Město legendárních žlutých tramvají, výtahů, nádherných vyhlídek, super levného a super dobrého vína, Ježíše jak v Riu, visutého mostu jak v San Franciscu, jedinečného tance fado, ale taky z města na dosah k nejzápadnějšímu cípu evropského kontinentu, Atlantiku a pláži jak Thajsku. Prostě Lisabon. Město, které bylo ničivým zemětřesením takřka srovnáno se zemí. Město, které se z ruin a trosek opět postavilo na pevné nohy a ožilo do dnešní krásy.
TERMÍN:
28. - 31.8.2020
PROČ LISABON?
Protože mi zrušili Abú Dhabí… No a když pak hledáte na poslední chvíli cestu za co nejméně peněz, na velké vybírání není prostor. Nicméně pravda je taková, že jsem v Portugalsku ještě nebyla a že jsem tam cestu plánovala. Ostatně na začátku prázdnin jsem tam měla koupenou letenku, konkrétně do Fara, kterou mi i tenkrát zrušili. Tehdy se mi to docela hodilo, protože ČR obarvila v té době Portugalsko ze dne na den do červena. Nicméně teď je Portugalsko zelený, letenky za pár kaček, termín sedí a navíc je díky Lisabonu možnost stát na vlastní žabky na nejzápadnějším místečku Evropského kontinentu..
LETENKY DO LISABONU
Letenku do Lisabonu jsem koupila u Wizzair, a to s odletem v pátek v 15 hodin z Vídně za 9,9 €. Zpátky za 19 € s návratem v pondělí opět do Vídně. Cena zpáteční letenky byla celkem 800 Kč.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Do Lisabonu nebyla v době mé cesty povinná registrace prostřednictvím jakéhokoli online
formuláře.
V letadle nám Wizz rozdal formulář, který jsme vyplnily - jsou na to 3 hodiny, takže žádná panika - to i bez ANJ za dobu letu od někoho opíšete,. Ten jsme odevzdávaly před odchodem z letiště. Nic jiného, žádné měření teploty, debaty s úředníky...= PPP (prostě postcovidová pohoda).
Při letu zpátky do Vídně jsme taktéž dostaly tranzitní dotazník pro Rakousko a jak jej po mě doteď nikdy nechtěli, nyní ano. Je to asi tím, že pro Rakousko je Portugalsko červené. Každopádně fámy, že to musí být vyplněné v němčině a že je při kontrole jakýkoliv problém, nejsou pravdivé. Vyplněno v ANJ se spoustou chyb, které si voják sám a s úsměvem opravil a jakmile řeknete, že je Vídeň jen tranzit a sypete hned do ČR, okamžitě vás nechají jít (jo a žádné jízdenky, které tu cestu domů potvrzují, po vás nikdo nechce).
V Lisabonu:
Roušky v Lisabonu v MHD, v obchodech v památkách - objektech. Každopádně roušky musíte mít v MHD i přes nos - žádné napůl žerdi jako u nás.
Sedadla v MHD omezená (přelepená zákazem sezení) nebyla.
Po 20 hodině si zde - díky Covidu - nekoupíte v obchodech žádný alkohol!!, na což opravdu důrazně upozorňuji.. :) Chcete-li si dát večer po toulkách vínko ze supermarketu, nakupte ráno zásobu! Slyšela jsem, že je zakázaná konzumace alkoholu na veřejnosti (až po návratu domů), ale to nemohu potvrdit. Nekonzumovaly jsme vlastně jinde a nikde se na nás nikdo ani křivě nepodíval. Naopak - na každém kroku jsme dostaly pochvalu za originální skleničky :)
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ
Všechny zastávky se nachází před terminálem 1. Nejrychlejší a nejlevnější dopravu do centra (25-30 minut) a k nádraží Oriente, odkud jezdí všechny dálkové vlaky na sever Portugalska, zajišťuje metro. To je přímo na letišti a cena jízdenky podléhá běžným tarifům MHD. Tedy buď jednorázová jízdenka za 1,5 € nebo (a to doporučuji všema deseti!!!) - celodenní jízdenka za 6,4 € . K ceně obou variant je nutné připočíst počátečních 0,5 € za kartičku, na kterou si pak můžete libovolně dobíjet další jízdenky. Tuto částku již zpět neobdržíte. Jinak metro jezdí do půlnoci.
Tip na dobrý skutek: koupíte-li si poslední den celodenní jízdenku a dojedete-li s ní na letiště s tím, že na kartě bude ještě nějaký čas přebývat, dejte ji do ruky komukoli s batůžkem a bezradným výrazem před automatem na jízdenky po svém příletu do Lisabonu. Odměnou vám bude třeba taky od srdce úsměv a velké díky od mladíka, co právě přistál a něco podobného vůbec nečekal. Je hezké dělat radost jen tak..
Další variantou, jak se dostat z letiště, jsou autobusy veřejné dopravy. Do centra se dostanete linkami 744 a 783 a pojedete 40 minut. Jízdné je jednotné pro všechny druhy dopravy (s výjimkou linek Aerobus), tedy opět 1,6 € za jednu jízdu (při koupi u řidiče 2 €) nebo celodenní lístek (24 hodin) pak stojí 6,4 € .
DOPRAVA V LISABONU
Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Je to něco obdobného jako Oystercard v Londýně. Za tuto kartu zaplatíte 0.5 € (nevratná záloha) a je k sehnání v jakémkoliv automatu na lístky (na letišti hned v metru). Tato kartička není jízdenka sama o sobě, musíte si ji libovolným způsobem “nabít”. Možností máte několik – jedna jízda za 1,6 €, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6,4 € a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1,6 € (u autobusů to může být jinak).
Osobně považuji jakoukoli jinou variantu než 24 hodinovou jízdenku (počítá se od prvního označení, tedy použití) jako hloupost. Zde zaplatíte 6,4 € a můžete si jezdit jak chcete a vyskakovat z autobusů a tramvají u jakékoliv památky bez ohlížení se. Mimo to tato jízdenka umožňuje zdarma jízdu historickými tramvajemi (kde je jednorázová jízdenka za 3,8 € !!) a zdarma jízdu dvěma lisabonskými výtahy - Justa a Gloria (oboje jsme využily).
Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky, kterými se můžete dostat například do Sintry. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jednojízdenky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit kartu novou.
UBYTOVÁNÍ V LISABONU
Protože dnes nikdo neví, jak se zase semafory přesvítí a protože jsem poučena z předchozích nezdarů (kdy se u zrušených letů letenky obvykle dají nějak pořešit, ale ubytování, pokud je zaplacené dopředu, propadá), vybírám ubytování dva dny před odletem.
Tentokrát bude celý trip jen o jednom ubytování (žádné stěhování!), proto upřednostňuji centrum města a co možná nejlepší návaznost na MHD - tedy stanici autobusů a metra u domu. Hlavním kritériem zůstává samozřejmě cena a nonstop otevřená recepce (abychom si tam poslední den mohly do odletu nechat zavazadla).
Nakonec nebereme úplně to nejlevnější, ale i tak cena za 3 noci dokonce se snídaní TOP - ubytování u náměstí Marques de Pombal, odkud jezdí autobusy opravdu do všech lisabonských stran.
Bydlela jsem zde: CASTILHO 63 a tohle ubytování jednoznačně doporučuji! Bydlely jsme zde za cenu 1 500 Kč osoba a tři noci (pokud se rezervuje víc dopředu, cena je o třetinu nižší). Non stop recepce, všichni strašně hodní a ochotní, vstup do budovy na kód, skvělá wifi, obrovský pokoj, kde by se dalo i tančit, naprosto úžasné a stylové společné místnosti - kuchyně, sociálky, obývák s TV, velká místnost s úžasným křeslem, posezením pod oknem na truhle a stolním fotbálkem, lednice k dispozici, teráska s restaurací, kde se podávají snídaně v ceně… Za mě jedno z NEJ ubytování za poslední dobu, kde cena naprosto neodpovídá tomu, co zde dostanete. Myšleno tak, že zde opravdu dostanete za pár korun špičku.
JÍDLO V LISABONU
Po polském tripu a neskutečném obžerství jsem se rozhodla v Lisabonu najet opět na režim za kačku. Ani ne tak kvůli penězům, jako kvůli váze.. Jenže pokud si dáte obdobné předsevzetí, tak v Lisabonu při první vůni místní kuchyně, která vám cvrnkne o nos, padne ve vteřině.
Co určitě musí každý ochutnat, to je portské víno. Sice možná více patří k městu porto, ale pořád Portugalsko – nutnost! Má opravdu sílu a grády a když si ho dáte takhle někde uprostřed města, přímo v Portugalsku, dojem je naprosto famózní.
Další věcí, kterou osobně opravdu doporučuji, je místní dezert – pastel de nata (košíček z listového těsta, který je plněný vanilkovým krémem). Je to něco jako krém z receptu “buchtičky s krémem”, ale samozřejmě mnohem více vytuněný. Navíc – je to jenom zobka, je toho opravdu malinko, takže to s tou váhou výrazněji nezamává :D Teda pokud jich nedáte deset že ...
V Lisabonu na každém rohu najdete podnik, kde vyrábí něco jako bramboru (název jsem zapomněla), ovšem není to bramborové těsto, ale nějaká namletá treska, uvnitř které je sýr. Je to malinkatá porce (opět prima na plánovanou dietu), která však stojí nehorázných 5 €. Navíc chuť za mě nic moc. Na banneru před vstupem do tohoto podniku to vypadá víc než lákavě, ale za sebe říkám – tohle můžete klidně vypustit, přestože to mnozí cestovatele doporučuji
Co se týká vína, Lisabon je ráj! Bílé víno (které je opravdu výborné!) koupíte v místních sámoškách od 1,3 € za láhev! K tomu není co dodat! Pro důležitost této informace neváhám opět šáhnout k červené barvě a tučnosti písma, to je jasný.
To nejlepší, co jsem zde zažila, to je návštěva podniku LX factory. Více v cestopisu. Tohle je na samostatnou kapitolu. Tohle místo nesmíte vynechat!
JÍDLO A CENY V LISABONU?
V sámoškách nakoupíte podstatně levněji než u nás. Třeba 200 gramový sýr – gouda, eidam – za 1 €. Stejná porce sýra typu typu hermelín nebo pršut za 1,3 €. Obecně mi přišly všechny potraviny opravdu levné (levnější jak u nás) – rýže, těstoviny, pečivo…
Co se týká cen v restauracích, tak se zde můžete skvěle najíst od 7 do 15 €. Třeba moje nejlepší jídlo zde (v mexické restauraci) – quesadilla s hranolkami z batátů a salátem, porce jak pro koně, vyšla na 8 €.
...securiťák před naší sámoškou ♥
ITINERÁŘ:
DEN 1 - pátek 28.8.2020 - BRNO - VÍDEŇ - LISABON
Odlet máme v 15 hod. z Vídně, ale samozřejmě moje cesta začíná mnohem dřív. Konkrétně už v 8:30 ráno u hotelu Grand v Brně, kde nasedám do autobusu zelené flotily Flixbus a za 290 Kč a 2,5 hod. pohodové jízdy vystupuji ve Vídni před odletovou halou. Tentokrát bez společnosti vína, protože tuto cestu absolvuji sama.
Sama ale neletím. Na tento trip se mnou letí Hanka z Prahy. Ta chudinka vyrazila už v 6:45, kdy já měla ještě noc, a do Vídně se doštrachala o 2 hod. po mě. I když občas brblám nad ztrátou času, energie a peněz při cestě k vídeňskému letišti, v tuhle chvíli si říkám, že to máme sakra dobrý, my v Brně! A velké díky do Flixbusu za spoj až na letiště! Ještě by to chtělo přidat něco zpátky kolem půlnoci... :)
S Hankou se vůbec neznáme. Resp. neznáme se osobně. Spojila nás stejná vášeň – cestování. Konkrétně webový portál Cestujlevně, kde čte Hanka moje cestopisy. No a jednou mě oslovila s nabídkou spolujízdy. Do dnešního dne nebylo moc prostoru nějaký společný trip zrealizovat a já si na ni vlastně ani teď, kdy jsem hledala náhradu za zrušené Abú Dhabí a narazila na Lisabon, nevzpomněla. Byla jsem totiž rozhodnuta absolvovat tuto cestu sama. Jenže v tu chvíli, kdy jsem vybírala termín, přišla zpráva od Hanky, zda něco neplánuji, že by ráda někam vyrazila. Řekla jsem jí co Lisabon? No a bylo to. Čeká mne tedy cesta s neznámou kočkou, navíc o generaci mladší… Nicméně tak nějak už teď vím, že to bude super jako vždy. Protože každej, kdo cestuje rád, nemůže jako společník zklamat.
Na Hanku ty 2 hodinky počkám před 3. terminálem, odkud odlétáme. Samozřejmě venku, na možná posledním sluníčku tohoto léta. No a pak už je nejvyšší čas na Prosecco!
Letištní salonek ve Vídni nedoznal od minulého týdne žádných změn. Opět žádné teplé jídlo a ten stejný květákový salát :D Každopádně tekutiny jsou ve standardně slušné a pestré nabídce, a to je hlavní. I když obdivujeme láhve všelijakého tvrdého alkoholu, stejně volíme Prosecco. Navíc krásně vychlazené! No a v 15 hod. startujeme směr Lisabon! Let trvá dvě a třičtvrtě hodiny, v 17:40 přistáváme v našem cíli.
V letadle se seznámíme s další skupinkou, takže nám cesta uteče stejně rychle, jako mě Flixem do Vídně :) Soutěž o největší rypák skončila pro všechny 4 krásným prvním místem!
Po příletu a odevzdání vyplněného vstupního formuláře sypeme na metro. Zde chvilku bojujeme s automatem, ale nakonec se nám podaří koupit kartičku na místní MHD. Dnes ji nenabíjíme rovnou celodenní jízdenkou, ale jenom dvěmi jednorázovými jízdami o 1,6 €. Jednu na cestu do ubytování a jednu zítra metrem k příměstskému vlaku. Tam si na stejnou kartu (bez nutnosti koupit novou) dobijeme jízdu vlakem do města Sintra a také zpátky. No a po příjezdu z výletu už najedeme na režim nabíjení jednodenních jízdenek.
Je super, že se zde člověk dostane z letiště přímo do centra za 20 min. Od stanice metra to máme 200 metrů ubytování. Z ubytování jsme naprosto nadšené! Očekáváme za ty peníze horší úroveň a snížení komfortní zóny, opak je ale pravdou. Pokoje jsou TOP a navíc má ubytování spoustu společných místností, které jsou vybaveny naprosto stylově a dokonale. Je nám tady tak hezky, navíc jsme docela unavené celodenním cestováním, takže nakoupíme vedle v sámošce jídlo a víno a zbytek večera trávíme seznamováním se právě zde.
DEN 2 - sobota 29.8.2020 - LISABON - SINTRA - CABO DA ROCA - LISABON
Tak na dnešní den, ten první lisabonský, jsem si nachystala výlet. Výlet pryč z Lisabonu! Dostala jsem totiž boží tip, jak si tenhle typicky městský trip zpestřit. Tím tipem je úžasné místo, a to nejen tím, jak je krásné, ale i svým významem. Je to totiž ten nejzápadnější cíp evropského kontinentu, který omývá už jen Atlantik. Je to CABO DA ROCA. Je to neskutečnej maják na konci evropského světa.
Součástí tohoto výletu bude ale ještě jedna zastávka, která tomu nejzápadnějšímu místu našeho kontinentu bude předcházet. Je to město SINTRA. Neuvěřitelné město plné ještě neuvěřitelnějších staveb! Město, které by klidně vzalo dva dny, kdyby člověk chtěl všechna místa navštívit. Ty my ale nemáme, nám bude muset stačit pár hodin. Takže vybereme jenom to nejlepší!
Budíček natahují na 5:30 ráno, Hanka šílí nadšením! Slíbila jsem jí odpočinkový trip… (ostatně jako vždycky vše). Každopádně o hodinu později musíme stát nasnídané na autobusové zastávce Marquês de Pombal, 200 metrů od našeho hostelu. Odtud nás doveze autobus až k vlakovému nádraží Campolide, ze kterého jede přímý spoj do Sintry. Konkrétně na zastávku Estacâo de Compolide. Z vlakové stanice Compolide (kde je mimochodem k vidění nádherný kamenný most!!) pak 40 minut vlakem Linha di Sintra přímo do našeho cíle. Zde jsme před 8 hodinou ranní. Celý den máme před sebou!
Celkem nás dnešní výlet v jednom směru vyjde na: 1,6 € (metro k vlaku) + 2,2 € (vlak do Sintry) + 2,4 € autobus Sintra - Cabo de Roca, tedy 6,2 € Mimochodem - ve městě balíček obdobného celodenního výletu koupíte od 140 € výše :)
Původně jsem chtěla prvně rovnou k Majáku, ale je to další hodina cesty a autobusy vyráží až od 11 hod. dopoledne dále. To by byl zabitej čas. Takže volím obrácenou strategii. Prvně prohlídneme město Sintra a vše, co nabízí, a okolo 13. hodiny skočíme na autobus směr Cabo. Zde pak budeme moct v klidu a bez stresu vychutnat nejen pohled na Atlantik, ale dát si zde i pohodovou procházku k pláži. No a snad tam zkusíme i teplotu moře na vlastní plavky! Ostatně slíbila jsem Hance plážovací trip, že… Navíc je nám úplně jedno, kdy do Lisabonu dojedeme zpátky. Nikam nespěcháme, dnes už další plán není.
SINTRA:
Portugalsko nabízí, ostatně jako každá země, neskutečné množství dechberoucích míst. Jedním z nich je rozhodně Sintra, které se ne nadarmo říká pohádkové město. Hned po vystoupení z vlaku jsme zjistily proč..
Nachází se zde totiž velké množství neuvěřitelně barevných a pohádkových paláců, taky zahrad, parků a taky - maurský hrad. Většina památek se dá objet turistickým autobuse okolo 5 €, ale mnohem větší zážitek a adrenalin je projít si to pěšky. Čas potřebný na toto město je ovlivněn tím, co chcete vidět a zda budete památky navštěvovat včetně interiérů (a placených vstupů). My jsme zvládly následující:
PALÁCIO NACIONAL DE SINTRA
První palác, na který narazíte cestou z nádraží. Jeho bílá barva a hlavně dvě kuželové věže vás dostanou už z dálky. Od 15. století pobývala královská rodina. Je to takový předkrm Sintry. Každopádně hezký a chutný!
FONTE MOURISCA
Tak tohle je zdánlivě nenápadná, ale fakt krásná fontána, na niž narazíte směrem k Palácio Nacional de Sintra. Já bych ji teda bez google map a navigace asi minula, ale když na mě navigace zaječela "dorazili jste do cíle", byla jsem ráda! Zřejmě je zde pramen nějaké živé vody... :)
QUINTA DA REGALEIRA
Jedná se o palác s obrovským parkem, ve kterém se prý budete cítit jako Alenka v říši divů. Kromě kaplí, fontán a jezírek jsou zde také jeskyně a podzemní chodby. U vchodu vám po platbě vstupného (6 euro) dají mapu, která vás zavede tam, kam potřebujete. Největší atrakcí zde je Initiatic Well – věž, která místo do nebe, sahá do pekel. Má 27 metrů. Na tuhle jámu jsem se osobně těšila nejvíc, ale nenapadlo mě, že v 8 ráno, kdy jsme tento palác měly v plánu my, bude zavřeno. A jelikož se otvíralo až v 10 hodin, muselo nám stačit okouknutí jen zvenku. I to ale stojí za to!! A aspoň důvod vrátit se...
FONTE DA SABUGA
Modrá fontána, na kterou narazíte cestou na maurský hrad, je vidět i bez upozornění navigace v telefonu. Stejně jako u té první, i zde si jezdí místní lidé natáčet vodu do barelů a PET lahví, takže vyfotit si ji bez lidí je i v době Covidu fakt těžké. Z té modré vám budou oči přecházet!
CASTELO DOS MOUROS
Jedná se o Maurský hrad postavený již v 9. století Maury a v 19. století pak renovovaný Ferdinandem II. Je to jedna z hlavních dominant města. Cesta k hradu je docela mazec, samozřejmě do kopce, kterej nebere konce. Každopádně jsme to daly a ty vyhlídky cestou hore jsou fakt top. Těsně před branou hradu je prosklená zem pod nohama a je zde pár koster. Děcka budou nadšený. Jinak dovnitř jsme nešly, vstupné nás odradilo. Vlastně mě docela naštvalo, že se člověk nedostane ani na první nádvoří nebo alespoň do nějaké části zdarma, jak je to u nás zvykem.
PALÁCIO NACIONAL DA PENA
Tak tohle je naprostá topka celého města! Tohle je ten hlavní chod Sintry, kvůli kterému sem musíte jet. Nikdy jsem neviděla nic ...pohádkovějšího. Jako fakt. Neuvěřitelné barvy - indiánská červená, hořčicově žlutá, bílá...milion věžiček, nádvoří a bran.. Jedná se o jednu z největších romantických staveb 19. století a na rozsáhlém parku se podílel česká zahradník a architekt Václav Cífka. Sem jsme došly akorát v 10 hodin, takže jsme již mohly absolvovat prohlídku. Zvolily jsme jen park a palác z venku. Musím říct, že to byly nejlépe investované peníze za vstupné za poslední dobu!! Za 7,5 € jste opravdu chvíli v pohádce.
Park je obrovský a nádherný, kopa rybníčků a všelijakých zákoutí, úžasná vegetace. Taky vprostřed rybníku domeček pro labutě a kačeny :)
No a palác samotnej? Neskutečná nádhera. Dostanete se na všechna nádvoří, na vyhlídku kolem věže, kde fučel vítr tak silně, že nás to málem smetlo dolů. Sednout si ale tady a dát si kávu (čti víno, v mém případě) s výhledem na tuhle podívanou - to je dar. Tohle je tak krásný místo, že nejde nedat sem milion fotek!! :D
Na konci naší Sintry ochutnáme jak umíněné místní košíčky s vanilkovým krémem, tak i portské víno (za to 1 euro na fotce je panák, naše "skleničky" po okraj vyšly na eura tři jedna) a tím se s tímto pohádkovým městem přesladce loučíme..
Od vlakového nádraží v Sintře jedeme busem č. 403 do druhého cíle dnešního dne - Cabo de Roca. Cesta zabere asi 40 minut a nabízí nádherné vyhlídky. Co bylo k vzteku, tak to, že řidič, přestože má platební terminál, nebere platbu kartou, jen cash… V době Covidu docela paradox. A to platilo nejen zde, ale v celém Lisabonu.
CABO DA ROCA
..„kde země končí a moře začíná“ ..
Cabo da Roca - to je neskutečné místo! Je to nejzápadnější pevninský výběžek evropského kontinentu. Je to Atlantik na dlani! Tady když stojíte, jste v rámci pevniny Evropy nejvíc na západě, jak to jen jde..😊
Kromě toho, že je zde úžasnej maják, křížek a pár pomníků, tu opravdu není nic. Konec světa.. Jenže ...nádherný konec! Naprosto dokonalé útesy končící v burácejících vlnách Atlantiku. Dechberoucí podívaná, ale i poslech a vůně borovic, tamaryšku a soli oceánu, u které vám dojdou všechna slova. Nejen slova, i myšlenky. Hlava se zde naprosto vyčistí, tepová frekvence zpomalí a člověkem rezonuje jen naprostý klid, úsměv na tváři a pocit absolutního štěstí. V tuhle chvíli nic není víc. Všechno špatné z minulosti odplaví Atlantik a vše krásné z téhle současnosti ve vás zůstane. Jediné, co si zde uvědomíte je to, jaký dar je být tady a moci tohle vše vnímat. Že i když vám v životě občas něco zmizí, ztratí se, tohle nemůže zmizet nikdy. Tohle vám už nikdy nikdo a nic nevezme.
Jinak cesta od mysu k pláži je asi největší punk, co jsem kdy šla. Jako s děckama sem fakt ne! Teda pokud jich nemáte fakt nadbytek...Tohle je totiž místo, které, a to říkám poprvé v životě, nedáte v žabkách! Bez zábradlí nebo jakékoli možné opory jsme šly v podstatě hřebenovkou, kde fučelo tak silně, že jsme si občas na dno sáhly a modlily se, aby ta tráva na útesu, které se zrovna držíme, měla kořeny stoleté borovice 🙈 Jako fakt masakr. Nikdo naší romantickou trasou ala "vezmeme to zkratkou, je to sice dál, zato horší cesta" nešel (dá se jít po silnici), a my záhy pochopily proč.. Každopádně jít hodinu po hraně útesu tam, kde končí země, občas v pohybech větru zápasit o bytí a střídat to pohled a na tu neskutečnou nádheru pod sebou...to za to stálo!!
Finální část k pláži pod útesem byl teprv masakr, o to víc mě dojalo, když jsme zde potkaly postarší nevěstu, která si sem s kamarádkou odskočila ze své vlastní svatby. Prostě jen tak, protože tohle je boží místo, a to k božímu dni prostě patří. Protože "žít si své sny" je potřeba a "být normální je nuda"!
Chytly jsme jeden z posledních spojů zpět do Sintry, kde jsme si daly naprosto strašné (a nehorázně drahé) jídlo. Na fotce to vypadá o 100 procent lépe než to chutnalo :) Já boloňské špagety a Hanča rybu. Obě jsme to snědly jen proto, že jsme za celý den nejedly vůbec nic a už nás to docela válcovalo. Každopádně - možná i díky tomu si na tohle jídlo v Snitra vždy vzpomenu. S úsměvem na tváři…
Cesta zpět vlakem do Lisabonu už byla s dojezdem po setmění. Na toulky městem už s budíčekem po páté ranní, 30 tisíci kroky a hlavně vším tím terénem u Cabo de Roca, nebyly síly. Takže ubytko, sprcha a ...sklenička vína!
DEN 3 - neděle 30.8.2020 - LISABON
Tak dnes je v plánu Lisabon. Nejsou velké konkrétní cíle (tedy krom legendární tramvaje na hřbitov :) ). Na co narazíme, to uvidíme...
TRAMVAJ Č. 28
Když jsem začala pátrat po tom, co v Lisabonu musím vidět, celým internetem rezonovala žlutá barva! Žlutá barva tramvají, konkrétně tramvaje s číslem 28. Je to prý povinnost každého turisty svézt se po celé délce této trasy a já po absolvování této "atrakce" musím říct jediné – souhlas! Osobně doporučuji jet z konečné na konečnou. Ta „první“ konečná je na náměstí Martim Moniz, ta poslední na hřbitově ♥ 🙈 Jak stylové!
Jinak jsem hodně četla o tom, že bývají tyto tramvaje přeplněné a že je důležité přivstat si a vyrazit brzo ráno, ideálně z koncových stanic. Nevím jak je tomu v normálním světě, ale v tom dnešním – covidovém – sednete si kdykoliv. Bez stresu a násilí. Navíc tramvaje jezdí v opravdu hustém intervalu, takže můžete nejprve využít tramvaj na jednu kochací se jízdu a pak ji využívat jako výskok a náskok u míst, které vás na trase nejvíce zajímají. Takto jsme to udělaly i my. Tramvaj Vás povozí super úzkými uličkami, kam se tak tak vejde. V opačném směru musí jezdit zase jinými uličkami, dvě koleje se prostě nevejdou. A pojedete do kopce, z kopce, do kopce, … prostě Lisabon!
HŘBITOV PRAZERES
Jedná se o opravdu monumentální hřbitov, který musíte vidět! Nachází se v západní části města a byl vytvořen v roce 1833 po vypuknutím epidemie cholery. Je zde pohřbeno mnoho slavných portugalských občanů – umělců, autorů i vládních osobností a je zde mnoho velkých mauzoleí. Hrobky jsou tu skoro jako malé domy, občas v některé vidíte přes skleněné dveře vystavené rakve. Docela morbidní, ale svým způsobem kouzelné. Hřbitov je opravdu velký a zajímavý, doporučuji!
KATEDRÁLA SÉ
Nejstarší lisabonský kostel je směsicí několika architektonických stylů a byl postaven na místě, kde stávala maurská mešita. Katedrála Panny Marie, známá spíše jako Lisabonská katedrála nebo jednoduše jen jako Sé, je nejstarší a nejvýznamnější církevní stavbou v portugalské metropoli.
CONVENTO DO CARMO
Toto místo jsem měla na svém seznamu jeho návštěvu určitě doporučuji. Jedná se o ruiny karmelitánského kláštera, který byl po velkém zemětřesení v roce 1755 zničen. Co je nejvíc hrozné je to, že ničivé zemětřesení nastalo prvního listopadu, kdy v klášteře, včetně kostela, probíhala zrovna mše. Klášter se zřítil a pohřbil tak mnoho věřících. Klášter nejen že skončil v troskách, ale už nebyl nikdy zrekonstruován. Tyto ruiny nyní patří k lisabonským památkám, které nejvíc připomínají toto ničivé zemětřesení
VÝTAH SANTA JUSTA
Tento výtah se nachází hned vedle zničeného kostela a je to jedním slovem skvost! Výtah Santa Justa přepravuje lidi ze čtvrti Baixa do výše položené čtvrti Bairro Alto. A mimoto je to umělecké dílo! Původně byl výtah poháněný parním strojem, později došlo k elektrifikaci. Výtah je postaven v neogotickém stylu a každé patro je zdobeno odlišným způsobem. Uvnitř věže jsou dvě kabiny, každá z nich pojme 25 osob. Nicméně NE v době Cividu že… Pokud si nekoupíte celodenní jízdenku, platíte za každé svezení jízdné. Pokud si naopak celodenní jízdenku koupíte, můžete tento výtah využíváte zdarma. Už to je důvod pro nákup celodenní jízdenky!
VÝTAH/LANOVKA DA GLORIA
Jedná se o další spojnici mezi městskými čtvrtěmi Baixa a Bairro Alto. Nejedná se o skutečný výtah, ale o historickou tramvají, která jezdí v kopci nahoru a dolů. Má pouze jeden vagón a jízda je opravdovým zážitkem! Řídící část je z jedné i z druhé strany vagonu a vtipné je to, že zrovna nevyužitá řídicí kabina slouží jako část vozu určena cestujícím. Řidič přebíhá z jedné do druhé části podle toho, kde zrovna lanovka zastaví. Výtah překonává na vzdálenosti 265 m až 17° stoupání. I zde platí, že se vyplatí celodenní jízdenka. S tou máte tuto jízdu samozřejmě zdarma. Samostatná jízdenka stojí 3,6 €! Tady nás dojeli dva strojvedoucí, kteří když viděli naši snahu udělat si selfie, přiběhli do snímku a zapózovali s námi ♥
NÁMĚSTÍ ROSSIO
Tak tímto místem jsme během jednoho dne prošly asi pětkrát. Všechny památky a cíle, které jsem si nachystala, měly jedinou spojnici – náměstí Rossio.
Historie náměstí je opravdu dlouhá a pestrá! V dobách velké Římské říše zde byl hipodrom, sportoviště. Ve 14. století zde byly vyhlášené trhy, slavnosti a býčí zápasy. V 15. století se náměstí proměnilo v dějiště veřejných poprav a v 16. století zde byla Nemocnice Všech svatých. I ta byla během listopadového zemětřesení v roce 1755 srovnaná se zemí..
Tohle zemětřesení, lisabonské z roku 1755, dodnes patří mezi nejničivější v historii Evropy a vůbec nejsilnější na celém světě. Ve vlnách tsunami a v plamenech požáru, které zemětřesení doprovázely, a to po dlouhých 5 dní, bylo zdevastováno vše živé i neživé a zahynulo odhadem 60 000 lidí. Tedy téměř čtvrtina tehdejší lisabonské populace… V druhé polovině 18. století proto bylo nutné postavit téměř celé město od základu znova. Iniciátorem byl markýz Pombal (přesně ten, jehož památník stojí na náměstí u našeho ubytka), národní hrdina, který se zasloužil o znovu obnovení města. Vznikla tak pombalinská architektura, která je známá především speciálně zpevněnými třípatrový mi domy. Právě tyto domy lemují náměstí Rossio ze všech stran.
OBCHODNÍ NÁMĚSTÍ (Praça do Comércio)
Toto náměstí bývá nazýváno nejen Obchodní, ale také Palácové (Terreiro do Paço), a patří nejen mezi ty nejkrásnější, ale také k těm největším. Jeho prostory ohraničují ze tří stran bloky třípatrových stylových domů s přízemními arkádami a malými balkony ve II. patře. Celé toto náměstí vzniklo taktéž díky ničivému zemětřesení v roce 1755. Původně zde stával královský palác. Současné moderní náměstím propojuje 8 ulic a 9 ulic přetíná. Ve středu náměstí stojí jezdecká socha krále Josefa prvního.
No a tou nejvíc nejzajímavější částí je vítězný oblouk Arco de Rua, jeden z nejvýznamnějších vítězných oblouků ve světě vůbec. No a Spiderman, samozřejmě!
CASTELO DE S. JORGE
Z hradu, na který jsem se opravdu těšila, jsem byla nakonec nejvíce zklamaná. Opět mě zklamalo to, že se do hradu nedostanete ani na první nádvoří. Jedině po zaplacení vstupného 10 €. Osobně mě nejvíce odradila rodina se dvěma malými dětmi, kteří se do štrachali spolu s kočárkem až pod hrad a po přečtení ceníku vstupného to zklamaně otočili dolů. Nedivím se… Za rodinu opravdu pálka. Celkově mě to dost demotivovalo, takže jsme zvolily stejnou strategii. Těch vyhlídek je v Lisabonu celá řada, takže platit 10 € zrovna za tuto jsem považovala za v klidu oželitelné. Každopádně okolí podhradí je krásné, to bez debat.
PINK STREET
Přesně tak - růžová ulice. Ulice Rua Nova do Carvalho má totiž růžový chodník a já ji objevila na internetu v sekci „ty nejvíc insta friendly místa v Lisabonu“. To nejde vynechat! Tak zde taky trošku zapózujeme, že 😂
TIME OUT MARKET
Time Out Market je tržnice a fancy jídelna přímo naproti vlakového nádraží Cais do Sodré. Je zde k dispozici 35 stánků, které nabízí převážně jídla z mořských plodů, burgery, sushi, čokolády, vína, zmrzlinu a další dobrůtky. Jídlo je tu o dost dražší než v běžných restauracích, ale cenu asi vyváží kvalita a dokonalý způsob servírování. Já jsem si zde nic nedala, ale Hanka ochutnala tuňáka a byla z něho úplně paf!
LX FACTORY
Tak na tohle místo jsme narazili úplnou náhodou. No a díky tomuhle místu mohu říct, že náhody se nedějí jen tak! Tohle místo byl naprostý strop z celého města. Tedy kromě Ježíše, ale toho poznáme až zítra…
LX factory je místo setkávání, také uměleckých experimentů a hlavně retro butiků. Našly jsme ho cestou pod pilíř mostu 25. dubna, ale jakmile jsme do tohoto světa vstoupily schovanou a nenápadnou branou, byly jsme pohlcené a most nám vyšuměl z hlavy pryč. Zůstaly jsme tady až do pozdních večerních hodin a konečně si užily Lisabon fakt ze srdce.
Nachází se zde víc než 150 obchůdků, kaváren, stylových restaurací, galerií a uměleckých interiérů… Všechno to vdechlo opuštěné továrně, která byla odsouzena k demolici, neuvěřitelnou atmosféru. Ta na vás padne ihned, jak sem vkročíte prvním krokem.
Továrna byla dříve továrnou na zpracování bavlny a zaměstnávala 500 pracovníků. V důsledku hospodářské krize po první světové válce začala mít společnost problémy, což vedlo k rozprodávání budov. Chvíli zde byla tiskárna, v sedmdesátých letech zůstala továrna opět prázdná a opuštěná. Chátrající továrna byla nakonec v důsledku finanční krize v roce 2008 předána jako projekt alternativního kulturního centra soukromým vlastníkům. Dnes je to místo koncentrace nejrůznějšího umění, architektury a hudby, proslavené jsou zde nedělní bleší trhy a noci, kdy se promění v hudební scénu s několika živými koncerty.
Provozovatel areálu dokázal opuštěné a zanedbané prostory proměnit v živnou půdou pro rozvoj talentů z různých oborů. Nájemci si zde své prostory navrhují a přizpůsobují sami, nicméně provozovatelé dbají na to, aby se nejednalo o žádné zásadní stavební zásahy a místo zůstalo dále autentické. Tak třeba původní kantýna pro dělníky se zde proměnila v originální restauraci nebo bývalá tiskařská dílna v knihkupectví, kde ze stropu visí dívka na okřídleném kole a kde je jedna zeď stoupající do výšky 10 m zaskládaná knihami. Nádherný pohled od vstupních dveří!
No a uprostřed tohoto všeho, bez jakékoliv předchozí informace o existenci tohoto místa, jsme se ocitly i my. Mě to teda dostalo! Kor místo, kde se právě ve chvíli, kdy jsme sem vstoupily, konal úžasný koncert. Živá kapela, která hrála místní hudební žánr a která roztančila davy, se skleničkou výborného vína v ruce, to byl dokonalý konec dne.
No ale pak přišla ještě pecka v podobě gastronomie. Navštívily jsme zde v XL factory mexickou restauraci a jídlo, které jsem si zde za 8,5 € dala, mě nejen zasytilo na dva dny dopředu, ale bylo také nejlepším jídlem, jaké jsem za poslední dobu jedla!
STREET ART
Asi nikdy jsem nenavštívila město ve kterém by byla tak vysoká koncentrace street artu. Většinu z těchto skvostů objevíte, když si budete procházet město po svých!
DEN 4 - pondělí 31.8.2020 - LISABON - VÍDEŇ - BRNO
Dnes máme před sebou poslední den a na ten jsme si naplánovaly čtvrť Belém na západě města. Jedná se o vůbec nejvíc reprezentativní část této metropole. Právě zde se v minulosti nacházel rušný přístav, odkud vyráželi cestovatelé na své objevitelské cesty. Nejznámějším mořeplavcem byl samozřejmě Vasco da Dama. No a díky přístavu se otevřely brány k Orientu. V Lisabonu pak bylo vybudováno několik významných staveb na připomínku nejslavnějšího období portugalských dějin.
TORRE DE BELÉM
Tahle věž leží daleko od centra. Konkrétně z našeho ubytování jsme sen městskou hromadnou dopravu jely hodinu a čtvrt. Věž dříve stávala na ostrově, ale staleté nánosy bahna jí spojily s pevninou. Později bylo celé nábřeží upraveno a vznikla tak nejen promenáda na krásném náměstí Praca do Imperio, ale i monumentální památník zámořských objevů. Věž sloužila jako pevnost a maják a patří vůbec k nejvýznamnějším ukázkám manuelinského stylu v Lisabonu.
No a je to samozřejmě místo, kde si sednout na schody, kochat se tou nádherou a dát si skleničku výborného místního vína, je nutnost každého, kdo Lisabon navštíví.
KLÁŠTER SVATÉHO JERONÝMA
Klášter leží kousek od Belémské věže, takže v odlehlejší části Lisabonu. V minulosti zde byl důležitý přístav, ze kterého vyplouvali Portugalci na své zaoceánské plavby. Konkrétně tento klášter dal na místě, kde se Vasco de Gama modlil před vyplutím do Indie, postavit král Manuel první. Celá stavba tohoto monumentálního klášteru byla financovaná z obchodu s kořením. Klášter nádherný…
Hned u něj je nejen botanická zahrada, muzeum námořnictva, ale také planetárium. Na to jsme bohužel neměly čas, ale až sem poletím příště, určitě do něj nakouknu.
CRISTO REI (SOCHA JEŽÍŠE)
Některá místa jsou fakt BOŽÍ... 🙏💛
Stejně jako jsme jedním z nejkrásnějších míst začaly (Atlantikem a cestou k výběžku Cabo da Roca), tak hned druhým nejvíc dechberoucím místem v našem soukromém žebříčku náš lisabonský trip končíme..
Tím místem je 75 metrů vysoká čtyř sloupová brána, na které stojí 28 metrový Ježíš.. O této soše se říká, že je inspirována brazilským Ježíšem v Rio de Janeiro, což nemohu posoudit, toho jsem zatím neviděla. Každopádně tenhle lisabonskej (pojmenovanej Cristo Rei, v překladu král Kristus) je opravdu neskutečná stavba! Už když zastaví autobus a vy ze stanice přejdete po mostě přes snad desetiproudovku k visutému mostu, pohled na Ježíše na kopci vám vezme dech. Čím víc se k němu blížíte, tím se tento pocit ještě více intenzivní. Poslední část cesty mi připomněla střední Ameriku. Žluté domečky, syté barvy a malby na nich, všude prádlo, usměvaví lidé… No a na konci toho všeho ON. Ježíš s otevřenou náručí. Přijdete k němu zezadu, a o to víc dominantně tahle stavba působí. Před ním jsou vodotrysky a ze všech stran je slyšet kostelní hudba. Jemná, podmanivá… Nebe tam, kde končí hlava Ježíše, je neuvěřitelně modré a obrovskou rychlostí po něm pádí bělounké obláčky. Místo vás okamžitě ohromí a uklidní současně.
Socha je umístěna na druhé straně zálivu řeky Tejo v městské části Almada, a to tak, aby Kristus mohl mít rozevřenou náruč k celému městu. Ježíš se dívá na Lisabon z nadmořské výšky 243 metrů!
Jedním z důvodů pro stavbu této sochy bylo poděkování bohu za to, že se Portugalsko nemuselo zapojit do hrůz druhé světové války…
Za sebe musím říct, že z celého Lisabonu je to pro mě to nejvíc ohromující místo. Nezapomenutelné! Stojím tu a vzpomínám na sochu Ježíše v Juan del Sur v Nikaraguy pár měsíců zpátky a na myšlenky, které jsem tehdy měla. Teď stojím tady, o pár set kilomtrů dál, místo Pacifiku na dosah Atlantik, stejná socha za mnou a stejné myšlenky v hlavě..
"...Juan del Sur... Přede mnou pohled pro Bohy a za zády obrovská bílá socha Ježíše. I dneska mám obrovský pocit vnitřní radosti. Tohle je totiž přesně to místo, kde když stojíte, víte, že i kdyby už nebylo žádné zítra, stálo to za to! Je to přesně to místo, o kterém kdykoli budete v budoucnu mluvit, vždy se přenesete přesně do tohoto momentu. Bude to za rok, možná za 5 let… Budu někde doma, na zahradě nebo sedět u krbu, možná někde jinde ve světě a vzpomenu si na vyhlídku pod Ježíšem… Zavřu oči a vybavím si každý detail, který teď do sebe nasávám jak jen to jde. Tohle na cestování miluju ze všeho nejvíc. Nejenom dechberoucí vyhlídky, ale taky všechny zvuky, vítr ve vlasech, vůni Pacifiku smíchanou s vůní nakouslého banánu v mé ruce… Všechno toto si v sobě ukládám a všechno toto si později vybavuji. Do nejmenšího detailu. Do chuti sladkého měkkého banánu rozplývajícího se v mojí úžasem pootevřené puse při pohledu na Pacifik pode mnou.."
A tohle je přesně to místo, kde se to stalo. Kde jsem si to všechno v březnu odžité vybavila. Současně je to místo, které si ve stejných detailech vybavím za nějakou dobu v dalším jiném koutě naší planety...
...a třeba zrovna pod Ježíšem v Riu!
PONTE DE 25 ABRIL (MOST 25. DUBNA)
Most 25. dubna je pojmenován na památku počátku Karafiátové revoluce, která začala právě 25.4. v roce 1974. Revoluce, která svrhla tehdejší diktaturu a přinesla Portugalcům demokracii. Do provozu byl uveden už v roce 1966 a do revoluce se jmenoval „Salazarův most”. Nejzajímavější na něm je fakt, že vypadá jako Golden Gate Bridge v San Franciscu (dokonce jej i stavěla americká firma).
Most 25. dubna je 27. nejdelším visutým mostem světa a měří 2277 metrů.
No a pohledem na tento most od sochy Ježíše se s Lisabonem loučíme. Už nás čeká jenom cesta do ubytování, kde vyzvedneme naše batohy a metrem se přesuneme dvacetiminutovou cestou přímo na letiště.
Ještě jsem chtěla zkusit lisabonský letištní salonek, ten je ale nyní, v době covidu, zavřený… Škoda!
ROZPOČET:
letenka Vídeň - Lisabon - Vídeň: 630 Kč
ubytování 3 noci/os: 1 500 Kč
doprava - komplet vlaky, busy, spoje na letiště: 26,6 € / 724 Kč
jídlo, pití, ostatní: 1 100 Kč
vstupné: 7,5 € palác Sintra - 164 Kč
Celkem 4 dny / 3 noci v Lisabonu za 4 118 Kč.
ZÁVĚREM?
Závěrem snad jediné – Lisabon mě dostal. Určitě je to další z míst, kam se jednou vrátím. I když jsem tentokrát nevěnovala přípravě moc času, vlastně jenom půl den těsně před odletem, myslím si, že jsme toho zvládly opravdu hodně. Seznam památek a zajímavých míst v tomto konkrétním městě a okolí je opravdu obsáhlý, takže nelze během 3 dnů vidět vše. Co si za sebe myslím a co jsem si zde ověřila v praxi – jsou města, kde není potřeba detailní itinerář a kde se stačí jen jen toulat se místními uličkami, nasávat neuvěřitelnou atmosféru, vůně, barvy, lidi.. a nechat se překvapit tím, co vám každá každá další zatáčka přinese do cesty. A přesně o tom je Lisabon.
Výsledný vypsaný itinerář "města" je poskládaný seznam míst, o které jsme zavadily.
Kdybych někoho měla nalákat na Lisabon a říct absolutní top z toho, co jsem viděla a zažila, pak by byl žebříček následující:
1. Cabo de Roca, cesta k pláži Praia da Aroira a tato konkrétní pláž lemovaná Atlantikem
2. Sintra
3. Socha Ježíše v Lisabonu
4. XL factory
5. Hřbitov Prazeres
6. Jízda tramvají č. 28
Tohle je MOJE TOP šestka míst, které jsem rozhodně neviděla (nezažila) naposledy…
