top of page
Vyhledat

MAROKO počtvrté za KAČKU

Žhnoucí, barevné, Všemi vůněmi nasáté a exotické Maroko. Pouhé 4 hodiny letu a jste v Africe, na střeše místního riádu z filmu Líbáš jako ďábel a srkáte barberskou whisky! Koberce, barevné šátky, milion druhů pestrobarevného koření, pouliční street food, marocký salát a vyhlášený tajine a pouliční šrumerc na každém kroku. Na pobřeží neskutečný Atlantik s kilometry panenských pláží a autentických marockých vesnic, ve většině případech s jedinečnou surfařskou atmosférou. No a pak “živá poušť” nebo taky “moře dun” u alžírských hranic. Místo, kde usnete v látkovém stanu jak v pohádce Tisíc a jedna noc nebo v houpací síti pod milionem hvězd. No a to není nic proti rannímu svítání, kde tady, uprostřed tun písku, první sluneční paprsky ozáří tu tichou sypkou krásu kolem vás. No a pak Atlas a horská vesnice Imlil, která vám zelenou krásou uprostřed rozpáleného Maroka prostě vezme dech.



TERMÍN:‌ ‌

9. - 20.10.2022

PROČ‌ MAROKO počtvrté?‌ ‌


V Maroku jsem byla třikrát a pokaždé to byla senzace. Naposledy loni kolem svých narozenin, kdy jsem se vydala z Marakéše autem přes 3000 km k obratníku Raka, tedy zapovězeným územím s názvem Západní Sahara. Byla to naprosto fascinující cesta, díky níž jsem si splnila svůj stanovený cíl a pokořila další mantinel v mé hlavě. Tím cílem bylo dosažení právě zmíněného obratníku Raka kdesi v pustině na Západní Sahaře. I když mě od toho všichni odrazovali a doba byla ztížena covidovými restrikcemi (což pro neočkovaného člověka bylo obzvlášť frustrující), povedlo se.



Co se ale nepovedlo, to byl ještě jeden cíl, který jsem měla taktéž. Nebyl nijak náročný, nebyl nějak komplikovaný, byl vlastně za odměnu, ale nezbyl na něj žádný čas. Tři tisíce kilometrů saharskou pustinou byly opravdu velice náročné a čas potřebný k přesunu k obratníku a zpátky spotřeboval veškerý budgget tehdejších dnů. Už tenkrát jsem si slíbila, že Erg Chebbi, tedy neuvěřitelné saharské duny u hranic s Alžírskem označované za “moře dun” nebo také za živou poušť, musím co nejdříve vidět. No a právě teď nastal ten správný čas.


Koupila jsem si super levnou letenku s odletem z Vídně do Agadiru se svou kamarádkou Terkou, se kterou už máme spoustu nacestováno, bohužel Terka nemohla déle než na čtyři dny. Takže jsem se rozhodla - s ohledem na vzdálenost a přetrvávající covidové restrikce do Maroka (stále pro neočkované nutnost PCR testu při vstupu do země) – spojit cestu se svojí kamarádkou podél pobřeží s navazující cestou směrem k alžírským hranicím.




LETENKY‌ ‌DO MAROKA

Jak jsem již zmínila, letenky do Maroka jsem kupovala u své oblíbené nízkonákladovky Ryanair, a to s odletem z Vídně a příletem do Agadiru za necelé dva tisíce. Cena je to opravdu neuvěřitelná, když si uvědomíte, že jste za necelé 4 hodiny letu uprostřed rozpálené žhnoucí Afriky. Zažívám to nyní počtvrté a pořád jsem z toho dojatá, pořád je to pro mě malý zázrak. Když k tomu přičtu cenu letenky, tedy nákladů na přesun z naší střední Evropy do zmíněné Afriky, a cenu benzínu nebo jakékoli jízdenky u nás doma, je to vlastně zázrak obrovský.



DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ AGADIR


Nevýhodou super levných letenek do Agadiru je to, že přistanete obvykle kolem půlnoci. To je čas kdy uprostřed Afriky žádný normální Evropan přistát prostě nechce. Dokonce ani já.. Ať si říkáme co chceme. Přestože je Maroko nádherná bezpečná země, kde jsem ani jednou neměla pocit ohrožení, i pro mě je tento půlnoční přílet docela stresující. Vím totiž moc dobře, že jakmile vystoupím z letadla, nemusím sehnat obratem marockou datovou SIM kartu a tudíž budu bez internetu (bez map, bez spojení se světem, bez překladače..). Spoléhat na svou lingvistickou zdatnost, kdy všichni víme, že moje komunikační angličtina je na úrovni batolete, je docela bláhové. Francouzsky samozřejmě neumím ani ň a s němčinou si zde neškrtnu. Jinými slovy vystoupit o půlnoci v Agadiru znamená vědět přesně, jak se z letiště dostanete. Já to ale nevím ani ve chvíli, když na palubu letadla nasedáme.


Plán máme jasný - nesmí to stát moc peněz a musí to být bezpečné. Taxik je nejdražší, ale reálné řešení. Má pevně danou cenu do centra Agadiru, a to 200 MAD, nicméně cena se může lišit dle schopností smlouvání, a to i u oficiálních letištních taxíků. Pokud popojdete asi 300 metrů ke kruhovému objezdu, můžete usmlouvat u neoficiálních taxi cenu ještě nižší.


Rozhodně nebudeme brouzdat někde kolem letiště na místní autobusovou zastávku, kterou znám z odpoledních příletům - stejně žádný autobus kolem půlnoci nepojede. Nejlépe by bylo na kufrovat se do auta do centra k někomu z našich spolucestujících, kdo pořeší taxík a o tento náklad se s ním podělit. Ideálně dvojice, ať se vlezeme do jednoho vozu a ať je to na hlavu co nejlevnější. S tímto usedáme na palubu letadla.


Poslední variantou je přespat na letišti a vypravit se z letiště do centra Agadiru hned po rozednění. V tom případě už by šlo využít místní autobusovou zastávku, která je asi 8 minut chůze od letiště na hlavním tahu směr Agadir. Z letiště jezdí autobusová linka 37 do přestupního terminálu ve městě Inezgane na předměstí Agadiru (u tržnice Jihadia-Souk Inezgane). Autobus jezdí zhruba jednou za hodinu v časech cca 8:15 až 20:00. Jízdenka na linku 37 stojí 5,50 MAD. Z Inezgane do centra Agadiru se pak dostanete linkami 26 a 95. Každá z linek jezdí cca jednou za 20 až 30 minut a jízdenka stojí 4 MAD. Celkem cesta z letiště do Agadiru autobusem zabere kolem 45 minut.


Nakonec jsme využily taxíka a o náklady jsme se podělili s další dvojicí. Cenu jsme stáhli na 200 MAD, které avizuje i tabule přímo proti letištnímu terminálu. Na ní jsme se odkazovaly a nechtěly dát ani o korunu víc. Ještě nás prosili, abychom za tuto cenu nakonec do jejich taxíku nastoupily. Výsledná cena pro jednu osobu tak byla 50 MAD, což je 125 Kč na osobu. Pokud poletíte taktéž z Vídně, vůbec nemusíte mít o spolucestující k dělbě nákladů za taxi starost. V letadle je vždy alespoň třetina Čechů nebo Slováků, takže se během odbavení na letišti v klidu domluvíte. Nikdo nechce platit zbytečně moc. Optimální je, aby bylo auto plné, tedy 4 osoby. Pak je to opravdu půlhodinová cesta taxíkem za kačku.


Skvělá skupinka Slováků nám udělala ze 4 hodinového letu půlhodinku! Díky za to!!


VSTUP DO MAROKA - COVID, FORMULÁŘE..



PŘED ODLETEM Z MAROKA DOMŮ!


Při letu z Agadiru nejde vystavit mobilní boarding pass a je potřeba si vytisknout ten, který si vygenerujete na webu. Jinými slovy, v mobilní aplikaci, kde si běžně odbavujete dvěmi kliky svoje zpáteční letenky, si let sice odbavíte, ale klasickou letenku s QR kódem vám to prostě nevygeneruje. No a bez ní neodletíte. Musíte zajít nejlépe ve svém ubytování na recepci (někde v kavárně..) a požádat, zda se můžete přihlásit na jejich počítač. Tam se přihlásíte na stránce vašeho dopravce, nejčastěji Ryanair. Na to bacha - musíte znát své přihlašovací údaje! Zní to jako blbost, ale řada lidí má automatické vyplnění těchto údajů a tak je nikde nezadává, tudíž je možné je zapomenout. Na webové stránce si odbavíte let a vytisknete letenu s klasickým QR kódem. S tímto vytištěným cárem papíru pak musíte na letišti zajít na Ryanair (nebo jiná společnost) přepážku ke kontrole a orazítkování. Bez tohoto orazítkovaného papíru vás na palubu prostě nepustí. Je tedy opravdu extrémně důležité nepřijet při svém odletu na letiště na poslední chvíli. Tohle rozhodně půlhodinu zabere, navíc tam mohou být opravdu velké fronty a letadlo na vás fakt čekat nebude.


Obrázek jedna - ano, k tomuto okénku musíte jít i bez odbaveného zavazadla. Obrázek 2 - takto vypadá "orazítkovaná" letenka... Obrázek 3 - rozlučka s Marokem jaksepatří!


Mimochodem, v Agadiru je letištní salonek, kam se dostanete s LoungeKey, ale absolutně za vstup nestojí!! Není tam alkohol, to za prvé, a skoro žádné jídlo. Vlastně tam nebyla ani noha.


DOPRAVA V MAROKU


1/ AUTOBUS

  • Využila jsem na trase Agadir - Taghazout - Agadir, a ti za cenu 7,5 MAD. Cesta naprosto pohodová, cena až směšná, doporučuji. Samozřejmě je dobré čekat na správném agadiraském nádraží a ne si hodinu úplně jinde..

  • Autobus z letiště v Marakéši do centra města, cena 3 € / 60 MAD, jezdí zhruba co půlhodinu. Autobusovou zastávku najdete schovanou za parkovištěm před halou letiště, za kolonku taxíků, za autopůjčovnou Avis.

  • Dále jsem využila dálkových autobusů, a to na trase Agadir - Marakéš a zpátky. Jedna jízdenka vyšla na 122 MAD v jednom směru. Operují zde dvě společnosti a to: Supratours a CTM, na obě dvě cesty jsem využila Supratours.



Jízdenku od obou společností koupíte na stejném autobusovém nádraží v Agadiru, které nese název Supratours Tasilla. To je od pobřeží vzdálené zhruba 15 minut jízdy taxíkem, je to opravdu štreka - alespoň hodina a půl chůze, navíc pochybnou periferii, takže rozhodně doporučuji taxík. Usmlouváte jej od 20 do 30 MAD v jednom směru.


Autobusy jsou pohodlné, naprosto evropský standard. Využila jsem brzký ranní spoj z Agadiru a bylo při klimatizaci zima na bundu a ponožky. Jakmile vysvitlo sluníčko, už to bylo úplně v pohodě.

Jízdenku na autobus, chcete-li jet v konkrétní čas, doporučuji koupit alespoň den dopředu. Při odjezdu z marakéše zpátky do Agadiru Už byl jeden spoj den dopředu zcela vyprodaný a druhý, který mi vyhovoval, měl posledních 6 volných míst…

Jízdenku ani v Agadiru ani v Marakéši nekoupíte platební kartou, pouze marockou hotovostí. Dostanete papírový lísteček velikosti vizitky, na kterém je datum odjezdu, cílová a konečná stanice, cena a číslo vašeho sedadla. Místa jsou tedy rezervována s místenkou. Nemusíte se bát, že si nesednete. Jakmile se spoj vyprodá, už ho nenabízí.


Cesta mezi Agadirem a Marakéši trvá více než tři hodiny, během této jízdy je jedna jediná zastávka na benzínce na občerstvení a WC v délce zhruba 20 minut. V autobuse záchody nejsou.


2/ PŮJČENÍ VOZU:


Během tohoto tripu jsem využIla i půjčeného auta. Auto jsem půjčila na 4 dny na letišti v Marakeši, půjčovna jménem AUTOLOCATION, místo návratu stejné. Všechny půjčovny jsou před letištěm na parkovišti venku. Některé mají i budky, jiné jsou “mobilní”. To jest otevřený kufr auta coby office a před tím kobereček na sezení. Přesně tak to měla moje půjčovna, akoráti bez toho koberce. Kancelář byla stará dacie. Otvírací doba této půjčovny je 7 - 23 hodin.


Cena vozu je dle toho, jak dopředu zamluvíte. Moje cena byla: 1617 Kč na 4 dny, tedy od 15.10. (7.00 ráno) do 18.10. (19.00 večer) + 0 Kč pojištění.


Původně jsem pojištění chtěla koupit až na místě, protože mi bylo jasné, že mi na zakoupené dopředu přes Booking řeknou, že u nich neplatí, ale na místě mi nikdo žádné pojištění nenabídl. Strhli mi depozit 800 € a vyjela jsem na svou zhruba 1 300 km dlouhou pouť. Poprvé v životě bez pojištění auta. Kdyby se cokoliv stalo, 800 € je vysoká částka, nicméně když se nestane nic, čtyři dny auto v Maroku a tolik krás, kolik člověk může zažít, za 1617 Kč…super!


Když jsem se dívala 3 dny před cestou, skočila cena skoro o 100 % hore. Bacha na rezervaci kartou!! Uznávají jen kreditní! Ne debetní, ani kartu comercial. O té jsem teda neslyšela do chvíle, než se zákazníci přede mnou dohadovali s obsluhou, že je to forma kreditní karty. Neuznáno, tak bacha. Pouze kreditní karta!


Pokud si chcete v Maroku půjčit auto, potřebujete:

  • doklad totožnosti

  • řidičský průkaz

  • mezinárodní řidičský průkaz NEPOTŘEBUJETE

  • kreditní kartu

  • trpělivost!

  • věk nad 25 let

Půjčovny aut jsou na letištích, ve všech větších městech a turistických střediscích. Rozhodně doporučuji zvolit půjčovnu s dobrou recenzí.


Před odjezdem z půjčovny zkontrolujte, že máte náhradní pneu, ideálně plnohodnotnou rezervu (nikoliv dojezdové kolo!!), auto si vyfoťte a trvejte na záznamu jak každého škrábance, tak i množství paliva.



2/ PALIVO:

  • Benzínek je zde mrak, ale na vzdálenějších místech už obvykle nezaplatíte jinak než hotově (MAD, EURO), takže mějte dostatek hotovosti.

  • Tankuje obvykle obsluha, takže pro nás holky pohoda jazz. Jen nezapomeňte nahlásit, jaké palivo chcete…(benzín a nafta, to je pro motor rozdíl, víme!)

  • Pokud plánujete velký nájezd, rozhodně si půjčte diesel!! Ušetříte klidně i třetinu nákladů.

  • Cena PHM se liší v Maroku a na území ZS (zde je osvobozena od daní), cena benzínu/nafty v Maroku: 14,07 - 14,6 MAD ve městech, v odlehlých pustinách až 16 MAD. Během tří dnů, kdy jsem byla na cestě, zdražily 1 l benzinu všechny benzínky o zhruba 1,5 MAD, takže benzín pod 15,8 cestou zpátky z pouště už k sehnání nebyl.


3/ DOPRAVA V MAROKU:

  • Je obrovský rozdíl řídit v Maroku a ...v Maroku. Myslím tím města typu Marakéš nebo vesnice a pobřeží.

  • V Maroku platí pravidla silničního provozu obdobná evropským a silniční ukazatele jsou v arabštině a francouzštině.

  • Jízda mezi městy je naprostá pohoda, jízda Marakeší je Asie. Kdo zažil, nepotřebuje vysvětlení, kdo nezažil a plánuje jet Maroko autem - nechce slyšet detaily.

  • Přednost zprava platí všude, není-li místně přikázáno jinak, včetně kruhového objezdu. Městské kruháče mají ale před vjezdem semafor, což je masakr - pustí vás to najet na kruháč, ale pak dáváte v kruháči přednost najíždějícím, co mají zelenou…

  • Motorky s červenou na semaforu v žádném případě neřídí vyjíždí do křižovatek a kruháčů jak si chtějí. Stejně tak vás předjíždějí zleva i zprava, naprosto běžná praxe, bohužel občas i aut.

  • Semafory jsou obvykle vybaveny i časovačem, takže víte kolik vteřin (minut) ještě postojíte.

  • Maximální povolená rychlost auta v zastavěných oblastech je 40 km/h, mimo města 100 km/h. Na dálnici se platí mýtné a nejvyšší rychlost je zde 120 km/h.

  • Maroko určitě drží světové prvenství (spolu s Českou republikou) v množství dopravních značek, zejména těch rychlostních. Na pěti stech metrech jich najdete klidně 10. Jinými slovy – budete si zde připadat jako doma.

  • Pokud ve městě porušíte zákaz parkování (červené a bílé pruhy na vozovce), dostanete „botičku”. Rozhodnete-li se zastavit zdarma někde u krajnice, vždycky musí být zeleno-bílé pruhy.

  • Řada míst, co vypadají jako free parking někde u silnice, jsou zpoplatněny. V praxi to znamená, že při snaze odjet dojde nějaký chlapík, co tvrdí, že vybírá parkovné. Nejde o žádné horentní sumy - 2 - 5 jejich šupáků (5 - 12 Kč).

  • Používání bezpečnostních pásů je povinné a platí zákaz používání mobilních telefonů za jízdy bez hands-free. Ve výbavě nesmí chybět kromě lékárničky i náhradní pneumatika a hever. Náhradní pneumatiku, tedy to, že jí v autě opravdu máte, si vždy zkontrolujte při převzetí auta!

  • Při řízení dbejte zvýšené opatrnosti, nehodovost v Maroku je vysoká. Maročtí řidiči předpisy většinou ignorují, mnozí jsou negramotní (negramotnost v zemi je téměř 50 %), takže nečtou příkazy a řídí pouze intuitivně.. (jako mezi námi - stejně řídíme i my, ženy, nicméně přece jen máme v hlavě bazální znalosti z autoškoly, že..).

  • Mezi Agadirem a Marakeší dodržujte rychlost naprosto striktně. Celý úsek je měřen a kdekoliv vás zastaví i s fotkou coby důkazem. Pokuta není nijak strašná (250 MAD), ale je-li jich na 300 km třeba deset, už se to nasčítá. U mě zabrala věta, že mohu platit jen kartou, protože nemám žádný cash - pustili mě. Můžete taky zkusit, ale za výsledek neručím.

  • Na silnicích se běžně pohybují neosvětlení cyklisté, zvířata i chodci.

  • Nehody jsou časté, pokud byste se do nějaké připletli, vždy volejte policii a trvejte na policejním záznamu.

  • Ve dne se jezdí skvěle, máte k tomu bonus v podobě safari za KAČKU), v noci stažená prdel celou cestu. Osobně řídit po setmění nedoporučuji, protože místní oslíci, psi, volavky, cyklisté a motorkáři bez světel a hlavně stopaři a tuláci mezi sousedními, cca 300 km vzdálenými, městy, vážně vidět nejdou!


  • Silnice se zde střídají dvojího typu:

1/ Kdo jezdí naší D1, tak naprosto záviděníhodná dokonalé uhlazená asfaltka, výborná šířka, kde bez problémů objedete kohokoliv a cokoliv, místy i osmi proudového charakteru, a to i v naprosté pustině, kde to není vůbec potřeba…

2/ Pískoviště, štěrkoviště, prostě naprosto nečekaný konec dokonalé asfaltky, který se změní v podstatě ve staveniště, kterým popojíždíte krokem v koloně. Důvodem ale není zanedbanost silnic jako u nás, mnohdy jsou to prostě sesuvy půdy po záplavách (například teď v oblasti údolí Ourika), kdy se dělníci opravdu snaží uvést situaci opět do dokonalého stavu.

No a potom v horách, kde to prostě lépe nejde a kde musí být člověk rád za jeden pruh a občasné místo, kde se dá v případě potřeby vyhnout.

  • Budete-li projíždět okresy a různými městy, u každého z nich bude na začátku a na konci policejní hlídka. Někdy rovnou policejní bouda, někdy pouze policejní auto. Vždy musíte přibrzdit a počkat na pokyn policisty, že můžete pokračovat dále. Někdy vás jen tak vyzve k zastavení a předložení dokladů, nic v tom nehledejte, tyto zastávky jsou zcela namátkové a nemusíte z nich být nějak nervózní. Rozhodně ale nezkoušejte projet bez toho, aniž by vám policista pokynul rukou, že můžete.

  • Budou-li se vás policisté na cokoliv ptát, naprosto v klidu odpovídejte. Pokud se bude ptát někdo na vaše zaměstnání, je zbytečné dráždit a uvádět třeba publikační činnost, novinařinu a podobné profese, které zde moc nefrčí. Já osobně zmiňuji pořád zdravotní sestru, naprosto nekonfliktní všemi milovaný obor.



INTERNET V MAROKU


Jelikož Maroko nepatří do EU, telefonování a surfování vychází velmi draze. I když sem taky jedete za sociálním detoxem, zamluvit si ubytování nebo používat mapy je prostě nutnost. Proto je dobré koupit si místní SIM a data.


V Maroku existují 3 hlavní operátoři: Maroc Telecom, Orange a INWI. Podle informací a doporučení je Maroc Telecom nejrozšířenější v celém Maroku a s nejlepším signálem. Asi proto jsem si koupila Orange. Je důležité koupit si SIM a dobíjecí kupony za 100,- MAD (240 Kč/ 10 €). Tolik zde stojí 10 GB u všech operátoru.


Realita je taková, že po vystoupení z letadla nikdo neřeší operátora a ceny a všichni směřují k prvnímu operátorovi. Zde si můžete koupit sim kartu, která je nabitá 10, 15, 20 nebo 40 GB. Cena je za každých 10 GB 10 euro (20 GB = 20 EUR,..) a zaplatíte pouze cash. Můžete MAD nebo eury. Pozor! Budou vám nabízet jen 40 GB za 40 EURO a možná i 20, ale to je zbytečnost! I když se budou tvářit, že menší kredit nejde dobít nebo vám budou tvrdit, že je platnost jen 5 dní, nevěřte! Když řeknete, že zkusíte jinde, prodají vám i těch 10 GB za 10 € a mně to fungovalo skvěle celých 11 dní. Používala jsem navigaci, stahovala videa, písničky na YT, všechny ty facebooky...prostě internet valil o sto šest.


Výpadky signálu byly, obvykle na pobřeží, ale na cestě vždy jen pár minut.


Většina ubytování má super wifi.




MĚNA V MAROKU


Měnovou jednotkou je marocký dirham (MAD), který se dělí na 100 centimů. Bankovky jsou v hodnotě 10, 20, 50, 100 a 200 MAD, mince v hodnotě 1, 5 a 10 MAD a 1, 5, 10, 20 a 50 centimů. Na některých tržištích vás může překvapit původní marocká měna riál, kterou všichni doporučují nebrat. Já se s tím nesetkala.


Peníze lze směnit v libovolné bance, směnárně nebo na recepci hotelu. Kurz je dle internetových zdrojů v celém Maroku jednotný (nyní cca 2,4 Kč/1 MAD), ve skutečnosti se opravdu hýbe. Nejhorší kurz je na letišti, tam to vychází na 9,99. Nejlepší kurz jsem měla v Marakéši u centrálního tržiště, 10,66. Peníze je určitě lepší vyměňovat po menších částkách a nezapomeňte si schovat potvrzení o směně. Zpětná výměna marockých dirhamů je možná pouze ve směnárně na letišti po předložení dokladu o směně, ne však staršího než 30 dnů.


Kreditní karty využijete především v hotelích vyšší kategorie, velkých bankách a směnárnách. Preferována je karta VISA. Samozřejmě jen v Maroku.


Bankomaty jsou umístěny především před velkými bankami a nejsou příliš spolehlivé. Často bez zřejmého důvodu vaši kartu odmítnou a v horším případě ji mohou i nevydat zpátky. Kurz je šílený a poplatek za výběr tuším okolo 6 %. Osobně doporučuji z bankomatu vůbec nevybírat.



UBYTOVÁNÍ V MAROKU:


  • 1 noc: AGADIR: ROYAL MIRAGE AGADIR, cena 600 Kč/ osoba se snídaní

Recence: Toto ubytování jsme zvolili v noci po příjezdu, vůbec nebylo rezervované přes Booking, prostě jsme přišly na recepci prvního hotelu, u kterého nás vyhodil taxík a kde se nám zdálo, že recepce bude otevřená. Bohužel daň za to byla vysoká, zaplatily jsme skoro dvojnásobek, co tento hotel stojí normálně (když si ho zarezervujete dopředu). Jenže my jsme pořád počítaly s variantou, že možná přespíme na tom letišti.


Co se týče hotelu, mohu doporučit! Rozhodně to není krásný hotel pro týdenní dovolenou, ale na jednu nebo dvě noci značka Ideál. Naprosto dokonalá poloha asi 5 min chůze od pláže, a to od centrální části. Nábytek už trochu pamatuje, v dvoulůžkových pokojích mají zbytečně namačkanou další přistýlku, nicméně balkon je velkolepý A i když se díváte přes staveniště, v dáli vidíte oceán.


Za pár týdnů zde snad bude dokončena i rekonstrukce bazénu, který byl v době našeho pobytu zcela rozbombardovanej. Ale makalo se tam, o tom žádná!


Sprcha byla vybavena vším, co potřebujete – sprchové gely, šampony, ručníky, fén.

Wi-fi byla opravdu super a snídaní v ceně musím taktéž pochválit! Výběr jak v all-inclusive v Egyptě. Sladké, slané, čerstvé palačinky, různé tousty, sýry, jogurty, na počkání omeleta se vším, co si do ní přejete. Výborný marocký čaj k tomu, samozřejmě káva a bazální nealko.

Recepce ochotná, nemám co vytknout.



  • 2 - 4. noc: AGADIR: LA SUITE HOTEL BUTIQUE, cena 883 Kč/ osoba/noc s polopenzí

Recenze: tento pokoj jsme zvolily i za vyšší cenu s ohledem na to, že ve výsledku vlastně ušetříme. Zahrnoval totiž snídani a večeři. Pokud byste volili ze stejného důvodu, neušetříte. Večeře zde byly naprosto tristní a při srovnání s prvním hotelem - i snídaně byly naprostý bazal. Ovšem velkou pochvalu dávám za rresh pomerančový džus ke snídani. Podle toho se prý pozná kvalitní hotel a tady byl fresh každé ráno. Večeře byla servírovaná, a to v podstatě pořád stejná. Kopeček rýže, trocha dušené zeleniny a k tomu kousek nějakého masa. První den ryba, druhý den špíz, třetí den pár mořských smažených plodů. Když říkám pár, bez jídla před tím bychom najezené určitě nebyly. Coby dezert podávali na kousky nakrájené různé ovoce. Různé myšleno každý den jiné. Jeden den pomeranč a druhý den jablko… Opravdu slabota.


Pokoje byly nadstandardních rozměrů, moc hezké, každý disponuje balkonem. První den jsme byly ubytované v apartmá s vyhlídkou na pustinu a určitě už několik let rozestavěný hotel. Když jsem požádala na recepci, zda by nemohla být nějaká změna (ukázala jsem svoji publikační činnost a přislíbila příjemnou recenzi), přestěhovali nás. Vyhlídka do ulice byla o kousek lepší, nicméně pokud se zde ubytujete, chtějte vyhlídku na bazén. Ten je podle mě na pohled z okna nejlepší. Mimochodem přestěhovali nás bez toho, aniž by nám to řekli, v době, kdy jsme byly celý den pryč. No a my jsme se s původní kartou od pokoje dostaly do pokoje původního, kde už v našich postelích leželi cizí lidé. Docela šok.

Koupelna ucházející, vybavena kosmetikou a ručníky. Chyběl fén, ale na vyžádání byl zapůjčen na recepci.


Co musím extrémně pochválit, to je personál. Neuvěřitelně milá recepce, a to všechny směny, které jsme během tří dnů zažily. Stejně tak personál v restauraci, který se neustále snaží dělat francouzské vtípky. Už to je vtipné, když je jim jasné, že francouzsky nerozumíme.


No a bazén to je obrovský benefit tohoto hotelu - moc krásný, čistý, udržovaný.

K pláži je to zhruba šest až sedm minut chůze, nic hrozného, nicméně už je to dál od centra města.

Přímo u vstupu na pláž je skvělá restaurace s modrým nápisem, kde jsme měly nejlepší jídlo celého tripu - paellu s mořskými plody a smažené mořské plody, a to za naprosto bezkonkurenční ceny.




  • 5. noc: AGADIR: HAMILTON AGADIR, cena 341 Kč/ osoba se snídaní

Recenze: Toto ubytování jsem volila už coby singl cestovatel jako poslední noc v Agadiru před brzkým ranním odjezdem místním autobusem směr Marakéš. Poměr cena výkon je přijatelný, nicméně check-in není možný ani o minutu dříve, než je deklarováno, tedy ve 14:00 hodin.


V prvním pokoji, kam mě recepce zavedla, nebylo uklizeno, na vyžádání mi dali ale obratem pokoj jiný. Nebyly zde ručníky, na vyžádání byly doneseny. Wi-fi fungovala skvěle na pokoji a kolem recepce, u bazénu skoro vůbec.

Bazén je fajn žádná hitparáda, ale osvěžit se v něm je fajn. Snídani hodnotím nejhůře. Ani čerstvý džus, ale koncentrát, ani obyč voda. Jídlo tak hrozné, že jsem si bzala jen jablko.

Co se týká pokoje, vyzkoušela jsem zde dvě noci a oba pkoje byly asi nejhezčí pokoje z celého tripu. Nádherné vybavení, krásná podlaha (imitace dřeva), tři lůžka, spousta polštářů, povlečení a peřin, krásná prosklená koupelna - prostorná, fén a kosmetické potřeby k dispozici. Balkon u druhého pokoje byl neskutečný, vyhlídka na Atlantik! Trezor, lednice. Poměr cena výkon za mě i přes drobné niance při check-inu a blbou snídani - opravdu skvělá volba. Nevýhodou je trochu to, že k pláži to bylo asi nejdál, zhruba 12 minut chůze. Pokoji leží zhruba ve treti linii od pobřeží.



  • 6. noc: MARAKÉŠ: HOTEL CENTRAL PALACE, cena 184 Kč/ osoba

Recenze: Tenhle rijád se nachází v naprosto dokonalé lokality, a to u vstupní brány na hlavní marakešské náměstí, současně 4 minuty chůze k autobusové zastávce směr letiště.


Přímo u hotelu je super restaurace, kde jsem si dala snad nejlepší kuřecí šawarmu v životě,a to za cenu 20 MAD (50 Kč).


Rijád je absolutní protipól toho, co najdete v tomto epicentru Marakéše (chaos, nepořádek, davy lidí, pokřikování, nabízení všeho možné ho..). Tedy absolutní klid a dokonalé prostředí pro odpočinek od rušných ulic města. Všechny čtyři patra budovy jsou nádherně vykachlíkované a ve stylu marocké architektury. Všude spousta květináčků a zeleně, dokonce nádherná knihovna, kde bohužel chyběl jeden hodně známý titul…



Pokoje čisté, žádný luxus, ale nic v nich nechybělo. Sprchové potřeby v nádherných lahvičkách s rozprašovačem, obrovský čistý a voňavý ručník, prostě všechno jak má být.

K tomu neuvěřitelně vstřícná recepce, která mi pomohla vykomunikovat mojí potvrzenou rezervaci auta ve francouzštině, kterou bohužel neovládám.


No a absolutní třešničkou na dortu je jako u většiny marakéšských rijádů střešní terasa. Neuvěřitelná oáza pro odpočinek, ať už ve dne, kdy zde jsou nachystaná lehátka k opalování, nebo večer, kdy zde můžete v různých typech chill zón srkat marocký čaj nebo čerstvý pomerančový džus z místního trhu, kochat se vyhlídkou na hlavní náměstí, poslouchat jeho zvuky a děkovat Bohu, že zde můžete zase být.



  • 7. noc: QUARZAZATE: DAR NADIA BENDRISS, cena 398 Kč/ osoba s luxusní snídaní!

Recenze: u tohoto ubytování mě na první chvíli odradila příjezdová cesta. Chvíli jsem nechtěla věřit, že to opravdu cesta je. Přes suť a skoro pískoviště, se dostanete k rijádu, který na první pohled vypadá stejně strašidelně jako cesta k němu a hned u něj je brána hřbitova..


Opak je ale pravda a znovu si člověk potvrdí, že knihu nelze soudit podle obalu. Teda u té mé to neplatí!


Tohle ubytování naprosto předčilo moje očekávání, bylo to nejkrásnější místo, kde jsem v Maroku usínala a probouzela se. Výhled do neskutečně zelené zahrady mi připomněl zelenou část Kapverdských ostrovů. Neskutečná krása, neskutečné zvuky přírody přímo pod balkonem! Jak v džungli. Lépe jsem se nikde nevyspala. Usnula jsem ve 22:00 a v 7:00 bych se bez budíku rozhodně nevzbudila.


Pokoji byl v marockém stylu, spousta koberečků, lampiček, barevná okna, nádherný balkon s ještě nádhernější vyhlídkou.

V koupelně tekla teplá voda, samozřejmě trochu jednodušší styl, ale naprosto dostačující. Krásné obrovské bílé osušky. Není zde fén ani mýdlo, takže sebou!


Nádherné jsou zde společné prostory, tedy asi 20 možností v celém rijádu, kde můžete zakempit na pohovce mezi tisíc barevných polštářků a nádhernými marockými dekoracemi.


No a i zde to nejlepší – střešní terasa, kde vidíte tu zelenou krásu kolem vás jako na dlani!


Vypíchnu tři nejvíc top věci.

1/ super wifi v celém hotelu

2/ nejlepší snídaně v Maroku: volské oko přesně tak, jak mám ráda, tedy že žloutek ještě teče, nádherně naservírovaná zelenina a mističky se vším možným – marmeládou, hmotou z mandlí, arganového oleje a medu v další černé olivy a nebo med. Samozřejmostí je místní marocký čaj a pomerančový džus z čerstvě vymačkaných pomerančů! Sladké pečivo, slané pečivo.

3/ personál, který se od vás nehne a furt vám chce dělat pomyšlení. Nemáte lednici na vychlazení vína? Naše kuchyně je tvoje kuchyně!

Doporučuji všema deseti.



  • 8. noc: QUARZAZATE: ZAHRA LUXURY DESERT CAMP, cena 900 Kč/ osoba s luxusní polopenzí.

Recenze: je celá řada možností, jak se v této poušti ubytovat… Seženete zde ubytování od 350 Kč na osobu, nicméně to rozhodně není v poušti, tedy ve stanu, kde je kolem vás na všechny světové strany písek a duny. K dunám je to třeba deset minut jízdy autem..


Pak je možnost ubytovat se v některém z kempů, který je usazen přímo v duně. Jelikož pro mě byly nejvyšší duny světa hlavní cíl celého tripu, něco, na co jsem se opravdu těšila, vybrala kemp v duně, protože o ubytování uprostřed písku celý tento zážitek je. Vybrala jsem kemp z těch cenově průměrných až lehce nadprůměrných (samozřejmě se zde dá bydlet i za desetinásobek v totálním luxusu).



Moje ubytování zahrnovalo v ceně jak luxusní tříchodovou večeři po mém příjezdu, tak i snídani, také transfer autem 4 x 4 z kamerově střeženého parkoviště na kraji města (kde jsem nechala svoji káru) až do kempu a poté zpátky.


...místo vyzvednutí, kde necháte své auto..


No a v ceně ubytování je především servis v podobě celodenního starání se o mé pohodlí a po večeři hudebního programu.



Osobně si myslím, že na levnější variantě rozhodně neušetříte, protože shánět někde v odlehlých částech této pustiny něco na jídlo nebo na pití nevím nevím.. Už vůbec nevím, na kolik by to vylezlo cenově. Tady jsem měla zajištěno opravdu kompletní jídlo a pitný režim, balenou studenou vodu u večeře i u snídaně, a během dne si stačilo kdykoliv říct. Samozřejmě víno si dovezte vlastní!



A jak takový kemp v poušti vypadá?

Kemp zahrnuje dva stany pro personál - v jednom spí, v druhém mají kuchyň. Třetí větší stan slouží jako jídelna pro servírování snídaní a večeře, stejně tak jako společenská místnost s možností posezení nejen u stolu, ale i na různých pohovkách s polštářky. Je zde zhruba 10 zásuvek pro dobíjení mobilů a všelijaké vaší elektroniky, což naprosto dostačovalo.





Od centrálního stanu, tedy jídelny, vede růžová vybetonovaná cestička a z ní nalevo a napravo seřazeny krásné velké bílé stany. Na každé straně 5 stanů, 10 stanů v kempu celkem. Naprosto komorní, naprosto skvělé! V době mého pobytu zde byly obsazeny pouze čtyři stany, celkem devět lidí, se kterýma se během chvilky seznámíte a stanete se na den nejlepšími přáteli.



Stan má pevnou konstrukci, je bílý, takže nepřitahuje sluníčko, a dá se v něm i bez klimatizace pohodlně fungovat. Vede k němu rovněž betonová cestička, takže si dostanu nezanášíte zbytečně moc písku. Nicméně všude okolo stanu písek je a duny máte všude kolem sebe. Celý stan je rozdělen na dvě části. Obrovská prostorná ložnice, kterou odhaduji na zhruba 20 metrů čtverečních. Na zemi nádherné pestrobarevné marocké koberečky, tomu všemu dominuje obrovská postel s nejlepší matrací, na které jsem kdy v životě spala. Nádherné bílé povlečení, několik polštářů, zimní peřina na přikrytí, všechno jak ve čtyřhvězdičkovém hotelu! Noční stolky, osvětlení této centrální části, lavice na odkládání zavazadel.


V menší části je pak sektor koupelny, který je oddělený malinkým schodkem. V jeho centrální části je krásné barevné keramické umyvadlo, v tradičních malých skleněných nádobkách různé druhy sprcháčů a šampony, taky papírové kapesníčky a nádherné bílé osušky. Na levou stranu dveře na záchod se sprchou (tedy pokus o bidet), na druhé straně sprcha. Proud vody sice není nijak velkolepý, ale voda teče po celý den a teplá! Naprosto neskutečné, když si uvědomíte, že stojíte uprostřed pouště. Vchodové dveře jsou oddělené jak kobercovým závěsem, tak i dveřmi na petlici. Ty ale nikdo nezavírá, všichni si tady věří, ostatně jste v pustině.



Proti centrálnímu stanu jídelny, na konci kempu, je boží posezení, kde se večer koná hudební produkce místních umělců - bubínky, bubny, matrace a lehátka, různé sedačky… Tomu všemu dominuje ohniště, kde se ve večerních hodinách zapálí oheň k podtrhnutí celkové atmosféry. No a u každého stanu a podél hlavní celé cesty snad stovka luceren, které v noci udělají atmosféru naprosto neskutečnou. Směrem do písečné duny pak několik lamp až ke kovovému stolu s židlemi, kde už jste mimo světelnou záři kempu a můžete si se skleničkou vína povídat s pískem. Jen vy, nekonečný písek, zvuk písku a tisíc hvězd nad hlavou…



Praktické info na pobyt v tomto kempu: ke kompletnímu zážitku vám zde stačí jedna jediná noc! Moc informací k tomu nikde nenajdete, takže souhrn zde:

  1. Doporučuji příjezd ve 14:00, kdy je zároveň check-in. Pokud přijedete zbytečně pozdě, ošidíte se o odpolední zážitky v kempu, západ slunce a vůbec seznamku s místními. Pokud přijedete zbytečně brzo stejně Budete čekat na domluveném parkovišti na odvoz teď jak říkám, 14:00 je naprosto ideální čas vašeho příjezdu.

  2. Ubytování si zamluvte přes Booking, ceny tam je jsou suverénně nejlepší a můžete si vybrat dle recenzi kemp, který vám vyhovuje a sedí. Osobně doporučuji vybrat kemp uprostřed pouště, na tom opravdu nešetřit, a takový, kde je polopenze, tedy večeře a snídaně. Ceny se opravdu různí a já doporučuji kemp, kde jsem byla. Byl ze všech okolních kempů nejmenší, tedy komorní, maximální vstřícnost personálu, krásné prostředí a naprosto luxusní stany i večeře.

  3. Po potvrzení ubytování vám přijdou přes Booking zprávy ohledně vyzvednutí. Obvykle vás nasměruji do nějakého hotelu na kraji města, kde je kamerově střežené parkoviště, kde můžete své auto odložit .zde budete vyzvednuti.

  4. Následuje transfer autem 4 x 4 do kempu, jeho prohlídka, přidělení stanu. Poté se sejdete s hostiteli a ostatními hosty v jídelně, seznámíte se, dáte si berberskou whisky a už neděláte vůbec nic. Jo a ještě dostanete heslo k wi-fi, protože i tady je internet! Nejlepší je na vrcholku některé duny, nejslabší je právě v kempu.

  5. Bude vám nabídnuta řada aktivit, které si zde můžete připlatit a využít. Je to projížďka na velbloudovi na západ slunce dunami (nebo na východ) v délce trvání zhruba jedné hodiny a ceně 25 €. Dále je to možnost jízdy čtyřkolkou pískem a já nevím co ještě. Osobně si myslím, že největší zážitek je být zde, spát v tomto kempu a moci si na každou z těch okolních dun jít bosky po vlastních nohou. Já jsem za žádnou aktivitu nepřiplácela, velbloudů jsem zde potkala snad sto, každého si můžete vyfotit, pohladit a popovídat si s ním. To mi k umocnění zážitků bohatě stačilo, nebylo třeba lézt na jeho postroj a jeho záda. Každopádně pokud tyto zážitky vyhledáváte, tedy aktivity navíc, dostanete zde pestrou nabídku. Musím pochválit, že mi zde nikdo nic nevnucoval, a když jsem řekla, že o nic zájem nemám, chovali se ke mně stejně vstřícně jako k ostatním.

  6. Po zkouknutí stanu a uvítacím drinku v podobě čaje jsem si prolezla duny a prošla se na nejvyšší místo, kde jsem si počkala na západ slunce. Neskutečný zážitek!

  7. Poté návrat zpátky do kempu, kde už svítilo noční osvětlení. Lucerny, ohniště …a v hlavní jídelně voněla večeře. Ta se servíruje ve 20:00 hodin a každý stan má svůj stůl nádherně prostřený. K večeři dostanete litr a půl vychlazené vody, servíruje se předkrm v podobě výborného zeleninového salátu se sýrem, dále hlavní jídlo kuřecí tajine s rozinkami, citronovou trávou a rýži, nakonec dezert v podobě hromady ovoce. Garantuji vám, že když si s sebou vezmete lahvinku vína, ochotně vám ji otevřou a všechny ostatní stoly budou blednout závistí, že je nenapadlo podobný drink přibalit sebou.

  8. Po večeři budete vyzváni, abyste se připojili k hudebnímu programu. Trvá to zhruba hodinku a je to super atmosféra, kdy se ještě víc seznámíte se svými spolubydlícími v kempu.

  9. Večer je ideální zakončit prohlídkou neskutečné hvězdné oblohy, která je právě zde, v dunách, daleko od civilizace a světelného smogu, neskutečně krásná! No a pokud budete mít štěstí jako já, tak v noci zažijete i to, co se zde často nestává – déšť. Řeknu vám, že ležet takhle ve stanu a poslouchat kapky deště v poušti bubnující o střechu vašeho stanu, to je opravdu zážitek na celý život!

  10. Ráno natáhnout budík a fičet opět do dům na východ slunce. Sklenička vína sebou, To je jasný! Ideálně vychladit zahráním do Písku vedle stanu .ten Během noci krásně zchladne a ochladí i víno. Po východu slunce na snídani, která se servíruje od 7:30 ráno.

  11. No a pak už máte do 12:00 hodin čas jenom pro sebe a můžete dělat to, na co máte náladu. Surfovat na prkně místními dunami, které si zde můžete zdarma zapůjčit, opalovat se na sluníčku, počítat zrnka písku nebo velbloudy, což je oboje stejně náročný matematický proces a nebo se klidně sbalit a odjet dřív.

  12. Kdy si řeknete, že chcete hodit na parkoviště, tehdy vás naloží do auta a odvezou.


Když vezmu, že tento kompletní balíček se všemi vjemy a dojmy, s neskutečným západem a východem slunce v nejvyšších písečných dunách na světě můžete zažít v luxusním provedení za 900k Kč na hlavu, je to absolutní topka, za kterou úmorná desetihodinová jízda autem sem rozhodně stojí. Je to zážitek, na který nezapomenete do konce života.



9. noc: QUARZAZATE: DAR NADIA BENDRISS, cena 398 Kč/ osoba s luxusní snídaní!

Recenze: viz výše, opakovaný pobyt


10. noc: MARAKÉŠ: HOTEL CENTRAL PALACE, cena 184 Kč/ osoba

Recenze: viz výše, opakovaný pobyt


11. noc: AGADIR: HAMILTON AGADIR, cena 341 Kč/ osoba se snídaní

Recenze: viz výše, opakovaný pobyt



JÍDLO V MAROKU


Jídlo v Maroku si zamilujete! Základními surovinami marocké kuchyně jsou drůbeží, skopové a velbloudí (!!) maso. Také luštěniny, obiloviny, kuskus, zelenina, ovoce a ořechy. Jídla jsou výrazně kořeněná - používá se zde boží koriandr, šafrán, římský kmín, skořice, pepř, kurkuma, kardamom, fenykl aj.


TAJINE

Tajin vlastně není název jídla, ale velkého hrnce, ve kterém se připravuje. Jedná se o směs různých druhů masa, zeleniny, někdy brambor, jindy rýže. Někdy rozinek, někdy fíků, mandlí. Prostě takové exoticke ratatouile, které není nikde stejné a všude chutné skvěle. Cena porce v odlehlejších oblastech je okolo 30 MAD, v turistických lokalitách (Marakéš, Agadir..) dvojnásobek i víc.




ŠAVARMA (ŠAURMA)

Toto jídlo je druh blízkovýchodního rychlého pokrmu, který je připravovaný na rotačním grilu. Pokrm je oblíbený v rychlém občerstvení po celém arabském světě, ale také v Rusku, Polsku a v zemích bývalého SSSR, kde je pod tímto názvem prodáváno v podstatě totéž, co je jinak známo jako kebab či gyros. Za mě absolutní TOPka. Ten nejlepší jsem jedla v Marakéši hned u svého ubytka. Cena kuřecí varianty 20 MAD (50 Kč).



MAROCKÝ SALÁT

Marocký salát je pro mě po řeckém salátě ten nejoblíbenější a hned po návratu domů jsem si ho musela udělat. Prostě závislost! Tvoří ho na drobounko nakrájená rajčata, červená cibule, někdy paprika, ale hlavně pořádná porce čerstvého koriandru! Samozřejmě sůl, pepř, ocet (jako náš salát), trošku cukru a hodně olivového oleje. Naprostá pecka a nejlepší chuť tomu dává právě koriandr. Zkuste to!!

Podává se také jako předjídlo s jejich chlebem, pro nás turisty je to super příloha nebo osvěžení na cestách. Malá porce od 10 MAD, větší okolo 35 MAD.



RYBÍ TALÍŘ

Úžasné smažené ryby všeho druhu, taky kalamáry a krevety, talíř v Agadiru tak pro 2 osoby, cena 90 MAD.

V Marakéši na tržnici menší porce, tak pro 1 osobu, za 60 MAD.

V Taghazout nejslabší porce, nejdražší jídlo, 110 MAD.

Každopádně pokud máte ryby rádi, dejte si je všude! I tajin s rybou je super volba! Pokud se člověk potuluje na břehu oceánu, je škoda jíst kuře, krávu nebo velblouda.



PASTILLA

Sladké pečivo z listového těsta, které je plněné kuřecím nebo rybím masem a posypané cukrem a skořicí. Pro vegetariány je k mání bezmasá podoba pastilly plněná vajíčkem.


HARIRA

Marocká polévka harira je ze zeleniny a cizrny a opravdu zasytí. Během postního měsíce Ramadán se podává se sladkým pečivem šebakia a datlemi, které vytváří zajímavý kontrast k její kořeněné chuti. Za mě taková fajn skoro gulášovka.


ARABSKÝ CHLÉB

Příloha, kterou dostanete všude a ke všemu. Na trzích za pakatel, skvěle zasytí a hlavně - vůbec netvrdne! Vozila jsem ho v autě tejden a furt stejnej.


KUSKUS

I u nás známá krupice dušená v páře podávaná se zeleninou a masem (nejčastěji skopovým).


BERBERSKÝ ČAJ

Tento tradiční čaj pijí Maročané doma, na návštěvách i v tzv. "Salon de Thé". Určitě vám bude někde nabídnut, ale vězte - jeho pití je obřad! Někdy vám ho dokonce nalijí i prodavači, když vstoupíte do jejich obchodu. Na pláži v Agadiru kolem vás minimálně jednou za půl hodiny projde místňák, který bude mít marocký čaj ve velké plechové termosce. K tomu mátu, citrón, cukr a plastové kelímky…


Pití marockého čaje je v Maroku tradice.

Jedná se o mega sladký mátový čaj, který se servíruje v ozdobných skleničkách. Jde konkrétně o zelený čínský čaj s lístky čerstvé máty a velkým množstvím cukru. Nalévání je obřad. Z obrovské výšky tenký proud do sklenice. Až je sklenice plná, tak sklenici zase nalijí do konvičky a celý proces opakují znova. Zážitek no! Cena je od 5 po 15 MAD - náměstí Jemaa El Fna.



KÁVA

Tak ta zde, i v nejzapadlejší díře, chutná skvěle! Cena 5 - 10 MAD. Mléko do kávy neznají, takže na vás koukají, ja kdybyste si u nás k řízku dali rýži a kečup. Ale mlíko vám na požádání dají rádi a zdarma. Jste pro ně exoti, rádi na tu prasárnu kouknou. Cena od 3 do 7 MAD.


POMERANČOVÝ DŽUS

Pomerančový džus je něco, co nesmíte (denně) vynechat. Nikde není tak dobrý jako zde. Marocké pomeranče jsou sladší a proto má džus vynikající chuť. Alternativou je i citronový a grepový džus, skvěle mi chutnal i fresh z čerstvě lisovaných granátových jablek. Pomerančový je vždy nejlevnější a i v nejhorším hostelu jej dostanete na snídani (a ne jak u nás v pěti hvězdách vitacit nebo Tang). Cena od 5 do 10 MAD.




AVOKÁDOVÉ SMOOTHIE

I když to není typické marocké pití, je na každém kroku a já jej mám s Marokem neodmyslitelně spjaté. Dělají ho buď s mlékem nebo s pomerančem. Doporučuji ten mléčný - to je prostě dezert, který chutná jednoduše skvěle. Cena 12 - 25 MAD.



ALKOHOL

Lze koupit v Carrefouru (obvykle ve speciálních oddělených prostorech), v duty free obchodech na letišti a nebo v DRINK STORY marketech.