top of page
Vyhledat

PORTUGALSKO podruhé ZA KAČKU

Aktualizováno: 11. 11. 2020








Dušičky v Lisabonu - kdo by to nechtěl zažít! Místo deštivých sychravých dnů babí léto. Temperamentní Lisabon, divoké pobřeží Atlantiku, Porto a konečně ochutnávka pravého portského vína.. prostě dokonalý road trip!


...jen kdyby se epidemiologická situace nezvrhla a v podstatě ze dne na den na tento konkrétní dušičkový víkend vláda nenařídila zákaz cestování mezi regiony... Ale ani tak se nepo.ereme a užijeme si to!

PROČ‌ LISABON?‌ ‌


Tak tentokrát mi nic nezrušili - Lisabon nebyl náhrada za jinou destinaci!! Hurá!

Po srpnové ochutnávce Portugalska, konkrétně Lisabonu, jsem přesně věděla, že se sem letos ještě vrátím. No a když se nám ten covidovej leteckej svět smrskl vlastně jen na tuhle destinaci - nebylo nad čím váhat! Kór s letenkou za šest stovek, že.


LETENKY‌ ‌DO‌ ‌LISABONU

Letenku ‌do‌ ‌Lisabonu ‌jsem ‌koupila ‌u‌ ‌‌Ryanair‌,‌ ‌a ‌to‌ ‌s‌ ‌odletem‌ ‌v‌ sobotu ve 14.55 hodin z Vídně. Zpátky s návratem ve čtvrtek opět do Vídně. Cena zpáteční letenky byla celkem 21,8€, tedy 613 Kč. ‌


COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌:

Do‌ ‌Lisabonu je potřeba vyplnit registraci s přidělením QR kódu. Adresa je zde: https://portugalcleanandsafe.pt/en/passenger-locator-card

Po vyplnění dotazníku (osobní údaje, číslo letu, adresa ubytování, kontaktní osoba v ČR, ..) vám asi do 10 minut přijde e-mail s QR kódem. Ten ale za celou dobu nikde nikdo nechtěl, takže spíš jen pro klid duše...


Den před odletem zařadilo Rakousko Českou republiku na červený list, takže do Rakouska od 31.10.2020 jen s negativním testem. Docela šok, takhle ze dne na den. Hlavně když 31/10 máme datum odletu. Naštěstí zprvu sporé informace do rána MZV aktualizovalo a pro cestující přidalo zásadní komentář:


"Osoby, které přijíždějí z ČR na vídeňské letiště za účelem odletu nebo za účelem odvozu osoby blízké přilétající na letiště, nepotřebují test na Covid-19 za předpokladu, že cestu na letiště, popř. zpět z letiště na hranice s ČR absolvují na rakouském území bez zastávky."


Takže úleva. Pořád ale váháme, zda nevyjet ještě v pátek večer, abychom se do Rakouska a na letiště dostali do půlnoci. Sichr je sichr, že. Na druhou stranu - dobrovolně strávit 15 hodin v letištní hale…Nejsme blázni. Tranzitujeme a hotovo. Vyjedeme v sobotu ráno.




V Lisabonu:


Jak jsem zmínila v úvodu - plán byl road trip - ve čtyřech lidech půjčit “za kačku” auto a krom Lisabonu projet pobřeží až k Portu. Tam si vychutnat skleničku portského, prohlédnout město a zase zpátky. Den poté, co jsem za původně trojčlenný tým vyhlásila “konkurz” na čtvrtého účastníka zájezdu (tedy fotky z posledního Lisabonu a termín plánované cesty), přišla mi na facebook zpráva:


“...všiml jsem si, ze se chystáte 31/10 do Lisabonu. Aby nakonec vás výlet nezískal pachuť neúspěchu, což by byla velká škoda, chci upozornit na zákaz opuštění okresu, který v Portugalsku v důsledku zhoršující se pandemické situace vyhlásila od 0:00 v pátek 30/10 do 6:00 v úterý 3/11. Prakticky to znamená, že byste Vy a Vaše spolucestující nesměly opustit Lisabon (kde přistanete), nebude možné cestovat, ani např. půjčeným autem jet za hranice okresu. V případě, ze by Vás policie legitimovala a zjistila, že se pohybujete mimo okres, zaplatíte pokutu 100 až 500 EUR. Z toho vyplývá, že nebude možné cestovat např. ani do Sintry, ani na druhý břeh Tejo na Costa da Caparica, tím méně dál na sever do Ericeiry, Obidos, nebo např. do Évory... tak ať nejste zklamaná. Opatření platí jen o "dušičkovém" víkendu (takže po 3/11 je možné cestovat po zemi neomezeně) a má zamezit cestování rodin v rámci Portugalska. Vice info na stránkách Velvyslanectví ČR v Lisabonu. Přeji klidný večer.”


Tak to byl trochu šok!! Okamžitě ověřuji na stránkách MZV a je to tak!!! Přišlo několik fází smíření se: od “to je snad vtip” po nasrání, zklamání, rozplývající se vidinu kouzelné pláže u Cabo de Roca i skleničky pravého portského v Portu...až po konečné NEPO.EREME SE! Všechno se děje z nějakého důvodu a já se vsadím, že na cestě zjistím, proč byl tenhle scénář ten nejlepší možný! Navíc - lepší babí léto v Lisabonu jak depresivní sychravý podzim u nás. A hlavně - nemusíme tam po 21 hodině při procházkách městem nosit pytlík psích hoven v ruce..


Co je pro mě opravdu neuvěřitelně milé zjištění je to, že člověk, který mi tuto zprávu poslal, je velvyslanec ČR v Portugalsku. Ani jeden nevíme, jak jsme se dostali do tohoto “sociálního přátelství”, každopádně jsem za to opravdu ráda. Bez NĚJ bychom tohle dopředu těžko zjistili a zjistit to na letišti nebo při zastavení policistou (s pokutou 100 - 500 EUR) - to by fakt pokazilo náladu. Tím, že to víme dopředu, prostě jen změníme plány. Současně je pro mě super ujištěním nejen to, že facebook může být opravdu užitečný, ale že jsou lidé, kteří jsou ve své práci prostě “lidmi na správném místě”. Protože zaznamenat na facebooku takovou informaci u úplně cizího člověka a udělat něco, co stojí čas (tedy to nejcennější, co máme) a přitom nemuset - to je fakt na klobouk dolů!! Od repatriace z Kostariky za pomoci konzulky Bianky, minulý týden krádež na Mallorce a úžasné nasazení našeho konzula v Palmě až po Petra Šelepu, velvyslance v Portugalsku ...říkám si jediné: máme my Češi ve světě skvělé zastoupení! Takže velké díky vám všem ♥


Jak začínáme měnit plány, dojde nám, že poslední den, kdy budeme ještě kompletní tým, tedy 3.11. bychom mohli přece jen auto půjčit a k majáku a pláži zajet… Jenže mezi tím Martin zjistí, že bude v Portugalsku dušičkový stav ještě prodloužen… Kontaktuji opět velvyslance a ptám se, zda je to tak. Opět během chvilky odpověď:


“2. 11. je vyhlášen prezidentem dnem státního smutku za zesnulé, zejména za ty, co podlehli nemoci COVID-19. Smyslem je pravděpodobně uctít památku zesnulých na národní úrovni náhradou za zákaz přemísťování mezi okresy platný od zítřka do úterý. Budou ještě v platnosti omezení z víkendu (až do 3. 11. do 6:00 ráno), čili zákaz volného pohybu po území PT, dále očekávám, že budou uzavřeny úřady a budou spuštěny vlajky. Možná zazní siréna nebo podobné zvukové znamení...“

Jak říkám - skvělá práce, není co dodat! Vlastně jen jediné - DÍKY. A jen doufám, že tím jsme portugalské jobovky vyzobli a další dotazy směr velvyslanectví nebudou třeba :D


V Lisabonu roušky všude, takže už klasika. Dále přes dušičkový víkend zmíněné info výše. Nic, co by člověka žijícího 8 měsíců v covidovém světě překvapilo.


Jen ještě pro jistotu zopakuji zásadní info z minulého cestopisu - po 20 hodině si v Portugalsku nekoupíte v obchodech žádný alkohol. Chcete-li si dát večer po toulkách víno ze supermarketu, nakupte zásobu během dne! Jo a platí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti… ;)


Lockdown v Portugalsku ve skutečnosti:

  • cestovat mezi okresy bylo možné bez problému (posléze bylo aktualizováno i na stránkách MZV - pro turisty tento zákaz neplatí)

  • obchody, restaurace, zahrádky - vše otevřeno

  • lidí v ulicích stejně před vyhlášením i po něm

  • narozdíl od situace před 3 měsíci - portugalský letištní salonek OTEVŘEN!




DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ:


Všechny autobusové zastávky se nachází před terminálem 1. Nejrychlejší a nejlevnější dopravu do centra (25-30 minut) ale zajišťuje metro. To je přímo na letišti a cena jízdenky podléhá běžným tarifům MHD. Tedy buď jednorázová jízdenka za 1,5 € nebo celodenní jízdenka za 6,4 € .

K ceně obou variant je nutné připočíst počátečních 0,5 € za kartičku, na kterou si pak můžete libovolně dobíjet další jízdenky. Tuto částku již zpět neobdržíte. Jinak metro jezdí do půlnoci.


Další variantou, jak se dostat z letiště, jsou autobusy veřejné dopravy. Do centra se dostanete linkami 744 a 783, pojedete cca 40 minut. Jízdné je jednotné pro všechny druhy dopravy (s výjimkou linek Aerobus), tedy opět 1,6 € za jednu jízdu (při koupi u řidiče 2 €) nebo celodenní lístek (24 hodin) pak stojí 6,4 € .





DOPRAVA V LISABONU


Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Je to něco podobného jako Oystercard v Londýně. Za tuto kartu zaplatíte 0.5 € (nevratná záloha) a je k sehnání v jakémkoliv automatu na lístky (na letišti hned v metru). Tato kartička není jízdenka sama o sobě, musíte si ji libovolným způsobem “nabít”. Možností máte několik – jedna jízda za 1,6 €, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6,4 € a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1,6 € (u autobusů to může být jinak).



Osobně považuji jakoukoli jinou variantu než 24 hodinovou jízdenku (počítá se od prvního označení, tedy použití) jako hloupost. Zde zaplatíte 6,4 € a můžete si jezdit jak chcete a vyskakovat z autobusů a tramvají u jakékoliv památky bez ohlížení se. Mimo to tato jízdenka umožňuje zdarma jízdu historickými tramvajemi (kde je jednorázová jízdenka za 3,8 € !!) a zdarma jízdu dvěma lisabonskými výtahy - Justa a Gloria.


Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky, kterými se můžete dostat například do Sintry. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jedno jízdovky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit kartu novou.



UBYTOVÁNÍ V LISABONU


Ubytování vybírám až s check inem letenky, tedy dva dny před odletem. I když - i to je dnes risk! Díky informaci, že nemůžeme opustit region, volím ubytování opravdu hezké a plnohodnotné, protože tak nějak tuším, že v něm strávíme víc času, než je u mě na jinak dost pohyblivých cestách běžné. Navíc - je nás nakonec 5 a to jsou cenové nabídky kvalitních apartmánů s kompletním zázemím a dobrou lokalitou obvykle na stejné ceně co hostely. Samozřejmě při rozpočítání na 1 osobu.

Jelikož budeme 3 noci v počtu 5 osob a další dvě noci už jen tři, kupuji dopředu jen ubytování na první 3 noci.


Vybrala jsem apartmán v centru Lisabonu, před nímž zastavuje vyhlášená tramvaj č. 28. Apartmán má dvě ložnice, tedy soukromí i v rámci týmu ;), společné prostory, krásnou koupelnu s toaletními potřebami a fénem, plně vybavenou kuchyň (nejen spotřebiči, ale ani skleničky na víno a otvírák nechybí!!), super wifi a nádhernou vyhlídku z okna. Navíc trezor, což je prima věc po posledním tripu, klimatizaci, kterou se dá v chladnějším listopadovém dni i přitopit, žehlící potřeby, což je pro batůžkáře poklad a pračku se sušákem na prádlo. prostě dokonalost sama. A cena za 3 noci a 4 osoby za byt velikosti 120 m? 153 €. Tedy 38,25 € osoba/ 3 noci, tedy 12,75 € osoba a noc. Za tři noci 1076 Kč v centru Lisabonu? PECKA! Rozhodně doporučuji. Bezkontaktní přístup - info s heslem k ubytování, wifi i nabídkou transferu z letiště obratem po zaplacení.

Bydleli jsme zde: Palacio Camoes:





Na poslední dvě noci, kde se naše cesty rozdělily a my zůstaly v Lisabonu jen tři, jsem zvolila tento apartmán: Lisbon Finestay

Na apartmán se rychle zvyká, takže jsme se rozhodly nastavenou kvalitu nesnižovat. Apartmán, který jsme vybraly, byl jen 600 metrů od prvního a vybavenost byla naprosto totožná s prvním. Vlastně možná ještě lepší - u pračky i myčky byly i kapsle :) Navíc měl terasu s výhledem na lanovku Bica (žlutá tramvaj). Skvělé reference a cena za 2 noci na osobu 1 000 Kč taky super!





JÍDLO V LISABONU


Takže o tom, že je Portugalsko NEDIETNÍ, o tom jsem psala už minule!! Opět vypichuji podstatné:


1/ Portské víno. Sice možná více patří k městu porto, ale pořád Portugalsko – nutnost! Má opravdu sílu a grády a v podzimních dnech neskutečně zahřeje.



2/ Pastel de nata, místní dezert, košíček z listového těsta, který je plněný žloutkovým krémem. Je to něco jako krém z receptu “buchtičky s krémem”, ale samozřejmě mnohem více vytuněný. Navíc – je to jenom zouka, je toho opravdu malinko, takže jako degustace ideální.



3/ LF factory - naprosto dokonalá mexická kuchyně!!



Co se týká vína, Lisabon je ráj! Bílé víno, které je opravdu výborné, koupíte v místních sámoškách od 1,3 € za láhev! K tomu není co dodat! Portské okolo 4 - 5 €.


Co se týká jídla a cen v Lisabonu? V sámoškách nakoupíte podstatně levněji než u nás. Třeba 200 gramový sýr – gouda, eidam – za 1 €. Stejná porce sýra typu typu hermelín nebo pršut za 1,3 €. Obecně mi přišly všechny potraviny opravdu levné – rýže, těstoviny, pečivo…

Co se týká cen v restauracích, tak se zde můžete skvěle najíst od 7 do 15 €.




ITINERÁŘ:


DEN 0 - pátek 30.10.2020 - BRNO - VÍDEŇ


Do poslední chvíle jsme zvažovali, zda nevyjet o den dřív a nestrávit noc a den na letišti. Rakousko a povinnost Covid testu nás lehce rozhodilo. No nevyměkli jsme a jsem za to ráda. Přece jen 15 hodin na letišti - to je hodně lahví Prosecca sebou!

Původně tříčlenná výprava, tedy já a staří známí parťáci z cestujlevně - Martin a Andrejka, se rozrostla ještě o dalšího člena, a to o dceru mé kamarádky - Báru. Její maminka Zuzka nám nachystala naprosto boží svačinku, velké díky za to!!


Den před odletem mi napsala na facebookovou výzvu ještě úplně cizí kočka Šárka a povzdechla si, že je škoda, že ten “inzerát” na doplnění posádky čte až teď, že by ráda jela. Tak jí píšu, že pozdě není, že odlet je až zítra…. Musím říct, že by mě ani ve snu nenapadlo, že někdo ještě ten den řekne TAK JÁ JEDU, a to i přes fakt, že nemá ani letenku, ani QR kód a všechno bude ladit až po nasednutí do našeho auta v Blansku na nádraží, tedy po 2 hodinách jízdy třemi vlaky z Pardubic. Šárce velká poklona. A opět jsem si u toho vzpomněla na slova kamaráda Joxe - Kdo chce opravdu letět, neváhá ani vteřinu. Kdo letět nechce, přemýšlí. Měl naprostou pravdu!



DEN 1 - sobota 31.10.2020 - VÍDEŇ - LISABON


Sraz máme v 8 hodin u nás u domu, kde jako čtyřčlenný tým nasedáme do Martinova auta směr Schwechat. Cestou zastavujeme v Blansku u vlakáče, kde nabíráme Šárku. Po rychlé seznamce a přípitku vychlazeným Proseccem vyrážíme na cestu a já kupuji Šárce letenku. Bohužel mi to ani na po páté nejde, což je dost blbý, když se blížíme k rakouským hranicím… Naštěstí máme přítele na telefonu a ten za nás transakci provede. Cena letenky už není úplně za kačku, ale pro Šárku furt skvělá. Je ráda, že jede. Teda letí. S koupenou letenkou zvládnu registraci a získání QR kódu i přes telefon na dálnici, kde neustále vypadává internet.



Po pohodovém průjezdu přes Rakousko, kde jsme si stejně v pohodě odskočili na benzínce na WC (je povoleno!), parkujeme na starém známém místě u nádraží Schwechat. A rovnou odpovídám - jsou zde místa, kde lze parkovat zdarma, né že ne. Jen je musíte znát. Co se týká všech chytrolínů, co vás budou odrazovat tím, že vám zde auto někdo objede klíčem nebo ho najdete bez pneumatik - Rakousko není Cejl ani Mogadišo. Schwechat už vůbec ne. Parkuji zde minimálně po 20té a ani jednou sebemenší problém. Po zaparkování auta je to asi 5 min chůze na nádraží. Jízdenka Schwechat - Flughafen je za 1,8 € a vlakem jste v hale letiště za 6 minut. Opět - žádné kontroly, žádný problém.


Na letišti už vůbec nic.

Stále je v provozu pouze 3. terminál, takže to tu docela žije a nebudí to dojem klasické letištní postapokalypsy. No i když něco přece jen jo...




My se rozdělujeme na dvě části a můj trojčlenný tým, který jsem schopna pobrat grátis do salonku, vyráží vstříc obžerství. Salonek funguje skvěle, stoly se prohýbají a lednice nestačí chladit. Nechybí dvě polévky a jedno teplé jídlo. I když je vegetariánské - lepší jak drátem do oka. No a Prosecco plus Martini - to jsou jasní společníci!



Odlet je na čas, letadlo obsazené asi na 20 procent. Já mám opět trojsedadlo sama pro sebe, takže spokojenost. Za tři a kus hodiny přistáváme v Lisabonu.


Po přistání vyjdete z letištní haly bez jediného zastavení. Ani pas, ani QR kod, ani teplota.


Z letiště je jednoduché značení přímo k metru (před budovou letiště vpravo). Po sejítí do metra koupíte kartičku a nabijete (viz. článek DOPRAVA V LISABONU) a alou do metropole!


My míříme do našeho ubytování, které je v naprostém srdci Lisabonu. ještě jednou tuto adresu i ubytování vyzdvihuji, protože na lepší adrese jsem dlouho nebydlela. Jen parkování by zde byl problém, což nás naštěstí netíží.



Vyrážíme do večerního města a las minut nakupujeme vinné zásoby, aby náš nový domov byl ještě víc domovem. Ve 20 hodin končí možný prodej alkoholu!





DEN 2 - neděle 1.11.2020 - LISABON - SINTRA - COBA DO ROCA - CASCAIS - LISABON


Jsem zde podruhé a všechna místa, která máme v plánu, jsem už viděla.. Jenže - o to je to pro mě hezčí. Zjistila jsem totiž, že ty návraty sice nabízejí známé scenérie a znamenají méně dobrodružství z neznámého, na druhou stranu - taky dávají větší pocit klidu, NEspěchu, intenzivnější užívání si výhledů a atmosféry míst. Méně fotíte, více cítíte. Od té doby, co tohle vím, strašně ráda stojím na místech podruhé, potřetí. Zavřu oči a vybavuji si myšlenky a pocity, které jsem zde prožívala minule. Tohle je totiž to, co mi nejvíc ukazuje sílu a moc času. To, jak dokáže věci léčit, hojit, mírnit. Posunuje zlé do ztracena, až z bolavých vzpomínek zbyde jen v paměti těžko vydolovatelný obrys čehosi. Ale taky naopak - jak umí čas potencovat to krásné, co zůstalo. To jemné, něžné, hezké, co se za pár měsíců od posledního pohledu třeba ze srázu u Caco da Roca změnilo v něco neskutečného. Tohle všechno je síla času, kterou si uvědomíme jen na stejném místě v jinou dobu. A přesně toto zde v Lisabonu zažívám na každém kroku. Konfrontaci sebe sama v čase minulém a současném.



Dnes nás čeká místo, které si Martin s Andrejkou přáli vidět ze všeho nejvíc - nejzápadnější cíp evropského kontinentu. Místo, kde když stojíte, více na západ už to suchou nohou nejde.

Je zákaz cestování mezi okresy, ale vzhledem k tomu, že není nikde nic kontrolováno a cestování není nijak omezeno, vzhledem k tomu, že od tohoto úžasného místa nás dělí hodina a půl cesty a 8 EUR v nákladech a hlavně je to možnost splnit si sen - prostě jedeme!



Budíček nám zvoní kolem 6 hodiny ranní a po snídani, kterou Martin nádherně vychlazenou a bublinkující nalije do našich šroubovacích sklenic, s úsměvem na tváři a očekáváním vyrážíme na cestu.


Vyrážíme k metru, které máme asi 4 minuty chůze od ubytování. Metrem (1,6 €) se přesuneme k vlaku, který nás během 40 minut vysadí v Sintře (Linha di Sintra, 2,2 €). Zde jsme před 8 hodinou ranní a na zastávce autobusu do Cabo da Roca čteme, že nám to jede přesně v 9 (Sintra - Cabo 4,8 €). Máme hodinu na Sintru, což je pro nás akorát.



SINTRA:


Portugalsko nabízí, ostatně jako každá země, neskutečné množství dechberoucích míst. Jedním z nich je rozhodně Sintra, které se ne nadarmo říká pohádkové město. Hned po vystoupení z vlaku zjistíte proč. Nachází se zde totiž velké množství neuvěřitelně barevných a pohádkových paláců, taky zahrad, parků a k tomu všemu i maurský hrad.

Většina památek se dá objet turistickým autobuse (okolo 5 €), ale mnohem větší zážitek a adrenalin je projít si to pěšky. Čas potřebný na toto město je ovlivněn tím, co chcete vidět a zda budete památky navštěvovat včetně interiérů (a placených vstupů). My jsme za tu hodinku zvládli jen základní okruh, ale můžete vidět:



  • PALÁCIO NACIONAL DE SINTRA

První palác, na který narazíte cestou z nádraží. Jeho bílá barva a hlavně dvě kuželové věže vás dostanou už z dálky. Od 15. století pobývala královská rodina.



  • FONTE MOURISCA

Tak tohle je zdánlivě nenápadná, ale fakt krásná, fontána, na niž narazíte měrem k Palácio Nacional de Sintra.


  • QUINTA DA REGALEIRA

Jedná se o palác s obrovským parkem, ve kterém se prý budete cítit jako Alenka v říši divů. Kromě kaplí, fontán a jezírek, jsou zde také jeskyně a podzemní chodby. U vchodu vám po platbě vstupného (6 euro) dají naštěstí přehlednou mapu, která vás zavede tam, kam potřebujete. Největší atrakcí zde je Initiatic Well – věž, která místo do nebe, sahá do pekel. Má 27 metrů.


  • FONTE DA SABUGA

Modrá fontána, na kterou narazíte cestou na maurský hrad. Stejně jako u té první, i zde si jezdí místní lidé natáčet vodu do barelů a PET lahví, takže vyfotit si ji bez lidí je i v době Covidu fakt těžké. tato je narozdíl od první velice nápadná - z té modré vám budou oči přecházet.



  • CASTELO DOS MOUROS

Jedná se o Maurský hrad postavený již v 9. století Maury, v 19. století pak renovovaný Ferdinandem II. Je to jedna z hlavních dominant města. Cesta k hradu je docela mazec, samozřejmě do kopce, kterej nebere konce. Těsně před branou hradu je prosklená zem pod nohama a je zde pár koster. Děcka budou nadšený.


  • PALÁCIO NACIONAL DA PENA

Tak tohle je naprostá topka celého města! Nikdy jsem neviděla nic ...pohádkovějšího. Jako fakt. Neuvěřitelné barvy - indiánská červená, hořčicově žlutá, bílá...milion věžiček, nádvoří a bran.. Jedná se o jednu z největších romantických staveb 19. století a na rozsáhlém parku se podílel česká zahradník a architekt Václaf Cífka. Koupíte-li vstup jen venkovní plus zahrady, bohatě stačí! Za 6 € jste opravdu v pohádce. Park je obrovský a nádherný. kopa rybníčků a všelijakých zákoutí, úžasná vegetace. Taky uprostřed rybníku domeček pro labutě a kačeny. No a palác samotnej? Neskutečná nádhera. Dostanete se na všechna nádvoří, na vyhlídku kolem věže, kde fučel větr tak silně, že nás to málem smetlo dolů. Sednout si tady a dát si kávu s výhledem na tuhle podívanou to je dar.




Od vlakového nádraží v Sintře jedeme přesně v 9 hodin (jede to teď v době Covidu á 1 hodina) busem č. 403 do druhého cíle dnešního dne - Cabo de Roca. Cesta zabere asi 50 minut a nabízí nádherné vyhlídky. V autobuse je u každého sedadla možnost dobíjet telefon, čehož všichni využíváme! Skvělý detail, který bych ocenila po celém světě :)





CABO DA ROCA


..„kde země končí a moře začíná“ ..


Cabo da Roca - to je neskutečné místo! Je to nejzápadnější pevninský výběžek evropského kontinentu. Je to Atlantik na dlani! Tady když stojíte, jste v rámci pevniny Evropy nejvíc na západě, jak to jen jde.



Stála jsem zde 3 měsíce zpátky, a to poprvé v životě. Už tenkrát mi tohle místo bralo dech. Takhle si představuju KONEC SVĚTA. Nádherný konec!



Dnes zde stojím a dívám se na starý známý maják, kříž, kamennou desku s informací o nejzápadnějším místě Evropy, neskutečně zelenou vegetaci. Taky na šnečky a bedly!! Když je vidím, musím se smát, protože tohle je ta poslední houba, kterou bych zde čekala…



Dívám se na tu nadheru podruhé a nemůžu věřit, že je to zde ještě krásnější. Ještě pohádkovější! Útesy nad oceánem končící v burácejících vlnách Atlantiku i maják jsou dnes obklopeny ranní listopadovou mlhou, nikde ani noha, jen my. Dechberoucí podívaná! Taky poslech vln narážejících do skal a všudypřítomná vůně borovic, tamaryšku a soli z oceánu.



Tohle je místo, kde člověku dojdou všechna slova. Nejen slova, i myšlenky. Hlava se zde naprosto vyčistí, tepová frekvence zpomalí a člověkem rezonuje jen naprostý klid, úsměv na tváři a pocit absolutního štěstí. V tuhle chvíli nic není víc. Jediné, co zde vnímám, je to, jaký dar je být TADY a TEĎ. V téhle době.. Všechno se den za dnem mění, horší, zavírá. Restrikce střídá další. Všichni jsme už otupělí a unavení a čím dál víc bereme ztrátu naší svobody jako samozřejmost. I pro nás - ty s krví smíchanou s leteckým benzínem - světlo na konci tunelu pomalu mizí. Chvíli tu na člověka padne absolutní zmar. Nutkání si tenhle výjev zapamatovat do posledního detailu, do posledního solného nádechu. Protože co když je to naposledy..?!



Ale pak chytnete za ruku stejné cvoky, jako jste vy! Takové, kteří s vámi přes rakouský lockdown prostě "přejeli kopečky" a pak s vámi s absolutní důvěrou a těšením se nasedli do letadla směr dušičkový lockdown v Portugalsku, a vy víte, že BUDE dobře!



Snem mých parťáků bylo tohle místo - Cabo da Roca, a to od chvíle, kdy jsem o něm po svém "poprvé" psala. Přestože je zde v Portugalsku zákaz pohybu mezi okresy, tohle místo jsem jim slíbila. A já své sliby plním! Takže teď tu stojíme, držíme se za ruce, ve kterých jsme ještě před chviličkou drželi sklenici vína (samozřejmě plastovou, šroubovací a s vínem za KAČKU z místní sámošky) a táhnem za jeden provaz. Nejen dnes, tady a teď, ale už 9 měsíců, kdy navzdory všem překážkám pořád neztrácíme naději a plníme si svoje sny.


U cestování platí jedno - i když vám v životě občas něco zmizí, ztratí se, ztratí svou cenu,... to, co odžijete na cestách, nemůže zmizet nikdy. Tohle vám už nikdy nikdo a nic nevezme.

Před třemi měsíci jsem zde potkala nevěstu se svatební kyticí v ruce. Hrnula z toho pekelného srázu k oceánu a na můj dotaz, proč právě dnes a právě sem, mi řekla: "Protože žít si své sny je potřeba a být normální je nuda!"



Mimochodem zde potkáváme kamaráda Lorence, který je z Itálie. Celkem fajn kluk, kterej na naši nabídku vzít ho k pláži, o které vůbec nevěděl, ihned kývne. Po cestě od majáku k pláži, během prudkého kopce až na pláž, ale i na pláži - skvělý společník. Dokonce i na taneček došlo! Snažil se mě naučit tanec cabata a já, ve snaze mu to oplatit, jsem ho naučila mazurku! Dokonce za doprovodu vlastního zpěvu a dvou roztleskávaček! :) Pravda, víno na prázdnej žaludek dělá divy. Vlastně dokonce zázraky, protože přestože v srpnu jsem v tom atlantiku namočila jen kotníky, dnes - v listopadu - jsem se vykoupala celá! A nejen já. My všichni. Dokonce i některé batohy, boty, svačiny, skleničky, telefony…



Naštěstí nás dobrá nálada nepřešla ani na vteřinu a naopak nastupující angína zmizela do druhého dne sama.



Myslím, že zažít pláž, kterou jsme si pojmenovali Czech Beach (aby ne, když nás tam bylo 5 a jeden Ital), ve skutečnosti Ursa Beach, v letní azurový den je nádhera. Ale zažít ji na dušičky s teplotou vody 16 stupňů a zataženou oblohou - to je naprostý strop! Nezapomenutelný.



Od pláže k autobusu jdeme po silnici, takže podstatně rychleji. Bus jede každou hodinu, a to buď do Sintry nebo do městečka Cascais. Je teprve kolem 13 hodiny, takže času dost - rozhodneme se okouknout další, pro mě nové, místo a vyrážíme do Cascais.


...ale k tomu splněnému přání patří i trochu jiná odměna než sklenička vína... Takže abyste všichni viděli, moje cesty jsou i ROMANTIKA za KAČKU!! :)


CASCAIS


Toto město leží na pobřeží Costa do Sol, a je to typická bývalá rybářská vesnice, která se rozvinula do kosmopolitního prosperujícího pobřežního města a zároveň jednoho z nejbohatších měst v Portugalsku. Jeho atraktivita se znásobila ve 20. století, kdy si jej zamilovaly královské rodiny v exilu. Mezi prominentní hosty patřila španělská, italská a rumunská královská rodina. Během 2. světové války se z něj stalo luxusní centrum špionů.