Dušičky v Lisabonu - kdo by to nechtěl zažít! Místo deštivých sychravých dnů babí léto. Temperamentní Lisabon, divoké pobřeží Atlantiku, Porto a konečně ochutnávka pravého portského vína.. prostě dokonalý road trip!
...jen kdyby se epidemiologická situace nezvrhla a v podstatě ze dne na den na tento konkrétní dušičkový víkend vláda nenařídila zákaz cestování mezi regiony... Ale ani tak se nepo.ereme a užijeme si to!
PROČ LISABON?
Tak tentokrát mi nic nezrušili - Lisabon nebyl náhrada za jinou destinaci!! Hurá!
Po srpnové ochutnávce Portugalska, konkrétně Lisabonu, jsem přesně věděla, že se sem letos ještě vrátím. No a když se nám ten covidovej leteckej svět smrskl vlastně jen na tuhle destinaci - nebylo nad čím váhat! Kór s letenkou za šest stovek, že.
LETENKY DO LISABONU
Letenku do Lisabonu jsem koupila u Ryanair, a to s odletem v sobotu ve 14.55 hodin z Vídně. Zpátky s návratem ve čtvrtek opět do Vídně. Cena zpáteční letenky byla celkem 21,8€, tedy 613 Kč.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ:
Do Lisabonu je potřeba vyplnit registraci s přidělením QR kódu. Adresa je zde: https://portugalcleanandsafe.pt/en/passenger-locator-card
Po vyplnění dotazníku (osobní údaje, číslo letu, adresa ubytování, kontaktní osoba v ČR, ..) vám asi do 10 minut přijde e-mail s QR kódem. Ten ale za celou dobu nikde nikdo nechtěl, takže spíš jen pro klid duše...
Den před odletem zařadilo Rakousko Českou republiku na červený list, takže do Rakouska od 31.10.2020 jen s negativním testem. Docela šok, takhle ze dne na den. Hlavně když 31/10 máme datum odletu. Naštěstí zprvu sporé informace do rána MZV aktualizovalo a pro cestující přidalo zásadní komentář:
"Osoby, které přijíždějí z ČR na vídeňské letiště za účelem odletu nebo za účelem odvozu osoby blízké přilétající na letiště, nepotřebují test na Covid-19 za předpokladu, že cestu na letiště, popř. zpět z letiště na hranice s ČR absolvují na rakouském území bez zastávky."
Takže úleva. Pořád ale váháme, zda nevyjet ještě v pátek večer, abychom se do Rakouska a na letiště dostali do půlnoci. Sichr je sichr, že. Na druhou stranu - dobrovolně strávit 15 hodin v letištní hale…Nejsme blázni. Tranzitujeme a hotovo. Vyjedeme v sobotu ráno.
V Lisabonu:
Jak jsem zmínila v úvodu - plán byl road trip - ve čtyřech lidech půjčit “za kačku” auto a krom Lisabonu projet pobřeží až k Portu. Tam si vychutnat skleničku portského, prohlédnout město a zase zpátky. Den poté, co jsem za původně trojčlenný tým vyhlásila “konkurz” na čtvrtého účastníka zájezdu (tedy fotky z posledního Lisabonu a termín plánované cesty), přišla mi na facebook zpráva:
“...všiml jsem si, ze se chystáte 31/10 do Lisabonu. Aby nakonec vás výlet nezískal pachuť neúspěchu, což by byla velká škoda, chci upozornit na zákaz opuštění okresu, který v Portugalsku v důsledku zhoršující se pandemické situace vyhlásila od 0:00 v pátek 30/10 do 6:00 v úterý 3/11. Prakticky to znamená, že byste Vy a Vaše spolucestující nesměly opustit Lisabon (kde přistanete), nebude možné cestovat, ani např. půjčeným autem jet za hranice okresu. V případě, ze by Vás policie legitimovala a zjistila, že se pohybujete mimo okres, zaplatíte pokutu 100 až 500 EUR. Z toho vyplývá, že nebude možné cestovat např. ani do Sintry, ani na druhý břeh Tejo na Costa da Caparica, tím méně dál na sever do Ericeiry, Obidos, nebo např. do Évory... tak ať nejste zklamaná. Opatření platí jen o "dušičkovém" víkendu (takže po 3/11 je možné cestovat po zemi neomezeně) a má zamezit cestování rodin v rámci Portugalska. Vice info na stránkách Velvyslanectví ČR v Lisabonu. Přeji klidný večer.”
Tak to byl trochu šok!! Okamžitě ověřuji na stránkách MZV a je to tak!!! Přišlo několik fází smíření se: od “to je snad vtip” po nasrání, zklamání, rozplývající se vidinu kouzelné pláže u Cabo de Roca i skleničky pravého portského v Portu...až po konečné NEPO.EREME SE! Všechno se děje z nějakého důvodu a já se vsadím, že na cestě zjistím, proč byl tenhle scénář ten nejlepší možný! Navíc - lepší babí léto v Lisabonu jak depresivní sychravý podzim u nás. A hlavně - nemusíme tam po 21 hodině při procházkách městem nosit pytlík psích hoven v ruce..
Co je pro mě opravdu neuvěřitelně milé zjištění je to, že člověk, který mi tuto zprávu poslal, je velvyslanec ČR v Portugalsku. Ani jeden nevíme, jak jsme se dostali do tohoto “sociálního přátelství”, každopádně jsem za to opravdu ráda. Bez NĚJ bychom tohle dopředu těžko zjistili a zjistit to na letišti nebo při zastavení policistou (s pokutou 100 - 500 EUR) - to by fakt pokazilo náladu. Tím, že to víme dopředu, prostě jen změníme plány. Současně je pro mě super ujištěním nejen to, že facebook může být opravdu užitečný, ale že jsou lidé, kteří jsou ve své práci prostě “lidmi na správném místě”. Protože zaznamenat na facebooku takovou informaci u úplně cizího člověka a udělat něco, co stojí čas (tedy to nejcennější, co máme) a přitom nemuset - to je fakt na klobouk dolů!! Od repatriace z Kostariky za pomoci konzulky Bianky, minulý týden krádež na Mallorce a úžasné nasazení našeho konzula v Palmě až po Petra Šelepu, velvyslance v Portugalsku ...říkám si jediné: máme my Češi ve světě skvělé zastoupení! Takže velké díky vám všem ♥
Jak začínáme měnit plány, dojde nám, že poslední den, kdy budeme ještě kompletní tým, tedy 3.11. bychom mohli přece jen auto půjčit a k majáku a pláži zajet… Jenže mezi tím Martin zjistí, že bude v Portugalsku dušičkový stav ještě prodloužen… Kontaktuji opět velvyslance a ptám se, zda je to tak. Opět během chvilky odpověď:
“2. 11. je vyhlášen prezidentem dnem státního smutku za zesnulé, zejména za ty, co podlehli nemoci COVID-19. Smyslem je pravděpodobně uctít památku zesnulých na národní úrovni náhradou za zákaz přemísťování mezi okresy platný od zítřka do úterý. Budou ještě v platnosti omezení z víkendu (až do 3. 11. do 6:00 ráno), čili zákaz volného pohybu po území PT, dále očekávám, že budou uzavřeny úřady a budou spuštěny vlajky. Možná zazní siréna nebo podobné zvukové znamení...“
Jak říkám - skvělá práce, není co dodat! Vlastně jen jediné - DÍKY. A jen doufám, že tím jsme portugalské jobovky vyzobli a další dotazy směr velvyslanectví nebudou třeba :D
V Lisabonu roušky všude, takže už klasika. Dále přes dušičkový víkend zmíněné info výše. Nic, co by člověka žijícího 8 měsíců v covidovém světě překvapilo.
Jen ještě pro jistotu zopakuji zásadní info z minulého cestopisu - po 20 hodině si v Portugalsku nekoupíte v obchodech žádný alkohol. Chcete-li si dát večer po toulkách víno ze supermarketu, nakupte zásobu během dne! Jo a platí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti… ;)
Lockdown v Portugalsku ve skutečnosti:
cestovat mezi okresy bylo možné bez problému (posléze bylo aktualizováno i na stránkách MZV - pro turisty tento zákaz neplatí)
obchody, restaurace, zahrádky - vše otevřeno
lidí v ulicích stejně před vyhlášením i po něm
narozdíl od situace před 3 měsíci - portugalský letištní salonek OTEVŘEN!
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ:
Všechny autobusové zastávky se nachází před terminálem 1. Nejrychlejší a nejlevnější dopravu do centra (25-30 minut) ale zajišťuje metro. To je přímo na letišti a cena jízdenky podléhá běžným tarifům MHD. Tedy buď jednorázová jízdenka za 1,5 € nebo celodenní jízdenka za 6,4 € .
K ceně obou variant je nutné připočíst počátečních 0,5 € za kartičku, na kterou si pak můžete libovolně dobíjet další jízdenky. Tuto částku již zpět neobdržíte. Jinak metro jezdí do půlnoci.
Další variantou, jak se dostat z letiště, jsou autobusy veřejné dopravy. Do centra se dostanete linkami 744 a 783, pojedete cca 40 minut. Jízdné je jednotné pro všechny druhy dopravy (s výjimkou linek Aerobus), tedy opět 1,6 € za jednu jízdu (při koupi u řidiče 2 €) nebo celodenní lístek (24 hodin) pak stojí 6,4 € .
DOPRAVA V LISABONU
Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Je to něco podobného jako Oystercard v Londýně. Za tuto kartu zaplatíte 0.5 € (nevratná záloha) a je k sehnání v jakémkoliv automatu na lístky (na letišti hned v metru). Tato kartička není jízdenka sama o sobě, musíte si ji libovolným způsobem “nabít”. Možností máte několik – jedna jízda za 1,6 €, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6,4 € a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1,6 € (u autobusů to může být jinak).
Osobně považuji jakoukoli jinou variantu než 24 hodinovou jízdenku (počítá se od prvního označení, tedy použití) jako hloupost. Zde zaplatíte 6,4 € a můžete si jezdit jak chcete a vyskakovat z autobusů a tramvají u jakékoliv památky bez ohlížení se. Mimo to tato jízdenka umožňuje zdarma jízdu historickými tramvajemi (kde je jednorázová jízdenka za 3,8 € !!) a zdarma jízdu dvěma lisabonskými výtahy - Justa a Gloria.
Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky, kterými se můžete dostat například do Sintry. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jedno jízdovky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit kartu novou.
UBYTOVÁNÍ V LISABONU
Ubytování vybírám až s check inem letenky, tedy dva dny před odletem. I když - i to je dnes risk! Díky informaci, že nemůžeme opustit region, volím ubytování opravdu hezké a plnohodnotné, protože tak nějak tuším, že v něm strávíme víc času, než je u mě na jinak dost pohyblivých cestách běžné. Navíc - je nás nakonec 5 a to jsou cenové nabídky kvalitních apartmánů s kompletním zázemím a dobrou lokalitou obvykle na stejné ceně co hostely. Samozřejmě při rozpočítání na 1 osobu.
Jelikož budeme 3 noci v počtu 5 osob a další dvě noci už jen tři, kupuji dopředu jen ubytování na první 3 noci.
Vybrala jsem apartmán v centru Lisabonu, před nímž zastavuje vyhlášená tramvaj č. 28. Apartmán má dvě ložnice, tedy soukromí i v rámci týmu ;), společné prostory, krásnou koupelnu s toaletními potřebami a fénem, plně vybavenou kuchyň (nejen spotřebiči, ale ani skleničky na víno a otvírák nechybí!!), super wifi a nádhernou vyhlídku z okna. Navíc trezor, což je prima věc po posledním tripu, klimatizaci, kterou se dá v chladnějším listopadovém dni i přitopit, žehlící potřeby, což je pro batůžkáře poklad a pračku se sušákem na prádlo. prostě dokonalost sama. A cena za 3 noci a 4 osoby za byt velikosti 120 m? 153 €. Tedy 38,25 € osoba/ 3 noci, tedy 12,75 € osoba a noc. Za tři noci 1076 Kč v centru Lisabonu? PECKA! Rozhodně doporučuji. Bezkontaktní přístup - info s heslem k ubytování, wifi i nabídkou transferu z letiště obratem po zaplacení.
Bydleli jsme zde: Palacio Camoes:
Na poslední dvě noci, kde se naše cesty rozdělily a my zůstaly v Lisabonu jen tři, jsem zvolila tento apartmán: Lisbon Finestay
Na apartmán se rychle zvyká, takže jsme se rozhodly nastavenou kvalitu nesnižovat. Apartmán, který jsme vybraly, byl jen 600 metrů od prvního a vybavenost byla naprosto totožná s prvním. Vlastně možná ještě lepší - u pračky i myčky byly i kapsle :) Navíc měl terasu s výhledem na lanovku Bica (žlutá tramvaj). Skvělé reference a cena za 2 noci na osobu 1 000 Kč taky super!
JÍDLO V LISABONU
Takže o tom, že je Portugalsko NEDIETNÍ, o tom jsem psala už minule!! Opět vypichuji podstatné:
1/ Portské víno. Sice možná více patří k městu porto, ale pořád Portugalsko – nutnost! Má opravdu sílu a grády a v podzimních dnech neskutečně zahřeje.
2/ Pastel de nata, místní dezert, košíček z listového těsta, který je plněný žloutkovým krémem. Je to něco jako krém z receptu “buchtičky s krémem”, ale samozřejmě mnohem více vytuněný. Navíc – je to jenom zouka, je toho opravdu malinko, takže jako degustace ideální.
3/ LF factory - naprosto dokonalá mexická kuchyně!!
Co se týká vína, Lisabon je ráj! Bílé víno, které je opravdu výborné, koupíte v místních sámoškách od 1,3 € za láhev! K tomu není co dodat! Portské okolo 4 - 5 €.
Co se týká jídla a cen v Lisabonu? V sámoškách nakoupíte podstatně levněji než u nás. Třeba 200 gramový sýr – gouda, eidam – za 1 €. Stejná porce sýra typu typu hermelín nebo pršut za 1,3 €. Obecně mi přišly všechny potraviny opravdu levné – rýže, těstoviny, pečivo…
Co se týká cen v restauracích, tak se zde můžete skvěle najíst od 7 do 15 €.
ITINERÁŘ:
DEN 0 - pátek 30.10.2020 - BRNO - VÍDEŇ
Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda nevyjet o den dřív a nestrávit noc a den na letišti. Rakousko a povinnost Covid testu nás lehce rozhodilo. No nevyměkli jsme a jsem za to ráda. Přece jen 15 hodin na letišti - to je hodně lahví Prosecca sebou!
Původně tříčlenná výprava, tedy já a staří známí parťáci z cestujlevně - Martin a Andrejka, se rozrostla ještě o dalšího člena, a to o dceru mé kamarádky - Báru. Její maminka Zuzka nám nachystala naprosto boží svačinku, velké díky za to!!
Den před odletem mi napsala na facebookovou výzvu ještě úplně cizí kočka Šárka a povzdechla si, že je škoda, že ten “inzerát” na doplnění posádky čte až teď, že by ráda jela. Tak jí píšu, že pozdě není, že odlet je až zítra…. Musím říct, že by mě ani ve snu nenapadlo, že někdo ještě ten den řekne TAK JÁ JEDU, a to i přes fakt, že nemá ani letenku, ani QR kód a všechno bude ladit až po nasednutí do našeho auta v Blansku na nádraží, tedy po 2 hodinách jízdy třemi vlaky z Pardubic. Šárce velká poklona. A opět jsem si u toho vzpomněla na slova kamaráda Joxe - Kdo chce opravdu letět, neváhá ani vteřinu. Kdo letět nechce, přemýšlí. Měl naprostou pravdu!
DEN 1 - sobota 31.10.2020 - VÍDEŇ - LISABON
Sraz máme v 8 hodin u nás u domu, kde jako čtyřčlenný tým nasedáme do Martinova auta směr Schwechat. Cestou zastavujeme v Blansku u vlakáče, kde nabíráme Šárku. Po rychlé seznamce a přípitku vychlazeným Proseccem vyrážíme na cestu a já kupuji Šárce letenku. Bohužel mi to ani na po páté nejde, což je dost blbý, když se blížíme k rakouským hranicím… Naštěstí máme přítele na telefonu a ten za nás transakci provede. Cena letenky už není úplně za kačku, ale pro Šárku furt skvělá. Je ráda, že jede. Teda letí. S koupenou letenkou zvládnu registraci a získání QR kódu i přes telefon na dálnici, kde neustále vypadává internet.
Po pohodovém průjezdu přes Rakousko, kde jsme si stejně v pohodě odskočili na benzínce na WC (je povoleno!), parkujeme na starém známém místě u nádraží Schwechat. A rovnou odpovídám - jsou zde místa, kde lze parkovat zdarma, né že ne. Jen je musíte znát. Co se týká všech chytrolínů, co vás budou odrazovat tím, že vám zde auto někdo objede klíčem nebo ho najdete bez pneumatik - Rakousko není Cejl ani Mogadišo. Schwechat už vůbec ne. Parkuji zde minimálně po 20té a ani jednou sebemenší problém. Po zaparkování auta je to asi 5 min chůze na nádraží. Jízdenka Schwechat - Flughafen je za 1,8 € a vlakem jste v hale letiště za 6 minut. Opět - žádné kontroly, žádný problém.
Na letišti už vůbec nic.
Stále je v provozu pouze 3. terminál, takže to tu docela žije a nebudí to dojem klasické letištní postapokalypsy. No i když něco přece jen jo...
My se rozdělujeme na dvě části a můj trojčlenný tým, který jsem schopna pobrat grátis do salonku, vyráží vstříc obžerství. Salonek funguje skvěle, stoly se prohýbají a lednice nestačí chladit. Nechybí dvě polévky a jedno teplé jídlo. I když je vegetariánské - lepší jak drátem do oka. No a Prosecco plus Martini - to jsou jasní společníci!
Odlet je na čas, letadlo obsazené asi na 20 procent. Já mám opět trojsedadlo sama pro sebe, takže spokojenost. Za tři a kus hodiny přistáváme v Lisabonu.
Po přistání vyjdete z letištní haly bez jediného zastavení. Ani pas, ani QR kod, ani teplota.
Z letiště je jednoduché značení přímo k metru (před budovou letiště vpravo). Po sejítí do metra koupíte kartičku a nabijete (viz. článek DOPRAVA V LISABONU) a alou do metropole!
My míříme do našeho ubytování, které je v naprostém srdci Lisabonu. ještě jednou tuto adresu i ubytování vyzdvihuji, protože na lepší adrese jsem dlouho nebydlela. Jen parkování by zde byl problém, což nás naštěstí netíží.
Vyrážíme do večerního města a las minut nakupujeme vinné zásoby, aby náš nový domov byl ještě víc domovem. Ve 20 hodin končí možný prodej alkoholu!
DEN 2 - neděle 1.11.2020 - LISABON - SINTRA - COBA DO ROCA - CASCAIS - LISABON
Jsem zde podruhé a všechna místa, která máme v plánu, jsem už viděla.. Jenže - o to je to pro mě hezčí. Zjistila jsem totiž, že ty návraty sice nabízejí známé scenérie a znamenají méně dobrodružství z neznámého, na druhou stranu - taky dávají větší pocit klidu, NEspěchu, intenzivnější užívání si výhledů a atmosféry míst. Méně fotíte, více cítíte. Od té doby, co tohle vím, strašně ráda stojím na místech podruhé, potřetí. Zavřu oči a vybavuji si myšlenky a pocity, které jsem zde prožívala minule. Tohle je totiž to, co mi nejvíc ukazuje sílu a moc času. To, jak dokáže věci léčit, hojit, mírnit. Posunuje zlé do ztracena, až z bolavých vzpomínek zbyde jen v paměti těžko vydolovatelný obrys čehosi. Ale taky naopak - jak umí čas potencovat to krásné, co zůstalo. To jemné, něžné, hezké, co se za pár měsíců od posledního pohledu třeba ze srázu u Caco da Roca změnilo v něco neskutečného. Tohle všechno je síla času, kterou si uvědomíme jen na stejném místě v jinou dobu. A přesně toto zde v Lisabonu zažívám na každém kroku. Konfrontaci sebe sama v čase minulém a současném.
Dnes nás čeká místo, které si Martin s Andrejkou přáli vidět ze všeho nejvíc - nejzápadnější cíp evropského kontinentu. Místo, kde když stojíte, více na západ už to suchou nohou nejde.
Je zákaz cestování mezi okresy, ale vzhledem k tomu, že není nikde nic kontrolováno a cestování není nijak omezeno, vzhledem k tomu, že od tohoto úžasného místa nás dělí hodina a půl cesty a 8 EUR v nákladech a hlavně je to možnost splnit si sen - prostě jedeme!
Budíček nám zvoní kolem 6 hodiny ranní a po snídani, kterou Martin nádherně vychlazenou a bublinkující nalije do našich šroubovacích sklenic, s úsměvem na tváři a očekáváním vyrážíme na cestu.
Vyrážíme k metru, které máme asi 4 minuty chůze od ubytování. Metrem (1,6 €) se přesuneme k vlaku, který nás během 40 minut vysadí v Sintře (Linha di Sintra, 2,2 €). Zde jsme před 8 hodinou ranní a na zastávce autobusu do Cabo da Roca čteme, že nám to jede přesně v 9 (Sintra - Cabo 4,8 €). Máme hodinu na Sintru, což je pro nás akorát.
SINTRA:
Portugalsko nabízí, ostatně jako každá země, neskutečné množství dechberoucích míst. Jedním z nich je rozhodně Sintra, které se ne nadarmo říká pohádkové město. Hned po vystoupení z vlaku zjistíte proč. Nachází se zde totiž velké množství neuvěřitelně barevných a pohádkových paláců, taky zahrad, parků a k tomu všemu i maurský hrad.
Většina památek se dá objet turistickým autobuse (okolo 5 €), ale mnohem větší zážitek a adrenalin je projít si to pěšky. Čas potřebný na toto město je ovlivněn tím, co chcete vidět a zda budete památky navštěvovat včetně interiérů (a placených vstupů). My jsme za tu hodinku zvládli jen základní okruh, ale můžete vidět:
PALÁCIO NACIONAL DE SINTRA
První palác, na který narazíte cestou z nádraží. Jeho bílá barva a hlavně dvě kuželové věže vás dostanou už z dálky. Od 15. století pobývala královská rodina.
FONTE MOURISCA
Tak tohle je zdánlivě nenápadná, ale fakt krásná, fontána, na niž narazíte měrem k Palácio Nacional de Sintra.
QUINTA DA REGALEIRA
Jedná se o palác s obrovským parkem, ve kterém se prý budete cítit jako Alenka v říši divů. Kromě kaplí, fontán a jezírek, jsou zde také jeskyně a podzemní chodby. U vchodu vám po platbě vstupného (6 euro) dají naštěstí přehlednou mapu, která vás zavede tam, kam potřebujete. Největší atrakcí zde je Initiatic Well – věž, která místo do nebe, sahá do pekel. Má 27 metrů.
FONTE DA SABUGA
Modrá fontána, na kterou narazíte cestou na maurský hrad. Stejně jako u té první, i zde si jezdí místní lidé natáčet vodu do barelů a PET lahví, takže vyfotit si ji bez lidí je i v době Covidu fakt těžké. tato je narozdíl od první velice nápadná - z té modré vám budou oči přecházet.
CASTELO DOS MOUROS
Jedná se o Maurský hrad postavený již v 9. století Maury, v 19. století pak renovovaný Ferdinandem II. Je to jedna z hlavních dominant města. Cesta k hradu je docela mazec, samozřejmě do kopce, kterej nebere konce. Těsně před branou hradu je prosklená zem pod nohama a je zde pár koster. Děcka budou nadšený.
PALÁCIO NACIONAL DA PENA
Tak tohle je naprostá topka celého města! Nikdy jsem neviděla nic ...pohádkovějšího. Jako fakt. Neuvěřitelné barvy - indiánská červená, hořčicově žlutá, bílá...milion věžiček, nádvoří a bran.. Jedná se o jednu z největších romantických staveb 19. století a na rozsáhlém parku se podílel česká zahradník a architekt Václaf Cífka. Koupíte-li vstup jen venkovní plus zahrady, bohatě stačí! Za 6 € jste opravdu v pohádce. Park je obrovský a nádherný. kopa rybníčků a všelijakých zákoutí, úžasná vegetace. Taky uprostřed rybníku domeček pro labutě a kačeny. No a palác samotnej? Neskutečná nádhera. Dostanete se na všechna nádvoří, na vyhlídku kolem věže, kde fučel větr tak silně, že nás to málem smetlo dolů. Sednout si tady a dát si kávu s výhledem na tuhle podívanou to je dar.
Od vlakového nádraží v Sintře jedeme přesně v 9 hodin (jede to teď v době Covidu á 1 hodina) busem č. 403 do druhého cíle dnešního dne - Cabo de Roca. Cesta zabere asi 50 minut a nabízí nádherné vyhlídky. V autobuse je u každého sedadla možnost dobíjet telefon, čehož všichni využíváme! Skvělý detail, který bych ocenila po celém světě :)
CABO DA ROCA
..„kde země končí a moře začíná“ ..
Cabo da Roca - to je neskutečné místo! Je to nejzápadnější pevninský výběžek evropského kontinentu. Je to Atlantik na dlani! Tady když stojíte, jste v rámci pevniny Evropy nejvíc na západě, jak to jen jde.
Stála jsem zde 3 měsíce zpátky, a to poprvé v životě. Už tenkrát mi tohle místo bralo dech. Takhle si představuju KONEC SVĚTA. Nádherný konec!
Dnes zde stojím a dívám se na starý známý maják, kříž, kamennou desku s informací o nejzápadnějším místě Evropy, neskutečně zelenou vegetaci. Taky na šnečky a bedly!! Když je vidím, musím se smát, protože tohle je ta poslední houba, kterou bych zde čekala…
Dívám se na tu nadheru podruhé a nemůžu věřit, že je to zde ještě krásnější. Ještě pohádkovější! Útesy nad oceánem končící v burácejících vlnách Atlantiku i maják jsou dnes obklopeny ranní listopadovou mlhou, nikde ani noha, jen my. Dechberoucí podívaná! Taky poslech vln narážejících do skal a všudypřítomná vůně borovic, tamaryšku a soli z oceánu.
Tohle je místo, kde člověku dojdou všechna slova. Nejen slova, i myšlenky. Hlava se zde naprosto vyčistí, tepová frekvence zpomalí a člověkem rezonuje jen naprostý klid, úsměv na tváři a pocit absolutního štěstí. V tuhle chvíli nic není víc. Jediné, co zde vnímám, je to, jaký dar je být TADY a TEĎ. V téhle době.. Všechno se den za dnem mění, horší, zavírá. Restrikce střídá další. Všichni jsme už otupělí a unavení a čím dál víc bereme ztrátu naší svobody jako samozřejmost. I pro nás - ty s krví smíchanou s leteckým benzínem - světlo na konci tunelu pomalu mizí. Chvíli tu na člověka padne absolutní zmar. Nutkání si tenhle výjev zapamatovat do posledního detailu, do posledního solného nádechu. Protože co když je to naposledy..?!
Ale pak chytnete za ruku stejné cvoky, jako jste vy! Takové, kteří s vámi přes rakouský lockdown prostě "přejeli kopečky" a pak s vámi s absolutní důvěrou a těšením se nasedli do letadla směr dušičkový lockdown v Portugalsku, a vy víte, že BUDE dobře!
Snem mých parťáků bylo tohle místo - Cabo da Roca, a to od chvíle, kdy jsem o něm po svém "poprvé" psala. Přestože je zde v Portugalsku zákaz pohybu mezi okresy, tohle místo jsem jim slíbila. A já své sliby plním! Takže teď tu stojíme, držíme se za ruce, ve kterých jsme ještě před chviličkou drželi sklenici vína (samozřejmě plastovou, šroubovací a s vínem za KAČKU z místní sámošky) a táhnem za jeden provaz. Nejen dnes, tady a teď, ale už 9 měsíců, kdy navzdory všem překážkám pořád neztrácíme naději a plníme si svoje sny.
U cestování platí jedno - i když vám v životě občas něco zmizí, ztratí se, ztratí svou cenu,... to, co odžijete na cestách, nemůže zmizet nikdy. Tohle vám už nikdy nikdo a nic nevezme.
Před třemi měsíci jsem zde potkala nevěstu se svatební kyticí v ruce. Hrnula z toho pekelného srázu k oceánu a na můj dotaz, proč právě dnes a právě sem, mi řekla: "Protože žít si své sny je potřeba a být normální je nuda!"
Mimochodem zde potkáváme kamaráda Lorence, který je z Itálie. Celkem fajn kluk, kterej na naši nabídku vzít ho k pláži, o které vůbec nevěděl, ihned kývne. Po cestě od majáku k pláži, během prudkého kopce až na pláž, ale i na pláži - skvělý společník. Dokonce i na taneček došlo! Snažil se mě naučit tanec cabata a já, ve snaze mu to oplatit, jsem ho naučila mazurku! Dokonce za doprovodu vlastního zpěvu a dvou roztleskávaček! :) Pravda, víno na prázdnej žaludek dělá divy. Vlastně dokonce zázraky, protože přestože v srpnu jsem v tom atlantiku namočila jen kotníky, dnes - v listopadu - jsem se vykoupala celá! A nejen já. My všichni. Dokonce i některé batohy, boty, svačiny, skleničky, telefony…
Naštěstí nás dobrá nálada nepřešla ani na vteřinu a naopak nastupující angína zmizela do druhého dne sama.
Myslím, že zažít pláž, kterou jsme si pojmenovali Czech Beach (aby ne, když nás tam bylo 5 a jeden Ital), ve skutečnosti Ursa Beach, v letní azurový den je nádhera. Ale zažít ji na dušičky s teplotou vody 16 stupňů a zataženou oblohou - to je naprostý strop! Nezapomenutelný.
Od pláže k autobusu jdeme po silnici, takže podstatně rychleji. Bus jede každou hodinu, a to buď do Sintry nebo do městečka Cascais. Je teprve kolem 13 hodiny, takže času dost - rozhodneme se okouknout další, pro mě nové, místo a vyrážíme do Cascais.
...ale k tomu splněnému přání patří i trochu jiná odměna než sklenička vína... Takže abyste všichni viděli, moje cesty jsou i ROMANTIKA za KAČKU!! :)
CASCAIS
Toto město leží na pobřeží Costa do Sol, a je to typická bývalá rybářská vesnice, která se rozvinula do kosmopolitního prosperujícího pobřežního města a zároveň jednoho z nejbohatších měst v Portugalsku. Jeho atraktivita se znásobila ve 20. století, kdy si jej zamilovaly královské rodiny v exilu. Mezi prominentní hosty patřila španělská, italská a rumunská královská rodina. Během 2. světové války se z něj stalo luxusní centrum špionů.
Periferie města - to jsou obchody, nádraží a vše, co běžný turista ocení.
Ovšem historické centrum, to je jiná liga. Kouzelné hlavní náměstí, radnice , pochmurná pevnost ze 17. století, známá jako Citadela, jedna z mála staveb, které roku 1755 přežily zemětřesení a následnou přílivovou vlnu. V městském parku se nachází muzeum s archeologickými nálezy, uměleckými díly, starožitným nábytkem a zlatými a stříbrnými předměty.
Co je zde naprosto jedinečné, to je místní maják. Je modro bílý, což jsem osobně ještě nikdy neviděla.
Navíc je u něj muzeum majáků a nádherné posezení, kde můžete nejen krmit racky, ale také si zde nejlíp vychutnáte oběd za kačku (kuře ze sámošky a skleničku portského). Dokonalé místo!
Mezi další místní specialitu patří zajímavý skalnatý útvar - Boca do Inferno (Pekelný chřtán), kde si prostě nad sílou oceánských vln, které se tříští o skály, sednete na zadek.
A taky si zde můžete koupit skvělý suvenýr - mušli s vaším (milovaným) znamením. Jen to nesmíte poplést!!
Z Cascais jedeme busem opět k vlaku, který nás zaveze až do centra Lisabonu, tedy domů. Máme asi 30 tisíc kroků v nohách, jsme lehce promrzlí, mokří a Andrejky vykoupanej telefon se mlží…, ale den za to stál od A do Z!
Celkem nás dnešní výlet v jednom směru vyšel na: 1,6 € (metro k vlaku) + 2,2 € (vlak do Sintry) + 4,8 € autobus Sintra - Cabo de Roca (za ty tři měsíce zdražili o 100 procent!!), tedy 8,6 €. Zpátky jsou ceny stejné i přes to, že jedem přes Cascais, tedy celkem za 17,2 €. Mimochodem - ve městě balíček obdobného celodenního výletu koupíte od 140 € výše..
DEN 3 - pondělí 2.11.2020 - PROSTĚ LISABON
Dnes nás čeká Lisabon se všemi památkami a místy, co lze za jeden den zvládnout.
TRAMVAJ Č. 28:
Když jsem kdysi začala pátrat po tom, co v Lisabonu musím vidět, celým internetem rezonovala žlutá barva! Žlutá barva tramvají, konkrétně tramvaje s číslem 28. Je to prý povinností každého turisty svézt se po celé délce této trasy a já po absolvování této atrakce naprosto souhlasila! I nyní jsme trmvají jet museli, protože sebou máme dvě účastnice, které to nezažily! Navíc nám tramvaj zastavuje přímo před ubytováním..
Osobně doporučuji jet z konečné na konečnou. Ta „první“ konečná je na náměstí Martim Moniz, ta poslední na hřbitově. Jak stylové! Jinak jsem hodně četla o tom, že bývají tyto spoje přeplněné a že je důležité přivstat si a vyrazit brzo ráno, ideálně z koncových stanic. Nevím jak je tomu v normálním světě, ale v tom dnešním – covidovém – sednete si kdykoliv. Bez stresu a násilí. Navíc tramvaje jezdí v opravdu hustém intervalu, takže můžete nejprve využít tramvaj na jednu kochací se jízdu a pak ji využívat jako výskok a náskok u míst, které vás na trase nejvíce zajímají. Takto jsme to udělali my. Tramvaj Vás povozí super úzkými uličkami, kam se tak tak vejde. V opačném směru musí jezdit zase jinými uličkami, dvě koleje se prostě nevejdou. A pojedete do kopce, z kopce, do kopce, … prostě Lisabon! Mimochodem - na tuto tramvaj se vztahuje celodenní tiket za 6,4 EUR, takže pokud jej zakoupíte, určitě využijte! Jo a chodí zde revizoři. A jak se mi zdálo neuvěřitelné, aby někdo nastoupil “na černo”, jeden černý pasažér (a to doslova) byl před našimi zraky přichycen...
HŘBITOV PRAZERES
Jsem tu podruhé a pořád stejně krásné místo. Kdo by to byl řekl?! Jedná se o opravdu monumentální hřbitov, který se nachází v západní části města. Byl postaven v roce 1833 po vypuknutím epidemie cholery. Je zde pohřbeno mnoho slavných portugalských občanů – umělců, autorů i vládních osobností a je zde mnoho velkých mauzoleí. Hrobky jsou tu skoro jako malé domy, občas v některé vidíte přes skleněné dveře vystavené rakve. Někde část skleněné výplně “okýnek” chybí, a to je teprv mazec! Docela morbidní, ale svým způsobem kouzelné. Hřbitov je opravdu velký a zajímavý, doporučuji!
KATEDRÁLA SÉ
Nejstarší lisabonský kostel je směsicí několika architektonických stylů a byl postaven na místě, kde stávala maurská mešita. Katedrála Panny Marie, známá spíše jako Lisabonská katedrála nebo jednoduše jen jako Sé, je nejstarší a nejvýznamnější církevní stavbou v portugalské metropoli.
MIRADOURO SANTA LUZIA
Vyhlídek je v Lisabonu nespočet. Ani si je nemusíte dávat do map, o nějakou určitě zakopnete. Tahle byla fajn, ale těch hochů prodávajících od kšiltovek po drogy tu teda bylo dost...
MIRADOURO DA SENHORA
CONVENTO DO CARMO
Jedná se o ruiny karmelitánského kláštera, který byl po velkém zemětřesení v roce 1755 zničen. Co je nejvíc hrozné je to, že ničivé zemětřesení nastalo prvního listopadu, kdy v klášteře, včetně kostela, probíhala zrovna mše. Klášter se zřítil a pohřbil tak mnoho věřících. Skončil v troskách a už nebyl nikdy zrekonstruován. Tyto ruiny nyní patří k lisabonským památkám, které nejvíc připomínají toto ničivé zemětřesení
VÝTAH SANTA JUSTA
Tento výtah se nachází hned vedle zničeného kostela a je to jedním slovem skvost! Výtah Santa Justa přepravuje lidi že čtvrti Baixa do výše položené čtvrti Bairro Alto a mimoto je to umělecké dílo! Původně byl výtah poháněný parním strojem, později došlo k elektrifikaci. Výtah je postaven v neogotickém stylu a každé patro je zdobeno odlišným způsobem. Uvnitř věže jsou dvě kabiny, každá z nich pojme 25 osob. Nicméně v době Cividu ho máte jen pro sebe.
Pokud si nekoupíte celodenní jízdenku, platíte za každé svezení jízdné. Pokud si naopak celodenní jízdenku koupíte, můžete tento výtah využívat zdarma. Už to je důvod pro nákup celodenní jízdenky!
VÝTAH/LANOVKA DA GLORIA
Jedná se o další spojnici mezi městskými čtvrtěmi Baixa a Bairro Alto. Nejedná se o skutečný výtah, ale o historickou tramvají, která jezdí v kopci nahoru a dolů. Má pouze jeden vagón a jízda je opravdovým zážitkem! Řídící část je z jedné i z druhé strany vagonu a vtipné je to, že zrovna nevyužitá řídící kabina slouží jako část vozu určena cestujícím. Řidič přebíhá z jedné do druhé části podle toho, kde zrovna lanovka zastaví. Výtah překonává na vzdálenosti 265 m až 17° stoupání. I zde platí, že se vyplatí celodenní jízdenka. S tou máte tuto jízdu samozřejmě zdarma. Samostatná jízdenka stojí 3,6 €!
NÁMĚSTÍ ROSSIO:
Tak tímto místem jsme během jednoho dne prošly asi pětkrát. Všechny památky a cíle, které jsem si nachystala, měly jedinou spojnici – náměstí Rossio.
Historie náměstí je opravdu dlouhá a pestrá! V dobách velké Římské říše zde byl hipodrom, sportoviště. Ve 14. století zde byly vyhlášené trhy, slavnosti a býčí zápasy. V 15. století se náměstí proměnilo v dějiště veřejných poprav a v 16. století zde byla nemocnice Všech svatých. Ta byla během listopadového zemětřesení v roce 1755 srovnaná se zemí..
Tohle zemětřesení, lisabonské z roku 1755 dodnes patří mezi nejničivější v historii Evropy a vůbec nejsilnější na celém světě. Ve vlnách tsunami a v plamenech požáru, které zemětřesení doprovázely, a to po dlouhých 5 dní, bylo zdevastováno vše živé i neživé a zahynulo odhadem 60 000 lidí. Tedy téměř čtvrtina tehdejší Lisabonské populace… V druhé polovině 18. století proto bylo nutné postavit téměř celé město od základu znova. Iniciátorem byl markýz Pombal (přesně ten, jehož památník stojí na náměstí u našeho ubytka), národní hrdina, který se zasloužil o znovu obnovení města. Vznikla tak pombalinská architektura, která je známá především speciálně zpevněnými třípatrový mi domy. Právě tyto domy lemují náměstí Rossio ze všech stran.
OBCHODNÍ NÁMĚSTÍ (Praça do Comércio)
Toto náměstí bývá nazýváno nejen jako Obchodní, ale také Palácové (Terreiro do Paço) a patří nejen mezi ty nejkrásnější! V době covidu je zcela vylidněné, což je na jendu stranu nádhera, na druhou - dost depresivní.. Jeho prostory ohraničují ze tří stran bloky třípatrových stylových domů s přízemními arkádami a malými balkony ve II. patře. Celé toto náměstí vzniklo taktéž díky ničivému zemětřesení v roce 1755. Původně zde stával královský palác. Současné moderní náměstím propojuje 8 ulic a 9 ulic přetíná. Ve středu náměstí stojí jezdecká socha krále Josefa prvního. No a tou nejvíc nejzajímavější částí je vítězný oblouk Arco de Rua, jeden z nejvýznamnějších vítězných oblouků ve světě vůbec.
PINK STREET
Přesně tak - růžová ulice. Ulice Rua Nova do Carvalho má opravdu růžový chodník a já ji objevila na internetu v sekci „ty nejvíc insta friendly místa v Lisabonu“. Tak si tu taky trošku zapózujeme, že..
TIME OUT MARKET
Time Out Market je tržnice a fancy jídelna přímo naproti vlakového nádraží Cais do Sodré. Je zde k dispozici 35 stánků, které nabízí převážně jídla z mořských plodů, burgery, sushi, čokolády, vína, zmrzlinu a další delikatesy. Jídlo je tu o dost dražší než v běžných restauracích, ale cenu asi vyváží kvalita a dokonalý způsob servírování.
TORRE DE BELÉM
Tahle věž leží daleko od centra, buď se sem svezete busem nebo tramvají, nebo jdete z centra podél řeky Tejo asi 2 hodinky chůze. Věž dříve stávala na ostrově, ale staleté nánosy bahna ji spojily s pevninou. Později bylo celé nábřeží upraveno a vznikla tak nejen promenáda na krásném náměstí Praca do Imperio, ale i monumentální památník zámořských objevů. Věž sloužila jako pevnost a maják a patří vůbec k nejvýznamnějším ukázkám manuelinského stylu v Lisabonu.
No a je to samozřejmě je to místo, kde si sednout na schody, kochat se tou nádherou a dát si skleničku výborného místního vína, je nutnost každého, kdo Lisabon navštíví.
KLÁŠTER SVATÉHO JERONÝMA
Klášter leží kousek od Betlémské věže, takže v odlehlejší části Lisabonu. V minulosti zde byl důležitý přístav, ze kterého vyplouvali Portugalci na své zaoceánské plavby no a konkrétně tento klášter dal na místě, kde se Vasco de Gama modlil před vyplutím do Indie, postavit král Manuel první. Celá stavba tohoto monumentálního klášteru byla financovaná z obchodu s kořením. Klášter nádherný…
Hned u něj je nejen botanická zahrada, muzeum námořnictva, ale také planetárium.
LX FACTORY
Na tohle místo, na prostory bývalé továrny, jsem minulý trip narazila úplnou náhodou. Tohle místo mě tenkrát naprosto dostalo a já věděla, že tady nejsem naposledy. Tahle unikátnost v centru Lisabonu s místní quesadillou byl pro mě vedle Cabo da Roca vlastně hlavní důvod návratu do Lisabonu..
A čím je to tu tak unikátní? LX factory je komunita. Je to místo setkávání lidí všech generací, ale stejného smýšlení. Je to místo excelentní kuchyně a ještě lepší sangrie, místo uměleckých experimentů, retro butiků a hlavně neuvěřitelných graffiti a výzdob na každém kroku. Nachází se zde víc než 150 obchůdků, kaváren, stylových restaurací, galerií a uměleckých interiérů a všechno to je ve staré cihlové opuštěné továrně, která byla odsouzena k demolici. Všechno zde dýchá neuvěřitelnou atmosférou, která na vás padne ihned, jak sem vkročíte.
Továrna byla dříve určena na zpracování bavlny a zaměstnávala 500 dělníků. V důsledku hospodářské krize po první světové válce začala mít společnost problémy, což vedlo k rozprodávání budov. Chvíli zde byla tiskárna, v sedmdesátých letech zůstala továrna opět prázdná a opuštěná. Chátrající továrna byla nakonec v důsledku finanční krize v roce 2008 předána jako projekt alternativního kulturního centra soukromým vlastníkům této lokality. Dnes je to místo koncentrací nejrůznějšího umění, architektury a hudby, proslavené jsou zde nedělní bleší trhy a v noci se to zde celé promění v hudební scénu s několika živými koncerty.
Provozovatel areálu dokázal opuštěné a zanedbané prostory proměnit v živnou půdou pro rozvoj talentů z různých oborů. Nájemci si zde své prostory navrhují a přizpůsobují sami, nicméně provozovatelé dbají na to, aby se nejednalo o žádné zásadní stavební zásahy a místo zůstalo i nadále autentické.
Tak třeba původní kantýna pro dělníky se zde proměnila v originální restauraci nebo bývalá tiskařská dílna v knihkupectví, kde ze stropu visí dívka na okřídleném kole a kde je jedna zeď stoupající do výšky 10 m zaskládaná knihami. Nádherný pohled od vstupních dveří! 🙏🙏💛
Je to prostě BOŽÍ projekt, který najdete cestou pod pilířem Salazarova mostu (most 25. dubna), a to za úplně nenápadnou branou do ne zcela přívětivého tunelu...
No a uprostřed toho všeho zmíněného stojíme my. Já už podruhé. Díky tomu se teď kochám nejen vší tou nádherou kolem, ale hlavně pohledem na nadšené tváře mých parťáků. Cítí totéž co já 3 měsíce zpátky. Oči jim jiskří nadšením, nestíhají fotit, vše osahávat a při neustálém otáčení se 360 stupňů kolem své osy, cítí stejný zázrak jako já. Zázrak, že jsme tu. Právě teď. Spolu 💛
A to ještě neochutnali mexickou kuchyni za rohem! (* zase dvě kila hore, no...🙈😁)
Nadšení, které vidím v jejich tvářích TEĎ, bude to první, na co si vzpomenu, až tu budu stát potřetí! Bude to dokonce dřív, než vzpomínka na pikantní nachos a sklenici sangrie se skořicí...
DEN 4 - úterý 3.11.2020 - LISABON - CRISTO REI, PONTE DE 25 ABRIL, ČESKÉ VELVYSLANECTVÍ V PORTUGALSKU
Dnes máme poslední den v naší kompletní sestavě. Vlastně ne celý den, ale jen půl den. Okolo 15 hodiny odletí Andrej a Martin domů a další dvě noci v Lisabonu zůstaneme jen tři. Plán máme na dnešek jednoduchý. Chceme přejet přes most na druhou stranu řeky Tejo a jít k soše Ježíše, která mě minulý trip naprosto dostala a kde Martin s Andrejskou při své návštěvě Lisabonu nebyli. Od ubytování nám jedou spoje v podstatě až k soše, za hodinu jsme tam. Cestou dáme malou zastávku v místní kavárně - káva a vanilkový košíček je nutnost. No a pak už sypeme k bráně areálu. Jsme zde v 9 a je zavřeno. Koukám na web, kde stojí, že se otevírá v 9:30. Vydechneme úlevou a jdeme projít čtvrť pod kopcem. Ta je teda strašná, nic hezkého se tam nedalo ani vyfotit, ani popsat. Ale koupili jsme si tam víno, takže to marná cesta nebyla.
Kolem desáté se vracíme k Ježíši a ...JE ZAVŘENO! Nechápeme důvod, nikde žádná cedule, jen sem tam nějaký pár, který dojde stejně jako my k zavřenému areálu a pak to otočí. No nic, obejdeme areál jakousi spodní cestou a uděláme si pár fotek mostu i Ježíše z jiného úhlu. Ostatně - ono to tu asi bude stát i příště, až se sem každý z nás vypraví :) Tak aspoň vzpomínka a popis tři měsíce zpět:
CRISTO REI (SOCHA JEŽÍŠE)
Jedná se o stavbu vysokou 75 m, na které stojí 28 metrový Ježíš.. O této soše se říká, že je obdobou brazilského ježíše v Rio de Janeiro. To nemohu posoudit, toho jsem ZATÍM neviděla. Každopádně tento lisabonský, pojmenovaný Cristo Rei, v překladu Král Kristus, je opravdu neskutečná stavba! Už když zastaví autobus a vy ze stanice přejdete po mostě přes desetiproudovku k visutému mostu, pohled na Ježíše na kopci vám vezme dech. Čím víc se k němu blížíte, asi 10 minut chůze celkem, tím se tento pocit ještě více intenzivní. Poslední část cesty mi připomněla střední Ameriku. Žluté domečky, syté barvy a syté veselé malby na nich, všude prádlo, usměvaví lidé… No a na konci toho všeho ON. Ježíš s otevřenou náručí. Přijdete k němu zezadu, o to víc dominantně tahle stavba působí. Přední jsou vodotrysky a ze všech stran je slyšet kostelní hudba. Jemně, podmanivě… Místo vás okamžitě ohromí a uklidní současně.
Socha je umístěna na druhé straně zálivu řeky Tejo městské části Almada, a to tak, aby Kristus mohl mít rozevřenou náruč k celému městu.
Vstup do sochy a na vyhlídku z nadmořské výšky 184m je možný a je za 6 €.
Jinak jedním z důvodů pro stavbu této sochy bylo poděkování bohu za to, že se Portugalsko nemuselo zapojit do hrůz druhé světové války… Stavba probíhala od roku 1949 do roku 1959. Celý tento monument měří 110 m, stavba je umístěna ve výšce 133 m (výška útesu), tudíž se tento Ježíš dívá na Lisabon z nadmořské výšky 243 m.
Za sebe musím říct, že ze samotného Lisabonu je to pro mě to nejvíc místo. Rozhodně takové, které bych si nenechala ujít ani podruhé, ani potřetí…
PONTE DE 25 ABRIL
Most 25. dubna je pojmenován na památku počátku Karafiátové revoluce, která začala právě 25/4 v roce 1974. Revoluce, která svrhla tehdejší diktaturu a přinesla Portugalcům demokracii. Do provozu byl ale uveden už v roce 1966 a do revoluce se jmenoval „Salazarův most”. Nejzajímavější na něm je fakt, že vypadá jako Golden Gate Bridge v San Franciscu (dokonce jej i stavěla americká firma).
Most 25. dubna je 27. nejdelším visutým mostem světa a měří 2277 metrů.
Od Ježíše a mostu sypeme na naše ubytování, kde se fofrem sbalíme a přesuneme 600 metrů dále do ubytování č. 2. Počasí se radikálně změnilo a venku je naprosto azurové nebe. O to víc jsme nadšené z terasy, která k našemu novému bytu patří. Zabydlíme se a dáme skleničku místní Ginji s Martinem a Andrejkou. Ti se s náma totiž loučí a naše cesty se toto odpoledne rozdělují. Ale jen pro tento trip!!
ČAJ O PÁTÉ (čti: káva a víno ve čtyři) NA VELVYSLANECTVÍ
No a protože jsme si dnes s holkama naplánovaly odpoledne každá po svém, tedy osobní volno, a mě shodou okolností přišlo milé pozvání na kávu, je ideální doba jej využít! Pozvání na kávu na velvyslanectví se prostě neodmítá! Jednak je za kačku :) , ale hlavně je milou změnou navštívit podobný úřad z jiného důvodu než repatriace nebo krádež dokladů… Navíc mám nabídku odvozu, a to je faktor víc než rozhodující!
Přesně v domluvený čas, tedy v 16 hodin, mě vyzvedává milý pán v autě s diplomatickou SPZ a na sedadle cedulkou s mým jménem a adresou. Hele pánové - tohle je fakt dobrý, doporučuju! Nemyslím tu diplomatickou SPZ, ale řidiče a cedulku se jménem :D
Řidič je milej, oblečenej tak stylově (k tomu ten klobouk!), že na něj musím hledět s pusou dokořán, no bohužel moc nepovykládáme, česky neumí…
Každopádně to nevadí, protože já mám stejně co dělat při snaze sledovat všechny ty stavby a památky zalité odpoledním sluníčkem. Když projíždíme kolem Kláštera Jeronýmů, úplně žasnu. Včera to tu bylo všechno zahaleno v depresivním sychravém plášti, dnes tahle impozantní budova září na tyrkysovém podkresu do všech stran. Ta proměnlivost počasí je opravdu neuvěřitelná! Stejně jako Lisabon sám.
Po asi 35 minutách jízdy zastavujeme v krásné vilové čtvrti a já si říkám, že jet MHDčkem, byla by to cesta na půl den :) Před budovou visí naše vlajka a právě tady, při pohledu na ni v odpoledním lisabonském slunci, si uvědomuju, jak je krásná. Nevím proč, ale vybaví se mi výtvarná výchova v první třídě a hodina, kde jsme právě tento znak české státnosti malovali. Do teď to veledílo mám.
Přivítání bylo milé a rozhovor na téma cestování a práce konzulů, ambasád a velvyslanectví pro mě opravdu zajímavý. Věděli jste, že honorární konzulové pracují zdarma?? Já teda ne a musím říct, že od teď ještě větší poklona všem, kteří tuto práci dělají. Všem, kteří nás zachraňují z nesnází a pomáhají nám na cestách..
Po super kávě nechybí sklenička výborného vína a pohled z terasy přímo na Salazarův most. Přesně na ten, pod kterým jsme včera stáli v celé naší pětičlenné sestavě a večeřeli skvělou quesadillu.
Tenhle pohled, ten z téhle konkrétní terasy, je zase úplně jiný. Na jedné straně slunečný den, na straně druhé zapadající žhnoucí slunce a pohled na místo, kde se tahle oranžovo žlutá krása potápí do oceánu.
Fakt doják! A nekazí ho ani skutečnost, že za zády visí na zdi obraz našeho prezidenta, který drží semknuté dlaně a na tváři má výraz jak kocour ze Shreka. Vlastně si tady uvědomuju, že tu fotku vidím na zdi viset poprvé…!! A to tady, v Lisabonu. Zvláštní.
Když se s tím svěřím, je mi ukázána i pracovna vedle. Protože tam visí ještě jeden český prezident. Není jím nikdo jiný než Vašek Havel. A není to klasická prezidentská fotka! Je to pan Havel s ohrnutýma kalhotama a s nohama v Atlantiku. Nádherný obraz a ještě hezčí příběh. Pro ten si ale musíte zajet na velvyslanectví! :)
No a protože je moje obliba dobrého vína (čti vína za Kačku) celosvětově známá, nemohla jsem ani tady, v Lisabonu, dostat lepší dárek než právě lahvinku :D :D
Je úžasný, jak je skutečnej svět malej a ten svět facebooku mocnej! A ještě lepší je uvědomit si, že za hranicemi rodný hroudy se stejně všichni najdem. A nejlíp nad skleničkou Reservy..
DEN 5 - středa 4.11.2020 - LISABON - OCEANARIUM, MĚSTO
Dnes jsme se rozhodly trochu prospat a pak vyrazit do cca 8 km vzdáleného oceanaria pěšky. Nebyla bych to já, abych cestou nekoukala do telefonu a nezvrtla si kotník… Naštěstí jsem měla kotníkové boty a přes malou bolest jít dále šlo. Nicméně cesta z centra se proměnila v neutěšenou periferii, takže jsme cca po 5 km chůze sedly na bus a akvárku se přece jen nechaly posunout.
OCEANARIUM LISABON
Od zítra je v Portugalsku lockdown. Ještě nevíme, co to pro nás bude znamenat, ale dobrá zpráva je, že lidí v ulicích je minimum, ti co jsou, jsou disciplinovaní a mají roušky, takže nás holky z covidové velmoci neohrožují a hlavně - oceanarium, které bylo v srpnu za 19 € (což fakt není za kačku), zlevnilo na 13! Mimo to zde mají slevu v restauraci, kde si dáte kýbl (čti skoro litr) poctivé bílé Sangrie (taky kávu, jídlo, suvenýry..) s 50ti procentní slevou.
No a není nad "za kačku drink", u kterého s parťačkama probereš dojmy ze žraloků, mant, mořských koníků, rybiček nemo i správců aquaria v sexy neoprenovejch oblečcích pod vodní hladinou!!
Navíc...jsme tu dnes zřejmě jediné (a na dlouho možná i poslední) návštěvnice...😔
Jako je to na ho.no, tahle doba, co vám budu říkat. Všechny ty nouzové stavy, karantény a restrikce normálního života. Povinné covidy (jakože testy!), zrušené lety, hektolitry dezinfekce, v níž se všichni skoro koupeme a roušky. Lidi bez práce, lidé vzdávající své sny a přání, lidé bez jistoty světla na konci tunelu. Žijeme to už 9tý měsíc a není to lepší. Naopak. Někdo v tom nějak plave, někdo se plavat učí "za pochodu", někdo plave proti proudu, někdo se topí..
Tady ti domácí - myslím ty v lisabonském oceanáriu - ti plavat umí! Všichni. Hodně dobře! Pod vodou vydrží bez vzduchu donekonečna.... Nicméně co si tady počnou bez nás, bez lidí? Bez dětí a jejich tváří s výrazem němého úžasu. Bez rodičů, kteří to mohou sledovat s hrdým a šťastným úsměvem na tváři. Taky bez peněz ze vstupného na udržování chodu takové mořské nádhery?!
Už se těším na své přespříští Portugalsko. To následující sice asi bude bez akavárek, žraloků a mant (ale bude, i kdyby na víno nebylo!!), ale to další - to se sem vrátím i za 19 evropskejch KAČEK!!
Jinými slovy - oceanarium doporučuji všema deseti!
No a po akvárku jsme sedly na metro a zajely se kouknout na stadion Benfica Lisabon. Bohužel trasa ke vchodu byla nekonečná, můj kotník se ozýval víc a víc a nás k sobě táhl otevřený Primark na opačné straně… Takže na stadion musel stačit pohled z dálky.
Primark jsme nakonec taky vypustily, protože fronty byly jak za komančů na banány a na to jsme neměly náladu ani jedna.
No a večerní siesta se skleničkou darovaného vína byla tou nejlepší tečkou krásného dne a nejlepším lékem na oteklej kotník. Bylo to boží, HOLKY! I bez růžovejch brejlí v tomhle covidovém prapodivnu - pink DAY 1A!
DEN 6 - čtvrtek 5.11.2020 - LISABON - VÍDEŇ - BOŘITOV
Check out máme až v poledne, tak ještě naposledy vyrážíme bez batohů a krámů na procházku městem. Je nádherně, sluníčko pálí…. Nechybí Praca Palacio a pohled na řeku Tejo, stejně tak poslední žloutkové košíčky a káva na náměstí. Naposledy si říkáme, jaké máme štěstí, že jsme právě teď právě tady…
I když je ode dneška lockdown, ve městě není znát žádná změna oproti dnům předešlým. Obchody praskají ve švech, zahrádky a kavárny fungují. Tady je prostě všechno ...jiné. Takové vstřícnější…
V ubytku pobalíme saky paky a přesuneme se kousek dál k malému parčíku a posezení. Tady si dáme poslední skleničku vína pod azurovou oblohou a zahájíme přesun na letiště.
Skvělá zpráva je, že napříč lockdownu je konečně otevřený lisabonský letištní salonek!! Dávám si skvělé portské a ochutnám každou zobku studeného bufetu, kterou tu mají. Jak jinak, že.
No a pak už cesta domů. Rozměr zavazadel nikdo nekontroluje a v letadle je nás tak 15 %.
Když startujeme, za oknem prší. Koukám na sklo okénka, na kapky deště které vypadají jako slzy…. Na chvilku na mě padne tíseň a neuvěřitelně smutná nálada,. Hlavou mi proletí, zda tento můj let není letošní poslední...
ROZPOČET:
letenka Vídeň - Lisabon - Vídeň: 613 Kč
ubytování 5 nocÍ/os: 2 076 Kč
doprava - komplet vlaky, busy, spoje na letiště: 33 € (karta, 17,2 € výlet Cabo, 2x 24h jízdenka, 2x jednorázová) / 910 Kč
jídlo, pití, vstup oceanarium, ostatní: 1 980 Kč
Celkem 6 dní / 5 nocí v Lisabonu za 5 579 Kč.
ZÁVĚREM?
Tenhle trip byl skvělej. Sešla se zde parta skvělejch lidí a já si uvědomila, že ať jde o lidi, kteří u jsou tak nějak "vaši" (Andrej a Martin), o skoro děti (sory Baru), nebo o úplně ceizí lidi, kteří nemají internet a internetové bankovnictví (no jooo, jsou tací, viď Šárko?!) - jak se vyjede na cestu, je úplně jedno, kdo je kdo. Všichni jsme na jedné lodi a všichni se snažíme o jedinou věc - aby to bylo BOŽÍ! Někdo polyká vlastní plíce cestou od majáku k pláži u Cabo da Roca, taky z toho nechutnýho kopce dolů a nahoru, ale zatne zuby a dá to, někdo to své bankovnictví v té malé krabičce v ruce přece jen otevře a zjistí, že to nebolí. No a jsou i tací, co si s chutí zahrajou jedno dost ujetý pexeso, zatímco doma by je to ani nenapadlo. Každej ze sebe dá kousek víc, než by normálně dal. Ale ve výsledku je právě z těhle kousků ten nejlepší koktejl emocí a vzpomínek. Takže jestli budu někdy na tenhle trip vzpomínat, tak to vedle hlubokých výdechů a nádechů u Cabo da Roca a uvědomnění si, jak čas hrne vpřed a mění vše kolem nás, aniž bychom si to v daných vteřinách uvědomovali, vzpomenu si hlavně na...:
1/ Na tebe, Báro. Na to videíčko po vyškrabání se od pláže zase na vrchol a tvoje dojetí ze slov pochvaly. Ta pochvala ti patří i tady! Jsi skvělá parťačka na cesty a věz, že dáš v životě všechno, co si umaneš. Možná i tu lisabonskou veselku!! :D
2/ Vzpomenu si na tebe, Šárko. Na člověka, který mi dokázal to, co mi kdysi říkal kamarád Jox. Kdo opravdu chce letět, neváhá. Tvoje reakce SNO na moji víceméně v legraci napsanou poznámku pár hodin před odletem, že furt můžeš letět, tvoje dvouhodinová cesta třemi vlaky z Pardubic do Blanska, do auta plného cizích lidí a ještě ke všemu bez letenky, za to s absolutní důvběrou, že to zařídím - to je pro mě jedno obrovské wau. Motivace! Mám řadu přátel, kteří neustále říkají, jak někam letět chtějí. Píší, volají... Ale když jim napíšu tehdy tam a tam, mají plnou pusu výmluv a důvodů, proč to zrovna teď nejde. Jsi pro mě neuvěřitelnej úkaz! Doufám, že ti ta rozhodnost a chuť život žít, ne přežívat, vydrží!
3/ Vzpomenu si na vás, Víchovi! Na naši popexesovou debatu na téma, jak je fajn cestovat s někým, s kým můžete být naprosto sví (jo, teď mluvím o tom záchodě bez kliky a možnosti zavřít dveře :D ) - no mám to s váma naprosto stejně! Jste boží parťáci a já už se těším na to naše prosincové Polsko. Ono je totiž jedno, zda to bude sousední království nebo Karibik. Podstatní jsou lidé na cestách, ne cesty samotné.
4/ Vzpomenu si i na vás, Petře. Na jednu facebookovou zprávu nad ránem, která mi nejen dala na vědomí reálnou situaci v destinaci, kam se chystám (tedy pomohla mi), ale také mi dala opravdu hezký pocit z toho, že si od dneška možná občas uvědomím, jaký dosah tohle psaní může mít. Že to vše tady někdo čte a že opravdu lze lidi "nakazit". Nakazit cestováním. Taky že náhody se prostě dějí a opravdu se může stát, že místo focení se do náhradního pasu u konzula na Mallorce po ukradení identity a všeho podstatného, můžu sedět dva týdny na to ne na ambasádě, ale rovnou na velvyslanectví a s naprostým klidem srkat reservu a koukat na ten nejkrásnější západ slunce nad řekou Tejo.. Díky za to!
5/ Vzpomenu si na Cabo da Roca, na modrej maják v Cascais, na 50 procentní slevu Sangrie v oceanariu a hlavně - na mušli se znamením zvěrokruhu u Cabo Inferna....
Bylo to boží a bylo to ZA KAČKU!
