top of page
Vyhledat

POLSKÉ GOTICKÉ HRADY za KAČKU, část II.

Aktualizováno: 4. 8. 2023



Země tisíců jezer, baltského moře, národních parků, písečných dun, úchvatných měst s historií vepsanou do každé uličky i domu, neuvěřitelným množstvím gotických hradů a gastronomií na takové úrovni, že nehrozí vrátit se domů a nemít pár kilo do plusu. Pořád ještě cenově dostupná dovolená (potažmo moře) pro všechny - tedy rodiny, páry i jednotlivce, přitom coby kamenem dohodil. Minimum placených úseků, přitom cesta v takovém stavu, že autor naší D1 by si měl vedle tohoto nafackovat a zakopat se pět metrů pod zem.


TERMÍN:‌ ‌


18. - 23.6.2023


PROČ‌ POLSKÉ HRADY?‌ ‌


Tahle cesta nebyl můj spontánní nápad ani můj plán. Tohle byla neodolatelná pracovní nabídka v rámci propagace česko polského cestovního ruchu, na kterou nešlo reagovat jinak než ANO!


Děkuji za neuvěřitelnou nabídku poznat kus Polska a gotických dějin, bylo to boží! Kromě precizního itineráře zahrnujícího plejádu nádherných gotických hradů propojených úžasným zážitkovým ubytováním a skvělou gastronomickou mapou jsem si užila nad plán i Gdaňsk, polské moře a Mazurská jezera, čímž se celý itinerář navždy vryl do mého srdce a tuto cestu bych opravdu doporučila všem.


Jedinou pracovní “povinností” byla návštěva hradů, které mě od dětství fascinují a lákají do svých útrob a dvě věty v tomto cestopisu:


Studijní pobyt a článek jsou součástí projektu „Objevte skryté poklady turistických a cestovatelských perel“ spolufinancovaného vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím Visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu.

Posláním fondu je propagovat myšlenku udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.


Wizyta studyjna oraz artykuł są działaniem projektu „Odkryj ukryte skarby pereł turystycznych i podróżniczych” współfinansowanego przez rządy Czech, Węgier, Polski i Słowacji poprzez Granty Wyszehradzkie z Międzynarodowego Funduszu Wyszehradzkiego. Misją funduszu jest promowanie idei zrównoważonej współpracy regionalnej w Europie Środkowej.



Kompletní postování bylo zcela mojí subjektivní recenzí bez jakéhokoliv zadání, čehož si vážím ze všeho nejvíc. Děkuji za možnost krásy Polska propagovat a doufám, že pro každého, kdo posty a tento cestopis budou číst, budou inspirací. Polsko je neskutečná studna památek, krásné přírody, výborné kuchyně, ale především studna dostupná časově i cenově.


Tahle cesta pro mě ani na vteřinu nebyla práce, ale obrovská radost s milionem úžasného hýčkání po stránce ubytování i gastronomie.



ITINERÁŘ, POKRAČOVÁNÍ:


DEN 3 - 20/6: GNIEW - MALBORK - GDAŇSK - ŁEBA - LIDZBARK WARMIŃSKI


GDAŇSK


Gdaňsk je naprostý architektonický skvost! Jakmile do něj vstoupíte městskou branou, tak už pak jen chodíte s hlavou v záklonu a pusou dokořán. Na každém rohu ze sebe vydáte “Páni!” nebo jinou obdobu slova wau. Krása střídá nádheru, jedna boží stavba vedle druhé. Mezitím si dáte přestávku v některé místní restauraci a tam se v jednom velkém wau roztančí i váš žaludek. Jinými slovy - pokud jste Gdaňsk ještě neviděli, je nejvyšší čas naplánovat si tam cestu.


V Gdaňsku je celá řada jedinečných a zajímavých památek, muzeí a restaurací a vyjmenovat všechno by bylo na román. Každopádně stavba, kterou byste rozhodně neměli minout, je místní radniční věž.



  • RADNIČNÍ VĚŽ

Od mé první návštěvy doznala velké změny... Z původních deseti zlaťáků je nyní vstupné 22 PLan (holt se ta inflace šíří stejně rychle jako Covid), každopádně za mě i za tuto částku výstup ke zvonům a nejkrásnějšímu pohledu na město stojí.


Důležitou informací je, že je zde v úterý zavřeno (bacha při plánování) a neméně důležitou informací pro všechny, kdo cestují za kačku je i fakt, že v pondělí, tedy dnes, je vstup zdarma! Zapsat do deníčku!

Budova současné radnice pochází ze 14. století, věž je z konce 15. století. Původně gotická radnice byla obnovena po požáru roku 1556 v manýristickém slohu a vznikla tak jedna z nejkrásnějších radnic na severu Evropy. Nejzajímavějším interiérem je Velká zasedací, dnes Červená síň.


Po 2. světové válce byla budova zrenovovaná a v současnosti zde sídlí Muzeum historie Gdaňsku.

Nejkrásnější zde je však vyhlídka z věže. Celé město na dlani a v případě Gdaňsku - neskutečnej pohled!! Znáte Labirint světa a ráj srdce? Je to kniha pana J. A. Komenského, kterou jsme měli všichni v povinné četbě. Přesně na ni zde pokaždé myslím...

Koukám na ten zdánlivý harmonický pořádek, skoro až dokonalost ve smyslu architektury, přičemž do jednotlivých kuchyní nahlédnout nelze..

  • KAVÁRNA JÓZEF K.

"Kreativita je vždy jen výprava za pravdou.." , Franz Kafka..

...nic nevystihuje tuto gdaňskou kavárnu/čajovnu JÓZEF K. lépe, než slovo kreativita..

No a proto, že řada z vás píše, že v Gdaňsku zanedlouho bude, tohle místo si fakt dejte do map.

Žádné závratně levné drinky zde nečekejte, ale wau n každém kroku rozhodně ano.

Tuhle kavárničku najdete na ulici Piwna 1/2, v centru města Gdaňsk, už vchod a budova je radost pohledět, každopádně po projití tímto podnikem se sklenicí výborného Aperolu v ruce si budete připadat jak po prohlídce muzea! Navíc si zde můžete stoupnout i do světel reflektorů nebo se podívat na práci barmanů pěkně z ptačí perspektivy.


Opravdu hodně friendly prostředí! Taky originální a kreativní každým coulem! Jo a filozofie zavírací doby, tedy fakt, že zavřou až s odchodem posledního zákazníka, je taktéž velice sympatická!

  • ZLATÁ BRÁNA

Tak to je pompézní vstup přímo do centra města. Původně tu stávala brána Ulica Dluga. Nová brána byla navržená ve stylu starořímského vítězného oblouku. Je rámovaná jónskými a sdruženými sloupy. Své jméno dostala podle zlacení na fasádě. Alegorické sochy z roku 1648 zobrazují ducha zlatého věku města Gdaňsk. Sochy na odvrácené straně od města vyjadřují mír, svobodu, blahobyt a slávu, na vnitřní straně moudrost, zbožnost, spravedlnost a harmonii.

  • VYSOKÁ BRÁNA

Vysoká, nebo taky Výšinná brána je začátkem gdaňské Královské cesty, která vede odtud hlavní ulicí Dluga přes Dlugi Targ k Zelené bráně. V horním patře je polský erb, který drží dva andělé, po jeho stranách jsou umístěny erby pruský a gdaňský.

  • ZELENÁ BRÁNA

Zelená brána (Zielona Brama) uzavírá Královskou cestu. Za ní vlastně končí centrum a navazuje Zelený most (Zielony most) přes řeku Motlawu. Samotná brána vypadá jako palác.

  • ULICA DLUGA

Ulica Dluga je nejkrásnější a také nejdůležitější gdaňskou ulicí. V minulosti zde žili bohatí měšťané, což je na každém kroku znát. Každý dům dýchá neskutečnou romantikou starých časů. Nejstarší domy jsou z období středověku, ale většina byla postavená za největšího rozmachu Hanzy. V průčelích domů jsou vidět různé erby, zvířata a postavy z antické mytologie. I když po 2. světové válce zůstala většina domů v troskách, postupně se podařilo ulici vrátit do její původní podoby.

  • DLUGI TARG

Dlugi Targ je něco mezi ulicí a náměstím. Je to vlastně pokračováním ulice Dluga, posledním úsekem Královské cesty od Zlaté brány po Zelenou bránu. V minulosti tu bylo tržiště a konaly se zde popravy šlechtických vězňů.

  • FONTÁNA NEPTUNA

Tahle fontána je na náměstí Dlugi Targ a pochází z roku 1633. Má to být jedna z hlavních památek - no já ji dvakrát přešla bez povšimnutí. Takže asi tak...

  • ST. MARY'S STREET (ULICE MARIACKA)

Bydlet v Gniew, tedy pouhých 70 km od tak nádherného města, jakým je Gdaňsk, vylučuje nenajít škvíru v "gotickém programu" pro jeho čtvrtou životní návštěvu.. Gdaňsku se totiž, stejně jako Prahy, nejde přejíst.

Nejkrásnější se tímto městem jen tak bezcílně toulat a buď objevovat nová nádherná místa a zákoutí nebo se vracet na ta "stará osvědčená".. Pro mě je to právě jantarová MARIAČKA..


Za sebe musím říct, že jak je Gdaňsk vůbec studna pokladů, tohle je to nejvíc kouzelné a romantické místo z celého města. Místní schody do domů jsou úžasné a právě tato "schodová" architektura je zde vyhlášená. Schůdky v celé ulici, dům od domu, jsou totiž neobvyklé, jiné a je zážitek si na ně jen tak sednout a kochat se vším mumrajem kolem. Samozřejmě - ideálně se skleničkou vína v ruce..


Tuto uličku Mariačku jsem už kdysi pracovně přejmenovala na ulici Jantarovou, a to proto, že téměř pod každým schodištěm je prodejna suvenýrů právě z jantaru. Když se setmí, v podloubí vstupní brány hrají místní umělci a jantar prodejců svítí jako zlato, je zážitek z posezení zde ještě intenzivnější…



  • MUZEUM BURSZTYNU (JANTARU)

Že je Gdaňsk město jantaru, to je znát v každé ulici. Každej třetí krám se suvenýry je jantarovej. Ostatně asi i díky tomu jsem si tohle muzeum nechala ujít. Každopádně i budova krásná a kdo má kameny a jantary rád, určitě super cíl.

  • ZURAW - STARÝ JEŘÁB

Tento jeřáb je symbolem Gdaňsku a je jedním z mála pozůstatků jeho bývalé slávy jakožto centra obchodu. V roce 1442 shořel, ale zanedlouho na to byl znovu vybudován ve své nynější podobě. Svého času byl největším pracovním jeřábem na světě, který byl schopen zvednout až 4 tuny a do výšky až 11 metrů. Jeho funkce však byla i obranná a byl jednou z městských bran. Za druhé světové války byl z 80% zničen a po válce znovu postaven za přispění Polského námořního muzea, kterému dnes patří. Uvnitř je stálá expozice o životě v přístavním městě 16.-18.století.

  • HALA TARGOWA

HALA TARGOWA, to je voňavá a chutná zastávka. Každé město má nějakou vyhlášenou tržnici a Hala TARGOWA je ta gdaňská. Budova je nádherná, samozřejmě z cihel, a jsou zde k vidění i archeologické pozůstatky! Mnohem zajímavější je však obsah tržnice.

První patro jsou hadry a cetky, to jde klidně přeskočit. Přízemí je jídlo! Čerstvé ryby, sýry, maso, uzeniny, sladkosti, pečivo.. Taky zmíněný archeologický skanzen s expozicí základů nejstaršího románského kostela v Gdaňsku. Venku ovoce, zelenina a nádherně květiny. Jinými slovy - boží zastávka

  • NÁPIS GDAŇSK A KOLOTOČ

Kdo u tohoto lunaparku nebyl, nebyl v Gdaňsku, že. No taky jsem tam zašla. To si tu lehnete na boží lehátko-lavičky, srkáte zbytky višňového vína a je vám prostě krásně!

  • KATEDRÁLA V GDAŇSKU

Nebo taky Bazilika Nanebevzetí nejsvětější Panny Marie v Gdaňsku (polsky Bazylika konkatedralna Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny) zkráceně Mariánská bazilika je římskokatolický gotický kostel postavený ve stylu zvaném cihlová gotika. V letech 1572–1945 šlo o druhý největší luterský kostel na světě. Po připojení Gdaňska k Polsku v roce 1945 byl předán katolické církvi a v roce 1965 papež Pavel VI. povýšil kostel na baziliku. Kapacita je až 25 000 lidí. Uvnitř katedrály je orloj, který ukazuje celou hodinu, dny, datum a fáze Měsíce.. A co mě překvapilo, tak i hrob Pawla Adamowicze, prezydenta Gdaňska.. Katedrála je opravdu nádherná, hlavně vysoké stropy.

  • MUZEUM HRAČEK

Tak aby bylo jasno - Gdaňsk je mimo jiné město muzeí! Na to jak je město relativně malé, je jich tu fakt mrak: Národní muzeum, Muzeum Starého umění, Muzeum jantaru, Muzeum Gdaňska, Expozice národního umění, Muzeum polské pošty, Muzeum věžních hodin, oblíbené Národní námořní muzeum…a tím výčet rozhodně nekončí! Každopádně mě zasáhla obsahově a tématikou místa dvě. První je samostatná kapitola jménem Muzeum války a toto je druhé - Muzeum starých hraček v ulici Piwna.


Muzeum hraček není jen pro malé děti. Naopak, je to místo vzpomínek na dětství nás starších. Skoro bych řekla, že dnešní děcka těžko osloví, protože vystavené hračky by jim přišly jak z jiné planety - určitě by je nezaujaly. Naopak vy (nebojte, i já), děti socialismu, vy se tady určitě nostalgicky navzdycháte. Alespoň pro mě byl každej další regál nebo polička ve znamení “Jé! To jsem jako malá měla!” nebo “Ty jo, to si pamatuju!”.


Muzeum je malinké, ale pokud pojedete zrakem kousek od kousku a někde se zastavíte a zavzpomínáte na příběh s danou hračkou spojený, hodinku zde klidně pobudete. Najdete zde všechny možné hračky, které jste znali jako děcka, nebo i ty, které jste v dětství považovali za skvělé retro kousky z půdy.


Vstupenka je za polských 10 zlaťáků (děti a důchodci za 8), ale chcete-li ty poklady uvnitř fotit, připlatíte 25! A to už je dost. Takže chcete-li to vidět taky, zajeďte si tam! Stojí to za to! Osobně bych to muzeum přejmenovala na Muzeum nostalgie a vzpomínek na dětství.


Jinak za mě vedla promítačka a diapozitivy, kaleidoskop, všechny ty vodní hry, kde se snažíte na kůly zavěsit kroužky a samozřejmě - ruská digitální hra Vlk a vajíčka, kterou mám do teď doma a je to můj cenný parťák do letadla. Nutnost je samozřejmě vypnout zvuk, jinak by mě spolucestující brzy vynesli v zubech

  • MUZEUM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Gdaňsk je krásný, dejchá atmosférou a krásou šlape na patu i Praze. O gastronomii ani nemluvím. Jenže Gdaňsk nejsou jen bělounké písečné pláže “za rohem”, lidové polské ceny ani dokonalé hanzlovní domečky úhledně poskládané kolem radniční věže v centru jednoho z nejkrásnějších evropských měst, jaké jsem zatím viděla... Gdaňsk je i zcela unikátní MUZEUM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY..


Narovinu, tyhle posty nejsou cool, nevoní a neuhranou jako talíře všelijakých dobrot nebo písečné karibské pláže. Nenasbírají nikdy moc lajků a nejsou zrovna masovou cestovatelskou inspirací, to fakt ne. Pro mě osobně jsou ale v historii facebooku a téhle stránky vůbec nejcennější. No a pokud se dotknou jediného srdce, plní "svoje" víc než "číše vína po okraj plná" (čti inspirace vopravdicky s radostí žít)..


Zpátky k muzeu. V prvé řadě - neskutečná stavba. Neskutečně obrovská, zvláštně krásně moderní, jednoduše složitá a plná surové porce nejšílenějších dějin lidstva. Mimo vše zmíněné je to pro Polsko stavba až neuvěřitelně kontroverzní, protože expozice prezentuje válečnou epochu v evropském a světovém kontextu, nikoliv výhradně národním (tedy ryze polským) pohledem na toto období. Toto muzeum po svém otevření vyvolalo asi největší spor v dějinách podobných objektů. Hlavním kritikem byla pravicová vláda, podle níž byla (a je) v muzeu málo zdůrazněna role Polska ve válce..

Budoucnost muzea byla bezprostředně po jeho otevření opravdu nejistá, dokonce se spekulovalo o jeho uzavření ministrem kultury. Vedení muzea to ale nevzdalo a hlavně lidé, kteří toto memento II. světové války denně navštěvují, dokázali, jak je důležité představit válku nejen z pohledu jedné země, ale globálně. Ostatně byla to válka světová...

Gdaňské muzeum je největší historické muzeum v Polsku a jedno z největších v Evropě vůbec. V muzeu jsou ze 40 tisíc exponátů vystaveny "pouhé" dva tisíce, 14 metrů pod zemí se skrývá rozsáhlá expozice, kterou pomohli vytvořit lidé z celého Polska..

Za sebe musím říct, že tohle místo mě i na podruhé naprosto dostalo. Naprosto totožné pocity jako před pár roky v domě Anne Frank v Amsterdamu nebo v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě, v největším komplexu dokumentace dějin Židovského národa v období holocaustu s navždy uchovanou památkou na 6 000 000 židovských obětí..

Stejně jako je poslání tato jména, osudy a životy šesti milionů lidí #nevyhladit, nesmazat a nezapomenout v Jad Vašem v Jeruzalémě, daří se to i tady v polském Gdaňsku.

Po projítí tohoto památníku musím říct, že je to nejen dokonale čistá a krásná stavba, místo našlapané dějinami, ale také neuvěřitelně důstojný památník něčeho, co nejde slovy popsat. Jedno z nejděsivějších míst, kde jsem byla, ale současně jedno z těch míst, které vám dá NEJVÍC. Právě tady si totiž uvědomíte, že máme sakra štěstí na to, v jaké době žijeme a co všechno máme. A teď nemyslím věci a blahobyt, peníze a "všehodost", luxus, který se nám stává rok od roku víc a víc standardem, zatímco máme víc a víc pocit nedostatku. Tím štěstím myslím každé další ráno, které je před námi. Každé zítra, které smaže dnešní třeba blbej den a dá nám novou šanci začít cokoli znovu a lépe. Můžeme dělat chyby a napravovat je, můžeme si plnit svoje sny, můžeme život žít, nejen přežívat! Nejen že můžeme! Tady si uvědomíte, že tohle dělat MUSÍME! Protože můžeme. Můžeme cokoli. My jo...


Praktické info: muzeum stojí na blízké periferce centra (pěšky do 1 km), kousek od mistni atrakce - obřího kola

  • vstupné 29 polských zlaťáků (děti 18 a rodiny 2+2 celkem za 60) je za hlavní stálou expozici

  • pondělky je ZAVŘENO

  • úterky je vstup GRATIS

  • pokud si chcete prohlédnout každej kout, je to minimálně na 4 - 5 hodin..

Čistě subjektivní recenze?


Brutální emoce. Brutální koktejl emoci! Smutek, křivda, pochybnosti nad nadřazeností člověka nad ostatními živočišnými druhy, vztek... Ze všeho nejvíc ale naprostý zmar z toho, že se nejsme schopni ani takto krutými dějinami a množstvím prolité krve poučit..

Přes to vše naprostá jistota, že je dobře, že taková místa jsou! Muzeum Anne Frank, Mauthausen, Jad Vašem, Muzeum druhé světové války v Gdaňsku....ale taky Muzeum tsunami na Srí Lance nebo třeba Černobyl..

Jsem ráda, že tato místa na svých cestách vidím a každou buňkou odžiju, protože právě tehdy si nejvíc uvědomím, na čem opravdu záleží.

..na daném momentu, na zdánlivě bezvýznamném TEĎ, na jedné bláznivé chvíli, kterou si uchováme navěky třeba někde pod lavinou, v bouřce na konci sil v horách, na kraji útesu, pod kterým krásné srdce navždy dotlouklo...a možná i ve válečném bunkru. Nikdo nevíme, co bude (a nebo už nebude) za hodinu, zítra...

Je důležité dokázat užít si každý moment, každý okamžik, ale také umět udělat těžká rozhodnutí, když je cítíme jako správná. Dokázat žít svoje sny, nepřežívat jak ti, co jinou možnost neměli, a nečekat, že nám je život tak nějak někdy splní sám. Nesplní. Tohle máme ve svých rukách každý jeden z nás.



LEBA

  • SLOWIŃSKÝ NÁRODNÍ PARK

Toto místo je snad nejkrásnějším místem, které jsem kdy v Polsku viděla! Co v Polsku! Tohle místo je vážně unikát, kdo jste zažil, víte a kdo nezažil - sem prostě musíte!! Fakt! Na mou duši, na psí uši!

Slowińský národní park byl založen v roce 1967 a v roce 1977 byl UNESCEM prohlášen za Světovou biosférickou rezervaci, od roku 1995 je na seznamu chráněných území Ramsarské úmluvy o mokřadech, které mají mezinárodní význam.

Park se nachází u Łebského jezera, třetího největšího jezera v Polsku a tvoří jej bažiny, louky, lesy a pohyblivé písečné duny, přesouvající se na východ směrem k Lebě rychlostí 3–10 m za rok.

V parku je dvanáct přísně chráněných přírodních rezervací. Žije zde 260 druhů ptáků, z nichž polovinu tvoří vodní a bažinné druhy. Žije zde řada vzácných motýlů a brouků, obojživelníků (ropuchy), plazů (ještěrky a zmije), větších savců (losy, jeleni, divočáci), malých zvířat (lišky, jezevci, bobři), čas od času dokonce tuleni a na co narazíte stopro, to jsou dechberoucí pavučinky s nádhernými pavouky. Jako hlavou do toho vlítnout fakt nechcete, ale když na pavučinu krásně posvítí a její stavitel se vám náležitě vystaví na odiv, je to fakt krása i pro arachnofobiky..


Cesta?

  • Pěšky, protože jinak tohle místo nenasajete všemi smysly. Samozřejmě ne s malými dětmi, pokud nejsou na chůzi zvyklé a seniory. Zde je fajn využít další moznosti. Já šla ze svého ubytování v centru města Leba až k písečným dunám, což je bezesporu vrchol tohoto parku, touto nádhernou přírodní rezervací 9 kilometrů chůze (asi dvě hodiny).

  • Můžete sem dojet na kole, to si půjčíte kdekoliv ve městě a je to zde opravdu hojně využívaný způsob dopravy.

  • Elektrický miniautobus s plátěnou střechou, který zde pendluje a následně vláček. Za vše samozřejmě nějaký ten zlaťák zaplatíte. Cenu vám neřeknu, tyto lapače turistů jsem docela úspěšně míjela, ale určitě to nebude žádná katastrofa - to elektrické vozítko z centra města na kraj parku stojí okolo 15 polských v jednom směru a vláček v parku asi nebude o moc dražší. Co mě velice mile překvapilo je fakt, že jsou zde taxi jen zmíněné elektromobily, které tuto nádhernou přírodu nijak nenarušují. Nejen zplodinami, ale hlavně hlukem.

Nicméně pokud využijete dovozu, stejně vás k písečným dunám čekají zhruba 2 km po svejch,ale přístup je po okraj dun zcela bezbariérový.


Vstup do národního parku je zpoplatněn 7 polskými zlaťáky, což je zhruba 40 Kč. Lze platit kartou. Tímto bohužel investice v parku nekončí, každá další atrakce, třeba zmíněný vláček nebo vstup do jakéhokoliv muzea, je zpoplatněn. Pokud ale jdete jenom přírodní procházkou a chcete zažít duny a moře, už vás žádná další investice nečeká!


Občerstvovací stanice je zde pouze jedna jediná, a to u muzea odpaliště raket, ke kterému se ještě v dalším příspěvku dostanu. Pokud sebou nemáte dostatek jídla a pití a plánujete jít zpátky do města podél moře, což jsou další minimálně tři hodiny chůze, doporučuji zde doplnit zásoby! Nikde jinde už pak možnost není. Ceny jsou relativně v pohodě, ale samozřejmě je lepší donést si víno vlastní!


Pokud si parkem uděláte stejnou procházku v délce 9 km jako já, garantuju jedno - uteče vám jako voda! Nádherné kořeny vyvrácených stromů jsou opravdu ozdobou lesa – vidíte na nich, jak si příroda najde cestu úplně všude. Když tudy procházím, vzpomínám si na návštěvu Černobylu a Pripjati, na to, jak jsi tam i po 35 letech po té, co zde bylo všechno spáleno a zabetonováno, našla příroda každou možnou skulinku a z tohoto kdysi mrtvého místa se stal skanzen toho, co příroda dokáže, když jí nestojí v cestě její největší protivník – člověk..


Celou cestu k písečným dunám jsem si opravdu užívala, den byl jak vymalovaný, přesto borovice po celou dobu nabízejí nádherný stín. Odměnou za chůzi byl vedle par skleniček vína cíl, tedy písečné duny, což je na samostatnou kapitolu stejně jako další 9 km cesta podél pobřeží zpátky, a skvělý pocit z naprosto dokonalého a téměř bezvýdajového jednodenního výletu, který bych doporučila zažít opravdu každému!

Tenhle park je přesně tím, co v Kostarice označují jako PURA VIDA.

...naprosto čistá krása přírody..

  • MUZEUM ODPALIŠTĚ RAKET

Muzeum odpaliště raket je součástí Słowińského národního parku, a to na původním místě bývalé přísně tajné základny pro vývoj, testování a odpalování německých válečných raket za druhé světové války.


Testovaly se zde různé prototypy raket, např. protiletadlové střely Rheintochter a bitevní střely Rheinbote / (V4). V úsilí o maximální utajení při jeho stavbě nacisté popravili i dělníky, kteří dílo budovali. Po válce oblast cvičiště převzala sovětská armáda - v letech 1967-1974 zde fungovala Łeba Rocket Sounding Station, která testovala prototypy meteorologických raket.


Areál se začal budovat v roce 1940, nyní je vojenskou technickou památkou. V prostorách muzea je expozice rakety země-země, která byla vykopána 1,5 km od cvičiště, budovy z 2. světové války, zbytky velitelského bunkru, úlomky odpálených raket, odpalovací zařízení s viditelnými chladicími kanály, základy radarových stanic Rheingold a Mannheim Reiss a také základy montážní haly pro stavbu protiletadlových raket. V areálu muzea je také vyhlídková věž.


Další nacistickou raketovou střelnicí je raketomet V3, který se nachází na ostrově Wolin.

Otevřeno je pouze v sezoně a je to fajn klučičí zastávka cestou k dunám a pro holky místo, kde dáte poslední ledovej Aperol..

  • WYDMA LACKA

Leba, to je Sahara za kařku! Doslova. Zdejší nejvyšší pohyblivá duna, Wydma Łącka, je hlavní atrakcí ve Słowińském národním parku a já se vůbec nedivím.

Duna se nachází mezi jezerem Łebsko a Baltským mořem a tato největší oblast dun pokrývá přibližně 500 hektarů (jedná se o nejširší pole pohyblivých dun v Evropě). Pohyblivé písečné duny se přesouvají na východ směrem k Lebě rychlostí 3–10 m za rok.


Proč se duny pohybují?


Termín "pohyblivé duny" vychází ze skutečnosti, že vítr vanoucí ze západu na východ způsobuje pohyb písku na dunách až několik metrů za rok. Písek pokrývá olšové lesy, se kterými se na cestě parkem setkáte a vyvolává dojem, že se duna pohybuje. Západní svah duny (návětrný) je dlouhý a mírný, východní svah duny (závětrný) je boční a krátký. Výška Łącké duny se v současnosti pohybuje mezi 30 a 40 metry nad mořem v závislosti na síle vanoucích větrů.


Jak se sem dostat?


No tak v prvé řadě je potřeba dostat se do polské Leby. Můžete sem přiletět na nějaké blízké letiště, ideálně Gdaňsk (když budete mít kliku, seženete zpáteční letenku z Vídně okolo pětistovky), dá se sem dostat vlakem a nebo stejně jako já – FlixBus em z Prahy rovnou do Leby. Pro rodiny ideální varianta autem.


Z centra Łeby se vydejte do Rąbki. Dostanete se tam autem (na konci cesty je velké parkoviště), elektrickým taxi, půjčeným kolem nebo pěšky (z centra Łeby je to cca 3, 5 km).


Narazíte na vstup do Słowińského národního parku, kde je nutné zakoupit vstupenku. Normální vstupenka stojí 7 PLN, lze platit i kartou. V hlavní sezoně je to opravdu velká turistická atrakce, takže zde stojí dlouhé fronty. Každopádně se nenechte odradit, fronta utíká opravdu rychle, za 15 minut jste uvnitř, i když je před vámi skoro kilometrový had.


Po zaplacení vstupného máte možnost nasednout do místního vláčku a další zhruba tři kilometry (jinak ale pohodové procházky krásným borovicovým lesem) můžete popojet. Tuto variantu doporučuji zejména rodinám, které sebou táhl malé "brzdiče". Pokud si chcete užít zpáteční procházku podél moře, tady klidně pár kroků ušetřete. Pro milovníky přírody ale doporučuji jít pěšky. Cesta je v krásném stínu borovic a je opravdu nádherná. Navíc uteče jako voda!



Ať už půjdete pěšky nebo vláčkem další bod na vaší cestě bude u muzea odpaliště raket. Zde je poslední možnost nakoupit občerstvení, také místo, odkud už musí pěšky opravdu všichni. Cesta k dunám je zhruba 2 kilometry dlouhá.


Písečná duna tady v polské Lebě, to je opravdu neskutečný zážitek! Zažila jsem duny na Západní Sahaře, taky tamní saharský písek mezi zuby a v každém tělním otvoru, ale to, co je vidění tady, v Polsku, to opravdu nemá obdoby! Takovouto písečnou dunu na Sahaře budete těžko hledat!

Naposledy jsem podobnou krásu písku viděla na Kapverdském ostrově Boa Vista, konkrétně v poušti Desert Viana, nicméně rozlehlost místních písečných dun je zde opravdu unikátní. Kdo jste byl na Kapverdách a Vianu znáte, tak vězte, že zdejší polský písek je naprosto identický s tím, co si z tohoto kapverdského ráje pamatujete!

Pro mě neuvěřitelný zážitek posílený vědomím, jak je cesta sem opravdu pro každého dostupná. Ono dostat se na Západní Saharu nebo na Kapverdy není úplně za kačku, ale sem? Relativně krátká cesta, kterou zvládne rodinka i autem, nízké provozní náklady, protože Polsko pořád patří mezi levnější země než je ČR a přitom opravdu naprosto srovnatelný zážitek jako zmíněné Kapverdy nebo saharská poušť.

Je to úžasný cíl jak pro nás dospělé, tak především pro děti!! Pozorovat je, jak v těchto dunách blbnou a dovádí, jak válí sudy z písečného kopce, to je opravdu za všechny prachy světa! I když bylo úmorné vedro, téměř 30 stupňů ve stínu (přitom stín na dunách opravdu nenajdete), všechny děcka si to neskutečně užívaly!


No a až si užijete písečné duny, určitě zde také potkáte minimálně dva páry novomanželů, kteří se sem vydají ve svůj velký den ve svatebním oblečení (chudáci!!) udělat pár nezapomenutelných fotek, máte dvě možnosti k návratu:

  • První možností je identická cesta borovicovým lesem, kterým jste sem přišli.

  • Druhou možností je vydat se od duny k moři a jít celou cestu podél pobřeží. Pokud máte opravdu malé děti nebo někoho třeba na vozíčku s sebou, určitě doporučuji cestu lesem. Pokud jste aktivní rodina, řada rodin jela bez problémů celou trasu i s kočárkem!!, vydejte se určitě podél pobřeží! Je to neskutečný zážitek, který do celé té nádhery národního parku dokonale zapadne!

Osobně bych celý park rozdělila na tři části, které do sebe dokonalé zapadají – zelený borovicový les, neskutečné písečné duny a nekonečné bělostné baltské pobřeží. A je potřeba zažít všechno!


Upozorňuji jen, že celá cesta podél moře až do centra Leby trvá více než tři hodiny intenzivní chůze, stín najdete opravdu jen těžko a nápoje zde žádné nekoupíte. Prostě 9 km podél moře! Pokud Ale máte pitný režim s sebou, netlačí vás čas, takže můžete kdykoliv, když je vám teplo, skočit do osvěžujících polských vln, pak je to opravdu dokonalé zakončení dokonalého dne!


Mimochodem, pokud se rozhodnete vyjít z Leby podél moře, tedy trasu otočit, vstupné 7 polských zlotých do parku platit nebudete. V tomto opačném směru není nikde žádná pokladna... Každopádně to považuji za zbytečnost, zhruba 40 Kč vstupného do parku je opravdu symbolická částka za tu nádheru, kterou uvidíte!

Převážná část plochy parku je v režimu přísné ochrany, přesto zde žádného správce parku ani zaměstnance (mimo pokladny) neuvidíte...



DEN 4 - 21/6: LIDZBARK WARMIŇSKI - RYN


HRAD LIDZBARK WARMIŃSKI


Hradní ubytování je vlastně součástí hradních prostor, takže ze svého hotelu uděláte jen pár kroků a jste na nádvoří. Nádherný most zdobený květy vás převede přes kdysi vodní příkop a dostanete se tak až k pokladně se suvenýry, kde zakoupíte vstupné.


Nezlevněné vstupné pro dospělou osobu stojí 28 polských zlotých, určitě si připlaťte ale i dalších 12 PLN za vstup do zámecké věže.


Otevřeno je denně mimo pondělí od 10 do 17 hodin.


Město Lidzbark Warminski bylo od dávných dob sídlem warmińských biskupů a hlavním městem Warmie. Tou vůbec nejcennější památkou je biskupský hrad ze 14. století, který je úžasnou ukázkou monumentální cihlové gotické architektury. Jeho památková hmota se dochovala v mimořádně velkém rozsahu, řada podlah, stropů a obvodových zdí, také maleb, je původních! Hrad má dvě části. Jednou z je podzámčí, jehož křídlo představuje barokní zámek s hradní kaplí, která má rokokovou výzdobu. Dále se zde nachází klasicistický letní biskupský zámeček obklopený parkem.



Na hradě sídlí Warmińské muzeum s bohatou sbírkou sakrálního umění.


Nemalou zajímavostí je i to, že na tomto hradě pobýval v letech 1583 Mikuláš Koperník. Na jeho památku je zde v jednom ze sálu místní umělkyní udělám nádherný obrovský stůl s židlemi s jeho podobiznou. Nachází se zde i jeho obrazy a replika knihy s jeho všemi astrologickými zápisky.



Nejzajímavější mi zde přišly tři věci:


1/ Tou první je místní sklepení, kde bývala pivnice. Také se zde ukládalo víno a vůbec vše, co potřebovalo být v chladu. Podlahy jsou zde zachovány opravdu ze 14. století, což když po nich jdete a slyšíte z úst průvodce, dodává na atmosféře. Navíc, v neskutečně horkých dnech, jaké nyní panují, zde je opravdu zima. Skvělé osvěžení.


2/ Objekt bohužel jako většina podobných není bezbariérový (samé schody), nicméně pro lidi s poruchou zraku je uzpůsoben. Nejen že je zde speciální replika celého hradu, kterou si každý nevidomý může krásně osahat a získat tak skutečnou představu o podobě toho, kde v chodbách zrovna chodí, ale i u každého exponátu nechybí popisek v Braillově písmu. Vím, že je to poslední dobou rozšířené i na našich hradech a velice tento detail chválím. Detail, kterého si člověk se zdravým zrakem sotva všimne, ale pro nevidomé je to ohromné rozšíření možností, co mohou navštívit a zažít.


3/ Výstup do věže po krkolomném točitém dřevěném schodišti, kde se v cíli,tedy ve věži samotné, odměníte pohledem na celé město 360 stupňů dokola. Ke každému oknu jsou dveře, které musíte otevřít a pak už se jen kocháte.



DEN 5 - 22/6: RYN - OLSZTYN - NIDZICA


OLSZTYN - MUZEUM WARMIA A MAZURY


Region Warmia a Mazury nejsou jen proslulou oblastí tisíce jezer, ale také místem nadupaným historií - množstvím gotických staveb, které vás uchvátí doslova na každém kroku. Mimochodem - ve Warmii a Mazurech funguje v různých částech regionu více než šedesát muzeí s bohatou a rozmanitou nabídkou, která zaručuje, že si každý najde to své.


Zámek Varmijské kapituly v Olsztyně je asi úplně nejznámější stavba. Byl postaven v polovině 14. století v gotickém slohu, a to Varmijskou kapitulou, která byla jeho majitelem do roku 1772.



Hlavní funkce hradu byla především obranná a současně byl hrad sídlem správce majetku kapituly.


Gotický hrad je rovněž nejstarší památkou hlavního města Varmie a Mazur, Olsztyna. Stavbu zahájila Varmijská kapitula kolem roku 1348. Původní zděná stavba byla postavena v ohybu řeky Łyny v roce 1334. Tehdy hrad tvořilo pouze jedno severní křídlo, které bylo dokončeno ve 14. století.. Třicetimetrová kruhová věž byla přistavěna až v polovině století patnáctého.



Vůbec nejznámějším obyvatelem hradu byl Mikuláš Koperník, který zde jako správce působil v letech 1516–1521. Na jedné ze stěn hradu (půlnoční) se dochoval původní astronomický stůl. Jsou zde i rukopisy (dokonce originály), které Koperník napal a předměty jeho denní potřeby. V jedné chodbě je na zdi krásná hvězdářská ukázka hlavní jeho myšlenky, a to to, že nikoliv Země, ale Slunce je středem vesmíru a Země je jen jednou z planet, které kolem Slunce obíhají po svých trajektoriích..



No a právě speciální expozice, která je zde věnovaná nejslavnějšímu obyvateli hradu, astronomu Mikuláši Koperníkovi, je za mě největším lákadlem k návštěvě. Najdete zde i astronomickou tabulku, kterou Koperník prezentoval zdánlivý pohyb Slunce, přispívající k zavedení kalendáře, který platí dodnes, ale i řadu exponátů zapůjčených z muzeí celé Evropy (i Prahy!).


Je zde řada zajímavých expozic o historii oblasti, o zpracování lnu a výrobě látek, o slavném filmovém festivalu, o osobnostech spojených s regionem... No a stejně jako všude na hradech i zde je možnost návštěvy vyhlídkové věže, kterou opět vřele doporučuji! Za krkolomný výstup budete odměněni větrem ve vlasech, vyhlídkou na celé město Olsztyn i okolí, ale hlavně dotekem zdí, které pamatují tolik! Mimochodem, v bývalém refektáři a komoře správce jsou zachovány i unikátní křišťálové klenby z doby kolem roku 1520.





V současné době v zámku sídlí Muzeum Warmia a Mazury, které je největší muzejní zařízení ve Varmijsko-Mazurském vojvodství a také jedno z nejvýznamnějších v regionu. Hradní komnaty a nádvoří, také úžasná věž, jsou tak přístupné návštěvníkům.



MAZURSKÁ JEZERA


Polsko není jen Balt a nádherné svěží moře lemované bělostnými plážemi na severu, jsou to i Mazury a MAZURSKÁ JEZERA. Mazurská jezera není pár jezer u sebe, je to neuvěřitelných dva tisíce šest set jezer o rozloze alespoň jednoho hektaru a celkové rozloze neuvěřitelných 39 000 hektarů, desítky kanálů a řek a vůbec - jedno z nejkrásnějších jezerních pásem celé Evropy. Mazury jsou ideální na koupání, tedy na běžný relax u vody, ale i pro jachtaře a vodáky, kterým nabízí ke sjezdu několik stovek vodních kilometrů. Jezerní oblast je zajímavá pro celou škálu koníčků, nejen vodních radovánek. Užijí si zde milovníci ptactva, přírody jako takové i rybáři.


Těch opravdu velkých jezer je 45 a jsou mezi sebou propojeny dvanácti vodními kanály a osmi řekami. Většina jezer je lemována písčitými plážemi, přístup do vody je pozvolný a dno písčité, což koupáci určitě ocení. Dostupné je samozřejmě na každém kroku i zázemí, tedy ubytování, restaurace, tábořiště, parkoviště a hrací plochy nejen pro děti, ale i pro všelijaké plážové sporty.


Mazury jsou vodní plochy ledovcových jezer a třeba v přírodní rezervaci kolem jezera Dobskie leží pod hladinou jezera i na březích kameny nahrnuté již v době ledové.


Pro mě byla zastávka u jednoho z jezer nejen osvěžením uprostřed krutě horkého dne, ale hlavně oživlou vzpomínkou na dětství..


Zatímco jsem si na dřevěném mole srkala skleničku bublinek a četla, kolem mě se na původně liduprázdné pláži s úderem 3. hodiny odpolední, tedy doby, kdy děcka skončily ve škole a dospěláci v práci, objevilo lidí jak much. Naprosto kompletní věková škála dětí skákala do vody ze všech stran, všechny děti tady spolu blbly a řádily, mezi nimi se chladili aportující domácí čtyřnozí chlupatí mazlíčci. Co na tom, že je voda plná řas, hlavně že je zábava a že jsou všichni spolu. Větší děti se starali o malé a ti malincí se snažili napodobovat ty větší. Na pláži se začaly objevovat deky a ručníky, také piknikové koše a malé přenosné grily. Jinými slovy – z okolních vesnic se sem sjeli všichni, kdo už měli po škole nebo po práci na takovou tu obyčejnou odpolední relaxaci u vody, kterou si pamatuji z dětství na prázdninách u babičky kolem jedovnického rybníka..



DEN 6 - 23/6: NIDZICA - BLANSKO


MIODY NIDZICA


Co určitě nesmí žádný z vás , kdo navštíví město Niedzica vynechat, to je medová prodejna v podhradí. Jmenuje se MIODY NIDZICA, sídlí ve starém zámeckém pivovaru a najdete zde nejluxusnější medovinu, jakou si dovedete představit. Dostanete ochutnat a vyberete si tu, která vám sedne nejlépe.


Místní medovina se vyznačuje velice jemnou sametovou chutí a je vyrobena přirozeným kvašením medu s přídavkem ušlechtilých kmenů kvasinek. Medovina zraje mnoho let v dubových sudech o objemu až 500 litrů. Medy nejsou vystavené vysoké teplotě, jedná se o takzvané nenasycené medy, a zachovávají si díky tomu všechny hodnoty včelích medů použitých při jejich výrobě. Výsledný produkt má jedinečnou chuť a vysokou nutriční hodnotu díky vysokému obsahu přírodního limetkového a pohankového medu. Medovinu prodávají v několika kvalitativních (a samozřejmě i cenových) úrovních.


Tou nejluxusnější medovinou je medovina s názvem Nicolaus Copernicus, kterou jsem si coby připomínku polské gotické tour ve stopách právě tohoto hvězdáře odvezla i já. Jedná se jednu z nejdéle zrajících medovin v Polsku a je to jedna z mála, která zraje v dubových sudech. Již téměř 50 let se připravuje tento nápoj na základě historického receptu. Za zmínku stojí určitě i fakt, že včelí med ze kterého se tento produkt vyrábí, pochází z chráněných oblastí programu natura 2000.

Obsah alkoholu je 16% a údajně je tato medovina aristokratem mezi medovinami vůbec, proto se pyšní jménem pro tento region nejvýznamnějším.


Ještě zde mají produkt jménem Mellis, což je vůbec nejstarší a nejušlechtilejší medovina zdejší nabídky. Má zlatavě jantarovou barvu, která je pro Polsko tolik typická, a tuto medovinu přímo obohacuje přírodní baltský jantar. Stáří sukcinitu, jak se tomuto jantaru říká, se datuje na 40 až 50 milionů let! Z kousků tohoto vzácného jantaru se v láhvi uvolňuje řada léčivých látek. I medovina Mellis obsahuje 16 procent alkoholu.



HRAD NIDZICA


Posledním v mé polské gotické tour byl tento hrad ze 14. století, který stojí ve městě Nidzica vysoko na kopci nad městem. Hrad patří pod správu města a sídlí v něm jak městská knihovna přístupná pro veřejnost ve svých úředních hodinách, tak i kulturní sál pro akce, svatby a podobné události. V okolí hradu se konají jarmarky, svátky řemesel i rytířské turnaje.



Nedaleko Nidzice, v polích Grunwald, se 15. července 1410 odehrála jedna z největších bitev v dějinách středověké Evropy – bitva u Grunwaldu mezi polskou armádou a Řádem německých rytířů. Polské vojsko proti Řádu německých rytířů podporovali západoevropští rytíři především z České republiky - Jan Sokół z Lamberka, velitel české armády, bojoval na straně Polsko-litevského společenství pod velením polského krále Władysława Jagiełła. V obci Stębark se nachází Muzeum bitvy u Grunwaldu.


Část hradních prostor je v nájmu, a to restaurace a ubytování, kde jsem i já měla možnost nocovat..


Zatímco zvenku vypadá hrad opravdu malebně a pohádkově, interiér ubytování je zprzněn komunistickou érou se snahou rychlého zisku za co nejlevnější pokus o přestavbu hradu na ubytovací kapacity.



Naopak, prostory, které spravuje město, jsou citlivě zrekonstruované, a i když jich není mnoho, za prohlídku opravdu stojí. Zejména je-li komentována stejným panem průvodcem, kterého jsem zažila i já. Opravdu parádní hodinka plná zajímavých informací! Třeba ta, že podhradí je historicky vystavěno na zcela unikátním podkladu. Díky tomu, že zde byly historicky odjakživa bažiny, což bylo super proti pokusům o nájezdy na hrad, ale blbé na stavbu podzámčí, musela se vymyslet technologie, na které by domy vystavět šlo. A vymyslela. Na bahnitém podloží jsou duté keramické jakoby květináče, jedné vedle druhého coby jedná izolační vrstva, které zajišťují stabilitu podloží a současně jsou skvělou termoizolační vrstvou. Toto podloží je zcela unikátní a nikde jinde než zde není.


Prohlídku hradu určitě doporučuji a na závěr prohlídky nezapomeňte navštívit starý hradní pivovar, kde je prodejna medoviny!!



ZÁVĚREM


Tato pracovní cesta Polskem, konkrétně po kružnici nádherných gotických hradů, byla neskutečným zážitkem a stejně, jak jsem psala v úvodu, opakuji i v závěru - tohle nebyla práce, tohle byla práce snů. Propagovat něco tak krásného, jako je Polsko a polské hrady, to je opravdu radost. Jenom doufám, že se v těchto stopách vydá co nejvíc čtenářů a že to, co jsem zažívala poslední týden já, zažijete na vlastní kůži i chuťové buňky.

Propojit gotickou hradní turistiku, nezaměnitelnou stopu Mikuláše Koperníka a Mazurskými jezery i baltským mořem a zároveň s hýčkáním a noclehem na hradech samotných, je naprosto dokonalý nápad a spojení. Nejen se historií kochat v rámci hodinové prohlídky, ale mezi hradními zdmi nadupanými historii usínat a probouzet se. Stejně tak ochutnat výjimečnou gastronomii skvělých šéfkuchařů i výborné vafle kdekoliv u stánku. O Polsku je škoda, psát, Polsko se musí zažít!



Studijní pobyt a článek jsou součástí projektu „Objevte skryté poklady turistických a cestovatelských perel“ spolufinancovaného vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím Visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu.

Posláním fondu je propagovat myšlenku udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.


Wizyta studyjna oraz artykuł są działaniem projektu „Odkryj ukryte skarby pereł turystycznych i podróżniczych” współfinansowanego przez rządy Czech, Węgier, Polski i Słowacji poprzez Granty Wyszehradzkie z Międzynarodowego Funduszu Wyszehradzkiego. Misją funduszu jest promowanie idei zrównoważonej współpracy regionalnej w Europie Środkowej.





1 077 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

BESÍDKY

KNIHY

FACEBOOK

bottom of page