Barevné a hravé město s rukopisem Gaudího na každém kroku. Dokonalá sangrie a paela, osvěžující moře "u baráku", metropole nabitá památkami. Neuvěřitelné hřbitovy, město na dlani z vyhlídky Carmel, pohádková nemocnice, čarokrásná gotická čtvrť a milion dalšího. To vše je Barcelona.
TERMÍN:
17. - 20.7.2020
PROČ BARCELONA?
V Barceloně už jsem jednou byla, je to tak 3 roky zpět. Jediné, co si z ní pamatuju je to, jak zde v metru okradli mou kamarádku. Telefon i doklady jí zmizely z kabelky ani nevěděla jak. Navíc mi po tomto tripu (poprvé a doufám i naposledy v životě) zmizely z telefonu všechny fotky, takže nezbyly ani zachycené vzpomínky, o které by se člověk později mohl opřít. No a proto Barca - podruhé a lépe.
To, co se mi z první návštěvy města nějakým zázrakem uchovalo jak v paměti telefonu, tak i v mé, byl Montserrat. Nádherné opatství, klášter, vysoko v horách. Kdysi jsme si tam udělali jednodenní výlet a vím, že to pro mě bylo to nejlepší “z Barcelony”. Spolu s návštěvou fotbalového stadionu, samozřejmě. Tentokrát ale vynechám výlety do vzdálenějších míst, dokonce i ten stadion, a dopřeju si opravdu důkladnou prohlídku města.
Tentokrát se mnou letí nová parťačka Natália, mimochodem mého Mikiho “skoro tchýně” :D I když to skoro je relevantní... Tak bych si ji pro jistotu měla trochu prolustrovat, že :D
...Montserrat 2017...
LETENKY DO BARCELONY
Letenky do Barcelony jsme koupily u Ryanair, a to s odletem v pátek odpoledne za cenu 9,9 €. Cestu zpět jsme nakoupily u konkurence - Wizzair, protože vycházela podstatně lépe. Nejen cenově, ale i časově a termínově. Protáhly jsme si nakonec původně plánovaný víkendový trip s návratem v neděli až do pondělí a zpáteční letenka stála také 9,9 €.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
K registraci pro vstup do Španělska:
Do Španělska byla v době našeho odletu povinná registrace prostřednictvím online formuláře (zde::https://www.spth.gob.es/create).
Než se ale k té skutečné registraci dostanete, musíte vyplnit krátký formulář, na základě kterého obdržíte kód (odkaz výše), který vás k podrobnému formuláři vůbec pustí. Mě bohužel (asi 100 pokusů) získání tohoto kódů neklaplo, a když se konečně podařilo ráno v den odletu, stejně mě to nepustilo s vyplněným dotazníkem dál. Nakonec nám kamarád (díky Mirjur!!) poslal v PDF formátu onen podrobný dotazník, ten jsme vytiskly a vyplnily ručně.
Po přistání na letišti v Barceloně jsme byli rozdělováni do dvou řad. V jedné stáli ti, co měli vše vyřízené online, ve druhé pár nás, kterým se to nepodařilo. Musím říct, že naše fronta byla podstatně kratší a z letiště jsme odcházely mezi prvními. Formulář jsme jen předaly do ruky místní úředníci, ta zkontrolovala vyplnění všech polí (ne obsah, jen to, že nikde není nevyplněná kolonka) a pustila nás dál. Co jsme tam psaly nikoho nezajímalo (třeba naprosto smyšlenou adresu hotelu, protože se nám to při vyplňování nechtělo hledat…). Ještě nám všem měřili teplotu, samozřejmě nikomu nenaměřili a ani si dost dobře nedovedu představit, co by s tím člověkem na tom letišti dělali.
Také nám byl před odletem od letecké společnosti Ryanair poslán dotazník pro tranzit přes Rakousko, ten jsme taktéž vyplnily ručně. Nikdo ho po nás nikde nechtěl ani cestou tam, ani cestou zpátky.
Tedy za mě – když vám nejde cokoliv vyplnit elektronicky, neztrácejte tím čas ani energii, normálně sežeňte PDF formát, vytiskněte a vyplňte (když neseženete, dostanete na letišti). Nejen, že to stačí, ale jak jsem již zmínila – budete odbavení mezi prvními.
Na letišti v Barceloně:
Roušky jsou jak během letu, tak na letištích povinné, to je jasný. Dezinfekční stojany v normálním množství, každý kolem nich projde, jakoby neexistovaly. Nápisů a info cedulí “covid” podstatně méně jak ve Vídni. Přelepené sedačky se zákazem sezení (dodržení odstupu) jen na letišti. No a samozřejmě minimum lidí. Otevřený pouze terminál 1, dvojka je mimo provoz, což je naprosto pochopitelné s ohledem na počty cestujících. Co mě trochu nemile překvapilo byl fakt, že po příletu máte možnost vyjít 3 branami. Všechny šipky k exitu směřují na opačný konec letiště, než kde je jedna jediná brána opravdu otevřená – ta, kde probíhá triáž (měření teploty a odevzdávání zmíněných dotazníků). Jinými slovy – nikdo není schopen za celou dobu přelepit šipky a nasměrovat cestující ke skutečně jedinému východu z letiště. Výsledkem je to, že všichni hrnou podle šipek k “východu”, tam narazí na zavřenou bránu a pak hrnou stejnou cestu zase zpátky a dalších asi 800 metrů k tomu dalšímu. Trošku Kocourkov. Ale tak zas pro nás Čechy nic, na co bychom nebyli z domu zvyklí, že :D
...roušky v našem podání...
Situace v letadlech:
Ryanair: Roušky povinné po celou dobu letu, většina cestujících je má tak nějak na půl žerdi… Personál však striktně po celou dobu přes celý obličej. K diskutovanému zákazu výměny sedadel – stejně jako cestou do Říma – i nyní si zcela “normálně” po vstupu očividně posledního cestujícího přesedlo celé letadlo v podstatě kam chtělo. Na záchody se může chodit také zcela normálně. Probíhá prodej občerstvení i blbin, platit můžete ale pouze kartou.
Wizzair - totéž jako konkurence, v podstatě přes kopírák. Jedinou výjimkou je to, že můžete platit jak kartou, tak i normálně v hotovosti.
...kde jste všichni??
Kontrola na letišti:
Ve Vídni před odletem naprosto standardní, na kterou jsem zvyklá z předchozích let, dokonce bych řekla, že všechno bylo strašně rychlý a vůbec úplně bezproblémový a “na pohodu”..
Při odletu z Barcelony jsem ale teprve pochopila, co je to naprostá odbavovací pohoda. V zavazadle mi prošel jak zapomenutý otvírák, tak 200 ml krém, ke kterému jsme na místě přišly a plánovaly jej před odletem vyhodit. Ze zavazadel není potřeba vytahovat kosmetiku, což mě osobně vždy potěší. Co mi přišlo ale vůbec nejlepší je fakt, že od vstupu na letiště se všude prokazujete pouze letenkou, pas jsem předkládala až při vchodu na palubu letadla. To jsem, myslím, zatím nikdy nezažila.
Současná situace v Barceloně:
Dostávaly jsme informace, že druhý den po našem přistání bylo město uvrženo do karantény a téměř 1,8 mil. lidí nesmí vycházet z domu. Nesmysl. Ano, památky byly naprosto prázdné a bez lidí – místní v tropických dnech asi zrovna nevyhledávají turistické atrakce, ale běžné uličky – ty neturistické a obvykle ty nejlepší – byly plné života. Samozřejmě všude s vyjímkou pláže s rouškou, to ano. Když jsme šly v neděli na pláž, nemohly jsme se tam díky neskutečnému počtu lidí vůbec dostat.. Všechno místní.
V Barceloně je povinnost nosit roušky úplně všude. Naprosto v pohodě se toleruje to, když někdo kouří, něco jí nebo pije tekutiny. Takže pokud máte po celou dobu vaší procházky po městě v ruce skleničku (abstinenti čtěte “láhev s vodou”), nikdo vám neřekne ani popel. V MHD nejsou omezená místa k sezení. Všechno naprosto normální. Stojany s dezinfekcí jsou v každém obchodě, prodavači obvykle i upozorní, aby jste si dezinfekci na ruce nanesli. To nás trošku štvalo (Naty je jogínka, takže trošku radikální odpůrce chemie..), ale přežít se to dá.
Město jako takové naprosto bezpečné. Všude policajti. Jako fakt všude! Možná, resp. určitě, kvůli pandemii, ale o to větší pocit bezpečí pro turisty. Tedy pro mě a Naty. Policejní auto ve městě vidíte častěji jak taxík. Jinak na každém rohu vás o obličej bouchne vůně trávy, valí to tu víc jak v Amstru.
Řekla bych, že “dnes” je to paradoxně úplně nejlepší doba na návštěvu tohoto města. Památky bez lidí, o to víc ulice plné autentického barcelonského života. Naprosto bezpečno. Ve všech restauracích a podnicích vás vítají s otevřenou náručí a skáčou kolem vás, jako byste byli králové. Kdo ze strachu sám odložil odlet, udělal velkou chybu. Já bych tam letěla klidně příští týden znova… Nebýt další letenky 🙃
DOPRAVA Z/NA LETIŠTĚ
Přesně jak je popsáno v průvodci letišť na stránkách Cestujlevně - z letiště doporučuji použít MHD, konkrétně autobusovou linku číslo 46. Je to nejlevnější způsob dopravy do města. Autobus zastavuje u terminálu 1, jste tam po odchodu z letiště do 2 min. Autobusy jezdí zhruba každých 20 min. Jízdenka stojí 2,4 €. Na letišti nejsou žádné automaty, u zastávky autobusu také ne a u řidiče není možné v současné situaci jízdenku koupit. V autobuse je na oknech info s QR kódem místního dopravce, takže když jej naskenujete, hodí vás to na jejich webovky, kde lze údajně lístek koupit. Jak to dělají ti, co nemají v mobilu data, těžko říct. Ale ani s nimi to není výhra - nám se lístky díky španělštině bez možnosti anglické mutace koupit nepodařilo za celou 40 minutovou jízdu. Takže jsme z letiště jely gratis.
...zastávka, autobus a jízdní řád
Dopravu z města na letiště zajišťují aerobusy označené A1. My jsme využily zastávku na Pl. Espanya (bohužel jsme zde nenašly linku č. 46 “za Kačku”), kde jsme po příletu i vystoupily. Jízdenka aerobusem má jednotnou cenu na osobu - 5,4 €. No není to málo, ale zase když jsme ušetřily na té cestě z letiště, tak nám to tolik žíly nervalo.
..aplikace dopravní společnosti
DOPRAVA V BARCELONĚ
Můžete si koupit jednodenní jízdenku okolo 10 €, taky 2 - 3 denní… Osobně ale doporučuji koupit blok 10 jízdenek "T-10" za 11,4 €, jedna cesta tak vyjde na 1,14 €. Celodenní lístek nebo jízdenka T-10 lze koupit pouze v automatu na zastávce, platí se kartou nebo hotovostí.
My jsme za 3 dny ve městě těch 10 jízdenek na osobu ani nestačily spotřebovat. Tuším, že jsme jich projely maximálně 7. Tedy zmíněný blog 10 jízdenek + zmíněná cesta na letiště byly kompletní výdaje na dopravu zde, celkem 16,8 €.
Jinak v Barceloně je výborná síť integrované dopravy - metro, autobusy, lanovky… Všechno vás doveze přesně tak, jak vám Google mapy vygenerují. Sedí spoje, sedí počty zastávek do cílových míst, sedí ceny, sedí časy odjezdu. My jsme hodně míst propojily chůzí, protože místní uličky jsou možná ještě lepší než ony památky, kam se snažíte dostat, ale na další přesuny v řádech 45 min. až hodina jsme občas MHD využily. Autobusy jsou navíc klimatizované, takže když jedete 20 až 30 min., je to v těch horkých dnech i příjemné osvěžení.
UBYTOVÁNÍ V BARCELONĚ
Trochu jsem zariskovala a porušila to, co jsem si v současné době předsevzala. Tedy to, abych žádné ubytování nekupovala dříve, než v odletové hale s jasným odletem. My jsme si ubytování koupily dva dny dopředu. V dnešní době docela odvaha, protože lety se opravdu ruší ze dne na den. Už bych to víckrát neudělala. Každopádně nám to vyšlo, ubytování bylo naprosto top, všem doporučuji. Jednak bylo za kačku (2 700 Kč za pokoj na tři noci pro dvě) a hlavně super lokalita a vybavení. Kdybych jela do Barcelony znovu (jako že letím v říjnu), budu zde bydlet zas. Umístění je v podstatě u hlavní ulice La Rambla, bezpečné místo. Hned vedle vchodu minimarket se vším potřebným (víno, voda..). V budově výtah, ubytování ve druhém patře. Vchod do domu smrdí plísní a vůbec vypadá strašidelně, když ale vyjedete do druhého patra a vstoupíte na recepci, jste jak na jiné planetě.
Naprosto bezkonkurenční a vtipná recepční nám s radostí dala mnohem lepší pokoj, dokonce s vlastní koupelnou, kterou jsme díky ceně nevybraly.To je taky věc, kterou v současné době taktéž doporučuji – vybírejte ty nejlevnější varianty ubytování, oni vás hostitelé za dobrou recenzi na bookingu rádi ubytují do volných lepších pokojů. Je to nic nestojí a ví, že je pochválíte. A že jsou teď ubytovací kapacity volné všude, o tom není třeba diskutovat. Měly jsme tedy svůj vlastní poměrně velký pokoj, velkou pohodlnou postel, stůl a židle, věšák a ramínka na oblečení, vlastní koupelnu s fénem, ručníky, sprchový gel. Samozřejmě klima a dobrá wifi. K dispozici byla i společná kuchyně, kde bylo nádobí, mikrovlnná trouba, toustovač, lednice. Jak říkám – dokonalost sama. Dostaly jsme skvělou mapu a průvodce Barcelony a slevu 10 % plus jakýkoliv drink grátis do ubytováním doporučené, asi 600 metrů vzdálené, restaurace. To jsme později opravdu využily.
Bydlely jsme zde: HOSTAL MIMI LAS RAMBLAS :
...no není to nádhera?
JÍDLO V BARCELONĚ
Tak jídlo tady je jedna obrovská samostatná kapitola, ale zkrátím ji na dva stěžejní body: Paela a Sangrie. Musím říct, že všechna španělská města, která jsem dosud navštívila, jsou po stránce jídla naprosto top a Barcelona není výjimka. Restaurace, tapaz, pizzerie, kavárny… Všechno je na každém kroku. V podstatě každý třetí dům v centru je nějaká restaurace.
Za sebe každému, kdo se sem vypráví, doporučuji zmíněnou paelu. Je to národní jídlo, které nikde ve světě neudělají tak dobře, jako právě tady. Paela s mořskými plody je naprostá senzace a ani v režimu za kačku nešlo zabránit, abych si je nedala hned dvakrát. Jedna lepší jak druhá. Vůbec mi zde chutnalo všechno, co jsme zkusily. No a to vůbec nejlepší? Samozřejmě Sangrie. Tu si dát v restauraci s výhledem na Sagrada Familia, to je prostě naprostá nutnost. Džbánek cca 1,5 l sangrie vyjde v restauraci na 10 €. Samozřejmě si ji můžete koupit i někde ve večerce za 3, 5 € 1 l. Chuť je prakticky stejná, myslím si, že i v restauracích ji nemíchají čerstvou, ale lijí do džbánků již hotovou.
Co se týká cen v supermarketech, tak jsou úplně stejné, jako u nás doma. Nejlevnější víno ve větším supermarketu koupíte i pod 2 € a rozhodně to není žádná katastrofa. Prosecco od 4,5 € více. Pokud nakupujete v malých marketech v centru, pak nejlevnější vína začínají na 3,9 €.Kávu s čerstvým croissanem si dáte v kavárně za 2 €, což je levnější, jak u nás v Blansku.. Ceny ostatních potravin jsou jak u nás.
Vodu doporučuji balenou. Nejsou zde moc rozšířené "pítka" a kohoutková voda v ubytování se nedala pít vůbec. Pokud nakoupíte vodu ve velkém supermarketu, ceny jsou jako u nás. Samozřejmě v centru koupíte půllitr vody klidně i za 2 €…
..jo a to je Natálie
ITINERÁŘ:
DEN 1 - PÁTEK 17.7.2020
Odlet máme z Vídně až v odpoledních hodinách, nicméně na cestu vyrážíme vlakem už v 6:30 ráno. Čeká nás cesta do Brna, v Brně přesednutí na vlak do Vídně - hlavní nádraží a odtud pak vlak na letiště. Poprvé jedu vlakem, přiznám se, že mi přijde autobus odjakživa jednodušší..
Nicméně s ohledem na počet zakoupených letenek v tomto roce (všechny s odletem z Vídně), je potřeba zmapovat všechny cesty k letišti. Nejlevnější jízdenka vlakem stojí 175 Kč, ale to je jen na hlavní nádraží ve Vídni, odkud je třeba dostat se dalším vlakem na letiště. Přímý spoj až na letiště startuje na 470 Kč, což je masakr. Na vídeňském hlavním nádraží můžete koupit jízdenku na vlak na letiště okolo 5 €, nebo - pokud jste alespoň dva - můžete koupit za stejné peníze skupinovou (tedy 2,5 € osoba). Dostaly jsme od přátel informaci, že s tou skupinovou jízdenku za 5 € pro nás obě musíme přestoupit a jet nějakou delší, zhruba hodinovou jízdu přes celou Vídeň. Ve skutečnosti jsme se se zakoupenou jízdenkou v automatu (děkuji Evčo za rady “přítele na telefonu”!!) zeptaly na nádraží jak na informacích, tak i na peronu průvodčího a ti nás nasměrovali do vlaku s přímým spojením na letiště (za cca 15 min.). Možná jsme měly jen štěstí, nevím, ale já osobně jsem ale jela z Brna vlakem do Vídně naposledy. Vlakové nádraží ve Vídni je chaotické a vůbec mi to přišlo dost komplikované.
Oproti tomu Flixbus nabízí jízdenky do Vídně od 190 Kč, přesednutí na autobusáku na bus k letišti je 15ti minutovka opět za 2,5 € osoba a pro mě pohodlnější a přátelštější prostředí. Navíc věřím, že brzo opět pofrčí slevové kódy, kdy lze bez problému nakoupit se slevou 20 - 30 %. Nejednou jsem jela se zelenejma do Vídně z Brna za 130 Kč.
...nákup jízdenek na letiště na hlavním vlakáči ve Vídni
Vystoupily jsme přímo na letišti lehce po poledni, našly jsme naši bránu a zasedly k vypisování všech vstupních formulářů a dotazníků. Samozřejmě nelze porušit tradici, takže si to zpříjemníme přípitkem na šťastnou cestu.. Času máme opravdu hodně, ale tentokrát letištní salonek, byť jako čerstvý držitel karty Erste Premium, nenavštívím. Natálie kartu nemá a mě se nechce jít někam sama. Už vůbec ne s tím, že bych ji nechala před salonkem. Navíc máme vlastního občerstvení až až, že. Čekání nám zpříjemní milá česká dvojice, které právě před našimi zraky uletělo letadlo do Paříže.. Musím říct, že jejich reakci si budu dlouho pamatovat a doufám, že jestli se mi v životě stane něco podobného (teda víc doufám, že nestane!), dokážu zachovat stejný optimismus a veselou náladu, jako právě tito dva. A vůbec nevadí, že jim v tom pomáhala hladinka alkoholu v krvi. Přišlo jim to oběma nakonec docela vtipný, samozřejmě i trochu k nasrání, ale ani na chvilku nějaká sebelítost, zmar, deprese, nasrání... Ihned začali řešit nákup jiných letenek, protože tu Paříž na víkend prostě dají, ať to stojí, co to stojí. Co na tom, že dvě nové letenky stály 950 €… Když se jim je podařilo koupit, myslím, že si dali ještě nějakýho panáka navíc k těm, kvůli kterým první let nestihli, ale nakonec jsme je viděli šťastné a vysmáté odbavovat se, takže věřím, že tu Paříž napodruhé opravdu dali a užili si ji přesně tak, jak z nich bylo cejtit, že umí. Každopádně při vzpomínce na ně si říkám, že tihle dva mladí lidé si svůj život, který mají celý před sebou, opravdu dokážou užít. A tak to má bejt!
Nám i přes dvě vypité sedmičky letadlo neuletělo. Nasedáme na palubu, během chvilky si celé letadlo přesedne přesně tak, jak každý potřebuje a vzhůru do oblak. Za 2 hod. přistáváme v Barceloně.
...Vídeň
...mezi Vídní a Barcou..
...Barca..
Cestu z letiště realizujeme přesně podle průvodce letišť na stránce Cestujlevně, tedy linkovým autobusem číslo 46. Jízdenku nemáme kde koupit, nejsou nikde automaty a řidič v současné situaci jízdenky prodávat nemůže, takže jedeme načerno. Máme opět štěstí, vystupujeme bez jakékoliv konfrontace s případným revizorem na naší cílové zastávce – Pl. Espanya. Odtud se vydáváme na zhruba dvou kilometrovou procházku do našeho ubytování, resp. do úplného centra města. Samozřejmě v prvním marketu kupujeme občerstvení, aby se nám šlo lépe.. Navíc je dost vedro, takže tekutiny jsou opravdu nutnost. Prodavač je milý, s ochotou nám otevře víno, vyhodí všechen nepořádek do svého odpadkového koše a ještě obdivuje naše neVINNÉ plastové sklenice - dokonalou cestovní výbavu.
Ubytování nacházíme poměrně rychle, je hned vedle jednoho z Gaudího domů (Güell Palace).
...sousední království
Prvotní šok po vstoupení do objektu, kde se po zdech táhne metrová plíseň a stejný smrad je ve vzduchu cítit až do druhého patra, střídá naprostý šok po vstupu na recepci. Pravý opak. Vše naprosto čisté, voňavé, přátelské a hlavně moderní a funkční vybavení jak recepce, tak společných místností, kuchyně, ale i našeho pokoje. Jak jsem zmínila, dostaly jsme zdarma lepší pokoj, dokonce i s vlastní koupelnou, přestože jsem platila levnější variantu s koupelnou sdílenou. Z celého ubytování a příjemné recepční máme skvělý pocit a musím říct, že právě tenhle vstup do Barcelony nás naladil na pozitivní vlnu, která se s námi táhla až do nastoupení na palubu letadla směr Vídeň.
...trošku plíseň, no..
V ubytování se moc nezdržíme, krátký refresh a hrneme do města. Už je okolo 20 hodiny, takže do západu slunka opravdu jenom chvilka. Jdeme si samozřejmě nakoupit zásoby, hlavně tekutiny… Ty si hodíme na mrazák a do lednice a jdeme na procházku dva, tentokrát podvečerní – do PŘÍSTAVU.
Přístav se nachází ve čtvrti Barceloneta. Hned u přístavu ční až do nebe obrovský památník se sochou Kryštofa Kolumba (Mirador de Colom) ukazujícího na moře. Památník se nachází na úplném konci slavné ulice La Rambla - obdoba našeho Václaváku. No a přesně na této ulici bydlíme.
Barcelonský přístav je důležitým dopravním uzlem, proto jsou zde obrovské zaoceánské parníky čekající na vyplutí. Součástí přístavního komplexu je i obchodní centrum Maremagnum se spoustou obchodů, barů, restaurací a tak je zde mořské akvárium obsahující více jak 8 000 ryb. Zajímavostí je, že tento komplex se nachází na jakémsi umělém poloostrově, k němuž se dá dojít netradičně i po dlouhém visutém mostě. Velkou atrakcí přístavu je místní lanovka Port Cable Car, kterou je možné zahlédnout kdekoliv v přístavu záklonem hlavy a pohledem hore. Jsou to nápadné rudě červené kabiny.
Je to zde vůbec nádherné místo, ze kterého jsme obě dvě úplně paf. Posedává tu spousta lidí, očividně žádní turisté, všechno místní. O to větší kouzlo tohle místo má. Vidět, jak sem chodí místní relaxovat a odpočívat, maminky s dětmi, rodiny, mladé zamilované páry (tak i ty starší no..), to je prostě nádhera. Procházíme se po mole a kocháme se výhledem všude kolem. A hlavně - jsme pět minut chůze od našeho ubytování a jsme u moře! Nádhera!! Po setmění se zde objeví zničehonic řada prodejců všeho možného, hlavně dek, brýlí a bot, které rozprostřou po cestě tak, že vy s bídou kličkujete, aby jste na něco nešlápli. I přes všudypřítomné zákazy pouličního prodeje (a pozor - pod pokutou je i něco zde nakupovat!) - sem to prostě patří.
I když už je regulérní noc, pořád nemáme města dost a tak jdeme dál do "vnitrozemí" GOTICKÉ ČTVRTI kterou máme nejen přes silnici, ale ve které nakonec vlastně bydlíme. Dopředu jsem o toto místě četla jen samé hrůzy, hlavně ve smyslu bezpečnosti…
No opak je pravdou - z téhle čtvrti jsme úplně vydřené, nic krásnějšího jsem snad nikdy neviděla! Kor v noci, když je vše nádherně osvětlené a nikde ani noha. Došly jsme ke katedrále, která je prostě Něco Něco, a já už se teď těším, až to tady uvidím do posledního detailu za bílého dne.
Je kolem 1 ráno, máme nachozeno přes 30 tis. kroků a naprosto KO padáme do postele. Teda Natka ještě stylově na zemi povečeří barcelonskou klasiku (ze sousední indické restaurace).. Budíček natahuju na 5.30 hodin :)
DEN 2 - SOBOTA 18.7.2020
Jako budíček byl po 3,5 hodinách spánku docela masakt, to nebudu kecat. Ale daly jsme to! Hnala nás jak vidina parku za svítání, tak i neskutečné vedro a dusno v našem pokoji. No a samozřejmě chuť na tekutou snídani, že.. Podle map jsme došly ck ca 300 metrů vzdálené stanici metra Liceu a odtud přímou (zelenou) linkou na stanici Vallcarca (směr Trinitat Nova) - asi 30 minut jízdy metrem bez přestupu). No a pak už pěkně pěšky do kopečka :)
PARK GÜELL
Jedná se o nádherný park, který je plný kamenných skulptur, květů a zeleně. Jeho návrh si u Gaudího objednal hrabě Güell. Jedná se o původní městské sídliště, které je docela netradičně zasazené do kopcovitého terénu a má nádhernou architekturu (jak jinak, když je dílem architekta Gaudího). Ten dostal zakázku vyprojektovat rodinné sídliště na obrovském pozemku s výhledem na moře. Byl rovněž jedním z prvních, kteří zde bydleli. Původní myšlenka udělat z tohoto místa sídliště se ale nakonec moc nepovedla. Zřejmě šlo o to, že byly pozemky hodně exkluzivní a drahé, chyběla k nim doprava, byly prý i složité podmínky prodeje… To vše způsobilo, že zájem o koupi dalších domů nebyl. I přesto zde vznikly architektonické skvosty. Dům Gaudího je dnes muzeem s názvem Casa Museo Gaudí. Park je zapsán na seznamu Unesco.
...muzeum Gaudího
Při chystání itineráře jsem v pár cestopisech narazila na informaci, že se do tohoto, jinak zpoplatněného, parku dá dostat i zadarmo. Jde to prý v čase, kdy je park uzavřen, ideálně brzy ráno před otevírací dobou. Jelikož máme tuto informaci a platit vstupné někam, kam to není bezpodmínečně nutné, nechceme, natáhly jsme si ráno budíček na čas “ještě tma” a okolo 7. hodiny ranní jsme opravdu stály pod kopcem ke zmíněnému parku. V hodinách, kdy je park otevřen, můžete kopec vyjet pomocí eskalátorů. Ovšem nyní, takto brzy ráno, eskalátory stojí a nezbývá nic jiného, než v dusném ránu vyběhnout všechny schody po svých. Je to docela makačka, ale zvládly jsme to i my, takže to dá určo každej. O to víc si pak člověk užije ten výhled z kopce dolů. Barcelona na dlani! A jen vaše.
...cesta k parku..
K tomu vstupnému – zřejmě i v souvislosti s pandemií - dostat se do parku zadarmo již nelze. Všude se vybírá vstupné, a to i do míst a v hodinách, kdy to dříve bylo zdarma. Jak nám řekla i naše recepční v hotelu - Barcelona je bez turistů na dně a nemůže si dovolit ztratit ani korunu. Ostatně totéž bylo i v Římě, kde jsou zrušené zdarma první nedělní vstupy.. Nyní zde tedy sedí u každého vchodu mladý hoch a nepustí nikoho jiného, než obyvatele Barcelony. Ti sem chodí běhat a sportovat. Cizince pustit nemůžou. Nasměřují k bráně s tikety, ale vstup do parku je až v 8:30 hodin. I když bychom nyní po té cestě do kopce rády zaplatily, čekat hodinu a půl se nám opravdu nechce. Jdeme tedy k dalšímu cíli našeho itineráře. Vede nás to opět přes park, ale jinou branou. I zde sedí mladý hoch v uniformě a vysvětluje, že dovnitř nemůžeme. My opět zkoušíme naší přesvědčovací písničku, ať zkusí koukat jinam, že jenom proklouzneme..Vysvětlujeme mu, že nám vlastně o park ani nejde, ale že přes něj je to nejrychlejší cesta k naší další zastávce. Hodně nás překvapil, protože opravdu s úsměvem otočil hlavu a mávl, ať tedy jdeme. Natka to vůbec nečekala, takže mu samou radostí a spontánností skočila do náruče. V době covidu, bez roušky a s pusou na tvář – chlapec byl opravdu zaskočen 😂
Jak jsme měly chvilku zkaženou náladu, že jsme vstávaly brzy ráno zbytečně a park neuvidíme, o to víc jsme teď nadšené. Vůbec nejde o to, že jsme zde opravdu zadarmo, ale o to, že jsou na světě lidé, kteří dokáží udělat někomu radost jen tak. Všechno má několik úhlu pohledu, samozřejmě je to práce a k té by se mělo přistupovat zodpovědně, na druhou stranu – vždy se dají dělat výjimky. Ten kluk nám udělal ohromnou radost a den krásnější. Velké díky za to. Možná je to drobnost, pro mě ale určitě chvíle, na kterou si i za 10 let vzpomenu.
Procházíme parkem, je ještě ranní lehce zatažená obloha. Park je krásný, upravený, mrak květů a stromů, barevných veselých architektonických dílek a všude běžci nebo pejsci, kteří venčí své dvounohé miláčky. Projdeme jenom kousek tohoto parku a míříme opravdu k naší další zastávce.
..výhled z parku..
TURÓ DE LA ROVIRA - BUNKERS DEL CARMEL
Rovnou z parku Güell míříme do čtvrti Carmel. Je to procházka dolů z kopce a pak zas do kopce, ani ne 20 minut chůze od parku. Na tohle místo jsem opravdu zvědavá. Ještě je stále brzy ráno, v parku jsme se nezdržely déle jak půl hodiny, takže jsme zde skoro samy.
Válečné bunkry ve čtvrti Carmel jsou místem, kde je naprosto úžasný 360° výhled na celé město. K tomu naprosté ticho a klid a trocha válečné historie v pozadí. Pro mě to je jedno z nejkrásnějších míst celé Barcelony.
Bunkry byly vybudované v první polovině 20. století, během španělské občanské války, a jejich cílem bylo chránit Barcelonu před bombardováním letadly italských fašistů. Původním plánem bylo mít v bunkru dvě protiletadlová děla, nakonec byl ale kopec osazen hned 4 kanóny. Kanóny nevydržely ani rok, po válce zůstaly bunkry netknuté, akorát děla byla odzbrojena. V dnešní době jsou bunkry na kopci Turó de la Rovira místem, kam zatím stále nechodí moc turistů, ale o to víc místních lidí. V teplých letních dnech zde pořádají pikniky a vůbec se zde lidé schází na kus řeči a sledovat západ sluníčka.. Mladí, staří, zamilovaní, single… Tohle místo má neskutečnou atmosféru. Nám se podařilo zažít zde přechod zatažené ranní oblohy do nádherného blankytného nebe. Výhledy na město byly vlivem mraků a poté slunce naprosto odlišné, oba však svým způsobem jedinečně krásné.
V současné době už zde děla nejsou, mementem jsou jejich podstavce a pozůstatky bunkru a krytu, které jsou vytůněné místními graffiti umělci. Docela se to k tomuto místu hodí.
Našly jsme zde pár křesílek, na nichž jsme si v klidu a míru vychutnaly skleničku vína s tou nejnádhernější vyhlídkou. Musím říct, že jsme se zdržely opravdu dlouho, tohle místo za to prostě stojí. Je to přesně to místo, kde když sedíte se skleničkou vína v ruce a koukáte se všude kolem sebe, jste prostě a jednoduše šťastní, že jste.. A ještě víc za to, že jste právě teď a tady.
NEMOCNICE SANT PAU
Na tuto nemocnici jsem narazila v jednom jediném cestopise, jinak nikde ani stopa. Ve skutečnosti je to architektonicky neuvěřitelná stavba, která svou podobou ani trochu nepřipomíná nemocniční budovy. Na první pohled bych to přirovnala k výjevu z Harryho Pottera. Úplné Bradavice! Nádherné věžičky, zdobení, desítky budov – jedna krásnější než druhá. Mezitím nádherně upravená zeleň a vyladěný každý detail. Nemocnice už není funkční, fungovala až do roku 2009. V současné době je tento komplex budov po náročné a rozsáhlé rekonstrukci, je zde muzeum a stavba samotná je zařazen na seznam Unesco. Celým areálem jsme bez problému prošly, žádné vstupné nebo omezení. Za mě je to po bunkrech druhé nejkrásnější místo celé Barcelony.
