Vyhledat

JAK SBALIT NA CESTU DO PŘÍRUČÁKU?

Aktualizováno: říj 10





Pro hodně lidí je představa, že se na svoji cestu zabalí pouze do příručního zavazadla naprosto nepředstavitelná. Úplné sci-fi. Přitom to jde a je úplně jedno, jestli jedeš na týden, na 3 dny nebo na měsíc. A to i přes fakt, kdy jsi naprosto normální ženská a jako taková běžně dennodenně taháš 5 kg kabelku!



Zabalit se do příručního zavazadla znamená jediné – přemýšlet nad každou drobností, kterou do tohoto zavazadla vložíš. Každý gram v ruce musíš opravdu zvážit. Nemyslím tím zvážit na váze, ale zvážit jeho význam na svojí cestě.


Dostat se k rozhodnutí balit se na své cesty pouze do příručního zavazadla je určitý proces. Resp. osobní vývoj. Nejde ho moc urychlit a opravdu jen málokdo to dá na první pokus. Každopádně to všem doporučuji. Já jsem také začala cestovat s povoleným odbaveným zavazadlem. Třeba před 6 lety na Kubu jsem na svých zádech táhla 24 kilovou krosnu o objemu 80 l a k tomu příručák. Na Kubu! Do tepla, kde mi opravdu stačily pouze plavky, tílko a žabky… Měsíc jsem tu krosnu každý den krámovala, tahala ji na zádech, zavazela mi v autech při přesunech, skoro nic jsem z ní nepotřebovala. Bála jsem se jí kdekoliv nechat, protože jsem v ní měla přece svoje důležité věci. Víc jak tři čtvrtiny těchto věcí jsem dovezla bez jediného použití, zato vlhké a skoro plesnivé, domů..


..to největší červené monstrum je moje krosna...


Další rok jsem zkusila poprvé příruční zavazadlo. Bylo sice napěchované do nadlimitních rozměrů, ale prošlo. No a od té doby už jenom ubírám. Ubírám věcí, ale přidávám si na osobní svobodě.




Díky příručáku totiž šetřím:

  • Peníze – zejména u nízkonákladových letenek tady po Evropě je v ceně letenky, kterou si najdeš na internetu, pouze malé příruční zavazadlo. Jeden kus. Pokud budeš chtít kufr do podpalubí nebo alespoň větší zavazadlo na palubu, bude tě to stát příplatky… Mnohdy je tento příplatek skoro stejný, jako cena letenky, což mě osobně nejvíc naučilo minimalismu. Ještě nikdy jsem na své cestě za zavazadlo nepřiplácela. Dokonce ani na Island, kde byla v prosinci fakt zima a plavky + tílko tam opravdu nestačily. Jo a ženský - i já jsem jedna z vás! Ta, co v běžném životě denně vláčí 5ti kilovou kabelku úplně všude, protože v ní “všechno” může potřebovat.



  • Čas (což jsou vlastně taky peníze) – každé zavazadlo do podpalubí, tedy k odbavení, je minimálně hodina na letišti navíc před odletem. Musíš vystát frontu, ve které své zavazadlo odbavíš. Totéž po přistání v tvé destinaci – opět další čekání na zavazadla, kolikrát i víc jak hodina. Vůbec nebudu mluvit o tom, že kdykoliv strčíš zavazadlo do podpalubí, určitě si minimálně desetkrát během letu řekneš, zda doletí s tebou. Opravdu totiž není výjimka, že se zavazadla po cestě někde ztratí. Nebo poškodí. Nebo ti ho prostě někdo rozkrade. Čas ale nešetřím jenom na letišti. Čas šetřím i balením zavazadla, protože zabalit 8 kg a pětadvacet je prostě třetina práce. Totéž po příletu domů ze svých cest – rozhodně jednodušší vybalit 8 kilový batůžek než celý kufr.



  • Svá záda – je opravdu velký rozdíl, když na zádech taháš batoh 8 kg nebo 25. Jasně, existují krosny z odlehčených materiálů, které pojmou kdeco a jeví se celkem malým dojmem. Váhu ale neoklameš. Pokud si do zavazadla nakrámuješ přes 20 kg, je to neskutečná zátěž pro tvoje záda a pro tvoje zdraví. Navíc tě to strašně limituje. Kdykoliv někam přijedeš, musíš řešit prvně to, že toto zavazadlo potřebuješ někde umístit. Nejde přistát na letišti, sednout na autobus a vydat se třeba do jeskynního chrámu v Dambulle. To fakt nejde. Prvně musíš odbavit ubytování, kde minimálně hodinu ztratíš, tam složíš krosnu a teprve potom můžeš řešit svůj program. Jak říkám – zavazadlo hodně omezuje. Pořád ho musíš mít v hlavě, pořád na něj myslíš. Když máš 8 kilový batůžek, není problém ho na jakoukoliv památku vzít sebou.


  • Mé nervy - příručák mám po celý let pod kontrolou nad svou hlavou. Mám jen jedno zavazadlo, takže se mi nemůže stát, že bych druhé někde zapomněla. Mimochodem - v tomto jediném zavazadle vozím vak na záda, který nezabere místo a je ideální na cenné a potřebné věci "u sebe" během letu. Při boardingu sloučené v jeden batoh, na palubě batoh nad hlavou a vak na klíně.

No a nevím jak to mají chlapi, ale my ženský máme jeden společný rys - furt přehrabujeme tašky. Pokud máš 8 kg, přehrábneš to snadno. Pokud hledáš cokoliv mezi 24 kg, je to stoprocentně na opačném konci. Najít v takovém batohu konkrétní věc zabere nejen čas, ale stojí to opravdu velké nervy.


..i když je v době Covidu cestování maličko komplikovanější, pořád to jde s příručákem! :)



TIP: Poslední roky nízkonákladové letecké společnosti po Evropě zavedly velice přísná omezení na příruční zavazadla. Cílem je to, aby si lidé k levným letenkám dokupovali službu zavazadla navíc. Jasně – každý chce nějak vydělat. Pokud ale létáš ZA KAČKU, nedopřeješ jim tu radost. Osobně doporučuji nikdy nebrat kufr. I sebemenší kufírek je vždy problém, vždy po tobě budou chtít dodatečně zaplatit poplatek navíc. Navíc, když sis to zavazadlo nekoupil dopředu, ale až na letišti ti jej označí jako nevhodný příručák, už tě to nestojí 6 € v jednom směru, ale eur 25. Proto moje rada – nikdy kufr. Kufr má totiž pevný tvar a nikdy jej nenacpeš do jejich měřících boxů! Batoh, dokonce i s vyztuženými zády, pokroutíš a zmačkáš, kufr nikdy.


...ani tento příručák z Ikea NE!


Naopak doporučuji batoh z Decathlonu, 30 l. Dá se z něj udělat skoro krosna (kdykoliv někde přistanu a dokoupím potřebné krámy, všechno do něj nacpu), pořád ale vypadá jako batůžek. Zatím mi vždy prošel bez problémů, a to jsem ho kolikrát měla nařezaný do takových rozměrů, že by se do něj leckterý kufr vešel.


...NE, NE a ještě jednou NE


TIP2: Do příručáku doporučuji zabalit lehký vak na záda. Já si do něj nachystám doklady a věci, které chci mít během letu u sebe. Jakmile projdu poslední kontrolu před vstupem do letadla, z batohu si tento vak vytáhnu a nechám si ho u sebe na klíně. Příručák pak strčím nad svou hlavu do prostoru pro příruční zavazadla. Vak pak používám i na cestách na kratší výlety bez celého batohu. Nic neváží, všechno se do něj vleze, rychle uschne..




TAKŽE CO VLASTNĚ ZABALIT DO PŘÍRUČÁKU?


1/ ELEKTRONIKA, DOKLADY:

  • 2x telefon, alespoň jeden dual sim (v zahraničí mimo evropskou unii vždy kupuji datovou SIM). Telefony si beru vždy dva, protože bez telefonu bych byla kdekoliv ve světě úplně ztracená. V telefonu mám letenky, jízdenky, potvrzené ubytování, mapy, překladač jakéhokoliv světového jazyku ofline, foťák, zdroj informací o všem, kontakt s domovem. Pokud se stane, že telefonu ztratím nebo rozbiji (například v Římě mi místní zásuvky spálily nabíjecí kabely a telefon mi nešel dobít - myslela jsem, že je chyba v telefonu), byla bych v háji. Proto vždy dva telefony! Má to i své další výhody, jako třeba to, že jeden používám na focení a druhý jako navigaci, tedy dvojnásobná výdrž baterie. Pokud nemáte duální telefon, v jednom si necháte svojí SIMkartu a do druhého strčíte tu koupenou.

  • Háček k otevírání úložiště SIM karet (mývají na letišti ve stáncích, kde vám místní datovou SIM prodají, ale nemusí to tak být..)

  • Nabíječky, kabely (raději dva)

  • Travel zásuvka - jedná se o zásuvku, která má dva vstupy na dva kabely. Nejednou se ti stane, že máš na pokoji pouze jednu zásuvku a potřebuješ nabít spoustu elektroniky. Tohle docela pomůže.

  • Konektor na dobíjení do auta - pokud řídím, je to naprostá nutnost - vše dobiji cestou v autě (ne všechna auto v zahtraničí dobíjející USB koncovku mají, ale otvor na konektor s vlastní USB ano. Někde jej v půjčovně nabízí, ale za poplatek třeba 3 EUR/den...

  • Redukce do zásuvek – před cestou si zjistit, jaká zásuvka je v dané destinaci potřeba, tu vem určitě sebou. Lze dokoupit i na každém letišti, ale jsou to zbytečně vyhozené peníze - na letišti to stojí vždy násobně víc a na místě nemáš mnohdy prostor toto řešit.

  • Powerbanka – samozřejmě co největší kapacita, ale upozorňuji – pořádná powerbanka se hodně pronese. Navíc s nimi mají na některých letištích problém. Nyní naposledy v Berlíně znělo celým letištěm upozornění, že powerbanka nesmí být v příručním zavazadle. Já jí teda měla a prošla jsem, ale kdyby mi ji z batohu vytáhli, přijdu o ni. Stejně tak byl problém v Číně… Je dobré si možnost powerbanky nechat v příručním zavazadle na konkrétním letišti opět prověřit na internetu.

  • Gopro kamera – to není nutnost a řadu cest zvládnu i bez ní, protože telefony v posledních letech opravdu veškerý kamerový a fotografický svět skvěle suplují. Ale máš-li doma, určitě je to jedna z věcí, kterou bych pro jistotu přihodila do zavazadla. Naopak dron nedoporučuji - řada míst je vysloveně zakazuje (například v Maroku je dron v batohu fakt průser).

  • Cestovní doklad – pas, letenka, covid certifikát, vstupní QR kód do země, prostě vytisknuté potvrzení od všeho, co jsi platil nebo rezervoval. Samozřejmě žijeme v době moderních technologií a všechny potvrzení máš určitě i v mobilu, ale čert nikdy nespí.

  • Řidičský průkaz, mezinárodní řidičský průkaz – osobně velice doporučuji zkontrolovat si platnost řidičského průkazu. Já naposledy na letišti v Sofii při vyzvedávání auta zjistila, že mám řidičák rok propadlý... Mezinárodní řidičák vám za 50 Kč a jednu OP fotografii bvydá každý MÚ na počkání. Jen bacha - existují dva typy a je potřeba oznámit místo, kde hodláte mimo unii auto řídit, aby vám vydali ten správný. Platnost je pouze rok!

  • Kartička pojištění, v dnešní době i Covid připojištění...

  • Peníze – ať už dolary nebo eura - bez toho to bych nikam nevyrazila. Je-li možnost směnit ještě v České republice pár korun na místní měnu, určitě to udělej. Je to lepší, než tím ztrácet čas v příletové hale tvojí destinace. V každé zemi jsou kurzy výhodné jinde. Prosej internet a zjisti, zda je v tvé destinaci lepší vybrat na letišti nebo ve městě.

  • Platební karta – kreditní karta, Revolut. Pokud si budeš rezervovat auto, bez kreditky to nepůjde. Bohužel - i v dnešní době řada lidí vůbec neví, jaký je rozdíl mezi kreditkou a debetní kartou a často si auto zamluví právě na debetku. Bohužel to rezervační systémy umožní a dotyčný pak při vyzvednutí auta zjistí, že mu auto na debetní nevydají, dokonce mnohdy ani zaplacenou částku (máte si číst podmínky...). Nezapomeň si vzít sebou tu kartu, kterou jsi platil letenky nebo cokoliv jiného. Osobně mám zkušenost tu, že mi zrušili let a kdybych u sebe neměla platební kartu, kterou jsem daný let zaplatila, nevystavili by mi na letišti potvrzení pro refundaci letu a vrácení peněz zpátky na můj účet. Také se ti může stát, že tvoji platební kartu někde ve světě nepřijmout. I proto je lepší mít vždy dvě. Než odletíš do světa, zejména se to týká dalších cest někde mimo evropskou unii, zavolej do své banky a ohlás jim svou cestu. No a vychytávka posledních dnů - karta Revolut. Tu si nabij českými korunami a pak v aplikaci směň na potřebnou měnu. Touto kartou s nastavenou měnou pak plať v zahraničí - lepší kurz mít nikdy nebudeš.

  • Sluchátka do uší na hudbu v tvém mobilu – skvělé ukrácení času v letadle. Já teď teda našla digitální hru svého dětství “vlk a vajíčka”, takže mi každej let uběhne jak nic, ale sluchátka se hodí i na pláži, kde se ti s piňacoládou v ruce vajíčka do košíku fakt chytat nechtějí.




2/ KOSMETIKA, LÉKY


Veškerou kosmetiku a léky ukládám do plastových sáčků. Nejlépe průhledných, abych se lépe orientovala. Je to nezbytnost, kterou né vždy na letištích vyžadují, ale je povinná. Co se týká kosmetiky, žádné jednotlivé balení nesmí překročit 100 ml, přičemž celkové povolené množství na jednu osobu je 1 l tekutiny. Sem se počítá opravdu vše. Už jsem se hodně dlouho nesetkala s tím, že by to někdo opravdu sčítal, ale pokud toho potáhneš očividně moc, bude to vadit a počítat začnou. Osobně mám vyzkoušeno, že kosmetiku si koupíš opravdu úplně všude na celém světě, za stejné nebo dokonce i nižší částky, a je proto naprosto zbytečné, táhnout to už z domu. To raději po příletu skočím do nějaké místní sámošky a koupím si vše potřebné. Kor jedu-li na delší dobu, kdy mi stejně 100 ml sprchového gelu nebude stačit. Jedu-li tedy na delší dobu, paradoxně neberu skoro nic. Důvod je již zmíněný - na 2 týdny až měsíc by mi stejně 100 ml lahvičky nestačily, takže si koupím klasické 250 ml balení na místě. Konkrétně sprcháč, šampon, kondicioner, krém, opalovák a zubní pastu (tu se tedy v pidi balení beru i sebou - abych mohla vyčistit zuby na letišti při mezipřistání nebo u letů v noci). Samozřejmě nějaký make-up, řasenka - to nic nezabere, to klidně vezmu z domu. Co si beru, to je gel na holení a holítko. Zde mi i na měsíc 100 ml balení stačí a jsem zvyklá na svůj. Pokud ti někdo říká, že tohle - gely nebo holítka - na palubu nesmíš, je to nesmysl. No a samozřejmě zubní kartáček a houba na mytí – bez té bych byla úplně ztracená. Výborná je i na ruční praní. Pokud letím mimo Evropu, nikdy nezapomenu přibalit opalovací krém z domu. Zejména v Asii totiž pořádný opalovací krém nekoupíš. Nejen že šidí faktory (zatím co u nás je nejvyšší faktor 50, na Bali si koupíš klidně 110..), velice často do nich také přidávají bělící složky, protože Asiaté obecně prostě nechtějí hnědnout. Zde bych doporučila vzít si alespoň 100 ml balení na jeden týden. Vynásob si to podle toho, kolik týdnů pod přímou sluneční palbou budeš. Další můj neocenitelný pomocník je kouzelných krystal od TianDee (s touto kosmetikou nemám nic společného, jen tento konkrétní produkt prostě miluju). Zahojí totiž každou ránu, zabere na každý štípanec. Slouží i jako tuhý deodorant. Léky, které si beru na cestu obvykle také přiřazuji do sekce “kosmetika” (a taky do jedné tašky). Vypsala jsem je podrobně u kapitoly “cestovní lékárnička”, takže jen zopakuji – pokud jsi taky alergik a používáš epipenové pero nebo si třeba musíš píchat Fraxiparine/Clexane na ředění krve - na řadě letištích vyžadují k těmto “injekcím” potvrzení od lékaře. Je to jednoduchý A5 formulář, který ti tvůj lékař při požádání bez problému vystaví.

Doporučuji vzít si sebou kapsle na praní...dvě nezaberou moc místa a díky nim si v ubytování v apartmánech, které jsou často vybaveny pračkou, vyperete klidně celej batoh. Jen si ty kapsle dejte do pytlíku a pro jistotu před tím zabalte do fresh folie - když praskne kapsle v batohu, je to fakt průser...




3/ OBLEČENÍ:


U oblečení je jediná zásada: všechno roluj do ruliček! Zabere to opravdu podstatně méně místa než komínky nebo jakkoliv jinak poskládané prádlo. Využij každou škvíru. Pokud budeš brát náhradní boty, nacpi drobné oblečení i do bot. No a samozřejmě – nad každým kouskem oblečení opravdu přemýšlej. Snaž se kombinovat výběr oblečení tak, abys sebou táhl co nejméně věcí. Mysli na to, že si všude vypereš. Navíc – když ti bude nějaké tričko chybět, koupíš si ho na své cestě. Poslouží a budeš mít zároveň skvělý suvenýr.


Jo a ruličky si dávám do průhledného pytlíku - kdyby se v áglu cokoliv vylilo, pomůže to a v průhledném pytlíku mám přehled.


Když letím na dlouhou cestu někam za teplem, obvykle na své 3 týdny, balím si následující:


  • Všechno teplé oblečení si beru na sebe na cestu do letadla! Jednak je tam zima z klimatizace, v letištních halách jakbysmet, dále si tím neukrádám místo v zavazadle. Obvykle mám na sobě tenisky, které jsou vhodné i na treky v horách, softshellové kalhoty nebo legíny (ty hlavně na singl cesty, protože jak praví staré čínské moudro - legíny, opilci a děcka na vás prásknou fakt všechno!!), mikinu a tenkou bundu. Samozřejmě i ponožky. Všechno funkční a lehké, taky rychleschnoucí.

  • Trika – tílka: 5 až 7 ks, všechno z lehkých materiálu, co uschnou v podtatě ihned - nejlepší mají v Decathlonu (poměr cena a výkon).

  • Kraťasy: 5 ks - beru úplně krátké, legíny ke kolenům a něco mezi. I zde se snažím brát zejména takový materiál, který je lehký a vzdušný, co nezabere místo a rychle schne.

  • Šaty: obvykle si je beru, protože kus ženské v sobě mám i na cestách, ale obvykle je na cestách vůbec nevytáhnu.

  • Spodní prádlo a ponožky mám pouze to, v čem letím. Poté vyperu a uložím na dno batohu. Na dovolené nosím místo spodního prádla vždy plavky.

  • Plavky: 5 ks (klidně i 7 ks).

  • Žabky – v podstatě ihned po výstupu z letadla se do nich přezuju a nosím je po celou dovolenou. Pokud teda zrovna nechodím bosky.Tenisky pak připnu karabinou k batohu - nezaberou místo a větrají.

  • Klobouk nebo šátek na hlavu - mám černé vlasy, takže na sluníčku bez tohoto fakt nemůžu být, nechci-li celou noc úpalem blít....

  • Lehounký šátek - jedu-li do muslimských zemí nebo někam, kde je potřeba cokoli dodatečně zahalovat (Turecko, Bali, Západní Sahara..)




4/ OSTATNÍ:

  • Vak na záda - ten používám na kratší výlety a v letadle na nejdůležitější věci


  • Rychleschnoucí ručník - ručníky jsou téměř vždy v každém ubytování, ale pokud cestuješ, ubytování s každou nocí střídáš a chceš se kdykoliv vyvalit někde na písečnou pláž nebo v klimatizovaném autobusu hodit něco přes sebe, rychleschnoucí ručník nebo šátek vždy pomůže.

  • Karabina – zaháknutí ocením hlavně u tenisek, když mám narvanej batoh. Třeba po vystoupení z letadla na Bali, kdy je vedro takové, že se mi boty rozpouští na nohou - okamžitě se přezuju do žabek, ale nemám čas na přerovnávání batůžku, abych tam nějakým kouzlem boty narvala (ono to časem půjde, hlavně až místním dětem rozdám kokina a omalovánky), ale než na to přijde vhodná chvíle, zaháknu ty tenisky za očka nad patou právě na zmíněnou karabinu. Ta se ale hodí i na cokoliv jiného – zavěsíš za ní třeba igelitku s nákupem (čti vínem).

  • Čelovka - nezabere tolik místa a mnohdy se opravdu hodí. Samozřejmě máme telefony se svítilnou, ale do takové jeskyně, kde lezeš místy i po čtyřech, je stejně čelovka nepřekonatelná.

  • Deka z KIKU – stojí 80 Kč a musím říct, že je to zejména u mých delších cest nejlepší investice. Když mám mezipřistání a musím přespat někde na letišti, je to neocenitelný pomocník. Zahřeje v letadle, zahřeje v letištních halách, v klimatizovaných autobusech. Můžeš si na ni sednout na pláži. Když chceš při roadtripu ušetřit za ubytko, v autě ji oceníš i v tropech. Pokud se ti s ní nechce tahat a zjistíš, že ji vlastně až tak nepotřebuješ, můžeš ji kdykoliv kdekoliv nechat – místní lidé to velice ocení. Vstupní investice není tak velká, aby ti to trhalo žíly.

  • Dárečky pro děti – kokina, pastelky… malé věci, které nezaberou moc místa, ale věř mi, na cestě je nejvíc oceníš! Zejména v Asii a v chudých lokalitách jsou děti často naučené, že jim turisté z Evropy nějaké drobnosti dávají. Není nic horšího, než když za vámi běží s nataženou ručičku a vy u sebe nic nemáte. Mně se na poslední cestě na Filipínách skvěle hodila lízátka. Koupila jsem pytel se 100 kousky, průběžně jsem rozdávala a bylo úžasné sledovat, jakou každé lízátko udělalo radost.

  • Otvírák na víno - někdy ti ho zabaví na letišti (Vídeň je cajk, když u toho nemáš dlouhej nožík a když ho aktivně a sám vyndáš z batohu, ale Praha - tam je to takřka nemožné provézt), každopádně pokud chceš pít víno ZA KAČKU, resp. ze sámošky, je potřeba! Pokud ti otvírák zabaví nebo ukradnou jako mně na Mallorce, tak věř, že není nic ztraceno. Máš zubní kartáček!


  • Plastová šroubovací sklenice na víno - tohle je prostě vynález století. Prodávají je po dvou kouscích v Rockpointu, za nekřestanské peníze. Já objednávám na iternetu a bez nich bych nejela ani na Mácháč. Všude s nima můžete (letadlo není problém), rozšroubování je dělá skladnějšími, vypadají jako originál.



Na každou cestu je fajn mít sebou i nějakou dobrou knížku, takže kdybyste něvěděli jakou....




Je něco, na co jsem zapomněla?? Každou vychytávku nebo radu vítám, stejně tak doplnění informací. Pište na mail: katkaostra@seznam.cz!








1,156 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše