnu v české vesnici Brněnec, kam se mu povedlo řadu Židů přesunout a tím je uchránit před jistou smrtí. Továrna byla fingovaná, do konce války nevyrobila jedinou funkční zbraň. Právě díky tomuto skutku byl Oskar Schindler coby jediný člen nacistické strany NSDAP oceněn v Izraeli titulem Spravedlivý mezi národy. Tento titul získávali pouze nežidé, kteří přispěli k záchraně židovských životů za holocaustu. Oskar Schindler je pohřben v Jeruzalémě na katolickém hřbitově na hoře Sion.
V místě původní fabriky Oscara Schindlera je nyní muzeum dokumentující pohnutý osud Židů za druhé světové války v celém Polsku. Je to místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Expozice je částečně interaktivní, působí opravdu impozantně, a i když se nerovná co do velikosti Gdaňsku a jeho muzeuu, je to místo, kde na vás celá tato šílená doba dolehne se vším všudy. Cena: 26 zlotých.
DEN 13 - neděle 20.9.2020 - KRAKOV - WIELICZKA - OSVĚTIM - OSTRAVA - BRNO
Dnes budíček nenatahujeme, v plánu jsou jen dva cíle a do půl desáté, kdy mi jede autobus z Ostravy domů je opravdu času dost. Posnídáme víno, najdeme jedinou otevřenou Žabku v okolí (v neděli obchody většinou zavřené), nakoupíme i nějaké jídlo a suvenýry a hrneme k prvnímu dnešnímu cíli.
WIELICZKA
Solný důl Wieliczka...
Když mi Martin před cestou řekl, že dáme solný důl, nešílela jsem nadšením. Jeden jsem navštívila v Rakousku 4 roky zpět a.... nic pro mě.
Wieliczku máme za sebou a za sebe musím říct jediné - naprostý strop celého Krakova!!!
Tento solný důl leží kousíček za Krakovem, asi 15 minut jízdy autem a je to místo, které bych přála vidět opravdu každému. Zhruba 2,5 hodiny trvající prohlídka za cca 400 Kč - tak to byly ty nejlépe vynaložené peníze z celého tripu! Teda kromě vína, to je jasný 😁
Wieliczka je od roku 1978 zapsána na seznamu UNESCO a mapuje těžbu soli od středověku až do současnosti. Cesta do dolu vede přes 380 schodů. Schodů směrem dolů, konkrétně do 54. patra pod zemí.
Celková délka všech chodeb dolu je více než 300 km! To, co jsme prošli za 2,5 hodiny, bylo necelé 1 %!! Neskutečný! Teplota v dolech je mezi 14 a 16°C (po celý rok), já osobně jsem prohlídku absolvovala v krátkém rukávu a kraťákách a v pohodě! Tak se vykašlete na péřovky, jo. Jinak je v tom podzemí jedna zastávka se suvenýry, WC a občerstvením (dokonce i signálem telefonu). Před výjezdem nad zemský povrch je restaurace alá Ikea styl. Ceny super - zkusila jsem bigos za 16 zlaťáků a doporučuji.
Zpřístupněná turistická trasa měří okolo 3 km (zmíněné 1%) a začíná po sestupu schodů v hloubce 64 m (zmíněných 380 schodů). Nejhlubší místo trasy je 130 m podzemí (sen každého klaustrofobika). Po cestě se kocháte pohledem na sůl všech barev...od bílé,černé...až po červenou podél drátů s elektřinou. Sůl je naprosto všude, mnohdy i v podobě skoro mramorové dlažby pod nohama. K vidění je kompletní technika, pomocí které se sůl těžila, figuríny těžebních dělníků při práci, dřevěné konstrukce, jezírka se solankou, zdobené sály.. Zajímavostí je, že v podzemí pracovali i koně. Jejich osud byl však ale smutný, protože se z dolů už nikdy živí nevrátili (pracovali až do své smrti). No a díky nim je v dole jediné zvířátko...myš. My je teda (naštěstí) neviděli..
Kaple sv. Kingy je naprostý strop solného dolu. Je to největší sál ve zpřístupněné části dolu v hloubce 101 m pod zemí. Pohled na celý sál bere dech. Nad celou tou solnou nádhernou je několik lustrů, které dávají místu opravdu pohádkovou atmosféru. Jsou zde i sochy a reliéfy vytesané do stěn, mimo jiné Poslední večeře páně dle obrazu Leonarda dá Vinciho. Taky nejníže situovaná socha papeže na světě!
Tenhle důl byl jedním slovem senzace. Místo, kde 2,5 hodiny uběhnou během 30 minut! Místo, kde se vrátíte v čase a kde pochopíte větu "sůl nad zlato". Místo, kde žasnete nad tím, co dokáže člověk..
Měla jsem štěstí na skvělou průvodkyni, které jsem i v polštině (mimochodem o 30 polskejch zlaťáků levněji než v ANJ mutaci) rozumněla skoro vše. No a taky obrovské štěstí na boží parťáky, kteří mi nejen každé nejasné slovo přeložili, ale díky kterým jsem tenhle podzemní solnej perfect world mohla zažít 🙏💛
OSVĚTIM
Osvětim byl pro mě hlavní cíl tohoto krakovského tripu, bohužel to bylo zároveň mé největší zklamání.
Důvodem nebyla Osvětim jako taková, smutné a jistojistě depresivní místo, ale fakt, že díky covidu jsou zde restrikce v počtu návštěvníků. Pokud si sem dopředu nezarezervuje vstup online, dovnitř se prostě nedostanete. Nebyla jsem sama, kdo tuto informaci zjistil až před branou koncentračního tábora. Nebyla jsem sama, koho to naprosto zlomilo.
Je divné říci, že jsem se na ten koncentrační tábor těšila, ale jiné vhodnější slovo mě nenapadá. Je to pár let, kdy jsem navštívila Mauthausen a tam jsem si slíbila, že si čas od času tuhle krutou dobu našich dějin, tak neuvěřitelnou a přitom tak nedávnou, připomenu. Slíbila jsem si, že postupně navštívím každý koncentrační tábor a Osvětim byl první na seznamu. Bohužel do této doby nebyla cesta kolem. Martin s Andrejkou naznali, že Osvětim vypustí, protože podobná místa jim prostě dobře nedělají. Nabídli mi, že mě tam zavezou a nachystají si vlastní plán. Byla jsem moc ráda, protože se přiznám – takové místo chce člověk navštívit nejlépe sám. Jak jsme se domluvili, tak se i stalo. Vyhodili mě před branou koncentračního tábora a jeli nasát atmosféru okolí. No a já po chvíli, tedy po snaze vejít dovnitř, zjistila, že se tam nedostanu. U vstupu byly dvě mladé neoblomné slečny, jejichž arogantní a nelidsky lhostejný přístup mě doslova vyrazil dech. Snažila jsem se je přemluvit, vysvětlit jim, jak je pro mě tahle návštěva důležitá. Také kolik kilometrů mám za sebou, abych se sem dostala. Přestože je po 16. hodině bez průvodce vstup zdarma, i tak je nutné objednat si tiket online. Tiket zadarmo. To mě ani ve snu nenapadlo. Nabízela jsem, že si zaplatím regulérní vstupné, nic nepomohlo. Nejvíc ze všeho mě asi zamrzela ta lhostejnost ve tváři těchto dívek. Úplně stejně chladně a neosobně, jak odmítly mě, odmítly i pár dalších lidí. Já tam seděla dobrou hodinku, než jsem se dala trochu do kopy a mohla zavolat svým parťákům, ať mě naberou. Nechtěla jsem jim svým zklamáním a smutkem zkazit náladu. Přiznám to naprosto na rovinu – stát před branou koncentračního tábora, kam se chystáte roky, a pak kvůli byrokracii a lhostejnosti, taky kvůli tomu zatracený covidu a všem restrikcím, které stejně nemají žádný smysl, se tam nedostat – to mě rozsekalo. Regulérně jsem se rozbrečela jako malá. I když to zní jako hloupost, na mě právě v tuhle chvíli padl největší pocit bezmoci.
O hodinu později mě vyzvedli Martin s Andrejkou a vyrazili jsme na cestu zpátky domů. Resp. do Ostravy. Láhev růžovky rozjasnila mraky na tváři a kolem 20 hodiny proběhl příjezd do Ostravy.
OSTRAVA
Přiznám se, že po příjezdu do Ostravy v pátek ráno jsem byla nesmírně vděčná za to, že mě moji parťáci slíbili nenechat na nádraží do odjezdu autobusu samotnou. Protože jsme přijeli o hodinu a půl dříve, vymysleli ještě “malý” plán. Tím plánem byla návštěva vítkovického areálu. Přesně toho, kde se každoročně koná Colours of Ostrava. Je to místo, o kterém jsem hodně slyšela a vždycky mě zajímalo, jak to v tom areálu vypadá, nikdy jsem tam ale nebyla. Musím říct, že to byl skvělý nápad! Prostory zahalené tmou vypadaly naprosto dokonale a pro mě to byla snad ta nejlepší tečka celého tripu.
V areálu je vysoká věž s názvem Bolt Tower. Osobně jsem o ní nikdy neslyšela o to větším překvapením tato industriální stavba byla.
Jedná se o unikátní, více než dvacetimetrovou nástavbu pece, která se vypíná do výšky téměř 80 metrů. Kolem skleněného válce, zavěšeného na původní konstrukci vysoké pece, se obtáčí vnější lávka spojující jednotlivé výškové úrovně. Pevné jádro nástavby je z oceli a nachází se v něm výtah, točité schodiště i zázemí pro návštěvníky. Střešní vyhlídková terasa, vybavená dalekohledy, nabízí jedinečný (a v noci teprve!!) výhled na Vítkovice, ale i na samotnou Ostravu. Je pojmenována po běžci Usain Boltovi, což je přesně ten, který pravidelně běhal ostravskou Tretru. On sám věž osobně pokřtil a na jejím vrcholku se taktéž podepsal.
Dostat se na vrchol této věže večer lze pouze po předchozí rezervaci místa v místní restauraci. Platí se zde vstupné 200 Kč, přičemž 100 Kč můžete projíst a propít. Bez rezervace se na vyhlídku večer nedostanete.. Každopádně tady nejsme v Polsku, ale v České republice a jak se správně říká – líná huba, holé neštěstí. Po zazvonění na zvonek do restaurace přišla mladá slečna, která nám samozřejmě pravidla zopakuvovala. Bez rezervace nás nahoru pustit nemůže.. Snažíme se ji přemluvit, že si klidně v restauraci něco dáme a vstupné na vyhlídku zaplatíme…Pořád odolává. Nemůžu se smířit s tím, že dnes podruhé zůstanu “před branou”. Slečně narovinu řeknu, že dnes může udělat opravdu dobrý skutek. Zmíním situaci dneska v Osvětimi a to, že vidět ještě i Ostravu z výšky a za tmy by mě fakt dorazilo. Musím říct, že právě tento moment bude jedním z těch, na které budu ještě dlouho ve spojitosti s Ostravou vzpomínat. Ten nejhezčí moment. Budu vzpomínat na mladou slečnu, která měla srdce na správném místě, a i když byla rozklepaná strachem a nejistotu, zavezla nás osobně na vyhlídkovou věž. Samozřejmě vím, že se musí pravidla dodržovat. Že dělat výjimky znamená ustupovat neustále a pak vlastně všechna pravidla ztrácí smysl. Určitým způsobem s tím i souhlasím. Na druhou stranu si myslím, že jsme všichni především lidé a že jsou někdy chvíle a situace, kdy je lidskost nad jakékoliv pravidlo. Kdy je lidskost a vstřícnost to nejdůležitější a to nejvíc. A možná právě tady mi došlo, proč jsem se dnes do té Osvětimi neměla dostat. Osvětim mi neuteče. Nepodařilo se dneska, vím že se tam podívám jindy. Nicméně při pohledu na tu rozklepanou hodnou holku mi došlo, že jsem si právě teď a tady měla uvědomit, jak je zmíněná lidskost důležitá. Nezažít její pravý opak, tedy absolutní lhostejnost u brány Osvětimi, třeba by mě to ani nikdy nenapadlo.
Mrzí mě, že jsem si nezjistila její jméno. Jméno slečny, která mi udělala opravdickou a upřímný radost a jeden ponurej dojem naprosto skvostně přebila hromadou dobra. Udělala mi radost nejen nádhernou vyhlídkou, ale hlavně uvědoměním si, že jsou na světě opravdu dobří a hodní lidé. Celou dobu na té vyhlídkové věži jsem myslela na jednu jedinou věc. Že třeba i můj Miki jednou zažije něco podobného, tedy moment, kdy bude moct určitým osobním diskomfortem udělat někomu den hezčím, a já ze srdce doufám, že se zachová právě tak, jak tato mladá dáma. Citlivě a lidsky. I když vím, že tahle slova k té mladé slečně nedoputují, cítím povinnost to tady zmínit. Někdy to totiž nejsou místa, která dělají naše cesty výjimečnými. Mnohdy to jsou právě lidé, kteří nám (nejen na cestách) zkříží krok a tu největší stupu udělají třeba i jen jednou jedinou větou, gestem..otevřenou bránou.
No a ta noční vyhlídka? Jedním slovem nádhera! Pokud jste ve Vítkovicích ještě nebyli, určitě si tam zajeďte! Nevím, jaké dobroty v té kavárně podávaj nebo co tam nalévají, každopádně i ta kavárna musí být boží, když tam pracují takový lidé!
No a pak už jen Brno...
ROZPOČET:
doprava (benzín, mýto, parkovné, bus): 730 Kč
ubytování 2 noci/os: 800 Kč
vstupné (Wieliczka - 66 zl, Podzemí - 24 zl., Továrna Schindlera = 26 zl.): 719 Kč
jídlo, pití: 1 200 Kč
Celkem 3 dny/ 2 noci v Krakově a okolí 3 449 Kč.
ZÁVĚREM?
Závěrem ke Krakovu? Často jsem četla, že je Krakov nejkrásnějším městem Polska. Osobně si myslím, že je Krakov opravdu krásný a za návštěvu stojí. Tím nejkrásnějším městem pro mě ale zatím zůstává Gdaňsk. Naprosto nenapodobitelný, dokonalý Gdaňsk.
V Krakově mě lehce zklamala Židovská čtvrť, která nepůsobila moc autenticky a ještě měla zavřený hřbitov… Stejně tak podzemí, od kterého jsem asi očekávala něco trošku jiného. Co se mi naopak strašně líbilo, to byl Hlavní Rynek a Staré Město. Samozřejmě také královský hrad. Tím absolutně nejkrásnějším z celého Krakova a tím největším zážitkem vůbec bylo to, na co jsem se v podstatě těšila nejméně – solné doly Wieliczka. Pro mě naprosté překvapení, zážitek, který bych každému doporučila na prvním místě. Ocitnout se 130 metrů pod zemí a vidět kolem sebe 3 kilometry chodeb, neuvěřitelné množství lidské práce, která dokázala podepřít stropy a těžit z nitra země “obyčejnou” sůl, to mě opravdu dostalo. Ještě víc fakt, že 3 kilometry jsou jen jedním procentem skutečné rozlohy dolů. Dostalo mě nejen toto, ale i ta nádhera, kterou dokáže sůl vytvořit. Všechny ty barvy od černé, bílé přes červenou… Všechny ty “mramorové” dlažby pod nohama, které ve skutečnosti nejsou mramor, ale sůl… Byla to opravdu solná pohádka. No a největší kaple v solném dole - solný zámek – to bylo opravdický sen. Místo, kam se určitě ještě jednou vrátím. No a za to patří obrovské poděkování mým parťákům. Protože bez nich bych toto místo zřejmě minula. Poděkování jim ale nepatří jen za důl, ale za celý zosnovaný trip. Za nápad. A to furt není vše. Děkuji i za více jak rok přátelství, které vzniklo v podstatě z ničeho. Jenom na základě mého psaní a jejich čtení. Na základě společné vášně, kterou je cestování. Jsem ráda, že jsem si opět tváří tvář potvrdila, že lidé, kteří mají cesty a cestování v krvi, jsou dokonalí parťáci nejen na cesty, ale i jako přátelé do života. Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem si tuhle “sbírku” rozšířila o další dva výjimečné lidi.
Pokud bych měla hodnotit 3 nejvíc místa – momenty celého tripu, tak by to bylo následující:
1/ solný důl Wieliczka
2/ noční vyhlídka z vítkovické Bolt Tower a slečna z kavárny
3/ přátelství s Martinem a Andy, které v Krakově začalo a myslím, že nás provede ještě spoustou dalších míst…
No a jak jsem řekla při dojemném loučení – bylo to boží a kdykoliv to zopakuji zas – tak už dnes, tedy druhý den od naší realizované cesty, máme další společnou zakoupenou letenku. Portugalsko těš se!
