Vyhledat

DO YOU SPEAK ENGLISH? - NO!


Cestovat po světě bez znalosti angličtiny? - YES!



Původně jsem chtěla pokračovat v postování dovolenkových destinací, ale trochu odbočím. Dneska jsem někde zmínila, že cestovat bez znalosti angličtiny není problém a vůbec by mě nenapadlo, jakou odezvu tento komentář vyvolá. Přišlo mi od vás během jediné hodinky více než 50 zpráv a já se rozhodla odpovědět všem prostřednictvím tohoto příspěvku. V úvodu podotýkám, že se jedná pouze o můj soukromý názor a rozhodně ho nikomu nevnucuji jako absolutní pravdu a také prosím o shovívavost všechny rodilé mluvčí a angličtináře par excellence. Ty vlastně poprosím, aby tento post úplně přeskočili, tohle je pro vaše rodiče a prarodiče, jooo? Těm tento článek, prosím, naopak sdílejte.


Tyto webové stránky mají jediný cíl - motivovat vás všechny, aby jste neodkládali své sny a přání na někdy, ale plnili si je, dokud máte čas, energii a zdraví. Tohle všechno máte totiž právě TEĎ na vrcholu a každým dalším dnem to už jen a jen ztrácíte. Snažím se proto vyvracet všechny mýty a předsudky, které jsem kdysi na začátku i já měla v hlavě jako překážku “skočit do toho naplno”. No a angličtina, resp. její absence, byla jedna z těch největších.



V dnešní době už totiž není cestovatelskou bariérou nedostatek peněz, ostatně letenky za pětistovku, ubytko za 300 na noc a informací, jak v každé dastinaci zažít milion vjemů za minimum peněz - toho je plnej internet. Problém není ani dovolená, protože už všichni víme, že dovolená nerovná se 7 dní, ale klidně prodloužený víkend bez nutnosti tu řádnou zaměstnaneckou dovolenou vůbec čerpat. Navíc ty dnešní home office, že..


Nejčastější příčinou je strach. Strach, že se někde tam, kde vystoupíme z letadla, někde v té daleké cizině NEDOMLUVÍME. ZTRATÍME. ZMIZÍME Z PLANETY…


Takže ANO, cestovat bez angličtiny se opravdu dá, jsem toho živým důkazem.

Angličtinu jsem se nikdy neučila a neumím ji, i tak mám procestováno téměř 70 destinací a 4 kontinenty. K tomu odžitou jednu na místě zrušenou letenku z Thajska na Bali (na místě vykomunikování letenky nové a vrácení peněz za původní), jednu krádež všech peněz a dokladů (včetně pasu - tedy i vystavení nového), několik zdravotních komplikací na cestách s nutností vyhledat lékařské ošetření (dokonce minioperaci na Bali), nesčetně pokut v zahraničí včetně odtahu auta neznámo kam, 4 defekty auta v zahraničí během jednoho roku, vojenské checkpointy napříč celou Západní Saharou s milionem všetečných otázek, výslech ve spodním prádle (jako já, nikoli ten voják, co mi kladl dotazy) na letišti Ovda v Izraeli a jednu repatriaci ze Střední Ameriky (začátek covidosvěta). Popravdě - nic z toho nebyla “v tu chvíli” prdel, ale všechno jsem nakonec zvládla a teď už to jsou mé nejlepší cestovatelské vzpomínky. Cennější než sopky, moře a pláže. Důvod? Jsou to moje hranice, které jsem postupně posunovala a stále posunuji, a tudíž to, na co je člověk s odstupem času nejvíc hrdej. Někdo po čtyřicítce přestane kouřit, někdo zaběhne maraton…no a někdo bez znalosti ANJ cestuje po světě, zdolává jobovku za jobovkou a klidně si projede 3 000 km napříč Západní Saharou k obratníku Raka. Protože proč ne. Protože všechno jde, když se chce.



Důležité info k těm jobovkám - nestalo se to všechno naráz a ani vám se to nestane! Prostě pěkně krůček za krůčkem, jobovka za jobovkou. Znáte to - pomalé dávkování. Stejně jako u sportu, i zde platí, že přesně tohle posiluje a dělá vás připravenější a schopnější každou další jobovku lépe zvládat.


Dnešním mladým lidem to přijde jako sci fi, protože angličtinu mají prostě v krvi. Aby ne, jsou tak cool matky, co děckám pouštějí audio nahrávky v angličtině během jejich poklidného prenatálního vývoje a pokračují v tom ihned po narození. Nicméně věřte, že ještě pořád přežívají generace (a to nejen někde v tajze v ruských lesích, ale i kolem vás!!), které tenhle světový jazyk prostě v povinné školní docházce (i prenatálním vývoji) minul, anglicky neumí a přesto stále ještě bez hromádky léků denně a tří pampersek zvládnou cestu letadlem.


Mimochodem, pokud to čte nějaký puberťák - je zajímavý, že babičkám to shovívavě odpustíte, ale na nás rodiče se díváte jak na nesvéprávné magory.


Takže milá socialistická generace, není to ostuda! Jasně, není to ani chlouba, protože učit se opravdu dá v každém věku, ale na druhou stranu - když k tomu chodíte do práce, stavíte barák, vychováváte ty malý hady, co se vám za rohem s kamarády smějí (myšleno děláte jim doma pomyšlení, aby měli veškerý svůj čas jen pro sebe a na studium třeba zmíněné angličtiny, zatímco vy mimo práce, díky níž táhnete nejen barák, ale i kroužky a doučování angličtiny, zvládnete úklid domu, nákup, uvařit, nachystat svačiny, vykoupat psa, vyslechnout kamarádku v depresi, vyslechnou druhou kamarádku v depresi, zajít s třetí kamarádkou v depresi na víno, vyzvednout prarodičům léky v lékárně, vyřešit s provozovatelem internetu slabej plugin, přičemž ani ve snu nevíte, co to slovo znamená, ale máte ho od potomka červenou fixou v kalendáři...) a prostě tak nějak žijete - jde to sakra těžko.


Nevěste hlavu, neumíte anglicky, ale umí zase jiné věci. No uznejte - moje o deset let mladší kamarádka poslouchá v autě i navigaci v angličtině (když sedím vedle ní, jde na mě totální depka a slibuji si, že vtipálka Lišku taky přeladím na ANJ mutaci), ale když ta samá guru angličtinářka koupí omylem láhev vína s korkem (místo šroubovací) a nemá otvírák, je namydlená. Možná hltala angličtinu spolu s živinami pupeční šňůrou, ale zase nechodila do pionýra, skauta ani SSM (socialistický svaz mládeže)! No a právě zde se učil předmět ŽIVOT, a ten přátelé, ten je na cestách ze všech nejdůležitější. Učil nás, jak přežít za každé situace, jak zdolávat překážky, ne se před nimi zastavit a nebo dokonce otočit. My máme nejen načteno, ale na vlastní kůži natrénováno, co dělat, když bude nukleární válka (to dá rozum, hodiny branné výchovy měly smysl - igelitové pytlíky na nohy a ruce, zatáhnout gumičkou, nasadit plynovou masku ze skladu CO, přes rameno chlebník se svačinou - s chutí do toho, půl je hotovo), natož nějaká vývrtka! My strčíme do vinné láhve zubní kartáček a zatlačíme korek dovnitř! My se toho vína napijeme! My přežijeme. A tohle je fakt důležitý!


Jo a ještě jedna věc - my neangličtináři nejsme negramotní! Řada z nás válí skvěle v němčině a jooo pamětníci v ruštině! Jenže bohužel - tyhle jazyky jsou na cestách stejně praktické jak naše čeština.. Krásná, ale k ho.nu, no.



CO DĚLAT BEZ ZNALOSTI ANGLIČTINY?


Možností je hned několik!


A) cestovat jen s cestovkou, kde za vámi stojí delegát (toho teda uvidíte jen cestou Z a NA letiště a na jedné informativní schůzce, kde vám vnucuje předražené výlety, ze kterých má provize, jinak si stejně budete muset vyřídit všechno rukama nohama na recepci sami, ale ten pocit ochrany je k nezaplacení….no k nezaplacení - platíte ho královsky)


B) koukat na prima zoom


C) odebírat časopis Lidé a země (mimochodem, ten odebírám taky, je skvělá studna inspirace!!)


D) cestovat zde virtuálně se mnou a jednou, třeba po přečtení tohoto příspěvku, si prostě koupit letenku a zkusit to


D je správně!




DESATERO pro začátek:

  1. I když jste se nikdy anglicky neučili, čím víc budete cestovat a mluvit, tím více se z vás angličtinář bude stávat. Říká se tomu pasivní angličtina. S každou další cestou vám přidá pár nových slovíček, které si osvojíte. Ať chcete nebo ne. Věřte mi! Když pak takový cest budete mít za rok 10, už se opravdu v základu domluvíte.

  2. Nejhorší je cestovat s někým, kdo umí anglicky lépe než vy. Takový člověk vám nepomůže, byť to tak na první pohled vypadá. Naopak, tahá vás dolů, dává vám ještě větší pocit neschopnosti a závislosti. Jeďte raději sami a nebo s někým, kdo umí stejně tristně anglicky jako vy. To je jediné, co vás donutí mluvit.

  3. Na svoji první cestu si vyberte destinaci poblíž. Určitě nedoporučuji Ameriku nebo Austrálii. Ideálně nějakou vyspělou evropskou destinaci a nejlépe na prodloužený víkend, ať se někde netrápíte třeba celý týden. Dokonalá je na to nějaká metropole (třeba Lisabon), kde vás bude “trápit” pouze přesun z letiště (v tomto případě jednoduchý a levný) a ubytování, pak už tak nějak budete bloudit uličkami dle vlastní intuice. Tohle se opravdu dá zvládnout.

  4. Prosejte internet! Zní to jako blbost, ale čím víc si místo, kam jedete, nastudujete, tím méně se budete na místě muset na něco ptát. Samochvála smrdí, ale i přes to - vyberte si nějakou moji projetou destinaci a itinerář jednoduše zkopírujete. Všude detailně popisuji každé “prdnutí”, tedy i přesuny, ceny, na co dát pozor aj. Tím se nechci chválit, ale je to tak.

  5. Ubytování si zamluvte z pohodlí domova přes Booking. To, co si vyberete, to dostanete. Potvrzení si stáhněte do mobilu a při příjezdu na recepci jen ukažte spolu s pasem. Usmívejte se, žádné lingvistické číslo se od vás nečeká. Při check in (ubytování) dostanete zpět váš pas, klíč od pokoje a možná heslo k wifi. Tečka.

  6. Pokud jste odvážní a chcete do toho skočit po hlavě ne do bazénu, ale rovnou do oceánu, tedy plánujete opravdu nějakou exotiku, pak věřte, že právě za oceánem nejvíc platí jedna věc. Anglicky nikdo dobře neumí a když umí, tak ji nemá rád, protože to není jejich jazyk, ale nutné zlo. Nejlépe anglicky umí lidé v Evropě, takže tam nejvíce vaše neznalost vynikne. Naopak, nejhůř s angličtinou bojují v Asii a ve střední Americe, prostě v těch odlehlejších cípech světa. Není to samozřejmě pravidlo, ale zatím jsem to tak vždy zažila. To znamená, že pokud pojedete někam na Bali nebo Srí Lanku, vystačíte si opravdu s jednoduchými hesly. Ideální je v úvodu použít větu “Omlouvám se, ale neumím moc anglicky” (tuhle jedinou doporučuji našprtat k dokonalosti a to ve stylu jak nás pěkně ve škole učili “i kdybych tě o půlnoci vzbudila…”, známe ne?!), čímž navodíte vlnu přátelství a sounáležitosti. Tato naprosto kouzelná věta u vašeho bytného nebo obsluhy v restauraci okamžitě vyvolá ujištění, že oni sami nebudou za blbce a ve snaze dorozumnět se a prodat své služby přejdou na pomalý tón, základní slova a žádná zbytečná souvětí. Klidně můžete jen ukazovat ukazováčkem na obrázky v jídelním lístku a kývat u toho hlavou. Jinými slovy - oni taky často neumí anglicky a jsou moc rádi, když jim dáte najevo, že jste na tom vlastně stejně. O to víc a s úsměvem vám budou pomáhat a snažit se najít správné slovíčko k pochopení.

  7. Pokud pojedete do zahraničí, doporučuji mít na telefonu nějakého kamaráda, který anglicky umí a v případě nějaké opravdu krize (jako třeba ztráta dokladů, zdravotní komplikace a podobně) bude na příjmu. Takovému člověku můžete kdykoliv zatelefonovat, popsat mu v českém jazyce co se vám stalo, tento telefon předat třeba doktorovi nebo policistovi a on to domluví za vás. Pokud jste někde, kde je drahé volání, tedy mimo Evropskou unii, pak se dá stejně telefonovat i přes internet prostřednictvím WhatsAppu nebo Messengeru. Pokud se dostanete až na policejní stanici, tak věřte, že vám domluví tlumočníka (i po telefonu) oni.

  8. Stáhněte si google překladač (většina telefonů ho má v základním menu). Zde si stáhněte jazyk v offline režimu, což znamená, že vám bude překládat slovíčka i bez internetu. Pokud internet mít budete, je tam super funkce konverzace. Já ji používám hlavně ve španělsky mluvících zemích a je to naprostá senzace. Funguje to tak, že klepnete na ikonku knverzace (máte předvolené dva jazyky - u mě tedy čeština a španělština) a začnete mluvit v českém jazyce. To, co chcete tomu naproti vám sdělit. Mluvíte pomalu a zřetelně. Telefon to obratem přeloží a řekne v nastaveném jazyce. Pak dáte telefon do ruky protistraně a ta opět zmáčkne konverzaci a odpovídá (třeba španělsky). Jakmile skončí (doporučuji max 5 vět naráz), telefon vám to řekne česky. Takhle si povídáte a telefon předáváte z ruky do ruky. Je to opravdu vynález století. Někdy se u otrockých překladů dost zasmějete, ale obsah se vždy pochopí. Když ne napoprvé, tak napodruhé. Zkuste si to nanečisto doma a věřte, že mi Češi, jsme v téhle funkci nejzaostalejší na světě. Třeba v Nikaragui, na konci světa, takhle mluví s cizinci od průvodců v národním parku po děcka na ulici každej.

  9. Na první cestu, kde budete takto improvizovat, nedoporučuji brát malé děti. Ať nejste ve stresu ze zodpovědnosti za ně. Stejně tak bych doma nechala všechny extrémně komplikované osoby (čti hysterky), které nesnesou ani na chvilku vychýlení z komfortní zóny.

  10. A abych zakončila desatero nějak echt sofistikovaně - nejlepší na konverzaci v jakémkoli jazyce je alkohol. Třeba v Kostarice jsem si se svou španělskou bytnou po lahvince jejich rumu povykládala jak se svou nejlepší kamarádkou!





4 642 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše