1. 6. 2020Minut čtení: 56

NIKARAGUA za KAČKU

Aktualizováno: 8. 6. 2020

Nepořádek, špína,odpadky, všude igelit, zdevastované autobusy, zchátralé domy, rozpadající se ulice. Nádherné sopky, Karibik i Pacifik a úžasní lidé. Prostě Nikaragua.

TERMÍN:

březen 2020

PROČ NIKARAGUA?

I když je Nikaragua největší zemí Střední Ameriky, dlouhá léta politických a občanských nepokojů jí odsunula až na konec seznamu turisticky zajímavých cílů. V posledních letech se ale situace pomalinku mění a Nikaragua se stává stále více a více oblíbeným cílem. Nikaragua je považována za jednu z "bezpečnějších" v regionu, a proto je skvělým a hlavně levným místem pro ty, kteří rádi objevují nová místa a cestují na vlastní pěst. Můžete letět do sousední Kostariky, která nabízí v podstatě stejnou přírodu za několikanásobně vyšší peníze, nebo do Nikaraguy, kde za pár kaček uvidíte neuvěřitelné věci... No a ideálně to zkombinovat a na vlastní kůži zažít kontrast těchto dvou zemí. V Nikaragui jsou koloniální města, aktivní sopky, největší sladkovodní jezero na světě, ve kterém se prohání žraloci, lze zde zkusit surfing na pacifických plážích,dát si místní vyhlášený rum na straně karibské, pozorovat exotické motýly, ptáky a jinou faunu v nedotčených parcích, trekovat v oblacích a nebo sjet od kráteru sopky po zadku dolů. To vše stále ještě bez davů turistů, co je pro mě asi největší devíza této země.

Nikaragua byla zařazena mezi top 10 lokalit ideálních pro surfování – jak kvůli vlnám, tak i kvůli nádherným plážím…
Nikaragua je jedinou zemí na světě, kde můžete sjet “po zadku” stěnu aktivní sopky – na snowboardu či jiném vybavení..
V Nikaragui je jediný známý druh sladkovodního žraloka bělavého, resp. žraloka býčího na světě..
Nikaragua je v podstatě jediný Karibik za kačku… Jedna z nejlevnějších destinací vůbec…
V Nikaragui si můžete domluvit ty nejlevnější a nejlepší kurzy španělštiny…

Do této země jsem chtěla jet na svou hlavní roční cestu už loni, ale tehdy jsem těsně před nákupem letenek koukla na stránky MZV ČR a tam stálo:

„MZV ČR aktuálně nedoporučuje cesty do Nikaraguy z důvodu zhoršené bezpečnostní situace, způsobené vládními reformami, které vyústily v násilné střety mezi demonstranty a vládními složkami prezidenta Ortegy. Situace v celé zemi je krajně napjatá a dá se očekávat, že tento stav bude trvat i v dalších týdnech.“

Po nějakém tom googlení, telefonátech na konzuláty a zjištění, že nejen že v zemi zemřelo následkem nepokojů téměř 200 lidí, taky se tam pomalu přestaly prodávat letenky - jsem to ...odložila. Adrenalin mám ráda, ale s rozumem. Na světě je tolik nádherných míst, tak proč letět někam, kde je nejen možnost (ta je i při cestě do Prahy), ale i opodstatněné riziko, že se nevrátím. Letos jsem sledovala bezpečnost, resp. nepokoje a politickou situaci s předstihem a potěšilo mě, že je v Nikaragui klid zbraní. I tak - prozíravě - jsem nakonec koupila letenku do Kostariky, protože letenka koupená 8 měsíců dopředu může znamenat dramatickou změnu v politické situaci. No a kdyby se tak stalo - změním plán a itinerář a místo rozdělení budgetu dní na středoamerické Švýcarsko (Kostarika) a nejchudší zemi kontinentu (Nikaragua), zůstanu jen v Kostarice. No a pak měsíc před odletem kouknu, zda nepokoje nesílí a na stránce MZV ČR stojí:

„Ministerstvo zahraničních věcí ČR upozorňuje, že od počátku července 2019 se v kontinentální části Hondurasu začala šířit epidemie horečky dengue. Ta se v posledních týdnech rozšířila nejenom v Hondurasu, ale i v Mexiku, Nicaragui a Salvadoru. Nejkritičtější situace je stále v Hondurasu, ovšem i v Nicaragui o život přišlo již několik desítek osob. Mezi nejvíce zasažené oblasti patří León, Carazo, Estelí a Chinandega. Celkem tyto země evidují přes 95 000 případů nákazy, jež se šíří zejména komářím štípnutím, neexistuje proti ní zcela spolehlivé očkování. “

No paráda! A to netuším, co ještě přijde...

NIKARAGUA - ZÁKLADNÍ INFORMACE

Povinná očkování sem nejsou, i přesto ale doporučuji alespoň to základní – v prvé řadě tetanus, dále žloutenku a není k zahození ani tyfus. To se nikdy neztratí.
Mezi doporučené léky při cestě sem patří Ercefuryl na střevní potíže a osobně doporučuji i třídenní antibiotika. Nejlépe dvoje.
Turistická sezóna je hlavně v období prosince až dubna. Je zde - nečekaně - nejlepší počasí. Průměrná denní teplota je v průběhu celého roku v podstatě konstantní, a to 26 až 29° C. Nicméně ideální měsíce jsou ty, kdy je nejméně srážek. Vítězové jsou tedy leden, únor a březen. Od května do listopadu zde prší.
Elektrické zásuvky jsou zde dvojího typu – typ A a typ B (zásuvky používané v USA a Kanadě - tedy adaptér nutnost). Každopádně v každém ubytování jsme našli i naši zásuvku, takže se nebojte, že jste tu bez adaptéru ztraceni. Elektřina 120 V, 60 Hz.
V Nikaragui je oproti České republice o 8 hod. méně, v době zimního času o 7 hod. méně.
Vodu z kohoutku raději ne - kupte si balenou.

...vodu balenou nebo raději rovnou RUM 🍸

NIKARAGUA A VÍZUM

Občané České republiky k návštěvě Nikaraguy žádné vízum nepotřebují a mohu zde pobývat po dobu maximálně 90 dnů. Cestovní pas musí být platný alespoň 6 měsíců po předpokládaném odjezdu ze země.

Nikaragua je společně s Hondurasem, Guatemalou a Salvadorem členem uskupení zemí CA-4, které uplatňují společnou vízovou politiku a z tohoto hlediska se tváří jako jeden region, hraniční kontroly jsou však mezi všemi státy CA-4. Pro cestovatele to znamená, že po vstupu na území některé z těchto zemí mají 90 dnů na pobyt ve všech zemích CA-4. Můžete strávit dovolenou v jedné nebo ve všech zemích, to je čistě na vás - pobyt v každé zemi se ale započítává do 90 dnů a celkový součet dnů nesmí překročit zmiňovaných 90 dnů. Pokud budete vyhoštěni z jedné země CA-4, nemůžete navštívit ani žádnou další ze tří zbylých zemí. Pobyt v Nikaragui lze prodloužit buď vycestováním do jiné země (alespoň na 72 hodin), která ovšem není členem CA-4 a návratem zpět do Nikaraguy, čímž vzniká nárok na dalších 90 dnů nebo na imigračním úřadě v Manague.

Při příletu do Nikaraguy se platí vstupní poplatek ve výši 10 USD (to mám vyčteno, ale nezažila jsem), při pozemním přechodu hranice 14 USD, z čehož činí 10 USD turistická taxa, 2 USD administrační poplatek a 1 USD případná městská taxa. Při odjezdu ze země se platí výstupní poplatek 2 USD a případně městská taxa 1 USD. Odletová taxa činí 35 USD a bývá obvykle zahrnuta v ceně letenky. Ujistěte se, že jste při vstupu (a výstupu) do země (ze země) dostali razítko do pasu. Ušetříte si problémy při odjezdu.

To, že nepotřebujete vízum do Nikaraguy ani Kostariky, je jedna věc, ale rozhodně to neznamená, že si vízovým hlavolamem neprojdete. Je totiž podstatné, kudy (přes jaké území) do Nikaraguy/Kostariky zamíříte. A protože já měla stop v kanadském Torontu, tak i přes fakt, že jsem letiště neměla nejen v plánu, ale ani časově, opustit, vízum eTA jsem si musela dopředu zařídit.

Musím říct, že vyplnit formulář eTA (trošku česky, napůl anglicky a občas francouzsky, přičemž zmíněné jazyky otázku od otázky libovolně a samy přeskakují), byla fakt veselá záležitost :D Zabralo mi to dobrou skoro hodinu a připadala jsem si u toho jak loni touto dobou na výslechu na vojenském letišti Ovda. Akorát víc oblečená. Kromě klasických otázek Kanadu zajímá vaše zaměstnání - název, přesná adresa, rok nástupu do zaměstnání, konkrétní obor, pracovní zařazení.. Už jsem čekala jen kolonku číslo pracovních bot a oblíbený oběd v závodní jídelně. Hned v úvodu mě vyrazila dech otázka POHLAVÍ? Vlastně ani ne ta otázka, ale nabízené možnosti: SAMICE - SAMEC.. Po chvilce zaváhání jsem se označila za samici, snad je to správně. Po rozjezdových a v drtivé většině opravdu záludných otázkách (a ještě zajímavějších možnostech odpovědí), mě od Toronta málem oddělilo "časové pásmo vašeho odletu". Nepál ani Angola se mi nepozdávala, ostatní nabídka byla ještě větší divočina, nezaškrtnout nic nešlo, takže jsem zvolila "akrový čas"... Nevím do teď, co ten akrový čas je, ale vízum mi po odeslání ŘÁDNĚ VYPLNĚNÉHO elektronického formuláře, zaplacení 7 USD a zkontrolování obrazu samice v odrazu láhve Pálavy (odměna byla zasloužená i v dopolední čas!), obratem na můj e-mail přišlo. Mohla jsem si to nechat udělat od profíků za pouhých 800 Kč (125 poplatek a 675 za TU práci), ale jsem ráda, že jsem to dala "ZA KAČKU". Mám stejný pocit jak po maturitě..

Jinak pro zcestovalé a profíky na víza - samozřejmě i já amatér jsem tak nějak tušila, že krom jména, čísla pasu a odpovědí NE na syfilis, tuberkulózu a vraždu v mojí anamnéze nebude nikdo nic víc řešit, ale respekt jsem měla a né že ne! Každopádně zvládla jsem to já, takže už fakt každej! A navíc - cítit se jako samice je fakt boží!

Pokud poletíte přes Kanadu, tak vyplníte zde: https://www.canada.ca/en/immigra...pply.html. Stojí zmíněných 7 USD a je platné 5 let.

..formulář v letadle vzorně vyplněn, přestože jej pak nikdo nechtěl

LETENKY DO NIKARAGUY/KOSTARIKY

Nákupem letenky cesta začíná. U mě nákup byl nákup letenek do Kostariky, přičemž hlavní cíl je Nikaragua. Důvod je jednoduchý - v Nikaragui je nepřehledná a nestabilní politická situace a já kupuji letenky 9 měsíců dopředu. Po zvážení všech pro a proti a také s přihlédnutím k cenám letenek (do Kostariky je cesta o několik tisíc levnější než do Nikaraguy), kupuji letenku Mnichov - San Jose - Mnichov. V plánu je přesun z letiště v podstatě hned do Nikaraguy busem, okruh Nikaraguou a cestou zpátky nějaké to "středněamerické Švýcarsko" (národní parky Kostariky). Pokud se do odletu bezpečnost v Nikaragui rapidně zhorší, holt to bude celé o Kostarice - i tam se dá 3 týdny strávit ve full režimu.

...letiště Toronto..

Letenky jsem našla přes vyhledávač http://www.skyscanner.cz, konkrétně jsem nakupovala u STUDENT AGENCY. Nemohu si jejich přístup vynachválit, protože mi obratem volali, aby mě informovali o nutnosti víza při mé letové zastávce v Kanadě, dokonce mi na mail ochotně poslali adresu, kde si vízum zařídit sama (poplatek 7 USD) nebo mi nabídli vyřídit to za mě. Další pochvala do Student agency je za to, že mi volali po nákupu ještě jednou, aby mě upozornili, že mám kombinovanou a dlouhou cestu zpátky, že mohu zvolit jinou letovou variantu za stejné peníze - místo 36 hodin jen 20 hodin letu. Bylo to od nich moc milé, protože to vůbec dělat nemuseli, a i když zrovna v mém případě byla ta útrpná cesta zpět speciálka na přání (protože MEXIKO byl vždycky můj sen a možnost zastavit se tam na den prostě nešla přejít), pro hodně jiných by to mohla být cenná a užitečná rada.

Bohužel už tak skvělý přístup nebyl při cestě zpět, ale o tom je jiná kapitola..

Letenka Mnichov - Kostarika (San Jose) - Mnichov včetně pojištění storna ze zdr. důvodů vyšla na 12 000 Kč/osoba.

Jako dá se letět v nějaké akci i kolem 8 tis., ale já chtěla mít v kapse letenku a chystat

itinerář, potřebovala jsem si ten skoro měsíc vyblokovat v práci a hlavně - těšit se. S cenou jsem byla spokojená, a to až do odletu, kdy se občas vyhoupla nejlevnější letenka na mé trase na 16 tisíc (no jooo, jsem masochista, a i když vím, že bych neměla, občas kouknu, zda jsem nakoupila dobře nebo ne).

MĚNA V NIKARAGUI

Národní měnou Nikaraguy je córdoba (NIO, C$), 1 NIO = 100 centavos. V Nikaragui je běžně možné platit americkými dolary. Zde ale počítejte s tím, že si kurz hodí podle nálady a vrátí vám v místní měně. Smlouvání je možné na trzích. Rozhodně si vždy dopředu potvrďte cenu s taxikáři. Právě ti mají největší potřebu okrádat cizince, jak jinak. To je vlastně všude stejný.. No a řidiči autobusů si taky rádi přilepší, takže zde také pozor. Nejde o žádné sumy, protože v místních autobusech platíte od haléřů po max sto korun (nejdelší náš přesun). Nicméně pachuť na jazyku při pokusu o dvojitou sazbu naštve. Hned od druhého dne jsem používala účinnou strategii. Před nástupem do busu se na cenu do vaší destinace zeptejte někoho z pasažérů (nejlépe žen) a pak koukejte, co na vás výběrčí zkusí. Pokud mi výběrčí řekl cenu správně (i to se občas stalo), dala jsem mu dvojnásobek jako odměnu. Pokud mě chtěl natáhnout, spočítala jsem mu kolik chci vrátit do jediné cordoby a trvala na tom.

1 NIO (nikaragujská cordoba) = 0.687400 CZK (česká koruna)

1 00 cordob = 68 Kč

CENY V NIKARAGUI

Nikaragua patří k cestovatelsky nejlevnějším zemím Střední Ameriky. Pokud se budete stravovat v lokálních restauracích, cestovat chicken busy, spát v hostelech a nebudete utrácet za výlety s cestovními agenturami, vystačíte si tady v průměru jen s 15-20 USD na den.

Dolary na córdoby si můžete vyměnit v bance nebo u pouličních směnárníků, v tom případě si ale předem ověřte aktuální kurz. Bankomaty najdete ve větších městech, ne vždy a všude se dá 100 % spolehnout, že bude bankomat fungovat nebo akceptovat vaší kartu. Kartou je prý možné platit v hotelech (nemám osobní zkušenost), turistických restauracích (také nemám zkušenost) nebo supermarketech (doporučuji - kurz 1A).

DOPRAVA A NIKARAGUA

1/ LETADLO:

Na rozdíl od jiných destinací Střední Ameriky je letecké spojení Nikaraguy s okolním světem velmi omezené. Z Evropy do země nelétá žádný přímý spoj, a tak je nutné přestoupit na některém letišti v USA (nezapomeňte si vyřídit ESTU!!) nebo v jiné středoamerické zemi. Hlavním letištěm, přijímajícím mezinárodní spoje, je letiště Augusta C. Sandina v Manague. Doba letu ze Střední Evropy je cca 14 hodin.

2/ MEZINÁRODNÍ AUTOBUS:

Ve Střední Americe působí několik autobusových dopravců, poskytujících dopravu mezi Nikaraguou a okolními zeměmi:

Tica Bus (http://www.ticabus.com) - komfortní doprava klimatizovanými autobusy do Managuy z Guatemaly, Hondurasu, Panamy, Kostariky, Salvadoru a Mexika. Jednosměrná jízdenka ze San José do Managuy například stojí 35 USD v turistické třídě.

Trans Nica (http://www.transnica.com) jezdí několikrát denně mezi kostarickým hlavním městem San José a Managuou (cca 8 hodin) a jednou denně z Hondurasu do Nikaraguy.

Nica Bus (http://www.nicabus.com.ni) nabízí linku ze San José do Managuy a opačným směrem. Autobusy vyjíždí ze San José ve 4 ráno, z Managuy v 5:30 ráno.

Nica Expreso (http://www.nicaexpreso.online.com.ni) nabízí linku ze San José až do Chinandegy se zastávkami v Rivas, Nandaime, Jinotepe, Diriambě, El Cruceru a Manague, linku ze San José do Chinandegy se zastávkami v Rivas, Nandaime, Granadě, Masaye a Manague a konečně linku linku ze San José do Chinandegy se zastávkami v Mateare, Nagarote, La Paz Centru, Telice a Chichigalpě.

VNITROSTÁTNÍ DOPRAVA:

1/ Autobusy představují nejlevnější způsob dopravy po zemi a dostanete se s nimi téměř všude. Lokální chicken busy jsou velmi levné (opravdu od haléřů po pár desítek korun). Podle internetu pomalé, s čímž ale nesouhlasím. Je fakt, že v odjezdové destinaci nabírají cestující (a zastavují) na každém rohu, ale po silnicích mimo města hrnou jak draci. Až to není s ohledem na technický stav těchto strojů vůbec možné a popírá to jistě řadu fyzikálních zákonů. Je pravda, že jsou chicken busy přecpané lidmi (a dle názvu - i zvířátky), ale o to větší zážitek každá jizda je! Děti, rodiny, smích, hudba, vůně jídla, prodejci vitamínů, občerstvení všeho druhu, náboženští agitátoři..prostě hotová estrádní show. Já osobně tohle miluju a je to pro mě ten nejvíc zážitek z celé Nikaraguy. Vyzdvihla bych ještě jednu přednost chicken busu oproti mikrobusu - koluje zde vzduch! Otevřená okénka, jsou-li, nebo žádná okénka, dělají skvělý průvan po celou cestu, což dodává pocitu nesnesitelné lehkosti bytí..

Chicken busy jsou vesměs staré vyřazené americké školní autobusy s ne úplně pohodlnými sedačkami, zato s unikátním výhledem do konstrukce a pod kdysi čalounění. Jak jsem řekla, nabízí unikátní příležitost blízkého kontaktu s místními lidmi, kteří převážejí vše možné, včetně domácího zvířectva. Jízdné se platí většinou až v autobuse. Z terminálů jezdí často do jedné destinace více autobusů, pomalejší busy "ordinario" a o něco rychlejší a dražší "expreso". Extrémně levné je cestování městskými autobusy (i za 1 cordobu, tedy 70 haléřů), nehledejte ovšem nic, co by připomínalo jízdní řád. Na správnou cestu na autobus je nejlepší zeptat se místních lidí. Jsou děsně ochotní a mnohdy všeho nechají a jen tak vás tam zavedou.

...chicken bus

Chicken busy - podrobněji:

Co do pohodlí, žádná sláva. Jedna řada dvojsedadel a druhá řada má sedadla pro 3. Zvládne zde ale sedět lidí pět… O polstrování se také úplně mluvit nedá, klimatizace žádná. Co ale výkonné je, to jsou reproduktory, ze kterých se neustále line opravdu hlasitá středoamerická hudba… Prostě zážitek!

Funguje to tak, že nastoupíte, sednete na místo nebo stojíte. Za jízdy kabinou prochází průvodčí a prodává jízdenky. Stejně jako v Asii, i zde průvodčí hlasitě vyvolává zastávky. Cílové stanice jsou napsané nápadným písmem na čelním skle autobusu. Tyto autobusy nemají jednotný lak, právě naopak – každý je nastříkaný podle fantazie majitele… Velká podívaná i z venku!

...tak přesně tohle je jízda chickenbusem :)

2/ Flotilu lokálních busů doplňují ještě mikrobusy. Mikrobusy jsou jen o málo dražší než běžné autobusy a cestu zvládnou rychleji Je v nich ale děsně. Sice zapnout klimu, ale ta není vůbec funkční.

3/ Pro cestování mezi hlavními turistickými destinacemi lze využít dopravy v turistických shuttle, které provozují cestovní agentury nebo hotely. Zde ale nemám žádnou zkušenost.

Kromě jednoho přesunu mikrobusem, který byl šílený, jsme všechny naše cesty realizovali s chicken busy a všem bych doporučila totéž. Jo a za celou dobu v nich kromě nás nebyl jediný turista. Což mě vede k myšlence - kdo jsou ti, co na netu píšou elaboráty na téma, jak je jízda v chicken busech nepohodlná a úmorná?

Možnosti autobusového spojení mezi destinacemi v Nikaragui si můžete sami vyhledat na stránce: https://centrocoasting.com/nicaragua/

Informace o městské autobusové dopravě v Manague najdete na stránce http://www.rutas.mapanica.net.

PŘECHOD MEZI KOSTARIKOU A NIKARAGUOU

Přes hranici mezi Nikaraguou a Kostarikou lze přejít dvěma způsoby. Ten první a rozhodně jednodušší je zakoupení jízdenky na mezinárodní autobus. Jízdenka mezi Nikaraguou a Kostarikou vyjde pro jednu osobu v jednom směru na 35 USD a nezahrnuje taxy (ty zaplatíte na hranicích zvlášť), ale máte v ceně navigaci od řidiče od autobusu a váš přechod je tak řízený. Hraniční přechod Peñas Blancas funguje denně od 6 do 22 hodin, v neděli jen do 20 hod. Je to velice rušné místo a často jsou zde dlouhé čekací doby. Odbavení se zde může protáhnout až na několik hodin. Autobusy, které vyjíždí z kostarického hlavního města San Jose přijedou právě do hraničního města Peňas Blancas. Na hranici se objeví místní podnikavci a nabízí zmíněnou výměnu peněz nebo zařízení výstupních poplatků z Kostariky. Nevyužívejte jejich nabídek a pěkně seďte, dokud nepřijde skutečný celník. Výstupní poplatek z Kostariky můžete zaplatit již dříve v některé z bankovních poboček a potvrzení předložit na hranici. Lze také zaplatit kartou v automatu na hranici, zde si však 1 $ připlatíte. Po absolvování všech procedur mezi Kostarickou a Nikaragujskou stranou (mezi oběmi celnicemi se jde několik minut pěšky) a zaplacení přestupního poplatku do Nikaraguy nasedněte na "váš" autobus, který vás odveze do Managuy nebo Rivas. Tohle mám nastudováno, ale i podle toho, co jsem viděla to tak je.

Pokud chcete opravdu šetřit, což já rozhodně chtěla, a ještě zažít adrenalin, zkuste to na vlastní pěst s použitím veřejné dopravy bez mezinárodních spojů. V mém případě to bylo místo 35 USD (820 Kč) celkem 350 Kč a milion zážitků k tomu..

...hraniční přechod

Popis cesty zde:

1/ SAN JOSE AIRPORT - SAN JOSE CENTRUM: veřejné autobusy jezdí jak do San Jose, tak do Alajuely, kde se mezinárodní letiště nachází (20 km od San Jose). Po východu z terminálu se dejte vlevo, projděte okolo řady taxíků, autobusové stanoviště se nachází asi 200 metrů od budovy. Odjezdy do obou měst jsou velmi časté (každých 5 – 20 minut). Autobusy jezdí od 4:30 do půlnoci. Cesta do San Jose zabere asi 40 minut. Jízdenka stojí 1 milion colónů / 45 Kč. Pohodlnějším a jistějším způsobem dopravy (podle internetu) je taxi. Obvyklá cena činí asi 12.000 colónů /480 Kč. Takže je to na zvážení každého.. Já jsem jednoznačně pro variantu za Kačku, tedy autobus.

2/ GRAN TERMINAL DEL CARIBE SAN JOSE - PEŇAS BLANCAS: Autobusy jezdí ve 3:00, 5:00, 6:00, 8:30, 10:00, 12:00, 14:00, 16:45, 19:00. Cena je ¢ 5 mil/225 Kč. Z Peñas Blancas do San José: 3:00, 4:00, 6:00, 8:30, 10:00, 12:00, 330:00, 17:30. Cesta trvala cca 5 hodin.

3/ PEÑAS BLANCAS - pěšky (asi 1 km) přes hraniční přechod a zaplacení výstupní a vstupní taxy.

4/ PEŇAS BLANCAS (NIKARAGUA) - MANAGUA: do Managuy jezdí pravidelné kuřecí autobusy, které jezdí každých 20 minut. Cena 5 USD, tedy 115 Kč. Cesta trvá asi 3 hodiny a 20 minut. Z Peñas Blancas do Managuy denně jezdí také 4 autobusy Expreso. Na cestě míjejí Rotonda v Rivasu a opouštějí hranici ve 12:30, 13:40, 2:20, 16:20. Doba cesty je asi 2,5 hodiny. Všechny autobusy dorazí k terminálu Mercado Roberto Huembes.

NIKARAGUA A BEZPEČNOST

Takže podle MZV jsou v zemi časté politické nepokoje a demonstrace a k tomu se od počátku července 2019 začala v kontinentální části Hondurasu šířit epidemie horečky dengue, která se přesunula i do Nicaraguy.. Celkem tyto země evidují přes 95 000 případů nákazy, jež se šíří zejména komářím štípnutím, neexistuje proti ní zcela spolehlivé očkování..

K tomu přičtěte malárii, krádeže a kapsářství, korupci - hlavně u finančně podhodnocených policistů, pro které je turista jediná možnost přivýdělku, taky zemětřesení a erupce vulkánů, hurikány a tropické bouře. Potom taky na pacifické straně silné mořské proudy a smečky toulavých psů...

Osobně jsem nezažila za 10 dní nic politicky nestabilního, jediný nepokoj nebo demonstraci. Komáři tam štípou fest, ale dengue se mi naštěstí vyhnula. Vulkánu jsem koukala do chřtánu a taky to přežil bez výronu lávy a ti toulaví psi jsou vlastně dost líní, aby se jen hnuli vaším směrem.

Takže když to shrnu - kdo má strach a jakékoli opuštění komfortní zóny mu přijde riskantní, sem ať raději nejezdí. Kdo je schopen slevit ze své komfortní zóny a být více obezřetný, nedělá nic zbytečně riskantního, co by nedělal v žádné jiné zemi světa včetně ČR, kdo si svoje věci hlídá a necpe se na místa, kde nebezpečí vyloženě číhá, ten sem klidně může vyrazit.

NIKARAGUA A INTERNET

Free WiFi je zde velice rozšířené. Nabízí jej řada hotelů, hostelů, kaváren a restaurací, ale i obyčejných ubytování v soukromí. Internet je taky zdarma na náměstích a v parcích, kde se lidé shromažďují. Právě zde, u katedrál a památek, vidíte nejvíc místní mládeže s mobilem v ruce. Kvalita připojení se prý rok od roku zlepšuje, přesto je to na venkově s připojením špatné. Lze zakoupit SIM kartu u některého ze tří operátorů, kterými jsou Claro, Movistar a CooTel (ten ale neumožňuje cizincům využívat jejich síť). Osobně doporučuji MOVISTAR, protože je to jeden z operátorů, který působí jak v Nikaragui, tak i v Kostarice a při kombinaci těchto zemí pak odpadne nutnost pořizovat další datovou SIM. Info k operátorovi zde: https://mytanfeet.com/about-cr/p...sta-rica/. Já si tedy nakonec koupila Claro, viz itinerář, a SIM s 2 GB dat mě vyšla na 120 Kč.

CO SI ZABALIT DO NIKARAGUY

Jako tradičně doporučuji palubní zavazadlo, tedy batoh do 7 kg. Jednak máte obrovský pocit svobody, jednak netáhne na zádech kopu zbytečností. Minimalismus opravdu hýbe světem a má nejen své kouzlo, ale i praktické využití. Na cestu do takto tropické oblasti opravdu potřebujete pouze letní oblečení – plavky, kraťasy, tílko. Teplé oblečení, které využijete na treky v horách, máte přeci na sobě z cesty. O kosmetice ani nemluvím! Všechno, co si doma v České republice přelijete a přepipláte do 100 ml lahviček, koupíte všude ve světě a obvykle ještě za levnější cenu. Možná i levnější, než je cena té 100 ml plastové lahvičky u nás v Ikea.. Nikaragua není výjimka. Vykašlete se na šampóny, sprcháče, mýdla. Všechno si koupíte tady. Jediné, co z kosmetiky určitě nezapomeňte, je opalovací krém. Ten je zde drahý. Určitě si taky vezměte nějaký repelent (osobně doporučuji citronelu) a kouzelný krystal od tiande (zdůrazňuji, s touto společností nemám nic společnýho, nejsem žádný dealer ani prodejce, jen jsem to jednou zkusila a od té doby je to pro mě malý zázrak, bez kterého neudělám ani krok), se kterým se štípance dobře hojí. Samozřejmostí je malá lékárnička, ale neberte si léky na všechny choroby světa včetně horečky omladnic! I zde je lékárenská péče dostupná a běžná. Určitě si vezměte výše zmíněný Ercefuryl na střevní potíže a třídenní antibiotika. Pokud plánujete přesun na Corn Island, nezapomeňte Kinedryl. Také doporučuji kapky do očí, které se dají aplikovat i do uší, vznikne-li zánět (nevím, jak přesně se jmenují, ale váš praktický lékař bude jistě vědět. Stačí říct jemný karibský písek a oceán versus uši… Holky, vy nezapomeňte na antikoncepci, protože tu vaši vám zde asi nikdo nepředepíše… Určitě doporučuji nějaké antihistaminikum, i když nejste alergici. Pokud alergici, stejně jako já, jste, nezapomeňte na epipenové pero, nejméně dva kusy. Není nic horšího, než si při alergické reakci jedno píchnout a vědět, že už jiné nemáte a ještě vás tu čekají třeba dva týdny. Samozřejmě si vezměte nezbytnou elektroniku (já obvykle doporučuji dva telefony – jeden na focení a druhý na internet a navigaci, taky pro případ, že se jeden porouchá nebo ztratí), elektrický adaptér, power banku, nepromokavý obal na batoh a na cennosti v batohu a úplně lehoulinkou pláštěnku pro vás. No a to nejdůležitější – peníze a kreditka. Cokoliv si zapomenete nebo nevezmete, tady si koupíte!

JÍDLO V NIKARAGUI

Nikaragujci jsou hodně obézní. Hlavně ženy a děti. To je fakt. A to také nejvíc vypovídá o místní stravě... Nápoje od Coly nebo Pepsi jsou zde neskutečně levné a místní je pijí jako vodu. Resp. vodu zde nikdo nepije. Tyto nápoje jsou zde silně slazené cukrem. Protože v USA už byl obsah cukru v těchto nápojích snížen a tady zůstala “stará sladká receptura”, Američané si prý při návratu z Nikaraguy vozí domů balíky „klasicky“ (pře)slazené Coly jako poklad. Nejenom levné přeslazené nápoje, ale také nízká cena cukrovinek a smažených pochutin bez výživové hodnoty je důvodem místní obezity. Je to tzv. obezita z chudoby. Ostatně: litr mléka je třikrát dražší než litr fanty/mirindy, půlkilovka čokoládou plněných oplatek o polovinu levnější než jedna celozrnná bageta...

Typická jídla:

gallo pinto - kropenatý kohout - rýže s fazolemi a cibulí jsou považovány za národní jídlo, které si Nikaragujci dávají k snídani, obědu i k večeři. Na karibské straně se gallo pinto často připravuje s kokosovým mlékem. Gallo pinto je také nedílnou součástí typické nikaragujské snídaně - desayuno Nica, kde, společně s rýží a fazolemi dostanete také smažené plantainy (banány), vejce, sýr a tortillu.
quesillo - kukuřičnou tortillu s měkkým sýrem, nakládanými cibulkami a zakysanou smetanou dostanete u stánků po celé zemi.
indio viejo - pokrm, jehož kořeny sahají až do předkolumbovských dob. Jedná se o hustou polévku z kukuřičného těsta, hovězího masa, cibule, zeleniny a koření.
sopa de mondongo - polévka, jíž se přisuzují posilující účinky, se připravuje z žaludků skotu nebo prasat, které se pomalu vaří se zeleninou a kořením
vigorón - smažená vepřová kůže nebo pupek
vaho (také baho) - tradiční nikaragujské jídlo, které tvoří směs masa, zelených plantainů a manioku, zabalené a vařené v banánových listech
güirila - sladká kukuřičná palačinka
buñuelos - smažené koblížky se sirupem jsou oblíbeným dezertem

Typické nápoje:

arroz con piña - nápoj připravovaný z mléčné rýže a ananasu se podává s i bez alkoholu
chicha de maiz - nápoj vyráběný z fermentované kukuřice
gaubul - nápoj typický pro karibskou část Nikaraguy se připravuje z vařených banánů, ke kterým se přidává kokosové mléko, klasické mléko a cukr
rum, nejznámějším rumem je Flor de Caña. Tento rum se dá pít samotný nebo v koktejlu, jakým je například macua, kde se rum míchá s cukrem a džusem z kvajávy a citrónu. Každopádně koupit se dá i mnoho jiných, podstatně levnějších, značek. Stejně jej budete pít ve většině případech míchaný, takže je vlastně fuk, jaký rum.
pivo - Victoria a Toña

Jídlo typu rychlého občerstvení seženete u pouličních stánků od 1 do 2 USD, levné je především stravování v comedorech - lokálních jídelnách, kam chodí na oběd místní lidé. Gallo pinto a další klasická jídla zde pořídíte za 3-5 USD. V restauracích zaměřených na turisty necháte za jídlo kolem 10 USD. Nejlevnější jsou potom nákupy v supermarketu. Nejrozšířenější nákupní řetězec se jmenuje PALÍ.

...nejrozšířenější obchodní řetězec

UBYTOVÁNÍ V NIKARAGUI

Tak jako vždy, i zde jsem všechna ubytování rezervovala přes http://www.booking.com. Vše v předstihu z domu a vše buď odpovídalo fotografiím a popisu nebo dokonce toto předčilo. Takže naprostá spokojenost. Nikaragua nabízí širokou škálu ubytování od hostelů, hotelů až po luxusní resorty, které uspokojí potřebu každého návštěvníka.

Za ubytování v hostelovém pokoji zaplatíte něco mezi 5 až 12 USD. Ti, kdo preferují více klidu se mohou poohlédnout po hospedajes, malých rodinných penzionech, nabízejících jednoduché ubytování v soukromých pokojích, které často vyjdou ještě levněji než soukromé pokoje v hostelu. Za pokoj v hospedaje dáte něco mezi 10 a 20 USD za noc. Levný pokoj v hotelu vás vyjde na 20 - 40 USD, dražší bývají pokoje s klimatizací.

ITINERÁŘ:

Den 0 a 1: BRNO - PRAHA - MNICHOV - TORONTO - SAN JOSE - PENAS BLANCAS - MANAGUA - LEON

➡ 2,5 hodiny v autobuse z Brna do Prahy

➡ 3 hodiny čekačka na Florenci na další spoj (ve společnosti pana Jägera, který ve dvou lidech zmizel někde na trase Praha - Mnichov..)

➡ 5,5 hodiny v autobuse z Prahy do Mnichova

➡ 5,5 hodiny spánek na letišti v Mnichově

➡ 9 hodin let Mnichov - Toronto (3x víno od Air Canada)

➡ 3 hodiny spánek na letišti v Torontu, nákup základních surovin pro přežití (řízek a toust je naštěstí z domu, takže stačí tekutiny. Litr Havany za 29 kanadských dolarů = hanba!! V Duty Free v Kanadě rozhodně nic není za Kačku, třeba Jäger za 40!!, 0,5 l Coly za 3 kanadský dolary a jídlo - obyč houska - pod 5 ani náhodou).

...českej řízek v Torontu

➡ 5,5 hodiny let Toronto - San Jose

➡ ve 23:30 hodin místního času přesun místní MHDéčkem na Grand Terminal Caribe. Ignorujíc taxikáře, že poslední bus do centra jel ve 23 hodin, jsme vydrželi do půlnoci, kdy jsme si stopli dálkový autobus vracející se do San Jose z Liberie. Řidič se zprvu zdráhal vzít nás, ale MILION za osobu ho přesvědčil.. *MILION colonů = 46 Kč. (taxi začínali na 500 Kč..). Dostal dva miliony a my byli za 30 minut v centru velkoměsta. Chtěli jsme jít na další, asi 4 km vzdálený, místní autobusák pěšky, ale po sdělení této informace řidiči a zbytku pasažérů zavládlo zděšení. Samozřejmě v plynné španělštině. Moc jsem tomu nerozuměla, se španělštinou teprve začínám a "muchas gracias", což je jediný můj vychytaný obrat, tam nepadlo. Oni pochopili, že já nechápu a přistoupili na pantomimu. Zbraň u hlavy a podřízlý krk zde umí na jedna! Přišlo mi to divný, protože jsem o této zemi nastudovala, že je tak bezpečná, že ani nemá armádu...Ale byli přesvědčiví. Zajišťovala jsem tedy cenu taxi za ty cca 4 km a zoufalej řidič autobusu, kterýmu zde končila směna, nakonec řekl, že nás tam hodí sám. Autobusem místo taxi jsem ještě nikdy nejela a musím říct, že to bylo boží. Taky musím říct, že přes všechnu tu pantonimu o okamžité vraždě kdekoli v nočním městě - hodnější a starostlivější lidi jsem nezažila. Řidič dostal další milion od cesty a málem se štěstím rozbrečel. Já teda taky, protože ty 4 km hrůzy, kterými jsme jeli a po cestě každé okno a dveře zadrátované a zamřížované jak Alcatraz, vážně nevěštily žádnou romantickou procházku…

➡ 2,5 hodiny čekání na spoj ve 3:00 AM. Autobusák do prvního ranního spoje (ten náš) byl takřka hermeticky uzavřen, takže spánek s plecháčkem (coby jedinou zbraní) v ruce před nádražím s myšlenkou na pantomimu u autobusu.

➡ 6 hodin jízdy místním autobusem na hraniční přechod Penas Blancas. Cena: cca 300 km za 200 Kč. K tomu milion zážitků, nádherné svítání nad horami, opět hromadná lekce španělštiny, tři panáky předražené torontské Havany s předraženou kostarickou colou (milion a dvě stě tisíc k tomu) a počet turistů od přistání v San Jose po hraniční přechod: 2. (= MY).. Jinak se dá tato cesta absolvovat s turistickými společnostmi TicaBus a nebo NicaBus/NicaExpress, zde je však cena za osobu 35 $, a to rozhodně není za Kačku! A už vůbec si mezi spolucestujícími neužijete privilegium jediné bílé tváře, o které se zde prostě s láskou starají (kór když nemachrujete v ANJ, kterou zde moc rádi nemají). A nenaučíte se další slovíčko v nádherné španělštině (precaucion de la policia, například)..

➡ hraniční přechod = PEKLO. Pokud neumíte španělsky, konec světa. Pokud neumíte ani anglicky, milujou vás. Vystojíte několik front na imgračním jedné i druhé země, zaplatíte tolik tax, že to i v režimu za Kačku přestanete počítat, ale dáte to! Je krásných 38 stupňů ve stínu (akorát ten stín nikde), ale stojí to za to!

...první pohled na Conception

Jsme přesně tam, kde jsme být měli. Vidím svoji první sopku Conception z okna autobusu a jsem na měkko z toho, že za pár dní to bude z mnohem větší blízkosti. A taky z toho mimina, co mi přistálo na klíně. Plán jde jak po drátkách a já už se těším na první sprchu po 48 hodinách a postel. I když nás od ní dělí ještě asi 350 km napříč Nikaraguou, místními kuřecími busy, několik přestupů, pár panáků Havany a ještě desetkrát propocené triko od čtvrtečního českého odpoledne. I kdyby ta postel měla být z rákosí, bude to pro mě i tak panství Rockefeller (stejně nepoležíme dlouho, ráno začíná itinerář a není malej)!

...snídaně v Leonu, ubytování Leon -Hostal El Jardin Po sprše a setřesení báglů ze zad nesmí chybět večerní seznamka s městem a nákup základních potravin. Poprvé vidím dvoulitrové balení rumu.. Město má svoje kouzlo, ostatně jako každé jiné. Budova katedrály bere dech, pouliční street umělci také. Krásně je tu.

...večerní Leon

Den 2 - LEON

Leon je druhé největší město Nikaraguy, kdysi to bylo dokonce město hlavní. Je považován za politické a intelektuální centrum země, je zde druhá nejstarší univerzita ve Střední Americe. Město má koloniální nádech, řadu jedinečných památek a také je zde vůbec nejstarší sakrální stavba Střední Ameriky - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie.

...Leon

Druhý den v Leonu.. Chtěla jsem zažít svítání u místní katedrály, ale ani budíček v 5,45 nestačil. Svítalo dřív. Druhý pokus bude zítra, budíček o hodinu dřív. I tak jsme před sedmou ranní vyrazili do ulic úžasného probouzejícího se města.

Prohlídka netrvá dlouho, centrum není velké. Nejkrásnější je místní katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Impozantní bílá krása uprostřed rozpálené Nikaraguy. Nikdy jsem nestála v ohromější stavbě, nebo alespoň zde to tak na mě působí. Tři vchody, tři jakoby propojené kostely v jeden obrovský celek. Venku neskutečný křik ptáků, kteří nejen kolem katedrály, ale i uvnitř ní, závodí v letecké akrobacii. Pohled na katedrálu zvenku bere dech, kór ve chvíli, kdy jedním otvorem po zmizelém zvonu začne svítit ranní sluneční paprsek, který tento malý otvor rozzáří temně žlutou barvou. Stojím zde, u nohy malé zatoulané štěně a po 47 hodinách cestování jak tsunami silný pocit, že teď jsem v CÍLI.. Zachytím pohled jednoho místního čtyřnohého fešáka od vstupu do bočního vchodu, který také během chvilky zmizí v útrobách sněhově bílé stavby. Nikdo jej nevyhání, ani ukřičené ptáky.. a ani mě - v kraťasech a tílku v křesťanském svatostánku. Všichni se na mě usmívají a já úplně vidím, jak jsou šťastní a hrdí, když v mé tváři vidí úžas a obdiv k této stavbě. Krásné místo tahle katedrála. Řekla bych ...boží..

...katedrála Nanebevzetí Panny Marie

Bloudíme dál městem a narazíme na další katedrálu - Iglesia de El Calvario. Žlutá starobylá stavba, která mi doslova bere dech. Nemůžu než sednout na prdel a půl hodinu na ni jen hledět. Panebože, jak je možný, že jsem o Nikaragui pořádně ani neslyšela?!

...Iglesia de El Calvario

A pak ty všudypřítomné grafity, kde nestačíte cvakat foťákem a naprostý STROP - zabloudění na místní trh. Několik kilometrů velké těžiště plné barev, vůní, chutí, úsměvů a španělštiny.

Připadám si zde jak na Kubě. Koloniální městečko - barvy a nádherná architektura na pozadí takřka tristní zanedbanosti a zchátralost. Odpadků tolik, že i Maledivy vedle toho vypadají jako EKO ráj. Brzy pochopíme proč..

Neznají zde odpadkové koše, třídění odpadu je úplnej Matrix. Vše se hází na zem. Slupky od banánů, PET lahve, vše. Za chůze, z okna autobusů.. Malincí, velcí, stáří. Ne proto, že to mají v paži, ale protože to mají v krvi. Neznají to jinak. Neznají pojem ekologie, řeší tu mnohem zásadnější věci. Najíst se a nakrmit děti. Přestože jsem trošku naštvaná a musím přiznat, že větší smeťák jsem na cestách nezažila, na druhou stranu...opět je ve mě porce shovívavosti, kterou sama nechápu a vím, že je absurdní. .Každá řeka je stoka zaplněná tunou odpadků, totéž každá ulice. Odpadkové koše neexistují… Ve vzduchu jsou cítit pálící se plasty.

...ekologický "ráj" Ale nejde vidět jen to zlé. Jsou tu na druhou stranu věci, kde bychom se mohli učit zase my ve "vyspělých zemích. Je to soudržnost, laskavost, ochota, úsměv jako první reakce na oslovení. Požádáte-li zde kohokoli o radu, ihned všeho nechá a zavede vás klidně kilometr tam, kam bloudíte. Nikdo nemá na tváři spěch a už vůbec ne zlobu, že jej obtěžuje (resp. oslovíte).. A lhostejnost? Tu zde neznají stejně jako odpadkové koše..

Jedem na pláž! Dnes nás čeká Pacifik! Můj PRVNÍ.

Den 2️ - LAS PENITAS, PONELOYA

…. první pohled pacifik

Po ranní obhlídce nádherného Leonu nás čekala cesta na asi 20 km vzdálené, podle internetu vyhlášené, pláže Poneloya a Las Penitas. Obě zmíněné pláže leží v podstatě vedle sebe a až na malinký úsek jsou průchozí. Cesta z Leonu je docela dobrodružství, protože autobusových "terminálů" (míst, kde u sebe stojí dva až tři busy) je v Leonu několik a zmíněné autobusy nemají označení. V ubytování nás nasměrovali k nějaké kyvadlové dopravě (za balík), ale já věděla, že tam jede i chicken bus. Takže jsme šli dle google map na autobusák, který je jako jediný na mapách uveden. Právě díky tomu jsme se ocitli uprostřed tržiště, které nás tak pohltilo, že jsme v jeho útrobách nechali dvě hodiny času.

...tržnice u autobusáku v Leonu

Na autobusáku jsme zjistili, že odtud jezdí jen dálkové spoje, třeba náš zítřejší do Managua, ale bus terminal do Las Penitas je na opačném konci města. Řidič nějakého autobusu, který nám toto řekl, nás ale popadl za ruku a vláčel zkratkami mezi stánky kamsi. Mluvil španělsky, a to hodně rychle. Ale usmíval se, takže jsem mu tu ruku podala s naprostou důvěrou. Asi za 3 minuty stojíme u autobusu, který vypadá, jako odstavenej a vybrakovanej bus k likvidaci. Z něho vyleze kluk a volá "la terminal Las Penitas". Nastupujeme a za 1 cordobu (70 haléřů) nás tento spoj vyhodí asi o 4 km dále u dalšího podobného torza kdysi amerického školního autobusu. Zde nás předává šoférovi a ten nás s úsměvem ujišťuje, že opravdu jede na Las Penitas. Nasedáme a čekáme až se bus náplní (až pak se zde vyjíždí). Netrvá to déle jak deset minut, což je sice chvilka, ale ne ve 38 stupních ve stínu. S každým nastoupivším cestujícím ubývá kyslík a stoupá teplota. V momentě, kdy jsme na bodu varu, naskočí naštěstí i zvuk motoru. Zvuk je jak porouchaná helikoptéra doprovázená černým hustým dýmem, ale všichni se tváří, že je to cajk. Tak jim opět věřím. Obrovská úleva a jedem!

...cesta na pláž

Koukám na cestu před námi přes čelní sklo řidiče a musím se smát. To sklo je jak displej Mikiho telefonu. Řidič se ale vyzná a i když má výhled jak v kaleidoskopu, hrne si to místy minimálně 120 km rychlostí. V buse hrají latinskoamerické tóny a radio hity deset let zpět. Tím nejhezčím a nejhlasitějším tónem zde je ale smích. Lidi si povídají na celej bus, smějí se od úsměvů až po huronské salvy smíchu, pokřikují, jedí, posílají si ochutnávky všeho a my jsme pro ně téma jedna. Aby ne, jediné bledé tváře! Dětičky koukají s otevřenou pusou, občas stydlivý pohled a šepot mamce do ucha a já mám konečně postaráno o sladkosti v batohu, které furt vláčím. Pytlíček mussli koleček s chia, sezamem a brusinkou koluje autobusem a všechna děcka se tím cpou. I když jim to přijde stejně hnusný jako mě (soudím dle prvního zděšeného výrazu ve tváři každého z nich), je to ode mě, takže to jí s pohledem vděčného psa, kterého podrbete za uchem. Je to pro ně doslova obřad a děkují mi úsměvy, které se nedají popsat. Během chvilky mi pár děcek (těch smělejších) proletí klínem a najednou jsme v CÍLI. Uteklo to a ani se mi nechce vystoupit. Když ale vidím nadšení dětí z vidiny moře, nakazí to i mě a vyrážíme k pláži.

...první pohled na Pacifik

Čekám v podstatě letovisko plné američanů, ale místo toho a stejně jako všude do teď - NIKDO. Jen my a místní. Náš autobus. Několik kilometrů úžasných pláží naprosto bez lidí. Takhle to teď vypadá podle zpráv na Seznamu v Římě, ale tady?? Podél pláže jsou "bary", resp. přístřešky karibského stylu s houpacími sítěmi a hlavičkami, křesílky. Co je úplně neuvěřitelné - všude je obsluha, přestože na 8 kilometrech je celkem 40 místních a my. Jsou z nás samozřejmě paf. Já z cen, protože levnější pití nebylo ani v Leonu v supermarketu. Zaplatíme poplatek 150 cordob (100 Kč/2 osoby) za používání zázemí, přestože to zde nikdo nedělá. Je to zde ale na ceduli a já si myslím, že zatímco nás ta stovka nezabije, pro ně to bude denní tržba. Až mě mrzí, že mám rum vlastní, ale vynahradíme jim to alespoň nákupem coly a vody. Cola za 12 Kč v retro skle a se sklenicí plnou ledu - na dechberoucí pláži v houpací sítí a vyhlídkou na vlny pacifiku? Sen.

No a pacifik? Nezapomenutelný… Jednak proto, že jej vidím poprvé, ale také pro ty úžasné vlny a barvu. Je tu naprostý klid. U nás by se to označilo jako "chcípl tu pes", ale díky bohu za takováto místa. Nejste tu totiž rušeni žádnými jinými vjemy a můžete si užívat TEĎ všemi svými smysly. Pět hodin zde - pod nikaraguiským sluncem, které mi během chvilky rozpustilo žabky, v houpací síti pohupující se v rytmu, v jakém si udáte, pohledem na oceán se skleničkou místního rumu s ledovou colou, občas skok do vln a ochlazení rozpálených těl oceánem teploty zapomenuté ranní kávy na kuchyňské lince, to vše je zaslouženou odměnou za 47 hodin cestování…

...Playa Las Penitas

...a taky náplast na zítřek, kdy bude budíček v 5, abychom stihli vše, co mám(e) v plánu! První bus z Leonu do Managua jede už v 5,20, takže - Hoštice, nezastavujeme!!!

...Poneloya & Las Penitas

Den 3 - GRANADA

Ráno jsme si dali budíček okolo 5 hodiny ranní. Vůbec to nevadí (to bych chtěla zažít někdy doma..), pořád cítíme časový posun. Vypouštíme snídaní v ubytku a hrneme do našeho dalšího cíle. Je jím 140 km vzdálená Granada.

...Granada

Chceme se vyhnout cestování v nejvyšších teplotách, tedy mezi 11 - 15 hodinou, kdy je zde téměř 40 stupňů ve stínu. Proto jsme rádi, že opravdu okolo 7 hodiny sedíme ve správném autobuse. Dá se jet až do Granady mikrobusem, my ale opět volíme chicken bus. Na nádraží Mercado Roberto Huembes v Leonu nasedáme do jednoho z nich a za 35 korun hrneme do Managua. Zde najdeme staré známé nádraží UCA a odtud busem číslo dva za 23 korun až do centra Granady. Jízda pekelná. Po cestě náš už tak plnej autobus nabírá pasažéry jiného porouchaného stroje (všechny), takže i přes to, že jsem seděla, přesně až nyní chápu slovní obrat "jak sardinky".

I tak to bylo boží, vítr během jízdy čistil vzduch a dodával opět pocit radostí. Vystupujeme v centru Granady, asi 500 metrů od našeho ubytování, a můj první dojem: úžasný město! Píšu to s prodlevou, takže můžu hned doplnit, že tento pocit se nezměnil, jen gradoval.. Hlavou mi proletí vzpomínka na kubánský Trinidad, malé kouzelné barevné koloniální městečko, ale po pár krocích a jen třech dnech tady v Nikaragui musím říct jedno - kam se hrabe Kuba! Tohle je asi absolutní TOPKA mých cest. Jsem nadšená a v ubytování ještě víc. Noc za 5,5 $ na osobu je v hostelu s prvotřídním přístupem majitele. Nejen, že mi vrátil na 100$ bankovku cordoby s lepším kurzem než ve směnárně, ale rozdal by se snad ve všem. Společná kuchyň, lednice, voda gratis - to je zde standard, no a million úsměvů a tuna ochoty k tomu. Sprcha je dokonalá odměna, o to víc tím, že je krásně ledová.

...ubytování Granada - Hostal la Fuente

Vyrážíme do skoro poledního a absolutně rozpáleného města. Nikdy jsem ještě na svých cestách takové teploty nezažila! I mě je zde občas na omdlení, takže těm, co vedra nemusí, sem cestovat moc nedoporučuji. Klimatizace tu je jen v některých obchodech, v ubytování ne. Ani v dobrých hotelech nevidíme klimatizační jednotky u oken, takže tuším, že ani pobyt s cestovkou nebude lepší. Každopádně město Granada za to úmorné teplo stojí!

Prvně jsme zamířili do vyhlášeného muzea čokolády, což je v podstatě hlavně o prodeji čokolády a výrobků z ní turistům. Ceny jsou turistické, expozice je fajn - ukázka celého procesu od sklizně kakaových bobů až po výrobu a transformaci čokolády. Vstup grátis, ale koupit si něco povinnost.. Jakoby závan klimatizace, ale nejsem si úplně jistá. Bylo tam fajn a na prodejnu navazují čokoládové lázně. Nemám však vyzkoušeno, ceny byly víc než tristní.

...Granada - muzeum čokolády

Granada je prý turisticky nejvýznamnější město celé Nikaraguy.. A asi jo, pár jich tu opravdu potkáváme. Pár ale rozhodně nejsou davy. Když sedím v restauraci a dorazí skupinka mladých holanďanů, pozorujeme se vzájemně. Tak nezvyklé je vidět zde cizince. Granada se dá projít se vším, co nabízí, za jeden půlden. Je zde opravdu zachovalé historické centrum, kde je řada koloniálních staveb, nádherná katedrála a klášter. Co je zde vůbec nejúžasnější, to je mohutná sopka Mombacho, která je kousek od města a jejíž strašidelný výjev je možné vidět na konci místních barevných uliček. Dělá dokonalé zátiší koloniálního městečka. Mimo zachovalé centrum je periferie v klasicky dezolátním stavu, ale naprosto dokonale fotogenickém a budícím úsměv na tváři. Granada je známá pro svoji barevnost. Uličky jsou zde barevnější jak ostrov Burano, a to už je co říct. Radost pohledět! Nad hlavou azurové nebe a občas nadýchaný bílý obláček, v ulicích hudba a tanec, vůně ovoce a zápach masa z trhů ve vzduchu, zahrádky a bary plné místních lidí pořádajících kdejakou dobrotu. To je neděle v Granadě.

Máme asi nějakou zvláštní "kliku", ale druhé město po sobě kde jsme a vidíme druhý pohřeb.. Musím říct, že když jsem viděla pohřební kočár vynášený z té snad nejkrásnější stavby zde - Iglesia Guadalope - vzalo mi to dech. Jinak ten kostel vypadá jak hrad v Transylvanii a koukat na něj bych mohla hodiny.

...Iglesia Guadalope - pohřeb

Došli jsme do přístavu, tedy k jezeru co vypadá jak moře, a i když je voda docela špinavá, beru za vděk vším a vrhám se do ní. Jinak je zde nádherný pohled na koníky, co se zde na pláži pasou… Zvláštní výjev.. Kousek od "pláže" je místní fotbalové hřiště, kde se zrovna hraje nějaký zápas. Koukat na ten cvrkot na hřišti v tom úmorném vedru je stejně fascinující jako diváci, tedy vesměs rodiče kluků, jak to prožívají...