Ostrov tisíce kontrastů. Vyprahlá pustina na jihu, skoro deštný prales na severu, neuvěřitelný Atlantik všude kolem. Nádherné pláže, úžasné parky. Navždy už ale moje nejvyšší hora, na kterou jsem se sama vydrápala. Sopka Teide, která bere dech jak při pohledu zespoda, tak i při pohledu na její magický stín při sestupu.. A samozřejmě místní sangrie a výborné víno Cava. To vše je Tenerife.
TERMÍN:
1. - 7.10.2020
PROČ TENERIFE?
Když jsem chodila na základní školu, probíhala v novinách soutěž - školní třídy sbíraly kupóny z Večerníku Praha. Tyto kupóny pak odesílaly do soutěže a výherce, tedy celá třída, měla jet na Kanárské ostrovy. Tehdy jsem si strašně přála vyhrát - Kanárské ostrovy byla největší možná exotika! Celá třída jsme obíhali půlku Prahy, zvonili jsme u dveří a škemrali zmíněné kupóny. Všechny nás to úplně pohltilo, Kanárské ostrovy bylo hlavní téma o přestávkách a do školy se těšili i ti, co se jí dřív vyhýbali. Odeslali jsme těch kupónů opravdu mrak! Nicméně jsme nevyhráli a na Kanáry naletěli. Tehdy jsem byla opravdu zklamaná a od té doby jsem se jim vyhýbala. Nějak jsem na ně zanevřela. Navíc letenky na Kanárské ostrovy nejsou vůbec levné, rozhodně né pod tisícovku, což taky nebylo nikdy motivací.
Jenže v červenci jsem byla v Bari, můj první singl trip, a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se rozhodla podobnou cestu (cestu sama se sebou) zopakovat letos ještě jednou. Ve stejný okamžik, kdy jsem se takto rozhodla, proběhla akce s letenkami na Tenerife za sedm stovek.. Takže proč Kanárské ostrovy? Protože ZA KAČKU proč ne?!
No a pak jsem zjistila, že je tam Pico del Teide, nejvyšší hora Španělska…. Ale to je jiný příběh..
LETENKY NA TENERIFE
Letenky na Tenerife jsem nakonec nakombinovala u Wizzair a Ryanair, a to s odletem z Vídně a návratem přes Bergamo opět do Vídně. Všechny letenky Vídeň - Tenerife - Bergamo - Vídeň stály celkem 700 Kč. No a tentokrát na 6 nocí.
COVID SITUACE - OPATŘENÍ
Před cestou do Španělska je nutná registrace se získáním QR kódu. Ten ukazujete jak na letišti před nástupem do letadla směr Španělsko, tak i po příletu v zemi. Získat QR kód znamená vyplnit 5 krokový formulář, kde na sebe prásknete úplně všechno. Nemá smysl to dělat dříve než 48 hodin před hodinou vašeho odletu - formulář vás jinak pustí pouze ke kroku 1 a 2 - zbytek se uvolní až ve zmíněný čas. Jakmile formulář vyplníte (počítejte poprvé tak 30 minut), přijde vám na mail QR kód. Ten stačí mít v mobilu, není třeba tisknout.
V době mého příletu probíhají ve Španělsku všechna covidová opatření na plné obrátky. Roušky se musí nosit naprosto všude a zcela dobrovolně, jedinou výjimkou jsou restaurace a pláže. Nicméně stejně jako v restauracích jsou lidé u stolu s kávou v roušce, dokonce ani na pláži není výjimka člověk v prapodivném dresu - v plavkách a v roušce…
Dezinfekce a dezinfekční stojany jsou naprosto všude. Na plážích jsou zapáskované lehátka a slunečníky, taky veškeré atrakce. Na pláž se sice smí, ale žádné hromadné aktivity nejsou v činnosti. Funguje asi třetina všech restaurací a podniků, řada aktivit, které jsou na Tenerife turisty vyhledávané, jsou zavřené. Například obrovský Loro park, zoologická zahrada s největším množstvím papoušků na světě, s delfíny a podobně… Zavřený je i Siam park, což je obrovský zábavní vodní park postavený v thajském stylu. Také je zavřená soutěska Masca, kam jsem se chystala i já… Jinými slovy – covid na vrcholu.
Můžete zaparkovat "na prase", ale policejní posádky vůbec nezajímáte. Když přibrzdí, tak jen kvůli napomenutí pána venčícího psa. Bez roušky.. Holt doba se změnila. Skleničky a lahve vína na dřevěných sudech vystřídaly dezinfekční prostředky a v letištních halách už sedadla nepolepují zákazem sezení - rovnou každé druhé sedadlo odmontovali..
DOPRAVA Z/ NA LETIŠTĚ
Přímo u terminálu zastavují čtyři autobusové linky společnosti TITSA.
Než ale nasednete do autobusu, musíte si koupit jízdenku. To nelze u řidiče. Jízdenku si koupíte v zeleném automatu, který je přímo u autobusových zastávek. Nejde přehlédnout, navíc každý poradí. S čím ale musíte počítat, to je neuvěřitelně dlouhá doba, než se ke své jízdence dostanete. Jinými slovy – stane-li se vám (stejně jako mě), že váš autobus přijíždí, úplně v klidu ho nechte ujet – nemáte šanci to stihnout. Řidič nepočká a bez lístku vás dovnitř nepustí.
V automatu si nejprve musíte koupit magnetickou kartu, kterou následně nabijete. Provádíte vlastně dvě operace. Stejně tak dvě platby. Proto to tak dlouho všechno trvá! Takže si nejdřív zadejte nákup karty, zaplatíte 2 €. Než karta vypadne, trvá to tak minutu až dvě, tak se nestresujte, že je něco v nepořádku. Poté vložte kartu do automatu – je označeno kam – a nabijte. Můžete si zvolit jízdenku denní, týdenní, ..nebo nabít nějakou hotovost. Já jsem si nabila 5 € s tím, že to snad na jednu cestu bude stačit a pak uvidím. Při nástupu do autobusu přiložíte magnetickou kartu k čtečce, při výstupu z autobusu musíte taktéž. Ukáže se vám zbývající kredit a vy vidíte, kolik vás daná jízda stála. V autobuse jsou monitory, které ukazují následující stanici. Jízda je pohodová.
Autobus číslo 111 jede do Santa Cruz a hlavních plážových destinací na jihu a východě ostrova. Jezdí každých 30 minut od 5:30 do 22:30. V noci jezdí po stejné trase linka 711.
Já jela do Costa Adeje (Playa de la Américas), cesta zabere asi 20 minut a strhli se mi 2,9 €.
Autobus číslo 343 kromě výše zmíněných plážových destinací jede i do města Puerto de la Cruz na severu ostrova a také přímo na letiště Tenerife-Norte. Linka jezdí jednou za hodinu od 6:20 do 21:45.
DOPRAVA NA TENERIFE:
Na Tenerife jsem využila jak městskou hromadnou dopravu, tak i půjčení auta.
Městskou hromadnou v podstatě jen na začátku, tedy k přesunu do ubytování.
Auto jsem si půjčila na 5 dní. Půjčovala jsem u společnosti CICAR, kde 5 dní vyšlo sakumprásk s plným pojištěním na: 92€
Cena benzínu se zde pohybuje: 0,865 €/l
Spotřeba za 5 dní: 40 €
Celkem náklady na auto a 5 dní: 3 600 Kč.
Bez auta by bylo těžké Tenerife poznat a prozkoumat více. Přesuny autobusem trvají i pětinásobek reálného času… Cena půjčení auta je zde na Evropu opravdu nízká, takže by byla hloupost auto nevzít a ostrov neprojet po vlastní ose. Zejména, pokud v autě bude víc osob než jedna…
UBYTOVÁNÍ NA TENERIFE
Nakonec jsem se rozhodla pro ubytování na jednom místě a výlety. Zohlednila jsem hlavně počasí a to, že je to možná letos poslední letní trip, tedy výlet k moři. Ubytovala jsem se proto na jihu ostrova, kde je podstatně tepleji a slunečněji a kde jsou dlouhé černé písečné pláže. Konkrétně ve městě Adeje. Zvolila jsem apartmán se zázemím “jako doma” - kuchyň, lednice, pračka, fén… Taky wifi a bazén. Rezervovala jsem jednu noc s tím, že se rozkoukám a uvidím. Jelikož je turistů minimum, může se vám podařit totéž co mě - domluvit se s majitelem na dalších nocích za naprosto výjimečnou cenu (samozřejmě již bez bookingu). Moje cena za celý apartmán a 6 nocí tak byla 107 €.
Bydlela jsem zde
JÍDLO NA TENERIFE
Stejně jako v každém jiném přímořském státě, v tomto případě, v zemi omývané oceánem, to nejlepší zde jsou mořské plody. Ať už si zde ale dáte cokoliv, neuděláte chybu, Španělé vařit umí. Za mně jednoznačně vede paela s mořskými plody a samozřejmě místní sangrie.
Jelikož jsem bydlela v apartmánu, hodně jsem vařila sama. Tím nejlepším jsou rozhodně kupované krevety na másle, česneku a medu. Hromada zeleniny k tomu. Jídlo je zde za zhruba stejnou cenu, jako u nás. Je ale nezbytně nutné nakupovat v Lidlu. Pokud budete v letovisku nakupovat v menších supermarketech, ceny jsou opravdu tristní – 6 vajec za 75 Kč není problém.
Cena vína v malých supermarketech od 5 € víc, v Lidlu bez problému za 1,5 €. Nejlepší je samozřejmě Prosecco (v Lidlu do 5 €). Vyhlášené je místní šumivé víno Cava, což bych přirovnala nejlépe právě k Proseccu. V supermarketu okolo 2 €, na benzínové pumpě okolo 9 €. Dokonalé vychlazení v ceně 😉
TENERIFE
Tenerife je vůbec největší ze všech Kanárských ostrovů. Díky vulkanické minulosti jsou zde opravdu obrovské výškové rozdíly a na severu a jihu země neuvěřitelný kontrast a rozmanitost. Ostrov má tvar rovnoramenného trojúhelníku a uprostřed něj se ve výšce 3718 metrů tyčí vrchol vulkánu Pico del Teide.
Severní strana ostrova je vlhčí a podstatně zelenější, jižní část je vyprahlá, suchá - trochu mi připomínala izraelskou pustinu. S tím souvisí i počasí – zatímco na jihu je i o pár stupňů tepleji a téměř vždy slunečné počasí, s posunem o pár desítek kilometrů směr sever se počasí začne výrazně měnit. Od deštíku a lehce zatažené oblohy až po vyloženě silný vichr a nebe zlověstně černé..
ITINERÁŘ:
DEN 1 - BRNO - VÍDEŇ - TENERIFE
Takže start mé cesty opět začíná v Brně a opět na autobusovém nádraží před hotelem Grand. Na vídeňské letiště jedu jako vždy Flixbusem, díky kterému se k vysněnému cíli přiblížím za 2,5 hodiny pohodové jízdy.
Trochu přeskočím na konec celého cestopisu, protože příběhy s řidiči této zelené flotily jsou poslední dobou na denním pořádku a vždy ve mě zanechají milou stopu. Při cestě zpátky z vídeňského letiště do Brna vidím 3 autobusy za sebou. Jelikož jdu zezadu, nevím, který je ten správný. Hned u prvního zastavím a ptám se řidiče, zda jede Brno. Řidič je ...neskutečnej! Připomíná mi mého harmonikáře ze Santorini. Jak vzhledem, tak i chováním. Takový ten galantní Casanova (čti roztomilej proutník). Nejen, že se spolu ihned seznámíme (mimochodem jmenuje se Milan), uděláme si spolu společné selfíčko na památku, ještě mě velice usilovně přemlouvá, ať se vykašlu na Brno a jedu s ním do Bratislavy.
Aby toho nebylo málo, poté, co už sednu do svého spoje, objeví se pod okny a vysvětluje svému kolegovi, že se musí se mnou rozloučit. Jsem úplně naměkko a směju se na celé kolo současně, protože Milan stojí pod okýnkem, volá “Kateřino, Kateřino!” a dělá v nadživotní velikosti svýma rukama srdíčko. To se může stát opravdu jenom u Flixbusu!
Letištní salonek byl standardní. Výborné Prosecco, ještě lepší Martini. Každopádně co standartní nebylo, to byl můj zážitek právě zde. Nejkrásnější moment tohoto dne. S odstupem času bych řekla jeden z nejhezčích momentů celého Tenerife. O tom ale více níže.
Co mě opravdu pobavilo a vyděsilo současně, to byl časopis Wizzair. Hlavně to, jak se stal Covid běžnou běžnou součástí dnů. Jak tenhle virus opravdu infiltroval do každodenního života. Když už je i letuška vyfocená v masce a v rukavicích a mezi reklamními předměty jsou vedle modelu letadla a medvídka rouška za 1 €… je to fakt mazec! Nevím proč, ale vybavím si Bílou nemoc pana Čapka… Neuvěřitelné, kam jsme se dostali!!
Let z Vídně na Tenerife trval neuvěřitelných 5 hodin a 20 minut. Na Evropu masakr. Nicméně v té nejlepší společnosti (díky Dane a Terko) utekla i tato doba obrovskou rychlostí. Po příletu jsem ukázala QR kód, který jsem si vygenerovala den před odletem a po změření teploty byla během minuty v příletové hale. Jinými slovy – v covidovém světě už naprostý standard.
Před letištěm nastoupím do autobusu číslo 111, který mě odveze na autobusové nádraží Adeje. Podrobnosti v sekci doprava. Z autobusáku to mám do ubytování asi 15 minut chůze. Užívám si neuvěřitelně horkou letní noc, i když už je vlastně podzim, mám obrovskou radost z toho, jak toto město žije. Každý bar otevřený, všude spousta lidí. I když na ulicích každý s rouškou, právě na zahrádkách a v barech vidím opět úsměvy na tváři lidí. Hezký pocit. Ubytování nacházím celkem snadno, na bytnou chvilku čekám. Poté, co mi předá klíče od apartmánu, vykrámuju všechny věci a přemýšlím, kdy to bylo naposledy, co jsem někde spala na jednom místě 6 nocí. Je to až neuvěřitelný! Ten pocit, kdy si můžete z batohu vyskládat věci do skříně, protože je druhý den nebudete balit… Pro mě něco jako zázrak.
Cestou koupené víno, během sprchy vychlazené v mrazáku, srkám na balkoně a poslouchám songy ala Michal David z vedlejšího hotelu. Je to krásný večer a já se těším, co mi tenhle výlet přinese za zážitky.
DEN 2 a 3 - ADEJE
První dva dny jsem se s ohledem na počasí (jen tyto dva dny mělo být 30 stupňů, dále ochlazení na 21..) rozhodla celé dny věnovat odpočinku a relaxaci. Jakože fakt! Žádnej itinerář, žádný plán. Vlastně jeden jo - koupit víno, vodu a přesunout se na místní černou pláž.. A hlavně - zažít Atlantik!
Musím říct, že tyto relaxační dny s výtečnou Sangrií v plážovém baru, s výhledem na hory nad letoviskem a hlavně pohledem na neskutečný oceán přede mnou, taky u bazénu u ubytování!, utekly jako voda a ani na vteřinu nelituji, že jsem je takto “proflákala”. Možná to bylo moje poslední letošní sluníčko, koupání…
Když mi druhý den odpoledne přišla zpráva od Dana s výčtem všeho, co už viděli a zažili a otázkou, co jsem stihla zažít já a já odepsala pravdu, Dan byl v naprostém (a trochu zklamaném) šoku. Na vteřinu jsem si řekla, zda jsem opravdu neměla vyjet “plnit cíle”... Ale fakt jen na vteřinu. Někdy je i odpočinek potřeba a já ho potřebovala jako sůl.
ADEJE
Jedná se o letovisko, které je v podstatě hotel vedle hotelu. Navazuje na turistickou atrakci – pláž Playa de la Americas. Ubytovat zde se lze jak v hotelech všech kategorií, tak i v apartmánech a soukromí. Já si toto místo zvolila jako výchozí bod z jediného důvodu – je zde blízko k moři, je zde nejtepleji z celého ostrova a je zde dostupnost obchodu, restaurací a všeho potřebného. Navíc z letiště je to zhruba 20 minut jízdy autobusem.
Z této lokality jsem toho moc neviděla, teda s výjimkou mého apartmánu. Byla jsem na zmíněné pláži Playa de la Americas, v současné době naprosto vylidněné. Pohled nádherný, pláž obrovská, hebounký černý písek, moře opravdu pozvolné, příjemné vlny. Jediné, co mi trochu kazilo dojem, bylo zátiší. Tedy hotel vedle hotelu. I když krásnou romantickou atmosféru dodávaly hory na pozadí.
Je doba pandemie, takže veškeré lehátka a slunečníky jsou zapáskované a není možné je využívat. Veškeré atrakce pro děti, ale i pro dospělé, které na plážích jsou, jsou opuštěná. Zapáskovaná.
Restaurace jedou zhruba z jedné třetiny. Nicméně u mé pláže, kterou jsem si na první den vybrala, byl jeden stánek s občerstvením, a to bylo pro nás zhruba 20 lidí na pláži, dostačující. Výborná Sangrie, 29°C ve stínu, naprosto čistý Atlantický oceán s teplotou kávy.. Co víc si přát?!
No a po celodenní dřině u vody odměna prostřednictvím toho nejlepšího jídla celého mého pobytu - paely s mořskými plody ♥
Druhý den jsem nemohla vůbec usnout… Dlouho na tuto noc bez spánku nezapomenu. Horko, sklenička sangrie “z krabičky”, obraz horkovzdušných balónů nad mou hlavou a neuvěřitelné těšení se na zítra! Zítra se vše změní - zítra získám křídla!
DEN 4 - CANDELARIA - SANTA CRUZ - PLAJA TERESITAS - SAN CRISTOBAL DE LA LAGUNA - PUERTO DE LA CRUZ - PICO DEL TEIDE
...těmi křídly myslím samozřejmě auto. Půjčuji na letišti, abych se poslední den dopravila s autem a batohem až k terminálu. Půjčovna, kterou všem doporučuji je CICAR. Podrobnosti k půjčení auta v sekci doprava. Nasedám do svého tenerifského Knighta značky Seat a vyrážím na výlet!
CANDELARIA
Tohle městečko jsem si do denního plánu zařadila úplnou náhodou. Město je proslulé nejvýznamnější církevní stavbou na Kanárských ostrovech, kterou střeží 9 bronzových bojovníků. Jedná se o baziliku s černou madonou – Basilica de Nuestra Seňora de Candelaria. Černá Madona je patronka Kanárských ostrovů a podle legendy ji nalezli dva rybáři gaunčského kmene. Sochu, kterou vlny vyplavily na břeh, členové kmene umístili do jedné z pobřežních jeskyní a začali sošku uctívat, i když nevěděli, koho představuje. Později na tomto místě postavili Španělé kostel a zasvětili ho Panně Marii. Tento kostel byl ale zničen přílivovou vlnou, a voda smetla i sochu. Nová bazilika pochází z roku 1958 a je v ní i nová socha. Dvakrát ročně se sem vydávají davy poutníků.
Celé pobřeží střeží 9 soch guánačských vládců. Původní obyvatelé stojí na břehu atlantického oceánu. No a to je přesně to místo, které se mi zde líbilo nejvíc. Nikde jinde jsem neviděla větší sílu atlantického oceánu. Ten pohled nezapomenu. Ani ten zvuk. Sprška studené vody je zde na denním pořádku i pro chodce v okruhu pár desítek metrů od pobřeží. Tak silné vlny zde jsou.
Jo a místní cappuccino - i s lidma v rouškách na obličeji nad hrnkem kávy - v té nejlepší společnosti!
SANTA CRUZ - PLAJA TERESITAS
Santa Cruz je hlavní město Tenerife. Označuje se jako "město kříže". Kdysi dávno zde jakýsi kapitán zapíchl dřevěný kříž, aby po středověkém zvyku vyznačil teritorium, které budou Španělé považovat za své. Ostrov tak byl dobyt. Zajímavostí tohoto hlavního města je, že zatímco do roku 1927 bylo toto město jediným hlavním městem Kanárských ostrovů, od zmíněného roku už to tak není. Hlavní město Kanárských ostrovů se totiž střídá. Chvíli je to Santa Cruz na Tenerife, poté zase Las Palmas na ostrově Gran Canaria. V Santa Cruz zasedá parlament Kanárských ostrovů, ale sídlo vlády se střídá po skončení každého volebního období. Mimoto musí místopředseda vlády pobývat vždy na druhém hlavním ostrově - odlišném od sídla předsedy vlády. No a že je Santa Cruz hlavním přístavem ostrova, to je asi jasné.
Já si na toto město moc času neudělala. Třeba příště… To, co mě zajímalo nejvíc, byla místní vyhlášená pláž Playa Teresitas.
Nejprve jsem vyjela na vyhlídku nad městem - na vyhlídku právě na tu úžasnou pláž. Je to cesta plná serpentin, samozřejmě směr hore. Jízda za to ale stojí, ta vyhlídka bere vážně dech. Je to jedním slovem katalogová dokonalost! Tahle pláž je totiž jediná bílá pláž celého ostrova. A bílá je jen proto, že vznikla uměle. Byl sem totiž dovezený písek ze Sahary. Naprosto unikátní, naprosto dokonalé. Když se díváte z vyhlídky, vidíte, že i slunečníky a lehátka mají jednotnou modrou barvu a jsou poskládaný s naprosto puntičkářskou přesností. Všechno je opticky dokonalé a krásné. No a dát si zde skleničku vína je naprostá nutnost! Podotýkám, že je ve Španělsku povoleno za volantem 0,6!!!
Každopádně zde obrovsky fouká, takže pokud se (jako já) rozhodnete sednout si na místní pangejt a kochat se vyhlídkou a máte-li také potřebuji sundávat si žabky ze svých noh, aby jste měli pocit absolutní pohody a klidu, dejte si pozor. Může se vám lehko stát, že vám žabku vítr odfoukne a vy o své boty přijdete… Každopádně na světě jsou horší ztráty, tak nezbývá, než hodit druhou botu k té první a věřit, že někdo s větší kuráží sleze dolů a dostane tak do rukou luxusní pár žabek z New Yorkeru za 79 českých korun. Budiž jim kanárská země lehká.
No a další zastávkou po vyhlídce je vlastní pláž. Parkování je možné přímo u pláže, a to zdarma. Parkovacích míst bylo habakuk, přesto bylo parkoviště opravdu plné. Alespoň na dobu covidu. Co mě opravdu fascinovalo, to byla skutečnost, že víc jak polovina lidí na pláži měla na obličeji roušku. Vidět paní, jak se v plavkách brouzdá oceánem a na obličeji má ten odporný hadr, to mi opravdu rozum nebral. Nádherný oceánský vzduch plný soli a minerálů, slunečný den a přitom vítr, který by odvál sebevětší bacil a lidé zde chodí se špinavými hadry na obličeji. Vůbec nechápu, kam ten náš svět spěje.
Každopádně rozložím ručník, zaujmu pozici vleže a kochám se vším, co je kolem mě. Tohle místo nemá chybu. Musím říct, že hodina v tomhle saharském písku na Tenerife byla pro mě jednou z nejkrásnějších chvil z celého dne. Absolutní relax, odpočinek, vypnutí všech smyslu. Užívám si jedné báječné chvíle na jedné báječné pláži. Právě tady si dám druhou skleničku vína a nechám se zvukem vln skoro uspat. I tady vidím, jak je počasí proměnlivé. Když jsem rozložila ručník, bylo zataženo. Během chvilky, co jsem si na ni lehla, začalo sluníčko pálit tak, že to až bolelo. Při odchodu bylo opět pod mrakem… Během necelé hodinky…Prostě Tenerife.
SAN CRISTOBAL DE LA LAGUNA
Tohle město bylo pro mě obrovské překvapení. Dříve město hlavní, nyní s hlavním městem propojeno tramvají č.1. La Laguna vznikla ve dvou etapách.
Tou první byly domy původních obyvatel, které vyrůstaly zcela chaoticky hned u jezera. Označují se jako “Horní město”. Jezero už v dnešní době neexistuje, zmizelo v roce 1837. Co zde ale zůstalo, to je první farní kostel ve městě s nádhernou zvonicí. Právě ze zvonice je úžasný výhled do okolí. “Dolní město”, tedy druhá etapa vývoje tohoto města, se budovalo podle moderního vzoru rovnoběžných a vzájemně kolmých ulic dle vzoru Leonarda Da Vinciho. Stojí tu celá řada historicky velmi cenných domů, centrum Laguny bylo v roce 1999 zapsáno na seznam Unesco. Nejde jen o úžasné stavby, ale také je město unikátní tím, jak se v něm mísily vlivy nejrůznějších kultur. Mě osobně to zde připomíná Střední Ameriku. Barevné fasády, domek vedle domku, nádherná atmosféra každé ulice.
Jo a byl zde super obchůdek - plnej kačenek :)
Za mě to bylo nejkrásnější městečko, kde jsem na Tenerife byla. Sednout si uprostřed jedné z uliček na krásně vychlazenou sangrii, ochutnat výborný sýr a místní iberijskou šunku, to je prostě zážitek nad zážitky.
Zároveň jsem zde během necelé hodinky zaregistrovala změnu počasí z absolutně tropických teplot až po déšť. Den předtím jsem se v Lidlu podivovala nad tím, komu právě zde, na Kanárských ostrovech, nabízí tento řetězec zateplené péřové vesty s kapucí. No a tady, v La Laguně, mi to došlo. Zde jsem totiž viděla děti v tomto zimním outfitu. Musím přiznat, že zatímco s prvním douškem Sangrie jsem se na zahrádce vyloženě opalovala, s posledním douškem už mi byla opravdu zima. Cestou k autu jsem drobně zmokla a zase uschla. Je úžasné, jak je počasí na Tenerife proměnlivé!
PUERTO DE LA CRUZ
Tak tohle město je opravdu krásné. Je rozděleno na historickou a moderní část. Nejkrásnější je zde ale pláž Jardin Plaja. Nádherná dlouhá černá pláž, kde jsou vlny silnější než v Adeje, ale takové, které vám dovolí do vody vlézt.. A vstup k ní je přes nádhernou zahradu..
Chvilku si zde lehnout do písku a nasávat obyčejné "jsem" všemi smysly - to je dar..
No a pak už mám cíl jediný…ale před tím ještě kouknu na severní letiště, které se tak tragicky zapsalo do dějin letectví...
PRVNÍ NÁDECH POD PICO DEL TEIDE
O této sopce jsem se dočetla až po zakoupení letenek na Tenerife. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že na tomto ostrově je vůbec nejvyšší hora Španělska. Jakmile jsem zjistila více informací, rozhodla jsem se celý tento trip postavit právě na jejím zdolání. A že je to výzva mého života? O tom více níže...
Důvod byl jednoduchý. Letos jsem měla v plánu absolvovat svůj vysněný trek – Artic Circle Trail (ACT). Je to místo, resp. pochod, o kterém jsem poprvé slyšela před více než dvěma lety a okamžitě si ho zařadila mezi své největší cestovatelské cíle. Nejen proto, že se tento trek odehrává v Grónsku, což je odjakživa má vysněná destinace, ale také proto, že se jde zhruba 10 dní a já se rozhodla tuto cestu absolvovat zcela sama. Poprvé v životě… Taky bez jakékoliv znalosti turistiky, základů kempování, přežití v pustině, jakékoli turistické výbavy... Prostě si to na netu “trochu pročíst”, připravit se na možná úskalí a skočit do toho po hlavě. Tak jako vždy a ve všem. Jelikož ideální doba pro člověka jako jsem já, tedy naprostého turistického amatéra, je mimo zimní sezonu, vycházel pochod nejlépe na měsíc červenec nebo srpen. Skoro rok jsem sbírala všechny potřebné informace. Skoro rok jsem se víc a víc těšila. Před únorovým odletem do Kostariky jsem byla definitivně rozhodnuta koupit si potřebné letenky a tím cestu závazně potvrdit. Něco mě ale zastavilo (asi deja-vu) a já si řekla, že je na to času dost, až se z Kostariky vrátím. No a mezitím přišel Covid…
Covid mi do ACT hodil vidle a mě to bylo fakt líto. Hlavně proto, že další možná příležitost bude nejdřív za rok. Nejsem nejmladší, sil ubývá s každým rokem víc a víc a hlavně – moje kolena jsou na tom rok za rokem hůř a hůř. Nicméně nedá se nic dělat, musím si počkat. Jenže to ve mě pořád hlodalo. Nejen ten trek a krásná grónská příroda, ale také chuť zvládnout něco zcela sama. Nejen něco, ale něco zdánlivě nad moje síly a schopnosti. Pochod a samotu.
No a pak přišlo v létě Bari a moje první singl cesta. Tedy část mé výzvy splněna - jet někam absolutně sama. I když jsem byla v metropoli obklopena lidmi (obrovský rozdíl oproti Grónsku), tedy ne úplně sama, moje myšlenky byly pořád se mnou. Byla to ale jedna z nejhezčích cest letošního roku. Naprostá psychická očista, pocit štěstí na každém kroku a permanentní úsměv na tváři. Jeden den lepší jak druhý. Pocity, které nelze slovy popsat a už tenkrát rozhodnutí, že ještě jednu podobnou cestu letos zopakuji. Prostě musím. No a právě tam, v Bari, jsem si na své první singl cestě koupila letenky na druhou takovou. Na Tenerife.
Když jsem pak zjistila, že se na tomto ostrově nachází sopka v nadmořské výšce 3718 m, všechno to do sebe zapadlo. Tohle je přesně to místo, které musím zvládnout. Kolena nekolena, covid necovid, za jakéhokoliv počasí, ve svých starých teniskách, se skleničkou vína na vrcholu! Prostě musím. A jestli tohle dokážu, bude to pro mě důkaz, že všechny cíle, které si stanovím, zvládnu. Včetně Grónska příští rok. Taky to bude maximální možné splnění původně vytyčeného cíle (pochod a sama) - byť v trošku jiné podobě.
Klapka. Tři dny zpátky, paluba letadla Vídeň – Tenerife. Sedím zde se svými novými přáteli, lidmi, s kterými mě už podruhé spojil svět Cestujlevně..Je to až neuvěřitelné, ale ve vídeňském letištním salonku mi přichází zpráva od Dana, zda mě právě v tomto salonku před chvílí nezahlédl. Čtu zprávu a jímá mě hrůza! Jsem nenamalovaná, mastné vlasy...jinými slovy jako singl cestovatel prostě “správně” zanedbaná. Přepadlo mě obrovské zděšení a mám chuť zalhat, že jsem to určitě nebyla já. Nakonec ale souběžně s mojí odpovědí, že ano, přichází oni dva. Dan a Terka..
Je to stejná dvojice, která mě naprosto paralyzovala loni po příletu ze Sofie na bratislavském letišti. Tehdy, když jsem v obdobném rozpoložení jako nyní (tedy opak modelky) vystupovala z letadla, přišli za mnou dva mladí lidé, zda se se mnou mohou vyfotit. Důvod? Čtou moje cestopisy…
Tenkrát mě to naprosto rozsekalo a dnes, podruhé za sebou, ještě víc. Od letištního salonku až po přílet na Tenerife vyměňujeme všechny cestovatelské informace, taky covidy, streptokoky a jiné potvory (čti společné pití Martini z jedné láhve) a já se cítím v jejich společnosti naprosto dokonale. Platí totiž přesně to, co vždycky říkám – lidé, kteří cestují, s těmi nemůže nikdy dojít téma ani dobrá nálada! No a právě s nimi probíráme itineráře. Oni jsou bravurně nachystáni, zatímco já budu tentokrát vařit z vody. Opravdu nemám žádný konkrétní plán. Moje Tenerife není poprvé o itineráři, který bych chystala týdny. Žádné body, žádné konkrétní cíle. Cíl je totiž jenom jediný. Zdolat coby naprostý amatér Pico del Teide. Sama. A aby bylo jasné – za svůj život jsem zatím pokořila tři vrcholy: Sněžku, Orlí hnízdo a Adamovu horu na Srí Lance (což objektivně není horský playlist, který by predikoval výstup na nejvyšší horu Španělska). Vždy se jednalo o pohodové výstupy do výšky okolo 1600 m. A vždy jsem toho měla plný brejle! Taky kolena…
No a tak poslouchám všechny informace, které k tomuto treku mají ti dva. Už od pohledu je jasné, že turistika je jejich život. Méněcenností trošku zaplouvám do sedadla, chvilkama mě přepadají obavy, zda jsem si neukousla opravdu velké sousto. Kór po větě, že se tam chystají den před výstupem zajet “rozdýchat”. Vůbec nechápu o čem mluví. Vysvětlí mi, že je tam o 30 % kyslíku méně a že pro řadu lidí pobyt v takové výšce může být šok a ohrožení na životě. Cože?? V tuhle chvíli už naprosto vážně přemýšlím, zda ty staré tenisky netáhnu opravdu zbytečně. Samozřejmě večer v ubytování googlím nadmořské výšky a vliv na lidský organismus, a to, co se dočítám, mě doráží teprve. Opravdu to existuje – výšková nemoc. A opravdu je to věc, která je pro řadu lidí limitující. Navíc vůbec nezáleží na fyzické kondici, věku.. Může to postihnout kohokoliv. Super..