Vyhledat

LISABON za KAČKU

Aktualizace: zář 8




Město legendárních žlutých tramvají, výtahů, nádherných vyhlídek, super levného a super dobrého vína, Ježíše jak v Riu, visutého mostu jak v San Franciscu, jedinečného tance fado, ale taky z města na dosah k nejzápadnějšímu cípu evropského kontinentu, Atlantiku a pláži jak Thajsku. Prostě Lisabon. Město, které bylo ničivým zemětřesením takřka srovnáno se zemí. Město, které se z ruin a trosek opět postavilo na pevné nohy a ožilo do dnešní krásy.


TERMÍN:‌ ‌

28. - 31.8.2020‌ ‌

PROČ‌ LISABON?‌ ‌


Protože mi zrušili Abú Dhabí… No a když pak hledáte na poslední chvíli cestu za co nejméně peněz, na velké vybírání není prostor. Nicméně pravda je taková, že jsem v Portugalsku ještě nebyla a že jsem tam cestu plánovala. Ostatně na začátku prázdnin jsem tam měla koupenou letenku, konkrétně do Fara, kterou mi i tenkrát zrušili. Tehdy se mi to docela hodilo, protože ČR obarvila v té době Portugalsko ze dne na den do červena. Nicméně teď je Portugalsko zelený, letenky za pár kaček, termín sedí a navíc je díky Lisabonu možnost stát na vlastní žabky na nejzápadnějším místečku Evropského kontinentu..


LETENKY‌ ‌DO‌ ‌LISABONU

Letenku ‌do‌ ‌Lisabonu ‌jsem ‌koupila ‌u‌ ‌‌Wizzair‌,‌ ‌a ‌to‌ ‌s‌ ‌odletem‌ ‌v‌ pátek v 15 hodin z Vídně za 9,9 €. Zpátky za 19 € s návratem v pondělí opět do Vídně. Cena zpáteční letenky byla celkem 800 Kč. ‌

COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌

Do‌ ‌Lisabonu ne‌byla‌ ‌v‌ ‌době‌ ‌mé cesty ‌povinná‌ ‌registrace‌ ‌prostřednictvím‌ jakéhokoli ‌online‌ ‌

formuláře‌‌.


V letadle nám Wizz rozdal formulář, který jsme vyplnily - jsou na to 3 hodiny, takže žádná panika - to i bez ANJ za dobu letu od někoho opíšete,. Ten jsme odevzdávaly před odchodem z letiště. Nic jiného, žádné měření teploty, debaty s úředníky...= PPP (prostě postcovidová pohoda).



Při letu zpátky do Vídně jsme taktéž dostaly tranzitní dotazník pro Rakousko a jak jej po mě doteď nikdy nechtěli, nyní ano. Je to asi tím, že pro Rakousko je Portugalsko červené. Každopádně fámy, že to musí být vyplněné v němčině a že je při kontrole jakýkoliv problém, nejsou pravdivé. Vyplněno v ANJ se spoustou chyb, které si voják sám a s úsměvem opravil a jakmile řeknete, že je Vídeň jen tranzit a sypete hned do ČR, okamžitě vás nechají jít (jo a žádné jízdenky, které tu cestu domů potvrzují, po vás nikdo nechce).


V Lisabonu:


  • Roušky v Lisabonu v MHD, v obchodech v památkách - objektech. Každopádně roušky musíte mít v MHD i přes nos - žádné napůl žerdi jako u nás.

  • Sedadla v MHD omezená (přelepená zákazem sezení) nebyla.

  • Po 20 hodině si zde - díky Covidu - nekoupíte v obchodech žádný alkohol!!, na což opravdu důrazně upozorňuji.. :) Chcete-li si dát večer po toulkách vínko ze supermarketu, nakupte ráno zásobu! Slyšela jsem, že je zakázaná konzumace alkoholu na veřejnosti (až po návratu domů), ale to nemohu potvrdit. Nekonzumovaly jsme vlastně jinde a nikde se na nás nikdo ani křivě nepodíval. Naopak - na každém kroku jsme dostaly pochvalu za originální skleničky :)




DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ


Všechny zastávky se nachází před terminálem 1. Nejrychlejší a nejlevnější dopravu do centra (25-30 minut) a k nádraží Oriente, odkud jezdí všechny dálkové vlaky na sever Portugalska, zajišťuje metro. To je přímo na letišti a cena jízdenky podléhá běžným tarifům MHD. Tedy buď jednorázová jízdenka za 1,5 € nebo (a to doporučuji všema deseti!!!) - celodenní jízdenka za 6,4 € . K ceně obou variant je nutné připočíst počátečních 0,5 € za kartičku, na kterou si pak můžete libovolně dobíjet další jízdenky. Tuto částku již zpět neobdržíte. Jinak metro jezdí do půlnoci.


Tip na dobrý skutek: koupíte-li si poslední den celodenní jízdenku a dojedete-li s ní na letiště s tím, že na kartě bude ještě nějaký čas přebývat, dejte ji do ruky komukoli s batůžkem a bezradným výrazem před automatem na jízdenky po svém příletu do Lisabonu. Odměnou vám bude třeba taky od srdce úsměv a velké díky od mladíka, co právě přistál a něco podobného vůbec nečekal. Je hezké dělat radost jen tak..


Další variantou, jak se dostat z letiště, jsou autobusy veřejné dopravy. Do centra se dostanete linkami 744 a 783 a pojedete 40 minut. Jízdné je jednotné pro všechny druhy dopravy (s výjimkou linek Aerobus), tedy opět 1,6 € za jednu jízdu (při koupi u řidiče 2 €) nebo celodenní lístek (24 hodin) pak stojí 6,4 € .




DOPRAVA V LISABONU


Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Je to něco obdobného jako Oystercard v Londýně. Za tuto kartu zaplatíte 0.5 € (nevratná záloha) a je k sehnání v jakémkoliv automatu na lístky (na letišti hned v metru). Tato kartička není jízdenka sama o sobě, musíte si ji libovolným způsobem “nabít”. Možností máte několik – jedna jízda za 1,6 €, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6,4 € a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1,6 € (u autobusů to může být jinak).


Osobně považuji jakoukoli jinou variantu než 24 hodinovou jízdenku (počítá se od prvního označení, tedy použití) jako hloupost. Zde zaplatíte 6,4 € a můžete si jezdit jak chcete a vyskakovat z autobusů a tramvají u jakékoliv památky bez ohlížení se. Mimo to tato jízdenka umožňuje zdarma jízdu historickými tramvajemi (kde je jednorázová jízdenka za 3,8 € !!) a zdarma jízdu dvěma lisabonskými výtahy - Justa a Gloria (oboje jsme využily).


Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky, kterými se můžete dostat například do Sintry. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jednojízdenky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit kartu novou.




UBYTOVÁNÍ V LISABONU


Protože dnes nikdo neví, jak se zase semafory přesvítí a protože jsem poučena z předchozích nezdarů (kdy se u zrušených letů letenky obvykle dají nějak pořešit, ale ubytování, pokud je zaplacené dopředu, propadá), vybírám ubytování dva dny před odletem.

Tentokrát bude celý trip jen o jednom ubytování (žádné stěhování!), proto upřednostňuji centrum města a co možná nejlepší návaznost na MHD - tedy stanici autobusů a metra u domu. Hlavním kritériem zůstává samozřejmě cena a nonstop otevřená recepce (abychom si tam poslední den mohly do odletu nechat zavazadla).


Nakonec nebereme úplně to nejlevnější, ale i tak cena za 3 noci dokonce se snídaní TOP - ubytování u náměstí Marques de Pombal, odkud jezdí autobusy opravdu do všech lisabonských stran.


Bydlela jsem zde: CASTILHO 63 a tohle ubytování jednoznačně doporučuji! Bydlely jsme zde za cenu 1 500 Kč osoba a tři noci (pokud se rezervuje víc dopředu, cena je o třetinu nižší). Non stop recepce, všichni strašně hodní a ochotní, vstup do budovy na kód, skvělá wifi, obrovský pokoj, kde by se dalo i tančit, naprosto úžasné a stylové společné místnosti - kuchyně, sociálky, obývák s TV, velká místnost s úžasným křeslem, posezením pod oknem na truhle a stolním fotbálkem, lednice k dispozici, teráska s restaurací, kde se podávají snídaně v ceně… Za mě jedno z NEJ ubytování za poslední dobu, kde cena naprosto neodpovídá tomu, co zde dostanete. Myšleno tak, že zde opravdu dostanete za pár korun špičku.






JÍDLO V LISABONU


Po polském tripu a neskutečném obžerství jsem se rozhodla v Lisabonu najet opět na režim za kačku. Ani ne tak kvůli penězům, jako kvůli váze.. Jenže pokud si dáte obdobné předsevzetí, tak v Lisabonu při první vůni místní kuchyně, která vám cvrnkne o nos, padne ve vteřině.


Co určitě musí každý ochutnat, to je portské víno. Sice možná více patří k městu porto, ale pořád Portugalsko – nutnost! Má opravdu sílu a grády a když si ho dáte takhle někde uprostřed města, přímo v Portugalsku, dojem je naprosto famózní.



Další věcí, kterou osobně opravdu doporučuji, je místní dezert – pastel de nata (košíček z listového těsta, který je plněný vanilkovým krémem). Je to něco jako krém z receptu “buchtičky s krémem”, ale samozřejmě mnohem více vytuněný. Navíc – je to jenom zobka, je toho opravdu malinko, takže to s tou váhou výrazněji nezamává :D Teda pokud jich nedáte deset že ...



V Lisabonu na každém rohu najdete podnik, kde vyrábí něco jako bramboru (název jsem zapomněla), ovšem není to bramborové těsto, ale nějaká namletá treska, uvnitř které je sýr. Je to malinkatá porce (opět prima na plánovanou dietu), která však stojí nehorázných 5 €. Navíc chuť za mě nic moc. Na banneru před vstupem do tohoto podniku to vypadá víc než lákavě, ale za sebe říkám – tohle můžete klidně vypustit, přestože to mnozí cestovatele doporučuji



Co se týká vína, Lisabon je ráj! Bílé víno (které je opravdu výborné!) koupíte v místních sámoškách od 1,3 € za láhev! K tomu není co dodat! Pro důležitost této informace neváhám opět šáhnout k červené barvě a tučnosti písma, to je jasný.



To nejlepší, co jsem zde zažila, to je návštěva podniku LX factory. Více v cestopisu. Tohle je na samostatnou kapitolu. Tohle místo nesmíte vynechat!



JÍDLO A CENY V LISABONU?


V sámoškách nakoupíte podstatně levněji než u nás. Třeba 200 gramový sýr – gouda, eidam – za 1 €. Stejná porce sýra typu typu hermelín nebo pršut za 1,3 €. Obecně mi přišly všechny potraviny opravdu levné (levnější jak u nás) – rýže, těstoviny, pečivo…


Co se týká cen v restauracích, tak se zde můžete skvěle najíst od 7 do 15 €. Třeba moje nejlepší jídlo zde (v mexické restauraci) – quesadilla s hranolkami z batátů a salátem, porce jak pro koně, vyšla na 8 €.


...securiťák před naší sámoškou ♥




ITINERÁŘ:


DEN 1 - pátek 28.8.2020 - BRNO - VÍDEŇ - LISABON


Odlet máme v 15 hod. z Vídně, ale samozřejmě moje cesta začíná mnohem dřív. Konkrétně už v 8:30 ráno u hotelu Grand v Brně, kde nasedám do autobusu zelené flotily Flixbus a za 290 Kč a 2,5 hod. pohodové jízdy vystupuji ve Vídni před odletovou halou. Tentokrát bez společnosti vína, protože tuto cestu absolvuji sama.



Sama ale neletím. Na tento trip se mnou letí Hanka z Prahy. Ta chudinka vyrazila už v 6:45, kdy já měla ještě noc, a do Vídně se doštrachala o 2 hod. po mě. I když občas brblám nad ztrátou času, energie a peněz při cestě k vídeňskému letišti, v tuhle chvíli si říkám, že to máme sakra dobrý, my v Brně! A velké díky do Flixbusu za spoj až na letiště! Ještě by to chtělo přidat něco zpátky kolem půlnoci... :)



S Hankou se vůbec neznáme. Resp. neznáme se osobně. Spojila nás stejná vášeň – cestování. Konkrétně webový portál Cestujlevně, kde čte Hanka moje cestopisy. No a jednou mě oslovila s nabídkou spolujízdy. Do dnešního dne nebylo moc prostoru nějaký společný trip zrealizovat a já si na ni vlastně ani teď, kdy jsem hledala náhradu za zrušené Abú Dhabí a narazila na Lisabon, nevzpomněla. Byla jsem totiž rozhodnuta absolvovat tuto cestu sama. Jenže v tu chvíli, kdy jsem vybírala termín, přišla zpráva od Hanky, zda něco neplánuji, že by ráda někam vyrazila. Řekla jsem jí co Lisabon? No a bylo to. Čeká mne tedy cesta s neznámou kočkou, navíc o generaci mladší… Nicméně tak nějak už teď vím, že to bude super jako vždy. Protože každej, kdo cestuje rád, nemůže jako společník zklamat.



Na Hanku ty 2 hodinky počkám před 3. terminálem, odkud odlétáme. Samozřejmě venku, na možná posledním sluníčku tohoto léta. No a pak už je nejvyšší čas na Prosecco!



Letištní salonek ve Vídni nedoznal od minulého týdne žádných změn. Opět žádné teplé jídlo a ten stejný květákový salát :D Každopádně tekutiny jsou ve standardně slušné a pestré nabídce, a to je hlavní. I když obdivujeme láhve všelijakého tvrdého alkoholu, stejně volíme Prosecco. Navíc krásně vychlazené! No a v 15 hod. startujeme směr Lisabon! Let trvá dvě a třičtvrtě hodiny, v 17:40 přistáváme v našem cíli.



V letadle se seznámíme s další skupinkou, takže nám cesta uteče stejně rychle, jako mě Flixem do Vídně :) Soutěž o největší rypák skončila pro všechny 4 krásným prvním místem!



Po příletu a odevzdání vyplněného vstupního formuláře sypeme na metro. Zde chvilku bojujeme s automatem, ale nakonec se nám podaří koupit kartičku na místní MHD. Dnes ji nenabíjíme rovnou celodenní jízdenkou, ale jenom dvěmi jednorázovými jízdami o 1,6 €. Jednu na cestu do ubytování a jednu zítra metrem k příměstskému vlaku. Tam si na stejnou kartu (bez nutnosti koupit novou) dobijeme jízdu vlakem do města Sintra a také zpátky. No a po příjezdu z výletu už najedeme na režim nabíjení jednodenních jízdenek.


Je super, že se zde člověk dostane z letiště přímo do centra za 20 min. Od stanice metra to máme 200 metrů ubytování. Z ubytování jsme naprosto nadšené! Očekáváme za ty peníze horší úroveň a snížení komfortní zóny, opak je ale pravdou. Pokoje jsou TOP a navíc má ubytování spoustu společných místností, které jsou vybaveny naprosto stylově a dokonale. Je nám tady tak hezky, navíc jsme docela unavené celodenním cestováním, takže nakoupíme vedle v sámošce jídlo a víno a zbytek večera trávíme seznamováním se právě zde.




DEN 2 - sobota 29.8.2020 - LISABON - SINTRA - CABO DA ROCA - LISABON


Tak na dnešní den, ten první lisabonský, jsem si nachystala výlet. Výlet pryč z Lisabonu! Dostala jsem totiž boží tip, jak si tenhle typicky městský trip zpestřit. Tím tipem je úžasné místo, a to nejen tím, jak je krásné, ale i svým významem. Je to totiž ten nejzápadnější cíp evropského kontinentu, který omývá už jen Atlantik. Je to CABO DA ROCA. Je to neskutečnej maják na konci evropského světa.



Součástí tohoto výletu bude ale ještě jedna zastávka, která tomu nejzápadnějšímu místu našeho kontinentu bude předcházet. Je to město SINTRA. Neuvěřitelné město plné ještě neuvěřitelnějších staveb! Město, které by klidně vzalo dva dny, kdyby člověk chtěl všechna místa navštívit. Ty my ale nemáme, nám bude muset stačit pár hodin. Takže vybereme jenom to nejlepší!



Budíček natahují na 5:30 ráno, Hanka šílí nadšením! Slíbila jsem jí odpočinkový trip… (ostatně jako vždycky vše). Každopádně o hodinu později musíme stát nasnídané na autobusové zastávce Marquês de Pombal, 200 metrů od našeho hostelu. Odtud nás doveze autobus až k vlakovému nádraží Campolide, ze kterého jede přímý spoj do Sintry. Konkrétně na zastávku Estacâo de Compolide. Z vlakové stanice Compolide (kde je mimochodem k vidění nádherný kamenný most!!) pak 40 minut vlakem Linha di Sintra přímo do našeho cíle. Zde jsme před 8 hodinou ranní. Celý den máme před sebou!



Celkem nás dnešní výlet v jednom směru vyjde na: 1,6 € (metro k vlaku) + 2,2 € (vlak do Sintry) + 2,4 € autobus Sintra - Cabo de Roca, tedy 6,2 € Mimochodem - ve městě balíček obdobného celodenního výletu koupíte od 140 € výše :)


Původně jsem chtěla prvně rovnou k Majáku, ale je to další hodina cesty a autobusy vyráží až od 11 hod. dopoledne dále. To by byl zabitej čas. Takže volím obrácenou strategii. Prvně prohlídneme město Sintra a vše, co nabízí, a okolo 13. hodiny skočíme na autobus směr Cabo. Zde pak budeme moct v klidu a bez stresu vychutnat nejen pohled na Atlantik, ale dát si zde i pohodovou procházku k pláži. No a snad tam zkusíme i teplotu moře na vlastní plavky! Ostatně slíbila jsem Hance plážovací trip, že… Navíc je nám úplně jedno, kdy do Lisabonu dojedeme zpátky. Nikam nespěcháme, dnes už další plán není.



SINTRA:


Portugalsko nabízí, ostatně jako každá země, neskutečné množství dechberoucích míst. Jedním z nich je rozhodně Sintra, které se ne nadarmo říká pohádkové město. Hned po vystoupení z vlaku jsme zjistily proč..

Nachází se zde totiž velké množství neuvěřitelně barevných a pohádkových paláců, taky zahrad, parků a taky - maurský hrad. Většina památek se dá objet turistickým autobuse okolo 5 €, ale mnohem větší zážitek a adrenalin je projít si to pěšky. Čas potřebný na toto město je ovlivněn tím, co chcete vidět a zda budete památky navštěvovat včetně interiérů (a placených vstupů). My jsme zvládly následující:



PALÁCIO NACIONAL DE SINTRA


První palác, na který narazíte cestou z nádraží. Jeho bílá barva a hlavně dvě kuželové věže vás dostanou už z dálky. Od 15. století pobývala královská rodina. Je to takový předkrm Sintry. Každopádně hezký a chutný!




FONTE MOURISCA


Tak tohle je zdánlivě nenápadná, ale fakt krásná fontána, na niž narazíte směrem k Palácio Nacional de Sintra. Já bych ji teda bez google map a navigace asi minula, ale když na mě navigace zaječela "dorazili jste do cíle", byla jsem ráda! Zřejmě je zde pramen nějaké živé vody... :)



QUINTA DA REGALEIRA


Jedná se o palác s obrovským parkem, ve kterém se prý budete cítit jako Alenka v říši divů. Kromě kaplí, fontán a jezírek jsou zde také jeskyně a podzemní chodby. U vchodu vám po platbě vstupného (6 euro) dají mapu, která vás zavede tam, kam potřebujete. Největší atrakcí zde je Initiatic Well – věž, která místo do nebe, sahá do pekel. Má 27 metrů. Na tuhle jámu jsem se osobně těšila nejvíc, ale nenapadlo mě, že v 8 ráno, kdy jsme tento palác měly v plánu my, bude zavřeno. A jelikož se otvíralo až v 10 hodin, muselo nám stačit okouknutí jen zvenku. I to ale stojí za to!! A aspoň důvod vrátit se...



FONTE DA SABUGA


Modrá fontána, na kterou narazíte cestou na maurský hrad, je vidět i bez upozornění navigace v telefonu. Stejně jako u té první, i zde si jezdí místní lidé natáčet vodu do barelů a PET lahví, takže vyfotit si ji bez lidí je i v době Covidu fakt těžké. Z té modré vám budou oči přecházet!



CASTELO DOS MOUROS


Jedná se o Maurský hrad postavený již v 9. století Maury a v 19. století pak renovovaný Ferdinandem II. Je to jedna z hlavních dominant města. Cesta k hradu je docela mazec, samozřejmě do kopce, kterej nebere konce. Každopádně jsme to daly a ty vyhlídky cestou hore jsou fakt top. Těsně před branou hradu je prosklená zem pod nohama a je zde pár koster. Děcka budou nadšený. Jinak dovnitř jsme nešly, vstupné nás odradilo. Vlastně mě docela naštvalo, že se člověk nedostane ani na první nádvoří nebo alespoň do nějaké části zdarma, jak je to u nás zvykem.



PALÁCIO NACIONAL DA PENA


Tak tohle je naprostá topka celého města! Tohle je ten hlavní chod Sintry, kvůli kterému sem musíte jet. Nikdy jsem neviděla nic ...pohádkovějšího. Jako fakt. Neuvěřitelné barvy - indiánská červená, hořčicově žlutá, bílá...milion věžiček, nádvoří a bran.. Jedná se o jednu z největších romantických staveb 19. století a na rozsáhlém parku se podílel česká zahradník a architekt Václav Cífka. Sem jsme došly akorát v 10 hodin, takže jsme již mohly absolvovat prohlídku. Zvolily jsme jen park a palác z venku. Musím říct, že to byly nejlépe investované peníze za vstupné za poslední dobu!! Za 7,5 € jste opravdu chvíli v pohádce.



Park je obrovský a nádherný, kopa rybníčků a všelijakých zákoutí, úžasná vegetace. Taky vprostřed rybníku domeček pro labutě a kačeny :)



No a palác samotnej? Neskutečná nádhera. Dostanete se na všechna nádvoří, na vyhlídku kolem věže, kde fučel vítr tak silně, že nás to málem smetlo dolů. Sednout si ale tady a dát si kávu (čti víno, v mém případě) s výhledem na tuhle podívanou - to je dar. Tohle je tak krásný místo, že nejde nedat sem milion fotek!! :D



Na konci naší Sintry ochutnáme jak umíněné místní košíčky s vanilkovým krémem, tak i portské víno (za to 1 euro na fotce je panák, naše "skleničky" po okraj vyšly na eura tři jedna) a tím se s tímto pohádkovým městem přesladce loučíme..



Od vlakového nádraží v Sintře jedeme busem č. 403 do druhého cíle dnešního dne - Cabo de Roca. Cesta zabere asi 40 minut a nabízí nádherné vyhlídky. Co bylo k vzteku, tak to, že řidič, přestože má platební terminál, nebere platbu kartou, jen cash… V době Covidu docela paradox. A to platilo nejen zde, ale v celém Lisabonu.




CABO DA ROCA


..„kde země končí a moře začíná“ ..

Cabo da Roca - to je neskutečné místo! Je to nejzápadnější pevninský výběžek evropského kontinentu. Je to Atlantik na dlani! Tady když stojíte, jste v rámci pevniny Evropy nejvíc na západě, jak to jen jde..😊




Kromě toho, že je zde úžasnej maják, křížek a pár pomníků, tu opravdu není nic. Konec světa.. Jenže ...nádherný konec! Naprosto dokonalé útesy končící v burácejících vlnách Atlantiku. Dechberoucí podívaná, ale i poslech a vůně borovic, tamaryšku a soli oceánu, u které vám dojdou všechna slova. Nejen slova, i myšlenky. Hlava se zde naprosto vyčistí, tepová frekvence zpomalí a člověkem rezonuje jen naprostý klid, úsměv na tváři a pocit absolutního štěstí. V tuhle chvíli nic není víc. Všechno špatné z minulosti odplaví Atlantik a vše krásné z téhle současnosti ve vás zůstane. Jediné, co si zde uvědomíte je to, jaký dar je být tady a moci tohle vše vnímat. Že i když vám v životě občas něco zmizí, ztratí se, tohle nemůže zmizet nikdy. Tohle vám už nikdy nikdo a nic nevezme.



Jinak cesta od mysu k pláži je asi největší punk, co jsem kdy šla. Jako s děckama sem fakt ne! Teda pokud jich nemáte fakt nadbytek...Tohle je totiž místo, které, a to říkám poprvé v životě, nedáte v žabkách! Bez zábradlí nebo jakékoli možné opory jsme šly v podstatě hřebenovkou, kde fučelo tak silně, že jsme si občas na dno sáhly a modlily se, aby ta tráva na útesu, které se zrovna držíme, měla kořeny stoleté borovice 🙈 Jako fakt masakr. Nikdo naší romantickou trasou ala "vezmeme to zkratkou, je to sice dál, zato horší cesta" nešel (dá se jít po silnici), a my záhy pochopily proč.. Každopádně jít hodinu po hraně útesu tam, kde končí země, občas v pohybech větru zápasit o bytí a střídat to pohled a na tu neskutečnou nádheru pod sebou...to za to stálo!!



Finální část k pláži pod útesem byl teprv masakr, o to víc mě dojalo, když jsme zde potkaly postarší nevěstu, která si sem s kamarádkou odskočila ze své vlastní svatby. Prostě jen tak, protože tohle je boží místo, a to k božímu dni prostě patří. Protože "žít si své sny" je potřeba a "být normální je nuda"!



Chytly jsme jeden z posledních spojů zpět do Sintry, kde jsme si daly naprosto strašné (a nehorázně drahé) jídlo. Na fotce to vypadá o 100 procent lépe než to chutnalo :) Já boloňské špagety a Hanča rybu. Obě jsme to snědly jen proto, že jsme za celý den nejedly vůbec nic a už nás to docela válcovalo. Každopádně - možná i díky tomu si na tohle jídlo v Snitra vždy vzpomenu. S úsměvem na tváři…



Cesta zpět vlakem do Lisabonu už byla s dojezdem po setmění. Na toulky městem už s budíčekem po páté ranní, 30 tisíci kroky a hlavně vším tím terénem u Cabo de Roca, nebyly síly. Takže ubytko, sprcha a ...sklenička vína!