Španělské a portugalské pobřeží za 8 dní: téměř 2 000 kilometrů, 2 vstupní QR kódy, nespočet pláží, útesů, majáků, psů, Prosecca, míchaných vajíček, dechberoucích vyhlídek a chvil a to vše - Covidu navzdory.
TERMÍN:
listopad 2020
PROČ ŠPANĚLSKO-PORTUGALSKÝ roadtrip?
Letenky do Malagy z Prahy za 279 Kč v jednom směru a v minulosti Malaga, která ve mně nezanechala zrovna nejlepší vjem z tohoto místa.. Je na čase mínění o Andalusii trochu napravit, tedy dát Malaze a okolí druhou šanci.
Jenže pak si uvědomím, že budget dnů je na Malagu opravdu moc a vznikne plán. Tím plánem je projet španělské pobřeží a zdolat nejjižnější (španělská Tarifa) a nejjihozádnější
(portugalský Sagres) cíp evropského kontinentu. Tedy překročit hranice a projet z pobřeží španělského na pobřeží portugalské. Plán by byl.
LETENKY DO MALAGY
Letenku Praha - Malaga s odletem v neděli ráno kupuji za 279 Kč, zpáteční Malaga - Praha v neděli za 1 081 Kč. Náklady na let tedy: 1 360 Kč.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Před cestou do Španělska není v době mého odletu nutný vstupní Covid test (nicméně od 23.11.2020 to již neplatí a test požadován je), ale je nutná registrace se získáním QR kódu. Ten ukazujete jak na letišti před nástupem do letadla směr Španělsko, tak i po příletu v zemi. Získat QR kód znamená vyplnit 5 krokový formulář, kde na sebe prásknete úplně všechno. Nemá smysl to dělat dříve než 48 hodin před hodinou vašeho odletu - formulář vás pustí pouze ke kroku 1 a 2 - zbytek se uvolní až ve zmíněný čas. Po vyplnění kroku 1 dostanete na e-mail kód, který vám umožní registraci dokončit. Kód (resp. e-mail) vám s největší pravděpodobností přijde do hromadné pošty!! Měl by dojít obratem. Jakmile budete mít 48 h před odletem, přes něj opět vstoupíte do své registrace a registraci dokončíte. Opět vám dojde mail do hromadné pošty av něm již QR kód. Ten stačí mít v mobilu, není třeba tisknout.
Adresa zde: https://www.spth.gob.es/
Před cestou do Portugalska není v době mého odletu nutný vstupní Covid test, ale je také potřeba vyplnit registraci s přidělením QR kódu. Tento dotazník lze udělat kdykoli před cestou. Po vyplnění dotazníku (osobní údaje, číslo letu, adresa ubytování, kontaktní osoba v ČR, ..) vám asi do 10 minut přijde e-mail s QR kódem.
Adresa je zde: https://portugalcleanandsafe.pt/en/passenger-locator-card
Já překračovala hranice Španělska a Portugalska pozemní cestou, i tak jsem si ale pro jistotu na benzínce registraci s QR kódem do Portugalska udělala. Nikde mě nezastavovali, takže jsem jej nikde nepředkládala. Pro leteckou dopravu do země je ale QR kód nutný!
Kdybych měla obě země porovnat, mnohem víc se “covid” prožívá ve Španělsku. Roušky, roušky i na pláži!, odstupy, dezinfekce… V Portugalsku jsem jela v podstatě pobřeží a pláže a zde je svět úplně jinej - surfařská a kajtařská komunita, tedy pohodovej život na okraji společnosti, kde Covid nemá místo. Roušku zde nikdo nenosí, všichni se usmívají a připadáte si zde jako...kdysi. Kdysi, když byl svět ještě v pořádku.
Covid obecně:
Odstupy, rozsazení v restauraci, dezinfekce stolků, platebních karet při platbě nebo v obchodě mezi každým nakupujícím dezinfekce pokladního pásu - to je v obou zemích naprostá samozřejmost a nikdo nad tím nezvedne ani obočí. Nicméně bary, restaurace a společenský život zde funguje naprosto normálně bez omezení.
Covid specifika:
Ve Španělsku mi paní v autopůjčovně tvrdila, že není možné cestovat mezi regiony a půjčím-li si auto v Malaze, musím v ní zůstat celou dobu… To jsem před cestou netušila a na místě se rozhodla jak pro plánovaný přesun do Tarify na první noc, tak i dále pokračovat směr Portugalsko. Za celou dobu mě nikdo nezastavoval, nekontroloval, ani jsem si ničeho podobného nevšimla. Pouze u hranic s Portugalskem policie byla a namátkově zastavovali. Mě naštěstí ne. Cestou zpátky ani jediná kontrola.
V Portugalsku platí zákaz vycházení od 23 do 5 hodin denně, o víkendu již od 13 hodin! Moje načasování však do víkendu nezasahovalo a dodržet večerku ve 23 hodin mi nedělalo nejmenší problém.
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ
Přímo na letišti se nachází zastávka příměstské železnice C1, která je nejrychlejší dopravou do centra Malagy a přilehlých letovisek. Vlaky jezdí jednou za 20 minut (od 5:20 - 1 ráno), cena jízdenky je 1,80 €.
Do centra Malagy jezdí i autobusová linka A, jízdenka stojí 3 € a cesta do centra zabere 30 minut.
Mnou zvolená cesta bylo půjčení auta přímo na letišti, což všem jen a jen doporučuji.
Většina autopůjčoven má stánek přímo na letišti, kde vyřídíte platbu a dostanete pokyny k vyzvednutí auta. Všechny autopůjčovny mají svůj vozový park v budově proti letištní hala. Zde si jednoduše najdete na výtahu svoji autopůjčovnu a svezete se do patřičného poschodí. Zde v další kanceláři předložíte doklad a dostanete klíče od vašeho vozu.
Já půjčovala u Sixt, vše proběhlo hladce, včetně odblokování depozitu po předání vozu.
Náklady na “auto” zahrnovaly tři položky:
1/ samotné půjčení auta: 1 650 Kč (nutný platný řidičák, pas, kreditní karta)
2/ benzín: 2 400 Kč (doporučuji naplánovat tak, abyste tankovali hlavně ve Španělsku - v portugalsku je benzín podstatně dražší!! - tedy těsně před a těsně po překročení hranic, v Portugalsku je nezbytné minimum)
3/ placené úseky: 540 Kč (3x cestou tam a 3x zpět, platba CASH! - mějte cca 10 € na jednu cestu nachystáno v hotovosti)
DOPRAVA VE ŠPANĚLSKU/PORTUGALSKU
Převážná část cesty byla po dálnici, takže naprosto pohodová cesta, skvělé značení. Google mapy fungovaly na jedničku s hvězdičkou. Co mě dost zarazilo byly prázdné cesty. Hlavně v den, kdy jsem se vracela ze Španělska do Portugalska - naprostá apokalypsa, kdy bylo moje třeba i deset minut jediné na dálnici…. Tohle jsem zažila v životě jen jednou, v Rumunsku…
TRASA:
Letiště Málaga
Mijas, Španělsko
Tarifa, Španělsko
Albufeira, Portugalsko
Faro, Portugalsko
Tavira, Portugalsko
Albufeira, Portugalsko
Portimão, Portugalsko
Lagos, Portugalsko
Sagres, Portugalsko
Carrapateira - Bordeira, Portugalsko
Praia da Arrifana, Portugalsko
Odeceixe, Portugalsko
Sagres, Portugalsko
Cádiz, Španělsko
Letiště Málaga
UBYTOVÁNÍ
Ubytování jsem tento trip řešila dopředu pouze jedno, a to na první noc (kvůli registraci při vstupu na území Španělska, kam je nutné nějaké ubytování uvést). Ostatní jsem řešila za pochodu podle místa, kde jsem se zrovna v době pozdního odpoledne vyskytovala.
Ceny ubytování byly v průměru okolo 13 € za noc. Hlavním důvodem byla naprostá absence turistů a díky tomu i vstřícnost majitelů ubytování za každého hosta, za každou zaplacenou noc.
Doporučuji domluvit si jednu noc ubytování přes Booking a druhou v místě ubytování vykomunikovat se slevou. Stejně tak není v této době problém domluvit si zdarma pozdější check out.
Konkrétní ubytování zde nebudu vypisovat, protože mnou domluvené ceny stejně neodpovídají standardním cenám na bookingu..
JÍDLO
Jelikož byl tento trip hodně drahý díky singl dopravě, bylo potřeba srazit jinde. Moc možností už nezbývalo, takže to odneslo jídlo. Ostatně jako vždy. Tuto jinak velice pestrou a košatou kapitolu tedy tentokrát opravdu odbydu a řeknu jen to hlavní:
1/ Víno v supermarketu od 1,45 do 2,3 € za láhev dobré, Cava (perlivé víno ala prosecco) za 1,9 - 2,9 € naprostá špička. Platí pro obě země.
2/ Ceny potravin v supermarketu stejné jako u nás - vejce, pečivo, máslo, ovoce, zelenina, šunka, sýr. Levné jsou v supermarketu krevety (500 g za 4,8 €), které byly (na másle, medu a česneku) mým místním nejlepším jídlem vůbec.
Pokud chcete šetřit, postačí vám na den 200 - 300 Kč.
ITINERÁŘ:
DEN 1 - neděle - PRAHA - MALAGA - MIJAS - TARIFA
Celý proces začíná v pátek 6 hodin ráno na pražském letišti. Do Prahy jsem jela samozřejmě svou nejoblíbenější flotilou, a to zelenou (Flixbus).
Právě z Prahy startuje můj let směr Malaga. Před nástupem do letadla je kontrolována nejen letenka a doklad totožnosti, ale i QR kód, což už je cestovní standard. Letadlo je tak z 50 % plné, let pohodový.
Po přistání v Malaze samozřejmě skenování QR kódu, jinak ale žádná opatření (roušky jsou samozřejmost). Během deseti minut stojím v autopůjčovně Sixt. Proběhla jsem mezi prvními, což je super, protože než dostanu svoje klíčky od auta a vyřídím kompletní administrativní proces, za mnou je pěti kusá fronta. Jsem ráda, že nejsem na jejím konci.
Slečna za přepážkou mě dost rozhodí. Původní plán půjčit auto zde v Malaze a projet s ním celé španělské a následně portugalské pobřeží, se mi začíná rozplývat před očima. Důvod? Slečna mi oznámí, že ve Španělsku je zákaz cestování mezi okresy a že tam, kde mám ubytování a kam s autem dojedu, musím po celou dobu pobytu zůstat. Odkazuje se na své cesty do práce na letiště, kdy je kontrolována i několikrát policií a musí prokazovat skutečnost, že dojíždí do vedlejšího města do zaměstnání. Jinak hrozí pokuty.
Ujišťuji se, že není proti pravidlům půjčovny jet s autem do Portugalska, hlásím Tarifu jako místo svého prvního noclehu a v tu stejnou chvíli vím naprosto přesně, že to prostě zkusím. Cesta se začíná rýsovat jako velké dobrodružství a ještě větší improvizace, než jsem počítala.
Beru klíčky a startuji vstříc dobrodružství.
Malagu v podstatě míjím a jedu směr Tarifa, kde mám zamluvenou jedinou noc tohoto tripu. Čeká mě dnes asi 160 km jízdy, ale po zhruba 20 km od letiště se rozhodnu udělat krátkou zastávku. Je to městečko, na které jsem dostala doporučení a jak vždy platí - doporučená a prověřená místa málokdy zklamou. A Mijas nezklamalo.
MIJAS
Mijas je typická venkovská andaluská vesnice (dobře, městečko), kde jsou ulice podle maurského stylu pokládány dlažebními kameny, horní patra domů mají balkóny z tepaného železa a všudypřítomné barevné závěsné květináče dodávají bílé barvě fasád všech domů život a hravost.
Zaparkovat lze přímo v historickém centru města v parkovacím domě s tuším 4 patry, a to za 1 EUR. Když vezmu v potaz, že je zde i čisté veřejné bezplatné WC - lepší místo k parkování nenajdete.
Na městečko jsem si dala hodinu a půl, takže moc důkladný průzkum neproběhl. Nicméně prohlídka hradeb s výhledem na moře, sklenička bílého vína za euro a půl u místní kaple ve skále, zvuk zvonů z kostela za zády a vůbec pohled takhle v půlce listopadu, na sluncem zalité bílé domky na útesu s tyrkysovým mořem v dáli - nádhera! Potvrzuje to to, co jsem četla - že je stará část Mijas s bílými uličkami v podstatě jako improvizovaný balkon s fantastickým výhledem na Středozemní moře.
Toto město patří mezi hojně navštěvovaná letoviska Andalusie. Jsou zde polotropické teploty a zimní dny jsou prý většinou opravdu teplé a příjemné. To mohu jen potvrdit - nyní uprostřed listopadu je to zde jak v příjemném letním dnu u nás v České republice.
Četla jsem že tradičním dopravním prostředkem je zde osel, a i když jsem v době se návštěvy nikoho tento "dopravní prostředek" využívat neviděla (Covid), určitě tomu tak je. Oslíci stojí na každém rohu a pohled na ně je opravdu velice smutný..
Tato vesnička je po generace rybářskou lokalitou, takže místní ryby a dary moře jsou vyhlášené. Nemohu potvrdit, můj oběd byl plátkový sýr a bageta plus víno z místní sàmošky.
Pro turisty, myšleno pro rodiny toužící po kompletní rekreaci na jednom místě, je zde téměř vše. Nákupní možnosti všeho druhu, nádherné pláže, historické městečko, řada památek a také vyhlášená golfová hřiště.
Mezi městečkem Mijas a městem Tarifa, kam mířím, jsem udělala zastávku ještě jednu. Bylo to na vyhlídce, odkud byl úžasný pohled nejen na Gibraltarský průliv, ale hlavně na Maroko, které bylo od pevniny, na niž stojím, vzdálené opravdu na dohled. Neuvěřitelný pocit!
Dostat se do Gibraltaru byl původní cíl, ale Covid.. V době mé cesty nebylo možné jako občan České republiky dostat se na anglické území, což Gibraltar je. Tudíž jsem se musela spokojit pouze s touto vyhlídkou. Ale nevadí, všechno bude! Jednou..
GIBRALTAR
Gibraltarský průliv se označuje jako Útes opičích strážců. Důvodem je to, že se zde v Evropě jako na jediném místě vyskytuje jediný volně žijící primát - magot bezocasý. Díky dlouhodobému soužití s lidmi ztratily tyto opice přirozenou plachost a tudíž jsou vyhledávaným cílem pro turisty, se kterými ochotně pózují.
Tento průliv odděluje Evropu a Afriku a v nejužším místě měří pouze 15 km. Určitě zajímavostí je i to, že je zde letiště a dá se sem dostat i leteckou dopravou. Letiště, ale i ostatní provoz, řídí klasické semafor, což je fakt, díky kterému je gibraltarský vzdušný přístav na první příčce mezi nejnebezpečnějšími letišti v Evropě.
Gibraltar je vůbec turisticky hojně navštěvovanou destinací, má ale i své stinné stránky. V posledních letech zejména uprchlíky..
TARIFA
I toto město je rájem pro každého turistu nebo nezávislého cestovatele. Nechybí zde v podstatě vůbec nic, co byste od letoviska očekávali. Současně zde ale najdete i odlehlá místa, která máte jenom pro sebe. Celé město a většina ubytování (alespoň to mé) má kouzelnou atmosféru, která je opravdu hodně ovlivněna marockou kulturou. Jinými slovy nádech exotiky je zde opravdu na každém kroku. Moje první noc tohoto tripu je v hotelu s výhledem na moře. Jelikož je můj hotel takřka prázdný, dovolím si přelézt zídku na balkon sousedního pokoje. Nikdo tam není a vyhlídka je přece jenom o kousek lepší než ta má. No a sednout si takhle se skleničkou dobrého vína a kochat se pohledem na náraz vln o pobřeží, poslouchat zvuk moře, to je to nejkrásnější zakončení prvního dne.
Je to tak krásný, že i přes všechny alarmy v hlavě vás právě tady napadne skočit do vln uprostřed noci a užít si těch pár minut před kompletním zmrznutím krve v žilách tak naplno a s takovou radostí, jak to jen jde. Stát pod noční oblohou v ledovém moři, koukat se vzhůru na nebe poseté tisícem hvězd a současně cítit v nose mořskou sůl a slyšet zvuk moře všude kolem sebe, to je top strop celého dne a momentem, na který budu celý život vzpomínat.
DEN 2 - pondělí - TARIFA - ALBUFEIRA
Ráno budíček v podobě hučení moře, nádhera! Sen! Okamžitě se vydrápu z postele a jdu na balkón, ze kterého mám tu podívanou přímo na dlani. Nad hlavou lítají racci a v průzoru vidím liduprázdnou bílou pláž a tisíc odstínů tyrkysové. Taky neuvěřitelné vlny! Po rychlé snídani je cíl jediný - pláž a procházka.
Moře a pláž jsou zde opravdu nádherné - dlouhé, heboučké a bílé. Sjíždějí se sem nejen cestovatelé ze všech koutů světa, ale také místní, kteří si zde alespoň trochu odpočinou. Povětrnostní a vodní podmínky, které jsou ovlivněné vzdušným prouděním od Atlantiku do Tarify, jsou cílem surfařů a kajtařů z celého světa. No a pokud ani jeden z těchto vodních sportů neprovozujete, není nic hezčího, než strávit den na pláži pozorováním umění těch druhých.
No a cílem mé procházky je jedno konkrétní místo: Mys Tarifa (Punta de Tarifa). Je to mys, který je nejjižnějším bodem Španělska a kontinentální Evropy.
Mys se nachází na ostrově Las Palomas (Holubí ostrov), který je pevně spojen s kontinentem. nejužším místě Gibraltarském průlivu a je na rozhraní Středozemního moře a Atlantského oceánu. Od břehů afrického kontinentu je vzdálen pouhých 14 km. Na ostrově Las Palomas je pevnost Tarifa, v současné době je to základna vojenského námořnictva a vstup na ostrov je zakázán.
No a pak už odubytování a velká cesta přede mnou. Dnes mě čeká přesun z Tarify do portugalské Albufeira, což je 440 km a téměř 4,5 hodiny jízdy.
Ještě než vyjedu pořádně na cestu, dávám asi půlhodinovou zastávku v místě Parque Natural del Estrecho.
PARQUE NATURAL DEL ELSTRECHO
Jedná se o nádhernou lokalitu - písečné duny, nádherný kousek pláže a divoké moře.
S rozlohou 189,1 kilometrů čtverečních byl v roce 2003 vyhlášen přírodním parkem. Park se nachází v nejjižnějším bodě kontinentálního Španělska a v kontinentální Evropě, což z něj činí nejjižnější park v Evropě. Poloha v místě, kde se Atlantský oceán a Středozemní moře setkávají v Gibraltarském průlivu, jej staví na migrační cestu pro mnoho ptáků.
Cesta do Albufeira je jedním ze dvou nejdelších přejezdů tohoto tripu vůbec. Nakonec mi to ale vůbec nevadí, naopak si celou tu cestu opravdu užívám, a to díky svému úžasnému parťákovi! Samozřejmě mému Cliu od Sixtu, se kterým jsem se okamžitě naladila na jednu vlnu.
Jak si během cesty přemýšlím, napadne mě, že stejně jako je povinný QR kód při příletu do Španělska, byl povinný i úplně jiný QR kód při příletu do Portugalska. Chvilku mi to hlodá v hlavě a pak se rozhodnu přece jen si QR kód vytvořit. Kdyby mě na hranicích náhodou zastavovali. Zastavuji na boží benzínce, kde mě vítá rovnou devět mladých kocourků a já jen žasnu, jak se na této benzínce domestifikovali a jak zde žijí. Úžasná podívaná, kor pro mě, že. Než dopiji místní kávu vytvořím si QR kód pro vstup do Portugalska. Nenechám se odradit tím, že jeden z prvních údajů je vstup do země, kde se mi nabízí pouze přílet, tedy letecká cesta. Přechod pozemní cestou to nenabízí, tak se rozhodnu vyplnit skutečný přílet, tedy leteckou společnost + datum + číslo letu Praha - Malaga. Systém to akceptuje a pouští mě k dalším krokům. Pak už k vytvoření QR kódu stačí klasických 10 minut administrativy a je to. QR kód mi s posledním hltem kávy přistává mi v e-mailu a já o něco klidnější pokračuji ve své cestě.
K cestě podél španělského pobřeží autem mohu říct jediné: za celou dobu mě nezastavilo jediné policejní auto ani jsem žádné podobné kontroly v průběhu cesty neviděla. Množství aut na dálnici je opravdu minimální. Jsou úseky, kde jedete naprosto samotní. Opakuji - na dálnici. Chvílemi to vypadá jako výjev z nějakého apokalyptického filmu, po nějaké době si na to zvyknete a už vám to nepřijde tak divné a nepřirozené. Cítím opravdu velkou úlevu za hladký průjezd a taky radost, že jsem se nenechala informacemi v autopůjčovně zahnat do kouta a tuhle cestu podnikla. Už totiž vím, že Portugalsko dám. Že si své cíle splním! Zpátky se určitě dostanu, ostatně auto musím do půjčovny vrátit a v Portugalsku zákaz putování mezi okresy není. Přejezd Španělsko portugalských hranic je poslední úsek, kdy mám ještě lehkou obavu, aby se něco nepokazilo. Policejní auta zde jsou a namátkově zastavují jedno z asi 10 projíždějících aut. Já měla štěstí a projela jsem bez zastavení. Nemohu proto říci, zda by problém byl nebo nebyl. S nikým jsem o tom nemluvila a nemám k tomu žádné informace. Na druhou stranu jsem neviděla, že by někoho otáčeli zpátky, takže si myslím, že stačí ukázat doklad o ubytování v Portugalsku popřípadě QR a vjezd do země bude taktéž povolen.
Příjezd do Albufeiry byl ve večerních hodinách, za tmy. Ale zvládla jsem to. Z města jsem už moc neviděla, po příjezdu v podstatě jen supermarket a ubytování. S nakoupenou studenou večeří a levným (ale dobrým!) vínem byla večerka a usínání krásným zakončením náročného dne.
DEN 3 - úterý - ALBUFEIRA - FARO - TAVIRA - PORTIMAO
Ranní budíček byl odměněn nejlepší snídaní celého tripu, což hodnotím až nyní. I když najít budovu se snídaní byla docela bojovka (asi půl hodina!), snídaně v hotelu byla naprosto velkolepá. Byla jsem tam úplně sama a servis byl jen pro mě. Slečna, která se mě přišla zeptat, co si dám, pochopila odpověď všechno jako všechno. Během chvilky mi na stole přistála káva, čerstvý džus, míchaná vajíčka (úplně krémová, takové jsem ještě nikdy nejedla a osobně by mě zajímal recept), sýry, salámy, pečivo, talíř s čersvým ovocem..
ALBUFEIRA
Jedná se o turistické letovisko v srdci regionu Algarve, které leží asi 35 kilometrů západně od mezinárodního letiště města Faro. Letovisko je unikátní nejen pro nádherné dlouhé písečné pláže, ale hlavně díky zlato červeným skálám, které nad oceánem ční.
Albufeiru tvoří asi dva kilometry pobřeží, lemovaného zmíněnými červeno-zlatými skalisky.
Jednou z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších pláží je pláž Falesia, která dokonce zabodovala v anketě Tripadvisoru v sekci nejkrásnějších pláží světa. Pláž je asi 10 kilometrů východně od Albufeira, lemují ji mohutné útesy, z nichž je nádherný výhled do okolí. Všude kolem jsou pinie, které dodávají místu jedinečnou atmosféru a u pláže je velké parkoviště, které v sezoně zřejmě praská ve švech, ale dnes bylo prázdné..
FARO
Další mou dnešní zastávkou je město Faro. Očekávání předčilo skutečnost. Přístavní město projdu za hodinku a vlastně tu nevidím nic, kvůli čemu bych se sem chtěla ještě někdy vrátit. I když je pravda, že jsou zde dostupné bariérové ostrovy a národní parky, kde to musí být krásné..
TAVIRA
Toto město leží asi 40 km od Fara a našla jsem si ho na internetu jako zajímavý turistický cíl. Hlavním důvodem je údajně nejzajímavější architektura regionu Algrave.
V centru města jsou nádherné domy, dlážděné ulice a náměstí. Městečko si zachovalo punc tradiční rybářské vesnice. Středem města protéká řeka, která jej dělí na dvě poloviny a kolem vody jsou z obou stran nádherné stavby s pyramidovými střechami, typickými právě pro Taviru. Obě strany řeky překlenuje starý most Ponte Romana, který je údajně římského původu a je považován za hlavní památku celého města.
Pro mě nejhezčím místem byl jednak místní kostel, ale i přilehlá zahrada, kde jsem si udělala relax chvilku se skleničkou dobrého vína. Právě tady se počasí umoudřilo. Dneska od rána byl totiž poprvé den, který nepřipomínal léto, ale spíše podzim. Tedy zataženo a chladno. Ovšem do teď. Od Taviry se nebe opět proměnilo a mě už zase propalují kůži odpolední sluneční paprsky.
PORTIMAO
I toto město leží v okrese Faro, a to na jižním pobřeží. Hlavním lákadlem je zde především rybářský přístav, který je největším turistickým cílem. Samotné město je moderní a má nádherné obrovské pláže. Nejznámější z nich je Praia da Rocha. Co je pro tyto pláže typické, to jsou zlaté útesy a neuvěřitelné skalní výběžky uprostřed oceánu. Přímo ve městě je nádherná vyhlídka, ze které jsou pláže města vidět do všech stran, stejně tak zmíněné nádherné skalní útvary.
Město nabízí kompletní zázemí pro každého turistu. Mimo hotelů, obchodů, restaurací, taveren a veškerých turistických atrakcí, jsou zde i vyhledávaná golfová hřiště.
Můj příjezd je načasován zrovna v době západu sluníčka, takže si tuhle každodenní a přitom zcela unikátní nádheru mohu vychutnat z té nejkrásnější vyhlídky coby přivítání…
Ubytování je vůbec nejkrásnější ze všech. Hlavním důvodem je přímá vyhlídka na oceán, což zažívám v životě poprvé. I když je to pohled, který stojí víc než běžné nízkonákladové ubytování, určitě to alespoň jednou (kór při tripu podél pobřeží) stojí za to zažít. Stoupnout si kdykoliv v noci nebo po ránu na balkon a jenom se kochat pohledem na oceán - to je opravdu k nezaplacení.
DEN 4 - středa - PORTIMAO
Moje cesta je ve své polovině, a protože byla poměrně náročná (nejen stresem díky překročení hranic a průjezdu Španělska, ale i množstvím najetých kilometrů), rozhoduji se udělat jeden den oddech. V mém itineráři byl jeden den na toto vypnutí se plánovaný a já se rozhoduji, že to nejlepší místo je právě zde! Stejně tak bude ještě jedna noc v hotelu přímo na pláži. Nejde jinak. Tohle totiž jednou zažijete a víte, že vás to už navždy změnilo. Nejenže vím, že na tohle místo budu vždycky vzpomínat díky jeho kráse a výjimečnosti, ale také proto, že právě zde mi poprvé v životě došlo, že i ubytování si lze na cestě užít a nejen přežít. Myslím, že od této cesty už budu vždy do svého itineráře zařazovat alespoň jednu noc na podobném místě - na místě výjimečném, krásném, svým způsobem luxusním. Současně ale na místě, které je naprosto unikátní součástí itinerář. Svou krásou totiž strčí do kapsy kdejakou památku nebo park. Noční pohled a poslech oceánu je totiž stejně neuvěřitelný, jako když vás probudí křik racků a tatáž vyhlídka s tyrkysovým nebem nad hlavou.
Jinak kromě celodenního nicnedělání proběhla procházka po pláži na obě strany. Na jedné ohraničovaly pláž žluté útesy, ve kterých byl otvor ve tvaru srdce, na straně druhé nádherný červeno bílý maják.
DEN 5 - čtvrtek - PORTIMAO - LAGOS - MEIA PREIA - SAGRES
Dnes mě čeká přejezd k mému hlavnímu cíli této cesty. Tím cílem je nejjihozápadnější místo pevninského kontinentu - Sagres. Od stávající pozice to není ani 60 km, ale já mám v plánu pár zastávek cestou.
MEIA PREIA
Tak tady touto pláží, podle tripadvisora vyhlášenou, jsem začala dnešní den. Ještě než se vydám na cestu k Sagres, právě tady si dám chvilku dopolední relaxace a odpočinku. Pláž je to nádherná, dlouhá a široká, nyní samozřejmě zcela bez lidí. Písek hebounký, spousta mušlí, žádné skály, jen nekonečný písek.
LAGOS
Lagos je jeden z nejpopulárnějších turistických cílů v Algarve. Je to rušné město plné aktivit, nočního života a moderních atrakcí, současně ale i město plné historie, památek a architektury. Já mám bohužel, nebo spíš bohudík, tento trip úplně jiný cíl než města, jejich architekturu a památky. Pro mě je hlavní cíl pobřeží. Místní pláže patří k nejlepším v regionu a skalnaté ostrohy Ponta da Piedade jsou nejen nejvíc vyhlášené, ale prý i mimořádně krásné. Stejně tak mě láká místní maják, takže cíl je jasný.
PONTA DE PIEDADE
Útesy tohoto mysu jsou jednou z nejkrásnějších přírodních oblastí Algrave. Dramatické vápencové pobřeží je tvořeno mořskými sloupy, skalními oblouky a skrytými jeskyněmi, které byly vytvořeny divokými vlnami. Nejkrásnější vyhlídky jsou po sestupu z útesu k oceánu - právě zde jsou odkryté útesy nádherné zlaté barvy a tyrkysové moře je zde ještě výraznější a krásnější
Prohlídku zde lze realizovat dvěma způsoby: buď z pevniny díky pobřežním chodníkům a nebo z moře díky výletní lodi. Tyto výletní lodě bývají zřejmě velice hojně využívané (aby ne, lze se s nimi dostat i do jeskyní), nicméně v době Covidu nebyly v provozu. Musel mi tedy stačit pohled z břehu.
Celá tato oblast je tvořena stezkami, které vedou po vrcholcích útesu a dá se velice snadno nalézt. Stačí zadat maják v Lagosu do Google Map. Právě zde u majáku se nachází parkoviště, několik obchodů se suvenýry a jídlem, spletitá síť chodníků a stezek pro turisty a tou vůbec nejlepší částí je cesta vlevo od majáku (hned za stánky se suvenýry) ke spodní části zátoky. Touto cestou je neuvěřitelně nádherné schodiště z útesu k oceánu, na jehož konci se otevírá pohled pro bohy a pro mě už navždy to nejkrásnější místo portugalského pobřeží vůbec.
Tady si dáte skleničku červeného vína, které si nikde na světě nevychutnáte líp. Vypnete zde totiž všechny zbytečné myšlenky, překročíte osobní mantinely a všemi svými podstatnými smysly - tedy zrakem, sluchem, čichem a hmatem - vnímáte každý detail kolem sebe. Vůni oceánu, zvuk vln narážejících do vápencových útesů, sluneční paprsky odrážející se od mořské hladiny i zlatých skal a tu nejlepší společnost. Protože právě ta sklenička je teď a tady přesně tím.
Nejede sem žádná veřejná doprava takže se sem můžete dostat s taxi (z Lagosu v ceně do 10 euro) a nebo autem.
Maják je nádhernej jako z pohádky a i na chvíli v jeho blízkosti budu navždy vzpomínat. Magické místo.
SAGRES
Ani to nebolelo a už jsem tu. Nejjihozápadnější cíp Evropy, tedy Sagres, zdolán. Sagres je malé městečko s několika málo obchůdky, informačním centrem a hlavně prodejnami surfařských potřeb. Surfaři jsou vůbec komunita, která je zde vidět i v době Covidu na každém kroku. Sagres sice leží na útesech,ale jsou tu i dvě pláže. Poblíž města je slavná pevnost, ve které byla první portugalská námořní akademie, kde studovali námořnické řemeslo největší světoví mořeplavci. Tím nejzajímavějším místem je ale asi šest kilometrů dál na západ mys Cabo de Sao Vincente, který byl ve středověku (mylně) považován za nejzápadnější bod evropské pevniny.
CABO DE SAO VICENTE
..nejjihozápadnější cíp evropského kontinentu..
Je to pár dní, co jsem stála na nejzápadnějším cípu Evropy v Cabo da Roca, dva dny zpět na nejjižnějším v Tarifě a dnes zde..
A pocity? Stejně úžasný, stejně NEJ! Nejen místem samotným - pohledem na útesy padající do hlubin Atlantiku, na burácející vlny pode mnou, na kouzelný, skoro pohádkový maják jak na pozadí azurové oblohy bez mráčku, tak i vysílající pravidelné světelné impulzy do všech světových stran v temno temné noci s milionem zářících hvězd rozesetých kolem této záře. To nejvíc úžasný je zde stát, tváří tvář "konci světa" přede mnou. Stát zde v žabkách, kraťákách a tílku, se skleničkou Prosecca v ruce, bez roušky, s pravidelným hlubokým nádechem a výdechem plným mořské soli, s tepovou frekvencí tak rychlou, že tlukot vlastního srdce slyšíte stejně jako křik racků nad hlavou, s úsměvem na tváři a s radostí ze života. Z dnes. Z teď. Z téhle báječné chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Taky z úlevy nad téměř tisícem moto-kilometrů bez nehody za mnou a adrenalinem z tisícovky "zpátky" přede mnou. Z uvědomění si, že nic není nemožné.
Dívám se na dvojici meditujících mladých lidí, sedících při západu slunka na útesu kousek ode mě. Nejdřív si říkám, jak musí být úžasný umět právě tady opustit svou tělesnou schránku a zklidnit mysl... No po chvíli vlastních úvah mi dojde, že právě tohle tady dělám. Poslouchám svůj dech, počítám svůj tep a cítím každým milimetrem svého já, že se země možná na chvilku otřásla v základech, ale pořád se točí! Tenhle maják, tenhle útes, tenhle Atlantik...to vše už zažilo věcí! Hrůz, katastrof, zdánlivých "konců světa"!, ale i radosti, štěstí, jedinečných příběhů. A stejně jako zde poprvé vědomě medituji já nebo profesionálně ti dva vedle mě, za sto let tu bude stát jiná "rozlítaná" Kačka a jsem si jistá, že i ona tady bude racky přehlušovat vlastním tlukotem srdce.
K majáku je potřeba zajet nejen ve dne, ale i v noci. Je to totiž úplně “jiný” pohled na “stejné” místo! Vidět světlo majáku a poslouchat noční zvuk oceánu burácejícího pod útesem, to se nedá popsat, to se musí zažít. Koukáte na to a napadne vás, kolik lidí tady stálo a dívalo se na tajemné a kouzelné světlo majáku. Na co asi mysleli? Jaké žili osudy? Co se zde lidí drželo s láskou za ruce, líbali se s něhou nebo vášní a hleděli na tu nádheru jedním společným pohledem? Kolik lidí zde za ty věky věků plakalo a zažívalo nejhorší životní momenty? Kolik lidí zde bylo šťastných do morku kostí? Tak jako jsem dneska já.
Jo a parkování u majáku je grátis, stejně tak wc v majáku, kdybyste se z toho všeho tíhou emocí po..
Vracím se pozdě večer do města Sagres, kde mám i ubytování. Stylová večeře domácí výroby - krevety s máslem a medem a k tomu zbytek čočkovo řepného salátu. Nádherná tečka za dnešním dnem. No dobře teda, taky ledově vychlazené Prosecco a posezení na balkoně s výhledem do ulice. Sice to není kdovíjaký výhled - žádná boží scenérie se nekoná - ale i tak si uvědomuju, jaký to je dar. Je 19. listopadu a já tu sedím v kraťákách a tílku se skleničkou ledového vína v ruce....
DEN 6 - pátek - SAGRES - CARRAPATEIRA/BORDEIRA BEACH - ODECEIXE - SAGRES
Po skvělé snídani na balkoně (vajíčka a víno) vyjíždím na dnešní poslední výletík. Cestou mi to nedá a musím zastavit ještě v Sagresu. Je zde totiž úžasný obchod s keramikou! Svoje výrobky - barevné hrníčky, misky, talíře aj. - mají připevněné k fasádě prodejny a vypadá to ….úžasně. Nenechá vás to jet dál, dokud si tu barevnou křehkou krásu zblízka neprohlédnete.
Dnes mě čeká asi 80 km jízdy do Odeceixe a stejný počet zpátky do Sagresu, kde mám i dnes nocleh.
CARRAPATEIRA
Tato zastávka je nutnost! Toto je snad ten nejkrásnější kus portugalského pobřeží, jaký jsem viděla! Je to opravdu dechberoucí podívaná na přírodní scenérii pobřežních útesů a na neuvěřitelnou sílu Atlantiku!
Zaparkovat auto lze v této oblasti v podstatě kdekoliv, vyhlídek je tu opravdu neuvěřitelné množství. Kdekoliv zastavíte, uvidíte před sebou něco tak krásného, že vám dojde dech! Tady máte pusu neustále dokořán v jednom velkým WAU.
Osobně doporučuji odbočit přímo do městečka Carrapateira a zamířit k oceánu. Je to v podstatě odbočka z hlavní cesty.
Je zde nejen parkoviště, ale také malý stánek s občerstvením. Koupíte si tady jak pití, tak i drobné jídlo.
Osobně doporučuji Mojito, protože takové jak tady už si dáte jen na Kubě (poměr rumu je opravdu velkorysý!!) a ceny rozhodně nejsou nijak dramatické.
Co mě hodně mile překvapilo - všechno tady NORMÁLNĚ funguje! I nyní, v době Covidu. Procházíte se tady a vidíte všechny surfaře a místní, kteří sem vyrazili za odpoledním sluníčkem a najednou vám dojde, že nikdo nemá roušku, nikdo nedrží distanc a všichni mají na tváři úsměv od ucha k uchu. Všichni se zdraví. Je to jak na jiném světě! Vlastně né na jiném, ale na tom, který si ještě před rokem pamatuji i u nás.. Je neuvěřitelné, že mě taková věc - přirozenost a blízkost lidí - zarazí. Že mi to přijde zvláštní. V tu chvíli si říkám, kam jsme se to dostali, co jsme si všechno nechali líbit a jak jsme s klidem a lehkostí přijali totální změnu našich životů. Tady to tak není, tady je svět ještě v pořádku.
Spousta lidí zde má psy. Vlastně jsem tolik psů u moře ještě neviděla! Hodně lidí je zde totiž v karavanech a tam čtyřnohý přítel není nejmenší problém. I to dodává místu neuvěřitelné kouzlo. Co chvíli se zde zastavíte a pomazlíte nějakého chlupáče.
Na krásných dřevěných cestičkách a mostech leží odložené surfařské potřeby nebo neopreny, které nikdo nehlídá. I to mě trochu překvapuje. Jenže tady je vše jiné. Tady si lidi prostě věří. Jdou se vykoupat a pak nechají své věci sušit na sluníčku. Pokaždé když podobný neopren překročím, usměju se a uvědomím si, jak krásně tu je.
No a pak si dám siestu na rozpáleném rudém kameni s boží vyhlídkou na oceán a vím, že tohle je nejkrásnější chvíle dne.
Po odpočinku zvedám kotvy a posunuji se o pár kilometrů dál. Nasedám do auta a nemůžu věřit. Na teploměru v autě 29 stupňů!! 20. listopadu...
PRAIA DA BORDEIRA
Toto místo je jako stvořené pro všechny romantické duše! Zastavíte na parkovišti a opět je před vámi dřevěný chodník se zábradlím, který vás dovede k tomu nejkrásnějšímu výhledu na Atlantik a pláž, jaký si dovedete představit! Dřevěný chodník sem svou prostotou a krásou nádherně zapadá.
Praia da Bordeira má jednu zvláštnost - je na jižní straně ohraničena řekou, která tvoří lagunu. Všechno to vidíte z vyhlídky při pohledu na obrovskou zlatou pláž pod sebu. Voda v laguně je klidná a mělká a hrají si v ní děti. Takové přírodní brouzdaliště!
Řeka (známá jako Ribeira da Bordeira) slouží migrujícím ptákům jako zastávka a nakonec skončí v moři. Já osobně viděla poprvé řeku ústit do oceánu a je to určitě něco, co stojí za podívanou.
ODECEIXE
Praia de Odeceixe je pláž na extrémním severozápadě Algarve. Nachází se v přírodním parku Vicentine Coast, a to něco přes 3 km od vesnice Odeceixe. V roce 2012 byla Praia de Odeceixe označena jako pláž s modrou vlajkou.
Písečná pláž se nachází u ústí řeky Rio de Seixe. Na jih od hlavní pláže je malá zátoka s písečnou pláží zvanou Praia de Adegas, která bývá označována jako nudistická.
Tohle místo bych označila za surfařskou lokalitu Nr. 1. Karavanů je zde asi nejvíc z celého pobřeží a vlny oceánu jsou i dnes, na konci listopadu, těsně před setměním plné prken s jejich majiteli. Tady si sednout a vychutnat skleničku vína na jazyku a západ slunce v oku - to je dar.
No a pak už jen noční cesta domů. Domů do Sagres.
DEN 7 - sobota - SAGRES - PLAYA DE LOS HARAGANES - CÁDIZ
Dnes mě čeká druhý nejdelší přesun a to ze Sagres v Portugalsku do Cádiz ve Španělsku. Celkem 420 návratových kilometrů, které se jedou mnohem hůř, než ty “tam”. Tam za svobodou, za únikem ze všedních dnů, za dobrodružstvím a pocitem, že to nikdy neskončí. Za tím, co už skoro dva roky považuji za svůj skutečný život. Jenže teď jedu zpětný tah. Přede mnou nejsou vůně dálek (nepočítám-li den za volantem), ani nová dobrodružství. Čeká mě návrat. Je přede mnou jistota, že konec této cesty, ten, co byl ještě před pár dny v nedohlednu, nejen bude, ale jsem na jeho začátku.
Po snídani v podobě VV (vajíčko a víno), taky káva a stále ještě zbytek krevet, vyrážím na cestu. První zastávkou je ale ještě útes v Sagresu. Tady fascinovaně hledím na paragliding live. Přímo nad hlavou! A nejen to - taky než dojdu k hraně útesu vidím, jak z úrovně pode mnou jeden windsurfař vzlítne hore. Skvělá podívaná!
Cesta je dlouhá a silnice je apokalypticky vymetená. Mám pocit, že jsem ten den jela po dálnici jen já. Ono to tak ale klidně být mohlo. Dnes je totiž sobota, tedy víkend, a to je v Portugalsku zákaz vycházení již od 13 hodin… S touto informací samozřejmě kalkuluji, takže mám přejezd hranic Portugalska a Španělska naplánovaný souběžně s tímto časem. Přejíždím obrovský most téměř na minutu přesně, ručička hodinek se o hodinu s tímto momentem posune. Neuvěřitelný! Na jedné straně o hodinu víc, na druhé o hodinu méně. A můj chytrý telefon na to reaguje tak samozřejmě, jako by to byl nějaký fyzikální zákon.
Protože je krásný den a já vím, že do cíle v Cádiz dojedu až pozdě odpoledne, naplánuji si dvouhodinovou zastávku na první španělské pláži, kterou mi mapy vyhodí. Je škoda nejkrásnější část dne strávit v autě, naopak je jedno, zda dojedu pozdě odpoledne nebo večer.
Pláž, kterou mi google mapy vyhodili, je veřejná a je ohraničená bytovkama. Vůbec to ale nevadí, protože ta pláž má na šířku snad tři kilometry a když se doplahočím k vodě, domy už dávno nevidím. Tahle pláž je neuvěřitelná! Milion mušlí, hebounký bílý nekonečný písek do všech stran, písečné duny s mořskými brouzdališti… No a k tomu láhev vína a šroubovací sklenička ve vaku vedle mě. Dokonalý parťák, s kterým si zde užiju nejhezčí momenty dnešního dne.
Příjezd do Cádiz mám opravdu v podvečer. Je to poslední noc, takže ani na vteřinu neváhám a vybírám ubytko přes silnici s výhledem na moře. Krásně tu je a já už se těším, že si to zde zítra do odletu užiju jak to jen půjde.
Tuhle noc skoro nespím. Nejen díky mému perlivému “polosuchému společníkovi”, ale hlavně proto, že je to poslední noc.
DEN 8 - neděle - CÁDIZ - MALAGA - PRAHA
Ráno se vzbudím s lehkou bolestí hlavy… Víno a nevyspání no. Po snídani v hotelu se nemůžu dočkat dvou tří hodinek na sluníčku na pláži! Jenže když vyjdu, fouká. Sluníčko zrádně svítí a za sklem to vypadá jako skoro letní den, skutečnost je ale jiná. Chvilku sedím v písku s vyhlídkou na moře, ale silný vítr mi dává spolykat tolik písku, že nakonec posbírám saky paky a vyrážím na procházku po pláži. Postupně je víc a víc tepleji a vítr také ubírá na své síle. Narazím na krásnou restauraci přímo na pláži. Jeden stolek je volný. Počkám, až jej obsluha uklídí a vydezinfikuje a znovu žasnu nad tím, jak tady ty protiepidemický opatření v praxi pohodově fungují. Zcela automaticky. Sedám ke stolku a objednávám si nejen poslední místní bíle víno, ale také nejlepší těstoviny, co jsem tu jedla. Kochám se poslední vyhlídkou na moře..
Dneska je den D. Tedy den návratu do reality. Do Covidového světa. Do světa restrikcí, roušek na každém kroku a nejistoty. Do světa zaběhlých pravidel, limitů, věcí, které “prostě jsou” a které "prostě nejdou".. Dělí mě od toho 240 km jízdy autem a jeden cca 3 hodinový let. Zdá se to jako hodně, ale ve skutečnosti to uteče sakra rychle.
Letištní salonek v Malaze funguje, a i když je zde obsluha (nikoli bufet), vůbec mi to nevadí. Dvě skleničky místní Cavy a nějaký toustík jsou příjemným ukrácením předodletového času.
Můj let je plný prakticky do posledního sedadla. Něco takového jsem nezažila skoro rok!!! I když je můj komfort umačkán, jsem za to ráda!! Návrat k normálu? Ne, bohužel za to může státní svátek v mém termínu a to, že byl let za 250 Kč v jednom směru z Prahy...
Jsem v Praze. Příletové letiště jen tak nezapomenu, stejně jako hotelový pokoj - najednou tak chladný a sterilní. Každopádně i tak mám milion vzpomínek, díky nimž se tenhle roadtrip navždy zapíše do mého srdce. Boží to bylo!
ROZPOČET:
letenka Praha - Malaga - Praha: 1 360 Kč
ubytování 5 nocí v průměru za 13 EUR/noc: 2 400 Kč
doprava: 1 650 Kč půjčení vozu, 540 Kč placené úseky, 2 400 Kč PHM
jídlo, pití, ostatní: 2 300 Kč
Celkem 8 dní / 7 nocí 10 650 Kč.
ZÁVĚREM?
Tahle cesta byla letos v pořadí třetí, kterou jsem absolvovala sama. Bez kamarádek, bez DOBROdruhů. Po třetí jsem se ujistila, že cestovat se dá v jakémkoliv počtu, v jakoukoli roční dobu, za jakékoliv epidemiologické situace.
Před cestou jsem sledovala restrikce a poplašné zprávy k trase mojí cesty - tedy jak na straně Španělska, tak i Portugalska. Zdánlivě nemožné - tedy plán projet 2 tis. kilometrů podél pobřeží - se stalo skutečností. Žádná mimořádná opatření, kontroly, restrikce ani jiné omezení mé svobody mě po cestě nepotkalo. Tuhle cestu jsem si užila jako by žádná pandemie ani nebyla. Ano, roušky ve městech všude (ve Španělsku, zcela pochopitelně po první vlně, vše prožívají mnohem víc), dezinfekce ploch v restauracích...to je zde naprostá samozřejmost. Jinak zde ale všechno funguje.
Po sedmi dnech v ráji a úspěšném pozemním překročení hranic s né úplně validním QR kódem, zato s naprostým klidem a úsměvem na tváři, si opět uvědomuju jediné - mám neskutečné štěstí! Nejen že mi počasí na konci listopadu prostě přálo a já zde zažila naprosto nadprůměrné teploty a slunečno po celou dobu, ale ten celosvětovej strašák jménem Covid mi zcela paradoxně udělal z této cesty naprostý unikát. Neskutečné a nekonečné písečné pláže bez lidí a ubytování za třetinu ceny. I tak se na vás dívají s respektem a úctou a nechají vás bydlet klidně dvě noci za cenu jedné, protože se třeba jednou vrátíte a je to TEĎ nic nestojí, zatímco jim to jednou třeba hodně dá.
Tím nejúžasnějším z celého tripu pro mě byly tyto čtyři věci:
1/ Pláže a útesy. Pobřeží jak ve Španělsku, tak i v Portugalsku. Moře a oceán - jeho barvy, vůně, zvuk. Atlantik je něco naprosto jedinečného. Celé pobřeží (hlavně v Portugalsku) je dokonalost sama a je v podstatě jedno, kde zrovna přibrzdíte. Je to obrovský kus exotiky v naší Evropě a je to místo, kde si dovedu představit strávit času i trojnásob a pořád to bude málo. Tenhle trip rozhodně zopakuji, a to hned, jak se objeví letenky do Fara za 10 EUR. To vidím jako dokonalé místo pro zahájení roadtripu v rámci jedné země.
2/ Zjištění, že itinerář nemusí být jen o památkách, kostelech, hradech, muzeích, ZOO, parcích a ano - ani o hřbitovech! Itinerář může být jen obyčejné “pobřeží” a “nic víc”. Ani v Lagosu, který je památkami nadupaný, jsem neměla potřebu město a jeho chlouby vidět. Jela jsem totiž na úplně jiné vlně. Na vlně Atlantiku, kterej si mě získal na první dobrou a po celou dobu mě nepustil ani na vteřinu.
3/ Zamilovat se do bydlení s výhledem na moře/oceán. Tohle totiž jednou zažijete a víte, že vás to už navždy změnilo. Nejenže teď vím, že tato ubytování budou už vždycky v mých nejsilnějších vzpomínkách na tuto konkrétní cestu, ale také mi zde poprvé v životě došlo, že i ubytování si lze na cestě opravdu užít a nejen přežít. Od této cesty už budu vždy do svého itineráře zařazovat alespoň jednu noc s vyhlídkou na vlny a magické hlubiny, které pod sebou schovávají. Alespoň jednu noc na místě výjimečném, krásném, svým způsobem luxusním a ne vždy ZA KAČKU. Mnou absolvovaná ubytování na pláži byla totiž nejen naprosto unikátní, ale také tím, co bych ve svém itineráři podtrhla ještě červenější barvou než….nejhezčí hřbitov světa.
4 Lidé. Ne místní, ale surfaři. Komunita, která nezná mantinely. Bydlí ve svém autě, většinou mají jednoho až pět psů, ale ani jedinou roušku, a na tváři mají permanentní úsměv. Jsou v absolutní osobní pohodě, prostě Jing & Jang, a tu pohodu přenesou i na vás. Tady lidi přimhouří oko proti zapadajícímu sluníčku nad hladinou oceánu a i bez roušky někde po ruce si přijdou naprosto kompatibilní s okolím. Tady si víc než kde jinde uvědomíte, že život je jen jeden, že zítra není jistota, že dnešní boží den je dar. Taky to, že minulost je mrtvá, budoucnost nenarozená a jediné, co má smysl je - DNES. Pohled na neoprenové obleky na ramínkách u karavanů, na oceán a pět řad vln, kde v každé čeká hejno "delfínů" (čti surfařů) ...to je prostě Globus. Svět, kde je vše ještě pořád v pořádku...
