Jak cestovat s minimálním rozpočtem, zato ovšem s maximálními zážitky? Zkus se inspirovat v knížce ZA KAČKU ➡️
KNIHU MŮŽETE OBJEDNÁVAT ZDE
15/10/2020:
Tak dneska jsem JI viděla v knihkupectví! Navíc vedle Zibury 🙏🙈 Musím říct - hodne zvláštní pocit. Radost, pýcha, trochu strach, vnitřní štěstí, nervozita... Na tenhle pocit budu ještě za pár let vzpomínat. Na co ale nezapomenu nikdy a čemu se žádné knihkupectví světa nevyrovná - TO JSTE VY🙏
Za necelé dva týdny tolik fotek s knížkou, milých zpráv a hlavně motivující zpětné vazby, že si připadám jak v šesti letech pod vánočním stromkem, kde byla jak mikina s Mickey Mausem, tak i promítačka a hlavně - svítící globus.. 🌎 Hromada štěstí a splnění všech mých snů naráz.
Teď už mi radost nedělají věci. Teď mi ji dělají cesty a lidé. Tedy vy všichni! No a sny? Mé sny se s pandemií změnily. Dříve to byla Transsibiřská magistrála, Mexiko nebo Aljaška… Nyní si přeju jenom jediné. Aby se svět vrátil alespoň částečně do kolejí, ve kterých byl před Covidem. Aby opět bylo možné cestovat bez restrikcí a omezení. Aby zmizely všechny semafory a limity, s kterými nemůžeme hnout, ať je naše vůle a chuť cestovat sebesilnější. Přeji si zpátky plné letištní haly, vytížená letadla, vlaky, autobusy a hlavně památky a všechna ta nádherná místa na naší zemi pod ohromeným wau nás všech, lidí. Protože všichni potřebujeme čas od času vystoupit ze stereotypu všedních dní a alespoň občas zažít něco výjmečného. Protože všichni máme sny a potřebujeme si je plnit. Protože "zadržet dech" chvíli lze, ale žábry prostě nemáme..
2/9/2020:
...tak já už ji mám doma🍸a pokud byste ji někdo chtěl - od zítra ve většině knihkupectví k mání 😊
Když jsem byla malá, chtěla jsem prodávat v knihkupectví. Ani ne kvůli čtení samotnému, ale protože jsem milovala vůni knih, pohled na jejich starodávné hřbety v knihovnách a zvuk listování v jejich stránkách, kdy palec a ukazováček trpělivě hladí každý list. Taky jsem měla ráda ilustrace a obálky knih, o kterých se mi někdy i zdálo. Třeba o Neználkovi nebo o zlaté hvězdě na obálce knihy Boženy Němcové. Do úplného vydření jsem zde tisíckrát třela ukazováčkem a pak si tím pozlátkem sama dělala hvězdu na čele.
Po mé první registraci v letňanské knihovně jsem tam byla jako doma a dodnes, když zavřu oči, cítím vůni knih a postarší knihovnice, elegantní dámy s vytříbeným vkusem pro parfémy, která na mě shovívavě mžourala přes obroučky obrovských brýlí a vždy mi půjčila více knih, než řád dovoloval. Hodně knih jsem si tenkrát půjčila a ani je nečetla. Těšilo mě mnohdy je jen držet v ruce a listovat jimi.
Pak jsem začala chodit do školy a přišlo něco, co většina normálních lidí považuje za zlo – povinná četba. Dostala jsem seznam doporučených knih, a protože mám ráda povinnosti za sebou, vypůjčila jsem si zhruba třicítku titulů a pustila se do toho. Přesně v této době jsem přestala vnímat šustění papíru, dokonce i zlaté hvězdy a ilustrace, a začala hltat obsah. Kolikrát se mi stalo, že jsem celou noc nespala, protože jsem nemohla knížku odložit. Sofiina volba, Kdo chytá v žitě...těch, které mě nenechaly spát, byla řada.
Roky ubíhaly a pro mě se staly knihy úžasným únikem ze světa reality, mnohdy příliš tvrdé na jednu holčičí duši. Číst si pro mě bylo stejně krásné jako koukat v telce na Nekonečný příběh nebo u kamarádky na videohit Hříšný tanec. Byl to svátek. Byly to chvíle, kdy jsem opustila zdánlivě bezvýchodný šedivý svět a stala se na chvíli čímkoli jsem chtěla. Cestovala jsem, plula na zaoceánské lodi ve vlnách Karibiku, plnila si své sny.
Nikdy jsem netoužila do světa knih a psaní osobně zabřednout, nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo, že cokoli z mé hlavy by někdo chtěl opravdu číst. Jenže pak mi jednoho dne přišel e-mail od Iva Michalíka a jeho předmět zněl: „vydáme spolu knihu 🙂?“ A tím ten Ivo Michalík moje sny zase trochu „přeštěrchal“. Po počátečním skoro výsměchu nad tímto nápadem jsem si řekla – a proč vlastně ne? Pokud mi věří Ivo a pár lidí u něj v nakladatelství, proč na tuhle „palubu“ nezkusit nastoupit. I létání po světě bez angličtiny a hromady peněz mi na začátku všichni rozmlouvali a taky to jde.
Chuť prodávat v knihkupectví mě přešla. Také rok od roku méně čtu, což mi hrozně chybí, ale... asi zase více žiju své sny, takže to se mnou třeba není tak špatné. Občas si ale čas ukradnu a nějakou knihu přečtu, klidně zase na jeden zátah. Vzít do ruky knihu už pro mě není únik z reality, je to odpočinek, který když si dopřeji, musí stát za to. Ni a nic bych si nepřála víc než to, aby pro každého, kdo mou knihu uchopí do ruky, nebyl čas vynaložený na její přečtení marný. Aby někoho třeba inspirovala, motivovala ke koupi letenky a k jedné jediné cestě, která může člověka od základů změnit. Naučit ho nesnít, ale svoje sny žít. Tak jako se to stalo před pár lety mě.
Děkuji za důvěru Vám, Ivo, a taky do Albatrosu a XYZ.
Děkuji své rodině za podporu ve všem, do čeho se pustím, protože bez toho, bez svého majáku jménem DOMOV, bych byla naprosto ztracená. Potřebuji být rozlítaná a neustále mezi nebem a zemí, ale ještě víc potřebuji přístav, do kterého se můžu z každé cesty vrátit.
Děkuji všem parťákům na všech mých cestách minulých i budoucích za důvěru, se kterou se mnou nastoupí na palubu letadla a vydají se na „dovolenou“ bez jediné hodinky zbytečného odpočinku, za to na dřeň, s jídlem v poklusu a čůracími přestávkami, až když praská močový měchýř.
Děkuji přátelům, kteří se mnou cestovat nemohou, ale podporují mě z domova.
No a nejvíc děkuji všem cestovatelům (nejen na Cestujlevne.com), kteří mi jsou inspirací a vzorem a kteří mi, i když jim po sté řeknu, že „končím s nákupem další letenky, už nemůžu!“, stejně pošlou link na další letenku ZA KAČKU.
Kamarádka Marika mi kdysi řekla, že jsem milionářka. Milionářka na zážitky. A měla pravdu. Uvědomuju si to každé další ráno.
A tohle přeju vám všem! Milionový život plný vjemů, barev a chutí. Nejlépe na cestách. A nejlíp ZA KAČKU!
3/8/2020:
Je to 9 měsíců, co mi přistál v poště jeden "sci-fi" mail….
"Nevím, jestli si mě ještě pamatujete, ale kdysi jsem pracoval v Blanenském deníku a zásoboval jsem Vás jako mluvčí blanenské nemocnice řadou všetečných dotazů..
No nedávno jsem se stal členem redakce XYZ, spadající pod hlavičku Albatros Media, největšího nakladatelského domu v Česku a jednoho dne jsem si uvědomil, že by nebylo vůbec špatné Vám vydat knihu. Nápad se zalíbil i našemu panu řediteli a dnes dopoledne prošel oficiální nakladatelskou radou.
Teď je řada na Vás 😊. Myslíte, že by Vás taková forma spolupráce zajímala, prosím? Kniha by byla rámcově zaměřena právě na cestování, a to úspornou formou, kterou tak hezky titulujete jako ZA KAČKU.
Moc se těším na Vaši odpověď a přeji hezký zbytek pondělí 😊"
Ten den, kdy jsem si e-mail přečetla, nikdy nezapomenu. Milion protichůdných emocí - překvapení, šok, zděšení, strach, nejistota, dojetí, hrdost a současně všemu tomu dominující pocit absolutního štěstí a radosti.. Taky výzva.
Úplně stejně, jako před 16ti lety, kdy jsem držela v ruce HCG pozitivní test. I tehdy to byl emotivní koktejl strachu ze všeho, co to bude obnášet, nejistoty z toho, co neumím a nevím, obav, že všechny kolem sebe zklamu, ale ze všeho nejvíc, že zklamu sama sebe, protože v roli mámy nebudu dost dobrá… Současně mnou ale vibrovala radost a těšení se tak intenzivní, že mi tekly proudy slz z očí, tep bušil 150 úderů za minutu a kdyby vedle mě - v ruce s tímto laboratorním výsledkem - vybuchla atomová bomba, i tak bych měla přihlouplý úsměv na tváři.. A stejně jako nyní i tenkrát v hlavě jediná věta: "Kdybys tohle viděl, tati!!"
O 9 měsíců později se narodil Miki a ta jaderná exploze, která mě a celý můj dosavadní život roztříštila na atomy, fakt přišla. Narodil se mi syn a já byla najednou #máma. Vy holky víte, co všechno za tím stojí.. Koukám nevyspalá, bolavá a unavená na ten křehkej uzel v mé náruči, a vím, že už nic nebude stejné jako před tím. Také vím, že možná nebudu dokonalá, ale budu na tom makat! A hlavně - jsem poprvé v životě opravdu pyšná! Tohle se mi sakra povedlo a né že ne!! Pyšná jsem nejen v den D, ale s každým dalším dnem víc a víc.. Už 16 let. 💛
No a teď je to tady vše podruhé. Nemám lepší přirovnání! Prostě vše jak přes kopírák! Za mnou 9 měsíců práce a příprav, ve finiši silné porodní bolesti (* prosím zanést do statistik koronaviru), no a pak je najednou na světě moje #prvníknížka (druhé dítě) a ve mě jen čistá radost. Teď už je to jen na ní, jak se v životě porve, co dokáže a kam se posune. Já ji budu už "jen" chránit, držet a vždy za ní stát..
Děkuji vám, Ivo Michalík, za projevenou důvěru. Vidět, že někdo "cizí" vidí v tom, co dělám, smysl, pro mě bylo (a je!!) obrovskou motivací. Spadl jste mi do života z nebe! Díky Lindě a celému Albatrosu, protože neposrat se v době Covidu a vydat knížku o cestování - to jako klobouk dolů!
Děkuji ze 💛 i vám všem, kteří se mnou CESTUJETE za KAČKU - ať už osobně nebo zprostředkovaně..
Teď sedím po své první cestě "sama" na letišti, čekám na let domů a u toho zjišťuji, že je kniha na světě. Myslím tady na každého z vás! Na to, jak jsem vám vděčná a jak moc jsem ráda, že vás mám. Dáváte mi na každé z mých cest energii, podporu a motivaci, ale taky důvod se z cest vracet domů.. ✈💛🙏
Jo a děkuji i vám, kteří mi zas tak úplně nefandíte, protože vaše "nedůvěra" je pro mě něco jako Redbull pro řidiče kamiónu ✌Osobně věřím, že zrovna vy si to mé dítě důkladně prohlédnete (čti koupíte✌)..😉