Vyhledat

LIPARSKÉ OSTROVY za KAČKU

Aktualizováno: před 2 dny



Šest Liparských ostrovů ze sedmi a kousek Sicílie za jeden tyden: dechberoucí erupce legendární sopky Stromboli, historické centrum Lipari, úžasnej kráter a termální prameny Vulcana, odlehlé Filicudi, Salina a Alicudi, nejvzdálenější ostrůvek, na který někdy až 14 dní není žádné jiné spojeni než vrtulníkem..

Černé písečné pláže a nádherně čisté moře, neuvěřitelně bujná zelená i všemi barvami hýřící vegetace, poctivá porce Aperolu na každém rohu, ochotní a milí lidé. To vše jsou Liparské ostrovy, tedy sopečné ostrovy ležící v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie. A ještě něco! Liparské ostrovy nejdou ZA KAČKU! Ale i tak jsem se snažila o minimální rozpočet a ten je jak v itineráři, tak i v závěru.



Liparské ostrovy nebo také Aiolské ostrovy (Isole Eolie) leží v aktivním vulkanickém pásmu při severním pobřeží Sicílie. Pod hladinou Tyrhénského moře se zde táhne podmořský sopečný útes, ze kterého se zvedá skupina sedmi ostrovů: Vulcano, Lipari, Panarea, Salina, Stromboli, Alicudi a Filicudi. Ostrovy jsou zcela vyhaslé nebo skoro vyhaslé sopky. Stopy vulkanické činnosti v této oblasti jsou na každém kroku a jsou více než dva miliony let staré, přičemž stáří samotných ostrovů je přibližně 350 000 let. Nejaktivnější a také nejznámější činnou sopkou Liparského souostroví je Stromboli, jejíž erupce lze pozorovat několikrát za hodinu. Celé souostroví bylo v roce 2000 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO a za sebe musím říct, že jak jsem si kdysi poprvé na Santorini uvědomovala při pohledu na kalderu, že stojím uprostřed sopečného kráteru, tak tady to vidíte, cítíte (síra), jezdíte po tom, chodíte po tom, ležíte na tom a dennodenně ve sprše drhnete z noh neustále.





TERMÍN:‌

29.6. - 7.7.2021 ‌


PROČ‌ LIPARSKÉ OSTROVY?‌ ‌


Protože jsem si po zakoupení týdenní Sicílie uvědomila, že moje léto bude z pracovních důvodů (a taky než se uklidní tlak na nás neočkované) na další cesty velice omezené a nyní je poslední možnost užít nějaký delší letní trip. Rozhodla jsem se tedy nechat propadnout zpáteční letenku z Catanie, zakoupit další o týden později a dalších velkorysých 8 nocí věnovat pro mě dosud neznámým Liparských ostrovům. Ty mě lákaly už delší dobu a po rozhodnutí vidět je a současně nedostatku informací o nich na webu, ještě víc. Většina dostupných zdrojů byly jen poznávací zájezdy cestovních kanceláří nebo popis výstupu na sopku Stromboli, o ostatních ostrovech tohoto souostroví v podstatě ani čárka. Přede mnou tedy docela neznámá a průzkum na vlastní pěst..


Druhou část sicilského tripu jsem absolvovala sama, a protože mé rozhodnutí si cestu takto natáhnout bylo dost spontánní a dost na poslední chvíli, neměla jsem tentokrát na chystání podkladů k cestě čas. Celý trip samozřejmě měl nějakou kostru a předpokládaný itinerář, ovšem skutečnost byla opravdu o improvizaci a reakcích na zjištěné plavební řády a ceny v dané lokalitě.


….no a když jsem u těch cen, tak hned na úvod - Liparské ostrovy rozhodně nejdou úplně za kačku! Ostatně asi i proto je týdenní cesta na Lipari s CK do hotelu se snídaní, zahrnující 3- 4 ostrovy (anezahrnující vstupy, útratu a většinu jídla) v ceně okolo 35 - 40 tisíc...



LETENKY‌ ‌NA LIPARSKÉ OSTROVY/SICÍLII

Letenku ‌do‌ Catanie ‌jsem kupovala ‌u‌ ‌‌Wizzair‌,‌ ‌a ‌to‌ ‌s‌ ‌odletem‌ ‌v‌ úterý z Vídně a návratem za týden opět v úterý do Vídně. Cena zpáteční letenky tak byla celkem 499 Kč.


Následně jsem pozměnila plány a dokoupila zpáteční letenku o týden později. I tentokrát s příletem do Vídně, alep s mezipřistáním v Malpensa. Šlo o kombinaci letů Wizz (Catania - Malpensa 4,9 €) a Ryanair (Malpensa - Vídeň 8 €).


COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌

Platí totéž co pro Sicílii:


Na Sicílii a tudíž i na Liparské ostrovy, stejně jako do celé Itálie, byla‌ ‌v‌ ‌době‌ ‌mé cesty ‌povinná‌ ‌registrace‌ ‌prostřednictvím‌ ‌online‌ ‌

formuláře‌‌. Odkaz k registraci a získání QR kódu je zde: https://app.euplf.eu/#/

Chtějí zde vědět: jméno, příjmení, adresu, místo narození, zemi, ze které odlétáte, název letecké společnosti, číslo letu, číslo sedadla, ID doklad + číslo dokladu (pas nebo občanka), telefonní kontakt a e-mail. Formulář má opět asi šest stránek a pokud ho budete dělat na počítači v českém překladu, je to fakt legrace! Třeba naši krásnou zemi najdete sice s názvem Česká republika, ale s úplně jinou vlajkou a po odkliknutí vám tam skočí Belize. Naopak, když kliknete na Spojené státy americké, u kterých je naše česká vlajka, naskočí Česká republika. Nedejte se, zvládnete to. Pokud se tomu chcete vyhnout, může pomoci vyplnit to v anglickém jazyce, to znamená vypnout na googlu překladač. Mám takové tušení, že ty veselé hříčky dělá právě překladač.

Než začnete vyplňovat data pro QR kód, musíte zadat emailovou adresu a nějaké své heslo = tedy zaregistrovat se. Obratem vám na zadaný e-mail přijde nový link do formuláře, zde se znovu přihlásíte a už vyplňujete. Jakmile vyplníte poslední stranu s údaji, přijde vám obratem QR kód na e-mail.


Po výstupu z letadla v Catanii absolutní covidové nic. Žádné kontroly, teploty, formuláře, úředníci. Prostě jen prolítnout halou a fičet si pro auto. Prostě opět postcovidová pohoda.


Při využívání trajektové dopravy z pevninské Sicílie na jednotlivé ostrovy nebo plavby mezi těmito ostrovy není potřeba dokládat žádný doklad o bezinfekčnosti nebo doklad o očkování proti Covid. Jediné, co je potřeba, je zadat své jméno. To ale vůbec nikdo nekontroluje, takže si můžete v podstatě vymyslet jakoukoliv zdrobnělinku nebo vtípek, který chcete na své palubní jízdence mít…





Na palubě všech trajektů je povinnost nosit roušku, přičemž tuto skutečnost čas od času zkontroluje někdo z personálu. Pokud ji máte alespoň na půl žerdi, nechají vás v klidu být.


NA LIPARECH:


Platí totéž, co všude jinde ve světě na ostrovech. Tedy to, že na co se alespoň trochu dbá na pevnině, to má na ostrově každý na háku. Roušky zde nosí akorát zbytečně uvědomělí turisté, jinak z místních téměř nikdo. Dokonce ani obsluha v restauracích už si s rouškou nedělá žádné starosti a nenosí ji ani pod bradou.


Lidé se schází na ulicích, v restauracích… Všichni se vřele objímají, líbají – prostě Itálie. Restaurace a zahrádky praskají ve švech. Památky i pláže jsou otevřené a praskají ve švech. Nehraje se zde ani na roušky ani na sociální distanc.



DOPRAVA Z/ NA LIPARI


Na Liparské ostrovy se dá dostat několika způsoby. Já navázala na předchozí trip s využitím leteckého spojení na Sicílii, konkrétně do města Catanie. Z tohoto letiště pak přesun místní hromadnou dopravou (vlak) do jednoho z přístavních měst na severu, odkud se lze prostřednictvím trajektu na Liparské ostrovy dopravit. Těmito přístavy jsou přístav Messina a Milazzo.



Osobně doporučuji přístav Milazzo (vlak z Catnie za 9,9 €), protože toto město je opravdu krásné a je zde i levné ubytování k večernímu přespání před cestou na ostrovy nebo naopak k přespání po dřívějším návratu z ostrovů. Zároveň z Milazza jezdí mnohem víc trajektů než z vedlejší Messiny a cena je také nižší, protože odtud jsou Lipari podstatně blíž.


Liparských ostrovů je přesně sedum. Ten nejbližší k pevnině Sicílie je ostrov Vulcano. Další v pořadí je ostrov Lipari. Třetí v pořadí je ostrov Salina a další ostrovy jsou od Saliny nalevo a napravo. Na levou stranu jsou to ostrovy Filicudi a Alicudi, na pravou stranu pak ostrov Panarea a Stromboli.


Já jsem vybrala jako první ostrov ten, který je nejblíž k pevnině, tedy ostrov Vulcano. Cena jedné plavby trajektem v jednom směru pro jednu osobu je 20 €. Od toho lze odvodit další ceny místní trajektové dopravy..



Přesun z ostrova Vulcano na sousední Lipari byl nejlevnější položkou, a to necelých 5 €.


Přesun z ostrova Lipari na nejvzdálenější levostranně situovaným ostrov Alicudi stál téměř 19 €, což je opravdu masakr. Stejně tak doprava na opačnou stranu (pravou) na vzdálenější ostrov Stromboli vychází na obdobnou částku, tedy okolo 19 € v jednom směru. S ohledem na to, že jsem procestovala 6 ostrovů a na jednom jediném neprobádaném dvakrát alespoň zastavila trajektem, mohu říci jediné: po zakoupení lístků v pokladně vám tiket zkontrolují před nástupem na palubu (vám a dalšími desítkám cestujících), ale nikdo nekontroluje, do jaké stanice máte tiket koupen.. Na základě osobní zkušenosti doporučuji jediné: kupte si vždy lístek do nejbližší možné stanice na vaší trase a jeďte do té nejvzdálenější. Takto můžete ušetřit až 15 € na jedné cestě.


Konkrétně to znamená, že si z Lipari nekoupíte na Alicudi jízdenku za 19 €, ale koupíte tiket na ostrov Salina, kde to staví jako první. Ten vás vyjde na necelých 8 €, přičemž pokračujete až na nejvzdálenější ostrov, kde v naprostém klidu a pohodě vystoupíte.

Pokud se budete z nejvzdálenějšího ostrůvku vracet zpátky na sicilskou pevninu, můžete ušetřit opravdu balík. Já měla mít návrat ze Stromboli do přístavu Milazzo za skoro 30 €, místo toho jsem si koupila ze Stromboli tiket za 11 € na sousední ostrov Panarea a do Milazza jsem v klidu doplula s úsporou téměř 20 €. Opravdu nemějte žádný strach - to, kam pluje každý pasažér, je posádce lodi naprosto ukradené. Hlavně mějte pod bradou roušku..


Návrat jsem měla stejný jako příjezd na Liparské ostrovy, tedy ze zmíněného ostrova Stromboli trajektem do Milazza a odtud potom vlakem zpátky do Catanie. Vlak na trase Milazzo - Catania stojí 9,9 € v jednom směru a jede dvě až tři hodiny (podle toho na jak rychlý spoj natrefíte). Frekvence tohoto vlakového spojení je poměrně hustá, zhruba každé dvě hodiny.


Z Milazza se dá do Catanie dojet i přímým autobusem (tyto autobusy zastavují přímo před východem z trajektu), ale cena nižší není, zatímco pohodlí rozhodně ano. Vlak je klimatizovaný, mnohem méně lidí, možnost zajít na WC a hlavně stoleček na nápoje..


Z Milazza jede vlak přímo na letiště, ale pokud se rozhodnete (stejně jako já) dát ještě den dva městu Catania, pak vystupte na catánském hlavním nádraží. To je v podstatě v centru, dojdete tam loudavou chůzí za zhruba 15 minut. No a pak z centra na letiště Catanie autobusovou linkou číslo 524, která staví cca 300 metrů od letiště (na ulici "Via Santa Maria Goretti"), cesta asi 20 minut, bus jezdí do 22.30 hodin a jízdenka stojí 1 € (oproti autobusu za 4 €).




UBYTOVÁNÍ NA LIPARSKÝCH OSTROVECH



Bydlela jsem zde:


  1. noc: MILAZZO: ubytování zde

Moje hodnocení: kousek od přístavu a kousek od zastávky autobusu. Pod okny super atmosféra starého města, skvělá wifi, super majitel a bezproblémový check in i check out. Koupelna výborná - s balkonem, pračkou a sušákem. K dispozici ložnice a kuchyň s terasou. Plně vybavená, navíc se snídaní a vodou v lednici. Klimatizace i větrák. Vřele doporučuji.



2. noc: VULCANO: ubytování zde

Moje hodnocení: apartmán s kuchyní na balkoně, čistý a velký, fajn koupelna s fénem, blbá wifi, naprosto super a ještě jednou super bazén s výhledem na kráter. Rozhodně doporučuji!!


3. - 5. noc: LIPARI: ubytování na 3 noci zde

Moje hodnocení: Nejlepší a nejnezapomenutelnější ubytko celé cesty. Je to sice dál z centra (sámošky, vinotéky atd.), ale rozhodně to není zajížďka delší jak 15 minut, přičemž ubytování je podstatně levnější a krásnější, než ta přímo ve městě kolem rušných ulic. Ubytování je skoro jak bydlet uprostřed botanické zahrady - všude nádherné květy, keře a pod mou teráskou zahrada s rajčaty, petrželí a grepy. Je zde samostatný vchod s parkováním, ložnice, kuchyň a koupelna - vše se samostatným vchodem z terasy, která nabízí naprosto luxusní výhled na moře a okolní ostrovy. Na terásce jak jídelní stůl, tak i lehátka na opalování a venkovní sprcha coby boží bonus. Pohled na okénko v koupelně, ze kterého je vidět sousední ostrov Vulcano, kde jsem bydlela včera, to je opravdu výhled k nezaplacení‼ K dispozici pračka, fén, kosmetické potřeby a plně vybavená kuchyň. Wifi super.



6. noc: STROMBOLI: ubytování zde

Moje hodnocení: hned u přístavu a současně v centru, čisté moderní pokoje, klimatizace, super koupelna s dobrým proudem vody (teplé), hygienické potřeby i fén, balkon, který je ale bez výhledu. Snídaně perfektní - pestrá a bohatá, ale covidové servírování k smíchu.. Určitě ale doporučuji, jen si zde nedávejte Aperol (předražený).



7. - 8. noc: CATANIA: ubytování zde

Moje hodnocení: naprosto topové ubytování v úplném centru města. K hlavním památkám 2 min chůze, pod okny boží restaurace a vůbec nádherná vyhlídka do uličky starého města. Naprosto senzační loft s prima koupelnou, hyg.potřebami, fénem a balkonem, který je sice malinký, ale má skvělou atmosféru a vyhlídku. Klimatizace i větrák, lednice, dobrá wifi. Snídaně se podává v restauraci 2 min chůze od apartmánu a majitel budovy je nesmírně milý a ochotný (vytiskne, poradí, zařídí, pomůže). Budova nádherně udržovaná, voňavá - prostě senzace.




JÍDLO NA LIPARSKÝCH OSTROVECH


Položka jídlo a pití je v podstatě jediná, kde můžete ve svém rozpočtu výrazně ušetřit. Pokud na rozpočet nehledíte, určitě si dopřejte posezení v místních tavernách. Skoro všude dostanete výborné mořské plody a ještě lepší Aperol. Za mořské plody zaplatíte od 15 € vejš. Jak říkám - žádná hitparáda to zde cenově není, na každém ostrově jsou ale sámošky. Samozřejmě platí, že čím menší ostrov, tím menší sámošky a vyšší ceny.


1/ APEROL - Cena Aperolu se zde pohybuje od 6 do 11,5 €, což je opravdu balík! Obvykle k němu ale dostanete nějakou formu občerstvení grátis. Často jsou to oříšky, brambůrky, tyčinky, olivy, sušená rajčate...někdy je to ale i takový talíř dobrůtek, jako na fotce níže. Ten mi donesli konkrétně na Liparech, a to hned 3x po sobě. Když je hlad no...




2/ ARANCINI - plněné rýžové kuličky, které jsou smažené ve strouhance. Měla jsem - zasytí to, ale žádná hitparáda, kterou si nesmíte nechat ujít, to není.


3/ PIZZA - od 8 do 15 €. Ne nadarmo se říká, že nejlepší pizza je v Itálii. Tady to každej pochopí na vlastní chuťové buňky. Pizza je opravdu flák křehkého a tenoučkého těsta, na kterém je hromada všeho, co si vyberete. Pro jednoho člověka je sníst jednu pizzu opravdu náročná práce!


4/ ZMRZLINA - klasická italská povinnost! Za mě vede všude pistáciová a ani to nebylo jinak. Cena kopečku okolo 3 €, ale jak všichni dobře víme, není kopeček jako kopeček. A ten Italeskej je proti tomu českému "osmitisícovka"..



5/ MUŠLE - pro mě nejvíc mořskej zážitek z celých Lipar! Pochutnala jsem si na nich v přístavu Milazzo, konkrétně v restauraci jménem Urban. Cena okolo 10 €, ale porce mušlí, se kterou jsem bojovala skoro hodinu. Chuťová senzace a zážitek, na který budu ještě hodně dlouho vzpomínat.



6/ PASTA VONGOLE - těstoviny s mušlemi a mořskými plody. Jídlo moc dobré, syté a pokud si ho neobjednáte na malém ostrůvku v od civilizace nejvzdálenější taverně, tak i celkem cenově přijatelná záležitost :)




ITINERÁŘ:


DEN 1 - úterý 29.6.2021: CATANIA - MESSINA - MILAZZO (nocleh)


Tento trip začíná odevzdáním auta ze sicilského tripu v půjčovně na letišti a malinkým blouděním ve snaze najít zastávku vlaku udávanou google mapami jako letištní (je asi 1,5 km od letiště, konkrétně od letištní haly směrem vlevo, za kruháčem ještě skoro kilometr). Lístky si zde koupíte v automatu, platba možná cash i kartou. Já kupovala jízdenku směr Milazzo za 9,9 € s dvěma přestupy. Ten první byl v Catanii na hlavním vlakovém nádraží (čas akorát na jedno vychlazené víno), druhý přestup byl v Messině. Cesta to byla docela úmorná, protože to nejostřejší sluníčko je zde po 15 hodině, která akorát na můj start LIPARI tour vyšla. Naštěstí jsem měla v batohu lahvinku docela vychlazeného vína, takže cesta rychle uběhla.



Do Milazza, tedy jednoho ze dvou přístavů (druhý je Messina), ze kterých se dá na Lipari ze Sicílie dostat, jede buď můj zmíněný vlak s frekvencí spojů á 2 h nebo autobus. Ten jsem nezkoušela, vlaková spojení jsou pro mě na delší trase vždy volbou č. 1.


V Milazzu jsem okolo 18 hodiny a s ohledem na ceny ubytování zde na sicilské pevnině a na Liparech - volím první noc strategicky (nízkonákladově) zde. Je jedno, zda budu na prvním z ostrůvků brzo ráno nebo pozdě večer, ale není jedno, zda za ubytování zaplatím jednou tolik..



MILAZZO


Milazzo není jen přístav, je to opravdu krásné město, které má řadu zajímavostí a nádherné pláže. Až když to teď vidím, mrzí mě, že jsme v sicilském tripu při průjezdu městem nenašli víc času na jeho průzkum. Rozhodně by si to tohle město zasloužilo!


Milazzo je v podstatě letovisko, jehož hlavním lákadlem je hrad (nebo spíše opevněná citadela) na skále s panoramatickým výhledem do všech světových stran. Dříve sloužil k vojenským účelům, ve středověku byl nedílnou součástí města, o čemž svědčí přítomnost některých kostelů a městské katedrály (San Francesco di Paola nebo kaple Ježíše a Marie se zajímavou fasádou). Novodobější dolní město je kolem náměstí Piazza Caio Duilio s bílou kašnou, vedle kterého se prý každé ráno koná rybí trh. Obchody a restaurace se nachází kolem přístavu, odkud vyplouvají výletní lodě a trajekty na Liparské ostrovy. Nejhezčí pláž je zde Riviera di Ponente.



Jsem ubytovaná kousek od místa, kde mě vyhodilo MHD. Od vlakového nádraží do centra je to pěkná štreka (asi 45 minut chůze), ale jezdí zde za 1,5 € bus. Lístek nejde koupit u řidiče, takže ...zadarmo.


Po dnešním náročném dni, kdy jedna cesta skončila a druhá odstartovala a po přesunu k trajektu na Liparské ostrovy, dnes volím už jen odpočinek. Z mého ubytování mám nádherný výhled do uzavřené historické čtvrti, konkrétně na zahrádku pěkné restaurace, takže neváhám ani chvilku po shození batohu ze zad a po sprše mířím právě tam. Skvělá pizza i skvělý salát a ještě lepší místní točené víno je dokonalou tečkou za dnešním dnem.


Naprosto boží ubytování mám zde.

Moje hodnocení: kousek od přístavu, kousek od zastávky autobusu. Pod okny super atmosféra starého města, skvělá wifi, super majitel a bezproblémový check in i check out. Koupelna super - s balkonem, pračkou a sušákem. K dispozici ložnice a kuchyň s terasou. Plně vybavená, navíc se snídaní a vodou v lednici. Klimatizace i větrák. Vřele doporučuji.





DEN 2 - středa 30.6.2021: VULCANO (nocleh)


Budíček mám tak brzo, že si vychutnávám krásné svítání nad Milazzem. Po vlastnoruční snídani (káva a víno) na prima terase s boží vyhlídkou na probouzející se město opouštím tohle fajn ubytování a za necelých 10 minut chůze stojím v terminálu trajektů. Mají zde super zpracovanou malou a skladnou brožurku s časy všech trajektů ze všech ostrovů (akorát mi v ní chybí ceny), takže se zorientuji, v hlavě přeskládám kostru tripu a kupuju první tiket na první ostrov Vulcano. Cena je 19,9 € a cesta trvá něco málo přes hodinu. Kolem 10 hodiny dopoledne vystupuji na prvním z Liparských ostrovů..


Mimochodem - mezi ostrovy operují dvě společnosti. Dražší a podstatně rychlejší Liberty (ta má tu boží brožurku) a pak levnější a pomalejší Siremar. U té nejsou časy odplutí na webu k nalezení, takže je potřeba na každém ostrově zmapovat časy a finanční rozdíly operativně.




OSTROV VULCANO


Ostrov leží nejblíže k sicilské pevnině. Díky své vulkanické aktivitě bylo Vulcano ve starověku považováno za dílnu boha Hefaista a za vstupní bránu do podsvětí. Současná vulkanická aktivita spící sopky pod Vulcanem se omezila „jen“ na solfatáry (pukliny s unikající sirnou párou), sirnatá bahnitá jezírka a bublající bahno, které má vynikající léčebné účinky. V 16. století byl ostrov proudem lávy spojen se sousední sopkou Vulcanello, kde jsem se rozhodla ubytovat. Úžina mezi původní sopkou a ostrovem nabízí z obou stran dvě nádherné černé písečné pláže.. Písek jak na Santorini - černý a hebký, pozvolný vstup do moře a teplota moře dokonalá.



Na ostrově lze absolvovat výstup k dostupným kráterům. Nejznámějším je hlavní kráter Fossa di Vulcano (Gran Cratere). Ten dokazuje, že je spící sopkou výronem plynů a občasným mírným zemětřesením. To, co je hlavnim symbolem ostrova, je zápach sirných plynů, který tu cítíte hned po vystoupení z trajektu.



Ostrov je poměrně velký, a protože jej obejít není za den v lidských silách, rozhodla jsem se zde půjčit na den auto. Vyfasovala jsem Fiata, který se mi ropozpadal pod rukama. To, že neměl žádná okénka, bylo to poslední. Od vyjetí z přístavní půjčovny blikala jedna kontrolka za druhou, a tím nemyslím jen benzín. Svítil i olej a navíc dělalo auto takové zvuky, že se za mnou každej díval jak na obrněný transportér. No byla to sranda. K benzínce jsem na výpary (ne moje!) dojela a odhadla budoucí jednodenní spotřebu na 10 €. Dost mě šokovala cena za litr benzínu - 2 €. Je zde jediná benzínka, a to (naštěstí!!) hned u přístavu. Dotankováno, zamluvené ubytko přes booking, takže vyrážím na objížďku ostrova.



1, VULCANO PORT

Tak přístav nemůže minout nikdo, protože je to jediná vstupní brána na tento ostrov.



2, GRAN CRATER

První, na co během své spanilé (a hlučné) jízdy narážím, je odbočka na Gran Cratere. Nemám moc nastudováno - v podstatě jediné mé informace o tomto ostrově jsou ty, které jsou vyznačeny na mapce, jež jsem obdržela ke své luxusní káře v půjčovně. Na projetí ostrova mám pouze dnešní den, takže nezbývá než věřit, že všechny body, které jsou na mapě vyznačené, stojí za to. No a Gran Cratere tam je.


Odhaduji to na 20 minutový výskok z auta a krátkou procházku.. Chvilku váhám, zda nechat v autě všechny své věci (když je auto bez předních okýnek), nakonec vyhodnotím situaci tak, že můj batoh váhy těhotné slonice by ukradl jen absolutní blázen, a v klidu se vydávám na malou procházku. Hned po pár metrech se mi rozpadnou žabky na nohou (vzala bych je na reklamaci, ostatně stály 70 Kč, ale do batohu už nevlezou), ale nechce se mi vracet. Takže sundám boty a po štěrkové cestě pokračuji bosky směle dál. Nemůže to být přece tak hrozné, bosky zvládnu ledacos…



Výstup na živou sopku Gran Cratere je zkraje mírné stoupání. Stezka nahoru vede po sopečném popelu a suťoviskách. Nejhorší je úsek zhruba za polovinou cesty, odkud už se fakt pro boty navrátíte. Zatínám zuby a hopsám bosky mezi kameny a mezi štěrkem. Cihlově zbarvená hornina hodně klouže, ale naštěstí lze spadnout jen dolů na zadek. Cesta hore mi zabrala víc jak hodinu a byl to docela záhul. "Obdivné" (čti šokované) pohledy těch, co to v pohorkách dávali již opačným směrem, vidím ještě teď..



Ze shora je nádherný výhled do kráteru, na celý ostrov i na sousední ostrovy. Kráter lze obejít, což jsem si s ohledem na svou obuv nechala ujít.. Pozor je zde třeba dávat nejen na kamínky pod nohama bez bot, ale i na mofety - výdechy sopečných par, protože nadýchání může být životu nebezpečné.. Seděla jsem na okraji kráteru, klinkala bosýma nohama asi půl hodiny a musím říct, že mě za tu chvilku z nádechů síry štípalo až na plicích. Výstup je 800 výškových metrů.



Cesta dolů byla bez bot ještě větší masakr - tělo by chtělo jít pod sklonem kopce svižněji, ale o to víc bolí dopadnutí bosé nohy na ostřejší kamínek.. Celkově mi tato trasa zabrala nahoru a dolů (s vydatnou porcí síry v plicích na vrcholu) asi 3 hodiny, a to jsem fakt hrnula, co to šlo. Nejen po zdolání tohoto kráteru, ale i po odjezdu z tohoto ostrova, hodnotím tento výstup jako to nejlepší, co lze na ostrově vůbec zažít.



3, MAJÁK GELSO VULCANO

Tento maják byl na plánku z půjčovny taktéž vyznačený jako jeden z hlavních turistických cílů ostrova. Musím říct, že největší zážitek byla cesta k němu, a to díky mému super luxusnímu vozu! Vůbec jsem netušila, kolik kontrolek v autě může zaráz blikat a kolik z nich dokonce červenou barvou. Kontrolku oleje jsem přestala vnímat jako hrozbu a snažila si pro uklidnění do hlavy nacpat obrázek Aladinovi lampičky, kterou mi tato zuřivě červené blikající kontrolka připomínala. Zabralo to a já nakonec k majáku opravdu dojela.



Maják je asi vůbec nejzchátralejší stavbou, jakou jsem na Liparských ostrovech viděla. Mezi majáky, které jsem viděla ve svém životě (a není jich vůbec málo!), svojí zchátralostí rozhodně vede. Měla jsem chvilku opravdický strach, když jsem lezla do otevřených dveří budovy. Vypadalo to jako feťácký doupě - urvaný radiátor, matrace, odpadky, obaly od alkoholu (nic proti alkoholu!)... Pro milovníky urbex staveb dobrý, pro mě - strašná škoda a zmar. Budova je na nádherném místě, ostatně jako každý maják, a mohl by to být opravdu cíl par excellence. Jsem ráda, že jsem k němu dojela, ale rozhodně to nedoporučuji jako zajímavý turistický cíl. Spíše jen jako ukázku toho, kam lze krásnou stavbu zanedbaností dovézt.



4, HŘBITOV

Tak asi nemusím dodávat, že tohle místo v plánku z půjčovny vyznačené nenajdete. Když jsem kolem něj projížděla, nedalo mi to a zastavila jsem. Nejen, že jsem se zde osvěžila nádherně studenou vodou ze hřbitovní studny, ale tohle místo mi zase vlilo úsměv na tvář. Hřbitov je fakt krásný, udržovaný a navíc plný kočiček.




5, GEOTERMÁLNÍ PRAMENY

Kdysi vyhlášené místo pro turisty se symbolickým vstupným je nyní uzavřené. Jedná se o geotermální jezírka, ze kterých vyvěrá horký sirný pramen, který má léčebné účinky. Důvodem uzavření není covid, jak by se asi v tuhle dobu dalo čekat, ale rekonstrukce areálu. Podle plánku, který je před budovou a který naznačuje, jak bude výsledné dílo vypadat, se dá očekávat, že ze symbolického vstupného bude turistická komerční past. Odhaduji, že za méně jak 20 € si zde v následujících letech nohy nesmočíte.


I když je areál pro veřejnost nepřístupný a jezírka vypuštěná, síra je zde opravdu cítit pokaždé, když tudy projíždím. Je to odporný, odporný, odporný a opravdu mě nenapadá lepší přirovnání jak hodně velká dietní chyba a velice řídká stolice ve výsledku. Myslím, že bych do toho jezírka dobrovolně nevlezla ani zadarmo. Možná ani tehdy, kdyby mi někdo slíbil, že to bude mít liposukcni účinek!



Za celé odpoledne jsem projela nejen všechna turistická místa (většina z nich nestála ani za zastavení), ale vlastně celý ostrov. I když bych mohla klidně k večeru vrátit auto, mám ho až do zítřejšího odplutí na další ostrov a vracet jej dřív nebudu. Rozhodně ho ale chci vyměnit za něco, s čím dojedu alespoň do svého ubytování! Když přijíždím k půjčovně, akorát tam stojí dvojice policistů. Odhaduji to na nějakého nespokojeného zákazníka.. Jenom zastavím, hluk motoru mého auta jasně napovídá, že jsem jejich zákazník a co se u mě děje... Ještě než vylezu z auta, je u mě asistent, který mi auto předával, a s přeochotným úsměvem mi podává klíčky od jiného. Teď si asi moc nepřeje, abych šla svojí káru řešit k majiteli půjčovny, který je zrovna v diskusi s policií.. Dostávám nové auto, které má nejen skoro plnou nádrž, taky funkční okénka, ale i když jede furt na houby, jede a já nemusím mít strach, že někde zůstanu viset.


Co určitě na tomto ostrově doporučuji, je půjčit si auto (jako fakt!) a vyštrachat se k vrcholu kráteru. To za to rozhodně stálo! Také doporučuji nakoupit si jídlo a pití buď ještě na pevnině a nebo hned ve zdejším přístavu (je zde supermarket) po připlutí a nenechat váš hlad, aby vás převálcoval v nějaké odlehlé lokalitě. Tam vám nezbyde nic jiného, než navštívit nějakou tavernu s cenami základních jídel od 25 € víc.



Jo a točené víno zde na Vulcanu mají litr za 2,5 €.



Ubytování zde: zde

Moje hodnocení: apartmán s kuchyní na balkoně, čistý a velký, fajn koupelna s fénem, blbá wifi, naprosto super a ještě jednou super bazén s výhledem na kráter. Rozhodně doporučuji!!




DEN 3 - čtvrtek 1.7.2021: VULCANO - LIPARI (nocleh)

DEN 4 - pátek 2.7.2021: LIPARI (nocleh)


VULCANO


Po snídani mířím na místní pláž, která je z obou stran úžiny mezi hlavním ostrovem a ostrůvkem Vulcanello. Je jedno, kterou z pláží vyberete, obě dvě jsou krásné. Je zde zázemí pro turisty, tedy slunečníky a lehátka. Já moc času nemám, za chvíli mi jede trajekt. I tak je to boží místo na zbytek snídaně v podobě ledově vychlazeného melounu.



Dnes odplouvám dál a jak koukám na siluetu Vulcana za sebou...I když je to můj první z Liparských ostrovů, tak vzpomínka na pohled na vrchol kráteru z osvěžujícího bazénu, na ten vrchol, kam jsem se chvilku před tím bosá vydrápala, obklopená tou neuvěřitelnou zelení (pro místní vegetaci nemám dost slov - kam se hrabe Madeira nebo Kostarika), mám trochu strach, že jsem začala tím nejlepším..



LIPARI


Hlavní a největší ostrov, podle něhož bylo pojmenováno i celé souostroví, je právě Lipari. Leží mezi ostrovy Vulcano a Salina, a to asi 30 km od pevninské Sicílie. První osídlení ostrova se datuje do doby 4 000 let př. n. l. Tehdy sem původní obyvatele lákala těžba a obchod s obsidiánem (sopečným sklem, které vzniká jako výsledná hornina následkem magmatické činnosti).


Počtem 10 000 stálých obyvatel je nejlidnatější, a je i správním střediskem ostatních ostrovů, s výjimkou Saliny. Pobřeží ostrova je silně skalnaté, takže pláže jsou většinou oblázkové a tvoří jen úzký pruh podél pobřeží. Vnitrozemí ostrova je hornaté, nejvýraznějšími vrcholy jsou Monte Chirica (602 m) a Monte S. Angelo (594 m).



Hlavní město Lipari leží mezi dvěma přístavy Marina Lunga a Marina Corta. Chrání ho citadela, do které vede cesta po dlouhém schodišti Via Concordato. Jižně od města Lipari se nachází observatoř, která monitoruje sopečnou a seismickou aktivitu celého Středomoří. Nejhezčí zde je místní hřbitov, který je kousek od přístavu. Je udržovaný, bez hluku a lidí, i když je v podstatě v centru a je obrovský.



Na Lipari stačí den, ale je zapotřebí auto. Ideální jsou dny dva, abyste si během jednoho dne objeli ostrov dokola a den druhý mohli relaxovat ve svém ubytování nebo na pláži. Což je přesně můj model. Já si zde dopřála noci tři a ještě přidala den na průzkum levostranných ostrůvků - Alicudi, Filicudi a Salina - s návratem a noclehem opět na Lipari.



Ubytování doporučuji dále od města Lipari, ideálně někde v kopcích s nádhernou vyhlídkou na okolní ostrovy.


Bydlela jsem 3 noci zde.

Moje hodnocení: Je to sice dál z centra (sámošky, vinotéky atd.), ale rozhodně to není zajížďka delší jak 15 minut, přičemž ubytování je podstatně levnější a krásnější, než ta přímo ve městě kolem rušných ulic. Tohle ubytování je skoro jak bydlet uprostřed botanické zahrady - všude nádherné květy, keře a pod mou teráskou zahrada s rajčaty, petrželí a grepy. Je zde samostatný vchod s parkováním, ložnice, kuchyň a koupelna - vše se samostatným vchodem z terasy, která nabízí naprosto luxusní výhled na moře a okolní ostrovy. Pohled na okénko v koupelně, ze kterého je vidět sousední ostrov Vulcano, kde jsem bydlela včera, to je opravdu výhled k nezaplacení‼ K dispozici pračka, fén, kosmetické potřeby a plně vybavená kuchyň. Wifi super.



Půjčení auta je ideální opět hned v přístavu. Pokud si budete půjčovat auto, pak rozhodně doporučuji kabriolet. Nejen, že je to hned po skútru nejlevnější přibližovadlo, ale v místních teplotách (40 - 49 stupňů) má i dokonalou "klimatizaci". Jedu v něm poprvé v životě, a i když je to prehistorický vrak Fiat Punto (bez rádia!!), přemýšlím, kde si nechám překopat do kabrio verze svého Dustera!



I zde v půjčovně vyfasujete mapku ostrova se “zajímavými body”, ale za sebe musím říct, že to nejkrásnější na celém ostrově jsou především vyhlídky na všechny okolní Liparské ostrovy a Sicilskou pevninu. Z výšek místních vyhlídek si člověk opravdu uvědomí, že se pohybuje ve vulkanické oblasti a že to, co má pod nohama, je opravdu sopka.



Když zohledním, že je tropické léto a na vulkanickém ostrově bych čekala spíš vyprahlou spálenou mrtvou zem, překvapuje mě i zde množství zeleně a květů všelijakých barev.

No a to vůbec nejkrásnější z celého ostrova je pohled na neustále kouřící sopku Stromboli na horizontu..



...a pak ještě restaurace, kde k objednanému Aperolu dostanete zadarmo talíř plný místních dobrůtek. Není to malinký talířek, je to regulérní večeře! A to úplně nejlepší je, že když tento talířek (prkénko) hladově sníte a svůj Aperol ještě nemáte dopitý, donesou vám okamžitě další prkénko. No už kvůli tomu se sem vyplatí jet!





DEN 5 - sobota 3.7.2021: LIPARI - ALICUDI - FILICUDI - SALINA - LIPARI (nocleh)


Poslední den jsem se rozhodla pro “island hoping”, konkrétně o prohlídku tří ostrůvků vlevo od Lipari a Vulcana. Hned ráno hrnu svým luxusním kabriem s větrem ve vlasech do přístavu a odtud trajektem na nejvzdálenější z ostrovů - Alicudi.


ALICUDI


Tento ostrov je nejzápadnějším a vůbec nejodlehlejším z Liparských ostrovů. Jeho rozloha je okolo 5 km2 a žije zde pouze 130 stálých obyvatel. Má tvar malého kužele, nejvyšší vrchol s romantickým názvem Filo dell' Arpa (Struna harfy) dosahuje 675 m. Podle vřesu, který roste na svazích, se ostrov původně nazýval Ericusa. Západní strana je neskutečně strmá a holá, na východní straně jsou obytné domy, jejichž obyvatelé žijí z produkce oliv, kapari a z rybolovu. Nejsou zde žádné silnice, takže doprava po ostrově pouze pěšky nebo koňmi/oslíky. Koníky lze vidět hned v přístavu, ale ta jejich sedla…


Na ostrově je řada opuštěných domů, zejména dále od pobřeží. Obydlené domy jsou hlavně sídla bohatých Italů, kteří sem jezdí relaxovat. Jezdí sem jen hrstka turistů - na ostrově není prakticky žádná možnost ubytování (jeden jediný hotel). Není zde ani jediný bankomat a nelze zde nikde platit kartou. V zimě se díky bouřlivému moři občas stane, že trajekt, jediná doprava na ostrov, nepřijede a pak je ostrov třeba i 14 dní odříznutý od světa.. Jedinou možností pak zůstává heliport.



Ostrov je ve skutečnosti malá sopka Fillo dell' Arpa. Ta, pokud se počítá od mořského dna, měří 2 000 m (nad mořskou hodinu výška 675 metrů).

Překvapila mě na google mapách přítomnost dvou letišť, ale ve skutečnosti nejde o letiště, nýbrž o heliporty.


Ostrov je v podstatě mrtvá díra, kde nenajdete nic než boží klid, moře a sluníčko, před kterým nejde utéct. Jenže přesně tohle je to, co už lze dnes těžko najít a proto dávám tomuto, v pořadí třetímu z Liparských ostrovů, obrovskou jedničku.



Navíc...dát si zde na jídlo vlastnoručně upečenou sekanou s vajíčkem (v pytlíku zabalenou svačinku), přestože tahle cesta stojí fakt ranec, srkat teplé víno ve stínu snad jediného balvanu na pobřeží, při koupi předraženého tiketu na další ostrov nadiktovat jméno Kačenka Ostrá a bavit se tím, jak to paní pečlivě zadává do systému, v přístavu si získat přízeň odtažitého vlčáka, který si našel jediné stinné místečko k odpočinku a vědět, že i když se s tímto ostrůvkem loučím, vzpomínky nesmaže ani Bora Bora a odjezd odtud znamená jediné - nový cíl, začátek nového. Protože přede mnou je ostrov č. 4...




FILICUDI


Ostrov Filicudi se skládá ze tří vyhaslých kráterů ležících asi 20 km západně od Saliny.


Podobá se velkému kuželu, jehož nejvyšší vrchol je Fossa Felci /774 m/. Obyvatelé žijí ve dvou malých přístavních vesničkách Filicudi Porto a Pecorini a Mare a ve Valle Chiesa okolo k. St. Stefani. Vedle rybolovu se zde uplatňuje zemědělství na terasovitých políčkách. Zajímavé je rozeklané pobřeží s bizarními útesy a malými jeskyněmi.



Na tento ostrůvek mám něco málo přes dvě hodiny, takže toho zde moc nestíhám. Rozhodně ne zdolání nejvyššího bodu ostrova. Hned v přístavu si dám nejlepší možné osvěžení - místní kopečkovou zmrzku - a pak vyrážím na asi 2 km vzdálenou pláž. Cesta je to docela úmorná, sluníčko mám kolmo nad sebou,. Zkouším pár “zkratek”, které ale cestu jen protahují, nicméně mořská odměna mi to pak vynahrazuje. Pláž je kamenitá, takže vstup do vody dost nejistý.



S počtem obyvatel jen tři sta patří Filicudi k nejméně turistickým ostrovům v Itálii. Všechno se sem ze Sicílie dováží každý den, s výjimkou malého obchodu, který v přístavu prodává ovoce, sýry a chléb. Díky své vulkanické krajině a rajským zátokám nabízí ostrov návštěvníkům příležitost úplně se odpojit od rušného života. Typickým programem zde je pak plavání v moři, výlety lodí a opalování na pláži. Nic víc, nic míň.



SALINA


Salina, tedy můj dnešní třetí ostrov v pořadí a pátý celkově. S ostatními ostrovy Salinu spojují lodě a trajekty vyplouvající ze dvou jejích přístavů – Santa Marina di Salina na východním pobřeží a Rinnela na jihu. Na ploše 27 km² žije zhruba 4 000 stálých obyvatel. Nejvyšším bodem ostrova a celého Liparského souostroví je vrchol sopečného kráteru Monte Fossa delle Felci, který leží v nadmořské výšce 962 m. Díky zdejším přírodním vodním zdrojům je ve vrcholových partiích kráteru hustý jehličnatý les.



Salina leží asi 4 km severozápadně od ostrova Lipari. Ostrov má charakteristickou siluetu - dva kužele vyhaslých vulkánů Monte di Porri (860 m) a Monte Fosa delle Felci (962 m) oddělené od sebe údolím Valdi Chiesa. Proto byl ostrov ve starověku nazýván Didyme - dvojčata. Je to druhý největší ostrov souostroví, a také jediný, který správně nespadá pod Lipari, ale tvoří ho tři samosprávné farnosti. Ostrov je velmi úrodný, za což vděčí jak minerálně bohatému sopečnému popelu, tak i dostatku vodních zdrojů. Roste zde bohatá divoká vegetace, a daří se zde i kaparům, vínu, olivám a dalším plodinám. Na ostrově Salina se zrodila značka Malvasia - z hroznů stejnojmenné odrůdy se tu lisuje výborné víno tmavě zlaté nebo světle jantarové barvy.


Ačkoliv na ostrově není okružní silnice, jsou všechny vesničky (S. Marina Salina na východním pobřeží, Malfa na severním, Rinella na jižním a Pollara na západním) dosažitelné po silnici. Množstvím klesavých a stoupavých úseků je ostrov atraktivní pro fyzicky zdatné cyklisty, ostatní mohou použít dobře fungující síť autobusových spojů.



Výstup na Monte Fossa delle Felci (962 m) je možno uskutečnit přímo z přístavu S. M. Salina, je však nutno překonat několik poněkud exponovanějších úseků (3 hod.). Jednodušší je výstupová cesta z údolí Valdichiesa od kostela Madonna del Terzito, která může u první výstupové varianty sloužit jako sestupová.


Pollara je městečko uzavřené v krásné přírodním amfiteátru na západní straně ostrova. Disponuje krásnou oblázkovou pláží a průzračným mořem. Odvážní mohou dojít až k výhledu na skalní bránu na mysu Perciato.




DEN 6 - neděle 4.7.2021: LIPARI - STROMBOLI (nocleh)


Třetí nocí se loučím s Lipari, ráno se naposledy kochám pohledem z terasy ubytování a jedu do přístavu do půjčovny vrátit kabrio. Pak už kupuji tiket na trajekt směr Stromboli a vyrážím směr šestý ostrov v řadě.


STROMBOLI


Stromboli je nejen aktivní sopka, ale také další z Liparských ostrovů.


Na tento ostrov se dá dostat z jakéhokoliv jiného sousedního ostrova, a to trajektem. Stejně jako Alicudi je i Stromboli tím nejvzdálenějším z Liparských ostrovů, s čímž souvisí nemalá cena za dopravu. Pokud sem poplujete, doporučuji koupit jízdenku na nejbližší ostrov z vašeho startovacího a jet až na Stromboli. Lístek odkliknou jen při nástupu na palubu (někde ani to ne) a pak už nikdo neřeší, kam vlastně jedete. Ušetříte tak více než 10 - 15 € v jednom směru.



Ostrov Stromboli je pro mě spolu s ostrovem Vulcano ze všech Liparských ostrovů tím nejhezčím a pokud bych měla nyní vybrat k návštěvě pouze dva ostrovy, tak jsou to právě tyto zmíněné.



Na Stromboli vás ze všech míst provází pohled na úchvatnou stejnojmennou a stále aktivní sopku Stromboli. Tenhle pohled neomrzí a bere dech jak ve dne, tak i v noci. Ostrůvek je malý, ale najdete tu všechno, co k dovolené patří - nádherné černé pláže, čisté pozvolné moře, spoustu restaurací a obchůdky se vším možným. Kupodivu ani ubytování nestojí takový balík, jak by člověk v tak odlehlém místě očekával.



V celém Liparském souostroví je sopka Stromboli nejmladší, ale také nejaktivnější. Jedná se o stratovulkán (jeden z nejběžnějších typů sopky, tzv. navrstvená sopka, která má relativně štíhlý kužel s vrcholovým kráterem). Erupce kráteru se opakují zhruba každých 20 minut a za dobrého počasí jsou zejména v noci vidět z dalekého okolí. Průměr vrcholového kráteru má 125 m a pokud to aktuální podmínky dovolí, je možné až k němu absolvovat výstup, který končí v nadmořské výšce zhruba 920 m. Takové štěstí jsem já bohužel neměla. Díky četným erupcím byl v době mého pobytu na Stromboli povolen výstup s průvodcem pouze do výšky 400 m, a protože tento krátký úsek stojí 40 € (cena je stejná, ať aktuální podmínky dovolí jakoukoliv výšku) a cena bez průvodce po vlastní ose byla povolena do výšky 300 m, nepřemýšlela jsem ani vteřinu. Takový rozdíl v těch 100 výškových metrech nevnímám.